Také v oboru hospodářském zaznamenáváme již konkrétní výsledky. Již při příležitosti jednání delegace československé vlády ve Varšavě ve dnech 9.-11. března t. r. bylo jednáno též o spolupráci obou států na poli hospodářském. Podkladem pro to byla ustanovení článku I smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci a dodatkového protokolu k ní. V průběhu jednání, které vedli páni ministři Ripka, Laušman, Pietora, Kopecký za účasti odborníků, byly probrány různé otázky, o nichž obě strany mají za to, že by měly být co nejdříve řešeny. Bylo tehdy dohodnuto, že do tří týdnů mají se sejít v Praze delegace obou států a do konce června zakončiti své práce na hospodářské dohodě. Polská delegace přijela do Prahy dne 16. dubna a téhož dne začaly společné porady.

Pro úzkou spolupráci na poli hospodářském mluví nejen důvody přátelských a spojeneckých styků, ale zejména ta okolnost, že Polsko v důsledku znovuzískání starých polských území podstatně změnilo svou hospodářskou tvářnost a stalo se ze státu převážně zemědělského státem v značné míře průmyslovým, při čemž nový průmysl polský je takového rázu, že se může velmi dobře vzájemně doplňovat s průmyslem československým. Polsko může mimo to nám dodávat vysoce kvalitní hornoslezské uhlí v dostatečném množství, různé suroviny a zemědělské produkty, kterých se u nás nedostává. Až polský průmysl se dostatečně vybuduje, bude nám dodávat i průmyslové výrobky, kterých sami nevyrábíme.

Síla a rozkvět obou našich států a blahobyt jejich obyvatel budou dosaženy a zajištěny jedině tehdy, budou-li naše národy upřímně a přátelsky spolupracovat a dokáží-li při tom nahradit vrcholné podniky německého průmyslu, kterými nás Německo drželo v závislosti. Při jednání nesledujeme tudíž jen úzký cíl výměny zboží, které nyní potřebujeme, nýbrž hospodářskou spolupráci obou zemí na široké základně, zaměřenou do daleké budoucnosti. (Potlesk). Proto připravujeme rychlou a vydatnou pomoc Československa při znovuvybudování polského průmyslu válkou silně poškozeného a trvalou spolupráci obou průmyslů organisovanou takovým způsobem, aby si Československo a Polsko navzájem nekonkurovaly, nýbrž se doplňovaly a aby vystupovaly i na mezinárodních trzích jako přátelé. (Potlesk.)

Za tím účelem připravujeme dohodu o investičních dodávkách Československa Polsku na dobu pěti let, dále dohodu o průmyslové spolupráci, dohodu o technicko-vědecké spolupráci a řadu jiných úmluv tyto dohody doplňujících. V rámci těchto dohod bude Československo dodávat Polsku strojové zařízení pro průmysl a pro přístavy. Polsko pak bude dodávati nám kamenné uhlí, elektrický proud, zinek, sůl a jiné suroviny, potřebné pro průmysl československý. Průmyslová spolupráce nutně předpokládá koordinaci plánování výstavby průmyslu, koordinaci zakládání nových průmyslových odvětví a podniků, organisace výroby, dělby výrobních programů mezi průmysly obou států. Dále se předpokládá nejužší technická spolupráce mezi jednotlivými podniky nebo skupinami podniků, týkající se výroby jednotlivých výrobků nebo druhů výrobků. Tato spolupráce bude spočívat ve vzájemném sdělování si příslušné výrobní organisace, výrobních podkladů, ve výměně konstrukčních a dílenských výkresů, poskytování výrobních pomůcek a přípravků, speciálních strojů a výrobních zařízení, pracovních postupů, určování výrobních časů, specifikaci potřebného materiálu a polotovarů pro určitou výrobu, dále zajištění licenční spolupráce. Dále se připravuje navázání nejužší spolupráce na poli vědeckém v oboru techniky, která předpokládá navázání styků a úzké spolupráce mezi výzkumnými ústavy, vysokými školami a mezi průmyslovým výzkumnictvím v jednotlivých průmyslových sektorech.

