Pánové odborníci se vůbec nenamáhali, ač by jim to právem patřilo, vymysliti úspornější konstrukce, lepší organisaci práce, racionálnější výrobu pomocných řemeslných dodávek. Spokojili se s akcí, která znamená zajištění zisků stavitelům, v druhé řadě pak kompromitováním odborné schopnosti původců dvouletého hospodářského plánu a nakonec dokonce útokem na naši měnu tím, že navrhují, aby se stavebníkům uvolnily vázané vklady. Majitelé rodinných domků a malých rolnických usedlostí nemají vázaných vkladů; těm zbyly z prvé republiky jedině hypotekární dluhy.

I když memorandum je věc vcelku nepříjemná a nesprávná, která nemůže kladně prospět dvouletému hospodářskému plánu, přece jen není neobvyklá a nepřekvapuje; je zde jen hájen starý kapitalistický způsob podnikání a velké zisky.

Co překvapilo a co se nemělo státi - a já to musím opakovat - bylo záměrné zdržování vládního návrhu na novelisaci zákona č. 86/46 ve výborech sněmovních a snaha oddálit, ne-li dokonce znemožnit provádění dvouletého plánu v tomto úseku vůbec tím, že se chtěly v zásadách akceptovat zásady vyslovené v memorandu inženýrské komory.

Pan posl. inž. Janáček ve výboru technickém podal pozměňovací návrh, podle kterého ke státní záruce a příspěvku na úrok a úmor má přistoupit další způsob podpory, která spočívá v poskytování jednorázového přímého příspěvku, odpovídajícího výši utrpěné škody, buď v hotovosti anebo ve stavebních hmotách. Je pravda, že by tato forma podpory přinesla stavebníkům určité výhody, a my komunisté se nikdy nestavíme proti dobrým návrhům, nechť jsou podány kýmkoliv, ale zde nebyl domyšlen anebo nechtěl býti domyšlen konec. A my jsme správně jako komunisté navrhovali, abychom napřed udělali zjednodušení administrativní, a jsme ochotni kdykoli vydat nový finanční zákon na financování dvouletého plánu. Zákon na zjednodušení administrativy mohl býti venku už před dvěma měsíci.

Nehledělo se vůbec na státní finance. Zde se ovšem konec nedomyslil. Nehledělo se na to, že celková státní záruka je vyčíslena částkou 10 miliard Kčs ve 400 milionových ročních částkách a že tato navrhovaná forma podpory by zatěžovala celek našeho národního hospodářství. Nehledělo se ani na to, anebo snad to bylo děláno záměrně, že touto formou byly by stavební válečné škody hrazeny jedné části občanstva plnou hodnotou. A toto řešení, dámy a pánové, není spravedlivé. Vždyť náhrada válečných škod je soubor otázek, které je třeba řešit v celku, jak řekl pan ministr financí, a spravedlivě stejným postupem ke všem poškozeným.

Toto naše stanovisko nemění ani prohlášení pana dr Hobzy, že státní zaměstnanci dostali již náhradu válečné škody v plné výši a mnohde ještě více, než jim patřilo. Kdybychom státním zaměstnancům mohli dáti na platu, co jim patří, nemuseli jsme jim dávat náhradu válečné škody. Návrh na úhradu těchto nákladů, které by samozřejmě šly v několika letech do miliard, navrhuje pan posl. inž. Janáček v resoluci tak, že bude nebo má být utvořen účelový fond, do něhož by plynuly finančním zákonem stanovené příspěvky ze státní pokladny, dále čistý výnos z konfiskovaného majetku, který má již jiný účel, který zabezpečuje naši měnu a umožňuje uvolňovati v sociálně odůvodněných případech vázané vklady, a konečně zvýšení nájemného v domech válkou nepoškozených. Provést obnovu na účet nájemníků by snad bylo možné v předmnichovské republice, ale rozhodně to nejde v republice lidově demokratické, kde lid, a to pracující, má ve vládě svoje zástupce.

