Jsme přesvědčeni, že bez překážek a brzy dojde ke sjednání smlouvy s Bulharskem a Rumunskem. Bude to tak v pořádku, neboť máme plnou důvěru k bulharskému lidu, který tak statečně zúčtoval s germanofilským, fašistickým režimem, a věříme také, že nové demokratické Rumunsko bude nám platným a pokrokovým partnerem.

Provádíme zahraniční politiku, která je politikou celé Národní fronty a celého národa. I to ukazuje velikou změnu, neboť diplomacie se stala nikoli zaměstnáním jednotlivců, stran nebo skupin, nýbrž výrazem vůle všeho našeho lidu. A proto také ty kladné výsledky. Naše zahraniční politika je výsledkem vnitřní politiky. Velké demokratické změny, které se u nás udály od osvobození, projevily se blahodárně ve prospěch lidu i na poli zahraničně-politickém. Zahraniční politika lidově demokratického režimu nemůže býti jiná než politika pokroková, politika míru a kolektivní bezpečnosti.

Tuto cestu naše zahraniční politika sleduje, a proto má plnou podporu celého národa. Proto také každý, kdo by tuto zahraniční politiku chtěl potírat nebo ji zvrátit, musil by se dostat do konfliktu s naším lidem. Byl by nepřítelem našeho lidu a nepřítelem státu a jako s takovým by s ním muselo býti naloženo.

Byly u nás pokusy pokálet čisté jméno našeho největšího spojence a osvoboditele, Sovětského svazu. Tyto pokusy zanikly v jednomyslné bouři odporu a hněvu, který se zvedl u lidí bez rozdílu politické příslušnosti. A toto je jen malá ukázka toho, jak by se vedlo těm, kteří by chtěli v naznačených pokusech soustavně pokračovat. Armáda a zahraniční politika - to jsou dva faktory, které musí zůstat mimo stranickou spekulaci, neboť to jsou činitelé, na nichž spočívá bezpečnost republiky. Na dobré zahraniční politice závisí klidný vývoj vpřed. Na tom závisí existence Československa jako národního státu Čechů a Slováků. Armáda a zahraniční politika lidově demokratického režimu, to je majetek celého národa, a proto komunistická strana Československa jim poskytuje svoji bezvýhradnou a plnou podporu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je p. posl. dr Šoltész. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Šoltész: Dámy a pánovia!

Pán minister zahraničných vecí Ján Masaryk podal nám výklad o zahraničnej politike Československa a načrtol rámec medzinárodnej politickej situácie s osobitným zreteľom na postavenie a poslanie Československej republiky v ňom. Povojnové obdobie je charakterizované snahou o odstránenie dôsledkov vojny a úsilím o položenie nových základov pre spolunažívanie národov sveta; takých základov, ktoré by vylučovaly vojnu a zabezpečily by pokojný život a mierové riešenie problémov, ktoré sa vo vzájomných vzťahoch štátov a národov vyskytnú. Je teraz na nás, aby sme posúdili, či prestavitelia našej zahraničnej politiky sa zhostili a zhosťujú tejto úlohy tak, že zabezpečujú mieru účasti Československa na výstavbe sveta primeranú jeho významu politickému, hospodárskemu a predovšetkým ľudskému, a či súčasne sa zúčastňujú vytvárania takých podmienok pre život nášho štátu, že by zaisťovali bezpečnú budúcnosť a možnosti tvorivej práce našich národov v kultúrnom spoločenstve sveta.

Treba zdôrazniť, že osobnosť ministra Masaryka a jeho spolupracovníka štátneho tajomníka dr Clementisa poskytujú nám vedomie istoty, že naša zahraničná politika uberá sa cestami dobrými. Táto okolnosť je tým významnejšia, že žijeme v období, kedy po víťazne skončenej vojne nad nacizmom zápas o nové usporiadanie sveta berie na seba nové formy, formy síce demokratickej diskusie, ale tu a tam v pozadí opretej o o prostriedky mocenské. Za týchto okolností naša zahraničná politika ešte viac vystupňováva argument pravdy, spravodlivého záujmu a ochoty k dorozumeniu. A to je tiež základňa, na ktorej sa náš Masaryk vie úspešne pohybovať a z ktorej vychádzajúc, vrátil sa domov tak často s cennými úspechmi.

