Pastvinářská družstva při svém
vzniku narazila na řadu nepochopení a překážek.
Místní správní komise, okresní
správní komise, a já nevím, kdo všechno
ještě do toho mluvil, a nakonec to dopadlo tak, že
lidé odborníci, kteří tam přišli
a chtěli se skutečně pokusit z toho něco
udělat, raději utekli, poněvadž nevěděli,
kdo jim nakonec poroučí. Dále byly tam snad
také případy nepoctivosti, snad se tam i
kradlo, to je také možné, ale já se
domnívám, že toto vše bychom měli
odstranit, že při kritice měli bychom se snažit,
abychom to, co je tam na těch pastvinářských
družstvech špatné, odstranili a abychom si všichni
uvědomili, že ta pastvinářská
družstva nakonec mohou býti bohatou studnicí
našeho hospodářství. Na pastvinářských
družstvech se má nejen odstraňovat tuberkulosa
dobytka, nejen zvyšovat dojivost dobytka a kvalita našich
výrobků, ale má se dát těm
tak zvaným statkům v dolinách solidní
hospodářský podklad. Já bych se ovšem
domníval, že máme-li se k tomu dostat, je zapotřebí
v prvé řadě, aby ministerstvo zemědělství
zřídilo lepší nebo početnější
kontrolní orgán, poněvadž s tím
orgánem, který má, když jej srovnáváme
s orgánem, který má pro státní
statky a lesy, nemůže nic svést, poněvadž
ten jeden člověk, má-li provést kontrolu
15 družstev, nestačil by na to, ani kdyby měl
automobil, a možná, že by to ani nestačil
provést s aeroplánem. A tak, prosím, má-li
nastat zlepšení, je třeba věnovat této
věci důkladnou pozornost. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Ševčík.)
A nakonec, prosím, dovolte, abych řekl, že
si všichni uvědomujeme, že práce v zemědělství
je velmi těžká a že její výsledek
závisí často na počasí i na
jiných podmínkách, nežli u mnohého
jiného podnikání. Práce našeho
zemědělce v pohraničí je mnohem větší
a mnohem těžší a já myslím,
srovnáme-li výsledky, co odevzdali naši sedláci
v pohraničí, s tím, co bylo odevzdáno
ve vnitrozemí, že můžeme být spokojeni
a že můžeme říci, že vykonali
skutečně dobré dílo i při všech
těch vadách a chybách, jak o nich je psáno
a jak jsem se nakonec i já o nich také zmínil.
Právní nejistota selského podnikání
má býti tímto zákonem odstraněna
nebo aspoň zmenšena. Jsem přesvědčen,
že při povaze selského lidu to přinese
prospěch našemu zemědělství,
že budou definitivně smazány hranice mezi pohraničím
a vnitrozemím a že země Česká,
Moravská, Slezská a Slovenská vytvoří
jednotnou československou vesnici se spokojeným
pracujícím lidem. (Potlesk.)
Podpředseda dr Ševčík: Ďalším
rečníkom je p. posl. Desenský, ktorému
dávam slovo.
Posl. Desenský: Slavná sněmovno! Dámy
a pánové!
Je tomu dva roky, co se stala naše země opět
svobodnou. Její svoboda je o to větší,
že jsme se stali státem bez menšin a tím,
doufejme, také bez zrádců. Tam, kde dříve
zněla tvrdá řeč Germánů,
slyšíme dnes řeč naši, řeč
Čechů a Slováků. V našem pohraničí
máme dnes svůj lid a teprve teď můžeme
říci, že je opravdu naše. Na české
hroudě hospodaří v pohraničí
český a slovenský zemědělec
vzdělává ji svou prací, kropí
ji svým potem, veden touhou vytěžiti z ní
co nejvíce, aby zabezpečil svoji rodinu i rodinu
svého bratra, který pracuje v továrně,
dílně, obchodě neb úřadě.
Je svatou povinností zákonodárce dáti
tomuto člověku v pohraničí jistotu,
je třeba, aby do této půdy zapustil řádně
své kořeny, aby byl spjat s touto půdou a
nikdy nepocítil touhu ji opustit. To se stane teprve tehdy,
až ta půda bude opravdu jeho, až ji bude mít
ve vlastnictví podle našeho práva a až
nebude nikoho, kdo by ho mohl z této půdy vyhnat,
kdykoliv se mu to zlíbí.
