Bezpečnostní výbor Národního
shromáždění doporučuje předložený
návrh zákona i připojenou resoluci ke schválení.
(Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor právny
je pán posl. dr Langer. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Langer: Paní a pánové!
V poslední době množí se případy
neoprávněného překročování
státních hranic. Důvody k tomu jsou různé:
hlad, který panuje v sousedním Německu, snaha
odnésti ukrytý majetek, jenž propadl konfiskaci,
podloudné dopravování zboží,
jímž se podporuje u nás šmelina, touha
po mstě, která vrcholí v různých
sabotážních aktech, výměnný
obchod, návštěvy u příbuzných,
šíření nepřátelské
propagandy a jiná protistátní činnost
a konečně i snaha po hospodářském
vyzvědačství.
V pohraničí se rozšiřují letáky,
jež nejsou ničím jiným, než šířením
nacismu a henleinovské ideologie. Dovolte, abych vám
přečetl překlad jednoho takového letáku:
"Výzva! Pozor! Sudetští Němci!
V době veliké nouze obrací se komitét
k udržení německých Čech pro
Německo s velikou prosbou na vás. Kontrolní
radou bylo poukázáno, že vyjádří-li
všichni sudetští Němci přání
vrátit se do vlasti, dosáhnou na mírové
konferenci takového stavu mezi Německem a Československem,
který byl v r. 1937. Sudetští Němci
ve všech částech Německa, na vás
nyní záleží určiti si konečně
budoucnost naší sudetoněmecké vlasti.
Starejte se o to, aby se tato výzva dostala do rukou všech
sudetských Němců. Opište a zašlete
ji všem známým ve všech pásmech
Německa. Nyní se uskuteční, že
velmi brzo spatříme naší milou vlast.
Nezapomeňte přednésti svou prosbu spojenecké
kontrolní radě v Berlíně. Pište
toto: Spojenecké kontrolní radě v Berlíně.
My sudetští Němci, kteří jsme
roztroušeni po celém Německu, máme pouze
jedno přání, navrátit se do své
vlasti, z které jsme byli vyhnáni jako oběť
fašismu. Prosíme spojeneckou kontrolní radu,
aby při příštích mírových
jednáních bylo vyhnaným sudetským
Němcům poskytnuto právo k obývání
jejich vlasti a k navrácení majetku jako v roce
1937 s autonomií."
Vidíte, že jsou to letáky, které nejsou
vlastně ničím jiným než šířením
nacismu a henleinovské ideologie.
Na jižním Slovensku rozmáhá se značně
neoprávněné překračování
hranic Maďary. Tato činnost různých
nekalých živlů je ohrožováním
bezpečnosti naší republiky: Pohraničí
je na tuto činnost obzvlášť citlivé.
Zůstali v něm Němci, které jako specialisty
nebylo možno odsunout, zůstali tam také příbuzní
a známí odsunutých Němců, kteří
jsou s nimi spjati přerůznými pouty citů,
vděčnosti, pokrevních svazků a pod.
Osídlenci právem se cítí ohrožováni
ve svých nových domovech tímto neodůvodněným
překročováním hranic a domáhají
se přísných opatření, která
by tato počínání znemožnila anebo
omezila alespoň na nejmenší míru.
Vláda ve snaze zabezpečiti klid a konsolidaci pohraničí
předložila ústavodárnému Národnímu
shromáždění projednávaný
návrh zákona. Tento návrh je významným
přínosem pro okresní národní
výbory, kterým se uděluje právo trestné
zakročovat proti rušitelům klidu v pohraničí,
rozhodovat o tom, že provinivší se osoba odpyká
část trestu na svobodě nebo celý tento
trest v donucovací pracovně a že mohou stejně
přísně zakročit i proti těm,
kteří pomáhají Němcům
nebo Maďarům, ať již ubytováním
nebo zaměstnáním či jakýmkoliv
jiným způsobem.