Masarykova reč predstavila nám tú úžasnú spleť skutočností, záujmov, názorov i snažení, z ktorých je úlohou zahraničného rezortu vyviesť náš štát do kľudnej éry budovania a plného mieru. A tu treba konštatovať, že naša zahraničná politika si počína štátne a rozumne. Patríme k štátom, ktoré už pred touto vojnou včas videly predpoklady pre vylúčenie vojny a zabezpečenie mieru. Upozorňovali sme svet na nebezpečie, ktoré vychádzalo z nacistického imperialismu Nemecka, a volali sme po jednote demokracie proti rozpínavosti fašizmu.

Hluchota sveta však bola silnejšia než náš varovný hlas oslabovaný vlastnými napomáhačmi svetového fašizmu. Na boj boli sme pripravení, ale neboli naň pripravení tí, pre ktorých demokracia bola len rúškom na zakrývanie podobných snáh, aké nezakryte prejavovali predstavitelia snáh po ovládnutí sveta. Dohnali nás k Mníchovu a k 14. a 15. marcu. Netrvalo však dlho a rozpútal sa svetový zápas, v ktorom naše národy v záujme víťazstva demokracie i našej vlastnej veci braly účasť úmernú ich sile a možnostiam. A brali sme i čestnú účasť na obetiach, ktoré boj proti zlu nutne vyžadoval. To prinútilo Československo, že už v čase vojny uvažovalo o opatreniach, ktoré by zabezpečovaly jeho budúcnosť po vojne. Predstavitelia našej zahraničnej i vnútornej politiky pri mnohých príležitostiach opätovne zdôrazňovali, čo znamenala pre naše záujmy pomoc Veľkej Británie za vojny. Bola to nielen pomoc diplomatická a azda platonická, ale aj účinná pomoc hmotná a najmä vojenská. Česi a Slováci národom britskej ríše a najmä národu anglickému nikdy nezabudnú tú veľkú ochotu a porozumenie, ktoré voči nám prejavily vtedy, keď sme spoločne stáli zoči voči nebezpečenstvu obrožujúcemu priamo existenciu našich národov.

Avšak súčasne rozvíjaly sa pre nás nové perspektívy na východe. Napadnutie územia Sovietskeho sväzu nemeckým nacizmom znamenalo nielen založenie širokého a rozhodného obranného boja národov Sovietskeho sväzu, ale aj postupné precitnutie všetkých tých národov východne od Nemecka, ktoré boly od dávnej minulosti na svojej národnej nezávislosti a existencii germánskou rozpínavosťou ohrožované. Je ovšem pochopiteľné, že tento proces vyvolal aj zvýšenie vedomia spolupatričnosti u slovanských národov, vidiacich hrať slovanské národy Sovietskeho sväzu tak vynikajúcu rolu v tomto svetovom zápase. A tak obete a tragické udalosti tejto vojny prinášajú so sebou aj novosti v pozitívnom smysle. Uvedomelú mierovú politiku Sovietskeho sväzu, sledovanú od začiatku jeho existencie, nemožno považovať za jalový pacifizmus, ktorý by ohrožoval životné záujmy vlastného národa. Sovietska zahraničná politika, ktorá nikdy nikoho neohrožovala, bola ostražitá a dokiaľ videla, že sú na svete štáty, ktoré jej podobné tendencie nesledujú, pripravovala a pripravila sa pre všetky možnosti. Vďaka tejto jej prezieravosti môžeme my aj celý svet požívať ovocie víťazne skončenej vojny, v ktorej bol porazený ten systém, ktorý vojnu pokladal za dovolený prostriedok presadzovania egoistických a hriešnych ašpirácií vlastných.

