Pan ministr financí a vláda měli by proto
v zájmu klidu a jistoty příslušníků
finanční stráže jasně prohlásit,
že sbor finanční stráže se tak
dobře osvědčil, že jeho trvání
je zajištěno. Je samozřejmé, že
i dnešní finanční stráž
potřebuje modernisaci, zejména i v organisaci, spočívající
v motorisaci části sboru atd., ale kdo a proč
má zájem na tom, aby byla finanční
stráž nahrazena útvary SNB? Kdo má zájem
na tom, aby poklesla úroveň služby na tomto
významném úseku, který byl odborně
dobře veden? Kdo má zájem, táži
se, na tom, aby kvalita tohoto sboru byla nahrazena drahou kvantitou?
Proč ty projevy, na př. p. posl. mž. Spáčila,
které vnášejí neklid a nejistotu do
sboru finanční stráže? Uznáváme,
že je nutné zesílení početních
stavů výkonných úřadů
finanční stráže a stavu stálých
stanic SNB v pohraničí. Těsná spolupráce
orgánů finanční stráže
s orgány stálých stanic SNB nebyla ani v
minulosti rušena nepěknou rivalitou, ba naopak, spolupráce
byla vzorná a účinná a při
tom hospodárná. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Ševčík.)
Volal jsem již při rozpočtové debatě
po tom, aby nákladné a nevýkonné zvláštní
útvary SNB v počtu 6.000 příslušníků,
a snad dnes i více, byly zrušeny a aby byla v pohraničí
zhuštěna síť stálých stanic
SNB a tyto stanice řádně početně
vybaveny, aby se nedělo to, co dosud, že stanicím
SNB jsou příslušníci ubíráni
na úkor t. zv. pohraničních útvarů
SNB, a aby pro mimořádné případy
byly vytvořeny ze stavů vnitrozemských stanic
již v první republice osvědčené
pohotovostní oddíly. Nelze rušit, co se osvědčilo.
Sbor finanční stráže se osvědčil
a proto nesmí byt rušen a nahrazován něčím
novým a méně hodnotným. Ochrana hranic
je zájem nás všech, celého národa,
všech stran Národní fronty. Proto politické
stranictví a zájem jedné strany nesmí
zvláště v otázce bezpečnosti
a ochrany hranic převyšovat zájem národa
a státu.
Tuto pravdu budeme hájit a střežit a proto
budeme hájit a střežit zájmy sboru finační
stráže, který se osvědčil, který
především a výhradně sloužil,
slouží a sloužit bude jen a jen národu
a naší drahé republice. (Potlesk.) Buďme
vděčni těm, kteří na hranicích
svou těžkou službou a svým bystrým
okem zabezpečují pořádek a klidný
život našich rodin v zázemí. (Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík: Ďalším
rečníkom je pán posl. dr Steiner,
dávam mu slovo.
Posl. dr Steiner: Pane předsedo, dámy a pánové!
Odhlasováním zákona o některých
opatřeních při neoprávněném
přechodu státních hranic vnesl se do pohraničí
další očekávaný klid, který
beze sporu podle slov všech řečníků,
kteří zde mluvili o pohraničí a stabilisaci
poměrů v pohraničí, je nezbytně
nutný. Pohraničí tento zákon již
velmi dlouho očekávalo a očekávalo
jeho odhlasování plným právem. Viděli
jsme a byli jsme často svědky toho, že z Německa
přecházeli naše hranice ti, které jsme
před nedávnem do Německa odsunovali, a nepřicházeli
zpět s poctivými úmysly, nýbrž
přicházeli do republiky proto, aby se snad najedli,
ale hlavně proto, aby byli spolehlivými spojkami
mezi Werwolfy, kteří ještě dnes hluboce
v podzemí v pohraničí jsou, a nějakou
odbojovou organisací německých fašistů
a nespokojenců v říši. A z tohoto důvodu
každý poctivý hraničář
bez rozdílu politického přesvědčení,
bez rozdílu politické legitimace odhlasování
tohoto zákona jistě s vděčností
uvítá. Bezpečnost hranic musí být
zachována a střežena.
