Čtvrtek 29. května 1947

Pan ministr financí a vláda měli by proto v zájmu klidu a jistoty příslušníků finanční stráže jasně prohlásit, že sbor finanční stráže se tak dobře osvědčil, že jeho trvání je zajištěno. Je samozřejmé, že i dnešní finanční stráž potřebuje modernisaci, zejména i v organisaci, spočívající v motorisaci části sboru atd., ale kdo a proč má zájem na tom, aby byla finanční stráž nahrazena útvary SNB? Kdo má zájem na tom, aby poklesla úroveň služby na tomto významném úseku, který byl odborně dobře veden? Kdo má zájem, táži se, na tom, aby kvalita tohoto sboru byla nahrazena drahou kvantitou? Proč ty projevy, na př. p. posl. mž. Spáčila, které vnášejí neklid a nejistotu do sboru finanční stráže? Uznáváme, že je nutné zesílení početních stavů výkonných úřadů finanční stráže a stavu stálých stanic SNB v pohraničí. Těsná spolupráce orgánů finanční stráže s orgány stálých stanic SNB nebyla ani v minulosti rušena nepěknou rivalitou, ba naopak, spolupráce byla vzorná a účinná a při tom hospodárná. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Volal jsem již při rozpočtové debatě po tom, aby nákladné a nevýkonné zvláštní útvary SNB v počtu 6.000 příslušníků, a snad dnes i více, byly zrušeny a aby byla v pohraničí zhuštěna síť stálých stanic SNB a tyto stanice řádně početně vybaveny, aby se nedělo to, co dosud, že stanicím SNB jsou příslušníci ubíráni na úkor t. zv. pohraničních útvarů SNB, a aby pro mimořádné případy byly vytvořeny ze stavů vnitrozemských stanic již v první republice osvědčené pohotovostní oddíly. Nelze rušit, co se osvědčilo. Sbor finanční stráže se osvědčil a proto nesmí byt rušen a nahrazován něčím novým a méně hodnotným. Ochrana hranic je zájem nás všech, celého národa, všech stran Národní fronty. Proto politické stranictví a zájem jedné strany nesmí zvláště v otázce bezpečnosti a ochrany hranic převyšovat zájem národa a státu.

Tuto pravdu budeme hájit a střežit a proto budeme hájit a střežit zájmy sboru finační stráže, který se osvědčil, který především a výhradně sloužil, slouží a sloužit bude jen a jen národu a naší drahé republice. (Potlesk.) Buďme vděčni těm, kteří na hranicích svou těžkou službou a svým bystrým okem zabezpečují pořádek a klidný život našich rodin v zázemí. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. dr Steiner, dávam mu slovo.

Posl. dr Steiner: Pane předsedo, dámy a pánové!

Odhlasováním zákona o některých opatřeních při neoprávněném přechodu státních hranic vnesl se do pohraničí další očekávaný klid, který beze sporu podle slov všech řečníků, kteří zde mluvili o pohraničí a stabilisaci poměrů v pohraničí, je nezbytně nutný. Pohraničí tento zákon již velmi dlouho očekávalo a očekávalo jeho odhlasování plným právem. Viděli jsme a byli jsme často svědky toho, že z Německa přecházeli naše hranice ti, které jsme před nedávnem do Německa odsunovali, a nepřicházeli zpět s poctivými úmysly, nýbrž přicházeli do republiky proto, aby se snad najedli, ale hlavně proto, aby byli spolehlivými spojkami mezi Werwolfy, kteří ještě dnes hluboce v podzemí v pohraničí jsou, a nějakou odbojovou organisací německých fašistů a nespokojenců v říši. A z tohoto důvodu každý poctivý hraničář bez rozdílu politického přesvědčení, bez rozdílu politické legitimace odhlasování tohoto zákona jistě s vděčností uvítá. Bezpečnost hranic musí být zachována a střežena.

