Košický vládní program definuje také náš poměr k západním mocnostem v tom smyslu, že si přejeme udržovat k nim přátelství a toto přátelství neustále utužovat a prohlubovat. V budovatelském programu Gottwaldovy vlády ze dne 8. července 1946 se o tom praví: "Vláda bude dále rozvíjeti a prohlubovati politické, hospodářské a kulturní styky s Velkou Britannií a Spojenými státy, které v obou světových válkách poskytovaly velkou a cennou podporu našemu osvobozovacímu boji, dále s Francií, s níž máme mnohé společné zájmy, jakož i s ostatními demokratickými národy světa." Neškodí, paní a pánové, připomenout si tyto základní směrnice naší nové zahraniční politiky. Je to prospěšné tím více, že můžeme dnes zjistit, že v těchto směrnicích se celá naše zahraniční politika v uplynulých dvou letech pohybovala a že na této cestě dosáhla značných výsledků, ba v některém směru dokonalého splnění svých cílů.

Naše tradiční přátelství a spojenectví se Sovětským svazem se neustále prohlubuje a je již nezničitelným základem našeho svobodného národního života. Žádná moc, ani doma ani ve světě, není s to, aby tento úhelný kámen, na němž je bezpečnost naší republiky založena, mohla zvrátit. (Potlesk.) Dnes víc než včera je jasná, že každý, kdo by se československo-sovětské spojenectví pokusil oslabovat, by byl smeten jednotnou vůlí obou našich národů. (Potlesk.) Ve spojenectví se Sovětským svazem jsme na mezinárodní aréně jak náleží silní a bezpeční. Toto spojenectví nám umožnilo splniti další postuláty naší zahraniční politiky, t. j. uzavření spojenecké smlouvy s bratrskou Jugoslavií a zejména nyní s Polskem, čímž byl dán reální základ ke společné obraně slovanských národů proti jakékoli budoucí německé agresi. Tyto smlouvy, které jsme uzavřeli, jsou jedinečnými svého druhu, neboť předvídají zákrok proti hrozbě nebezpečí již předem, t. j. dříve ještě, než útok vypukne. Na základě těchto smluv tedy víme dnes zcela jasně, co by se stalo, kdyby německá hrozba se stala aktuální, a Němci to vědí také. Proto můžeme směle tvrdit, že tyto smlouvy jsou v nejvlastnějším duchu Organisace Spojených národů a že více než cokoli jiného přispívají k posílení míru a bezpečnosti.

Také v poměru k Západu sledovali jsme v duchu košického vládního programu a v duchu programu vlády Klementa Gottwalda pokrokovou a demokratickou politiku sblížení a vzájemného porozumění. I zde můžeme se vykázati kladnými výsledky. Je to zejména spojenecká smlouva s Francií, o niž se jedná a k jejímuž podepsání dojde v nejbližších měsících. Je to dále kulturní dohoda s Belgií, podepsaná nedávno v Praze. Naše styky s Anglií vyvíjejí se uspokojivě, což se jeví v prohlubování našich hospodářských a kulturních vztahů. Dokladem toho je také zájezd delegace našeho ústavodárného Národního shromáždění do Velké Britannie, který se uskuteční na pozvání předsedy britského parlamentu. Nemůžeme si také nikterak stěžovat na rozvoj hospodářských a kulturních styků se severskými státy, zejména též se Švýcarskem, které v naší zahraničně-obchodní bilanci figuruje na pozoruhodném místě.

Pokud se našeho vztahu ke Spojeným státům americkým týče, tu můžeme s klidným svědomím říci, že jsme s naší strany prokázali nejlepší snahu upravit náš poměr k této významné světové mocnosti co nejpříznivěji a nejpřátelštěji. Krátce, naše nová, hluboce pokroková zahraniční politika, zakotvená v lidově demokratickém režimu a v revolučních změnách, které přivodila naše národní a demokratická revoluce, vytvořila pro naší republiku takové postavení v Evropě a ve světě, které odpovídá její politické, hospodářské a kulturní síle. Nikdy v minulosti jsme takovou míru zabezpečení našeho státu neměli. Sotva se nalezne druhá země, která by mohla vykázat více úspěchů na poli zahraniční politiky než naše republika. Všichni jsme měli možnost se názorně přesvědčit o tom, že slovanská politika se plně osvědčila a že prospěla našim národním a státním zájmům.