Právní výbor zabýval se podrobně
návrhem zákona a doplnil jej zmocněním
okresních národních výborů,
aby vyhostily z pohraničních území
na čas nebo trvale také pomahače, kteří
se opětovně provinili. Návrh zákona
spravedlivě rozlišuje mezi trestáním
Němců a Maďarů, kteří
pozbyli československého státního
občanství podle ústavního dekretu
presidenta republiky č. 33 z r. 1945 a kteří
byli z Československa odsunuti nebo přestěhováni
nebo se dobrovolně vystěhovali, po případě
uprchli, a mezi trestáním ostatních cizinců.
Vyšší trest vůči Němcům
a Maďarům jest odůvodněn zvláštní
kvalifikací v osobách pachatelů a tím,
že jde o zvlášť kvalifikovaný přestupek
a že by konečně návrat těchto
osob mohl ve svých důsledcích ohrožovat
i veřejný klid a pořádek v pohraničním
území.
Projednávaný návrh zákona zdůrazňuje
a posiluje význam okresních národních
výborů a tím také podpírá
lidově demokratický charakter naší republiky.
Toto posílení vlivu a kompetence okresních
národních výborů je samozřejmým
důsledkem vynikajících zásluh okresních
národních výborů jak o zlidovění
veřejné správy vůbec, tak i o úspěšné
provedení historického díla osidlovacího
v pohraničí zvláště. Je zhodnocením
záslužné mravenčí práce
všech zaměstnanců národních výborů,
jakož i důkazem vyspělosti lidových
zástupců, kteří národní
výbory tvoří a řídí.
Budiž jim vzdán s tohoto místa dík a
plné uznání.
Projednávaný zákon usnadní okresním
národním výborům jejich odpovědnou
práci a umožní, aby úspěšně
bděli nad klidem v pohraničí svými
výkonnými orgány - finanční
stráží a Sborem národní bezpečnosti.
Tito věrní a spolehliví strážci
pohraničí jsou postaveni před další
úkoly. Jest si jen přáti, aby jejich finanční
zajištění bylo co nejdříve upraveno
tak, aby byli zbaveni jakýchkoliv hmotných starostí,
aby se mohli věnovat své odpovědné
práci jako neoblomní strážci bezpečnosti
naší republiky. Bude na nich, aby zvýšenou
bdělostí nepřipustili, aby klidný
rozvoj naší republiky byl ohrožován ať
již zvenčí či vnitřně
těmi, kteří nechápou vývoj
a kteří se marně brání pokroku.
Oni mají zásluhu o to, že naše pohraničí
může býti hrdo na vykonané dílo
a že tam panuje klid a pořádek, a vášnivé
pracovní a budovatelské nadšení.
Dosavadní právní řád umožňuje
trestat neodůvodněné překročování
hranic pouze jako pasový přestupek podle §
12 zák. č. 55 z roku 1928, jehož trestní
sazby jsou nepatrné, anebo podle předpisu o hlášení
pobytu podle vládního nařízení
č. 233 z roku 1941 v Čechách a podle zákona
č. 40 z roku 1944 na Slovensku, jakož i o pobytu cizinců
podle zákona č. 52 z roku 1935, kde však jsou
stanoveny příliš dlouhé lhůty,
které znemožňují okamžité
zadržení podezřelé osoby. Těmto
všem nedostatkům odpomáhá projednávaný
návrh zákona. Jeho § 1 stanoví tresty
pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do 6 měsíců
anebo oběma těmi tresty a vztahuje se na cizince
vůbec. § 2 naproti tomu má trestní sankce
pro Němce a Maďary, kteří pozbyli československého
státního občanství. Sazby jsou tam
vyšší a přísnější
a jejich zpřísnění spočívá
v tom, že musí být uložen obligatorně
v každém případě trest na svobodě
i na penězích, a zároveň je dána
okresním národním výborům možnost,
aby uložily odpykání trestu v donucovací
pracovně; a konečně také ze zákona
samého je dán samostatný důvod pro
vyhoštění. § 3 stanoví tresty těm,
kteří napomáhají neodůvodněnému
překročování hranic, a umožňuje
bezpečnostním orgánům, aby přezkoušely
podezřelé osoby, po př. aby zadržely
vinníky i v těch případech, kdy je
nepostihly přímo při nedovoleném přechodu
státních hranic. Konečně se v něm
v nově vsunutém odst. 4 dává okresním
národním výborům možnost, aby
vyhostily z pohraničního území i pomahače,
kteří se dopustili pomahačství opětovně.
