Zbude nám ještě vyřešiti některé
otázky územní. I v tom směru jsme
jednali, jak patrno z dodatkového protokolu, který
tvoří součást spojenecké smlouvy.
Napsali jsme tam, že vyřešíme vzájemnou
dohodou územní otázky, které jsou
mezi námi, do dvou let. Věříme, že
ovzduší vytvořené spojeneckou smlouvou
a praktickým prováděním našeho
spojenectví umožní časem jejich řešení.
A tu bych rád poprosil o zdrženlivost. Prosím,
aby se nedělaly zbytečné projevy, které
by tuto atmosféru, kterou musíme vytvořit,
chceme-li se dohodnout, rušili. Prosím o to velmi
naléhavě ne za sebe, ale za všechny, kteří
se chtějí dohodnout a kteří chtějí
tuto velmi obtížnou věc do dvou let skoncovat.
Dodatkový protokol obsahuje dále ustanovení
o hospodářské a kulturní spolupráci,
k jejímuž uskutečňování,
jak jsem již řekl, jsme přikročili ihned
ve Varšavě. Konečně jsme se v něm
dohodli, že v rámci zákonitostí a na
podkladě vzájemnosti budou zajištěny
Čechům a Slovákům v Polsku a Polákům
v Československu možnosti národnostního,
politického, kulturního a hospodářského
rozvoje.
Pevně doufám, že jsme ve Varšavě
položili pevné základy k praktické spolupráci
mezi oběma bratrskými národy a že zahajujeme
tímto podpisem spojenecké smlouvy v poměru
mezi oběma státy období upřímného
přátelství, z kterého budou míti
užitek oba naše státy a jímž přispějeme
též k dalšímu utužení svazků
mezi slovanskými národy.
Náš poměr k bratrské Jugoslavii byl
dále upevněn a prohlouben uzavřením
smlouvy o přátelství, vzájemné
pomoci a mírové spolupráci, kterou jsme podepsali
9. května v Bělehradě. Již dříve,
v březnu m. r., měl československý
lid příležitost osvědčit své
bratrské city národům Jugoslavie u příležitosti
návštěvy maršála Tita v Československu.
Stejně srdečně byla uvítána
československá vládní delegace v čele
s předsedou vlády Fierlingerem za své květnové
návštěvy v Jugoslavii. Také pozdější
návštěvy členů československé
vlády v Jugoslavii ukázaly, jak hluboko tkví
tradice vzájemného přátelství
v lidu obou zemí. Spolupráce našich delegací
na pařížské mírové konferenci
i na zasedání Spojených národů
se osvědčila plně v duchu této tradice.
Uvítali jsme, že pařížská
konference připravila mírovou smlouvu s Bulharskem,
jež se tak vrátilo do rodiny svobodných národů,
a těšíme se z toho, že naše dobré
styky s nově osvobozenou bulharskou zemí se slibně
rozvíjejí.
Stejně tak i rumunský národ našel podpisem
mírové smlouvy svou pevnou základnu a přejeme
mu, aby se co nejdříve zotavil z ran, jež mu
zasadila válka, již nezavinil a na jejímž
konci mohl tak účinně přispět
k porážce fašismu a i k osvobození našemu.
Řekl jsem zde již dříve jednou, že
se vynasnažím, aby naše vztahy k Velké
Britannii byly co nejlepší, aby se náš
vzájemný poměr vyvinul dále v poměr
opravdově přátelský. Toto přání
bylo přirozené, odpovídá dřívějším
vztahům našeho lidu k lidu Velké Britanie,
které se prohloubily a utužily v těžkých
dobách války, kdy naše vláda požívala
pohostinství a účinné podpory vlády
britské, v dobách, které nás přivedly
k lepšímu vzájemnému poznání.
Zájem britského lidu o naši republiku a jeho
národy se projevil v poslední době v mnohém
směru. Měli jsme tu v létě delegaci
britské sněmovny, která studovala naše
dnešní poměry politické a hospodářské.
Byla tu návštěvou paní Wilkinsonová,
britský ministr vyučování, v niž
naše národy měly dobrého přítele,
plného vzácného porozumění
a dobré vůle. Litujeme upřímně
její smrti a zachováme ji ve vděčné
paměti. Její dílo se dále rozvíjí.