Mimo společné plánování v průmyslu připravuje se rovněž společné plánování v zemědělství, aby se i na tomto poli oba státy pokud možno doplňovaly a navzájem si pomáhaly. Tato široce plánovaná hospodářská spolupráce má dalekosáhlý význam pro oba státy, především tím, že zaručuje zaměstnanost pro průmysl na dlouhou dobu, čímž umožní zejména i našemu průmyslu, aby mohl plánovat v budoucnosti a stal se tak odolným proti eventuální mezinárodní hospodářské krisi, dále že vylučuje do značné míry vzájemnou konkurenci na mezinárodních trzích, umožňuje, abychom společné s Poláky obsadili určité posice uvolněné průmyslem německým, a konečně dělba výrobních programů umožňuje oběma partnerům výhodnější sériovou výrobu. Tak na př. dohodneme-li se, že v Polsku budou vyráběna nákladní auta jednoho typu a u nás nákladní auta jiného typu, znamená to zlevnění výroby v obou státech a zajištění vzájemného odbytu tohoto zboží. Stejně tomu může být i v celé řadě jiných výrobků. Náš průmysl, který se účastní rozsáhlými investičními dodávkami na znovuvybudování průmyslu polského, zajišťuje si tím další dodávky jak součástek pro dodaná strojová zařízení, tak i další dodávky strojů i po pětileté lhůtě. Konečně bude mít tato hospodářská spolupráce svůj vliv i na trvalost a prohloubení přátelství obou národů, protože je jednak reální náplní tohoto přátelství a jednak proto, že si vyžádá častých vzájemných návštěv a přispěje tak k lepšímu vzájemnému poznání obou národů.

Velmi důležitým bodem jednání je otázka přepravy a průvozu, na kterých mají stejně velký zájem oba státy. Naše cesta na sever a východ jde přes Polsko a má pro nás životní důležitost, stejně tak polská cesta na jih Evropy jde přes Československo. Pro nás má velký význam doprava po Odře a přes polské mořské přístavy, které mohou ve velké části nahradit pro nás přístavy německé. Bude se tu jednat o dohodu o přepravě po souši i po vodě, a to jak po moři, tak i po vnitrozemských vodních cestách, jakož i o využití polských mořských přístavů námi a našich přístavů na Dunaji Polskem.

Konečně jsou vedena jednání o uzavření úmluvy o běžné výměně zboží. Dne 2. května byla ostatně již podepsána prozatímní t. zv. malá dvouměsíční úmluva o výměně zboží, která dává možnost započít ihned se vzájemným dovozem a vývozem určitého zboží, aniž bychom čekali na podepsání úmluvy hlavní. V rámci této malé úmluvy dodá nám Polsko uhlí, zinek, sůl a některé jiné suroviny, kterých nutně potřebujeme, my pak dodáme Polsku různé drobné potřeby průmyslové. Hlavní úmluva o výměně zboží bude mít ovšem mnohem širší náplň a lze očekávati, že množství vyměněného zboží bude se rok od roku zvyšovat.

Zde musím upozornit, že použití široké koncepce spolupráce bude mít v prvých letech za následek, že do Polska bude z Československa v mezích jeho možností, dvouletky a jiných závazků vyváženo mnohem více zboží než naopak. Bilance vzájemného obchodu začne se vyrovnávat teprve v pozdějších letech, až Československo začne sklízet plody svých investic tím, že bude z Polska odebírat také hotové výrobky, kterých budeme potřebovat.

S radostí musím konstatovat, že hospodářská jednání mezi oběma delegacemi jsou vedena v ovzduší přátelství, vzájemné dobré vůle a porozumění, a jsem proto přesvědčen, že povedou k dobrým výsledkům, kterých si všichni upřímně přejeme. (Potlesk.)

O těchto otázkách mluví dodatkový protokol, který je připojen jako součást smlouvy. Tento protokol však vedle toho dotýká se i otázek, které dosud mezi našimi státy vyřešeny nejsou. Běží tu o otázky územní. Protokol praví, že vyřešíme vzájemnou dohodou územní otázky, které jsou mezi námi, do dvou let. Byla dvojí možnost hledat cestu k vyřešení těchto územních otázek: buď usilovat nejprve o vyřešení těchto územních otázek a potom uzavřít spojeneckou smlouvu s Polskem, anebo nejprve uzavřít smlouvu a potom v nové přátelské atmosféře vyřešit tyto otázky. Volili jsme cestu druhou, protože ji považujeme nyní za schůdnější. Jsme přesvědčeni, že ovzduší, které bude vytvořeno na obou stranách spojeneckou smlouvou, a praktické provádění této smlouvy umožní daleko lépe vyřešení těchto otázek, než kdybychom volili způsob prvý. V tomto směru nastupujeme zcela nové cesty a jsme stále více přesvědčeni, že povedou k cíli. Dodatkový protokol ve svém odstavci o řešení územních otázek zavazuje obě strany, aby je řešily jen vzájemnou dohodou, a to znamená, že jsme na obou stranách definitivně zúčtovali s minulostí, která byla tak neblahá pro oba naše státy.