Projednávaný zákon je potřebný,
účelný a spravedlivý a přispěje
podstatně k zabezpečení republiky.
Navrhuji jménem právního výboru, aby
osnova i s resolucí byla schválena ve znění,
jak se na něm usnesl právní výbor
shodně s výborem bezpečnostním. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala (zvoní): K tejto veci
sú prihlásení rečníci. Zahájim
preto rozpravu.
Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi,
ktorým je pán posl. Sedlák.
Posl. Sedlák: Slavná sněmovno!
Odsunuli jsme statisíce Němců a Maďarů,
ale je jistě důležité si uvědomit,
že jsme tím odsunuli také kus živých
hranic našeho státu, že jsme odsunuli lid, který
znal velmi podrobně každý hraniční
přechod, naše hraniční hvozdy, který
znal celý kraj a terén a umí se v tom terénu
pohybovat. Tato skutečnost dávala by skoro i možnost
k úvaze, že osidlovací dílo přineslo
s sebou řadu nebezpečenství. Přes
to je však nutno proti tomu postavit, že dnes, kdy máme
tyto lidi odsunuty, máme zde příjemnou skutečnost,
že sice na druhé straně hranic jsou naši
nepřátelé, ale proti nim stojí tvrdě
nově osídlené hranice české.
Naproti tomu v minulých dobách byla skutečnost
taková, že tito nepřátelé nejen
žili v našich vlastních hranicích, že
také znali přesně přechody našich
hranic, ale že prakticky vlastně naši státní
hranici dělali ilusorní. To platí ovšem
jen tak dalece, pokud se naše osidlovací dílo
podařilo. Vy všichni však velmi dobře
víte, že máme na hranicích celou řadu
vesnic prakticky úplně prázdných a
že je správné dnes zjistit, že naše
zemědělská osidlovací politika postupovala
podle pochybeného principu, že měla osidlovat
ne ve směru z vnitra Čech k hranicím, ale
že měla osidlovat právě naopak, od hranic
do vnitra Čech. Některé prázdné
vesnice desítky kilometrů od hranic nebyly by problémem.
Ale tyto prázdné hranice, tyto prázdné
vesnice, domy a chalupy na hranicích, to je to eldorado,
ve kterém se mohou velmi znamenitě krýt všechny
pochybné a temné živly. Vzdyť si jen uvědomme,
že jsme v minulých dobách měli značné
podloudnictví. Mohl bych hovořit o našich jihočeských
problémech, o tom, jak se pašoval cukr, cukerín,
celá stáda hus. A řekněme si dnes
upřímně, že toto nebezpečí,
dokud nebude naše osidlovací politika skutečně
dokončena, se nám současným stavem
jen zvětšuje. Jděte se podívat do obce
Hůrka, celou řadu bych vám mohl jmenovat,
celé veliké vesnice jsou úplně prázdné.
Jsou jedinci, kteří tam chodí, z kostela
si půjčují ornáty a s nimi se producírují
před několika svými kamarády a dělají
si šašky. Jděte se podívat jinam, jděte
do Aše a budete moci vidět, že tam pravidelně
přicházejí Němci s druhé strany
hranic kupovat na našem černém trhu maso. A
můžete se přesvědčit o druhém
problému. O politických nebezpečích,
o letácích, které tu byly již rozhazovány
- o tom jste konečně právě slyšeli.
Je tu tedy nutno si říci, že nejde jen o to,
dát si zákon, který nám umožní
trestat přestupy hranic, ale že se máme postarat
o to, abychom také každého, kdo tyto hranice
přestupuje, skutečně také zadrželi.
