Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr. Ševčík, Tymeš.

Zapisovatelé dr. Kokeš, dr. Neuman.

Členové vlády: ministr V. Kopecký; státní tajemník Lichner.

160 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: zástupce tajemníka NS dr. Ramajzl.

1. Zpráva výborů sociálně-politického, právního a průmyslového o vládním návrhu zákona (tisk 515) o přechodné úpravě placen dovolené na zotavenou (tisk 578).

2. Zpráva výborů branného, právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 484), kterým se stanoví náhrady a srážky při přechodném ubytování podle zákonů o ubytování vojska (tisk 577).

3. Zpráva výborů právního, rozpočtového a zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 373) o mimořádných ošetřovatelských diplomových zkouškách a o doplňovacím výcviku ošetřovatelského personálu (tisk 579).

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Zahajujem 53. schôdzu ústavodarného Národného shromaždenia.

Dovolenú podľa § 2, odst. 4 rokov. poriadku dal som na dnešnú schôdzu posl. Mrázovi, Škrlantovej, Součkovi.

Pristúpime k pojednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je :

1. Zpráva výborov soc.-politického, právneho a priemyslového o vládnom návrhu zákona (tlač 515) o prechodnej úprave platenej dovolenej na zotavenú (tlač 578).

Zpravodajcom za výbor soc.-politický je p. posl. Fr. Jaroš. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Fr. Jaroš: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Tak jako všechny osnovy zákonů, sněmovně dosud předložené, tak i osnova zákona o placené dovolené v roce 1947 nese pečeť oněch historických, strukturálních změn, jež v našem národním společenství, ať již v životě politickém či hospodářském a zejména sociálním, nastaly po 5. květnu 1945 a jejichž výrazem jsou zásady obsažené jednak v košickém programu Národní fronty Čechů a Slováků, jednak v programu nynější Gottwaldovy vlády. A sledujeme-li pozorně, jak postupuje plnění jednotlivých bodů obou těchto vládních programů, zjišťujeme, že právě problémy a úkoly sociálně-politické náleží mezi ty, v jejichž řešení jak vláda sama, tak i tato sněmovna v poměrně krátké době, zatížené mnoha problémy hospodářskými, úspěšně pokračuje.

Důkazem toho je i tato osnova. Její význam je podtrhován zejména zájmy příslušníků pracující třídy, nejenom našeho národa, ale i mnohých národů jiných; neboť dnes je již jasné, že republika Československá dostává se ve světě do čela všech pokrokových států, jimž svou moderní sociální politikou stává se opravdovým vzorem. Stojí jistě za zmínku, že výměra dovolené již podle vyhlášky ministra soc. péče 1388 z roku 1946 je ve svém průměru nejdelší na světě, neboť průměrná dovolená v r. 1946 činila takřka 4 týdny. Dovolená dělníků ve Spojených státech, v Anglii, Belgii, Francii, Švédsku a ostatních průmyslově pokročilých státech činí 7 až 14 dnů, dovolená úředníků 14 dnů až 3 týdny. v Sovětském svazu trvá dovolená 14 dnů a zvyšuje se u prací za obtížných podmínek o 1 až 6 týdnů, při čemž dovolené přes 4 týdny jsou zcela výjimečně.

Kladný postoj vlády a převážné části parlamentu k řešení sociálních problémů našeho národa vyniká tím více, že se provádění reforem děje v době, kdy hospodářství celého státu je dosud v konsolidačním procesu, tudíž v době, kdy stále ještě pociťujeme těžké důsledky nacistické okupace a jedné z nejhroznějších válek, jaké kdy lidstvo poznalo.

Bylo proto nevyhnutelně nutné při všech zřetelech sociálních přihlížeti, také k zájmu našeho hospodářství, zejména vypořádati se s požadavky, jež na nás všechny klade dvouletý budovatelský plán hospodářské obnovy.

Pod dojmem těchto skutečností byla do osnovy pojata některá ustanovení, jež snad někteří budou mylně považovat za zásah do nabytých práv vzhledem k vyhlášce ministra sociální péče č. 1388/1946, avšak nutno zde zdůrazniti, že ku příkladu započítávání učební doby neznaly žádné normy předchozí, jako ku př. zákon č. 154/1934, dále vl. nařízení č. 23/1945, a konečně na počátku roku 1946 nebylo ještě možno odhadnouti, jaké sociální náklady snese naše výroba.

