Proto také průmyslový výbor byl autorem
resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby v době
co nejkratší předložila ústavodárnému
Národnímu shromáždění
osnovu zákona, který by provedení národní
mobilisace pracovních sil rozšířil na
zaměstnance státní a veřejné.
Bylo by podle našeho mínění veliké
minus demokratického vládního systému,
kdyby nedovedl vyřešiti takovou důležitou
hospodářskou otázku jenom proto, že
stanoviska jednotlivých politických stran jsou různá.
Kolega dr Šíp zde řekl, že nejzásadnější
změnou v navrhované osnově byla otázka,
zda předsednictvo vlády nebo vláda má
stanoviti zásady a postup k použití prostředků
při mobilisaci pracovních sil. Byla to otázka,
která, jak zdůraznil, se dotýkala ústavy.
Nakonec bylo dosaženo dohody, že tyto zásady
a postup má určovati vláda. To ovšem
podle mého mínění a já jsem
to v průmyslovém výboru zdůraznil
velmi jasně - nesmí býti na překážku,
aby mobilisace pracovních sil nebyla prováděna
rychle, tak, jak to náš hospodářský
život potřebuje. Kdyby tato změna měla
zavinit, že by zdlouhavý proces připomínkového
řízení mobilisaci práce zpomaloval,
neváhám říci, že by se celý
tento zákon, pro naše hospodářství,
pro nás tak neobyčejně důležitý,
stal bezcenný.
Průmyslový výbor sledoval zejména
také tendenci, aby se všude postupovalo s ohledem
na skutečný stav jednotlivých hospodářských
oborů, a proto stanovil zásadu, aby jak vláda,
tak i ministerstvo sociální péče musely
vždycky před důležitými rozhodnutími
vyslechnouti mimo jednotné odborové organisace i
ústřední organisace hospodářské.
Za neobyčejně důležitý považuji
§ 3 osnovy, který stanoví zásady pro
ekonomické hospodaření pracovními
silami. Domnívám se, že řádné
využití pracovních sil a odborných znalostí
zaměstnanců v jednotlivých podnicích
může velmi značně pomoci zdolat tíseň,
ve které se nacházíme. Stejně tak
řádná organisace práce může
způsobiti značná uvolnění a
tím i zmnožení pracovního potencionálu.
Bylo mi uloženo průmyslovým výborem
(obrácen k ministru soc. péče), pane
ministře, abych upozornil ministerstvo sociální
péče, aby při výkladu § 3, odst.
2 - ve kterém je stanoveno, že zaměstnavatelé
smějí zaměstnávat jen takový
počet zaměstnanců, který je při
plném využití pracovní doby a při
plném výkonu nutný - postupovalo tak, že
by se počítalo s reservou zaměstnanců
asi na 3 měsíce kupředu, při čemž
by pochopitelně musel býti vzat v úvahu výrobní
plán a pracovní program toho kterého podniku.
Největší důraz kladu na ta ustanovení
zákona, která jednají o dobrovolném
přechodu zaměstnanců do jiného, důležitějšího
zaměstnání. Sociální výhody,
které jsou v této souvislosti osnovou navrhovány,
mohou býti velmi účelné a mohou velmi
značně pomoci. Abychom uchránili mladistvé
od špatných morálních vlivů nedobrovolně
voleného cizího prostředí, provedli
jsme změnu v tom smyslu, že zaměstnance mladší
18 let nelze umístiti mimo jejich bydliště
bez souhlasu otcovského opatrovníka nebo poručníka.
Zvláštní význam - a bylo to zde už
také zdůrazněno - má ta část
osnovy, která jedná o návratu odborně
vyškolených nebo vycvičených pracovních
sil do jejich původního povolání.
Naše veřejné mínění volá
po takovém ustanovení, které by zamezilo
útěk od řemesla a fysické práce.
Domnívám se, že tento útěk je
něco tak speciálně československého,
že bychom marně hledali obdobu v jiných státech,
a kdyby neměl býti znemožněn, byl by
náš hospodářský život trvale
nezdravý.
Zde byla učiněna při projednávání
osnovy změna v § 16, která způsobí,
že návrat odborně vyškolených pracovních
sil nebude řízen jen tou okolností, že
někdo je na svém místě nepostradatelný
nebo že má na tomto místě setrvati z
důležitého veřejného nebo hospodářského
zájmu, nýbrž je kladena další podmínka,
že každý takový zaměstnanec, má-li
zůstati na svém dosavadním místě,
musí prokázati, že získal odbornou způsobilost,
která se obvykle vyžaduje pro obor, ve kterém
právě pracuje. Chci ovšem poznamenat, že
posouzení veřejného nebo hospodářského
zájmu nebo nepostradatelnosti zaměstnance v jeho
dosavadním zaměstnání v jednotlivých
případech může býti při
praktickém provádění problémem.