A v tom směru musíme mít prostředky
dva. Především stěžejním
prostředkem musí být řádné
osídlení. Tedy žádné prázdné
vesnice. To ovšem znamená, že si musíme
všimnout vad osidlovací politiky a snažit se
všecky tyto vady v době co nejkratší skutečně
odstranit. Za druhé myslím, že je nutno si
uvědomit skutečnost, že se nám v celé
řadě vnitrozemských vesnic a městeček
pohybují silné jednotky Sboru národní
bezpečnosti, a že by bylo tedy daleko zdravější,
kdybychom tyto sbory z vnitra Čech, kde mají co
dělat se svobodným občanem českým,
raději poslali tam, kde našemu státu hrozí
větší nebezpečí. Musíme
si říci, že tímto směrem bychom
mohli dirigovat všechny nadbytečné policejní
a správní orgány a že bychom tím
značně posílili členy finanční
stráže, již dnes bedlivě a s úspěchem
střežící hranice, jednak čelili
nebezpečím, proti nimž je zaměřen
zákon, který v nejbližších chvílích
společně schválíme. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalej sa
k slovu prihlásil pán posl. Hora. Udeľujem
mu slovo.
Posl. Hora: Pane předsedo, paní a pánové,
slavná sněmovno!
Projednávání vládního návrhu
zákona o některých opatřeních
proti neoprávněnému přechodu státních
hranic je vhodnou příležitostí k tomu,
abychom vzpomněli práce a zejména statečného
chování našich skutečných strážců
hranic, příslušníků Sboru finanční
stráže. A také, abychom si zcela otevřeně
s této parlamentní tribuny řekli, zda dnes
činíme všecko, abychom této finanční
stráži byli za to vše vděčni a
zda jí poskytujeme potřebný klid k výkonu
tak těžké služby, či zda se z různých
důvodů nevnáší mezi příslušníky
finanční stráže spíše rozruch
a pocit nejistoty, který zajisté nepřispívá
ke zdárnému výkonu služby. Především
nutno jasně prohlásiti, že finanční
stráž, zejména v nejtěžší
době ohrožení Československé
republiky, na podzim roku 1938, se plně osvědčila.
Za tu nesmírnou obětavost, za položení
životů pro zabezpečení svobody a nezávislosti
naší republiky, za oběť, kterou příslušníci
finanční stráže spolu se svými
rodinami přinesli na majetku, zdraví i životech
ve prospěch republiky, za to skutečné hrdinství
buď jim znovu s této parlamentní tribuny vzdán
upřímný dík celého národa.
Sbor finanční stráže prošel v době
od 21. května 1938 až do nacistického vpádu
do našich zemí těžkou zkouškou, krvavou
zkouškou, a prudký spád událostí,
nové a nové starosti daly snadno zapomenouti na
tyto první oběti věrných strážců
hranic na životech i na majetku. A v osudovém roce
1938 odcházeli z hranic s bolesti poslední pokoření
a potupení. Tehdy hořely celní budovy, hořely
i domky, v nichž finančníci bydlili, ale v
jejich srdcích hořela také víra a
touha, že se opět vrátí na tyto krásné
hranice vlasti. Pod dojmem statečného chování
a vzorného plnění povinnosti uznali tehdy
odpovědní činitelé, že finanční
stráž jako celek splnila čestně úkoly
jim přidělené a že ji to nikdy nebude
zapomenuto.
Sbor finanční stráže nastoupil svou
činnost na hranicích republiky v roce 1918, aby
již v roce 1919 byl částečně
reorganisován. Sbor vykonává na státních
hranicích dozor celní i bezpečnostní,
objevuje a stíhá trestné činy celní
a důchodkové, stíhá zběhy,
vyzvědače, tuláky, zločince a osoby
přestupující hranice illegálně,
spolupůsobí při vojenské ochraně
státních hranic, koná službu strážní
i kontrolní a pátrací. Má práva
stráže civilní i vojenské. Pro zdárné
plnění těchto význačných
národohospodářských, politických
a bezpečnostních úkolů dostalo se
finanční stráži potřebného
školení a výcviku s hlediska správního,
celního, důchodkového, daňového
i vojenského, a tyto odborné znalosti jsou stálým
školením doplňovány. Finanční
stráž byla pro své povolání tedy
dobře připravena. Členové její
jsou většinou legionáři a později
přijati déle sloužící poddůstojníci,
opravdu vybraní, republice a národu věrní
mužové; plnili své služební a národní
úkoly obětavě, nehlučně a pilně,
často v odlehlých místech, což ztěžovalo
jim i život společenský, zásobovací,
školský atd. Žili často v moři
Němců a Maďarů a zůstali při
tom věrnými Čechy a Slováky. (Potlesk.)