Přes vysvětlování a výpočty pánů expertů ministerstva financí, že tato forma podpory v hotových penězích je pro státní pokladnu neúnosná a že to není hlavní důvod, pro který se stavebnictví nerozvíjí, nebyla nalezena schůdná, společná cesta a litujeme velice, že pan předseda technického výboru inž. dr Ješ řekl, že je možné, aby se parlament teoreticky usnesl na určitém opatření a uložil vládě, aby je provedla. My jsme si vědomi, že parlament a vláda jsou nedílné spojitosti, a chceme a budeme se odpovědně usnášeti na zákonech, kterým dáme plné náležitosti, ale musíme býti přesvědčeni, že jsou pro státní pokladnu finančně únosné. Tady úplně souhlasím s p. dr Ješem, že musíme vědět vždycky, co chceme a co můžeme chtít.

Bylo příliš operováno s psychologickým stavem obnovovatelů a s obavou, kterou tito mají před možným regresem, který byl v prvé republice obvyklý. Ale pánové zase zapomněli, že nejsme v prvé republice, že není vláda panské koalice, ale vláda Národní fronty. Dnes není obavy z regresu. Dnes lid své vládě věří, protože se již přesvědčil, že svoje sliby plní.

Ale pan ministr dr Dolanský, který byl pozván do technického výboru, byl nucen odmítnouti návrhy jak p. posl. inž. Janáčka, tak p. posl. inž. dr Ješe jako pro státní pokladnu naprosto neúnosné a učinil námět, který byl také akceptován a který byl výsledkem jednání komunistů, jak možno financovat stavební obnovu, a o který byl rozšířen vládní návrh na novelisaci zákona č. 86/46, že se namísto zápůjček hypotekárních budou v oblastech válkou zvlášť těžce poškozených uzavírati zápůjčky komunální. Tento přijatý návrh nezvětšuje nikterak výdaje státní pokladny, ale poškozené zbavuje obavy před velkým dluhem, event. umožňuje obnovovatelům uzavřít ještě vlastní zápůjčku hypotekární, budou-li jí z jakýchkoli důvodů potřebovati.

Musím ovšem vysloviti podiv nad tím, že vládní návrh doplněný námětem pana ministra financí byl přijat v technickém výboru a že ve výboru právním jedni a titíž páni poslanci hlasovali proti svému vlastnímu usnesení ve výboru technickém. Jsem přesvědčen, že pan dr inž. Ješ velmi dobře rozumí celé navrhované materii novely zákona, a je skutečně záhadou, proč během jednoho týdne ve třech výborech třikrát měnil svoje názory na jednu a tutéž věc. Při sdělávání zákonů nesmíme podléhati náladám nebo hlasovat z důvodů kolegiality, ale musí nám být vedoucí myšlenkou obsah a účel zákona.

Musím s politováním konstatovati, že skutečně se podařilo vcelku zákon o stavební obnově zdržet. Zákon měl být vydán už počátkem května a dostává se do ústavodárného Národního shromáždění na pořad jednání teprve dnes. O plné dva měsíce byla zdržena stavební obnova, ale přesto bych chtěl ujistit všechny pány, kteří měli snahu ji oddálit nebo zdržet, že dvouletý hospodářský plán ve stavebnictví splněn bude a že i v budoucnosti bude marné jakékoliv zdržování. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor technický, p. posl. dr Hobzovi.

Zpravodaj posl. dr Hobza: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor právní, p. posl. inž. Janáčkovi.

Zpravodaj posl. inž. Janáček: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. dr Bugárovi.

Zpravodajca posl. dr Bugár: Vzdávam sa slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 článků, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 4. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 86 Sb., o stavební obnově (tisk 656).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. dr Bugár: Mám niektoré tlačové pripomienky a opravy.

Na str. 5 v bode 18 v 6. riadku namiesto skratky "odst." má byť vypísané plne slovo "odstavce".

V bode 22, v riadku 22. na konci dať vetu "Pokud se jeho rozhodnutím mění výměr o obnově, platí ustanovení § 7, odst. 6 a 7 přiměřeně" do uvodzoviek.