Kdybychom sledovali poměry a události v pohraničí, viděli bychom, že lidé, kteří přecházejí hranice stále a stále, mnohde a mnohdy ve větším a větším počtu, nacházejí ochranu z malé části u českých lidí, ale v největší a převážné části u Němců, kteří zde zůstali, kteří nemohli být odsunuti, ať jsou to již Němci říští nebo sudetští, a dostává se jim také podpory hlavně se stran těch Němců, kteří žijí ve smíšených manželstvích. Taková je skutečnost a naše zkušenost na Karlovarsku a hlavně také v jižních Čechách. Zde by bylo potřeba jasně a podrobně se podívat na to, zdali snad mají právo ti Němci, kteří žijí ve smíšených manželstvích, zůstat tak těsně a blízko našich státních hranic. Chtěl bych se odvolati na proslov, který měl president republiky dr Edvard Beneš při své návštěvě - a byla to první návštěva v pohraničí - v Karlových Varech. Zde pan president jasně, docela otevřeně a přímo, jak u něho bývá zvykem, prohlásil: Se smíšenými manželstvími, která u nás zůstanou, budeme jednat lidsky, budeme jednat humánně. Ale já jako předseda Nejvyšší rady obrany státu nemohu strpět, aby třeba jen jediný Němec, ať žije ve smíšeném manželství nebo samostatně, zůstal na hranicích státu, poněvadž odtud hrozí nebezpečí. (Potlesk.) - Není pochyby, že všechny strany Národní fronty budou příkaz presidenta republiky, příkaz vrchního velitele naší branné moci, příkaz předsedy Nejvyšší rady obrany státu plně respektovat. Ale ve skutečnosti vidíme bohužel mnohdy pravý opak. Stále a stále jsou u nás v pohraničí politikové i místní občané, kteří z osobního prospěchu, z osobní známosti a nevím z jakých jiných důvodů se snaží smíšená manželství a jejich německé partnery stále preferovat, dávat jim přednost před našimi osídlenci, dávat jim přednost i v parlamentních jednáních před našimi novými českými hraničáři. Tato otázka bude bezpochyby velmi brzy předmětem jednání ve vládě a předmětem jednání Nejvyšší rady obrany státu, abychom již konečně mohli mluvit tak, jak zde prohlásil p. posl. Sedlák, že s posledním Němcem odejde z pohraničí ta živá hranice, která u nás po staletí byla. Při projednávání jakéhokoliv zákona zde v parlamentě bývá obyčejně příležitost, aby se útočilo na osidlovací politiku a na hraničáře samé. To je věc politického názoru, ale myslím, že by bylo správné podívat se také objektivně na to, jak skutečně se osídlovalo, zdali toto dílo bylo úspěšné či neúspěšné. Každé dílo, které bylo vytvořeno, má své určité vady a jistě že i osidlovací dílo je má. Ale je potřebí upřímně, tak jako činíme my, kteří žijeme v pohraničí, se podívat, zda je to dílo tak špatné, aby stále a stále s této tribuny bylo napadáno. Dovoluji si prohlásit jako předseda osidlovacího výboru ústavodárného Národního shromáždění, že osidlovací dílo je historickým dílem a že z velké části, z 90, z 95% se vládě i orgánům, které je provádějí, plně zdařilo. (Potlesk.)

Mluvilo se zde a referovalo o neúspěšné zemědělské osidlovací politice a o tom, že některé vesnice v pohraničí zejí prázdnotou, že je řada vesnic, které nejsou osídleny, že je přebytek půdy, a uváděla se pro to řada argumentů. Jistěže na těchto výtkách něco je a bylo by velmi špatné, dávat si růžové brýle a přiznávat, že jsou všechny vesnice osídleny. Ale tato otázka nebyla nikdy řešena jednou politickou stranou, otázka osídlení pohraničí byla řešena radou Osidlovacího úřadu, kde jsou s rovnocennými hlasy v radě zastoupeni komunista, sociální demokrat, národní socialista a lidovec a kde se rozhoduje stejnými hlasy o tom, která oblast bude osidlována a která nebude.

