Nepripúšťame záhaľku ľudí, tým menej môžeme pripustiť záhaľku koní, volov a strojov. Kto nemá pochopenie pomôcť inému svojím poťahom, strojom, či už za odmenu ručnej práce alebo primeraný poplatok, a nechá stroj, poťah v maštali v nutnej dobe poľnohospodárskej práce a nemá k tomu dostatočných dôvodov, u takéhoto človeka je potrebné, aby ho miestny národný výbor v dohode s Jednotným sväzom roľníkov za primeraný poplatok k práci prinútil, nech to bude ktokoľvek.

Máme našich starých známych, v práci zodratých bratov, ktorí aký-taký majetok majú, ale pracovať nevládzu. Dajme tomu, že sa stane prípad, že nikto si tento ich majetok do nájmu vziať nechce. Čo tu robiť?

Tu nám tento zákon ukladá z citu k nášmu starému alebo chorému človeku pomôcť. Miestny národný výbor v dohode s Jednotným sväzom roľníkov vyhľadá v obci rodinu alebo viac rodín s dostatočnými pracovnými silami a za primeraný poplatok im tento majetok do nájmu dá, keď to ináč nejde, hoci i nútene.

No môžeme mať prípady iné, že nepriatelia našej republiky, dvojročného budovateľského plánu, budú sa snažiť sabotovať úradné nariadenia a rozkazy rôznym spôsobom. Napríklad neobrobia pôdu, budú úmyselne úhoriť, mi zas, aby sa vyhnuli podozreniu, ornú pôdu bez úradného povolenia posejú travinami, zmenia ich v pašienky alebo zalesnia. Iní zas preto, že nebudú môcť dostať toľko nájomného, koľko by chceli, tak nechajú pôdu pustú, alebo vôbec sa o obrobenie tejto pôdy nebudú starať.

Počul som prípad: pri terajšej povodňovej situácii naši roľníci sa snažili zabrániť úplnej skaze svojich pozemkov, svojho osiva. Idúci statkár im hovoril, keby len viac takýchto prípadov bolo, hneď by bolo po dvojročnici. Proti takýmto sabotérom treba čo najrozhodnejšie zakročiť, pôdu dať do nájmu roľníkom za sebamenší poplatok. A keď sa jedná o úradmi nepovolenú zmenu pozemku na pašienky, lúky alebo les, treba menovaného udať súdu.

Toto je jeden z tých Ďurišových nenávidených zákonov. Tento vládny návrh zákona o pomoci roľníkom pri uskutočňovaní pôdohospodárskeho výrobného plánu je v dnešnej dobe pri vysťahovaní Nemcov a Maďarov, pri spriemyselnení Slovenska, pri našich vojnou poškodených majetkoch veľmi dôležitým krokom k zabezpečeniu výživy nášho národa, k úspešnému splneniu dvojročnice a k lepšej a šťastnejšej budúcnosti pracujúceho ľudu v Československej republike.

Preto my poslanci Komunistickej strany Slovenska budeme pre tento zákon hlasovať. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Nermuťovi.

Posl. Nermuť: Pane předsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Zákon, který máme odhlasovat, byl v původním návrhu tak stylisován, že by bylo dalším zneklidňováním zemědělců a nedůstojné naší demokracie, kdybychom ponechali jeho název o pomoci zemědělcům, a byli bychom musili dáti název o povinnostech zemědělců v rámci dvouletého plánu. Obdobu prvého návrhu jsme zde již viděli v nařízeních protektorátní vlády z dubna 1940 o zajištění zemědělské výroby ve válečných letech.

Je proto dobrým vysvědčením našeho parlamentu, že na podkladě demokracie a dohody upravil v příslušných výborech tento zákon tak, že s ním můžeme souhlasiti, nicméně chybí mu v mnohých statích věcné zdůvodnění.