Ciele a línia zahraničnej politiky povojnového Ruska zostávajú nezmenené aj vtedy, keď Sovietsky sväz, verný svojmu postoju k potrebám malých národov z doby vojny, poskytuje im možnosť vstupovať do obranného sväzku proti prípadnej agresii Nemecka v budúcnosti. V tomto duchu uzavrela naša republika so Sovietskym sväzom obrannú spojeneckú smluvu už v decembri 1943. Uzavreli sme ju vtedy, keď celému svetu bolo jasné, že sledujeme ňou výlučne zabezpečenie vlastnej budúcnosti. A ak sa do tohto obranného systému zapojujú po vojne ďalšie slovanské národy, znamená to, že náš krok 12. decembra 1943 bol správny a odôvodnený. V máji minulého roku bola to bratská federatívna Juhoslávia, ktorá k obrannej smluve sovietsko-československej pristúpila, a 10 mesiacov po tomto podpísaní podpísali sme my slávnostným spôsobom podobnú smluvu s bratskou republikou Poľskou. Minister Masaryk povedal, že táto smluva je nielen zábezpekou proti prípadnej opätovnej ropínavosti nemeckej, ale súčasne nástrojom pre udrženie mieru a medzinárodnej rozpínavosti vôbec. A na inom mieste zdôraznil, že Československo nie je mostom medzi východom a západom a ani ničim iným, ako bezpečnostným a mierovým článkom reťazu, ktorý má obopínať celú túto zemeguľu, ak nechceme znovu upadnúť do pustošivého chaosu. Pokladáme preto obe tieto naše smluvy nielen za uhoľné kamene výstavby nových vzťahov medzi bratskými národmi Sovietskeho sväzu, Juhoslávie, Poľska a Československa, ale aj za významnú službu, za príspevok pre potreby a záujmy ostatných národov sveta a trvalý míer medzi nimi. Smluvy tieto, ako pevne veríme, sú v podstate aj základňou pre rozvinutie ďalšej spolupráce medzi našimi národmi. Mám na mysli najmä spoluprácu na poli hospodársko-sociálnom. Veľký prezident Roosevelt raz povedal, že biedu vo svete neodstránime dovtedy, dokiaľ bude i len jeden ostrov biedy kdekoľvek sa nachádzať. Mal tu na mysli široko založenú spoluprácu národov na odstránenie hmotných nedostatkov národov i jednotlivcov, spoluprácu, smerujúcu k odstráneniu vykorisťovania národa národom, jednotlivca jednotlivcom.

Nie je našou vinou, že toto snaženie nemôže sa rozvinúť v celej svojej šírke a všeobecne. Ale začíname v rámci, aký je v našom dosahu. Uvedomujeme si, že treba raz už s politikou egocentrizmu skoncovať, lebo nemôže byť šťastia založeného na nešťastí druhého, ani blahobytu jedného popri biede druhého. V tom smere máme dosť úloh vo vlastnej domácnosti. Avšak náš štát i pri ťažkostiach a nedostatkoch, ktoré má, ukázal dostatok porozumenia a pocitu solidarity voči tým, ktorí vlastným úsilím nie sú vstave si pomôcť. A v tomto duchu budujeme aj naše vzťahy k susedom a tretím štátom vôbec.

Prírodné bohatstvá a výrobné prostriedky našej krajiny sme znárodnili, aby sme ich tak postavili do služieb celého národa. Naše plánované hospodárstvo bude vedené tak, aby slúžilo k povzneseniu životnej úrovne každého jednotlivca, aby práca zabezpečovala existenciu a sociálnu vyrovnanosť každému príslušníkovi národa. Avšak naše hospodárstvo nechceme izolovať od hospodárskych celkov ostatných. Spolupráca na poli hospodárskeho plánovania, na poli sociálnom, vedeckom, kultúrnom atď. s Poľskom a ostatnými spojeneckými štátmi má byť tou základňou, ktorá bude slúžiť vzájomnému deleniu úloh jednotlivých národov v ich svetovom spoločenstve.

