Jak už kol. Kapoun se zmínil, sama důvodová zpráva musila konstatovat, že potřeba pracovních sil, předpokládaná v § 9 zakona o dvouletém plánu přibližnými tam uvedenými ciframi, je jen potřebou subjektivní a že potřebu objektivní stanovit není zatím možno. Jisto je jen, že zemědělství, stavební podnikání a snad i některá odvětví průmyslové výroby mají i objektivně nedostatek pracovníků. Ale ani ten nelze vyčíslit. V tom, paní a pánové, vězí největší nesnáz našeho legislativního úkolu. Nemáme dnes, když se o zákonu usnášíme, přesného přehledu ani do jaké míry, ani v jakém časovém postupu bude třeba použít jednotlivých ustanovení zákona o nuceném převodu zaměstnanců, kdyby se s principem dobrovolnosti nevystačilo. To bude záviset na měnících se hospodářských poměrech, na potřebách a rozvoji dvouletého plánu. Proto také nebylo lze vyhnout se rámcové povaze zákona a značným zmocněním, jež osnova administrativě dává. Pro úplnou a vyčerpávající úpravu v zákoně samém nám právě chybí pevné podklady a závažné číslice. Vznikla z toho poněkud paradoxní situace, že právě proto, že vláda parlamentu tyto pevné podklady nedala a patrně nemohla dát, musí parlament zvyšovat její moc a přenechávat vládě resp. ministru sociální péče, co nemůže za daného stavu věcí udělat sám. Osnova byla vybudována, pokud jde o postup při provádění přesunů, na této myšlence.

Podle § 2 vlád. návrhu mělo předsednictvo vlády určit zásady a postup použití prostředků k provedení mobilisace pracovních sil a stanovit zásady, ze kterých hospodářských oborů a v jakém počtu mají býti přebytečné a postradatelné pracovní síly uvolněny a ve kterých odvětvích mají být umístěny, jakož i do kterých oborů se mají vrátit osoby, které jsou v nich odborně vyškoleny nebo vycvičeny. Stejně mělo určit předsednictvo vlády pořadí důležitosti hospodářských odvětví pro umístění pracovních sil dobrovolně se hlásících nebo uvolněných. Podle těchto zásad, předsednictvem vlády stanovených, měl pak ministr sociální péče vydávat příslušné prováděcí vyhlášky v Úředním listě. Ve výborech, povětšině zejména ovšem ve výboru právním, byly však vysloveny vážné pochyby o vhodnosti, hlavně však o ústavní přípustnosti tohoto uspořádání. Nezapírám, že já jsem byl mluvčím a zastáncem těchto pochybností. Předsednictvo vlády není ústavním činitelem, jehož působnost by byla vymezena ústavní listinou. Byl proto vysloven názor, že zákon, který by pověřoval předsednictvo vlády takovou kompetencí, jakou má § 2 vládního návrhu na mysli, odporoval by ústavě. Ani ústavní dekret presidenta republiky z 2. dubna 1945, č. 1 Sb., jenž pouze stanoví, že předseda vlády a jeho pět náměstků tvoří předsednictvo vlády, ústavně pravomoc předsednictva vlády nijak neprecisoval a nezměnil tudíž nic na tom, že podle ústavní listiny jenom vláda může ve sboru vydávat prováděcí nařízení a směrnice, které jsou generální normou. Usnesení předsednictva vlády podle § 2 vlád. návrhu, jímž se měl ministr sociální péče řídit při vydávání dalších prováděcích vyhlášek, bylo by nad to, paní a pánové, jen opatřením interní povahy, nikde nepublikovaným, a o zásadách předsednictvem vlády usnesených by se občan dověděl teprve z příslušných vyhlášek ministra sociální péče. Z těchto důvodů a pro svrchovanou důležitost věci usnesly se zúčastněné výbory a ovšem i výbor právní doporučit změnu § 2 vládního návrhu tak, že vláda určí vládním nařízením po slyšení jednotné odborové organisace a příslušných hospodářských organisací a pro Slovensko též po vyjádření pověřenců zásady a postup použití prostředků k provedení mobilisace pracovních sil a stanoví také ostatní věci rozhodné důležitosti, uveřejněné v § 2 osnovy. Teprve podle zásad takto vládním nařízením určených bude moci ministr sociální péče vydávat další opatření ve smyslu osnovy. Podle této zásadní změny bylo pak upraveno i všechno další znění zákona.