Na str. 6, § 18a, 5. riadok zdola vynecháva sa čiarka za slovom "správci" a nasleduje "a".

Na str. 8, § 22a proložená veta "státní podpora u zemědělských usedlostí a rodinných domků uvedených v § 3., odst. 6" sa dáva pred § 22a vytlačí sa polotučne s doplnkom C/1.

Na strane 9 za § 29 sa dáva § 29a a potom v § 29a, ktorý funguje ako nadpis, sa dáva veta: "Opatření nutných zařízení komunikačních a zdravotních" - a vytlačí sa proložene.

Viac opráv nebolo.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, s opravami právě uvedenými, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o dvou resolucích výboru technického, otištěných ve zprávě výborové.

Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímají.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme nyní k projednání prvního odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 492), kterým se mění a doplňují některá ustanovení o soudní organisaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních (tisk 639).

Zpravodajem je p. posl. dr Bunža, kterému dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Předložená osnova zákona o soudní organisaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních znamená podstatnou kodifikaci procesního práva platného v zemích České a Moravskoslezské, které bylo za doby nesvobody několikráte měněno a doplňováno. Navrhovaná úprava procesního práva béře zřetel také na procesní právo platné na Slovensku a upravuje některá ustanovení souhlasně v obou právních oblastech republiky. Je tudíž osnova zákona, jak je nyní předkládána sněmovně, podstatným krokem k unifikaci procesního práva v celé oblasti republiky.

Z význačnějších a zásadních úprav poukazuji jen na to, že v osnově je souhrnně a nově upraveno právo chudých, neboť dosavadní úprava provedená zákonem č. 161/36 Sb. nevyhovovala. Podmínky uvedené v tomto zákoně pro dosažení práva chudých byly v určitém směru až příliš tvrdé a na druhé straně nebylo zde záruky, že tohoto práva nebude zneužíváno k šikanování odpůrců, vynucování smíru, jak se v praxi velmi často stávalo. Souhlasně se sociálním cítěním pamatuje osnova na povolení práva chudých už i tam, kde strana bez zkrácení nutné výživy pro sebe a pro osoby, které podle zákona je povinna vyživovati, nemůže zapraviti náklady sporu. Soudu se také ukládá povinnost zkoumat při ukládání práva chudých, zda nejde o svévolné a marné domáhání se nebo bránění práva. Tudíž nejde-li o spory šikanosní nebo beznadějné. Osnova také pamatuje na to, aby nedosáhly práva chudých osoby, které by byly jen nastrčeny, aby vymáhaly pohledávky jiných, třeba majetných osob. Procesionář, který se bude domáhat práva chudých, musí osvědčit, že k postupu nedošlo jen proto, aby bylo dosaženo výhody práva chudých.

Novum je také ustanovení, že odpůrci chudé strany budou ve stejném rozsahu jako tato chudá strana prozatímně osvobozeni od povinnosti kolkové a poplatkové. Podle dosavadní úpravy padala veškerá tíha poplatková a kolková na odpůrce chudé strany, pokud neměl práva chudých. A jak plyne z četných stížností, pociťovalo se to jako největší břemeno na straně odpůrce chudé strany. Musel totiž hraditi kolky a poplatky, i když třeba nakonec ve sporu zvítězil, poněvadž zde nebylo nikoho, kdo by mu to nahradil. Zkušenost učí, že právě tohoto hrozivého stavu leckdy využívali žalobci mající právo chudých k tomu, aby od žalovaného bez zřetele na možný výsledek dosáhli alespoň nějaký pro sebe kladný výsledek sporu. Proto osvobozuje osnova v případech, kde bylo povoleno právo chudých, žalobce i žalovaného, i když u něho nejsou splněny podmínky pro přidělení práva chudých, od placení nákladů uvedených v § 64, odst. 1, čís. 1 a 5, ovšem s omezením, že šlo o procesní úkony nutné k obraně proti žalobě.