Kdybychom sledovali poměry a události v pohraničí,
viděli bychom, že lidé, kteří
přecházejí hranice stále a stále,
mnohde a mnohdy ve větším a větším
počtu, nacházejí ochranu z malé části
u českých lidí, ale v největší
a převážné části u Němců,
kteří zde zůstali, kteří nemohli
být odsunuti, ať jsou to již Němci říští
nebo sudetští, a dostává se jim také
podpory hlavně se stran těch Němců,
kteří žijí ve smíšených
manželstvích. Taková je skutečnost a
naše zkušenost na Karlovarsku a hlavně také
v jižních Čechách. Zde by bylo potřeba
jasně a podrobně se podívat na to, zdali
snad mají právo ti Němci, kteří
žijí ve smíšených manželstvích,
zůstat tak těsně a blízko našich
státních hranic. Chtěl bych se odvolati na
proslov, který měl president republiky dr Edvard
Beneš při své návštěvě
- a byla to první návštěva v pohraničí
- v Karlových Varech. Zde pan president jasně, docela
otevřeně a přímo, jak u něho
bývá zvykem, prohlásil: Se smíšenými
manželstvími, která u nás zůstanou,
budeme jednat lidsky, budeme jednat humánně. Ale
já jako předseda Nejvyšší rady
obrany státu nemohu strpět, aby třeba jen
jediný Němec, ať žije ve smíšeném
manželství nebo samostatně, zůstal na
hranicích státu, poněvadž odtud hrozí
nebezpečí. (Potlesk.) - Není pochyby,
že všechny strany Národní fronty budou
příkaz presidenta republiky, příkaz
vrchního velitele naší branné moci,
příkaz předsedy Nejvyšší
rady obrany státu plně respektovat. Ale ve skutečnosti
vidíme bohužel mnohdy pravý opak. Stále
a stále jsou u nás v pohraničí politikové
i místní občané, kteří
z osobního prospěchu, z osobní známosti
a nevím z jakých jiných důvodů
se snaží smíšená manželství
a jejich německé partnery stále preferovat,
dávat jim přednost před našimi osídlenci,
dávat jim přednost i v parlamentních jednáních
před našimi novými českými hraničáři.
Tato otázka bude bezpochyby velmi brzy předmětem
jednání ve vládě a předmětem
jednání Nejvyšší rady obrany státu,
abychom již konečně mohli mluvit tak, jak zde
prohlásil p. posl. Sedlák, že s posledním
Němcem odejde z pohraničí ta živá
hranice, která u nás po staletí byla. Při
projednávání jakéhokoliv zákona
zde v parlamentě bývá obyčejně
příležitost, aby se útočilo na
osidlovací politiku a na hraničáře
samé. To je věc politického názoru,
ale myslím, že by bylo správné podívat
se také objektivně na to, jak skutečně
se osídlovalo, zdali toto dílo bylo úspěšné
či neúspěšné. Každé
dílo, které bylo vytvořeno, má své
určité vady a jistě že i osidlovací
dílo je má. Ale je potřebí upřímně,
tak jako činíme my, kteří žijeme
v pohraničí, se podívat, zda je to dílo
tak špatné, aby stále a stále s této
tribuny bylo napadáno. Dovoluji si prohlásit jako
předseda osidlovacího výboru ústavodárného
Národního shromáždění,
že osidlovací dílo je historickým dílem
a že z velké části, z 90, z 95% se vládě
i orgánům, které je provádějí,
plně zdařilo. (Potlesk.)
Mluvilo se zde a referovalo o neúspěšné
zemědělské osidlovací politice a o
tom, že některé vesnice v pohraničí
zejí prázdnotou, že je řada vesnic,
které nejsou osídleny, že je přebytek
půdy, a uváděla se pro to řada argumentů.
Jistěže na těchto výtkách něco
je a bylo by velmi špatné, dávat si růžové
brýle a přiznávat, že jsou všechny
vesnice osídleny. Ale tato otázka nebyla nikdy řešena
jednou politickou stranou, otázka osídlení
pohraničí byla řešena radou Osidlovacího
úřadu, kde jsou s rovnocennými hlasy v radě
zastoupeni komunista, sociální demokrat, národní
socialista a lidovec a kde se rozhoduje stejnými hlasy
o tom, která oblast bude osidlována a která
nebude.