Logickým důsledkem této nové koncepce je vzájemný závazek obou vlád, že budou zajištěny Čechům a Slovákům v Polsku a obráceně Polákům v Československu v rámci zákonnosti možnosti národnostního, politického, kulturního a hospodářského rozvoje. O tom mluví poslední odstavce dodatkového protokolu. Není pochybností o tom, že jsme od doby osvobození považovali Poláky u nás za fakticky rovnoprávné občany československého státu a v národním státě Čechů a Slováků jsme jim poskytli, poskytujeme a poskytneme všechna práva vyplývající z jejich státního občanství v Československé republice. Je pochopitelné, že žádáme, aby tato práva také mezi Poláky, jako mezi Čechy a Slováky, byla poskytnuta osobám, které se neprovinily spoluprací s Němci. Nechci zde zabíhati do podrobností, chci jen prohlásiti, že jako jsme byli vždy zvyklí plniti své závazky, tak splníme i závazek tento, a mohu ujistiti paní a pány ústavodárného Národního shromáždění, že v tomto směru se již příslušné úřady ujaly práce, která je potřebná k správnému uplatnění tohoto závazku. Mohu to prohlásiti tím spíše, že podle prohlášení pana polského zahraničního ministra v polském sejmu byla v Polsku již vydána - pokud běží o tento třetí bod dodatkového protokolu - příslušná nařízení, aby také Češi a Slováci v Polsku pocítili dobré důsledky smlouvy o přátelství a účinek závazků dodatkového protokolu. Mohu ohlásiti, že tyto dny již působí mezi Čechy na polském území Smíšené pověřovací komise, které jsme ustanovili vzájemnou dohodou, abychom zjistili ty, kdož se hlásí k české národnosti a kdož jimi opravdu jsou, aby jim mohla býti poskytnuta práva taková, jako Polákům na našem území. (Potlesk.) Mohu dále oznámiti slavnému shromáždění, že s polské strany byla učiněna již opatření, aby od příštího školního roku byly otevřeny slovenské školy na Horní Oravě a Spiši a aby v otázce kulturních slovenských domů na tomto území bylo postupováno tak, jak tomu je s naší strany v otázce kulturních polských domů na Těšínsku.

Prosím, dovolte mi, abych v závěru řekl několik docela nehledaných a snad ne docela diplomatických slov. Myslím, že k tomu mám právo. Moje styky s Poláky jsou více než čtyřicetileté. Když jsem se učil diplomacii v americké slévárně, kde bylo zaměstnáno skoro tolik národností , jako je dnes členů Spojených národů, bylo mezi nimi mnoho Poláků. Naučil jsem se je znáti a míti je rád. Za první světové války strávil jsem drahnou část své zcela nehrdinné činnosti co rakouský důstojník v Haliči a Polsku a moje polská znalost přišla mi více než vhod. Mezi oběma světovými válkami během tak zvaného míru, ale vpravdě dvacetiletého příměří, velmi často a důkladné ve svých různých funkcích zabýval jsem se polsko-českou otázkou a prodělal ony periody dobré, horší i nejhorší. O těch horších a nejhorších zde nebudu mluvit.