Zde ministerstvo sociální péče musí
velmi přísně dbát, aby se tohoto ustanovení
nezneužívalo. Očekáváme od návratu
odborných sil zejména do stavebnictví značnou
pomoc a domníváme se, že v tomto oboru můžeme
provésti program, stanovený dvouletým hospodářským
plánem, jedině tehdy, když se odborně
školené síly vrátí. Proto je
toto ustanovení zákona jedním z nejdůležitějších
a nejzávažnějších. Ale i zvýšení
počtu žen výdělečně pracujících
a zařazení do práce osob se sníženou
pracovní schopností bude míti v našem
hospodářském životě svůj
význam.
Zákon o mobilisaci pracovních sil poskytne, jak
už jsem se zmínil, značnou pracovně-právní
a sociální ochranu při nastoupení
nebo změně zaměstnání podle
tohoto zákona. Tam, kde půjde o vyrovnání
rozdílu mezi výdělkem dosavadním a
výdělkem novým, bylo postupováno velmi
obezřetně a zejména se zvláštním
ohledem na zemědělství, jak už zde zdůraznil
pan zpravodaj výboru zemědělského,
kde jsou mnohem nižší mzdy než v průmyslu
a kde vyrovnávání tohoto rozdílu by
způsobilo, že tento zákon by neměl pro
zemědělský sektor žádnou cenu,
kdyby mzdový rozdíl měli doplácet
v zemědělství zaměstnavatelé
sami. U nich tato povinnost, ale také ještě
u jiných zaměstnavatelů, kteří
ji nemohou splniti, byla přenesena na vyrovnávací
fond, zřízený při ministerstvu sociální
péče.
Průmyslový výbor i příslušná
subkomise se velmi energicky vyrovnaly tam, kde jde o trestní
sankce proti těm, kteří se trvale a bezdůvodně
vyhýbají práci, a proti notorickým
alkoholikům, kteří nadměrným
pitím v pracovním prostředí působí
špatným příkladem a zanedbávají
své pracovní povinnosti. Podle vládní
osnovy mělo býti ustanovení o účinnosti
trestních sankcí proti těmto individuím
vyhlášeno později vládním nařízením.
Průmyslový výbor změnil § 37
o trestních sankcích tak, že příslušné
tresty budou zavedeny už za měsíc po účinnosti
tohoto zákona. Měsíc jsme dali těmto
lidem práce se štítícím lhůtu,
ve které se mají seznámit s tím, co
by je čekalo, budou-li se i dále práci vyhýbat.
Považujeme tuto lhůtu za dostatečnou, aby u
některých darmošlapů skončila
idyla lenošení a aby pochopili, že když
celý národ je v situaci, kdy těžce zápasí
o znovuvýstavbu svého hospodářství,
nemohou se ani oni práci vyhýbat. Nepochopí-li
svoji povinnost, budou k jejímu pochopení donuceni.
V závěru bych chtěl zdůraznit, že
tímto zákonem dáváme ministerstvu
sociální péče do rukou prostředek,
který může našemu hospodářství
velmi pomoci. I když zákon o mobilisaci pracovních
sil nezlikviduje úplně naši kalamitu v tomto
směru, přece jen bude velmi účinným
prostředkem. Velmi mnoho ovšem záleží
na tom, jak rychle bude proveden a jak bude prováděn.
Bude to do jisté míry určitá zatěžkávací
zkouška schopnosti úřadů, které
jsou určeny, aby zákon prováděly.
Okresní úřady ochrany práce budou
míti velkou odpovědnost a nesmějí
připustit, aby zákona bylo zneužíváno
nebo aby byl jednostranně nebo dokonce politicky vykládán.
Nakonec bych chtěl zdůraznit, že jestliže
jsme se ve výborech odhodlali jej přijmouti, pak
nás k tomu vedla jen bezpodmínečná
nutnost a příkaz splniti všechny úkoly
v našem hospodářství, které jsou
na nás kladeny. Víme, že zákon tohoto
druhu je nezbytný, jsme přesvědčeni,
že celé ústavodárné Národní
shromáždění tuto nezbytnost uzná,
a věříme, že ji pochopí i celá
naše veřejnost. Musíme se za všech okolností
dostat ze situace, ve které jsme, kdy nemůžeme
zvládnout práce v zemědělství,
čímž je ohrožena naše výživa,
a ve stavebnictví, kde by úplně ztroskotal
náš hospodářský plán.