Doposud po vlastnické stránce neměli jsme
v pohraničí pořádku. Je pravda, že
před 26. květnem bylo mnoho vlastnických
dekretů rozdáno, a je také pravda, a to budiž
zde zvláště konstatováno, že mnoho
takových dekretů bylo vzato bez příčiny,
případně že příčinou
odebrání dekretů byla stranická nenávist
a politická persekuce. Čs. strana lidová
již od počátku zdůrazňovala zavedení
pořádku a právního řádu
v pohraničí. Tento pořádek nastane,
až se uplatní dnes předložený zákon
o provedení knihovního pořádku stran
konfiskovaného nepřátelského majetku
a o úpravě některých právních
poměrů vztahujících se na přidělený
majetek.
Vítáme, že tento zákon vychází
z dosavadních právních předpisů
a opírá se o dosavadní knihovní právo.
Je správné, že zákon nedává
možnost vzniku společných knihovních
vložek, jak původně připouštěla
osnova tohoto zákona, navrhovaná ministerstvem zemědělství.
Společné knihovní vložky byly by novum
v našem knihovním právu. Odpovídaly
by snad ideologii některé politické strany,
ale neodpovídaly by zájmům našeho zemědělce.
Řádné zaknihování zemědělských
usedlostí a zemědělské půdy
dá zemědělci jistotu řádného
vlastnictví a zároveň mu připomene
povinnosti spojené s řádnou držbou usedlosti
a obděláváním půdy. Řádným
zaknihováním půdy v pohraničí
rozmnožíme řady zemědělců,
neboť tisíce bezzemků anebo majitelů
trpasličích hospodářství stanou
se skutečnými samostatnými zemědělci.
Ovšem, aby tito zemědělci byli samostatní,
je nutno, aby přírodou utvořené celky
nebyly rušeny. Jde především o to, aby
usedlosti drobné, mající příjem
z polního hospodářství, chovu dobytka
a z lesů, měly tyto lesy ponechány. Jestliže
odebereme zemědělcům v pohraničí
drobné lesy od jejich usedlostí, vytvoříme
z nich nesoběstačné usedlosti, rozrušíme
tím hospodářské celky dané
samou přírodou. Zdánlivě stát
rozmnoží svůj majetek, ale poplatníkům
zvýší jejich povinnosti, neboť je všeobecně
známo, že jak polní, tak i lesní hospodářství
státu je pasivní. Chce-li stát obhospodařovat
všechny lesy v pohraničí, sežene, pravda,
dostatek ředitelů, správců, lesních
i nadlesních, hajných i nadhajných, nesežene
však dostatek lesních dělníků.
Pravda, zde slaví zestátňování
svůj velký úspěch, ale pohraniční
zemědělec na to velmi mnoho doplácí.
Jestliže jsme někdy byli svědky slušné
životní úrovně zemědělce
v pohraničí, pak základem této úrovně
bylo právě hospodářství polní,
doplněné hospodářstvím lesním.
Takovéto hospodářství dává
jedinečnou možnost využíti pracovních
sil zemědělských v pohraničí.
Má kratší dobu vegetační. Jaro
přichází zde později a zima nastupuje
dříve. Nastává doba t. zv. zimního
klidu, která je zde delší než ve vnitrozemí.
V době tohoto klidu horský zemědělec
pracoval v lese, kácel stromy, získával pro
sebe užitkové dříví a otop, přebytky
pak prodával a odváděl ke zpracování
nebo ke spotřebě. Spotřeba dřeva v
usedlostech pohraničních je daleko větší
než ve vnitrozemí. Vydatnější srážky
v horských a podhorských krajích mají
vliv na rychlejší zkázu dřeva jako stavebního
materiálu, který je tam v daleko větší
míře uplatněn než v kraji. I v zemědělské
výrobě, která má velkou převahu
v chovu dobytka, je zapotřebí daleko více
dřeva než ve vnitrozemí. Uvažme vysokou
cenu dřeva na pilách i v obchodě a připomeňme
si chudého horského zemědělce, kterému
nastane povinnost platit přidělenou usedlost; zač
si má koupit potřebné dřevo? Jak bude
moci udržovat v pořádku svou usedlost, když
nebude míti peněz na zakoupení dřeva?
Je třeba vžíti se do situace horského
zemědělce, a když dnes mluvíme o zavedení
knihovního pořádku, pak je nutno vzíti
také v úvahu otázku selských lesů.