Je vyhlašován v době pro naše zemědělství kriticky těžké a nebude odstraňovati největší těžkosti zemědělské výroby, jako je nedostatek pracovních sil, nedostatečná mechanisace, nerentabilnost a neustálý neklid. V době, kdy tisíce hektarů půdy nám zůstává nevyužitých, stavíme si otázku, přispěje-li zákon k nápravě a zdali zde naše místní a okresní národní výbory cestou úřední opravdu pomohou. Vláda a všichni národohospodářští činitelé musí si uvědomiti, že neosetím jakékoli sebemenší plochy půdy nastávají nám zde obrovské národohospodářské ztráty. Zemědělství jest jedinou prvovýrobou, která tvoří hodnoty ze surovin, jež zde máme. A proto měla by být tomuto odvětví v dnešních hospodářsky těžkých dobách věnována největší pozornost celého státu. Zákon opravdu nepřináší zde žádné veliké pomoci, nýbrž bezpočetnou řadu nových povinností, a je otázka, máme-li mravní legitimaci, abychom na naši vesnici tyto nové úkoly hromadili. Je doba, kdy se zemědělci různých krajů dožadují splnění těch nejzákladnějších životních podmínek a jejich hospodářský stav v nejchudších oblastech je dnes takový, že se ze zoufalství dovolávají práva na stávku. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Každá stávka je nesmyslnou hospodářskou škodou. Učiníme vše, abychom ji předešli. Ale i při vědomí, že v zemědělství by stávka měla hrozné následky hladu a že týden stávky v zemědělství by mohl ohroziti hospodářsky zdravý vývoj zemědělských podniků na několik let, nemůžeme se vzdáti práva na stávku, dokud se tohoto práva budou dovolávat u nás jiné stavy.

Zemědělci mají zájem na zdravém uspořádání hospodářských poměrů. Vědí, že by jim hospodářsky neprospělo, kdyby ostatní vrstvy byly utlačeny, zrovna tak, jako jsou si vědomi toho, že by nebylo zdravého hospodářského vývoje, kdyby se nepřihlíželo k bolestem zemědělského lidu. Jistě nebylo zdravé, když sama distribuce vyžadovala až 60 procent nákladu z prodejní ceny zemědělských produktů. Z toho důvodu dožadujeme se zrušení všech trhových svazů, uvolnění přísně vázaného hospodářství a rychlého přechodu k hospodářství plánovanému. Ovšem ne plánovati nařízením, kterého by se eventuálně neuposlechlo a které by bylo snůškou nesprávných čísel, nýbrž plánovati včas vyhlášenými spravedlivými cenami. Jsme rádi, že vláda minulého týdne vyhlásila ceny, i když jsme si při tom vědomi, že nemohou ještě na sto procent uspokojiti. Intervenční politika však nebude natrvalo udržitelným zařízením. Ještě z doby prvé republiky máme pozůstatek v tak zvané moučné půjčce, kdy na zlevnění dovážené americké mouky se doplatilo několik miliard, které nejsou dosud uhrazeny. Tato skutečnost budiž důraznou výstrahou všem těm, kdož by chtěli v intervenčních fondech viděti všelék proti hospodářským potížím přítomné doby. Snad by to byl lék, který by se prakticky rovnal jedu. Nevím, je-li spravedlivo používati trestních sankcí na plnění dvouletky v zemědělství v době, kdy jedině toto hospodářské odvětví přes veškeré nepříznivé podmínky plní svoje povinnosti výživy národa a budování státu více než na plných sto procent. Vždyť na příklad, vezmeme-li za základ průměrné dodávky chlebového obilí z let prvé republiky, činí průměr v českých zemích 86.000 vagonů ročně. Z téhož území z loňské sklizně bylo odevzdáno do konce března včetně uznaného osiva 88.000 vagonů chlebového obilí. Krmný kontingent nebyl sice splněn, zde ovšem byly vinny obtíže vzniklé nedostatečným a nevčasným dovozem kukuřice, pokrutin a jiných krmiv. Bylo by zajímavo číselně srovnati, jak málo proti rokům předválečným dovážíme dnes jadrných krmiv a myslím, že jsme v tomto dovozu propásli nejvhodnější příležitost vzhledem k stoupající tendenci na světovém trhu. V únoru sklidila Argentina a Brazilie kukuřici a víme, že na jejím dovozu závisí otázka dodávky ječmene od zemědělce, otázka výroby sladu, životní potřeba pro náš stát, opatření nových devis. V plánovaném hospodářství nesmí se nikdo domnívati, že největším uměním bude vyrobiti, ale především největším uměním zde zůstává dobře prodat a koupit, zvláště v mezistátním styku.