Spolupráce na kulturním poli zdárně
pokračuje. Naši studenti budou mít zvýšené
možnosti pro studium v Anglii a zájem o studium anglického
jazyka v naší zemi velmi vzrostl. Ve spojenecké
smlouvě anglo-francouzské vidím i politické
přiblížení Anglie k evropskému
kontinentu a těším se z něho, neboť
jsem přesvědčen, že tato smlouva je
prodchnuta týmž duchem součinnosti na obranu
míru v rámci Spojených národů,
jako smlouvy naše.
Obtíže, se kterými britská vláda
musí v přítomné době zápasit,
jsou zajisté velké. Jsem však jist, že
na cestě, kterou nastoupila, dojde k uspokojivému
vyřešení těchto těžkých
problémů. Velká Britannie se vítězně
dostala z války, dostane se vítězně
i z těchto obtíží.
Francie. Při podpisu mírových smluv v Paříži
bylo mezi zahraničními ministry Československa
a Francie dohodnuto zahájit jednání o uskutečnění
zásad londýnské deklarace ze srpna 1944.
Touto deklaraci byly mnichovské dohody i s jejich důsledky
prohlášeny za nicotné a stvrzeno, že mezi
Československem a Francií trvá dále
politika úzkého přátelství.
Obě vlády se v ní tehdy dohodly, že
ve vhodné době provedou v dosud existujících
úmluvách takové změny, aby spojenecká
spolupráce mezi oběma zeměmi byla užší
a účinnější v rámci všeobecné
bezpečnosti a obnovy Evropy.
Tento okamžik nastal a proto jednání o novou
spojeneckou smlouvu bylo zahájeno a staré smlouvy
z 25. ledna 1924 a ze 16. října 1925 budou podrobeny
revisi, přizpůsobeny novým poměrům
a zařazeny do nové soustavy světové
bezpečnosti, jak ji má na mysli charta Spojených
národů.
Máme totožný zájem vůči
agresi německé a stejné útrapy prožité
za války vedou obě země k tomu, aby hledaly
záruky, které by je zabezpečily do budoucna
proti novému nebezpečí, aniž by ovšem
byly dotčeny závazky ke státům jiným.
Ministr Tillon právě v těchto dnech nám
sdělil, že francouzská vláda počítá
s tím, že k podepsání spojenecké
smlouvy s ČSR dojde v době co nejkratší
a způsobem velkému významu takového
aktu odpovídajícím.
Neshodujeme-li se dnes ještě úplně v
názoru na některé otázky týkající
se budoucího statutu Německa, věříme,
že se naše stanoviska sblíží.
Dobré základy k praktické spolupráci
kulturní jsme položili v prosinci podepsáním
dohody o vědeckých, literárních a
kulturních stycích. Návštěva
zástupce francouzské vlády ministra obnovy
Tillona byla námi uvítána jako další
výraz přátelské ochoty Francie k spolupráci
na budování poválečného světa.
S Belgií byla dojednána úmluva o kulturních
stycích, kterou podepsal náš významný
host ministr zahraničních věcí Spaak
při své návštěvě v Praze
7. března.
Toto symbolické datum na naší kulturní
dohodě s Belgií ukazuje jasně, že se
nevzdáváme kulturní spolupráce se
Západem.
V minulém roce jsem strávil několik měsíců
ve Spojených státech. Jak všichni víte,
ani tato velká země neunikla nesnázím
těžké poválečné doby,
bohatství a produktivita Spojených států
zůstává nicméně důležitým
faktorem v úsilí o hospodářskou obnovu
světa vyčerpaného válkou. Jsem přesvědčen,
že Spojené státy věrny svému
poslání naleznou cestu, jak pokračovati v
pomoci, kterou poskytovaly tolika státům svým
rozhodujícím podílem.
Chtěl bych zde znovu prohlásiti, jak jsme vděčni
organisaci UNRRA za všechnu pomoc, které se nám
od ní dostalo. Byl to společný boj všech
národů proti bídě a utrpení,
jejichž odstranění pokládáme
za nejbezpečnější prostředek
k zaručení míru a mezinárodní
bezpečnosti.
