V této souvislosti chci jen podotknouti; že v § 12 osnovy je vládě dána veliká možnost zasáhnout tam, kde by délka dovolené působila rušivě na celkovou výrobnost a potřebu dvouletého plánu. Doposud byla otázka dovolené upravována vyhláškou ministerstva sociální péče. Dnes dostává se nám příležitosti posouditi také technickou stránku těchto úprav. Průmyslový výbor shledává nesprávným, že úprava této otázky tak důležité pro pracující je prakticky prováděna vždy se zpětnou platností, což působí na výrobu velmi rušivě.

S těmito závažnými výhradami přijal průmyslový výbor osnovu ve znění, které bylo schváleno výborem sociálně-politickým a právním, a doporučuji sněmovně, aby osnovu i s připojenou resolucí průmyslového výboru schválila. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: K tejto veci sú prihlásení ke slovu rečníci, preto otváram rozpravu.

Rečníkmi sú pp. posl. Cígler, Fránek a Deči.

Udeľujem slovo prvému rečníkovi, pánu posl. Cíglerovi.

Posl. Cígler: Paní a pánové, vážené Národní shromáždění!

Jsem mimo svou funkci v tomto váženém shromáždění ještě také krajským tajemníkem Revolučního odborového hnutí a bylo by proto také jaksi docela přiměřené, kdybych při příležitosti projednávání této osnovy zcela optimisticky projevil svoje uspokojení nad velkou vymožeností, jakou tyto dlouhé dovolené pro dělníky znamenají.

Ale bohužel, nemohu to učiniti. Brání mi v tom obava o vývoj našeho hospodářství, neboť se domnívám, že na naše podnikání nakládáme trochu mnoho. Skoro by se dalo uvést podobenství o tom oslíku, který byl také tak příliš zatěžován, až nakonec pod tíhou nákladu klesl. To ovšem nemá znamenat, že bych chtěl mluvit proti délce dovolených, jak je osnova navrhuje. Nikoli. Svoje připomínky jsem již uplatnil v příslušných výborech a řekl jsem také svoje mínění, které je konečně vyjádřeno v resoluci, která žádá, jak správně uvedl pan zpravodaj posl. Kaplan, aby pro příští léta byla upravena dovolená jinak, t. j. aby byla pro naše hospodářství únosná a aby byla zároveň tak diferencována, abychom sociálně-politickými zařízeními činili některá povolání přitažlivějšími a spravedlivě vyměřili dovolenou podle nebezpečenství a zdravotních risik v povolání. Pochopitelně při tom musí býti uvážena i kvalita vykonané práce a podle ní má býti postupováno. To ovšem neznamená, jak tady uvedl pan zpravodaj posl. Jaroš, že by byl někdo z průmyslového výboru - já se na to alespoň nepamatuji - chtěl nějakou odlišnou úpravu pro zaměstnance soukromé a jinou úpravu pro dělníky.

Pan poslanec Jaroš jako zpravodaj sociálně-politického výboru uvedl, že loni nás stála dovolená jenom v sektoru soukromo-zaměstnaneckém 6 % z vyplacené částky úhrnných hrubých mezd, které činily 37 miliard a nějaké miliony a tisíce korun. Dovolená nás podle něho - a je to správné číslo - stála v minulém roce 2.240,651.000 Kčs. Ale uvážíme-li, že jeden týden bez práce znamená, že naše republika nedostane za dvě miliardy korun výrobků, vidíme další, vlastní národohospodářskou ztrátu, která z toho resultuje. Ale, paní a pánové, tohle to bychom všechno unesli a já mám nejméně zájem na tom, abych se snažil délku dovolené jakkoli omezovat. Ale jestliže přesto nemohu míti radost z této sociální výhody pro naše dělníky, pak je to proto, že si jasně a bezpečně uvědomuji, že v našem hospodářství jdeme dále, než jsme s to vydržet, a že nejdeme správnou cestou.