Chceme-li mít v pohraničí spokojené
zemědělce, pak je nutné, aby dostali soběstačné
usedlosti. Námitka, že zemědělec by
sám špatně hospodařil v lese, neobstojí.
K čemu máme dohlédací úřady?
Podívejme se, jak v praxi namnoze vypadá držba
zemědělské a lesní půdy v pohraničí!
Jsou zde novousedlíci a starousedlíci. Starousedlíkům
nelze sahat na jejich majetek, a tak máme v pohraničí
lesíky, z nichž pruh lesa je v rukou soukromníka
a druhý v rukou státu. v držbě lesní
se tak střídá soukromník se státem.
Uvažme, že nepřátelé našeho
státu, Němci, po staletí hospodařili
a slušně žili z výnosu selských
lesů - a náš lid má býti o toto
právo ochuzen! Pan ministr zemědělství
se před časem obrátil k zemědělskému
lidu, aby řekl své mínění o
jeho šesti osnovách. Měl se při této
příležitosti dotázati také zemědělského
lidu v pohraničí, zda schvaluje odebrání
lesů od zemědělských usedlostí.
Došel by jistě k jednoznačné odpovědi,
že si totiž tito lidé přejí, aby
drobný lesní majetek dostali sami do vlastnictví,
jak ku prospěchu svému, tak ku prospěchu
celého našeho státu. Střední
lesní majetek nechť dostanou obce a okresy, jimž
poskytne prostředky k plnění jejich úkolů.
Pokládal jsem při projednávání
tohoto zákona za nutné poukázati na tento
problém, poněvadž naším úkolem
je vytvořiti v pohraničí dobré životní
prostředí pro náš lid, aby se zde cítil
spokojen. Naši novousedlíci jsou naší
přední stráži a tuto stráž
musíme dobře zabezpečit. K tomu jistě
přispěje provedení knihovního pořádku,
který přinese jistotu všem, kdož v pohraničí
řádně hospodaří na zemědělských
usedlostech, ať již jsou to naši krajané
z vnitrozemí nebo z volyňska, či z jiné
cizí země. Zvláště uvítají
tento zákon krajané, kteří se navrátili
opět do vlasti. Na kuse této země budou hospodařiti,
když po staletí odloučení se vrátili,
a budou vlastniti kousek té země, kterou milovali
a po níž toužili. My všichni jim přejeme,
aby se zde cítili šťastni a spokojeni.
Příspěvkem k zajištění
svobodné a slušné existence je provedení
knihovního pořádku. Přejeme si, aby
s urychlením byly uvolněny všechny schopné
síly, kterých lze v jiných odvětvích
státní správy postrádat, k urychlenému
provedení dnes projednávaného zákona.
Chceme, aby jistotu prýštící z tohoto
zákona brzy pocítili všichni, kdož mají
nárok obdržeti nepřátelský majetek
do vlastnictví. Vítáme tento zákon
a čs. strana lidová bude hlasovat pro jeho schválení.
(Potlesk.)
Podpředseda dr Ševčík (zvoní):
Dávam slovo pánu posl. Žiakovi.
Posl. Žiak: Slávne Národné zhromaždenie!
Zákon o zaknihovaní prídelov Demokratická
strana rovnako vážne a s ochotou pripravovala; zástupcovia
tejto strany sa zúčastňovali vo všetkých
výboroch, priniesli kladné poznámky, opravy
a iste, keď dnes máme tento zákon schváliť,
Demokratická strana rovnako vážne stojí
súhlasne za týmto zákonom. To znamená,
že Demokratická strana už prv rovnako ochotne
povedala svoje vážne slovo o tom, že chce, aby
majetok zradcov, Nemcov, Maďarov a kolaborantov, majetok
konfiškovaný prišiel do rúk toho ľudu,
ktorý predovšetkým na pôde, pokiaľ
ide o poľnohospodársky majetok, pracuje. Tejto zásady
sa Demokratická strana a klub jej poslancov stále
drží a ostáva jej verná. A preto pokladám
za potrebné i menom klubu rázne odmietnuť niektoré
vývody, povedané dnes v rozprave, ako by Demokratická
strana a jej činitelia na vážnych zodpovedných
miestach hamovala, prekážala normálne prebiehajúcej
konfiškácii, ako by sa stavala proti tomu, aby sa
tieto pravé revolučné zákony dostali
do života. Ale povedzme si konkrétne aj niektoré
vážne okolnosti, ktoré prekážali
tomu, aby sa konfiškovaný majetok tak rýchle
prideľoval, ako by si to boli žiadali skutočné
okolnosti a záujmy národohospodárske.