Kromě toho provedly zúčastněné výbory ještě další úpravy, jichž účel je patrný z jejich doslovu. Tak na př. důsledně se předpisuje, že jak vláda před vydáním vládního nařízení ve smyslu § 2, tak i ministr sociální péče před opatřeními, k nimž se zákonem zmocňuje, má vyslechnout nejen jednotnou odborovou organisaci, nýbrž i ústřední hospodářské organisace, které jsou přece za provádění a koordinaci plánů pro sektor znárodněný i neznárodněný spoluodpovědny. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Velkým kladem osnovy jsou podle mého mínění její část VI o zvýšení počtu žen výdělečně pracujících, a část VII o zařazení žen se sníženou pracovní schopností do práce. Ministr sociální péče může totiž v dohodě se zúčastněnými ministry a po slyšení jednotné odborové organisace a příslušné ústřední hospodářské organisace vyhlásit v Úředním listě, že se některé druhy práce nebo zaměstnání vyhrazují především ženám, pokud se týče osobám - to je část VII - jichž pracovní způsobilost je trvale nebo - jak výbory dodaly - přechodně na delší dobu snížena. Úpravy, jež v těchto částech osnovy provedly výbory, směřují k tomu, aby řízení bylo zjednodušeno a aby bylo zabráněno, pokud možno, antagonismu mezi ženskými a ostatními zaměstnanci při obsazování míst vyhrazených ženám. Lze důvodně očekávat, že tato ustanovení osnovy se ukáží nejen praktickými a účelnými s hlediska žádoucího rozmnožení pracovních sil, nýbrž že splní i důležité poslání sociální rázu trvalého.

Těžištěm osnovy, její nejsvízelnější a nejpalčivější části, jsou ustanovení o povinném uvolnění a převodu postradatelných zaměstnanců a o povinném návratu odborně vyškolených nebo vycvičených pracovních sil do jejich původních povolání. Na tyto partie osnovy se soustředila hlavní pozornost výborů, a proto také právě v těchto ustanoveních, zejména v §§ 9 a 10, jakož i v § 16, provedeny byly nejzávažnější změny. V § 9 vládní osnova vyslovila pro výběr zaměstnanců, kteří mají být povinně uvolněni, některé zásady, ale ne dost přesně. Zúčastněné výbory je proto nahradily a doplnily, hlavně důležitým a striktním ustanovením, že v zásadě mají být z příslušné kategorie uvolněni zaměstnanci služebně nejmladší, dále věkem mladší před staršími a svobodní před ženatými s přihlédnutím k jejich sociálním poměrům a upotřebitelnosti v dosavadním i v novém podniku. Podobně i v § 16 navrženou tam změnou má být dosaženo větší určitosti, neboť nemá od návratu zaměstnanců do jejich původního oboru osvobozovat jen jejich nepostradatelnost na dosavadním místě z důležitého veřejného nebo hospodářského zájmu sama o sobě, nýbrž požaduje se nad to, že musili také získat odbornou způsobilost, která se obvykle vyžaduje pro obor, v němž nyní pracují.

Zákon dává okresním úřadům práce kromobyčejnou pravomoc a tím i odpovědnost, při čemž nelze zamlčet, že jsou obavy, zda pro úkoly, jež těmto úřadům osnova dává, jsou také náležitě odborně vybaveny. Budou rozhodovat při nuceném převodu, jak jsem již uvedl, o základních životních otázkách zaměstnanců. Jejich odpovědnost bude tím větší, že v zájmu rychlého provedení nuceného převodu některá rozhodnutí okresního úřadu ochrany práce v méně důležitých věcech, na př. při zkrácení výpovědních lhůt, nebudou podléhat vůbec odvolání, a jinde odvolání nebude mít odkladného účinku. Proto jsem doporučil a zúčastněné výbory přijaly, aby proti konečnému výměru okresního úřadu ochrany práce, kterým bude dáván souhlas k nucenému rozvázání pracovního poměru s postradatelnými zaměstnanci, zachován byl alespoň podle § 3, odst. 2 vládního nařízení ze dne 4. června 1945, č. 13 Sb. o zatímní výstavbě úřadů ochrany práce, opravný prostředek rozkladu ke správnímu výboru okresního úřadu ochrany práce, který o něm bude rozhodovat v senátu složeném z předsedy a dvou přísedících, a aby tento rozklad, jejž bude lze i při nahromadění stížností rychleji vyřídit, nežli odvolání k zemskému úřadu ochrany práce, měl odkladný účinek, když už odvolání k zemskému úřadu ochrany práce v zájmu rychlého provádění mobilisace odkladný účinek se odnímá. Poněvadž členy správního výboru podle § 2 vládního nařízení č. 3 jmenuje z řad zaměstnanců a odborníků hospodářsky nebo sociálně-politicky činných zemský národní výbor v dohodě s Ústřední radou odborů k návrhu příslušného okresního národního výboru, přenese se rozkladem rozhodnutí z rukou úřadu na instituci nejenom gremiální, nýbrž i lidovější. Vzhledem k tomu, že odvolání k zemskému úřadu ochrany práce nebude mít odkladného účinku, bylo třeba vložit do § 9 ještě další ustanovení, jak má být upraven pracovní poměr zaměstnance zatím již převedeného, když by jeho odvolání bylo později zemským úřadem ochrany práce pravoplatně vyhověno.