Dovolte mi proto, abych se zabýval v této souvislosti zatížením našich podniků, jak se nám sociálním demokratům jeví. Nemohu při tom pochopitelně přejít ono zatížení, které bylo vládou učiněno a parlamentem potom neobyčejně, bleskově rychle, ač trochu rozpačitě, odhlasováno, když pan předseda vlády dne 1. března t. r. v Odkolkových závodech prohlásil, že snížení cen bude provedeno do měsíce. Bylo provedeno. Náš průmysl jsme zatížili 4 %, které musí platit do t. zv. intervenčního fondu, a nic jsme nedbali na to, že vedoucí činitelé našeho hospodářství protestovali a poukazovali na nebezpečí, které tato úprava znamená. Československé závody kožedělné a gumárenské na př. vyslovily obavu z ohrožení rentability menších podniků a poukázaly na to, že tam, kde je používáno textilního materiálu, jsou ceny ztrátové a že stejně je tomu tak i tam, kde jde o některé výrobky z gumy. Obavy vyslovil i průmysl papírenský, znárodněný průmysl chemický. Rovněž i ten jen stěží může plniti tuto svou novou povinnost, poněvadž jeho ceny jsou stanoveny pod index v r. 1945, a i v tomto průmyslu bude patrně ohrožena rentabilita mnoha jeho výrobků. A podobné důvody by bylo možno uvésti i u Československých závodů sklářských, nemluvě o keramice, o průmyslu dřevo zpracujícím atd. Čtyřprocentní zatížení našeho průmyslu, které umožnilo zlevnit některé zboží denní spotřeby, znamená pro naše podniky značné břemeno. Lituji, že nebylo dbáno návrhu sociálních demokratů, kteří chtěli řešit tuto otázku jiným způsobem a zejména by nebyli procento zatížení zavedli u všech výrobních oborů stejně. Domnívám se, že chvat, s jakým toto politické zlevnění muselo býti projednáno, způsobil, že se vlastně ani toto vážené ústavodárné Národní shromáždění nemohlo touto otázkou podrobněji zabývat, nemohlo zvážit všechny její důsledky. A to byla a je, dámy a pánové, veliká chyba.

Jestliže se tedy k této záležitosti vracím v souvislosti s dovolenou, pak proto, abych ukázal, že nejenom dovolená, nejenom svátky a nejenom další sociální výhody nás zatěžují, ale že jsou tu ještě i jiná břemena, která s sebou táhneme. Ale, paní a pánové, dovolte mi, abych prohlásil, že vydržíme za určitých předpokladů i tyto cenové intervence a vydržíme za určitých předpokladů i tuto dovolenou, ale ovšem za určitých předpokladů. Ke mně přišli zástupci jednoho našeho generálního ředitelství našich národních podniků a poukazovali na to, že v tomto domě se jich nikdo nikdy neujímá. Ono to vypadá totiž tak, jakoby naše národní podnikání bylo pomalu takovým nevlastním dítětem, k němuž nemá nikdo žádné povinnosti a žádného ohledu. Já sám vím z praxe zde, že je často mnoho pochopení pro zájmy podnikání soukromého, a v tomto shromáždění je mnoho jeho obhájců a advokátů. Já jim to nevytýkám a nemám jim to za zlé. Ale bohužel je málo těch, kterým leží na srdci osud našich národních podniků, a naše národní podniky si proto právem stěžují, že nemají žádných zastánců. A my, paní a pánové, nemáme správný obraz o tom, jak to v našich národních podnicích vypadá. Ti, kteří je vedou, mají odpovědný a těžký úkol. Ukládáme jim břemena, ale málo se ohlížíme na únosnost jimi vedených podniků a bohužel nedali jsme jim dosud takovou kompetenci a takové zmocnění, aby mohli vésti podniky tak, jak je dříve vedli soukromí podnikatelé.

Ministr průmyslu Bohumil Laušman po volbách do ústavodárného Národního shromáždění před utvořením nové vlády napsal článek, který byl nadepsán: "Kardinální požadavky našeho průmyslu". Vyslovil v něm požadavek jednotného řízení československého průmyslu, nutnost zjednodušení administrativy, zlevnění výroby, upravení poměru počtu dělníků k počtu úředníků, t. j. snížení počtu zaměstnanců v kancelářích, zmenšení počtu svátků atd. Bohužel, z těch kardinálních požadavků, jak je náš pan ministr průmyslu zdůraznil, bylo provedeno velmi málo, ba téměř nic. Československý průmysl potřebuje zjednodušit svou administrativu.