Vychádzajúc z tej to idee vzájomnej odkázanosti národov, Československo podá každému ochotne ruku k spolupráci, u koho len nájde poctivú snahu a úprimnosť. Minister Masaryk popísal pomer Československa k všetkým ostatným štátom sveta, ku ktorým nás nejaké vzťahy viažu. Nemožno nesúhlasiť s nim, treba sa však pozastaviť pri prípade nášho juhovýchodného suseda, Maďarska. S týmto štátom sa usilujeme riešiť vzájomné otázky od prvých dňov skončenia vojny. Za ten čas sme dokázali, že máme dostatok dobrej vôle a že vzájomnou dohodou chceme dosiahnuť nielen smierneho riešenia našich problémov, ale že tak chceme urobiť aj za cenu ústupkov s našej strany. Maďarsko si však neuvedomuje tri základné skutočností: 1. že sa v slušnej miere pričinilo o rozbitie prvej republiky, 2. že sa významne zúčastnilo boja na strane Nemecka proti spojencom a že po prehranej vojne fašistických mocí patrí do radu porazených, a konečne 3. že naša republika po stránke národnej po svojej národnej a demokratickej revolúcii rozhodla sa po skúsenostiach z minulosti vybudovať republiku ako národný štát Čechov a Slovákov. Domnievam sa, že keby si niektorý predstaviteľ dnešnej maďarskej demokracie tie skutočnosti úprimne uvedomil, iste by z nich vyvodil závery, ktoré by boly na prospech v prvom rade im a ich národným príslušníkom.

Nebudem sa zaoberať podrobnosťami československo-maďarských vzťahov, chcel by som len konštatovať, že je najvyšší čas, aby k výmene obyvateľstva medzi Maďarskom a Československom okamžite došlo. Realizovanie tohto požiadavku ako aj realizovanie odsunu určitého počtu Maďarov z Československa do Maďarska je už nielen vecou zabezpečenia našej národnej a štátnej budúcnosti, ale aj aktuálnym kategorickým príkazom hospodárskym.

Uskutočnenie dvojročnice a ostatných úloh, pred ktoré nás naše plánované hospodástvo stavia, je závislé aj od celkovej konsolidácie politickej. Avšak v tom smere v oblastiach južného Slovenska, obývaných osobami maďarskej národnosti, nie je možné vytvoriť želateľné ovzdušie jednak pre činnosť maďarskej propagandy, jednak pre nevyriešený stav tých, ktorí na výmenu, resp. na odsun čakajú. Žiadame preto vládu ako i prestaviteľov našej zahraničnej politiky, aby tomuto problému venovali svoje zvýšené úsilie a použili všetkých prostriedkov k jeho okamžitému vyriešeniu.

Dotkol som sa len niektorých problémov, ktoré s hľadiska našej vnútornej politiky a našich existenčných otázok hrajú dôležitú rolu. V ostatnom smere za náš klub môžeme prehlásiť, že za návrh na udelenie súhlasu s expozé, predloženým ministrom Masarykom, budeme hlasovať. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. dr Ducháček.

Posl. dr Ducháček: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Po prvé od 26. května 1946, ode dne řádných parlamentních voleb našich, podal pan ministr věcí zahraničních exposé o mezinárodní situaci vrcholnému orgánu našeho lidu, parlamentu. Obšírnost a rozmanitost jednotlivých kapitol v ministrově exposé ukazují, jak nejvýše bylo zapotřebí, aby o těchto základních mezistátních jednáních a smlouvách byl náš parlament informován, jak se to sluší na řádnou demokracii. Každý zákon, který případně zasahuje dílčím způsobem jen jednu vrstvu našeho lidu, je v naší sněmovně, ve výborech i v plenu diskutován, probírán a zkoumán po stránce věcné a právní. Proto není nějakým prestižním hájením práv parlamentu, chceme-li, aby mezinárodní smlouvy, t. j. zákony, které se týkají ne jedné vrstvy národa, ale všeho lidu a celého státu, byly předmětem hodnocení po všech stránkách se strany svrchovaného sboru našeho lidu, t. j. parlamentu.

Vždyť - jak vyplývá ze zajímavého exposé pana ministra zahraničních věcí - za uplynulých 10 měsíců, tedy ode dne voleb do dneška, ministerstvo zahraničních věcí podepsalo 5 mírových smluv, sjednalo dvě spojenecké smlouvy, jež mají i vojenský charakter, několik mezistátních smluv kulturních atd. Tento zájem parlamentu jeví se oprávněným už také proto, že sám pan ministr zahraničních věcí upozorňuje, že postupně dostane ústavodárné Národní shromáždění k ústavnímu schválení nejdříve mírovou smlouvu s Maďarskem a pak s ostatními bývalými spojenci Německa.

