Také bych se rád zmínil o tom, jak důležité je, abychom v naší hospodářské politice navenek pracovali cílevědomě a soustředěně. Byla by na místě radikálnější koordinace ve styku s cizinou tak, aby se naše akce netříštily, aby se neplýtvalo energií při cestách do ciziny a více využilo aparátů již existujících.

V oboru reparací z Německa pochodilo Československo až dosud relativně dobře. Dostalo vše, oč žádalo. Jestliže se přesto výsledky, jichž jsme dosáhli, mohou zdáti příliš skrovné, je to vinou celkového počtu závodů, jež v západních okupačních zonách byly až dosud dány Kontrolní radou k disposici na reparace. Ze 1700 továren, již před rokem označených za vhodné pro reparace, bylo dáno Mezinárodní reparační agencii v Bruselu k disposici pouze as 80, z nichž dosud bylo rozděleno 55. Vedle toho byly dány na reparace ještě jednotlivé stroje v britské zoně. Celkovou hodnotu až dosud nám přidělených strojů možno odhadnouti částkou 15,2 milionů předválečných marek.

Při uplatňování reparačních nároků klademe váhu na výběr co nejvhodnějších objektů pro naše hospodářství se zvláštním zřetelem na dvouletku. Tak již při prvním přídělu byla nám přiřčena celá továrna Waldricha v Siegenu, jež spolu se stroji z továrny Haniel a Lueg nám umožní značnou soběstačnost ve výrobě těžkých obráběcích strojů. Obdrželi jsme dále továrnu Fritz Müller v Esslingen, o kterou projevil zájem náš průmysl chemický. Většina přidělených strojů již byla také skutečně do Československa dovezena. Až do poloviny února došlo celkem 10 transportů, celkem 173 vagonů s nákladem skoro 300 strojů.

Také při dalším přídělu obdrželi jsme řadu cenných strojů, hlavně ze dvou velkých továren na motory, a při třetím přídělu stroje ze dvou chemických továren, jež znamenají cenný přinos pro náš průmysl chemický.

Do budoucna nejsou pro nás, bohužel, vyhlídky reparací příliš povzbuzující. Velmocem záleží na rychlé obnově německého hospodářství, a toto prý není slučitelné s politikou odbourávání německého průmyslu.

Ze západních zon zůstanou však v reparacích stroje a zařízení z továren čistě válečných. Pařížská reparační dohoda nestanovila ani výši, ani dobu trvání reparací. Očekává se, že na moskevské konferenci dojde k revisi celé reparační otázky a stanoví se nový způsob placení reparací, na př. ve formě uhlí, surovin a jiného zboží z běžné výroby. My zastáváme stanovisko, že odškodnění a hospodářská obnova obětí Německa mají míti přednost před obnovou Německa samého. V jeho hospodářské obnově skrývá se nebezpečí vzniku nového válečného potenciálu Německa.

Pokud se týče reparací z Maďarska, byly stanoveny v dohodě mezi námi a Maďarskem z 6. dubna 1946. Její provádění přísluší zvláštní komisi při ministerstvu zahraničního obchodu. Při ministerstvu zahraničních věcí byla zřízena Ústřední reparační a restituční komise, která bude řešiti všecky zásadní otázky reparací z Maďarska a Německa.

Zvláštní pozornost věnujeme také otázce technického bádání o německých vynálezech a výrobních postupech. V dohodě s příslušnými spojeneckými orgány západních okupačních zon vyslali jsme do německých závodů již několik desítek odborníků, pověřených zmíněnými úkoly. Informace takto získané mají pochopitelně pro náš průmysl nesmírnou cenu.

Velmi důležitou složkou reparací je otázka německého zahraničního majetku kategorie A reparací podle pařížské reparační dohody, v niž je nám vyhrazena kvota 3 %. Podle této dohody musí spojenecké vlády zadržeti německý nepřátelský majetek na svém území, a hodnota tohoto majetku bude odečtena od jejich podílu na reparacích. Dodati dlužno, že pod pojem německého majetku na našem území spadá pouze říšskoněmecký majetek. Soupis na našem území se koná.

Za okupace odvezli Němci z Československa do Německa i do různých okupovaných zemí velmi značný a početný majetek československý, jehož podstatnou část činily stroje a strojní zařízení. Způsob zavlečení byl buď loupež, rekvisice nebo násilný prodej, jemuž se dávala někdy i legální forma, ač ve skutečnosti se československému hospodářství za takto dodané hodnotné statky nedostalo jako kompensace žádné skutečné kupní hodnoty.

