Podpredseda dr Ševčík (zvoní):
Prosím o kľud!
Posl. Žiak (pokračuje): Toľko som
chcel povedať akosi na vysvetlenie. Menej horkej krvi a viac
chuti k dobromyseľnej, vážnej práci. Kde
sa chyby vyskytnú, áno, opraviť ich vo vlastných
ako i v cudzích radoch. Ale vždycky myslieť na
konštruktívne dielo.
Poznamenávam, že s ochotou a určitým
zadosťučinením pozorujeme tento zákon,
lebo sme k nemu prispeli, a tešíme sa, že práve
týmto zákonom dostane sa našim osídlencom
ako v Čechách, tak aj na Morave a na Slovensku istoty
a sebavedomia, že budú po zaknihovaní prídelov
pracovať skutočne na svojom a že to bude skutočne
majetok ich; nech si ho len obľúbia, nech na ňom
zdarne pracujú pre blaho a rozkvet našej jednotnej,
silnej Československej republiky. (Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík (zvoní):
Dávam slovo poslednému rečníkovi,
pánu posl. Tornovi.
Posl. Torn: Slavná sněmovno!
Už revoluce francouzská prohlásila soukromé
vlastnictví za nezadatelné právo člověkovo.
A toto soukromé vlastnictví u nás mělo
jednu pečeť, především v nemovitostním
vlastnictví, že bylo zaznamenáno v pozemkových
vložkách. Naše pozemkové vložky a
naše knihovní zápisy u našich okresních
soudů byly obyvatelstvu našeho národa a především
obyvatelstvu zemědělskému nezvratným
a hodnověrným důkazem a dokladem, že
toto vlastnictví je jejich. A proto když jsme se po
revoluci z důvodů politických a národnostně
- politických rozhodli, jako na důkaz historické
nezvratnosti, že česká půda a český
majetek bude náležet českému lidu, pak
především tento český lid byl
veden jedinou touhou, aby to, co převezme rukou revoluce,
bylo jeho a bylo jeho na věky! (Potlesk.) Aby to
bylo zpečetěno tím, k čemu má
důvěru, aby to mělo znak všech náležitostí
právních, takový znak, jemuž věřil
celá staletí, i v dobách poroby před
100 lety, kdy lámal svoje pouta roboty.
A jestliže se dnes toto slavné Národní
shromáždění usnáší
na zákoně, který bude poskytovat tuto pečeť
trvalosti československému občanu, že
totiž jeho majetek bude skutečně jeho, pak
tím činí pro naše pohraničí
závěr. A jestliže byla v této síni
pronesena slova o zásluhách některých
stran o tento zákon, pak mně dovolí slavná
sněmovna k této otázce přivlastňování
si zásluh o toto zajištění práv
československého lidu mé skromné poznámky.
Lid vesnice byl tak jako v úle, když se na něj
v zimě poklepá, rozechvěn a rozezvučen,
co se to děje. A toto rozezvučení a rozechvění
způsobilo ohlášení šesti zákonů,
předložených lidu venkovskému v jich
hlavních zásadách. Venkovský lid zemědělský
začal hlasovat o těchto šesti zákonech
a o zásadách v těchto zákonech. Vesnice
se rozdělila na dvě části. Jedni byli
pro a druzí byli proti. A já jsem nebyl proti ani
pro. (Veselost.) Nebyl jsem proti, protože se nedá
plouti proti větru, a nebyl jsem pro z toho důvodu,
že hlasovat o zákonech v hospodách na vesnicích
není v lidové demokracii projevem vůle lidu,
tím méně projevem veškeré vůle
lidu, když je tu lidově demokratický parlament,
aby dával československému lidu zákony
- a ne lid v dolejší anebo v hořejší
hospodě. (Potlesk.) Nebyl jsem proti a nebyl jsem
pro u vědomí, že to bude tento zákonodárný
sbor, který si tuto otázku vyřeší
ve svém lůně tak, jak se to v každém
řádném a dobře organisovaném
státě demokratickém děje. Šlo
tedy o šest zákonů, a mezi nimi byl zákon
dnes projednávaný.
V tomto dnes projednávaném zákoně
a v těch zásadách bylo ujednáno, že
bude zřízena společná knihovní
vložka, v níž se na místě vlastnickém
zapíše vlastnické právo jednotlivých
vlastníků - přídělců
k ideálním podílům v celku zkonfiskované
půdy v tom kterém katastrálním území.
Na tomto listě vlastnickém bude výslovně
uvedena stavební parcela s budovami, kterých přídělce
nabyl podle dekretu o vlastnictví, § 5 dekretu č.
28/45, nebo podle výměry vlastnictví, §
1 nařízení Slovenské Národní
rady ze dne 5. září 1946, č. 104.
Ovšem tento urychlený a dočasný způsob
zápisu vlastnického práva se může
provésti jen v tom případě, kde sami
rolníci si přejí tento urychlený zápis.