A řeknu vám teď, paní a pánové, jak to vypadá v praxi. Promiňte mi, že se omezím pouze na jeden ze znárodněných sektorů našeho průmyslu, ale poměry v těch ostatních jsou, když ne docela stejné, tedy velmi podobné. Československé závody energetické nám poskytují tento obraz: Ve Středočeských elektrárnách máme 5.300 dělníků i s učni a 3.072 úředníků, to je poměr 1:1,72. V Západočeských elektrárnách máme 1.149 dělníků a 790 úředníků, to je poměr 1:1,43. V Jihočeských elektrárnách máme 1.098 dělníků i s učni a 780 úředníků, to je poměr 1:1,39. Ve Východočeských elektrárnách máme 2.358 dělníků k 1.969 úředníkům, to je poměr 1:1,19. V Západomoravských elektrárnách je 1.992 dělníků k 916 úředníkům, to je poměr 1:2,17. Ve Východomoravských elektrárnách máme 2.405 dělníků k 1.099 úředníkům, to je poměr 1:2,18. A tak bych ještě mohl pokračovat statistikami i ostatních národních podniků naší energetiky. V těchto podnicích máme celkem 17.011 dělníků i s učni a 9.516 úředníků. V roce 1937 jsme měli 11.747 dělníků a 4.820 úředníků. My máme tedy v úřednickém aparátu v těchto národních podnicích více o 4.696 úředníků a 5.264 dělníků. Přitom se elektrárenská oblast nijak nerozšířila a podniky zůstaly stejné. A to má být výhoda, dosažená koncentrací, zestátněním.

Dovolte mi, paní a pánové, abych úplně odpovědně prohlásil, že v těchto národních podnicích může býti zmenšen počet úřednictva o 30, 40 a někde dokonce o 50 %. Přitom jsme museli upravovat ceny proudu a plynu, a to tak, že to znamenalo v mnoha místech podstatné zvýšení cen těchto nezbytných produktů denní potřeby.

Máme ovšem, paní a pánové, ještě jiná zatížení v našich národních podnicích. Kromě velmi dobře vybavených generálních ředitelství a kromě oblastních ředitelství máme zavedenu zvláštní instituci. Je to tak zvaná instituce sociálních ředitelů. Kdo dal popud k zavedení této instituce, nevím. Ministerstvo průmyslu to nebylo a Ústřední rada odborů se k otcovství také nechce znát. A proto vznik této instituce je celkem záhadný. Já jen vím, že na příklad v Československých závodech energetických, o kterých jsem hovořil, máme vrchního sociálního ředitele, jehož plat činí 350.000 Kčs ročně. Je to 33letý mladý muž. Nevím, co dělal před tím. Já jen vím, že nyní je pověřen úkoly, které patří do kompetence jednotné odborové organisace. Kdyby v Československých energetických závodech neexistovala tato funkce, ubezpečuji vás, paní a pánové, že budeme svítit dál, motory poběží dál, tak jako na příklad v kovoprůmyslu se bude vyrábět naplno, nebudou-li Československé závody kovodělné a strojírenské mít svého vrchního sociálního ředitele. (Potlesk.) Paní a pánové, ten zmíněný pán není sám. Takových pánů v našem národním průmyslu máme jedenáct. Nevím, zda mají všichni 350.000 Kčs ročně, možná, že někteří mají i víc, ale máme je, a to je ta zátěž, to je to břemeno, které nemůžeme za žádných okolností do budoucna nést. (Hlučný potlesk. - Posl. Žáčková-Batková: Konečně nejsme v kritice sami! - Výkřiky komunistických poslanců.) Soudruzi, to se tyká i vás, poněvadž to se tyká všech, to se tyká celého národa. (Hlas: Ať to Laušman spraví!) Potom budu hovořit, jak a pokud má ministr Laušman možnost tyto věci korigovat anebo napravovat. K tomu se dostaneme. Jen buďte klidni. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jen klid, jen klid. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Soudruzi, prosím vás, klid. Já myslím, že i vy byste měli mít zájem na ozdravění poměrů v národních podnicích. Zdá se, že ho nemáte.