Ministerstvo zahraničních věcí zřídilo pro restituční agendu zvláštní oddělení, které ve spolupráci s příslušnými resorty, zejména s ministerstvem průmyslu, ústředními svazy a Fondem národní obnovy, organisuje a provádí pátrání a restituci zavlečených předmětů. V Německu pracují restituční misse v pásmech americkém, britském a francouzském. Restitucemi v pásmu sovětském se zabývá československá vojenská misse v Berlíně. V Polsku máme československou revindikační komisi ve Varšavě na podkladě zvláštního ujednání s Polskem. V ostatních zemích vyřizují restituce československé zastupitelské úřady.

Restituční řízení se vykonává na základě zvláštních přihlášek, jichž došlo na 3.000 v celkové hodnotě přes 2 miliardy Kčs.

Vedle přímých restitučních přihlášek používáme k restitučnímu řízení také soupisu zavlečeného majetku, prováděného okupačními úřady spojeneckými v Německu.

S organisaci restitučních prací a s jejich praktickým prováděním bylo započato v březnu 1946 a bylo dosaženo již nyní kladných výsledků. Jde hlavně o stroje a strojní zařízení, auta, textílie, koberce, kůže, obuv, psací stroje, cisternové vozy, úzkokolejné lokomotivy, platinu, meteorologické záznamy, jablonecké zboží, 25 lodí z americké zony v Německu, 13 lodí z Rakouska, válečný materiál atd.

Restituce zvonů přinesla velké zásilky zvonů v celkové váze přes 130.000 kg.

Z kulturního majetku byla restituována řada historických a uměleckých předmětů.

V otázkách repatriačních a reemigračních postoupili jsme v posledním roce a značný krok kupředu.

Repatriační misse naše v cizině byly po skončené repatriaci téměř již všechny zrušeny. Zřízením naší vojenské misse v Německu jest nám umožněno i tam přenésti práci těchto missí na úřady zastupitelské, z nichž se generální konsuláty v Hamburku a Mnichově právě ujímají činnosti.

Také cizí repatriační misse v Československu počtem 35, zřízené nejen pro repatriaci cizinců od nás a repatriací transitní, dokončují svou činnost a postupně odcházejí.

V minulém roce začali jsme s organisovaným přestěhováním krajanů z ciziny do vlasti. První smlouva, která byla o tom sjednána, jest smlouva se Sovětským svazem, podepsaná v Moskvě 10. července 1946. Ve smlouvě té vyšel nám Sovětský svaz dalekosáhle vstříc, umožniv návrat 33.000 Čechů z Volyňska, z nichž mnozí byli v řadách naší osvobozenské armády. Osídlení těchto krajanů zemědělsky vyspělých znamená veliký přínos k výstavbě našeho pohraničí. Smlouva se týká též Slováků a navzájem umožňuje návrat Ukrajinců, Rusů a Bělorusů z Československa do SSSR. Transporty s obou stran jsou v chodu a jsou řízeny smíšenou komisí československo-sovětskou v Moskvě a příslušnými místními missemi na Volyňsku a v Československu.

Druhou úmluvou tohoto rázu jest dohoda o přestěhování Čechů a Slováků z Rumunska. Naše misse v Cradea začala již s transporty krajanů, z největší části Slováků. Také s Jugoslavií a Bulharskem vyjednáváme o návrat našich krajanů.

Bohužel naše vlast nemá sdostatek orné půdy, aby mohla umístiti všechny naše krajany-zemědělce v cizině usedlé. Vrací se tedy ponejvíce jen živnostníci a bezzemci, dělníci a inteligence.

Podle možností přijali jsme mnohé krajany z Rakouska, Francie, Belgie a Polska. U krajanů vídeňských objevily se potíže s jejich umístěním ve vlasti, jelikož jsou to vesměs řemeslníci a počet živností u nás je omezen. Také ze zámoří hlásí se nám krajané k návratu do vlasti.

Jest dojemný tento silný hlas domova, který u krajanů mnohde ani po staletích neutuchá, jak tomu příklad dávají krajané z Polska, potomci pobělohorských vyhnanců.

Nicméně při vší naší snaze bude nutno počítati s tím, že se nám nezdaří splniti přání všech krajanů z ciziny po návratu do vlasti. Budeme míti i nadále důležitou a ne malou větev národa českého i slovenského za hranicemi, čítající stále ještě asi osminu všech Čechů a skoro třetinu všech Slováků.

Ministerstvo zahraničních věcí neopomine jim věnovati zvýšenou pozornost, kterou si zaslouží pro vzornou pomoc, se kterou přispívali staré vlasti své v době nebezpečí, poroby a války.

