Teprve pod tlakem soustředěného útoku, když byl sám pan zpravodaj dr Bunža uznal, že věc není bez politických nuancí, jak je zapsáno ve sněmovní korespondenci, byl článek vyňat z osnovy a věc vyřízena resolucí, aby vláda uvážila podnět nejvyššího soudu.

Jaké závěry je třeba z toho vyvodit? Za prvé: věcí se musí zabývat vláda, a to nejen z podnětu resoluce samé, nýbrž i s toho hlediska, aby bylo jasné pro všechny, že úkolem expertů ministerstev je hájit z odborného hlediska vládní osnovu a žádnou jinou formou nejíti nad to, co je jim svěřeno jako úředníkům.

Za druhé: lid má pravdu a máme tudíž pravdu i my, když hájíme zájmy lidu, že vysoká byrokracie nevzala na vědomí vymoženosti národní a demokratické revoluce, že je třeba stále bojovat za upevnění všech opatření, která navždy a nenávratně vyrvala závažnější součásti ekonomické základny naší společnosti a odevzdala je do rukou lidu, ať již jde o zestátnění peněžnictví, těžkého velkého průmyslu, konfiskaci majetku anebo o upevnění pravomoci národních výborů. A za třetí: je zcela jasné, že lid právem žádá, aby všechny velké vymoženosti naší národní a demokratické revoluce byly zakotveny jako zákony našeho života do nové ústavy a aby lid zůstal bdělým a sjednocen k ochraně a upevnění lidově demokratického řádu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Bunžovi.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Paní a pánové!

K vývodům pana posl. dr Bartušky jsem nucen zaujmout určité stanovisko. Předně ten článek IX, který má na mysli a který pokládá snad za nějaký průlom do revolučních vymožeností, nebyl výmyslem pana sekčního šéfa dr Srba, nýbrž to byl skutečně námět nejvyššího soudu, k němuž nepochopitelně pan dr Bartuška jako soudce má naprostou nedůvěru. Tento námět přišel až 6. května t. r., tedy v době, kdy osnova zákona už byla 21. března ve vládě odhlasována a nemohl se tudíž stát předmětem připomínkového řízení. Tento námět je podepsán také prvním presidentem nejvyššího soudu dr Dérerem. (Slyšte!) Nemá nic jiného na mysli, než aby byla v určitých případech dána ještě možnost, aby nejvyšší soud mohl kontrolovat rozhodnutí soudů nižších, a právě případ, který vedl nejvyšší soud k tomuto námětu, je potud zajímavý, že šlo o rozhodnutí knihovního soudu druhé stolice, kde právě byla způsobena škoda státu, když šlo o zaknihování v neprospěch státu. (Potlesk.) To právě vedlo nejvyšší soud k tomuto podnětu, aby se event. uvažovalo, zda by nebylo možno, aby zde ještě byla dána cesta k nejvyššímu soudu.

Jako každý jiný referent, jednal jsem i já s legislativním oddělením ministerstva spravedlnosti, když jsem tuto osnovu dostal. Tu mi sekční šéf dr Srb předložil tento námět nejvyššího soudu. Uvážil jsem ho po stránce - jak správně říká dr Bartuška - jen odborné a uznal jsem, že je to skutečně návrh vážný a dovolil jsem si ho jako námět také předložit. Nebyl to nějaký překvapující útok, poněvadž tento námět byl předložen už 13. května a byl projednáván 22. května, kdy bylo vyjádřeno, že se mají také ještě vyžádat slyšení ministerstva zemědělství, Pozemkového fondu a Fondu národní obnovy. Ty se ovšem o tom vyjádřily opatrně a teprve tehdy se to stalo otázkou politickou. Že konec konců nešlo jenom o nějaký lehkomyslný námět anebo snad politicky tendenčně zahrocený, svědčí i ta okolnost, že sice nebyl tento podnět přijat jakožto zákonný článek, ale přesto byl uznán jako podnět velmi vážný a byl jednomyslně pojat do připojené resoluce, která je v této osnově.

Chtěl bych se ještě nakonec zastat také pana sekčního šéfa dr Srba. Pan dr Srb neobhajoval snad tento námět sám, nýbrž já jsem tehdy žádal předsedu, aby se o tomto námětu mohl vyjádřit také pan sekční šéf dr Srb, a on jen odůvodňoval a také s nikým ve výboru nepolemisoval. Chtěl bych ještě říci, že vystupování pana sekčního šéfa v právním výboru, a to mi jistě potvrdí většina členů právního výboru, bylo vždycky velmi korektní, že bylo naprosto seriosní a objektivní a že si ho také většina právního výboru váží jako odborníka objektivního, seriosního a na slovo vzatého. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Slovo k věcné poznámce si vyžádal pan posl. dr Bartuška. Dávám mu je.