Je pochopitelné, že ve středu naší pozornosti je a na dlouho ještě zůstane otázka Německa. Tato válka přivodila mnohé velké změny, ale v jednom směru se něco nezměnilo. Němci zůstali nadále našimi sousedy a Německo představuje i do budoucnosti našeho největšího potencionálního nepřítele. Máme proto životní zájem na tom, jaký mír bude s Německem a jaké vůbec bude příští Německo. Chci připomenout věc, která pozornosti veřejnosti často uniká, totiž že Německo i po prohrané válce má stále ještě mohutný válečný a průmyslový potenciál. Není nám tedy lhostejné, zda tento veliký průmysl, který vždy v minulosti sloužil válce, stane se zdrojem nového nebezpečí, či zda Německo bude této možnosti zbaveno a spojeneckým úsilím přivedeno k mírovému a demokratickému životu. Ve svém memorandu, předloženém londýnské konferenci zástupců zahraničních ministrů, vyjádřila československá vláda své stanovisko k připravovanému míru s Německem. Souhlasíme s tím, že Němcům musí být poskytnuta možnost slušného živobytí, ale současně trváme na tom, aby Německo bylo přinuceno platit reparace. (Potlesk.) Němci musí býti přinuceni k tomu, aby nahradili alespoň část nesmírných škod, které válkou způsobili, když víme, že všecky škody nelze plně nahradit. Československo má plné právo předstoupit se svým účtem první, neboť bylo také první obětí německé agrese a bylo vydáno Německu na pospas ještě před započetím války. Tím větší závazek mají k nám ty mocnosti, které Mnichov podepsaly a umožnily, to jest mravní závazek podporovat Československo v jeho spravedlivých požadavcích. Vždyť Němci za pouhých jedenáct měsíců mezi Mnichovem a vypuknutím války způsobili naší zemi škody dosahující výše 2 miliard amerických dolarů. Celková výše škod, které Němci způsobili naší zemi za dobu války a okupace, dosahuje úžasné číslice 11¹/₂ miliardy amerických dolarů, což je 550 miliard Kčs. Podrobné vyčíslení těchto škod bylo naším ministerstvem zahraničí předáno reparační konferenci konané v Paříži. Na této konferenci byl Československu přiznán podíl 4.3 % z celkových reparací, vztahujících se na průmyslové zařízení, odvezené z Německa, včetně obchodních lodí, a 3 % všech ostatních druhů německých reparací, hlavně německý majetek v zahraničí. To ovšem neznamená, že víme, kolik z Německa na reparacích dostaneme, neboť prozatím byly německé reparace určeny pouze percentuálně a o celkové výši reparací dosud rozhodnuto nebylo. Proto vítáme stanovisko, které vyjádřil sovětský ministr zahraničí Molotov na moskevské konferenci, a plně podporujeme sovětský požadavek, aby ve smyslu jaltské dohody byla pevně stanovena výše německých reparací na 20 miliard amerických dolarů. (Potlesk.)

Všechen československý lid stojí pevně za požadavky naší vlády, obsaženými již ve zmíněném londýnském memorandu, v němž se Československo dožaduje opravdu účinných zákroků, aby se německá agrese již neopakovala. Je to především důsledné odzbrojení Německa, rozpuštění všech vojenských a polovojenských organisací, je to dále důsledná dekartelisace německého průmyslu a postavení tohoto průmyslu pod státní kontrolu. Je to pozemková reforma, která znamená, že bude podlomena moc významné části německého imperialismu a militarismu, to jest junkerů a velkostatkářů. Je to důsledný proces odnacisace a demokratisace Německa. Je to vytvoření jednotné ústřední správy Německa, která nejlépe zaručí jednotně prováděnou kontrolu celého Německa okupačními mocnostmi.

S povděkem přijímáme první veliký platný výsledek moskevské konference, a to je definitivní zrušení Pruska (Potlesk.), které bylo tradiční základnou německé imperialistické výbojnosti, neboť Prusko znamenalo vždy v minulosti pojem války. Ale s touže rozhodností je třeba postupovat proti duchu prušáctví, který dosud existuje v jiných částech Německa. Více než všechny plané theoretické diskuse o problému odnacisování Německa platí holá fakta, a ta ukazují, že sovětský recept na to, jak Německo odnacisovat, se ukázal receptem nejlepším a nejúčinnějším. (Potlesk.) Celý svět může porovnávat výsledky okupační politiky v sovětském pásmu a v západních pásmech Německa. Konstatujeme, že v sovětském pásmu se provádí skutečné důsledné odnacisování a odzbrojení, že tam již byla provedena dekartelisace německého průmyslu, jakož i pozemková reforma, že v tomto pásmu zmizely s čelných míst v hospodářství a administrativě nacistické živly. Těchto výsledků, bohužel, okupační politika západních mocností v západních pásmech Německa nevykazuje. 75 % německých průmyslníků, kteří umožnili vzrůst nacismu a kteří byli hlavními nositeli německé agrese, jsou v západních částech Německa dosud na svých místech. Jsou to lidé, kteří nic nezapomněli, ničemu se nenaučili a jejichž jediným cílem je dále odveta.