Konečně je zde ještě hlavní strážce
našich hranic a našeho pohraničí ministerstvo
národní obrany, které ze strategických
důvodů samo prohlašuje bez porad s ostatními
resorty pásma, která mají být osidlována,
pásma, která mohou být osidlována
a pásma, která za žádnou cenu nesmějí
být osidlována, která musí být
zalesněna nebo zatravněna. Taková je pravda
o tom, co se mluví o zemědělské osidlovací
politice, a o tom, že některé vesnice jsou
prázdné. Faktem zůstane, že bez jakéhokoliv
násilí, bez jakéhokoli totalitního
nasazování k 1. dubnu 1947 přišlo do
pohraničí více než 2,400.000 českých
i slovenských osídlenců, kteří
v pohraničí pracují, kteří
v pohraničí budují a kteří
jsou nejlepšími ochránci naši nezávislosti
a našich hranic. (Potlesk.)
Z tohoto počtu přišlo do pohraničí
147.000 zemědělských rodin. A dnes i při
velkém návalu práce, který byl v poslední
době s osídlením volyňských
krajanů, můžeme již říci,
že máme v pohraničí 153.000 zemědělských
rodin, více méně usídlených
na vlastní půdě při. zákonité
výměře 8-13 ha. vyrábějí,
dávají hodnoty pro dvouletku, a pohraničí
právě v zemědělské výrobě
se velmi mnoho zasloužilo o výživu národa.
Bylo by objektivní, kdyby se páni řečníci
s tohoto místa zmiňovali také o tom, s jakými
těžkostmi pohraničí zápasí
a kdo v pohraničí pomáhal a kdo naopak v
pohraničí kritisuje, aniž podává
pomocnou ruku.
Vidíme, že po odsunu Němců zůstává
hodně prázdných míst, a nedá
se říci, ze by snad Němci, které jsme
odsunuli, neuměli pracovat. Naopak, řada Němců,
jako 700.000 Němců zaměstnaných v
průmyslu, byli jistě dobrými odborníky
a uměli vyrábět. Na místo oněch
Němců v průmyslu dostávám a
musíme dostat české zaměstnance s
českou prací a českým duchem. Zde
opět pan president republiky veřejně prohlásil
ve svém proslovu v Karlových Varech po návštěvě
karlovarských porcelánek, že nikdy by nevěřil,
že v tak krátké době se mohli čeští
lidé naučit tomu, co viděl právě
v karlovarských porcelánkách. A pokračoval
dále, že neviděl jenom českou práci,
ale že v té práci za krátké dva
roky již také viděl a spatřil českého
ducha, českou tvorbu, která právě
české manuální práci dává
tu duchovní a duševní náplň,
kterou si v pohraničí musíme ještě
více cenit než ve vnitrozemí. V mnohých
odvětvích byl vytvořen takřka malý
zázrak. Kolik našich českých lidí
umělo před válkou vyrábět porcelán,
kolik jich umělo vyrábět hudební nástroje
na Kraslicku? Jak je vidět, naši lidé se to
naučili, ještě se zdokonalí a v nejkratší
době budou moci býti nejlepšími konkurenty
těch, které jsme plným právem odeslali
za hranice.
Bezpečnost státu musí býti v prvé
řadě střežena lidovou demokratickou
armádou, musí být střežena Sborem
národní bezpečnosti stejně tak jako
finanční stráží i ostatními.
O tom není pochyby, ale překvapuje mne a nadmíru
udivuje, že jeden z řečníků zde
prohlašuje, že v pohraničí máme
málo uniformovaných, že by jich tam bylo potřebí
více, zatím co druhý si stěžuje,
že jich tam máme příliš mnoho.
Není lehké v naší republice býti
ministrem, není také lehké býti vládou
Národní fronty, která se všech stran
bývá napadána úplně protichůdně.
Faktem zůstane, že každý, kdo s poctivým
úmyslem přišel do pohraničí,
ať již nosí uniformu SNB nebo finanční
stráže, že každý uniformovaný
příslušník kteréhokoliv sboru,
který přišel do pohraničí, aby
zde poctivě střežil hranice, vykonával
službu a dílo velké a úctyhodné.
(Potlesk. - Předsednictví se ujal předseda
David.)
Nám, kteří v pohraničí žijeme,
je stejně milý a stejně k srdci přirostl
dobrý finančník jako dobrý člen
SNB, máme stejně rádi příslušníka
národní bezpečnosti, pohotovostních
a pohraničních oddílů jako příslušníka
finanční stráže. Musí nám
ležet na srdci především bezpečnost
hranic a jejich nedotknutelnost. Mají-li však naše
hranice býti nedotknutelny, pak se musí předpokládat,
že národ, který své hranice střeží,
bude tak jednotný, jakým byl za okupace, že
národ, který střeží své
hranice svými hraničáři u Aše,
Liberce, Ostravy, bude tak jednotný v budování,
jakým byl v boji a utrpení. A jedině touto
zásadou může býti vedena politika, jestliže
se kritisuje mnohdy nesprávně naše české
pohraničí. (Potlesk.).