Konečně je zde ještě hlavní strážce našich hranic a našeho pohraničí ministerstvo národní obrany, které ze strategických důvodů samo prohlašuje bez porad s ostatními resorty pásma, která mají být osidlována, pásma, která mohou být osidlována a pásma, která za žádnou cenu nesmějí být osidlována, která musí být zalesněna nebo zatravněna. Taková je pravda o tom, co se mluví o zemědělské osidlovací politice, a o tom, že některé vesnice jsou prázdné. Faktem zůstane, že bez jakéhokoliv násilí, bez jakéhokoli totalitního nasazování k 1. dubnu 1947 přišlo do pohraničí více než 2,400.000 českých i slovenských osídlenců, kteří v pohraničí pracují, kteří v pohraničí budují a kteří jsou nejlepšími ochránci naši nezávislosti a našich hranic. (Potlesk.)

Z tohoto počtu přišlo do pohraničí 147.000 zemědělských rodin. A dnes i při velkém návalu práce, který byl v poslední době s osídlením volyňských krajanů, můžeme již říci, že máme v pohraničí 153.000 zemědělských rodin, více méně usídlených na vlastní půdě při. zákonité výměře 8-13 ha. vyrábějí, dávají hodnoty pro dvouletku, a pohraničí právě v zemědělské výrobě se velmi mnoho zasloužilo o výživu národa. Bylo by objektivní, kdyby se páni řečníci s tohoto místa zmiňovali také o tom, s jakými těžkostmi pohraničí zápasí a kdo v pohraničí pomáhal a kdo naopak v pohraničí kritisuje, aniž podává pomocnou ruku.

Vidíme, že po odsunu Němců zůstává hodně prázdných míst, a nedá se říci, ze by snad Němci, které jsme odsunuli, neuměli pracovat. Naopak, řada Němců, jako 700.000 Němců zaměstnaných v průmyslu, byli jistě dobrými odborníky a uměli vyrábět. Na místo oněch Němců v průmyslu dostávám a musíme dostat české zaměstnance s českou prací a českým duchem. Zde opět pan president republiky veřejně prohlásil ve svém proslovu v Karlových Varech po návštěvě karlovarských porcelánek, že nikdy by nevěřil, že v tak krátké době se mohli čeští lidé naučit tomu, co viděl právě v karlovarských porcelánkách. A pokračoval dále, že neviděl jenom českou práci, ale že v té práci za krátké dva roky již také viděl a spatřil českého ducha, českou tvorbu, která právě české manuální práci dává tu duchovní a duševní náplň, kterou si v pohraničí musíme ještě více cenit než ve vnitrozemí. V mnohých odvětvích byl vytvořen takřka malý zázrak. Kolik našich českých lidí umělo před válkou vyrábět porcelán, kolik jich umělo vyrábět hudební nástroje na Kraslicku? Jak je vidět, naši lidé se to naučili, ještě se zdokonalí a v nejkratší době budou moci býti nejlepšími konkurenty těch, které jsme plným právem odeslali za hranice.

Bezpečnost státu musí býti v prvé řadě střežena lidovou demokratickou armádou, musí být střežena Sborem národní bezpečnosti stejně tak jako finanční stráží i ostatními. O tom není pochyby, ale překvapuje mne a nadmíru udivuje, že jeden z řečníků zde prohlašuje, že v pohraničí máme málo uniformovaných, že by jich tam bylo potřebí více, zatím co druhý si stěžuje, že jich tam máme příliš mnoho.

Není lehké v naší republice býti ministrem, není také lehké býti vládou Národní fronty, která se všech stran bývá napadána úplně protichůdně. Faktem zůstane, že každý, kdo s poctivým úmyslem přišel do pohraničí, ať již nosí uniformu SNB nebo finanční stráže, že každý uniformovaný příslušník kteréhokoliv sboru, který přišel do pohraničí, aby zde poctivě střežil hranice, vykonával službu a dílo velké a úctyhodné. (Potlesk. - Předsednictví se ujal předseda David.)

Nám, kteří v pohraničí žijeme, je stejně milý a stejně k srdci přirostl dobrý finančník jako dobrý člen SNB, máme stejně rádi příslušníka národní bezpečnosti, pohotovostních a pohraničních oddílů jako příslušníka finanční stráže. Musí nám ležet na srdci především bezpečnost hranic a jejich nedotknutelnost. Mají-li však naše hranice býti nedotknutelny, pak se musí předpokládat, že národ, který své hranice střeží, bude tak jednotný, jakým byl za okupace, že národ, který střeží své hranice svými hraničáři u Aše, Liberce, Ostravy, bude tak jednotný v budování, jakým byl v boji a utrpení. A jedině touto zásadou může býti vedena politika, jestliže se kritisuje mnohdy nesprávně naše české pohraničí. (Potlesk.).

