Posl. Štambachr: Slavná sněmovno, dámy
a pánové!
Když v roce 1946 v předvečer svátku
28. října celá sněmovna slavnostně
odhlasovávala zákon o dvouletém hospodářském
plánu, měli jsme jistě na paměti,
že tímto zákonem chceme plnit vážný
program budování osvobozené republiky.
Mluví-li se v pracovním programu o určitém
plánu, který v době dvou let chceme provést,
znamená to, že si ukládáme určité
povinnosti.
V přípravných pracích dvouletého
plánu bylo také jednotlivými ministerstvy
a plánovacím úřadem i Hospodářskou
radou naplánováno, co všecko vybudujeme, vytvoříme,
vystavíme a zmechanisujeme do dvou let. Při všech
těchto předpokládaných úkolech
odpovědní činitelé zajisté
počítali, anebo aspoň měli počítat
s tím, že máme nejen suroviny a peníze,
potřebné pro splnění plánu,
který jsme si uložili, ale že budeme míti
ve všech oborech také dostatek pracovních sil,
aby se splnilo to, co potřebujeme.
Tato sněmovna usnesla již řadu zákonů
k provedení zákona o dvouletém plánu.
Dnešní osnova čís. 425 o opatřeních
k provedení národní mobilisace pracovních
sil je jen doplňkem anebo pokračováním
řady opatření, která vyvstávají
v této lidově demokratické republice, kde
snad někteří příslušníci
nedovedli pochopiti úkol, před kterým republika
po této válce stojí. Blahobyt národa
zabezpečíme jen vlastní prací. Toto
stanovisko lidová strana vždy otevřeně
hlásala a vývoj událostí dává
nám za pravdu. Po všech ilusích, ve kterých
mnozí žili v době revoluční,
poznáváme, že jsme odkázáni jen
sami na sebe a že jen to, co si vlastní prací
vytvoříme, nám bude nejjistějším
přínosem ke zvýšení blahobytu
celého národa.
Problémy, které chceme tímto zákonem
řešiti, jsou pro nás v mnohém velmi
poučné. Stálé zdůrazňování,
že jsme republikou demokratickou, je v rozporu s tímto
zákonem, neboť i když je snaha řešit
přechod z jednoho zaměstnání do druhého
cestou dobrovolnou, přece jenom se nezbavíme dojmu,
že toto opatření nepůjde dobrovolně,
poněvadž na základě této osnovy
budou zaměstnanci nuceni přejíti z jednoho
zaměstnání do druhého, a to nebude
dobrovolné; stále je budeme přeškolovat,
a to trochu připomíná časy naší
národní a politické nesvobody. A konečně
chceme postihnouti také všechny ty, kteří
pracovat mohou a práci se vyhýbají.
Mluvím-li jménem klubu lidových poslanců
k tomuto zákonu, chci zejména poukázati na
jeho důležitost s hlediska zemědělského.
Tvrdím v pevném přesvědčení,
že vzestup blahobytu národa a zvýšení
jeho životní úrovně do dvou let, jak
si to budovatelský program této vlády určil,
je především závislý na výsledku
zemědělské práce a splnění
zemědělského výrobního plánu.
Čím více bude naše zemědělství
schopno dát z výnosu polí a stájí
ve prospěch zásobování celého
národa potravinami všeho druhu, tím lépe
se budou roztáčet kola v průmyslu a tím
dříve přestane přidělování
potravin v omezené míře. Zemědělský
stav si nedělá při této osnově
zákona iluse, že by nějak radikálně
vyřešila otázku většího
přílivu pracovních sil do zemědělství.
Jako důvod uvádím, že již sama
důvodová zpráva vypočítává,
že do různých oborů průmyslu
potřebujeme 270.000 pracovníků, do zemědělství
230.000 a do stavebnictví 90.000. Potřebujeme tedy
celkem na 600.000 pracovních sil, abychom uspokojili požadavky
těch oborů, kde je pracovních sil potřeba.
Bude nutno provést všeobecnou rozvahu, kde je vezmeme.