Vyskytly se také námitky, že dovolená je příliš dlouhá, že není správné, aby dělník měl stejný nárok na dovolenou jako soukromý či veřejný zaměstnanec. Právě v té skutečnosti, že všem pracujícím je zásadně stanovena výměra dovolené podle stejných hledisek, spatřuje nevýznamný přínos v našem porevolučním pracovně-právním zákonodárství, v němž se snažíme odstraniti rozdíly mezi jednotlivými zaměstnaneckými skupinami, vytvořené dřívější vládnoucí vrstvou jen za tím účelem, aby se vytvářely přehrady mezi pracujícími.

Pokud se týká ustanovení o vyšší dovolené, považuji za důležité poukázati na skutečnost, že vyšší dovolená, pokud přesahuje světový průměr, zatěžuje jako neproduktivní mzda výrobní náklady a ztěžuje schopnost našeho průmyslu a řemesla soutěžiti na zahraničních trzích, jelikož do té doby, než nahradíme tyto zvýšené sociální náklady vyšší výkonností zaměstnanců nebo lepší mechanisací proti shora uvedeným státům, budeme o tyto náklady dražší. Podle údajů Ústředního svazu průmyslu bude činiti náklad na dovolenou v roce 1946 v průmyslu bez učňů 6 % úhrnu vyplacených mezd a platů, které činí 37.344,194.000 Kčs, tedy celkem částku 2.240,651.000 Kčs. Že nejde jen o malou složku ceny výrobku, plyne ze zjištění, že náklady na dovolenou činily v kovodělném průmyslu 2,9 % fakturované hodnoty odbytu.

Osnova se snaží tyto náklady snížit. Činí tak za současného odstranění příliš nadhodnocené dovolené u mladších zaměstnanců, kterou zavedla vyhláška č. 1388/46. Podle ní dosahovala třínedělní dovolené - v důsledku započítávání učební doby - převážná většina zaměstnanců již ve svém 19. a 20. roku věku a 4 nedělní dovolené převážná většina zaměstnanců ve svém 29. a 30. roce věku.

14denní dovolená platila tak vlastně pro zaměstnance mezi 18. až 19., po př. 20. rokem věku. Zároveň byla odstraněna nevýhoda zaměstnanců, kteří vstoupili do zaměstnání teprve po skončeném studiu na odborné nebo střední škole a byli na tom hůře než zaměstnanci ostatní.

Úspory, jichž dosáhne naše hospodářství nepatrným ztížením podmínek pro získání nároků na zvýšenou výměru dovolené, lze odhadnouti takto: Vycházíme-li z přibližného počtu 2¹/₂ milionů zaměstnanců, činí počet osob, zaměstnaných v období nejproduktivnějšího věku, přibližně 65.000 na jeden ročník. Počítáme-li se snížením dovolené o jeden týden u šesti až sedmi ročníků zaměstnanců, tedy přibližně u 400.000 zaměstnanců, získá národní hospodářství cca 2,400.000 pracovních dnů a cca 19,200.000 pracovních hodin.

Při průměrné mzdě 80 Kčs denně činí úspora výrobních nákladů přibližně 200,000.000 Kčs a náklady spojené s dovolenou by činily místo 6 % vyplacených mezd za platnosti vyhlášky č. 1388 pouze 5,3 % vyplacených mezd. Tato úspora konečně nutně přijde ve prospěch ostatních vrstev národa, neboť se s ní může počítati při snižování cen, po příp. může snížiti ztrátu oněch odvětví, která pracují dosud se ztrátou.

Z uvedeného je tedy jistě zřejmé, že vzhledem k pokračujícímu a ještě neukončenému procesu konsolidačnímu nelze otázku dovolených vyřešiti definitivně a proto se také navrhuje omeziti platnost zákona pouze na rok 1947, jehož hospodářské výsledky mají sloužiti za trvalou základnu příští trvalé úpravy dovolené.

Taktéž z důvodů dosud nevyřešených a nesjednocených předpisů o odlišném služebním a platovém postavení státních a veřejných zaměstnanců bylo nutno působnost zákona upraviti jen na zaměstnance soukromé.