Chceme-li venkovu opravdu pomoci, nemluvme pořád o přebytku státních zaměstnanců a započněme se zrušováním všech zbytečných a přebytečných úřadů a institucí. Mezi ně patří v prvé řadě trhové svazy a hospodářské kontroly. Hospodářské kontroly zemědělců nemůže nikdo obhájiti v době, kdy nám zůstává neobdělaná a neosetá půda. Nebylo by účelnější zařaditi tyto pracovníky do skutečné výroby? Kdy se vyrobí více, když tři dělají a jeden kontroluje, anebo když budou dělat čtyři? Neříkám, že bychom měli paušálně zrušiti jakoukoli kontrolu. Ale má-li býti ještě napříště ve zjednodušeně formě udržena, nesmí to býti kontrola, která by z osobní zášti nebo na politicko-stranický příkaz šikanovala zemědělce, nýbrž tato kontrola musí mít právo a povinnost revidovati pouze tam, kde nejsou splněny povinnosti. Možná, že kdyby si tato kontrola všimla více našeho znárodněného průmyslu, kdyby někdy zkontrolovala také výkonnost a pružnost našich úřadů, více by pro stát učinila. Budeme-li chtíti zjednodušením našich úřadů a distribuce přivésti nové zaměstnance do zemědělství, pak nespoléhejme, že by tito noví pracovníci tam byli spokojeni s menším platem než v jiném odvětví. Otázku nedostatku pracovních sil vyřešíme jedině tenkrát, až člověk v práci na půdě bude vidět svůj hospodářský prospěch. Mnoho se mluví o nové zemědělské politice, která nastupuje nové cesty zvláštních výhod pro malozemědělce a sociálně slabé kraje. Zdá se mi však, že to je politika planých slibů a frází a že nakonec nejtěžším sociálním problémem ve státě nám zůstane malozemědělcova rodina.

Kdy se tento udřený malozemědělec se svou rodinou dočká řádného nemocenského a starobního pensijního pojištění? Kdy se dočká jako ostatní stavy příspěvku na početné rodiny? Za jakých předpokladů ulehčíme život venkovské ženě, která je vlastně obětí svého povolání, jsouc vykořisťována namáhavou vyčerpávající prací, při níž jí nezbude na její původní poslání - mateřství a výchovu dětí - ani tolik času jako němé tváři? Zde pomáhati pouhou radou zůstává frází, nepomůže-li se hospodářsky. Náš sedlák a chalupník má rozumu dost, ale finančních prostředků se mu začíná nedostávati. Ministerstvo zemědělství se nestará vždycky o zvýšení hospodářské úrovně, ale za to se pilně snaží zemědělce poučovati. Posílá na venkov zemědělskou osvětu a zemědělské kino způsobem, jakým na venkov v stěhovacích vozech dojíždívají komedianti a různé cirkusové atrakce. Přispěje-li to k důstojnosti a representaci vládního úřadu, jest jiná otázka.

Miliony korun zbytečně vyházených z fondu nespravedlivých, nedemokratických a protisociálních trojích cen na podporu staveb kulturních domů a hřišť v době, kdy našim sedlákům a chalupníkům teče do střech, kdy náš venkov ještě kulturně nebydlí, kdy nemáme provedenou dostatečnou elektrisaci - o vodovodu nemluvě - je počínání krajně neodpovědné.

Nejsem proti stavbě kulturních domů, ale pro mne je v této době otázkou, zda udržíme v dobrém stavu dosavadní, po minulých generacích zděděná kulturní střediska našeho venkova, kterým i beze sporu jsou kostel a škola. Kdo bude mít při nynějším pracovním přetížení vesnice čas v těchto kulturních domech vysedávat?

Naši zemědělci mají ke všem těmto subvencím a jejich nespravedlivému a hazardérskému rozdělování odmítavé stanovisko. Žádné subvence, ale dělníku spravedlivou mzdu a zemědělci spravedlivé ceny! To, co si každý svou prací zaslouží. Nechtějte přece do nekonečna ponižovat nejpracovitější složku národa, aby s čepicí pod paždí děkovala za subvenční milodary, které nakonec pocházejí z její práce a z jejích mozolů.

Mnoho je bolestí ve světě a rozhodně je všechny neodstraníme zákonem, před jehož odhlasováním stojíme. Oceňuji při této příležitosti práci zemědělského výboru ústavodárného Národního shromáždění, jemuž se podařilo z tohoto prvního zákona z neblaze populárních šesti osnov ministerstva zemědělství odstraniti všecko, co nám v nich připomínalo snahu vrátit naši vesnici do doby roboty a nevolnictví. Snad by bylo dobře, kdyby pan zpravodaj kol. Ledl srovnal původní osnovu pana ministra zemědělství Ďuriše s dnešním vládním návrhem. Jistě by pak mluvil jako zpravodaj o vládním návrhu a nikoliv tak, jak jsme jej mluvit slyšeli.

Oceňuji, že se při jednání v parlamentních výborech vůbec nepřihlíželo k pusté demagogii, která na venkově, zvláště u nezemědělců, probíhala nedůstojným způsobem a byla s to ohroziti dvouletý budovatelský plán v zemědělství. Pro tuto osnovu budeme hlasovat, protože již neohrožuje svobodu člověka, a tam, kde selže sousedská výpomoc, bude dobrým prostředkem k nápravě.

Zákon může zdárně splnit své poslání jen tehdy, bude-li jeho provádění v praxi ovládáno duchen, se kterým jej dnes jako právoplatně zvolení zástupci lidu schvalujeme. Schvalujeme jej ve velikonočním týdnu, kdy srdce každého křesťana - a český národ je přece ve zdrcující většině národem křesťanským - je naplněno více než jindy láskou k bližnímu.

Domnívám se, že zákonné normy tohoto zákona se bude používat jen ve výjimečných případech proti občanům, kteří nedovedou pochopiti obtíže doby a kteří jsou takovými sobci, že si nedovedou vypomoci vzájemnou sousedskou shodou. Chci věřit, že těchto případů bude velmi málo, a čím méně jich bude, tím jasněji bude prokázáno, že jsme dosud nezapomněli na hrůzy okupace a že česká vesnice dovede dobrovolně, bez nařizování držet pohromadě a že dovede jako celek splnit své poslání v rámci národní pospolitosti. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan poslanec Kubánek. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Kubánek: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno!

Letošní jaro přichází k nám značně opožděně; zátopy, které nám způsobily značné škody, nás nutí organisovat práci v zemědělství tak, aby škody a ztráty, způsobené povodněmi, neměly vliv na splnění dvouletého plánu. Také sucho na Moravě i v jiných částech republiky způsobilo, že je a bude ještě značný nedostatek krmiv. Nedostatek pracovních sil, osidlovací akce, citelný nedostatek strojů, to vše mělo za následek, že první krok do dvouletky není takový, jaký bychom si přáli. Tato situace nás vedla k tomu, abychom projednávaným zákonem dali národním výborům a Jednotnému svazu českých zemědělců pravomoc použít všech prostředků, aby se zemědělství pomohlo a aby byly odstraněny nedostatky, které tam ještě jsou.

Předseda vlády Klement Gottwald při předkládání budovatelského programu třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků v ústavodárném Národním shromáždění dne 8. července 1946 s tohoto místa řekl: "Vláda vychází z přesvědčení, že zdrojem trvalého blaha národa a republiky je především práce." 28. října jsme všichni jednomyslně odhlasovali zákon o dvouletém hospodářském plánu a od 1. ledna tento zákon uskutečňujeme. Výroba zemědělská i průmyslová v plánovaném hospodářství tvoří jeden nerozdílný celek, a tak i v uskutečňování a provádění plánu musí pracovat v bratrském svazku jak dělníci, tak rolníci a všichni pracující, neboť plán je společným a nerozdílným zájmem všech. Podobně jako byl stanoven plán pro jednotlivá průmyslová podnikání, byly vypracovány i plány ve výrobě rostlinné i živočišné, a to pro každou obec. Podle rozvoje výroby v průmyslu a zemědělství, podle plánované zvýšené výkonnosti lidské práce roste celková úroveň a blahobyt jak dělníků, tak rolníků, živnostníků, pracující inteligence a celého národa. Díváme-li se na zemědělství s hlediska možnosti splnění těchto úkolů, přicházíme k závěru, že zemědělství samo o sobě není s to svým úkolům dostát. Mohli by se vyskytnout také jedinci, kteří nemají kladný poměr k dnešku a nebyli by ochotni tento plán splnit. Téměř všichni zemědělci stojí za dvouletým plánem, přejí si jeho uskutečnění a správně dovedou hodnotit úspěchy, které toto dílo zemědělcům přinese. Tito zemědělci si přejí, aby všichni bez rozdílu vyvinuli úsilí, aby odpovědnost za dvouletku nemusili nést jen ti poctiví. Zákon o pomoci rolníkům, o kterém budem hlasovat, obsahuje tato přání rolníků a dává národním výborům pravomoc, aby půda v rámci dvouletého plánu byla řádně obdělávána. Ukládá národním výborům povinnost, aby při plnění dvouletého plánu odstraňovaly řadu potíží zemědělců, v zákoně uvedených. V každém případě je zemědělec povinen upozorniti na potíže spojené s jeho prací, a povinností národního výboru a Jednotného svazu českých zemědělců je tyto potíže odstranit. Někdy sousedská pomoc nestačí a proto budou muset pomoci i nezemědělci.

V tomto zákoně je shrnuta řada opatření, která byla dříve již v platnosti, ale nebyla používána. Je-li vlastník nebo jiný uživatel půdy nedbalý a nepomohou-li všechna předchozí opatření místního nebo okresního národního výboru, může národní výbor dát jeho půdu do nuceného pachtu nebo ji obhospodařovat sám. Bude málo případů, kdy tento zákon bude muset být použit. Dotkne-li se některého zemědělce nepříjemně to, že si zemědělci musejí půjčovat stroje a navzájem si pomáhat, musí toto opatření chápat tak, že situace, ve které dnes jsme, není zaviněna námi, nýbrž agrární zemědělskou politikou bývalých mocipánu, kteří neměli zájem na vybudování našeho zemědělství a hlavně drobných a středních podniků. Bilance této politiky byla, že v roce 1933 bylo 163.093 zemědělských usedlostí v exekučním řízení a že byly v roce 1936 zemědělské usedlosti zadluženy 30 miliardami. To znamenalo, že každým rokem odevzdávali zemědělci ze své dřiny finančnímu kapitálu 1 a půl miliardy jenom na úrocích, t. j. byli bez jakékoli možnosti zlepšovat své zemědělské podnikání. A teď si představte, kolik za to mohlo být traktorů, vazačů, dojících strojů, elektrických praček, nových obydlí a jiného, kdyby politika bývalé šlechty bankéřů, fabrikantů a agrárních magnátů nebyla zaměřena k vykořisťování venkova.

Jak tomu bylo se strojním zařízením? Kolik zemědělců do 15 hektarů používalo traktoru nebo jiného orebního strojního zařízení? I vazač byl zvláštností, žaček bylo poskrovnu a dojící stroje skoro žádné. To byl stav již na tehdejší poměry katastrofální. Jaká byla proto pracovní doba, jak se mohl zemědělec v těchto poměrech dále udržet na půdě? Na této cestě pokračovat nebylo možno, protože znamenala finanční ubíjení drobných a středních rolníků a tvoření velkostatků, kterým se přálo subvencemi, lepšími cenami a řadou výhod. Tyto podniky měly možnost dosáhnout značných zisků a byly připraveny likvidovat drobné a střední rolníky ve prospěch růstu velkostatků. Místo aby rolník žil na svém, musel dělat u statkáře nebo velkostatkáře dělníka. Takovou jistotu soukromého vlastnictví nechceme, tyto vyhlídky zemědělství mít nesmí. Ministr zemědělství soudr. Ďuriš je nám zárukou, že tomu tak nebude. (Potlesk.)

Za tohoto stavu jsme od nás odsunuli téměř 3 miliony Němců. Každý příslušník našeho národa cítil, před jaký úkol bylo naše zemědělství postaveno v roce minulém, a hodnotil práci a obětavost našich zemědělců, aby výživa národa byla zajištěna. První krok do dvouletého plánu ještě nese důsledky této politiky. Letošní zimy si zemědělci trochu oddychli a mohou počítat s tím, že nejhorší je již za námi. Komunistická strana a ministr zemědělství soudr. Ďuriš rozvíjí a začíná provádět velký plán pomoci a záchrany naší vesnice a zapisuje se do dějin našeho zemědělství na věky zlatým písmem. (Potlesk.)