Starou kapitalistickou theorií t. zv. svobodného podnikání se německý problém řešit nedá. Neboť v Německu svobodné podnikání znamenalo vždycky svobodné podnikání útočné války. Jde o mír světa, a proto sobecké zájmy monopolního kapitalismu musí ustoupit stranou, musí ustoupit stranou také falešný humanismus, pěstující záměrnou lítost nad poraženými a zkrušenými Němci. Tento pseudohumanismus, s kterým jsme se už setkali v r. 1918, umožnil Němcům udržet a zmnožit válečný potenciál a proto byl největším hříchem proti skutečnému humanismu. Neboť pravý obsah humanismu je zabránit válce a rozvíjet svobodu. (Potlesk.)

Každá politika, která chce učinit z Německa opěrný bod kapitalistické expanse, musí skončit novou katastrofou. Spravedlivý mír s Německem, to znamená odzbrojit Německo a znemožnit, aby se v něm rozvíjel monopolistický kapitalismus. Německý kapitalismus byl vždycky dílnou války. Nepřejeme si žádnou politiku odvety vůči Německu, ale nepřejeme si také, aby mír s Německem mu umožnil připravovat odvetu za poslední porážky.

Souhlasíme s tím, aby problém průmyslového Poruří a Porýní byl řešen tím způsobem, jak to navrhuje Sovětský svaz. Poruří jako nejdůležitější průmyslový a hospodářský zdroj Evropy mimo Sovětský svaz musí být kontrolováno všemi čtyřmi velmocemi. Je to jediná záruka, aby této nejdůležitější německé dílny nebylo zneužito jednou skupinou proti druhé. Jestliže pan Foster Dulles, zahraničně politický mluvčí amerických republikánů, pravil, že Poruří je součást západní Evropy a musí přispět k její znovuvýstavbě, pak na to odpovídáme, že Poruří je součást celé Evropy a musí přispět k znovuvýstavbě celé Evropy a nikoliv jen její části, zvláště proto, že právě porurský průmysl to byl, který způsobil její zničení.

Jen ještě jednu poznámku ve věci Německa. Je to problém t. zv. sudetských Němců, které jsme odsud odsunuli. Není nám neznámo, že mezi těmito lidmi se rozvíjí propaganda odvety proti Československu a že již bylo vytyčeno heslo "Heim nach Böhmen". Není nám také neznámo, že v tomto smyslu působí mezi odsunutými Němci ze Sudet zejména pan Wenzel Jaksch, který pro tuto svou činnost získal podporu některých německých činitelů, zejména pana Schumachera. Proto se zcela oprávněně mluví v londýnském memorandu naší vlády o tom, že sudetští Němci musí dostat plná občanská práva v Německu a musí býti pokládáni za rovnoprávné německé občany a nikoli za nějakou zvláštní pátou kolonu, která jen dočasně přenesla své sídlo z českých zemí do Německa. V tomto směru si naše vláda musí vyžádat možnost kontroly, zda tento požadavek je prováděn a dodržován. Také jako jsme v případě Maďarska prosadili zákaz revisionistické propagandy a vtělení tohoto zákazu do mírové smlouvy, tak je nutné prosadit zákaz sudetoněmeckého revisionismu do příští mírové smlouvy s Německem.

Jménem klubu komunistických poslanců vyslovuji souhlas se všemi požadavky naší vlády vůči Německu, ať již jde o korektury našich hranic s Německem, anebo o hospodářské zájmy. Za těmito požadavky svou plnou vahou komunistická strana stojí a bude je podporovat v souhlase s jednomyslnou vůlí obou našich národů.

