Paní a pánové, soudruzi a soudružky! (Posměšné výkřiky.) Já se pokouším rozumět socialismu tak, že je to snaha po takovém společenském zřízení, které neznamená vykořisťování lidí lidmi anebo hromadné požívání důchodů z cizích zásluh. Tak tomu rozumím já; nevím, je-li to správné. (Potlesk.) Bezpracné kapitalistické zisky jsme odstranili - to je pravda - ale podle mého mínění nemůžeme trpět ani bezpracné důchody, které znamenají podle socialistické terminologie vykořisťování práce našich dělníků, abych to řekl naplno. (Hluk. - Výkřiky.) Dovolte, abych zdůraznil, že nám, sociálním demokratům, není tak úplně lhostejné (Hluk. - Různé výkřiky)... Paní a pánové, přihlaste se potom laskavě o slovo! Nám sociálním demokratům není lhostejné, jaké poměry v našem hospodářství jsou. My se totiž nechceme spoléhat na to, že někdo jiný zvenčí by měl naše věci dávat do pořádku, kdyby se naše velké znárodňovací dílo nepodařilo. My se chceme spoléhat a budeme spoléhat výhradně na sebe. (Potlesk. - Hluk. - Různé výkřiky.) Právě proto tyto chyby vytýkám. Máme některé speciální výrobky, se kterými budeme vítězně soutěžit na celém světě. Víme, že jsou to na příklad naše lokomotivy; ale během války byly vybudovány nové lokomotivky v Austrálii a v Kanadě a světová konkurence je opět ostřejší, a to není jenom u lokomotiv, to je i u ostatních výrobků. My s tím musíme počítat, my se musíme podle toho zařizovat. Nesmíme se, paní a pánové, domnívat, ze si můžeme v našem průmyslu dovolit všechno. Řekl bych vám toto: Naši dělníci v továrnách nechtějí, abychom jim dávali taková sociální zařízení, která bychom nemohli udržet. Mají smysl pro skutečnost a nechtějí, aby s nimi byla provozována nějaká eskamotáž, nějaké zastírání pravého stavu věcí. Ovšem smysl pro zdravou a reálnou skutečnost musejí míti především všichni členové vlády a musí jej míti parlament. (Potlesk.)

Chtěl bych nakonec za stranu sociálně-demokratickou učiniti toto krátké prohlášení:

Budeme do budoucna velmi pozorně sledovat vývoj našeho hospodářství a nepřipustíme, aby z důvodů politických (Hluk. - Různé výkřiky.) byla činěna opatření, která nás proti cizí konkurenci handicapují. (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda dr. Ševčík zvoní .) Jsme pro poskytnutí maximálních výhod dělníkům a zaměstnancům a budeme jejich uskutečnění všemi silami a všemi prostředky podporovat. Považujeme však jen takovou sociální politiku za zdravou, která se opírá o zdravé hospodářské základy. (Potlesk.) Jsme přesvědčeni o tom, že dosavadní vymoženosti pracující třídy jsou udržitelné a že se mohou státi opatřeními trvalými. Ale to je ovšem možné jen za toho předpokladu, že uděláme v našem národním podnikání pořádek (Potlesk.) a nebudeme při tom brát ohledy na úzce stranické zájmy. (Potlesk. - Různé výkřiky. - Hluk. - Místopředseda dr. Ševčík zvoní.)