Uvážíme-li jenom to, co už bylo konstatováno
panem zpravodajem, že na př. ve státní
a veřejné správě máme 100.000
zaměstnanců přebytečných, na
něž se tato osnova nevztahuje, a že v některých
oborech průmyslu je také různými okolnostmi
nadbytek zaměstnanců, je na snadě odpověď,
že převody zaměstnanců do zemědělství
nebudou jednoduché. Mám pro toto své tvrzení
vážné důvody.
Od počátku osvobození řešíme
problém nedostatku pracovních sil v zemědělství
a nepokročili jsme nijak kupředu. Při rozejití
se Prozatímního Národního shromáždění
sněmovna přijala zákon o t. zv. zabezpečení
pracovních sil pro zemědělství. Byl
jsem tehdy zpravodajem o tom zákoně a neváhal
jsem prohlásit, že ani deseti zákony nerozřešíme
otázku nedostatku pracovních sil v zemědělství,
dokud si neuvědomíme a nerozřešíme
dva základní předpoklady.
Prvním z nich je otázka sociální a
druhým otázka mravní. Lidová strana
od začátku parlamentní činnosti poukazovala
na velký nepoměr mezi zemědělstvím
a průmyslem. Cenové rozpětí a nesociální
měřítko mezi mzdou v průmyslu a zemědělstvím
je nespravedlivé. Jsou-li v průmyslu mzdy nekvalifikovaného
dělníka 12 až 16 Kčs na hodinu, nemůže
nikdo chtít, aby v zemědělství pracoval
zaměstnanec za 8.30 Kčs za jednu hodinu podle mzdové
vyhlášky. Proto staví lidová strana
kardinální požadavek, aby zemědělství
bylo po stránce mzdy vyrovnáno s průmyslem,
aby zemědělci a zemědělští
dělníci za svou práci dostali takovou odměnu,
jako pracovníci v jiných oborech.
Druhá otázka je otázka mravní, či
psychologická. Fysická práce, zejména
v době revoluční, ba i v dnešních
dnech, je považována za něco nedůstojného
a méněcenného. Revoluční hesla,
že budeme národ pánů, že se budeme
míti dobře a že budeme dělat pány,
si mnozí vzali tak k srdci, že nám vyvstává
vážný problém, kde a jak převedeme
oněch přebytečných 100.000 zaměstnanců
z veřejné správy a jak zasáhneme i
do jiných oborů.
Důstojnost práce tělesné byla snížena
a proto musíme mít odvahu říci si
pravdu, že každá práce je důstojná
a čestná, ať je to v kterémkoliv oboru,
ale musí každému dávat možnost,
aby touto prací vyživil nejen sebe, ale i svoji rodinu.
Ti, kteří zavinili přeplnění
státních a veřejných úřadů,
jakož i některých oborů znárodněného
průmyslu nově nabranými silami, aby posílili
své mocenské a politické posice, musejí
mít odvahu provésti přesun, ale ovšem
podle měřítka spravedlivého, odpovídajícího
schopnosti, vzdělání a svědomitosti
zaměstnance, a ne podle politické legitimace.
Pan kolega Zápotocký v jedné své
řeči uvedl, že se u nás značně
přesunul poměr zaměstnanecký, a to
tak, že jsme před válkou měli 75% pracujících
fysicky a 25 % pracujících administrativně;
a dnes máme jen 52% pracujících fysicky a
48 % pracujících v administraci či v úřadech,
čili stáváme se národem úřadujícím.
Nebudu a nehodlám se dále zabývati těmito
věcmi, které jsou příčinou,
že nový zákon bude pracovní povinnost
nařizovat, ani tím, co bylo nebo co je příčinou,
proč k němu dochází. To, co jsem uvedl,
postačí pro charakteristiku současné
doby.
S hlediska zemědělského jsou u nás
poměry jasné. Vím, že někteří
páni kolegové budou mít odlišné
názory, ale povídáním na věci
nic nespravíme.