Z Ostravy bych zase mohl uvést příklady v hornictví, to tedy bych chtěl poněkud odbočit. Tam má - a to nejde o generální ředitelství - jeden z takových pánů sociálních ředitelů oddělení, ve kterém je zaměstnáno 56 úředníků, kterým se vyplácejí na služném 4,000.000 Kčs ročně. Kromě toho, paní a pánové, má každý národní podnik svého sociálního ředitele také v jednotlivých podnicích oblastních. Tam je jejich plat už menší a pohybuje se od 7.000 do 12.000 Kčs měsíčně. Jak vidět, to jsou úplní žabaři proti těm pánům, kteří sedí v generálních ředitelstvích. Já jsem přesvědčen o tom, že ani tito lidé nemají raison ďětre a že jejich práce, jak už jsem zdůraznil, náleží do kompetence odborové organisace, zejména když zjišťujeme, že svému řemeslu někdy velmi špatně rozumějí. Mám v ruce dopis, že jeden z takových sociálních ředitelů poslal sekretáři odborové organisace dotaz, v němž žádá o sdělení, jaké nároky vyplývají z § 1154 obč. zákona. To je taková sociálně politická abeceda, ale ten pán to nevěděl, že ano? (Výkřiky.) Ten dopis mám, mohu jej předložit. Myslím tedy, že takový sociální ředitel mnoho té sociální péče a ochrany v sociálních otázkách neposkytne.

Z toho tedy, co jsem uvedl, myslím, paní a pánové, že je jasně zjevno, že naše národní podniky jsou v situaci, kterou nelze ani při nejlepším optimismu označit za normální. Obdoba ve světě nikde neexistuje a neméně existuje v Sovětském svazu, soudruzi; to prosím, abyste vzali na vědom! To je specialita čistě československá, tohleto, co my máme. (Hlučný potlesk.) Jestliže tedy se nedíváme na sociální politiku s úzkého hlediska sociálně- politických opatření a jestliže jsme toho názoru, ze sociální politika s politikou hospodářskou úplně souvisí, ba dokonce že nemůže býti dobré sociální politiky tam, kde není dobře hospodařeno, pak se domnívám, že naše obavy z vývoje poměrů v našem hospodářství jsou úplně pochopitelné. Řekl bych, že právě mnoho zaviňuje na tomto stavu ta okolnost, ze ministr průmyslu má svoji kompetenci statutem značně omezenu. Ale chtěl bych zdůraznit, že ani generální ředitelé jednotlivých národních podniků nejsou naprostými pány ve svém domě, že mají sice odpovědnost, a to velmi vážnou, ale do jejich rozhodování mluví a působí při tom mnoho činitelů, a těmito činiteli se budeme zabývat. (Potlesk.) Já pochybuji o účelnosti organisace národních podniků, jak ji máme dnes vytvořenu. (Výkřiky.) Nikdy jsem nebyl kapitalistou, soudružko, a nikdy jím také nebudu! Proto soudím, že my budeme muset do sněmovny zavolat některé pány generální ředitele a budeme se jich muset (Výkřiky.) dotázat, jaké jsou to příčiny, které zaviňují tento stav. Budeme muset tyto příčiny vyšetřit a budeme muset dát sněmovně návrh, aby z našich podniků byly udělány podniky pružné, účelné a hospodářsky vedené; prostě takové, od nichž bychom očekávali splnění úkolů, které jsou znárodněním vytčeny.

Domnívám se, paní a pánové, že tohleto je věc, kterou ani vy nebudete moci popírat, že je natrvalo neudržitelné, abychom prodávali na př. jeden traktor za 147.000 Kčs, při čemž mzdy dělníků na něm dělají osm, nejvýše deset procent, takže to prakticky znamená, že i kdyby dělníci pracovali zadarmo, budou některé výrobky našich podniků drahé. Ptejme se tedy, kde to je; a jestliže já takto tady hovořím, hovořím ve prospěch dělníků a ve prospěch jejich zájmů (Výkřiky.) a je velmi podivné, když na moji adresu v této souvislosti děláte různé výkřiky. (Výkřiky.)

Chtěl bych říci, když už jsem u těch traktorů, paní a pánové, že také budeme muset žádat do budoucna poněkud jiný poměr našich ústředních úřadů k našim průmyslovým podnikům. Mohl bych uvést jeden takový - a já jej uvedu.