Řekl jsem již několikráte, že opravdový
mír může býti zabezpečen jen
shodou a spoluprací mezi velmocemi. Proto celý svět
a zejména malé národy s takovým zájmem
a někdy i s úzkostí sledují vývoj
jejich vztahů. Proto se nás tolik dotýká
vše, co by nasvědčovalo, že dochází
k nedorozumění mezi velmocemi, jimž charta
Spojených národů svěřila hlavní
odpovědnost za světový mír. Organisace
světa po tak převratných událostech,
jaké s sebou přinesla druhá světová
válka, je ovšem úkol nesmírně
obtížný. A přes všechno sblížení
s Evropou je Amerika stále ještě světem,
který při řešení mezinárodních
otázek uplatňuje svá vlastní měřítka,
svou techniku a vlastní způsob jednání.
S tohoto hlediska se dívám i na nedávný
projev presidenta Trumana o pomoci Řecku a Turecku, o němž
se ostatně kongres dosud nevyjádřil.
Po pařížské konferenci se ukázalo,
že při dobré vůli, trpělivosti
a houževnaté práci lze i velké nesnáze
překonat. Na zasedání valného shromáždění
Spojených národů došlo k zásadnímu
sblížení mezi velmocemi. Proto věřím,
že i dnešní obtíže jsou povahy přechodné.
Přecházeje k otázkám týkajícím
se Německa, musím především s
uspokojením konstatovati, že odsun Němců
z našeho území jest již skoro úplně
proveden. Jsem přesvědčen, že bych nenašel
lepších slov a lepšího ocenění
celé této historické akce, než vám
při několika příležitostech přednesl
kolega Nosek. Považuji jen za svou milou povinnost
dnes, kdy odsun jest již téměř skončen,
vysloviti s této tribuny a v přítomnosti
zástupců všeho českého a slovenského
lidu náš upřímný dík všem
spojeneckým činitelům v Německu, kteří
radou a hlavně skutkem pomohli ke zvládnutí
v poměrně velice krátké době
rozsáhlé a složité akce odsunu. Bylo
nám proto obzvláštním potěšením
vysloviti jim naše upřímné díky
i osobně v Praze, a to sovětské delegaci
v listopadu a americké v prosinci m. r.
Nepochybuji, že i poslední etapa odsunu, jež
bude provedena na jaře, bude míti díky osvědčené
pomoci sovětských a amerických činitelů
v Německu, do jejichž okupačních oblasti
budou poslední Němci od nás odsunuti, opět
hladký průběh.
O Německu a o problémech spojených s německou
mírovou smlouvou byla konána první přípravná
konference zástupců zahraničních ministrů
v Londýně v lednu a únoru letošního
roku. Konferenci této bylo vytčeno za úkol
vyslechnouti názory menších spojenců,
kteří se aktivně zúčastnili
války proti Německu, a dohodnouti se o proceduře
budoucích meritorních jednání o německou
mírovou smlouvu. Konference se plně zhostila jen
první části svého úkolu. O
proceduře, to jest v podstatě o míře
účasti menších spojenců na vypracování
mírové smlouvy, nebylo dosaženo dohody a věc
bude musit rozhodnout Rada zahraničních ministrů,
která nyní zasedá v Moskvě.
V řadě spojeneckých mocností vystoupili
jsme v Londýně i my a uplatnili svůj názor
na německé problémy. Naše delegace předložila
konferenci memorandum obsahující stanovisko československé
vlády ke všem velkým otázkám,
které se při budoucím uspořádání
osudu Německa kladou, jakož i speciální
naše požadavky, jež vůči poraženému
Německu zdviháme, a doprovodila je ústním
výkladem. Memorandum bylo již uveřejněno
a komentováno, takže jeho obsah jest vám znám.
Dovolte mi proto, abych jen přehlédl hlavní
jeho body.
V otázce budoucí politické struktury Německa,
v oné široce přetřásané
otázce federalisace nebo centralisace Německa, soudíme,
že při jejím řešení musí
být rozhodným vodítkem snaha po dosažení
maxima účinnosti kontroly všech velmocí
nad celým německým územím.