Ministerstvo výživy má vážné
starosti s vyživovacími otázkami. Začali
jsme dvouletý plán, máme zvýšit
blahobyt a zatím snižujeme příděly
masa, omezujeme příděl bílé
mouky a pečiva, nemohli jsme splnit uzavřené
objednávky brambor pro cizinu, zkrátka nalézáme
se v situaci, kdy vidíme, že otázka zásobovací
je bez pomoci UNRRY kritická, a že ji rychle může
vyřešit jen naše zemědělství.
Hledají se příčiny, proč je
toho či onoho méně. Je lépe říci
si upřímně pravdu. Co je platné akademické
mluvení, když skutečnost se zatím nedá
zastřít. Situace v zemědělství
po stránce pracovní je vážná.
Statistika udává, že osevní plocha chlebovin
je nižší předpokládaného
plánu o 60.000 ha, osevní plocha jařin menší
také o 60.000 ha, a pokud jde o olejniny, kde jsme plánovali,
aby se oselo 150.000 ha, bylo oseto sotva 30.000 ha a jejich stav
je tak špatný, že skutečně máme
obavu, že sklizeň olejnin bude velmi nepatrná.
Dále zjišťujeme, že v pohraničí
máme neobděláno na 60.000 ha polí.
Táži se proto veřejně, kdy se vlastně
dovíme pravdu o pohraničí, když jsme
stále ministerstvem zemědělství a
osidlovacím úřadem ubezpečováni,
že je vše osídleno? O osídlení
se mluvilo hodně včera při osnově
o zaknihování konfiskovaného majetku.
Stav dobytka proti roku 1945 značně poklesl, a to
nejen v pohraničí, nýbrž i ve vnitrozemí.
Vliv na stav dobytka a jeho početné snížení
v pohraničí byl včera velmi případně
vyjádřen jedním panem kolegou přirovnáním
o amerických prériích a cowboyích,
charakterisujícím postavení našich družstev.
Naše zemědělství je zemědělství
malé a střední, produkující
hlavně v těchto podnicích velký stav
dobytka. Ubývá-li dobytka, je toho hlavní
příčina vedle nedostatku krmiv v nedostatku
stálých pracovních sil. Jasnou řečí
zde mluví statistika, která vytyčuje nejenom
potřebu, nýbrž i stále ubývající
stav stálého dělnictva v zemědělství.
Podle statistiky bylo k 20. srpnu 1946 pojištěno v
zemědělství 154.000 stálých
zaměstnanců, v roce 1947 k 31. lednu již jen
106.000; projevuje se tedy úbytek o 50.000 stálých
pracovních sil. Potřebujeme-li 190.000 nových
pracovních sil, můžeme celkem říci,
že zemědělství by potřebovalo
tak asi 250.000 stálých pracovních sil. Tady
stojíme před vážným problémem,
který se určitě projeví ve výrobě
nejen rostlinné, nýbrž hlavně živočišné.
Vycházíme-li ze skutečnosti, že naše
zemědělství do 20 ha soustřeďuje
85% zemědělců, je třeba uvážit,
že při 8 a 10 hektarovém hospodářství
je nezbytně potřebí stálé pracovní
sily, zejména v krajích intensivně hospodařících,
aby mohl být v takovém hospodářství
udržen takový stav dobytka, jak jsme jej průměrně
měli, t. j. 8 až 10 kusů, tolikéž
vepřového dobytka, a aby mimo to mohly být
také se zdarem konány všechny polní
práce. Po většině spočívá
tato práce nyní na zemědělských
manželech a jejich dětech. Enormní pracovní
vypětí a práce bezpočtu denních
hodin od svítání do noci nejsou nadále
možné. Proto se snižuje stav dobytka a místo
hospodaření intensivního hospodaří
se extensivně.