Paní a pánové, při všech těchto úpravách vládního návrhu byly zúčastněné výbory a zejména právní výbor vedeny dvojí úvahou. Jednak, aby bylo zabezpečeno skutečné a rychlé provedení přesunu v zájmu dvouletého hospodářského plánu, a jednak, aby zaměstnancům i zaměstnavatelům byla poskytnuta nejvyšší možná ochrana proti případným křivdám a bezdůvodným tvrdostem. Vynasnažili jsme se, aby zákon byl jasným a každou pochybnost a každou libovůli vylučujícím vodítkem, o něž by se mohl bezpečně opřít v příslušném řízení zákonem upraveném jak zaměstnanec a zaměstnavatel, tak i závodní zastupitelstvo v řízení spolupůsobící, i konečně rozhodující úřad a ten, kdo bude rozhodovat o ochranných prostředcích.

Při obtížnosti a nezvyklosti látky, kterou osnova zákona upravuje, nutno přiznati, že navržený zákon je po mnoha stránkách odvážnou a dosud nevyzkoušenou operací, k níž však musíme sáhnout, poněvadž by po případě bez ní nebylo možno splnění dvouletého plánu. My právníci říkáváme: dura lex, sed lex - tvrdý zákon, ale zákon.

Došlo mne, paní a pánové, jako zpravodaje, množství připomínek k osnově zákona z řad nejširšího občanstva. A jako červená niť táhne se jimi jedna obava: aby ustanovení, jichž si velitelsky žádá a jež plně ospravedlňuje veřejný zájem a veřejné blaho, nebylo a nemohlo být zneužíváno. Vskutku, nikdy snad nezáleželo tolik jako při tomto zákoně nejenom na tom, jaký zákon je, nýbrž i na tom, jak osvíceně, lidsky a bez i jen stínu stranickosti bude prováděn. (Potlesk.) Jen stane-li se tak, bude i ten, koho zákon postihne, moci, ba musit sám doznat: tvrdý zákon, ale spravedlivý a pro národ a stát nutný. Prožili jsme, paní a pánové, před tragickými událostmi od podzimu roku 1938 dvojí vojenskou mobilisaci republiky. Byla po dvakrát vzorně vykonána, neboť byla nesena a provázena zanícením a vlasteneckou oddaností všech, povolaných vojáků i ostatního lidu. Doufejme, že také mobilisace, kterou tato osnova uzákoňuje, mobilisace ne do zbraně, ale do práce pro lepší budoucnost republiky provede se v ovzduší prosyceném stejným vědomím povinnosti a stejnou pohotovostí k obětem pro veliké cíle, které dvouletým plánem sledujeme; doufejme, že to bude nejenom mobilisace pracovních sil, nýbrž i sil duchovních a mravních.

Jménem právního výboru navrhuji, aby slavné ústavodárné Národní shromáždění osnovu zákona v upraveném předloženém celkovém znění přijalo. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor zemedelský je pán posl. Borůvka, udeľujem mu slovo.

Zpravodaj posl. Borůvka: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Plánovaná výroba vyžaduje hospodárné využití pracovních sil. Jsou ještě v některých odvětvích našeho hospodářství, a to ponejvíce v oborech hlavních a životně důležitých, ony úzké profily, jichž odstranění je podmíněno zařazením dostatečného počtu pracovních sil. Jako zpravodaj výboru zemědělského musím věnovat pozornost situaci a problému nedostatku pracovních sil v sektoru výroby zemědělské.

Odsunem Němců ubylo našemu zemědělství přes půl milionu pracovních sil a dalších 135.000 rodin, ponejvíce deputátníků a zemědělských dělníků, odešlo osídlit pohraničí a stali se tak vlastními samostatnými hospodáři. Proto vládní návrh zákona č. 425 o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil bude dalším krokem na pomoc rolníkům k řádnému obdělání polí, zvládnutí stájových prací, prostě k zajištění výživy, čímž vláda dokazuje, že si je plně vědoma potíží v zemědělské výrobě a že je řeší tak, jak je to v lidských silách vůbec možné. Osnova sama říká, že mají být zařazeny do práce osoby práce schopné, ale nepracující, a že mají býti pracovní síly navráceny do původního povolání. Vyslovuje se však především zásada dobrovolnosti přechodu do jiného povolání, poněvadž jsme si velmi dobře vědomi, že k práci musí mít člověk především kladný poměr, musí ji konat s chutí, nadšením, a že jen taková práce těší a je opravdovým a cenným přínosem v budování republiky a zárukou splnění dvouletého plánu. Nechceme používat strohých nařízení tam, kde je třeba přesvědčit o nutnosti přemístění zaměstnanců do práce v zemědělství.