Ať půjde o kohokoliv, musí ustoupiti zájmům celku, a zájem celku je míti podniky aktivní, podniky života schopné, podniky, které jsou s to soutěžit a které jsou s to na zahraničních trzích vítězit. Máme pro to, paní a pánové, všechny předpoklady. Naši dělníci jsou pilnější než kteříkoliv jiní na světě. Jejich odborná zdatnost je obecně známa. Nesmíme proto tuto hřivnu zakopat neúčelnou, špatnou a nesprávnou organisací. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Budeme pro navrženou osnovu hlasovat, poněvadž počítáme s tím (Hluk. - Různé výkřiky.), že v úsilí o zavedení pořádku budeme vámi, paní a pánové, podporováni, a budiž nám při tom vodítkem, že u vedoucích činitelů našich podniků, jichž počet musíme udělat úměrný, musíme postupovat podle zásady: Správný muž na správné místo. (Potlesk. - Různé výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.) - Když to říkáte dvě léta, tak už jste museli vyházet mnoho a mnoho lidí, kteří na určitá místa nepatří. (Potlesk. - Hluk. - Různé výkřiky.) Paní a pánové, prodlužujete si schůzi. - Půjdeme-li touto cestou, jsem přesvědčen, že úspěch našeho podnikání je zaručen, a teprve potom bude také zaručen úspěch našeho velkého znárodňovacího díla.

Ke konci chtěl bych zdůraznit jen jednu věc. Domnívám se, že zatím nemáme práva, abychom hovořili o tom, že jsme zářným příkladem pro jiné státy v Evropě. (Potlesk. - Hlasy: Jsme! - Hluk.) Nejsme! My budeme tímto příkladem pro ostatní, až pochopíme, že zásady přísné ekonomie platí i tehdy, když se mění společenský systém, a já bych řekl: ba dokonce zásady přísné hospodárnosti platí více, mění-li se společenský systém. (Hluk. - Výkřiky.) A až tuto hospodárnost, jednoduchost a účelnost budeme mít, až tuto organisaci provedeme, teprve pak bude Československá republika pro ostatní příkladem. (Potlesk. - Hluk. - Různé výkřiky.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Fránek. Dávam mu slovo.

Posl. Fránek: Slavná sněmovno, pane předsedo, paní a pánové!

Jest snahou nás všech, které si lid v květnu roku 1946 postavil v čelo, abychom prokázali, že máme snahu připraviti u nás takové poměry, aby skutečně všechny vrstvy obyvatelstva pocítily, že nejenom slovy, ale skutečným zákonem chceme zabezpečit hospodářský řád, který by byl skutečně sociálně spravedlivý. Proto i naše zákony v parlamentě projednávané jsou v podobném duchu připravovány. Jedním z nich je dnes projednávaný návrh zákona o přechodné úpravě placené dovolené na zotavenou.

Jak již sám název říká, neběží o zákon konečný, nýbrž jen o přechodnou úpravu dovolené zaměstnanců. Jest to tedy jen zkouška, může-li naše hospodářství v dnešní těžké době hospodářského budování a nedostatku pracovních sil těchto zaměstnanců postrádat. Vždyť otázka dovolených není ještě u nás plně vžita, je vlastně ještě ve stadiu vývoje, a proto i zákon, o němž dnes rozhodujeme, bude jedním ze zkušebních kamenů našeho hospodářského budování.

Dříve, v dobách minulých, neměl vlastně dělník a zaměstnanec žádné dovolené. Tenkrát jen církev svými předpisy o plnění náboženských povinností a zaváděním svátků dávala pracujícím vrstvám možnost se povznésti nad všednost života. Zaměstnavatel byl pod přísnými církevními tresty povinen dáti svým zaměstnancům volno nejen v neděli, která byla přísně dodržována jako pravidelný odpočinek po šesti pracovních dnech, nýbrž i jinými svátky církevními bylo umožněno i jiné dny v týdnu si dopřáti náležitého klidu a oddechu. Přikázání "Pomni, abys den sváteční světil", v tehdejší době přísně dodržované, bylo vlastně prvním počátkem dovolené pro všechny stejné, rovné pro příslušníky všech stavů a povolání. Ba zamyslíme-li se nad starým svátkovým řádem, je nám z něho též zřejmo, že rozložení církevních svátků v různých intervalech bylo již tehdy tak vhodně voleno, aby i ten nejprostší dělník si mohl nejen oddychnout, ale i účastí na různých církevních slavnostech se povznésti k vyšším metám života duchovního. Proto i pracovní morálka v dobách dřívějších byla docela jinak chápána a plněna.