Je proto tento zákon naprosto logickým důsledkem
poměrů, zejména když si uvědomíme,
že odsun Němců znamenal pro nás ztrátu
700.000 pracovních sil a že všechny své
pracovní úkoly musíme zvládnout sami
a bez cizí pomoci. Někdy je nutno, aby byl národ
sám k sobě tvrdý. Jsou doby, kdy je třeba
přinášet oběti, aby budoucnost mohla
být pro všechny radostná a šťastná.
Není bez významu, paní a pánové,
že o tomto zákonu jednáme v Den vítězství.
Je to tak poněkud symbolické. Zvítězit
nad nepřítelem ve válce nebylo by vítězstvím,
kdybychom nezvítězili nad všemi překážkami,
které nás ještě čekají
v budování a obnově našeho státu.
Doporučuji proto, aby ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
zákon o některých opatřeních
k provedení národní mobilisace pracovních
sil se všemi změnami provedenými ve výboru
průmyslovém a s resolucí navrženou a
schválenou tímto výborem. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala (zvoní): K tejto veci
sú prihlásení rečníci. Zahajujem
preto rozpravu.
Rečníkmi sú: pp. posl. Holdoš, Štambachr,
dr Linczényi, Šimonková, Skaunic a dr
Novotný.
Ako prvý rečník je prihlásený
p. posl. Holdoš, ktorému udeľujem slovo.
Posl. Holdoš: Panie a pánovia!
Vládny návrh zákona o niektorých opatreniach
k prevedeniu národnej mobilizácie pracovných
síl konečne splňuje formálny predpoklad
toho, aby mohly byť plnené úlohy dvojročným
plánom predpísané a aby mohly byť splnené
úspešne. Treba len ľutovať, že jeho
prejednanie ako v prípravnom pokračovaní
vládnom, tak aj v parlamente trvalo tak dlhú dobu.
Plánovanie je veľmi jemná mašinéria,
ktorá vyžaduje, aby sa každé jej koliesko
točilo načas a točilo správne. A jedným
z najdôležitejších činiteľov
plánovania je správne rozdeľovanie a rozmiesťovanie
pracovných síl. Sme si všetci dobre vedomí
toho, že najdôležitejším činiteľom
vo výrobe je práca. Darmo by sme mali dostatok surovín
a najlepšie výrobné prostriedky, keby sme nemali
dosť pracujúcich, a keby sme prácu dosť
účelne a hospodárne neorganizovali, nemohli
by sme vyrobiť potrebné hodnoty. Najmä dnes,
keď svetové hospodárstvo je ešte vojnou
rozvrátené, musíme sa spoliehať iba
na vlastné sily, lebo vieme, že aj to málo,
čo zo zahraničia dostaneme, prichádza k nám
iba ako protihodnota nami vynaloženej a vyvezenej práce.
Preto základom nášho blahobytu, predpokladom
úspešného splnenia dvojročnice je predovšetkým
práca. To však vyžaduje, aby sme ju organizovali
rozumne.
Nedostatok pracovných síl, ktorý nastal po
odsune Nemcov, postavil nás pred vážny problém.
Pracovné sily chýbajú najmä v hospodárstve
českých krajín. Medzery, ktoré tuná
sú, musíme zaplniť vlastnými ľuďmi.
Vládny návrh vychádza teda zo zásady,
aby tieto pracovné sily, ktoré sú k dispozícii,
boly rozdelené tak, aby ich bolo užité, kde
je to s hľadiska plnenia úloh dvojročnice najpotrebnejšie.
Sú výrobné odvetvia, ktoré sú
pracovnými silami prekrvené alebo výroba
ktorých nie je v danom okamihu s hľadiska hospodárskeho
tak želateľná. Z týchto odvetví
bude treba presunúť pracujúcich na miesta dôležitejšie.
Neobídeme sa ani bez práce žien a mládeže.