Ve Škodových závodech bylo vyrobeno a přes měsíc bylo k disposici více než 100 úplně kompletních traktorů, po kterých volali naši zemědělci, když potřebovali orat, ale ministerstvo zemědělství o nich nic nevědělo. Když jsem 3krát za sebou upozornil kabinet p. ministra zemědělství, že je nutno tyto úplně kompletní a hotové traktory dát našemu zemědělství k disposici, bylo mi 3krát řečeno z kabinetu p. ministra, že žádné hotové traktory v Plzni nejsou. Dal jsem tedy poslat do kabinetu p. ministra fotografie těchto traktorů, a když je viděli pánové na obrázku, ani potom mi nevěřili, ale poslali do Plzně komisi, která zjišťovala, zda skutečně ty traktory tam jsou nebo nejsou. (Různé výkřiky.) Je tedy vidět (Hluk trvá. - Místopředseda dr. Ševčík zvoní.) - paní a pánové, klid - evidenci traktorů vede ministerstvo zemědělství, ministerstvo zemědělství o nich mělo vědět. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nerozčilujte se, já neviním pana ministra Ďuriše, možná že to tam vězí bůhví kde a já počítám s tím, že p. ministr zemědělství si pořádek udělá. Ovšem ty traktory už jsou pryč. Byly konečně vyexpedovány na základě té fotografie a na základě toho komisionálního šetření, ale byl by stačil prostý telefonický dotaz a do Plzně komise v této věci, zajisté uznáte, nemusela jet.

Tak tedy pomáhají našim průmyslovým podnikům některé naše ústřední úřady. Domnívám se, že tenhle ten obrázek je velmi výmluvný. (Výkřiky.) Ministerstvo průmyslu s tím nemá, pánové, lituji, nic společného, nýbrž to je výhradně v kompetenci ministerstva zemědělství.

Paní a pánové, my jsme teď v období, kdy ve světě začíná de facto hospodářská válka. Naše podniky svádějí už teď v zahraničí těžký konkurenční boj. Tento boj se bude stupňovat, a promiňte, jestliže řeknu, že v tomto boji, který se podobá tak velmi, velmi zjevně válce, nečiní moudře ten voják, který zahazuje své náboje. Jestliže zatěžujeme nadměrně náš průmysl, jestliže neprovádíme jeho dobrou organisaci, jestliže trpíme nadbytečný počet úředníků, jestliže tvoříme orgány, které nejsou nutné, pak zahazujeme svoje zbraně v tomto hospodářském boji a sami se oslabujeme. Tak to je! (Hlučný potlesk.) Naše dovolené, které poskytujeme a které patrně dneska odhlasujeme, jsou o 8-10 dnů delší než v jiných průmyslových státech Evropy. Sovětský svaz má 14 dnů. Naše zatížení sociální je vyšší než kdekoliv jinde. A teď nás čeká ještě národní pojištění, které rovněž si bude činit nároky na podstatnou část našeho národního důchodu. To, myslím, nebudete popírat. Přitom máme v našich národních podnicích stav, který jsem tady právě vylíčil. Na tom nezměním ani písmeno. (Výkřiky posl. Valo. - Slovní potyčky soc. demokratických a komunistických poslanců. Místopředseda dr. Ševčík zvoní.)

Paní a pánové, vy na mne někteří křičíte, jako byste se domnívali, že to, co já tady říkám, je nějaký projev dneška. (To nesouvisí s dovolenou!) To souvisí s dovolenou, miláčkové, to všechno souvisí s dovolenou. (Potlesk. - Různé výkřiky.) Já bych řekl, paní a pánové, že všechny tyto věci, všechno to, co se týká hospodaření národních podniků, spolu navzájem souvisí. To je taková hospodářská abeceda. Já se divím, že to nemůžete pochopit. (Výkřiky.) Podívejte se, paní a pánové, já bych řekl toto: právě ten, kdo to v tomto státě se socialismem dobře myslí, musí poměry tohoto druhu kritisovat, musí se o to starat, aby byly odstraněny. (Potlesk.) Ti pánové, o kterých jsem hovořil, mají tak neúměrné platy, mají vyšší platy nežli členové naší vlády, a jestliže chcete tohleto hájit, pak pochybuji o tom, že to se socialismem dobře myslíte. (Hlučný potlesk.) Já totiž (Hlas: Co jste dělal tenkrát?) Tenkrát jsem tady nebyl! (Veselost.) Co se tomu směješ, soudruhu Štětko? Já mám čas.