Nevím, zda námi upravený a schválený zákon o úpravě svátků tuto pracovní morálku podepřel. Podle statistiky ministerstva průmyslu se sice značně zlepšila a činí u nás již značné pokroky, ale přece tím, že jsme připravili zaměstnance o jejich již vžité volné dny, neukázali jsme dosti pochopení pro jejich zásluhy o splnění budovatelského programu. Každý pracující z nás je si přece plně vědom toho, že jeho pracovní výkon ukazuje cestu vzestupnou, když si řádně odpočine. Různé návrhy a konečně poslední usnesení vládní o druhém svátku velikonočním a svatodušním nejlépe dokazují nedostatečnost nedávno odhlasovaného zákona.

Koncem minulého století stala se změna tím, že byla upravena dovolená státním a veřejným zaměstnancům, která pak v r. 1926 byla služebním řádem upravena definitivně. Pak se dostalo zákonné úpravy dovolené obchodním zaměstnancům r. 1910 a zlepšena byla jejich dovolená také v první republice. Jen dělníci bojovali o svou dovolenou až do r. 1919, kdy byl v první naší republice odhlasován první zákon o dovolené. R. 1921 zákonem č. 262 byla dovolená již určitěji formulována a prodělávala stálé změny a doplňky, až v r. 1946 byla placená dovolená na zotavenou upravena vyhláškou ministra ochrany práce a sociální péče ze dne 5. června 1946, č. 1388, o placené dovolené na zotavenou ve znění vyhlášky ministra sociální péče. Vyhláška zavedla výměru dovolené, jakou zavedlo vládní nařízení č. 23 z r. 1945 Sb. Tato osnova v zásadě zachovává podobnou úpravu i pro rok 1947.

Změnami, provedenými v tomto zákoně, který je časově omezen, sleduje se snaha, vyvarovati se na základě zkušeností získaných z minulých let chyb a nedostatků zákonů dřívějších.

Pokud jde o námitku, že to příliš zatíží náš průmysl, musíme si uvědomit jednu věc. Zde se vracím k slovům řečníka přede mnou, který připomněl, že teprve potom, až se bude v našem znárodněném průmyslu skutečně hospodařit tak, aby z práce dělníků a zaměstnanců těžil stát a tito dělníci, a ne několik lidí, kteří neodpovědně využívají slabosti, bude možno, aby skutečně všechny sociální zákony, které jsme odhlasovali, mohly býti také ve skutek uváděny. Uznáváme, že jedině v řádném a náležitém upravení nároků všech zaměstnanců na rekreaci máme záruku spolehlivé spolupráce na našem hospodářském budování.

Prohlašuji jménem klubu lidových poslanců, že budeme hlasovati pro osnovu. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. Deči. Dávam mu slovo.

Posl. Deči: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dnes budeme hlasovat o jednom z nejdůležitějších sociálně-politických zákonů, a to o zákonu o dovolených na zotavenou.

Víme, co bojů vždy sváděl dělník i úředník, aby si mohl za svoji poctivou práci odpočinout. Víme také, jak to vypadalo po 5. květnu 1945, kdy byly revolučním zásahem tyto dovolené stanoveny alespoň v odpovídající výši. Žádáme-li však ve dvouletce od zaměstnanců 110 % výkon, musíme bezpodmínečně dát zaměstnanci klid, pocit jistoty a spravedlnosti. Zamyslíme-li se nad tímto zákonem, poznáme, že nepřišel za pět minut dvanáct, ale jako mnoho zákonů v tomto parlamentě, dvě hodiny po dvanácté. 14. května o něm hlasujeme, a již 1. května nastupovali někteří zaměstnanci dovolené a ve vyšších a v soukromých službách dokonce již před 1. květnem. Ti lidé odcházeli na dovolenou a nevěděli, jaká bude její délka. Byly zde proneseny úvahy - a bylo jich mnoho - je-li délka dovolené tak, jak byla stanovena, také únosná. Zaměstnanec, ať už je to dělník nebo úředník, je tvor hloubavý. On totiž, když se říká: "Kdo ví, jest-li to vydržíme", jistě se také podívá, nedalo-li by se šetřit také někde jinde, když už se chce šetřit na něm.