Poviem slávnej snemovni jeden prípad, ktorý
sa mi stal v Novom Meste nad Váhom roku 1945, asi v novembri.
Je tam veľkostatok Maďara, na ktorom pracuje asi 16
deputátnikov. Dnes je tento veľkostatok už rozparcelovaný.
Ale vtedy ku mne ako k predsedovi národného výboru
prišlo všetkých 16 deputátnikov so žiadosťou,
aby sa ten majetok nekonfiškoval, lebo oni sú spokojní
s týmto stavom, lebo vraj sami nemajú možnosti
zariadiť sa hneď na riadne hospodárenie, keď
sa ten majetok skonfiškuje a rozparceluje. Poznamenávam,
že medzi týmito 16 viac ako dve tretiny deputátnikov
sú a boli príslušníkmi strany komunistickej.
Celkom vecne toto uvádzam, že azda duchovná
stránka, psychologické predpoklady u ľudí
na Slovensku neboli také, aby radikálne a rázne
riešili vážny problém konfiškácie
a pozemkovej reformy. Ale ďalej treba mi poznamenať,
že konfiškáciu a prídel pozemkov nerobí
samo Povereníctvo pôdohospodárstva a nerobia
ju azda činitelia len zo samotnej Demokratickej strany.
Veď všetkým nám je dobre povedomé,
že v roľníckych komisiách, v národných
výboroch miestnych i okresných na Slovensku v tom
čase, keď sa podávali návrhy na konfiškáciu,
boli paritne zastúpené obidve strany; ba možno
povedať, že vo väčšine okresov prevládala
väčšina komunistov v týchto výboroch.
A tieto podávali návrhy na konfiškáciu.
(Posl. Valo: Len teraz to zrušujú!) Chcem práve
poznamenať: komisia konfiškačná, resp.
roľnícka komisia okresná konkrétne zasa
v mojom volebnom kraji podala návrh na konfiškáciu.
Slovenská národná rada, jej predsedníctvo
konfiškovalo tak, že bývalému majiteľovi
ponechalo 50 ha. Teraz podľa nového poriadku, keď
konfiškáciu prevádza okresná roľnícka
komisia, vlastne komisia konfiškačná so zástupcami
Povereníctva pôdohospodárstva a iných
patričných povereníctiev opravili nie proti
tej bývalej mienke roľníckej komisie a Slovenskej
národnej rady, ale naopak konfiškovali celý
majetok a celý majetok už pridelili; je rozparcelovaný
a patriční prídelci už na ňom
pôsobia a hospodária. Ale sú tu prekážky,
ktoré treba vidieť a na ktoré sa treba dívať
s otvorenými očami. Minulého roku v novembri
členovia osidlovacieho výboru tohto slávneho
ústavodarného zboru navštívili sme južné
Slovensko, pozreli sme si tam osídlenie na týchto
južných krajoch, hľadeli sme vniknúť
do podstaty, do všetkých problémov, do tej
biedy i do tej radosti, ktorá na južnom Slovensku
medzi osídlencami je, a priatelia z komunistickej strany
českej, z ktorej sa niekoľkí zúčastnili,
i zo slovenskej a z iných strán, mi iste rovnako
potvrdia, že problém konfiškácie a parcelácie
veľkostatkov nie je taký jednoduchý, ako by
sa na prvý pohľad zdalo, pretože nejde len o
to pôdu rozdeliť, ale nájsť na tej pôde
aj všetky podmienky, aby tam patričný prídelca
- osídlenec mohol pokojne pracovať. A my sme tam videli
všelijaké úkazy, i keď sme sa stretli
na niektorých miestach s osídlencami spokojnými,
stretli sme sa aj s takými okolnosťami, kde zo skonfiškovanej
a z pridelenej pôdy polovica prídelcov odišla,
pôdu opustila, lebo na tejto pôde na veľkostatku
nebolo budov, nebolo hospodárskych stavísk, nebolo
proste podmienok, aby sa tam hospodárilo. Čiže
okolnosti nútili Povereníctvo pôdohospodárstva,
aby podľa týchto skúseností, keď
sa neosvedčili drevené domky, núdzovo postavené,