A nyní otázka Maďarska. Není naší vinou, že tato otázka je stále ještě otevřená. Není naší vinou, že se dosud nepodařilo uspokojivě skončit výměnu maďarského obyvatelstva od nás za Slováky z Maďarska a tím odstranit hlavní překážku k vytvoření žádoucího dobrého sousedského poměru. Z průběhu všech dosavadních jednání je jasné, že odpovědnost za to, že každé dosavadní vyjednávání ztroskotalo, je na budapeštské vládě, neboť ona to byla, která odmítla splnit i to, co už bylo dohodnuto. Již před rokem došlo k závazné dohodě mezi námi a Maďary o výměně obyvatelstva. Dodnes tato dohoda nebyla splněna vinou maďarské vlády, která kupila jednu překážku za druhou, aby k realisaci dohody nedošlo. Za těchto okolností je nutno se vážně maďarské vlády ptát: Chce vůbec tato vláda přátelský poměr k Československu nebo ne? Je v jejich intencích snaha vyjít s námi po dobrém, anebo navazuje na smutně proslulý protičeskoslovenský revisionismus z inventáře Horthyho? Zdá se, že nám nezbývá než připomenout Budapešti, aby si uvědomila fakt, který patrně nechce dnes nahlédnout - totiž že Maďarsko prohrálo válku po boku Německa, že Maďarsko bylo útočníkem, že způsobilo nám a ostatním svým sousedům, zejména Sovětskému svazu, ohromné škody, za které je odpovědno a kteroužto odpovědnost nemůže se svých beder setřást. Jestliže jsou dodnes v Maďarsku živly, které spekulují s tím, že by mohly získat, kdyby se staly nástrojem jistých tendencí v mezinárodní politice, pak je to spekulace více než pošetilá. Maďaři si musí připomenout svou geografickou posici a nemohou dělat politiku proti zeměpisu. Vždyť jsou sousedy tří slovanských států, Sovětského svazu, Jugoslavie a Československa, k nimž přistupuje také demokratické Rumunsko, které učinilo to, co Maďarsko dosud v plné míře bohužel učinit nechce, t. j. používá všech možností, daných velkomyslností Sovětského svazu, k své demokratické národní a státní regeneraci. I Maďarsko takovouto možnost má a je na něm, aby ji využilo. Nedávno odhalené reakční spiknutí musilo posílit nedůvěru sousedů Maďarska a všech demokratických národů světa. Ukazuje se, že naše delegace v Paříži měla plnou pravdu, když trvala na tom, že do mírové smlouvy s Maďarskem musí být pojat zákaz revisionistické propagandy. Musíme vzdát díky panu ministru Masarykovi, státnímu tajemníku Clementisovi a všem našim delegátům, kteří v Paříži tuto zásadu tak úporně prosazovali a nakonec ji prosadili.

Jsme také vděčni Sovětskému svazu, že tak energicky naléhá na očistu Maďarska od reakčních spiklenců a útočných revisionistů. Demokratickým živlům v Maďarsku říkáme zcela otevřeně, že není možno jedním dechem foukat studené a horké, t. j. sledovat doma pokrokovou politiku a v zahraniční politice navazovat více nebo méně na horthyovské tradice. Dějiny ukazují, že chtějí-li demokraté přetrumfnout šovinisty ještě větším šovinismem, pak na to doplácí i demokracie i demokraté. Demokratické síly v Maďarsku mohou ve svém boji proti vlastní reakci spoléhat na naší podporu, ale svůj demokratismus musí prokázat činem nejen ve vnitřní politice, nýbrž také v politice zahraniční, a to zejména v poměru k Československu.

Dvě slova o Rakousku: Chceme Rakousku pomoci a pomohli jsme již. Vyhladovělé Rakousko dostalo z Československa potravinové úvěry dosahující výše téměř 200 mil. Kčs. Chceme i s Rakouskem míti dobrý sousedský poměr, ale zase i to závisí především na Rakousku samém, na jeho důsledném demokratickém vývoji. Bohužel, nenabyli jsme dosud dojmu, že v Rakousku postoupila denacifikace žádoucí úrovně. Nemáme také dojem, že se obě nejsilnější rakouské strany poučily dostatečně z minulosti, že pochopily velkou pokrokovou úlohu slovanských národů a států, jichž je Rakousko sousedem. I zde se setkáváme se spekulacemi na rozpory mezi velmocemi, spekulacemi, z nichž některé živly v Rakousku hodlají těžit. Připomínáme jen, že na takovéto spekulace již jednou Rakousko doplatilo a stalo se obětí pangermánské agrese. Našim přáním je vidět vedle sebe svobodné a nezávislé Rakousko, založené na vnitřním demokratickém režimu, Rakousko, které pochopí, že musí býti dobrým sousedem slovanských států, Československa a Jugoslavie.