Když byla v roce 1936 zřízena Stráž
obrany státu - SOS -, stali se skoro všichni příslušnici
finanční stráže členy tohoto
sboru. Prošli zvláštními výcvikovými
kursy vojenskými.
Nuže po vzpomenuté již obětavé
činnosti od 21. května 1938 čekala finanční
stráž pod nacistickým jhem velmi smutná
úloha a úkol: likvidace sboru. Členové
sboru byli pak přikázáni na různé
práce a jako věrní vlastenci zúčastnili
se činně domácího i zahraničního
odboje. A hned po osvobození vydává ministr
financí dr Vavro Šrobár dne 18. května
1945 výzvu, aby ti, kteří poslední
v roce osmatřicátém opouštěli
hranice, opět první ve chvíli osvobození
se na hranice vrátili, všichni na svá místa,
kde dříve sloužili. Bylo by dobře, kdyby
bylo znovu zveřejněno, jaké stamilionové
hodnoty zachránili tito příslušnici
finanční stráže od 18. května
1945 dodnes pro stát. Jen si připomeňme na
příklad spolupráci finanční
stráže při odsunu Němců, kdy
finanční stráž často byla na
hranicích jenom sama.
A teprve asi v červenci roku 1946 nastala na hranicích
státu význačná změna. Nastupují
tu vedle finanční stráže tak zvané
pohraniční útvary Sboru národní
bezpečnosti. Od té chvíle nenastalo uklidnění,
spíše rozrušení. Místo jedné
složky jsou tu složky dvě, a počítáme-li
ještě tu a tam stanici SNB, tedy složky tři.
Opravdu přepych, paní a pánové, uvážíme-li,
že v některé vesnici mají sídlo
tři nebo aspoň dvě velitelství. K
tomu samozřejmě zvláštní kancelář,
zvláštní ubytování, nepřetržitá
služba inspekční a telefonní atd. Kde
tu je, táži se, porozumění pro úsporu
pracovních sil, pro hospodárnost ve státní
správě? A tak do služby Sboru finanční
stráže zasahují příslušníci
zvláštních útvarů SNB, kteří
bohužel povětšině nevykonali ani vojenskou
presenční službu, jsou nezkušení
a neovládají své úkoly tak jako členové
finanční stráže, po léta školení
a dále vychovávaní. Uvážíme-li,
že v roce 1931 bylo na celém území Československé
republiky asi 6.064 zaměstnanců Sboru finanční
stráže, v čemž byla zahrnuta i místa
ve vnitrozemí, a že dnes podle rozpočtu ministra
vnitra můžeme zjistiti, že jen v Čechách
je 6.000 příslušníků zvláštních
útvarů SNB, kteří mají střežit
hranice, pak se právem nad tím pozastavujeme a ptáme
se: proč to? Střežit hranice, to ano, ale proč
takový nadměrný počet, když při
hospodárné organisaci by se dospělo zajisté
i k lepším výsledkům?
Celý vývoj v otázce ochrany hranic nutí
mne zcela otevřeně prohlásit, že nemůžeme
souhlasit a nesouhlasíme s tím, aby Sbor finanční
stráže byl zneklidňován nebo dokonce
suchou cestou likvidován (Potlesk.) sbor, který
se osvědčil a jemuž sám pan ministr
financí dr Dolanský vyslovil uznání
rozkazem ze dne 30. září 1946 těmito
slovy: "Finanční stráž jako ozbrojený
a stejnokrojem opatřený sbor má mezi zaměstnanci
finanční služby zvláštní
postavení, z něhož vyplývají
pro příslušníky sboru zvláštní
povinnosti a závazky. Tyto povinnosti a závazky
splnila finanční stráž jako celek v
uplynulé době čestně a v plném
souladu se zájmy státu."