Mnoho se loni mluvilo o pracovních brigádách
v zemědělství. Jsou také výpočty,
kolik osob na brigádách pracovalo a kolik tisíc
hodin odpracovaly. Nedověděli jsme se ještě
dosud nikde, na kolik přijde jedna hodina režie. Byla
by to čísla v poměru k výkonu práce
jistě zajímavá. Přesto je naše
zemědělství za každou výpomoc
velmi vděčné. Letos se organisuje pomoc brigád
velkoryse. Dosavadní náborová akce však
neuspokojuje, jak přiznává i Rudé
právo. Ale i kdyby tato akce dopadla úspěšně,
projeví se pomocí brigád při zdolávání
špičkových prací ve žních
a na podzim. V mnohých případech pracovníci
brigád po odpracování určitých
hodin na poli nevypomáhají v hospodářství
ráno, v poledne a večer při poklízení
dobytka, kdy toho zejména nejvíce potřebují
zemědělské ženy, obstarávající
v této době domácnosti. Všechny sliby,
ať už ministerstva sociální péče
či ministerstva zemědělství, že
budou obstarány pracovní síly ze zahraničí,
nevedly k úspěchu, anebo byly velmi nepatrné,
ať už šlo o dělníky z Italie, Bulharska
či Rumunska. Slovenští dělníci,
kteří jedině vydatně zemědělství
v Čechách a na Moravě vypomáhali,
nemohli uspokojit všechnu potřebu. Rovněž
přesun Maďarů do vnitrozemí neuspokojuje.
Organisování pomocných brigád na sobotu
a neděli nemá v zemědělství
valné ceny, neboť brigádníci jsou zemědělských
prací povětšině neznalí a zemědělci
sami za celý týden jsou prací sedřeni,
takže pochopitelně potřebují sami oddechu
a odpočinku. V tyto dny nemají zájem o pracovní
výpomoc.
Osnovou zákona o mobilisaci pracovních sil ukládáme
nucené přesunutí pracujících
na jiné pracoviště. Víme již ze
zkušenosti, jak vypadá takové násilné
přesunutí do práce, ke které se obyčejně
postiženým nechce. U strojů nebo kdekoliv jinde
dá se práce určit i kontrolovat, ale v zemědělství
to není možné. Tam se tato práce projeví
jen tehdy, když ji člověk koná rád,
svědomitě a s láskou. Proto jsem řekl
svoje stanovisko kriticky a otevřeně. Víme,
ze toto opatření bude pro zemědělství
nedostačující. Víme, že zemědělci
musí ponejvíce spoléhat sami na sebe. Zemědělství
plní svůj budovatelský program výstavby
republiky dobře. Jsme hrdi na to, že zemědělské
produkty, vyvážené za hranice státu,
činí 55 % celkového vývozu našeho
zahraničního obchodu. Zemědělství
tím umožnilo získat cizí hodnotné
valuty anebo suroviny pro náš průmysl. Proto
si zemědělci jistě zaslouží uznání.
Zneklidňováním zemědělců
zásahy do pozemkové držby a všelijakými
novými zásadami a t. zv. novým duchem, zaváděným
do zemědělství ze samého ministerstva
zemědělství, se problém nedostatku
pracovních sil a vyrovnání, resp. odstranění
disparity mezi průmyslem a zemědělstvím
nevyřeší.
Mechanisace zemědělství ani scelování
pozemků nebudou provedeny do dvou let. Zřizování
družstevních praček na vesnicích - to
není všelék k usnadnění práce
zemědělské ženy. Naší snahou
musí býti, aby v každé zemědělské
chalupě byla elektrická pračka a aby práce
byla zmechanisována. Výroba strojů pro zemědělství,
zejména pro jeho soukromý sektor, je nedostačující
a ceny jsou velmi vysoké. Vše půjde svou cestou,
ať máme plány sebekrásnější,
a ani šest osnov pana ministra zemědělství
neučinilo zázraků a ani žádný
nový program pro zemědělství na situaci
nic nezmění.
Mzdová úprava zaměstnanců v zemědělství
je přirozeně závislá na cenové
úpravě. Také poměry sociální
a zaopatřovací nejsou v tomto oboru ani zdaleka
přizpůsobeny jiným pracovním skupinám.