Předseda (zvoní): K věcné
poznámce se přihlásil pan posl. dr Kokeš.
Posl. dr Kokeš: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Jako osoba, která byla do r. 1938 v pohraničí,
a jako vyšetřující soudce, který
měl co dělat s henleinovskými bonzy, poslanci
a úderníky, kladu si za povinnost odpovědět
p. posl. Horovi, který se zde dotkl Sboru národní
bezpečnosti nešetrným způsobem. Za prvé
chci zde konstatovati, že zde není místo k
tomu, aby se zde projednávala otázka zvláštních
pohraničních útvarů, neboť není
zapotřebí, aby za hranicemi o těchto věcech
byli velmi dobře informováni, i když se to
pronáší v parlamentě.
Pan posl. Hora zde uvedl, že naše zvláštní
pohraniční sbory jsou nevýkonné a
že jsou přepychem. Chci upozornit jen v krátkosti
na to, co bylo do roku 1938. Pan posl. Hora pravděpodobně
nežil v pohraničí, nezažil všechno
to, co konali henleinovci vůči českým
lidem do r. 1938, a není si dnes vědom toho, že
ve skutečnosti Němci pokračují vůči
našemu státu stejným způsobem a že
je zapotřebí se ponaučiti z toho, co bylo
do r. 1938, a vyvoditi z toho důsledky. Jestliže do
r. 1938 pp. ministři vnitra režimu první republiky
i režimu p. Berana byli proti tomu, aby bezpečnostní
orgány chránily naše české lidi,
pak lidová demokracie potřebuje, aby bezpečnost
v pohraničí byla na prvním místě,
aby byla zesílena a aby byla tak výkonná,
aby český člověk v pohraničí
se nemusel obávat o svůj život. A jestliže
p. posl. Hora se domnívá, že by prospěl
zájmu státu a národa tím, že
by zvláštní sbory národní bezpečnosti
z pohraničí odvolal, pak je na hrozném omylu.
Nechť se obrátí na finančníky,
nechť se obrátí na příslušníky
SNB, na okresní národní výbory i místní
národní výbory a všichni mu potvrdí,
že jsou shodni v názoru, že těchto sborů
je v pohraničí opravdu zapotřebí.
My nejsme ještě v takových mírových
poměrech, aby nám stačila jenom finanční
stráž. Jestliže čteme v novinách,
že se v našem pohraničí na hranicích
téměř denně střílí,
že jsou mrtví, že jsou ranění,
že jsou vypalovány usedlosti, ohrožovány
naše továrny, pak je zapotřebí, aby
tam byla v první řadě výkonná,
pohotová naše bezpečnost, Sbor národní
bezpečnosti. A jestliže p. posl. Hora se domnívá,
že prospěje našemu pohraničí, když
se bude snažit vrážet klín mezi finančníky
a Sbor národní bezpečnosti, pak je rovněž
na omylu. Já jako hraničář mohu prohlásit,
že naši finančníci i naši příslušníci
Sboru národní bezpečnosti si velmi dobře
rozumějí a doplňují se. Nechť
se obrátí p. posl. Hora (Výkřiky)
na příslušníky pohotovostních
oddílů Sboru národní bezpečnosti
anebo na stanice SNB a všichni mu potvrdí, že
by dnes naše stanice SNB naprosto nestačily na úkoly,
které jsou jim uloženy, a naopak trvají na
tom, aby sbory národní bezpečnosti v pohraničí
ještě byly rozmnoženy. Nedávno jsme měli
sjezdy okresních národních výborů
a prosím, pane posl. Horo, čtěte resoluce,
které byly přijímány všemi příslušníky
okresních národních výborů
bez rozdílu politického přesvědčení!
Tyto resoluce žádají právě zesílení
bezpečnostních sborů v pohraničí.
A jestliže se ovšem jedna strana domnívá,
že by mohla vytlouci nějaký kapitál
z roztříštění naši bezpečnosti
v pohraničí, že by bylo užitečné
zanášet neklid mezi naše finančníky
šířením zpráv, že mají
být rozpuštěni, pak opět tato věc
neslouží státu a neslouží národu.