Proto jsem nebyl pro, poněvadž jaký je to rozdíl
mezi tím, co se předkládalo k hlasování
na vesnici, a mezi tím, co dnešní ústavodárné
Národní shromáždění dává
československému lidu a zemědělci
tím, že mu individuálně zajišťuje
jeho vlastnické právo v pozemkových knihách
v příslušné knihovní vložce!
To je jeden z uvedených zákonů, který
však svou povahou náleží někam
jinam nežli do kompetence ministerstva zemědělství;
tak jako knihovní oddělení patří
k okresním soudům, jako okresní soudy s celou
svou složkou náležejí do kompetence ministerstva
spravedlnosti, tak poradenská péče zemědělské
politiky, močůvkové jímky a péče
o zušlechtění dobytka náleží
do kompetence ministerstva zemědělství. To
je skutečnost, kterou si nesmíme zaměňovat,
vážení pánové a paní!
Ta skutečnost, která zde ještě nebyla,
byla československou vládou jasně komentována.
Budiž dovoleno, abych řekl, že to tu ještě
nebylo, aby musela vláda československá v
denním tisku ohlásit opravu, že tato osnova
o zaknihování zkonfiskované a přidělované
půdy nenáleží do kompetence ministerstva
zemědělství, nýbrž do kompetence
ministerstva spravedlnosti, tudíž že je osnovou
ministerstva spravedlnosti. Toto jsou úkazy, kterých
si musíme všímat, když o těchto
osnovách pojednáváme před voliči
lidové demokratické republiky. To je jeden ze zákonů.
Ale budiž mi dovoleno, abych se podíval také
na ostatní zákony, které byly v tomto rozmnoženém
oběžníku ministerstva zemědělství
rozeslány na české vesnice. Je to zákon
scelovací, kterým se budou zabývati ministerstva,
naše výbory a také tento slavný sbor,
a já musím konstatovat, že ani tento zákon,
slavná sněmovno, není zákonem Ďurišovým;
tento zákon je starší věku pana ministra,
poněvadž podle zákonů scelovacích
jsme už na Moravě i v Čechách scelovali
půdu. (Výkřiky.) To je jen otázka
vývoje a techniky. Až budeme míti zaměřovací
přístroje dokonalejší než před
sto nebo padesáti lety, budeme také toto rychleji
provádět. Přál bych si jen jedno,
aby se to, co nám moravští sedláci ukázali,
co ukázali sedláci na našich pokrokových
vískách, naplnilo skutkem v celé Československé
republice, neboť to je jen vývoj života a důkaz,
že jdeme kupředu a že budeme snadnějším,
lehčím a dokonalejším způsobem
obdělávati půdu, více strojem nežli
člověkem. Proto chceme-li pracovat strojem, musí
přijít i tento zákon. Znovu konstatuji, že
tento zákon je starší nežli sám
pan ministr.
Další zákon, který je předmětem
úvah v tomto oběžníku, je zákon
o nedělitelnosti půdy rolnických usedlostí.
Musím konstatovat, že to není nic jiného
nežli pokračování starého českého
zemského zákona, že se při projednávání
pozůstalostí již dávno řídili
tímto zákonem, o kterém budeme jednat, a
podle něho se spravovali.
Přicházíme-li dál k zákonům
zde vysloveným a vytčeným, přichází
v úvahu otázka tak zv. zajištění
výrobního plánu, který jsme přijali.
A prosím, ani tento zákon nebyl zákonem páně
Ďurišovým, nýbrž stalo se to zákonem
o dvouletém budovatelském plánu, ustanovením
doplňujícím, podle něhož se má
způsobem co nejsnazším a nejrychlejším
zajistit výrobní plán také v zemědělství.
Je to jen součást zákona, přijatého
25. října min. roku.
A ještě je zde jeden zákon, totiž zákon
o revisi pozemkové reformy. Já se domnívám,
že ctihodní poslanci mají možnost a příležitost,
aby s tohoto řečniště odpovídali
způsobem, který je jich hodný. Musím
tedy konstatovat, že ani zákon o revisi pozemkové
reformy není zákonem páně Ďurišovým,
nýbrž že je to zákon Národní
fronty, zákon košického programu, jehož
plnění se v prvé řadě budeme
domáhat. (Hlas: Najednou!) Kdykoliv a vždycky.
Jestliže kdo co získal neprávem, nechť
je to zrevidováno.
Ale, prosím, vedle revise pozemkové reformy je zde
ještě úkol, o němž mluví
dnešní zákon: provést dokonale osídlení
našeho pohraničí. Chci věřit
tomu, že se v tomto parlamentě nenalezne jediná
politická strana, která by chtěla jakýmkoliv
jiným způsobem, za účelem agitace,
získání voličstva, zaměnit
tuto velikou národní povinnost tak, že by dala
přednost jinému řešení a jiným
akcím do té doby, dokud nebude vyřešen
problém osídlení našeho pohraničí.