Posl. dr Bartuška: Paní a pánové!

Forma mého přednesu, věcná argumentace i celý způsob, na co jsem kladl ve svém projevu těžisko, dává najevo, že mi šlo o zásadní stanovisko. Je fakt, že osnova, která byla projednávána v právním výboru, měla určitou uzavřenou materii, kterou se zabývala. Kdybyste podrobně četli osnovu samu a shledali čl. IX, uvidíte, že jde o určité těleso, které není v přímé souvislosti ani s obsahem osnovy, ani s její důvodovou zprávou. Již to, jak se objevila na foru právního výboru a jak byla přednesena, samo vyzývalo k ostražité pozornosti a přemýšlení o tom, co se touto dikcí čl. IX sleduje.

Opíral jsem svou zprávu o parlamentní korespondenci, o zápisy, které jasně vystihují celý postup jednání. Také jsem ve svém přednesu, ve své zprávě soustředil pozornost k tomu, zda je nebo není povinností - a to je, prosím, pro mne zásadní otázka - experta kteréhokoliv ministerstva, aby hájil usnesení vlády o předmětu jednání. Pro mne také zůstává zásadní otázkou, i když přihlížím ke směrnicím, které jsou vydány pro legislativní práce, které mluví o zastoupení ministerstev a vždy uvádějí, které ministerstvo je vedoucí, že je třeba, aby i toto vedoucí ministerstvo vstoupilo v jednání, vyžádalo si dobrozdání, vyžádalo si podněty resortních ministerstev, jichž se řešená otázka dotýká. Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že nebýti právě mého zásahu v tom, že jsem žádal kategorické slyšení ministerstva vnitra, ministerstva zemědělství a Fondu, a kdyby bývalo v tomto hlasování nezvítězilo mé stanovisko, že pak by se byla dostala do vládní osnovy dikce článku IX bez slyšení těchto resortních ministerstev. To je pro mne otázka zásadní, z této zásadní otázky jsem vycházel a myslím, že v této věci mám plnou pravdu.

Dále pak je také řečeno, že i když podnět vyšel od nejvyššího soudu a pak byl přezkoumáván v legislativním oddělení ministerstva spravedlnosti, pak bylo dostatek času mezi prvou a druhou schůzí právního výboru, aby tento souhlas ministerstev byl vyžádán. Nechci zde polemisovat s kol. dr Bunžou, ale on mi dá za pravdu, že byl určitý rozdíl mezi prvním návrhem IX, který předložil v právním výboru, a mezi druhou dikcí článku IX, o které se jedná. Již to by nasvědčovalo tomu, je jasné, že v takovémto případě, kde jde o tak vážnou otázku, kdy se to dotýká revolučních dekretů, které upravují vlastně základnu našeho nového lidově demokratického právního řádu, není možné, aby se stalo takovéto rozhodnutí bez souhlasu resortních ministerstev, bez slyšení vlády.

Na tuto okolnost jsem soustředil pozornost a mám tedy, myslím, docela klidné vědomí a svědomí, že jsem nezaostřoval nijak osobně svůj útok proti panu odborovému přednostovi dr Srbovi, nýbrž jsem hájil správné a zásadní stanovisko, aby v takovýchto případech, kdy se jedná o vládním návrhu, bylo postupováno tak, jak usnesení předsednictva vlády z 5. listopadu 1945 žádá a jak to odpovídá pokynům pro postup při legislativních pracích schváleným usnesením vlády. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 částí, 14 článků, nadpisy částí, nadpisy článků, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto postupu? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 částmi, 14 články, nadpisy částí, nadpisy článků, nadpisem zákona a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jednacího řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení o soudní organisaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních (tisk 639).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Bunža: V článku 5 slovenského textu je velká řada chyb tiskových a pravopisných, pozůstávajících vesměs z čárek a teček, které si vyhražuji opraviti v textu osnovy. Jinak není žádných návrhů a textových oprav.

Místopředseda Petr: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, s opravami, které si pan zpravodaj vyhradil provést, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborů zahraničního a živn.- obchodního o vládním návrhu (tisk 565), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu obchodní a platební dohoda i se svými přílohami mezi republikou Československou a republikou Tureckou, podepsaná v Ankaře dne 5. prosince 1946 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. ledna 1947, čís. 54 Sb. (tisk 644).

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. inž. Herl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. Herl: Pane předsedo, paní a pánové!

Obchodní styky s Tureckem jsou upraveny ujednáním ze dne 30. dubna 1934, č. 90 Sb., které obsahuje zásady nejvyšších výhod pro styk mezi oběma zeměmi. Toto ujednání bylo doplněno platební dohodou ze dne 22. června 1945 a výměna zboží byla upravena globální tabákovou kompensací ze dne 4. června 1946. Protože celkový vývoj vyžaduje nové úpravy, byla uzavřena nová obchodní i platební dohoda s účinností od 15. prosince 1946, která zachovává zásadu nejvyšších výhod a bude se samozřejmě říditi zákony a předpisy platnými v obou zemích.