Z vlastního obsahu osnovy sluší uvésti základní podmínku pro získání nároků na dovolenou, t. j. čekací dobu, která se stanoví na 6, resp. 3 měsíce. Minimální dovolená činí 2 týdny, u mladistvých pak 3 týdny. Hodnotí se hlavně délka zaměstnání a stáří zaměstnance, v kterémžto ohledu jasně se jeví přechod od starých zásad k novému chápání postavení a poslání pracujícího člověka. Pod tímto zorným úhlem jsou také řešeny ostatní podmínky pro dovolenou zaměstnanců pracujících pod zemí a ohrožených na zdraví, střídavě zaměstnaných, domácích dělníků, zemědělských a lesních zaměstnanců, sezónních, kampaňových a stavebních, dále otázky zdravotní dovolené, náhrady mzdy a platů, ať již normálních, časových nebo úkolových či provisních; řešena je i nutnost vyčerpati alespoň část dovolené. Rozhodujícím momentem, kterým bylo toto ustanovení donucovacího rázu formulováno, je především zřetel sociálně-zdravotní, jehož důsledky se konec konců nezbytně projevují také v hospodářském a eugenickém životě národa.

Dále jsou upraveny podmínky pro poskytování hromadných závodních dovolených, peněžitých náhrad za nevyčerpanou dovolenou, a je také pamatováno na zachování předpisů pro zaměstnance příznivějších, jako kupř. u soukromých úředníků, obchodních pomocníků, redaktorů atd. Vidíme tedy, že úprava placené dovelené na zotavenou je dalším důkazem péče lidově demokratického režimu o blaho pracujících, zejména přihlédneme-li k velkorysé zotavovací akci Ústřední rady odborů, která za účinné podpory ministerstva sociální péče, nositelů sociálního pojištění a podniků umožňuje pracujícím stráviti dovolenou v nejkrásnějších letoviscích naší vlasti.

Osnova plně respektuje také ustanovení politické dohody z června 1946 mezi představiteli dvou svébytných národů, Čechů a Slováků. Vzhledem k tomu, že se u všech členů sociálně-politického výboru projevil zásadní souhlas s nepatrně pozměněným vládním návrhem, mohu jako zpravodaj za tento výbor doporučiti slavné sněmovně osnovu k přijetí a schválení. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Zpravodajom za výbor právny je p. posl. Doležel. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Doležel: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vláda předložila ústavodárnému Národnímu shromáždění osnovu zákona o prozatimní úpravě placené dovolené na zotavenou. Osnova vychází ve svých předpokladech a zásadách ze stavu, jaký byl vytvořen v roce 1946 vyhláškou č. 1388 z 5. června 1946. Tato vyhláška však postrádala zákonného podkladu a vláda tedy správně rozhodla, že nezákonný stav musí být ukončen a vyhláška nahrazena řádným zákonem. Praktické provádění vyhlášky nám však ukázalo mnohé nedostatky tohoto právního předpisu a bylo tedy nutno, abychom se s nimi v nové úpravě vypořádali. Hospodářské důvody však také nutily navrhovatele, aby hledal cesty, jak ospravedlniti sociální vymoženosti zaměstnanců a snížiti při tom náklady, které tím vzniknou ve výrobě a v provozu. Už při přípravných pracích se ukázalo, že hledání nových cest, hledání nových zásad vyžaduje velkého a značný čas vyžadujícího vědeckého šetření, zejména šetření zdravotnického. Z toho důvodu byla zvolena cesta prozatimní, která odstranila sociální nespravedlnosti, ke kterým docházelo pro nepřesnou formulaci vyhlášky, platné v roce 1946.

Předložený zákon upravuje tedy dovolenou na zotavenou pouze přechodně, a to pouze pro rok 1947. Pro účely tohoto zákona je setřen rozdíl mezi poměrem pracovním a poměrem učňovským, takže učeň je postaven na roveň zaměstnanci. Proti úpravě dosud platné přináší navrhovaný zákon značné sociální zlepšení, neboť poskytuje nárok na dovolenou i zaměstnancům v zaměstnání vedlejším. Těmto zaměstnancům doposud všechny platné úpravy tuto výhodu upíraly, takže byla pracovníkům, kteří z největší části pracují často více než ostatní, tato dovolená úplně mařena. Tím, že zákon výslovně uvádí ve svém § 10, že ve vedlejším zaměstnání má být poskytnuta dovolená současně s dovolenou v zaměstnání hlavním, bude i těmto zaměstnancům umožněna rekreace potřebná k novému načerpání sil a k dalšímu poctivému pracovnímu výkonu.