Řekl jsem již, že si přejeme nejpřátelštějších styků se Spojenými státy americkými. Jsme přesvědčeni, že naše republika se těší přízni velkého amerického národa, a bylo by jen logické a přirozené, kdyby se tato přízeň projevila v konkrétnějších formách. Litujeme, že americká vláda odmítla poskytnout nám půjčku, a to půjčku na čistě obchodním základě, určenou pro naše rekonstrukční účely. Naproti tomu se podivujeme nad náhlým návrhem poskytnout půjčku Řecku a Turecku, při čemž se těmto půjčkám dává výslovný politický akcent. Musíme v této souvislosti vyjádřit vážné obavy, pokud jde o důsledky postoje americké politiky k Řecku a Turecku, postoje, který zanese značné zneklidnění do poměrů jihovýchodní Evropy. Ani v Řecku, ani v Turecku nemůže jít o zajištění demokracie proti domnělé totalitě. Reakční charakter vládního systému v Řecku, který je udržován proti vůli lidu, je evidentní. Americký postup ve věci Řecka a Turecka ukazuje, že zneklidnění mezinárodních poměrů nevychází od Sovětského svazu a demokratických slovanských zemí, jak se určitá propaganda snaží dokazovat, nýbrž že toto zneklidňování je způsobováno záměry a plány mocenské politiky a strategickými úvahami. Litujeme, že poslední projev amerického presidenta nepřispěje k upevnění míru, k zesílení důvěry mezi národy a k posílení Organisace Spojených národů.

Jestliže se v poslední době znovu zvedá hlučnější propaganda snažící se vyvolat válečnou náladu, pak nutno připomenout tím důrazněji slova generalissima Stalina, který na takovéto pokusy již jednou odpověděl, že válku nelze vésti bez lidu, a lid si války nepřeje. (Potlesk.) Válečné choutky mohou mít jen ti, kdož na válce vydělávají. Národy na ni doplácejí nezměrným utrpením a proto vůle národů směřuje k posílení míru a k isolaci jednotlivců a skupin, kteří si válku přejí.

Československo již svou vlastní soustavou mírových smluv přispělo k obecnému míru evropskému a světovému. Naše delegace na konferenci Organisace Spojených národů vyvinula značné úsilí, aby se tento mezinárodní orgán stal skutečným nástrojem míru. Vítáme resoluci Spojených národů pro snížení zbrojení a zákaz atomických zbraní, resoluci, k níž dal podnět Sovětský svaz. Přejeme si jen, aby tato resoluce byla co nejdříve uváděna ve skutek. Národy Evropy potřebují všech prostředků k tomu, aby se vyhojily důsledky katastrofální války, a podstatné snížení zbrojení znamená, že bude po ruce více prostředků k mírové výstavbě.

Končím, paní a pánové. Opakuji znovu, že bilance naší zahraniční politiky je výsostně aktivní a že s ní můžeme býti plně spokojeni. Dosáhli jsme takové míry zabezpečení našeho státu, jak tomu nikdy v minulosti nebylo. Spojeneckou smlouvou s Polskem uzavřen byl poslední článek bezpečnostního slovanského systému proti eventálnímu Drang nach Osten. Smlouva s Polskem, po historické smlouvě se Sovětským svazem a Jugoslávií, představuje nejdůležitější akt naší zahraniční politiky. Naše hranice již nejsou ze tří stran obnaženy vůči německému nebezpečí. Od Aše a Liberce ke Štětínu táhne se jedna jediná hranice slovanské svobody a bezpečnosti. Již se nestane, aby Němci k nám provedli invasi přes Moravskou bránu u Ostravy a náchodskou tradiční invasní cestou. Máme po boku lidově demokratické Polsko, jehož lid je prodchnut stejnými ideály jako lid Československa. A máme v týle slovanskou socialistickou velmoc, Sovětský svaz, s nimž hraničíme po prvé v našich dějinách. Jsme svázáni bratrskými pouty a smlouvou s Jugoslavií, jejíž vnitřní režim dává záruku, že se již nevyskytnou Stojadinovičové, kteří by Československo nechali na holičkách, jako tomu bylo v roce 1938, stejně jako dnešní polský režim dává záruku, že se již nevyskytnou Pilsudští a Beckové, kteří v osudové chvíli ve spojení s Němci vpadli nám v zad. Smlouva s Polskem položila základ k tomu, aby v duchu přátelství a bratrství byly rozřešeny všecky otevřené problémy. Nad to pak kulturní a hospodářská dohoda s Polskem znamená novou éru v dějinách našich národů a všestranné posílení obou zemí. Polsko-československou smlouvou byl dán celému lidstvu veliký dar v podobě posílení míru a obecné bezpečnosti.