Konečně, doopravdy konečně vstoupily oba naše slovanské národy na cestu novou, cestu dneška a zítřka a ne včerejška a předvčerejška. (Potlesk.) Ve svém krátkém exposé mohl jsem s radostí konstatovat, že jednání mezi oběma vládami pokračují dobře a konstruktivně a věřím, že tak bude ve všech úsecích našich jednání. Není v tomto okamžiku chybou konstatovat, že na obou stranách jsou jizvy a jizvičky, ale prosím vás snažně, a prosím oba naše národy, abychom přestali ve vzájemném si jich ukazování, abychom je zakryli rouškou přátelského slovanského bratrství, zkrátka, abychom si jednou pro vždy na sebe doopravdy zvykli. Vím, že to nebude vždy snadné, ale stejně vím, že je to naší povinností, že to stojí za to a že si to naše oba národy, těžce osudem zkoušené, zaslouží. Prosím pěkně o méně agitování a manifestování a o více porozumění a spolupráce. Naše společná hranice je dlouhá a důležitá. Na jedné straně bydlí Čechoslováci, na druhé Poláci a u nás jsou Poláci a v Polsku Čechoslováci, a když zde orbi et urbi prohlašujeme nejen své přátelství, ale i bratrství, je třeba, abychom si zvykli žít, jak se na bratry sluší. (Potlesk.) Nečiním zde výtek ani straně jedné, ani straně druhé, ale máme-li dospět ve všem, co jsme si předsevzali, musíme se všichni naučit ve svých vzájemných stycích myslet trochu jinak, jednat trochu jinak, nahradit paměť důvěrou a nedůvěru skutečným bratrstvím. (Potlesk.) Je to úloha ne lehká, ale budeme-li chtít, krásná. Pokud zůstanu v úřadě, kde mám možnost v těch záležitostech, o kterých jsme se zmínil, spolupracovat, slibuji vám, paní a pánové ústavodárného Národního shromáždění, a slibuji dobrému lidu Polska a dobrému lidu československému, že učiním vše, co je a bude v mých slabých silách, aby se naše dobré dílo podařilo. (Dlouho trvající potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Řečníky jsou pp. posl. dr Ducháček, dr Husák, dr Uhlíř, Švermová, dr Bernard, dr Hodža, Kaleta.

Uděluji slovo prvnímu z nich, jímž je p. posl. dr Ducháček.

Posl. dr Ducháček (uvítán potleskem): Slavné Národní shromáždění!

Jestliže dnešní chvíle, kdy Národní shromáždění má vyslovit souhlas se smlouvou podepsanou 10. března, je označována za historickou, je to také proto, že v historii - na rozdíl od této chvíle vyhlašovaného svorného přátelství - byla mezi Československem a Polskem četná nedorozumění, neshody a spory. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.) Ať už šlo o Německé rytíře nebo Prusko, ať už šlo o císařské Německo nebo nacisticky Reich, vždy byly neshody mezi námi a Polskem ke škodě naší nebo polské a ve prospěch Německa. (Hluk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Ducháček (pokračuje): Tyto spory, které nás často v minulosti rozdělovaly a z nichž Německo tolikrát bohužel těžilo, jevily se tím tragičtější, čím je jasnější, jak právě Polsko a Československo mají všechny předpoklady k tomu, aby vůči společným problémům na západních svých hranicích postupovaly společně, jednotně a svorně, nejenom v zájmu svém, ale v zájmu míru v celé Evropě. Vždyť Polsko a Československo nejsou jen zeměmi, které si jsou nejbližší zmíněným zájmem společné obrany proti Německu. Vždyť oba národy jsou nejzápadnějšími národy slovanskými. Mimoto Poláci a my jsme si i jazykově velmi blízcí. A nejenom to. Spojuje právě nás oba mezi všemi Slovany i společné dědictví duchovní, zejména pak totožné náboženské zaměření, a je mně proto jako mluvčímu československé strany lidové obzvláště milo toho vzpomenout zvláště v těchto dnech, kdy jsme jak my, tak Poláci vzpomínali slovanského světce sv. Vojtěcha. Není bez symbolického významu, že polské slavnosti na Hnězdně spadají časově téměř v jedno s projednáváním československo-polské smlouvy v Národním shromáždění československém.