v ktorých ľudia nechceli bývať, aby tie
konfiškované pozemky obhospodarovalo svojou tzv. štátnou
správou konfiškovaných pozemkov k miestnym
cieľom a s tým úmyslom, aby tieto pozemky zostali
aj nabudúce ako veľkostatky, i keď mnohé
okolnosti s hľadiska vyživovacej politiky, s hľadiska
dodávky obilia z týchto veľkostatkov, hádam,
aj kde - tu sa prihovárali za intenzívne hospodárenie
na týchto väčších celkoch; no,
Povereníctvo pôdohospodárstva, ako som presvedčený
a poznám ten plán, veľmi vážne
pracuje na tom, aby pôda prišla čo najskôr
osídlencom do rúk, aby sa tam postavili vhodné
budovy, vhodné domy, vhodné staviská. Veď
len v rámci dvojročného plánu mieni
sa postaviť v týchto krajoch, kde sa prevažne
osídlenie prevedie, asi 800 budov obytných a primeraných
budov hospodárskych, aby sa tam mohlo hospodáriť
viac. Toto sú veci, ktoré je potrebné povedať
a pri ktorých je potrebné odmietnuť paušálnu
kritiku, azda nie dosť dobre mienenú a naskrze nie
dobromyseľnú.
Istou vecou je, že na Slovensku nie je absolútne voľajakej
mienky, aby tam ďalej pracovali a aby sa tam dobre mali statkári
- kapitalisti. Verte mi, vážené zhromaždenie,
že na tom Slovensku, či už ľudia sa grupujú
do jednej, do druhej, do tretej či do štvrtej strany,
sú to napospol ľudia z toho drobného prostredia,
z prostredia roľníkov, robotníkov, že
tam niet kapitalistov, naopak, žiaľbohu, že je
to tak, že je tam príliš veľa chudoby a
že táto absolútne nemá záujem
na tom, aby chránila voľajakých pánov
a tobôž aby sa azda na takúto hospodársku
reakciu a neviem, na takéto nedobré chodníčky
dostávala. Ak na pozemkoch sedia Maďari a Nemci a
špekulujú nejakým spôsobom s touto pôdou,
s inventárom atď., pripúšťame. Môžu
sa stať aj chyby, ale tieto chyby je potrebné skutočne
dobromyseľne, vážne na patričnom mieste.
. . (Posl. Valo: Pán kolega, ja Vám dám
otázku: Je chyba, keď pán posl. Bacílek
tuná hovoril, že pani grófka Edelshein - Gyulayová,
alebo jej rodina dostala ten majetok? A je chyba, keď tam
bol pán povereník a s tou grófkou jednal
a pán predseda Slovenskej národnej rady sa prechádza
pod pazuchou s tou dámou? Čia je to chyba?)
Teda neviem, či je to tak, ako hovorí pán
poslanec. No, jedno viem, že kaštieľ, v ktorom
údajne má bývať táto bývalá
grófka, je pridelený na zdravotné ciele pre
rekreáciu detí, trpiacich tuberkulózou i
s 50 alebo 60 hektármi pôdy. Nepoznám tieto
podrobnosti, no neverím že by tuná bola nejaká
snaha chrániť týchto ľudí, ktorí
sú nehodní, alebo, ak už sú, tak sa
tu pokračovalo iste len zasa do istej miery ľudsky,
pretože nie je možné paušálne obviniť.
(Predsedníctvo prevzal podpredseda dr Ševčík.)
Zásadne sa chceme zbaviť Maďarov. Zbavili sme
sa Nemcov. No, ak sa tu pokračuje v určitom zmysle
ľudsky, nemožno to s hľadiska humanitného
odsudzovať, hoci sám prehlasujem a verím, že
každý poctivý demokrat a občan prehlási,
že s týmito ľuďmi nejaké fatínkovanie
a mazlenie nie je na mieste. Ako viem, chcem práve opraviť
vývody pána posl. Bacílka, že
kaštieľ je skutočne pridelený pre zdravotné
ciele; bolo by potrebné len skutočne za vecou ísť
a dobromyseľne veci posudzovať. (Posl. Bacílek:
Tam sú dva kaštiele!) Myslím, že aj
ten príde na svoj poriadok. Dovolím si poznamenať,
že samé osídľovanie na Slovensku od samého
začiatku narážalo na značné ťažkosti.