Důležitá je také úprava řízení před odvolacími soudy ve znění nově upraveném §§ 496 a 497 civilního řádu soudního. Vychází se zde ze stanoviska, že je nutno čeliti tomu, aby odvolacími soudy nebyly věci zbytečně vraceny soudu I. stolice, jak se to dosud pravidlem dálo. Proto nové znění § 497 dává především možnost odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil jen, pokud je toho třeba, aby po případném doplnění jednání konaného v I. stolici mohl rozhodnout ve věci samé. Nebude-li třeba napadený rozsudek zrušiti vůbec, může odvolací soud, pokud toho bude třeba, naříditi doplnění jednání. Ať již dojde ke zrušení rozsudku nebo k doplnění jednání anebo k oběma současně, lze pak - a to je velmi důležitá novota v našem civilním procese - přednášeti nové skutečnosti a nabízeti nové důkazy souhlasně s tím, jak tomu je v právu platném na Slovensku.

Poukazuji ještě na to, že v této osnově zákona také byla provedena určitá unifikace v pracovním soudnictví a že byly odstraněny některé obtíže, se kterými se setkala praxe na Slovensku se zřetelem na odchylné pojetí některých otázek v civilním řádu platném na Slovensku. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Právní výbor projednal předloženou osnovu v několika schůzích a jednomyslně se usnesl na některých změnách a doplňcích, jak jsou uvedeny v písemné zprávě. Dovoluji si upozorniti na tyto význačné změny a doplňky.

V čl. II pod č. 2 byla částka 10.000 Kčs zvýšena na 15.000 Kčs v přesvědčení, že nynějším cenovým poměrům spíše bude odpovídat, zvýší-li se rozhodná suma proti poslední úpravě předválečné na trojnásobek. Při tom rozhodovala také úvaha, že okresní soudy přece jen jsou lidu přístupnější a bližší a řízení před nimi je vcelku rychlejší a také levnější.

V čl. IV pod č. 11 pamatuje doplněk § 71, odst. 2 c. ř. s. na případy, kdy odpůrce chudé strany má podle rozhodnutí o nákladech nárok, aby mu chudá strana část nákladů nahradila. V takových případech by bylo zbytečno, aby odpůrce chudé strany jako žalovaný doplácel částky, které by si pak dodatečně vymáhal na chudé straně jako žalobci.

V čl. IV pod č. 18 byl přijat dodatek, ledaže na něm závisí přípustnost odvolání "vzhledem k ustanovení § 461 c. ř. s., podle kterého může mít určení hodnoty předmětu sporu význam pro přípustnost odvolání, neboť určí-li soud hodnotu pod 300 Kč, je tím odvolání vyloučeno. Přijatý dodatek dovoluje straně, které by takto oceněním předmětu sporu byla vzata možnost odvolání, aby o tom vyvolala rozhodnutí soudu druhé stolice. Uzná-li soud druhé stolice, že hodnota předmětu sporu převyšuje 300 Kčs, uzná tím zároveň i přípustnost odvolání. Strana, která odvolání nepodává, protože ve sporu zvítězila, může napadnout ocenění předmětu sporu, jestliže po jejím názoru soud tím, že předmět sporu přecenil, nesprávně otevřel odpůrci cestu pro druhou stolici.

V nově zařazeném čl. IX byla přijata v otázce nákladů přisouzených advokátů pro země české stejná úprava, jaká platí podle § 18, odst. 9 zákl. čl. LIV/1911 pro Slovensko. Vlastně by takové ustanovení patřilo do advokátního řádu, a tam je také odkázal společný subkomitét ústavně-právních výborů poslanecké sněmovny a senátu z r. 1938 při projednávání vládního návrhu nových procesních zákonů. Prozatím však bylo toto ustanovení přijato do předložené osnovy ve zněm naznačujícím, že advokát má přednostní zákonné zástavní právo pro svoji pohledávku nejenom ve sporech, nýbrž i v ostatních druzích řízení proti odpůrci chudé strany.