Předseda (zvoní): K věcné poznámce se přihlásil pan posl. dr Kokeš.

Posl. dr Kokeš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Jako osoba, která byla do r. 1938 v pohraničí, a jako vyšetřující soudce, který měl co dělat s henleinovskými bonzy, poslanci a úderníky, kladu si za povinnost odpovědět p. posl. Horovi, který se zde dotkl Sboru národní bezpečnosti nešetrným způsobem. Za prvé chci zde konstatovati, že zde není místo k tomu, aby se zde projednávala otázka zvláštních pohraničních útvarů, neboť není zapotřebí, aby za hranicemi o těchto věcech byli velmi dobře informováni, i když se to pronáší v parlamentě.

Pan posl. Hora zde uvedl, že naše zvláštní pohraniční sbory jsou nevýkonné a že jsou přepychem. Chci upozornit jen v krátkosti na to, co bylo do roku 1938. Pan posl. Hora pravděpodobně nežil v pohraničí, nezažil všechno to, co konali henleinovci vůči českým lidem do r. 1938, a není si dnes vědom toho, že ve skutečnosti Němci pokračují vůči našemu státu stejným způsobem a že je zapotřebí se ponaučiti z toho, co bylo do r. 1938, a vyvoditi z toho důsledky. Jestliže do r. 1938 pp. ministři vnitra režimu první republiky i režimu p. Berana byli proti tomu, aby bezpečnostní orgány chránily naše české lidi, pak lidová demokracie potřebuje, aby bezpečnost v pohraničí byla na prvním místě, aby byla zesílena a aby byla tak výkonná, aby český člověk v pohraničí se nemusel obávat o svůj život. A jestliže p. posl. Hora se domnívá, že by prospěl zájmu státu a národa tím, že by zvláštní sbory národní bezpečnosti z pohraničí odvolal, pak je na hrozném omylu. Nechť se obrátí na finančníky, nechť se obrátí na příslušníky SNB, na okresní národní výbory i místní národní výbory a všichni mu potvrdí, že jsou shodni v názoru, že těchto sborů je v pohraničí opravdu zapotřebí. My nejsme ještě v takových mírových poměrech, aby nám stačila jenom finanční stráž. Jestliže čteme v novinách, že se v našem pohraničí na hranicích téměř denně střílí, že jsou mrtví, že jsou ranění, že jsou vypalovány usedlosti, ohrožovány naše továrny, pak je zapotřebí, aby tam byla v první řadě výkonná, pohotová naše bezpečnost, Sbor národní bezpečnosti. A jestliže p. posl. Hora se domnívá, že prospěje našemu pohraničí, když se bude snažit vrážet klín mezi finančníky a Sbor národní bezpečnosti, pak je rovněž na omylu. Já jako hraničář mohu prohlásit, že naši finančníci i naši příslušníci Sboru národní bezpečnosti si velmi dobře rozumějí a doplňují se. Nechť se obrátí p. posl. Hora (Výkřiky) na příslušníky pohotovostních oddílů Sboru národní bezpečnosti anebo na stanice SNB a všichni mu potvrdí, že by dnes naše stanice SNB naprosto nestačily na úkoly, které jsou jim uloženy, a naopak trvají na tom, aby sbory národní bezpečnosti v pohraničí ještě byly rozmnoženy. Nedávno jsme měli sjezdy okresních národních výborů a prosím, pane posl. Horo, čtěte resoluce, které byly přijímány všemi příslušníky okresních národních výborů bez rozdílu politického přesvědčení! Tyto resoluce žádají právě zesílení bezpečnostních sborů v pohraničí. A jestliže se ovšem jedna strana domnívá, že by mohla vytlouci nějaký kapitál z roztříštění naši bezpečnosti v pohraničí, že by bylo užitečné zanášet neklid mezi naše finančníky šířením zpráv, že mají být rozpuštěni, pak opět tato věc neslouží státu a neslouží národu. Chtěl bych ještě p. poslanci připamatovat, že likvidace finanční stráže byla již projednávána v bezpečnostním výboru, kde podal dotaz, a že není zapotřebí, aby ještě v plénu se dělala z této věci otázka veřejné diskuse jenom proto, aby snad ještě do řad finanční stráže byl zanášen další neklid.