Chtěl bych ještě p. poslanci připamatovat,
že likvidace finanční stráže byla
již projednávána v bezpečnostním
výboru, kde podal dotaz, a že není zapotřebí,
aby ještě v plénu se dělala z této
věci otázka veřejné diskuse jenom
proto, aby snad ještě do řad finanční
stráže byl zanášen další neklid.
Já jako hraničář mohu jenom konstatovati,
že nikdo si nepřejeme, aby byla ponechána německým
živlům taková vůle, jaká jim
byla dána do r. 1938. Přejeme si naopak, aby bezpečnost
v pohraničí byla zesílena pokud možno
nejvíce a aby nikdo v pohraničí a ani v Praze
neštval tím způsobem, aby se na konec v pohraničí
národní výbory rvaly se sbory národní
bezpečnosti anebo s finanční stráží.
(Potlesk.)
Předseda: K věcné poznámce
se přihlásil p. posl. Hora, kterému
uděluji slovo.
Posl. Hora: Pane předsedo, slavná sněmovno,
paní a pánové!
Dovolte mi k projevu p. posl. dra Kokeše jen několik
málo slov. Budu argumentovat jenom fakty. Nenapadl jsem
zde Sbor národní bezpečnosti. Poukázal
jsem na to, že útvary, t. zv. zvláštní
útvary pohraniční SNB jsou opravdu neproduktivní
vzhledem k tomu, co stojí náš stát,
zejména že jich je velmi mnoho, že nejsou účelně
využity a že to, co říkám, říkají
všichni finančníci, kteří mají
desetileté zkušenosti při obhajobě hranic.
(Výkřiky.) A jako důkaz mně
dovolte, abych zde přečetl - a nebudu vás
dlouho zdržovat- prohlášení Revolučního
odborového hnutí - svazu zaměstnanců
finanční správy - odbor finanční
stráže, Praha V., Maiselova ul. č. 15. Je to
prohlášení ze dne 12. března 1947. (Výkřiky.)
Není ani objednáno, ale bylo mi spontánně
posláno. A v této velmi zajímavé resoluci
je m. j. - je to na 4 strany - psáno toto: "Podle
získaných zpráv naléhá ministerstvo
vnitra na likvidaci Sboru finanční stráže
a usiluje o zřízení jednotného bezpečnostního
sboru v pohraničí. Ačkoliv nám nejsou
známy příčiny ani důvody, které
přiměly ministerstvo vnitra k tomu kroku, domníváme
se důvodně, že bude operováno potřebou
střežení politické hranice. Jako nejvhodnější
způsob střežení této politické
hranice bude asi doporučován jednotný sloučený
sbor podřízený ministerstvu vnitra."
Dále chci upozornit, že sami tito finančníci
z Revolučního odborového hnutí, které
jistě rádi uznáváte jako my všichni,
říkají v resoluci toto: "Nelze teď
nepodotknouti, že nově utvořený Sbor
národní bezpečnosti zasadil a zasazuje na
místo nejexponovanější, na obranu státní
hranice, mladé a nezkušené chlapce bez praxe
a vojenského výcviku, neboť tito nemají
ani vojenskou presenční službu a jest se tudíž
právem obávati, že v případě
napadení naši hranice škodlivými elementy
nebudou moci svůj úkol v plné míře
splniti." (Výkřiky.) Tady je to, co
jsem říkal před chvílí. Tady
máte důkaz a myslím, že k tomu není
potřeba žádných poznámek. Dále
chci poznamenat, že právě finanční
stráž je zneklidňována, a důkazem
toho je, že nám posílají resoluce, že
o tom jednají, že o tom píší, že
se na tom usnášejí.
A ještě k poznámce p. dr Kokeše,
pokud jde o poměry v pohraničí. (Výkřiky.)
Chci upozornit, že v parlamentě jsme už několikrát
říkali a říkáme to lidu, že
jsme Němce odsunuli, tož koho tam tedy hlídáme?
Ty naše české hraničáře?
Já myslím, že není zapotřebí,
abych argumenty (Výkřiky.) , které
dr Kokeš uvedl, vyvracel. (Hluk. - Různé
výkřiky komunistických poslanců.)
Nuže, prosím, račte si posloužit,
křičte. Chci zdůraznit, že odpovídám
v duchu a podle zásad, na kterých se usneslo Revoluční
odborové hnutí, odbor finanční stráže,
a doufám, že p. dr Kokeš to vezme laskavě
na vědomí.