Teprve stojíme před řadou důležitých
otázek, ať jde o pojištění národní,
starobní nebo jakékoli jiné. Rovněž
vznášíme spravedlivý požadavek,
aby početné rodiny malozemědělců
dostaly sociální příplatky na děti.
Dále bylo nutno v osnově o mobilisaci pracovních
sil zaujmouti stanovisko k § 32, odst. 2, jak o něm
také referoval zpravodaj za zemědělský
výbor, kde všechny výbory uznaly, že vyplácení
mzdového rozdílu nemůže býti
provedeno nákladem zemědělců jako
zaměstnavatelů.
Všichni velmi dobře víme, že začínáme
život v osvobozené republice u prázdného
stolu. Proto máme všeobecně všichni povinnost,
abychom na všech místech, kde je toho potřeba,
veškerou práci zdolávali. Že starosti
na pracovním trhu jsou veliké, poznáváme
i z toho, že Národní fronta a všechny
čtyři politické strany se obracejí
na veřejnost s výzvou, aby velmi vážně
brala volání po odstranění nedostatku
pracovních sil v zemědělství.
Máme-li provést mobilisaci pracovních sil,
bylo by nejlépe, kdyby se provedla spontánně
cestou dobrovolnou, vyvěrající ze samozřejmé
povinnosti, že pracujeme pro sebe, pro svoji republiku. Velectění,
bude nám ke cti, když to dovedeme všichni pochopit
a když s radostí a bez donucování budeme
přinášet oběti, abychom si svou těžce
vydobytou svobodu také udrželi. Vzpomeňme jen,
kolik těžkých obětí bylo položeno
za naše osvobození, a připomeňme si,
že tyto oběti byly přinášeny s
láskou, dobrovolně pro naše osvobození.
A záleží na nás, aby tyto oběti
nebyly nadarmo. Přes to, že jsem zde otevřeně
poukázal s hlediska zemědělského na
nedostatky tohoto opatření, jsme si dobře
vědomi situace a neděláme si žádných
ilusi. Proto lidová strana u vědomí své
odpovědnosti za výstavbu republiky bude hlasovat
pro tuto předlohu. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala: K slovu je ďalej prihlásený
p. posl. dr Linczényi. Dávam mu slovo.
Posl. dr Linczényi: Panie a páni!
Ničivé udalosti poslednej svetovej vojny na území
nášho štátu, ktoré nám zanechaly
hotovú spúšť, a jedinečný
cisársky rez, ktorým sme vyoperovali odveký
vred z tela našich národov v podobe spupných
germánskych dobyvateľov a okupantov, postavily nás
pred závažné problémy, ktoré
vyvrchoľujú v otázke nedostatku pracovných
síl. A keďže k zahladeniu stôp okupácie
a hospodárskeho vykorisťovania sme sa pustili smelým
dvojročným vládnym programom do ozdravenia
a povznesenia nášho hospodárskeho života,
k podopretiu tohto úsilia, ktoré chce dosiahnuť
aspoň predvojnovej životnej úrovne, má
slúžiť prejednávaný návrh
zákona o niektorých opatreniach k prevedeniu národnej
mobilizácie pracovných síl.
Priznám sa vám, že pojem mobilizácie
mi od prvopočiatku pripomínal čosi nanúteného,
odiózneho, čo by sa malo v našej obnovenej
a krvou spečatenej štátnosti nahradiť
radostným a dobrovoľným zapojením sa
do pracovného a konsolidačného procesu vzkriesenej
republiky, a preto som sa usiloval raziť cestu prijateľnejšiemu
názvu. No, hoci sociálno-politický výbor
súhlasil, jednako prihliadajúc na povojnové,
dosiaľ mravne neskonsolidované pomery, bolo vraj potrebné
už aj samým názvom osnovy zdôrazňovať
opodstatnenosť prípadne aj ostrejšieho zákroku,
ak by sa nenašlo dosť pochopenia pre nevyhnutné
potreby nášho povojnového, rôznymi úskaliami
hateného hospodárenia.