Taktiež tí, ktorí si zaslúžili
odpočinok, budú musieť svoje sily dať
k dispozícii hospodárstvu národa ešte
po nejaký čas. Vieme, že opatrenia v osnove
predvídané zasiahnu často pohodlie, prípadne
záujem jednotlivca alebo aj jednotlivých skupín
obyvateľstva. Bude azda počuť námietky,
že to alebo ono opatrenie je v rozpore s ústavou alebo
že odporuje ešte stále nevykoreneným zásadám
liberalizmu, alebo že je dokonca nehumánne. Sú
ľudia, ktorí toto tvrdia z nevedomosti a úzkoprsosti,
ale sú aj takí, ktorí svoj postoj proti republike
a jej novým poriadkom zahaľujú do týchto
princípov. Majú títo ľudia pravdu? Nie,
nemajú. Boly časy, keď sme museli strádať
a pritom ťažko pracovať pre cudzieho, pre jeho
protihumanitné a našim národom škodlivé
zásady. Dnes pracujeme pre seba a pre našu lepšiu
budúcnosť. Máme istotu, že nami vytvorené
hodnoty nebude požívať ktosi cudzí, že
pripravujeme blahobyt pre seba a pre svoje deti. Ktorý
poctivý vlastenec a oddaný príslušník
tohto štátu sa môže teda proti úsiliu
vlády a obrovskej väčšiny nášho
ľudu postaviť vtedy, keď ono je zapriahnuté
do služieb za najkrajšiu vec, za lepšie hmotné
položenie, za kultúrnejšiu prítomnosť
a budúcnosť národa?
Ak sa nájdu jednotlivci, ktorí by toto nechápali
a vyhovárali sa na to, že ideme zasahovať do
osobnostnej sféry jednotlivca, potom tých treba
poučiť, že záujem jednotlivca je menej
ako záujem celku. Práca, vykonávaná
s chuťou a dobrovoľne, naplňuje etické
poslanie práce. Ale naplňuje ho len vtedy, keď
jeho plody idú v prospech dobrých cieľov. Ak
sa nájdu jednotlivci, ktorí by toto nechápali,
potom je etické, aby sme ich k tomu poznaniu viedli prípadne
aj donútením. S hľadiska celku je to dokonca
etickejšie než sa nečinne prizerať, ako
na krásnom úsilí a pracovnom vypätí
národa niekoľkí jednotlivci žijú
ako cudzopasníci.
Preto vládny návrh zákona treba privítať
so zadosťučinením a treba podčiarknuť,
že ho chápeme nielen ako strohú normu, ktorá
bola vyvolaná časovou potrebou, ale aj ako výchovný
prostriedok. Uvedomujeme si jeho mimoriadnosť, ale konečne
aj časovosť.
Vládny návrh má aj s hľadiska slovenského
svoj význam. Slovensko malo určitý prebytok
pracovných síl. Tento prebytok bol odôvodnený
hospodárskou štruktúrou Slovenska, ktoré
pre prevažne poľnohospodársky charakter svojho
hospodárstva nemohlo dať pracovnú príležitosť
jednej časti populačného prírastku.
Tieto prebytky sú dnes zhruba zapojené do výroby
v českých krajinách. Toto zapojenie sa stalo
v podstate automatickým územným presunom.
Dnes však treba považovať tento proces v podstate
za ukončený a s územnými presunmi
možno pre budúcnosť počítať
len v užšom rámci regionálnom. Ak teda
osnova má na mysli hlavne presuny z jednotlivých
výrobných odvetví do druhých, ako
aj medzi jednotlivými kategóriami pracujúcich,
treba vidieť hlavnú možnosť na tomto poli.
Dvojročný hospodársky plán ukladá
Slovensku rad úloh, ktoré sú prevádzané
svedomite a s vedomím, že splnenie dvojročnice
je najlepšou cestou k zabezpečeniu blahobytu Slovenska
i republiky. Industrializácia Slovenska je základom
na tejto ceste. Slovensko si je vedomé toho, že jeho
krajšia budúcnosť je podmienená premenou
jeho hospodárskej štruktúry. Ale aj to vieme,
že by sa toho nedosiahlo bez bratskej pomoci českej.
Sme teda na seba vzájomne odkázaní a niet
iného východiska ani pre jedného ani pre
druhého. Všetci pracujeme pre seba, pre spoločné
záujmy našich národov, pre budúcnosť
nášho štátu. A túto najlepšie
zabezpečíme, ak prevedieme sjednotenie hospodárske
i sociálne, ak zásadu rovný s rovným
uskutočníme i na tomto poli. Preto prácu,
ktorú v dvojročnici vynaložíme, považujeme
za vlastenectvo, a to vlastenectvo vyššieho stupňa.
Nech osnova, ktorú máme pred sebou, slúži
tomuto vznešenému cieľu. (Potlesk.)