Jestliže tam ještě nemáme dokonalým
způsobem zajištěno hospodaření
na půdě a hospodaření řemeslné,
pak není možno vedle těchto hospodářských
rozvalin vytvářet nejistotu v hospodářském
životě v našem vnitrozemí. (Posl. Navračic:
Nech tam idú statkári!) Žádá-li
p. kolega, aby tam šli statkáři, chci konstatovat
jednu skutečnost: My máme v pohraničí
1,600.000 ha půdy a potřebujeme-li, aby tato půda
byla osídlena, pak není řešením
říci "nechť tam jdou statkáři",
pak je nutné, aby na jejich místě ve vnitrozemí
byla půda rozdělena drobnému zemědělskému
lidu. (Výkřiky.) Pak bychom ostatně
nemohli trvat houževnatě, vážení
pánové a dámy, na tom, abychom přidělovali
v pohraničí pouze 8 až 13 ha půdy. Jestliže
budeme nekompromisně trvat na 8 ha nebo 13 ha půdy,
pak žádný ze statkářů,
chcete-li - a já podle statistiky p. ministra zemědělství
mohu konstatovat, že máme u nás jen 4% statkářů
nad 50 ha půdy - by nemohl být v pohraničí
umístěn. Jestliže bychom totiž chtěli,
aby tam ti statkáři byli přemístěni,
pak bychom jim museli dát v náhradu za směnu
půdy tutéž výměru, které
se ve vnitrozemí vzdali. Pro nás je otázka
našeho stanoviska k pozemkové držbě a
k velikosti výměry úplně jasná.
(Výkřiky.) Vyjádřili jsme je,
vážení pánové, na svém
sjezdu a také ve svých komisích a po této
stránce vás ujišťujeme, že jsme nekompromisní.
Budeme hájit tuto zásadu: Především
doplnit trpasličí hospodářství,
aby zde vznikly takové celky, kde by bylo využito
pracovních sil a zařízení a jež
by tedy byly nejlepším činitelem pro zajištění
zemědělské výroby a zabezpečení
výživy celému národu. (Výkřiky.)
Ale vedle problému, abychom provedli dobře osídlení,
je také naším požadavkem, který
se bude dotýkat tohoto zákona, i otázka dalšího
provádění reformy půdní, a
my přitom nezapomeneme ani na statky státní,
ani na statky soukromé, pokud přesahují tu
určitou výměru. V prvé řadě
nutno však v této souvislosti obrátit pozornost
na statky státní, u nichž nejvyšší
účetní kontrolní úřad
dokázal, že na nich proděláváme
a doplácíme ze státní pokladny.
My se však musíme podívat na otázku
našeho pohraničí ještě i z jiného
světla, a to s hlediska postavení našich bratrů
volyňských Čechů. A tu právem
reklamuji pro ně, kteří se vrátili
do své vlasti, přednostní právo pro
zajištění a zabezpečení jejich
nových existencí v těch okresech našeho
pohraničí, kam byli dirigováni. Toto přednostní
právo jim patří, aby ve své nové
vlasti nalezli upřímné přijetí
a nový domov. (Potlesk.)
Když mluvíme o pohraničí, máme
také ještě jednu povinnost, totiž všimnout
si otázky starousedlíků. I v době
veliké persekuce národní žili v našem
pohraničí čeští bojovníci,
nositelé národní myšlenky, kteří
však v době okupace museli opustit svůj domov.
Za dobu okupace jejich hospodářství a jejich
majetky byly rozvráceny. Sasská osidlovací
společnost je vyhnala z těchto míst a nadiktováním
protokolů při sdělávání
soupisů ohodnotila svémocně tyto jejich majetky.
Pod nátlakem museli všechno podepsat a teď, když
tito naši starousedlíci přišli zpět
do svých rozvrácených chalup, nemohou se
od nikoho dočekat a dožádat nějaké
opory, ale také ani započtení a náhrady
těchto způsobených jim válečných
škod.
Chci konstatovat, vážení pánové
a dámy, že v Národní frontě jsme
si udělali svůj program a že není správné,
jak jsem to poslouchal dnes po celou dobu našeho sněmování,
když se zde rozdělujeme na jakési dva tábory.
Ano, Národní fronta, to je partner rovný
s rovným, a jako první chceme se o všem dohodovat
a vyrovnávat, a jako rovní chceme nést také
spoluodpovědnost. Ale ony anonymní útoky,
které zde v řeči kol. Václavů
byly s této tribuny řízeny na všechny
strany, nesvědčí o dobré vůli
a také ne o porozumění, že tu stojíme
jako Národní fronta, čili partneři
rovný s rovným. Mluvme si jasně a otevřeně,
nemluvme anonymně; a chceme-li tímto anonymním
způsobem způsobovat sami mezi sebou a ve veřejnosti
nějaké dělení, uvědomme si,
že nad námi je jedna kritika, a to je kritika národa
v podobě volebního lístku. (Výkřiky.)