Hlavní znaky této nové obchodní dohody jsou: 1. určuje, že dřívější dohody budou zlikvidovány podle dřívějších úmluv, 2. charakter smlouvy devisové, 3. výměně zboží se dává nejširší základna. Dohoda poskytuje oboustranný úvěr ve výši 150 milionů Kčs pro počáteční obchody. Umožňuje okamžitý nákup tabáku za 100 milionů korun, a to ještě před stoupnutím cen. Pro placení dovozu a vývozu obou zemí se zřizuje jednotný účet v čs. korunách v Praze. Dohoda byla sjednána na 15 měsíců, dalších 6 měsíců je na likvidaci salda v případě neobnovení dohody.

Zahraniční výbor projednal ve své schůzi, konané dne 4. června 1947, vládní návrh, kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu obchodní a platební dohoda i se svými přílohami mezi republikou Československou a republikou Tureckou, podepsaná v Ankaře dne 5. prosince 1946 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. ledna 1947, č. 54 Sb., a usnesl se doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby s ní projevilo souhlas a přijalo navržené schvalovací usnesení. (Souhlas.)

Místopředseda Petr: Zpravodajem za výbor živnostensko-obchodní je pan posl. Vyškovský. Dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Vyškovský: Slávna snemovňa, pán predseda, panie a páni!

Vláda republiky Československej predložila k prejavu súhlasu ústavodarnému Národnému shromaždeniu obchodnú a platobnú dohodu, uzavretú medzi republikou Československou a republikou Tureckou, ktorá bola podpísaná v Ankare dňa 5. decembra 1946.

Skutočnosť, že obchodná a platobná smluva s republikou Tureckou je v platnosti už od 15. decembra 1946, a skutočnosť, že ústavodarnému Národnému shromaždeniu bola na schválenie predložená len po pol roku, nemôže v nás nevzbudiť dojem, že so strany vlády je tu istým spôsobom znevažovaná činnosť Národného shromaždenia, a aj keď uznávame, že často je potrebné pre sjednávanie medzištátnych obchodných smlúv jednať urýchlene, nemôžem ináč ako upozorniť slávne Národné shromaždenie na túto okolnosť s tým, aby vláda ústavodarnému Národnému shromaždeniu republiky Československej dala patričné vysvetlenie.

Obchodná smluva platí od 15. decembra 1946 do 1. apríla 1948 a je tu daná možnosť jej predĺženia o ďalší jeden rok.

Považujem za dôležité vyzdvihnúť, že Turci touto obchodnou smluvou s našou republikou opúšťajú zásadu reštrikcie obchodu a vracajú sa postupne k voľnosti dovozu a vývozu. Tento prechod je nenásilný, prebieha elasticky a udeľovanie povolení k dovozu a vývozu riadi sa momentálnou situáciou trhu.

V súčasnej dobe pre nás najdôležitejšími dovoznými artiklami sú tabak, chromová ruda, najrôznejšie kože a ópium. Oproti tomu najdôležitejším vývozným artiklom sú nákladné a osobné železničné vozy, ktorých v rámci predmetnej obchodnej smluvy máme Turecku dodať za približne 550 miliónov Kčs.

Prevedenie adjustácie meny spôsobilo, že ceny tureckého tovaru staly sa pre vývoz hodne príťažlivé a cudzie štáty, a to najmä Spojené štáty severoamerické a Anglicko, snažia sa túto okolnosť využívať a vykupujú tovar. Aby sme si zaistili turecký trh a sami dostali potrebné tovary, bolo potrebné jednať urýchlene a rozhodne, a to najmä preto, že ceny tureckého tovaru sú v pohybe nahor a neskôr môžu sa stať pre vývoz nezaujímavé.

Živnostensko-obchodný výbor prerokoval vo svojej schôdzi, konanej dňa 10. júna 1947, predložený vládny návrh a usniesol sa doporučiť ústavodarnému Národnému shromaždeniu, aby prijalo navrhnuté schvaľovacie usnesenie. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme k hlasování.

Schvalovací usnesení má 1 odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle § 54, odst. 1 jednacího řádu, aby o tomto schvalovacím usnesení bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje obchodní a platební dohoda i se svými přílohami mezi republikou Československou a republikou Tureckou, podepsaná v Ankaře dne 5. prosince 1946 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. ledna 1947, čís. 54 Sb. (tisk 644).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. inž. Herl: Nikoliv.

Zpravodajca posl. Vyškovský: Nie sú.