Já jako hraničář mohu jenom konstatovati, že nikdo si nepřejeme, aby byla ponechána německým živlům taková vůle, jaká jim byla dána do r. 1938. Přejeme si naopak, aby bezpečnost v pohraničí byla zesílena pokud možno nejvíce a aby nikdo v pohraničí a ani v Praze neštval tím způsobem, aby se na konec v pohraničí národní výbory rvaly se sbory národní bezpečnosti anebo s finanční stráží. (Potlesk.)

Předseda: K věcné poznámce se přihlásil p. posl. Hora, kterému uděluji slovo.

Posl. Hora: Pane předsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Dovolte mi k projevu p. posl. dra Kokeše jen několik málo slov. Budu argumentovat jenom fakty. Nenapadl jsem zde Sbor národní bezpečnosti. Poukázal jsem na to, že útvary, t. zv. zvláštní útvary pohraniční SNB jsou opravdu neproduktivní vzhledem k tomu, co stojí náš stát, zejména že jich je velmi mnoho, že nejsou účelně využity a že to, co říkám, říkají všichni finančníci, kteří mají desetileté zkušenosti při obhajobě hranic. (Výkřiky.) A jako důkaz mně dovolte, abych zde přečetl - a nebudu vás dlouho zdržovat- prohlášení Revolučního odborového hnutí - svazu zaměstnanců finanční správy - odbor finanční stráže, Praha V., Maiselova ul. č. 15. Je to prohlášení ze dne 12. března 1947. (Výkřiky.) Není ani objednáno, ale bylo mi spontánně posláno. A v této velmi zajímavé resoluci je m. j. - je to na 4 strany - psáno toto: "Podle získaných zpráv naléhá ministerstvo vnitra na likvidaci Sboru finanční stráže a usiluje o zřízení jednotného bezpečnostního sboru v pohraničí. Ačkoliv nám nejsou známy příčiny ani důvody, které přiměly ministerstvo vnitra k tomu kroku, domníváme se důvodně, že bude operováno potřebou střežení politické hranice. Jako nejvhodnější způsob střežení této politické hranice bude asi doporučován jednotný sloučený sbor podřízený ministerstvu vnitra." Dále chci upozornit, že sami tito finančníci z Revolučního odborového hnutí, které jistě rádi uznáváte jako my všichni, říkají v resoluci toto: "Nelze teď nepodotknouti, že nově utvořený Sbor národní bezpečnosti zasadil a zasazuje na místo nejexponovanější, na obranu státní hranice, mladé a nezkušené chlapce bez praxe a vojenského výcviku, neboť tito nemají ani vojenskou presenční službu a jest se tudíž právem obávati, že v případě napadení naši hranice škodlivými elementy nebudou moci svůj úkol v plné míře splniti." (Výkřiky.) Tady je to, co jsem říkal před chvílí. Tady máte důkaz a myslím, že k tomu není potřeba žádných poznámek. Dále chci poznamenat, že právě finanční stráž je zneklidňována, a důkazem toho je, že nám posílají resoluce, že o tom jednají, že o tom píší, že se na tom usnášejí.

A ještě k poznámce p. dr Kokeše, pokud jde o poměry v pohraničí. (Výkřiky.) Chci upozornit, že v parlamentě jsme už několikrát říkali a říkáme to lidu, že jsme Němce odsunuli, tož koho tam tedy hlídáme? Ty naše české hraničáře? Já myslím, že není zapotřebí, abych argumenty (Výkřiky.) , které dr Kokeš uvedl, vyvracel. (Hluk. - Různé výkřiky komunistických poslanců.) Nuže, prosím, račte si posloužit, křičte. Chci zdůraznit, že odpovídám v duchu a podle zásad, na kterých se usneslo Revoluční odborové hnutí, odbor finanční stráže, a doufám, že p. dr Kokeš to vezme laskavě na vědomí.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP