Dovolte mi, paní a pánové, abych k tomu jen dodal, že na světě se bude lépe a klidněji žít, až všichni představitelé oficiální mezinárodní politiky budou takto mluvit, anebo, správněji řečeno, až budou moci takto mluvit.

Nemohlo být větším uznáním nejen pro naše odborové hnutí, ale také pro naši republiku, že se Světová odborová federace jednomyslně rozhodla, aby prvá schůze její generální rady se konala na půdě Československa, v jeho hlavním městě. Ústavodárné Národní shromáždění jistě s povděkem přijímá též tu část exposé pana ministra Masaryka, v níž je zmínka o znovuvybudování a rozšiřování sítě našich zastupitelských úřadů, jak to odpovídá novému postavení Československé republiky a poválečným úkolům naší zahraniční politiky. V této souvislosti chci znovu poukázat na vážný problém naší diplomacie. Mám pochybnosti o tom, zda lze s plným úspěchem provádět novou zahraniční politiku se starou diplomacií. Problém budování československé zahraniční služby není pro nás jen otázkou kvantity, ale též kvality. A tu už nám nestačí jen kvalita odborná. Je jistě velmi prospěšné, jestliže naši diplomaté znají dokonale všechny obřadnosti a formality svých důležitých úřadů, ale neméně důležité je, aby naši diplomaté cítili a jednali vždy jako zástupci lidově demokratického státu. (Potlesk.) Náš nový politický systém a naše hospodářská demokracie je v takovém rozporu s tradicemi a zájmy starého světa, že by bylo jistě žádoucí, aby naši diplomatičtí zástupci, kteří pracují často v prostředí velmi odlišném od našeho nového pořádku, byli nejen dokonalými diplomaty, ale též dokonalými stoupenci lidové demokracie. (Potlesk.) Vítáme proto některé změny, které se provádějí v poslední době mezi našimi diplomaty, a očekáváme, že tento vážný problém naší zahraniční politiky bude i nadále pečlivě sledován. A znovu tu připomínám nutnost jmenovat v důležitých střediscích světa naše sociální attaché. Řada jiných států, daleko konservativnějších, má už své sociální attaché, a my stále ještě čekáme. Toto nepochopení pro tak vážnou otázku zdá se být v rozporu s pokrokovou linií naší zahraniční politiky. Věříme, že se pan ministr zahraničních věcí vynasnaží, aby také tato významná otázka byla urychleně vyřešena v duchu návrhů, které předložilo odborové hnutí.

Všichni jsme, paní a pánové, jistě přivítali, že pan ministr zahraničních věcí věnoval značnou část svého exposé německému problému. Se zvláštním uspokojením jsme vyslechli prohlášení pana ministra, že otázky, týkající se Německa a jeho budoucího osudu, jsou pro nás tak životně důležité, že jim věnujeme a budeme věnovat největší pozornost a péči. Jak se zdá, dosavadní znalosti skutečného stavu věcí v Německu jsou u nás minimální, stejně jako zájem naší veřejnosti o Německo neodpovídá vážnosti tohoto problému pro nás. Oddáváme se klamné představě, jako by odsunem Němců z republiky a vojenskou porážkou nacistické říše přestal pro nás existovat problém Německa buď vůbec nebo na celé generace. To je mylná představa, která se nesmí stát v naší veřejnosti trvalou, protože je v rozporu s našimi nejvlastnějšími zájmy.

Jsme vděčni našemu presidentovi, že se ve svých významných projevech vždy znovu a znovu vrací k této vážné otázce naší přítomnosti i budoucnosti. Pan president zdůraznil, že nacismus v Německu nebyl zničen a že už za pět nebo za deset let problém německý tu zase bude, a bude problémem naším, polským i jugoslávským. A pronesl při tom výstrahu a současně směrnici naší zahraniční politiky nespustit oči s Německa. Měl jsem příležitost po válce dvakrát delší dobu studovat hospodářský, sociální a politický vývoj v dnešním poraženém Německu. V Německu není zničen ani nacismus ani militarismus. Skutečným nebezpečím není ten illegální nacismus, jak o něm často proskočí sensačně zabarvené zprávy v našem tisku, ale nacismus legální, jak ho vidíme v převážné části Německa na vedoucích místech v hospodářství, ve veřejné správě, v soudnictví, ve školách, v policii a v ideologii Němců, zvláště jejich inteligence. Je to stále, i uprostřed polozničeného Německa, strašná síla, která by se jednoho dne mohla, stejně nečekaně jako už jednou, projevit novým barbarstvím na pozadí mezinárodních komplikací nebo konfliktů, se kterými nejen nacisté, ale všechny reakční vrstvy Německa nepřestávají počítat. Vyhlídky demokracie v Německu jsou zatím velmi slabé.

O to vděčnější jsme Sovětskému svazu, jehož politika v sovětské zoně dokazuje, že demokratisace Německa je problém sice nesmírně obtížný, ale nikoliv nemožný. Souhlasíme s onou koncepcí, která si uvědomuje, že kdo chce definitivně odstranit v Německu nebezpečí nového nacismu, musí odstranit také jeho kořeny. Proto jsme s uspokojením přijali prohlášení pana ministra Masaryka, že naše zahraniční politika je pro dekartelisaci, nacionalisaci podniků patřících nacistům a pro pozemkovou reformu v Německu. Je to jistě významný příspěvek pro klid a zabezpečení naší republiky, že v sovětské zoně byly likvidovány ty hospodářské vrstvy, s jejichž pomocí přišel kdysi Hitler k moci. Pozemkovou reformou byla zničena moc junkerů, nacionalisací důležitého průmyslu a peněžnictví byla odstraněna moc německého kapitálu. Byly rozpuštěny staré podnikatelské svazy a vytvořeny nové hospodářské organisace, v nichž má pracující lid významné postavení. Nám, socialistům, stejně jako československým odborářům je jasné, že bez demokratisace německého hospodářství nebude možno v budoucnu vážně počítat s odnacisováním Německa. Kapitalistické Německo bude nutně Německem imperialistickým a německý imperialismus opět v těžkostech, do nichž se dostal svým trvalým dobrodružstvím a svou strašnou porážkou, vzal by na sebe nutně fašistickou formu. Pak nám, paní a pánové, musí být jasné, že německý imperialismus by zahájil znovu svou výbojnou činnost podle tradičního "Drang nach Osten". Jsme upřímně vděčni každému orgánu kterékoli velmoci za všechno, co učiní proti německému fašismu a militarismu. Vcelku bylo již vykonáno mnoho, ale na druhé straně vývoj v Německu není takový, aby znemožňoval konsolidaci reakčních a protimírových sil. A tak znalci poměrů v Německu mohou potvrdit, jak tam rostou vedle sebe dva světy, jejichž antagonismus, po případě přímé měření sil není ještě tak znatelné s ohledem na okupaci a na celkové hospodářské a sociální poměry v poraženém Německu. Jedno je však jisté. Budoucí Německo bude nejen výslednicí mezinárodní politiky i s jejími chybami, ale také důsledkem tohoto vnitřního boje. Na jedné straně stojí tu staré tradiční síly reakčního Německa, nacismus, militarismus a to, čemu říkáme všeobecně německý duch, na druhé straně stojí daleko slabší síly demokracie, jejichž nositelem je hlavně dělnická třída a jejichž avantgardou je poměrně úzká vrstva německých antifašistů.

Stojíme před problémem, který by si měl ujasnit každý příslušník našeho národa a celá naše oficiální politika, zda máme za tohoto stavu pokračovat v dosavadní lhostejnosti k německému problému, případně zda se máme přidržovati zásady jakési neutrality v tomto vnitřním boji o budoucí tvářnost Německa, nebo zda bychom měli usilovně hledat způsob a prostředky, jak napomáhat k takovému vývoji v Německu, který je v souladu se zájmem světového míru a naší bezpečnosti. V Německu jsme bohužel na mnohých místech opět svědky politiky menšího zla. Tytéž reakční síly, které kdysi v Mnichovu viděly menší zlo, vidí dnes ve zbývajících silách poraženého nacistického Německa rovněž menší zlo. Německá reakce nemohla by se tak rychle konsolidovat, kdyby se jí nedostávalo ochotné pomoci a podpory se strany reakce zahraniční, která v této podpoře vidí příspěvek proti takovému nebezpečí v Německu, jakým je socialismus, i když toto nebezpečí v dané situaci je bohužel směšně malé. Za tohoto stavu se domnívám, že politika nezájmu nebo neutrality, pokud jde o vnitřní vývoj Německa, není v souladu s našimi státními zájmy. Měli bychom mít jako představitelé našeho národa odvahu mluvit otevřeně o tom, že každá síla v Německu, která se ukáže skutečně silou demokratickou a pokrokovou, byť i byla sebeslabší a byť i to byla síla nakonec německá, nalezne u nás sympatie, případně nikoli jen sympatie.

Jedním z příznaků tohoto postoje k Německu je jednomyslné rozhodnutí vedoucího orgánu československého odborového hnutí, poslat jako příspěvek pro demokratisaci Německa tamějším antifašistům německou literaturu, která je protifašistická a demokratická. Při tom je samozřejmé, že musíme zachovat největší opatrnost a kritičnost. Naše politika vůči Německu a náš postoj k jeho vnitřnímu vývoji bude tím správnější, čím lépe budeme informováni. Vítáme proto, že v Německu bude rozšířena síť našich diplomatických úřadů, protože to kromě jiného přispěje k lepší informaci naší vlády o německých věcech. Očekáváme, že také parlament bude čas od času a více informován o těchto významných otázkách naší státní bezpečnosti.

Dosavadní celkový vývoj v Německu nás neuspokojuje a nutí nás k obezřetnosti. Měl by nám však být současně pobídkou, abychom při řešení svých denních problémů nezapomínali nikdy na věci závažnější a abychom celou svoji činnost podřizovali vyšším státním zájmům. Teprve ve světle nebezpečného vývoje v Německu můžeme plně ocenit naši národní jednotu, můžeme plně ocenit zesílení naší demokracie všemi revolučními zásahy, které jsme až dosud provedli v četných oblastech našeho národního života, a konečně můžeme plně ocenit naše spojenectví se Sovětským svazem.

Jsme si plně vědomi toho, co by znamenal nový fašismus v Německu. Přejeme si upřímně, aby se těm slabým demokratickým silám, které dnes v Německu svádějí nerovný boj, podařilo přivést Německo do řady demokratických států a vrátit nakonec i německému národu jeho čest. Ale současně musíme říci jasně na adresu všech reakčních a fašistických sil Německa, že v případě nové agrese se nebudou opakovat vítězné pochody ani do Prahy, ani do Varšavy, a tím méně k Moskvě. Není už u nás Henleinů ani Moravců a našim největším sousedem už není fašistické Německo, ale Sovětské Rusko. (Potlesk.)

Už nikdy se nebude opakovat Mnichov. Naší zbraní je jednota, naší zbraní je nová demokracie, která přivede k velkému rozkvětu nejen naše hospodářství, nýbrž i životní úroveň našeho lidu a jeho brannost, naší zbraní je smlouva se Sovětským svazem a v neposlední řadě též naše omyly a zkušenosti z minula, pokud se z nich chceme učit. Němci by si měli uvědomit, že mají dnes jenom dvě cesty: jednu, kterou ukazuje demokracie a která vede ke klidnému soužití národů, a druhou, která vede k jejich zničení. Čím dříve si Němci uvědomí, že není pro ně třetí cesty, tím lépe pro ně a tím lépe i pro nás. Jakýkoliv nový pokus agrese neskončil by v Mnichově, ale v Norimberku, kde by na lavici obžalovaných seděl celý německý národ a s ním, doufejme, též světová reakce, která, jak se zdá, chce znovu sázet na kartu německého fašismu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Slovo si vyžádal pan ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Uděluji mu je.

Ministr Masaryk: Paní a pánové!

Dovolte, abych několik zcela kratičkých slov dodal k svému včerejšímu výkladu. Byla zde přednesena řada velmi zajímavých připomínek a dotazů, které jsme si velmi podrobně zaznamenali, promyslíme je a v nejbližší době - jak to bude vaším přáním - buď v zahraničním výboru nebo v plenu na ně odpovíme. Kromě toho si dovolíme odpověděti jednotlivě oněm pánům poslancům, kteří na nás tyto dotazy vznesli. Při této příležitosti srdečně a upřímně děkuji kol. dr Clementisovi za jeho věrnou a vyčerpávající spolupráci. Je mladší než já a proto mu toho někdy naložím více - a on jen málo reptá. Jménem kol. dr Clementise i svým vlastním děkuji za vysokou úroveň diskuse a za důvěru, kterou - jak doufám - nám ještě dnes vyslovíte. (Potlesk.)

Předseda: Podle § 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním prohlášení ukončiti hlasováním, zda sněmovna prohlášení schvaluje.

Budeme tudíž hlasovati.

Národní shromáždění jest způsobilé se usnášeti.

Kdo souhlasí s tím, aby Národní shromáždění schválilo prohlášení pana ministra zahraničních věcí, učiněné v 42. schůzi dne 20. března 1947, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Prohlášení pana ministra zahraničních věcí je schváleno. (Potlesk.)

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru imunitného o žiadosti kraj. súdu v Chebu o súhlas s trest. stíhaním posl. Podzimka. (Zločin podľa § 101 trest. zákona).- (tlač 455).

Zpravodajem za posl. dr Zibrína je posl. dr Rozehnal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Rozehnal: Pane předsedo, paní a pánové!

Krajský soud v Chebu požádal podáním ze dne 30. srpna 1946 o souhlas k trest. stíhání posl. Podzimka pro zločin zneužití úřední moci podle § 101 tr. z.

Imunitní výbor pojednal o této záležitosti a jednomyslně se usnesl doporučit ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby posl. Podzimek k trest. stíhání vydán nebyl, neboť veřejný zájem na projednání tohoto případu nepřevyšuje zájmy nerušeného výkonu poslaneckého mandátu posl. Podzimka. (Souhlas.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění nedalo souhlas k trestnímu stíhání posl. Podzimka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění usneslo se nedati souhlas k trestnímu stíhání posl. Podzimka.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu ve Staré Lubovni za souhlas s trest. stíháním posl. Horvátha. (Přestupek podle §§ 1 a 2 zák. čís. 108/33 Sb.) -(tisk 456).

Zpravodajem za posl. Štěpána je posl. dr Rozehnal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Rozehnal: Paní a pánové!

Hlavní státní zastupitelství v Košicích předložilo podáním ze dne 19. listopadu 1946 spisy okresního soudu ve Staré Lubovni se žádostí za souhlas k trest. stíhání posl. Horvátha pro přestupek urážky na cti podle § 1 zák. čís. 108/33 Sb. a přestupek pomluvy podle § 2 téhož zákona.

Imunitní výbor pojednal o této záležitosti a jednomyslně se usnesl doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby posl. Horváth k trest. stíhání vydán nebyl, poněvadž veřejný zájem na projednání tohoto případu nepřevyšuje zájmy nerušeného výkonu poslaneckého mandátu posl. Horvátha.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění nedalo souhlas k trestnímu stíhání posl. Horvátha.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění usneslo se nedati souhlas k trestnímu stíhání posl. Horvátha.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého odstavce pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru imunitného o žiadosti krajského súdu trestného v Prahe o súhlas k trestnému stíhaniu posl. Horna. (Prečin proti cti) - (tisk 457).

Zpravodajem za posl. dr Zibrína je posl. dr Rozehnal. Dávám mu slovo.