Kol. Cígler shodou okolností zde nadhodil otázku národních podniků. My čs. národní socialisté již déle než jeden rok poukazujeme na nemožné hospodaření ve znárodněných podnicích, a to se vykládá tak, jako bychom byli proti znárodnění. To je zásadní omyl. Naši členové vlády v Košicích dali sankci k znárodnění a k celému košickému vládnímu programu, ale my vidíme, že to, co je populární, se plní, a to, co se nehodí, se plní už pomaleji. Víme, že tu byl předpoklad znárodnit asi 50 %, ale že už dnes máme znárodněno přes 70 %. To by nebyla tak závažná věc. Říkám, že proti znárodnění nejsme, ale budeme vždycky kritisovat, kdo ve znárodněných podnicích hospodaří a jak tam hospodaří, hospodaří-li se tam po našem, po československu, nebo je-li tam zavedeno hospodářství t. zv. turecké. My čs. národní socialisté jsme si povšimli slov pana ministra Laušmana a také kol. Cígler pronesl dnes několik otevřených slov, která jsme my, jak jsem zdůraznil, měli odvahu říci již před rokem. Když se dělník zamyslí nad hospodářstvím ve znárodněných podnicích, řekne si: Dříve jsme tam měli soukromého ředitele, to byla šlechta. Tu šlechtu jsme odstranili, ale ona si tam sedla šlechta nová, jenom že jinak natřená, která má proti té staré šlechtě jednu nevýhodu. Ta stará šlechta v tom uměla chodit, kdežto ta nová se tomu bude musit asi 50 roků učit. (Výkřiky posl. Haruse.) Dříve, pane kolego, tam byl jeden ředitel, dnes jsou tam čtyři; podnik byl soukromý, měl svoje vedení a svoji správu, a dnes jenom textilní národní podnik má oblastní ředitelství, ve kterých jsou stovky úředníků; o generálních ředitelstvích ani nemluvím, poněvadž nám z nich vyrůstají nová ministerstva. (Předsednictvo převzal místopředseda Petr.)

Neustále u nás voláme po tom, abychom se učili od Sovětského svazu. Jsem jedním z těch, kteří říkají: Ano, budeme se učit od Sovětského svazu, ale jenom to, co tam je nejlepší. Nemůžeme se učit něčemu, co se tam dělalo r. 1917, ale budeme se bezpodmínečně učit, co tam je hezkého v roce 1947. R. 1917 ruský mužík byl daleko za českým občanem. Od těch dob uplynulo 30 let! Vidíme, ze v Sovětském svazu některé věci dělají skutečně dobře. Jen si všimněte, že novinami prošla zpráva, že v Sovětském svazu už není systém závodních rad, že tam jsou t. zv. mluvčí závodů, kteří přímo s vedením závodu projednávají věci týkající se zaměstnanců - a tím se stane hodně lidí méně důležitými, poněvadž nemohou mluvit do technického vedení závodu a nemohou schůzovat a dávat svoje rozumy, které někdy nestojí za nic. Také jsem si všiml zprávy, která proběhla naším tiskem, že náměstek ministra průmyslu v Sovětském svazu byl popraven. No, a proč? Protože dosadil do státních služeb na vysoká místa nekvalifikované síly. Tomu bychom se měli od Sovětského svazu naučit také (Veselost.), jenom že my si to nemůžeme, vážení přátelé, dovolit. (Výkřiky.) Nás je strašně málo, my nemáme osídleno pohraničí, a kdyby se u nás měli střílet všichni ti, kteří neodborným způsobem dosazovali ne odborníky na kvalifikovaná místa, museli bychom se z polovičky vystřílet. (Výkřiky posl. Tyla.)