Proti loňské úpravě zrušil zákon započítávání učební doby do doby rozhodné pro délku dovolené. Toto ustanovení nebylo sociálně spravedlivé. Učňovská doba jako doba potřebná pro výcvik v povolání se započetla, avšak doba školního vzdělání, tedy rovněž čas, který budoucí zaměstnanec věnuje přípravě ke svému povolání, započtena nebyla. Na mladistvé zaměstnance pamatuje zákon také. Zkracuje jim čekací dobu až na tři měsíce a zaručuje zaměstnancům mladším 18 let dovolenou v základní výměře 3 týdnů. Výměra dovolené zaměstnancům starším než 18 letým je vázána na trvání pracovního poměru po určitý čas buď u téhož zaměstnavatele nebo v témže oboru či konečně v téže skupině povolání. Léta se počítají až po dosažení 18. roku věku. Toto opatření je sociálně i zdravotně odůvodněné a přináší i úsporu našemu národnímu hospodářství.

V dalších ustanoveních pamatuje zákon i na započítávání doby vojenské služby, doby ztrávené v koncentračních táborech nebo ve vězení za okupace. Rovněž i zaměstnancům, kteří bez své viny zameškají část pracovního roku pro vojenskou službu nebo pro nemoc a pod., přináší zákon zlepšení proti dřívějším opatřením a proti dřívější úpravě. Ostatní předpisy jednotlivých paragrafů ponechaly vcelku v platnosti zásady dané dřívějšími úpravami. Přinášejí však také v jednotlivých podrobnostech právní úpravy, které vyplynuly z praxe. Za zmínku stojí ještě důležité ustanovení, které ukládá zaměstnancům, majícím prodlouženou dovolenou, protože pracují za podmínek zdraví zvlášť škodlivých, povinnost vyčerpati ve skutečnosti nejméně polovinu zákonné výměry dovolené mimo dodatečný týden. Ovšem ideálním stavem by bylo zameziti vůbec poskytování peněžité náhrady za dovolenou. Dovolená je součástí odměny za práci a je především určena k zotavení zaměstnanců. Nedostatek pracovních sil v některých oborech a nutnost zvýšeného úsilí k vybudování našeho hospodářství však prozatím nedovoluje jiné řešení.

Navrhovaný zákon platí pro všechny zaměstnance v soukromoprávním pracovním poměru s výjimkou stavebních dělníků, pro které zvláštní charakter jejich práce vyžaduje také zvláštní úpravy. Tato část bude upravena vládním nařízením. Zákon sám upravil poněkud odchylně dovolenou pro domácí dělníky, zaměstnance zemědělské a lesní a zaměstnance na pracích sezónních a kampaňových.

Právní výbor ústavodárného Národního shromáždění podrobně projednal osnovu tohoto zákona, jednomyslně přijal malé doplňky výboru sociálně-politického a doporučuje slavnému Národnímu shromáždění, aby přijalo tento vládní návrh tak, jak je sněmovně předložen. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Zpravodajom za výbor priemyslový je p. posl. Kaplan. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Kaplan: Paní a pánové!

Jako zpravodaj za výbor průmyslový považuji za svou povinnost ještě před doporučením osnovy sděliti plenu tyto zásadní připomínky:

Tím, že jsme celý náš hospodářský život podrobili soustavě a systému plánování ve své podstatě dlouhodobého, je nutno otázku dovolených na zotavenou rovněž podrobiti této soustavě. Zákon, který je nyní předkládán ústavodárnému Národnímu shromáždění, je zákonem krátkodobým, upravujícím otázku toliko pro tento rok. S ohledem na pokročilou dobu nepostavil se průmyslový výbor proti osnově, avšak ve zvláštní resoluci vyzval vládu, aby včas předložila ústavodárnému Národnímu shromáždění návrh zákona, řešící tuto otázku na delší dobu. Otázka dovolené na zotavenou v té formě, jak je osnovou navrhována, není jenom otázkou sociální nebo zdravotnickou, nýbrž i otázkou hospodářské únosnosti. A tu musí již jednou namísto licitace politických stran nastoupiti rozumné řešení.