Nedostatek pracovních sil rukodělných, který se objevil v zemědělství, hornictví, ve stavebním průmyslu a v pomocných odvětvích pracovních v průmyslu i v živnostech, přiměl nás k tomu, že jsme hledali pracovní síly za hranicemi.

Uzavřeli jsme dvě úmluvy o nájmu pracovních sil, s Bulharskem o zemědělských dělnicích a s Italií o dělnících zemědělských i průmyslových. Bulharští dělníci již k nám jezdí a dobře se osvědčují a o transportu italských se právě jedná.

Při organisování čs. zahraniční služby v cizině má ministerstvo zahraničních věcí na zřeteli takové znovuvybudování sítě československých zastupitelských úřadů, které by odpovídalo jak nynějším zahraničně-politickým poměrům nové lidově demokratické Československé republiky, tak i jejím úkolům poválečným.

Při budování sítě skutečných zastupitelských úřadů byl vzat v úvahu počet zastupitelských úřadů v cizině podle stavu 1. ledna 1938. Toto datum je východiskem, ježto ke zrušení některých zastupitelských úřadů bylo přikročeno během roku 1938 vlivem politických událostí. Ke dni 1. ledna 1938 bylo v činnosti 85 skutečných zastupitelských úřadů a 138 honorárních zastupitelských úřadů.

Usnesením vlády v Londýně byla zřízena vyslanectví v Quitu - Ecuador - v Ottawě a v Oslo. Pro Addis Abbebu byl prozatím akreditován československý vyslanec v Káhiře a v Beyruthu - Syrie-Libanon - odevzdal titulář pověřovací listiny v poslední době. Dále byla usnesením československé londýnské vlády přeměněna vyslanectví v Chungkingu - nyní v Nankingu - v Londýně, v Moskvě a ve Washingtonu na velvyslanectví, konsuláty v Kapském Městě a v Londýně přeměněny na generální konsuláty a zřízena Čs. informační služba v New Yorku a Čs. hospodářská služba v USA v New Yorku.

V době znovuzahájení činnosti ministerstva zahraničních věcí v Praze v květnu 1945 bylo v činnosti: 4 velvyslanectví, 23 vyslanectví, 8 generálních konsulátů, 8 konsulátů a 2 jiné zastupitelské úřady (Československá informační služba v New Yorku a Československá hospodářská služba v USA v New Yorku), tedy celkem 45 skutečných zastupitelských úřadů jakož i 44 honorárních konsulárních úřadů.

Po zahájení činnosti ministerstva zahraničních věcí v květnu 1945 byla vyslanectví v Paříži a v Bělehradě přeměněna na velvyslanectví, konsuláty v Lublani a v Casablance povýšeny na generální konsuláty, zřízeny nové generální konsuláty v Amsterdamu (již v činnosti) a ve Wellingtonu (Nový Zéland), zřízen Úřad československého delegáta při Organisaci Spojených národů v New Yorku a Úřad delegáta Československé republiky při mezispojenecké reparační agencii v Bruselu, zřízeny Úřad československého delegáta při spojenecké kontrolní komisi v Budapešti, Úřad československého zmocněnce ve Vídni, Úřad delegáta vlády Československé republiky v Bukurešti, Československá misse při Spojenecké kontrolní radě v Berlíně, Československá misse pro restituce do Československa v Hoechstu a Československá misse pro restituce a reparace v Oeynhausen, přemístěná později do Bad Salzuflen.

Československá informační služba v New Yorku a Československá hospodářská služba v USA v New Yorku byly jako samostatné úřady zrušeny a jejich agendu převzal generální konsulát v New Yorku.

Úřad československého delegáta v Bukurešti, dosavadní konsulát v Beyrutu a konsulát v Dublíně byly přeměněny na vyslanectví.

V době od května 1945 do dnešního dne znovu zahájily tedy činnost tyto československé zastupitelské úřady:

a) velvyslanectví v Bělehradě, vyslanectví v Kodani, u Svatého Stolce ve Vatikáně, v Bukurešti, v Sofii a nedávno ve Vídni.

Nově zahájila činnost vyslanectví v Montevideu, v Dublině a v Beyrutu.

b) generální konsuláty v Lublani, v Záhřebu, v Curychu, v Amsterdamu, v Londýně, v Hamburku, v Baden-Baden.

c) konsuláty v Miláně, v Lille, ve Štrasburku.