Je potrebné nášmu ústavodarnému
zboru vedieť, že podmienky pre osídľovanie
v Čechách boli celkom iné, ako sú
podmienky na Slovensku; nezabúdať, že odtiaľto,
z drobných, stredných a malých hospodárstiev
boli odsunutí ľudia, kým na Slovensku sme otázku
Maďarov nemohli vyriešiť, a na veľkostatkoch,
pokiaľ sú v týchto zmiešaných krajoch,
kde ešte Maďari bývajú, nebolo podmienok,
ako som spomenul, budov a domov, pre ich umiestenie. Nie je pochyby
o tom, že sa buduje, bude sa budovať a že je tu
dosť vážnej a dobrej snahy, aby sa skutočne
vec dala do poriadku. Z jedného dňa na druhý
nedajú sa robiť divy, menovite vtedy, keď všetci
pozorujeme, ako sa náš hospodársky život
len pomaly dostáva z ťažkostí, ktoré
utrpel vojnou. Toto všetko treba mať pri dobromyseľnej
kritike na pamäti.
Napokon ešte by som si dovolil dotknúť sa jednej
veci, a to je to spomínanie a hovorenie, že sa činitelia
Demokratickej strany spájajú s reakciou, že
azda tuná nie je čosi v poriadku, a že sa tu
en bloc odsudzujú ľudia a prípadne celá
strana. Predovšetkým treba povedať, že roľníctvo
jednako len väčšinou dalo najavo svojím
politickým vyjadrením súhlas s politikou
Demokratickej strany. Ďalej je potrebné povedať,
že dobre vedená robota nemôže sa robiť
radikálne, veď napríklad i samotný tento
zákon sme nevedeli urobiť s jedného dňa
na druhý. Bolo potrebné urobiť subkomisiu,
bolo potrebné niekoľko razy sa dohodnúť
a každý hľadal tú najlepšiu cestu.
Myslím, že aj úrady výkonné,
ako je Povereníctvo pôdohospodárstva, ak robí
parceláciu a prídely pozemkov, robí ich v
tom presvedčení a s tým cieľom, aby
z týchto prídelov prídelci, osídlenci
neutekali, ale aby tam mali zdravé podmienky pre svoje
hospodárske podnikanie, proste aby sa tam vžili, lebo
nesmieme zabúdať, že títo ľudia nemajú
tam len poslanie hospodárske, ale že títo ľudia,
ktorých my umiesťujeme na statkoch, na majetkoch po
Maďaroch a zradcoch, majú aj vysoké poslanie
národné, poslanie demokratické. A preto je
potrebné, aby sa tým ľuďom dali všetky
podmienky. Nech sa tam cítia dobre, nech si to nové
prostredie skutočne obľúbia.
Teraz by som len toľko povedal, že do nášho
života, ako to už aj s vysokých miest bolo povedané,
dostáva sa prílišná stranícka
preexponovanosť. Ktokoľvek tuná povie slovo kritiky
alebo robí nejakú prácu vážne,
hneď sa pokladá za reakcionára. Nie je to tak.
Myslím, že reakcionárom je ten, kto chce zdravý
vývoj, či už v štáte alebo v národe
alebo vo svete, obrátiť na nesprávny smer.
To je reakcionár. Ale tých ľudí, ktorí
seriózne a vážne pracujú na výstavbe
národa, na výstavbe rozrušeného hospodárstva,
na výstavbe republiky Československej, keď
majú svoj názor a dobré predsavzatie, nemožno
hádzať do koša s reakcionármi. A som si
istý - a doterajšie výsledky práce za
ťažkých okolnosti to dosvedčujú
- že Povereníctvo pôdohospodárstva pod
spravovaním povereníka dr Kvetku má skutočne
vážnu snahu všetky práce s pozemkovou
reformou dať do poriadku. Toľko na vysvetlenie. (Posl.
Krosnář: A jak je to s obilím? Jak se o to
staral dr Kvetko?) Myslím aspoň tak, ako sa
starali aj tuná v Čechách. Teda doteraz ešte
na Slovensku nehladujeme. (Posl. Krosnář: Poněvadž
máte od nás!) Koľko ste nám, prosím,
už poslali? (Výkriky komunistických poslancov.
- Hluk.)