Připomínám-li dnes tuto dávnou historii, je to proto, že v ní nacházíme větší povzbuzení pro sbližovací snahy polsko-československé než v době teprve minulé. Je v bolestně živé paměti všech Čechoslováků - a jistě nám to naši polští přátelé, kteří se sami tak rázně vyrovnali se svou předválečnou beckovskou politikou, nebudou mít za zlé, připomínáme-li si to - jak se která z mocnosti zachovala v nejkritičtější době našeho národa, to jest na podzim 1938. Vedle jiných závažných důvodů je to, jak známo, také jasný postoj Sovětského svazu za Mnichova, který dodává našim citům věrnosti a našemu spoléhání na slovo se strany Sovětského svazu onu vřelou intensitu. Podobně není bez vlivu na náš přátelský postoj k Americe a presidentu Rooseveltovi také ona okolnost, že Washington neměl s Mnichovem nic společného. Proto ne bez trpkosti si přirozeně náš národ připomíná postoj tehdejší vlády polské, kde převládal protislovanský, protisovětský a proněmecký vliv plukovníka Becka. Polské ultimativní vyžádání Těšínska, jak je nám všem, zejména našim vojákům, dobře známo, naši svízelnou situaci vojenskou proměnilo tehdy v září 1938 v beznadějnou. Víme však také, jak polský lid, na beckovské politice nezúčastněný, těžce zaplatil onu zradu protiněmecké koncepce, kterážto koncepce měla a má být hlavním pojítkem mezi Polskem a Československem. Od pádu Československa vedla přímá čára k pádu Varšavy a Polska a v podobné příčinné souvislosti byla Beckova zrada protiněmecké slovanské koncepce a okleštění Československa na podzim 1938.

Za touto nesvornou minulosti píše dnešní smlouva s Polskem nejenom definitivní tečku, ale také varovný vykřičník. Touto smlouvou, v níž si obě vysoké smluvní strany slibují poskytnout neprodleně pomoc proti Německu, rovněž si na základě trpkých zkušenosti do budoucna slibujeme společně postupovat proti společnému nebezpečí a proto se už nikdy nevrátit k oné nesvornosti, jež se nepřátelům obou našich států a národů stala záminkou k likvidaci nás obou.

Někteří z nás snad očekávali, že podpis československo-polské smlouvy bude časově spadat do doby podpisu obnoveného spojenectví s Francii. I když této současnosti není, vítáme zprávu, že k smlouvě dojde v době co nejbližší. Podobně jako na smlouvě s Polskem, tak také na smlouvě s Francií nám nezáleží jenom proto, že takovouto sítí spojeneckých smluv zvyšujeme bezpečnost svoji, ale zejména proto, že jí - podle našeho přesvědčení - neutralisujeme také německé nebezpečí a tak konáme také cennou službu obecnému míru.

V této souvislosti je jistě užitečno s uspokojením mluvit o prohlubování našich přátelských styků s velkou Britanií. Anglie a její lid patří mezi naše osvoboditele, protože na půdě Velké Britanie náš president a naše vláda mohli za vydatné pomoci britské řídit náš druhý boj za svobodu. Na půdě velké Britanie byly ostatně cvičeny a vycvičeny elitní, moderně vyzbrojené jednotky naší armády. Proto i když letos nebyla oficiálně vyžádána britská účast na oslavách našeho osvobození z toho důvodu, že britské jednotky neměly účast na operacích na našem území, náš lid si nic méně velmi vděčně připomínal onen velký podíl na našem osvobozovacím boji, který nám Velká Britanie poskytla v době, kdy Francie už nebyla ve válce a kdy Amerika a Sovětský svaz v přímém boji ještě nebyly. Sjednáním kulturní dohody britsko-československé a s tím souvisící - podle všech zpráv úspěšný - festival našeho filmu v Anglii, dále velký ohlas, který měla v Anglii návštěva pana náměstka předsedy vlády Fierlingra, jakož i důležitá návštěva naší vlastní parlamentní delegace a konečně i zintensivnění anglo-československých obchodních vztahů to vše jsou příznaky podstatně se zlepšujících vztahů mezi Anglií a Československem. Pomysleme též na to, že podobně jako Francie a Polsko, tak i velká Britanie je spojencem Sovětského svazu, ba dokonce nyní jedná o prohloubení a prodloužení tohoto svého spojeneckého svazku na 50 let. Uvědomíme-li si konečně, že s odpovědných míst britské vnitřní politiky byli ať už volbami nebo tlakem veřejnosti odstraněni politici zatížení neblahou minulosti mnichovskou, je jistě na místě říci, že požadavek vyjádřit britsko-československé přátelství formou řádné spojenecké smlouvy nepatří už podle názoru čs. strany lidové do kategorie neuskutečnitelných utopií. Britsko-československé spojenectví by bylo nejen žádoucí, ale bylo by dokonce i průběhem doby možné. (Potlesk.)