Stav československých skutečných zastupitelských úřadů k dnešnímu dni činí celkem 64 skutečných zastupitelských úřadů a 43 honorárních úřadů konsulárních.

Uvažuje se o zřízení diplomatických zastoupení v Albanii, Afganistanu, ve Finsku, v Iraku, v Syrii, v Habeši a v Řecku, které sem vyslalo již svého chargé ďaffaires, a o znovuzřízení vyslanectví v Maďarsku. Kromě toho se uvažuje o dalším znovuobsazení některých konsulárních úřadů v Německu, Jugoslavii, Brazilii a jinde.

Paní a pánové, skončil jsem výklad ministra zahraničních věcí, který je občas mluvčím všech šesti stran národní fronty. Myslím, že československá zahraniční politika za posledních dvanáct měsíců může vykázat kladné výsledky. To neznamená, že jsme dosáhli všeho, čeho jsme chtěli a mohli dosáhnout. Republika Československá, už skoro stát Čechů a Slováků, má dosud ve světě dobré jméno. Je na nás, abychom je udrželi. Antisemitism, tato nejpodlejší zbabělost, nemá a nesmí mít v naší zemi místa. Socialisující stát, ale stát svobodných lidi. Stát nestranně justice a opravdové demokracie. Ani opona, ani most, ale článek demokratického řetězu, který obepíná svět a drží tuto zeměkouli pohromadě. Malá požehnaná země, velká a slavná svou tradicí vítězící pravdy. Dokažme sami sobě úspěšnou dvouletkou, že jsme zajedno v plnění povinností, odkázané nám těmi, kteří i za vás, poslance Ústavodárného Národního shromáždění, zemřeli s plnou důvěrou v uhasínajících srdcích. Zůstaňme jim věrni a zůstaňme věrni sami sobě a jejich ještě nenarozeným vnoučatům a pravnoučatům.

Děkuji vám za trpělivost, s kterou jste mne vyslechli. (Hlučný potlesk.)

Předseda: Byl mně podán návrh posl. Štětky, Langra, Vičánka, dr Kočvary, Kaplana, Komzaly a druhů, aby o prohlášení pana ministra zahraničních věcí byla provedena rozprava a aby rozprava tato zahájena byla v této schůzi.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Štětky, Langra, Vičánka, dr Kočvary, Kaplana, Komzaly a druhů, aby o prohlášení pana ministra zahraničních věcí provedena byla rozprava a aby rozprava tato zahájena byla v dnešní schůzi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je tento návrh přijat.

Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. Nový, dr Šoltész. dr Ducháček, dr Jan Stránský, dr Bernard, Žiak, dr Brůha, Šulik, Viboch, dr Horáková, dr Hodža, dr Hobza, Evžen Erban.

Uděluji slovo prvému řečníku, p. posl. Novému.

Posl. Nový: Pane předsedo, slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Dnešní výklad p. ministra zahraničí ukázal nám bohatou a kladnou bilanci naší zahraniční politiky. Jsme vděčni p. ministrovi za jeho exposé, vděčni tím více, že jeho součet dosavadních výsledků naší zahraniční politiky podává obraz stejně uspokojující, jako tomu je v našem vnitřním hospodářském vývoji. Rádi konstatujeme, že konsolidační proces republiky jak na vnitřním, tak i na zahraničně politickém poli postupuje úspěšně. Dnes, dva roky po našem osvobození, můžeme se směle obrátit nazpět a prozkoumat, jak byly uskutečňovány zásady naší nové zahraniční politiky, usnesené první vládou republiky a obsažené v košickém vládním programu. V odst. 4 košického programu se praví: "vyjadřujíc neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě. Smlouva československo-sovětská z 12. prosince 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci bude určovat pro veškerou budoucnost zahraničně politickou posici našeho státu". V programu se praví dále: "vláda bude spatřovat důležitý svůj úkol v tom, aby uskutečnila pevný spojenecký svazek s novým, demokratickým Polskem a aby co nejdříve bylo také možno provésti předpokládané rozšíření čs.-sovětské smlouvy z 12. prosince 1943 v trojstranný pakt, který by stvrdil spojenectví Československa, Polska a Sovětského svazu proti německé výbojnosti. Pokud jde o Polsko, vláda se vynasnaží praví program aby bylo zapomenuto neblahé minulosti a aby poměr Československa k novému Polsku byl od počátku postaven na nový základ, na základ slovanského bratrství. Slovanskou linii ve své zahraniční politice bude vláda sledovati tím, že naváže nejpřátelštější spojení s novou Jugoslavií a že nalezne formu nových styků i se slovanskými Bulharskem." (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)