Vážený příteli, já chodím na schůze, kde jsou prostí lidé, ale doposud všude byli slušní. Teď jsem v poslanecké sněmovně a nechtějte, abych si myslel něco jiného. Zatím můžeme říci, že to ve znárodněných podnicích dobře neděláme, a to se převážnou většinou zase svádí na dělníky. Říká se: "Není pracovní morálka, není výkon", ale my se vždycky musíme dívat po příčinách. Příčiny jsou ty, které jsem uvedl. Když takový zaměstnanec, ať je to dělník nebo úředník, vidí, že on šetří, a když naproti tomu slyší, co řekl pan ministr průmyslu o Stalinových závodech, že 10,58 % vyplacených mezd je na ochrannou strážní a bezpečnostní službu, nemůže s tím souhlasit. Když hoří u nás v národním podniku, utrhnou členové milice minimax a utíkají s ním z továrny, aby nechytli, poněvadž nevědí, na co ten minimax je, nevědí, že je na hašení. Ale takové lidi přece v žádném případě zaměstnávat nemůžeme! (Hluk. - Různé výkřiky.)

Zákon o dovolených na zotavenou je jedním z nejdůležitějších sociálně-politických zákonů, jak jsem zde již uvedl. Musíme se už jednou dohodnout a říci si, že není možné, abychom natrvalo u nás dělali provisoria. Je bezpodmínečně nutné - a znovu to zdůrazňuji - aby naše ministerstvo sociální péče s Ústřední radou odborů a se zájmovými zaměstnavatelskými organisacemi včas promyslelo, prostudovalo a připravilo definitivní zákon, který by vyšel v takovou dobu, aby zaměstnanec, odcházející na dovolenou, věděl, jak dlouho na té dovolené bude.

Délka dovolené byla stanovena podle věku. Do 18 let mají pracující o týden delší dovolenou a přes 50 let také. Ale nesmíme přihlížet jenom k služebnímu a fysickému stáří, musíme věnovat pozornost i takovým okolnostem, jako je nemoc z povolání, nebezpečí práce a všechna ta nebezpečí, která hrozí zaměstnanci a která bychom měli právě tou délkou dovolené odstraňovati. Znám praxi v mnohých závodech. Říká se, že dovolená je krátká, že by měla být delší, protože se zaměstnanec potřebuje zotavit. Ale potom si zaměstnanec vybere polovinu dovolené a bylo dokonce mnoho případů, že si dovolenou vůbec nevzal a nechal si ji zaplatit.

To je věc, se kterou my, národní socialisté, nemůžeme v žádném případě souhlasit. Když zaměstnanec poctivě pracuje, když napíná svoje síly, musí se mu poskytnout doba, aby mohl zase načerpat síly nové, to znamená, že si musí vybrat dovolenou, jak mu je stanovena. Letos se udělala výjimka, a to že si každý musí vybrat dovolenou, která je navíc, a polovinu z dovolené základní. To znamená, že v každém případě si bude moci zaměstnanec týden dát zaplatit. Je to pochopitelné z toho důvodu, že jsme ve dvouletém plánu a že ku příkladu v hornictví by nám celá délka dovolené, když by se vybírala, dělala značné potíže.

Českoslovenští národní socialisté měli vždycky plné pochopení pro otázky dělnické a zaměstnanecké. Také chceme, aby se nedělal zásadní rozdíl. Dříve se nadávalo, že úředníci mají delší dovolenou, ale dnes nemůžeme za žádných okolností dopustit, aby u nás byla vrstva lidí, která by měla pocit křivdy. Dnes se dělník dostal na tu výši, na které byl dříve úředník. Nesmíme dělat rozdílů mezi pracovníkem manuálním a pracovníkem duševním. Někdy je duševní zaměstnání zrovna tak vyčerpávající jako nejtěžší a nejnamáhavější práce fysická.

Vzhledem k tomu, že byla přijata resoluce, která vybízí ministerstvo sociální péče a vládu, aby včas předložila definitivní návrh zákona, který bude řešit dovolené na zotavenou, bude strana československých národních socialistů pro tento zákon hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Ke slovu již není nikdo přihlášen.

K věcné poznámce se přihlásil pan posl. Janouš, kterému uděluji slovo.