Chtěl bych ujistit jak pana ministra zahraničních věcí, tak pana státního tajemníka dr Clementise, že čs. strana lidová plně chápe nutnost, aby vedoucí činitelé naší zahraniční politiky byli účastni na všech oněch jednáních, která se právě v zahraničí konají, i když ovšem ohnisko naší zahraniční politiky zůstává především zde doma, mezi naším lidem, který nakonec nese všechny dobré i zlé důsledky na foru mezinárodním. Dále se domníváme, že právě ta okolnost, že ministerstvo zahraničních věcí má v čele jak ministra, tak státního tajemníka, jehož píli a práci pokládám za této příležitosti za vhodno vřele ocenit, by mohla být dobrým řešením otázky, jak zajistit informativní styk mezi zákonodárným sborem a oběma ministry, které povinnost přirozeně volá a v dohledné době bude ještě více volat k delšímu pobytu v cizině. Dávám konečně v úvahu, zda by ke zvýšení odpovědnosti a vůbec podílu na zahraniční politice československé se strany Národního shromáždění nepřispělo opakování oné iniciativy se strany obou pánů ministrů, která vedla k účasti zástupců Národního shromáždění na konferenci 21 národů v Paříži.

Ze všech těchto důvodů opravdu s velkým zadostiučiněním bere strana lidová na vědomí ujištění pana ministra Masaryka o tom, že nyní budou styky mezi ním a parlamentem časté a intimní, a bereme na vědomí i tu jeho prosbu o radu, pomoc a kritiku. Jak pomoci, tak i rady a také kritiky s naší strany se ministerstvu zahraničních věcí dostane uspokojující měrou.

V této souvislosti dovolte, dámy a pánové, abych jménem čs. strany lidové zaujal celkové stanovisko k exposé pana ministra zahraničních věcí.

Exposé pana ministra Masaryka jest rozděleno do jednotlivých, od sebe zřetelně oddělených kapitol, z nichž jedna se týká mírových smluv, druhá smluv spojeneckých, třetí naší spolupráce s Organisací Spojených národů, čtvrtá hospodářské politiky a pátá Německa a otázek restitučních a reparačních, s německým problémem tak úzce souvisících. Přes toto rozdělení jest třeba se dívat na toto exposé jako na celek - a bude mojí snahou jako mluvčího čs. strany lidové, zachytit celkovou linii této politiky a posoudit, zda tato linie je správná, i kdyby snad v jednotlivostech mohly existovat nuance nebo i kritiky.

President Masaryk a jeho zahraniční ministr dr Beneš vždy vědomě spojovali cíle naší zahraniční politiky s cíli obecné politiky mírové a snažili se zařadit jednotlivé, třeba samostatné akce československé politiky zahraniční do rámce obecného úsilí o mír a spravedlnost mezi všemi národy. Vždy jsme si byli vědomi, že jako malý národ musíme podlehnout, byla-li by nastolena na místo práva hrubá síla, kdyby místo mezinárodního řádu platil zákon mocenské džungle. Lze říci, že v takovémto pojetí, jedině správném, lidském a řekl bych masarykovském, nutně splývá zájem národa se zájmem lidstva. Sloužíce autoritě mezinárodního řádu právního i mravního, sloužíme tak nejlépe bezpečnosti a rozvoji našeho lidu a naší země.

Domnívám se, že i tak pojímá Jan Masaryk svůj odpovědný a velký úkol v dnešní době, kdy válečný chaos a poválečný zmatek není ještě plně nahrazen řádem a pořádkem. V tomto smyslu také chápu jeho úsilí o co největší posílení autority Organisace Spojených národů, která přes všechny nedostatky je jedinou nadějí v úsilí o vytvoření mezinárodního řádu. Nelze v této souvislostí nevyslovit uspokojení nad tím, že Jan Masaryk je předsedou Mezinárodního sdružení pro Organisaci Spojených národů.