Zemědělský výbor se zabýval navrženou osnovou celkem ve 4 schůzích po předchozím jejím podrobném projednání smíšenou subkomisí výboru soc.-politického, právního a průmyslového, kde byl také zastoupen. Mimo změny, navržené v zákoně už při jednání subkomise, jednal o velmi důležitém problému, rozdílu mezd a platů dělnictva v jiných odvětvích výroby, ať už průmyslové či jiné, proti mzdám zemědělského dělnictva. Jednal podrobně o § 7 a zejména o § 32, který upravuje snížený příjem přeřazeného zaměstnance do zemědělství proti předchozímu výdělku v jiném oboru výroby. Povinnost vyrovnati rozdíl se přenáší po uplynutí 3 měsíců, kdy tento rozdíl bude uhrazen z účelového jmění podle předpisů o podporách při začleňování do práce, na další dobu tří nebo 6 měsíců na zaměstnavatele. Při pevně stanovených cenách za zemědělské produkty a vykalkulovaných mzdách zemědělského dělnictva je velmi těžké zaměstnavatelům tuto povinnost ukládat. Proto došlo k dohodě stran Národní fronty a byl doplněn § 32, odst. 2 tím, že ustanovení odst. 2 se nevztahuje na zemědělství a ponechává se vládě, aby učinila vhodná opatření, která se ukáží nutná, až bude zákon uveden v život a prováděn v praxi. Pokládám však za nutné konstatovati, že úkol, který byl vládě uložen, t. j. odstranit potíže s rozdílem mezd mezi dělníkem zemědělským a průmyslovým a jiných povolání, není možno splniti ihned, protože tento rozdíl zde vyrůstal jako zhoubný nádor na těle národního hospodářství nezdravým a špatným systémem kapitalistického hospodaření a nyní jenom přišel čas, kdy musí býti vyoperován. Věříme však, že celá naše vláda, jak už i ve svém vládním prohlášení uvedla, i tuto velmi složitou otázku a opravdu obtížnou operaci provede se zdarem a úspěšně jako už jiná mnohá dobrá opatření.

V dalším došlo ještě k dohodě v Národní frontě a byla přijata resoluce, že se vláda vyzývá, aby v době co nejkratší předložila ústavodárnému Národnímu shromáždění osnovu zákona, který by provedení národní mobilisace pracovních sil rozšířil i na zaměstnance státní a veřejné.

Proto zemědělský výbor doporučuje osnovu zákona ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení se všemi změnami, dohodnutými ve výborech, aby přinesla onen kladný výsledek při plnění dvouletky, který vláda i lid od tohoto zákona očekává. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Zpravodajcom za výbor priemyselný je p. posl. Cígler. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Cígler: Paní a pánové!

Vládní návrh zákona o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil byl velmi pečlivě projednáván průmyslovým výborem tohoto shromáždění. Péče, kterou mu průmyslový výbor věnoval, byla jistě úměrná jeho veliké důležitosti. Osnově bylo krom toho věnováno mnoho a mnoho hodin, jak správně zde zdůraznil kol. dr Šíp, v subkomisi, a bylo provedeno mnoho podstatných změn. Některé z paragrafů byly téměř úplně přepracovány. Bohužel dostal parlament tuto osnovu, když již nebyly pravdivé početní podklady, uvedené v důvodové zprávě.

Potřeba pracovních sil, jak je udávána v důvodové zprávě v průmyslu číslem 270.000, v zemědělství a lesnictví 230.000 a ve stavebnictví asi 90.000, neshoduje se už dávno se skutečností. V průmyslu je už situace podstatně lepší a podle posledních zjištění je potřeba pracovních sil kryta z 93,3%; ve stavebnictví naproti tomu, bohužel, jenom 57¹/₂% a v zemědělství dokonce jen 49,5%. Je proto jasné, že hlavní potřeba pracovních sil je očekávána v oboru zemědělském a ve stavebnictví a že tento zákon má pomoci zejména v těchto nejužších profilech.

Zdůraznili jsme jasně v průmyslovém výboru, že hlavní vadou vládní osnovy je, že se týká jenom zaměstnanců v soukromém sektoru a nevztahuje se na zaměstnance veřejné. Víme, že jsou to důvody politické, které znemožňují vyřešit tento nejnaléhavější problém. Soudíme však, že všechny překážky je třeba energicky odstranit a rychle odčerpat pracovní síly ze sektoru veřejnozaměstnaneckého, kde se jeví nadbytek nejtíživěji jak s hlediska národohospodářského, tak také s hlediska státně finančního.