S hlediska hospodářské budoucnosti Německa
jsme pro jednotu jeho hospodářské struktury,
pro dekartelisaci, nationalisaci podniků patřících
nacistům, pozemkovou reformu a kontrolu měny, zahraničního
obchodu i investic. Nechceme míti vedle sebe Německo
pokleslé do stavu trvalé pauperisace, ale nechceme
také, aby si zachovalo prostředky, z nichž
by mohl znovu vyrůsti jeho válečný
potenciál. Pokud jde o vojenské a hospodářské
odzbrojení Německa a o reparace, stojíme
na basi sjednaných již mezinárodních
dohod a přejeme si, aby byly provedeny. V Poruří
a Porýní jsme přívrženci takového
řešení, které by nevyřaďovalo
hospodářské bohatství těchto
krajů z celkového hospodářského
režimu Německa a které by zajišťovalo
dozor všech okupačních velmocí nad tímto
bohatstvím. Při převýchově,
odnacisování a demokratisaci Němců
doporučujeme zvláště pečlivý
spojenecký dozor.
Jako zvláštní naše požadavky žádáme
konstataci nicotnosti mnichovské dohody z r. 1938 a nápravu
jejich hospodářských důsledků,
hraniční rektifikace, které zahrnují
celkem 819 km2 s 25.032 obyvateli, plnou assimilaci
Němců od nás odsunutých v Německu,
připadnou účast na kontrole Německa,
zejména v otázkách, které se nás
bezprostředně dotýkají, placení
reparací ve službách (hlavně transitní
dopravou), zajištění předválečného
transitního režimu na německých drahách,
svobodná přístavní pásma v
Hamburku a Brémách a svobodnou plavbu na Labi, Rýně
a na německé části Dunaje.
Tyto své názory a požadavky budeme uplatňovati
i v dalších fázích jednání
o německou mírovou smlouvu, které jistě
bude dlouhé a nesnadné. Nemusím zdůrazňovati,
že otázky, týkající se Německa
a jeho budoucího osudu, jsou pro nás tak životně
důležité, že jim věnujeme a budeme
věnovati největší pozornost a péči.
V tomto směru mohu uvésti, že jsme učinili
značný pokrok v organisaci našich zastupitelských
úřadů v Německu. Kromě naší
vojenské misse v Berlíně, akreditované
u spojenecké kontrolní rady pro Německo,
jsme získali povolení ke zřízení
generálního konsulátu v Hamburku (v pásmu
britském), v Mnichově (v pásmu americkém)
a v Baden-Badenu (v pásmu francouzském). Vybudování
konsulární sítě v Německu přispěje
k lepší informaci naší vlády o
německých věcech, k intensivnějšímu
hájení našich zájmů a také
ke koordinaci činností řady odborných
orgánů našich ministerstev v Německu
za vedení řádných zastupitelských
úřadů.
Od záležitostí německých obracím
se k Rakousku. O vztazích k této zemi mohu prohlásiti,
že vybudování a udržování
dobrých sousedských styků s Rakouskem pokračuje
příznivě v zájmu obou států.
Byli jsme mezi prvními, kteří uznali obnovený
rakouský stát de jure. Byli jsme také mezi
prvními, kteří s ním znovu navázali
výměnu zboží a přispěli
ke zlepšení jeho hmotných poměrů.
Proces obnovy oficiálních styků mezi oběma
státy se dovršuje v těchto dnech, kdy obnovujeme
řádné diplomatické zastoupení
ve Vídni a v Praze.
Mezinárodní postavení Rakouska bude stabilisováno,
až s ním spojenecké mocnosti uzavřou
smlouvu, která byla již z části vypracována
na konferenci zástupců zahraničních
ministrů v Londýně a která bude projednávána
na nynějším zasedání Rady zahraničních
ministrů v Moskvě. K této smlouvě
uplatnila naše delegace v Londýně připomínky,
týkající se také několika malých
hraničních úprav, na nichž máme
zájem z výlučně technických
důvodů, v souvislosti s některými
vodocestnými, urbanistickými a podobnými
projekty. Na základě doporučení londýnské
konference zástupců zahraničních ministrů
jednali jsme v minulých dnech ve Vídni s představiteli
rakouské vlády o těchto hraničních
úpravách. Jednání skončilo
zatím konstatováním vzájemných
stanovisek, jež byla zaznamenána v protokolu ze dne
14. března 1947.
Jednání s Maďarskem jsou vám už
dobře známa. I naše dobrá vůle
při nich. Shrnují naše zkušenosti v této
oblasti v toto: budeme další náš postup
vůči Maďarsku a naše vztahy k němu
upravovat výlučně podle činů
Maďarska.
S Vatikánem přikročili jsme k ustanovení
řádných diplomatických zástupců,
a to jmenováním našeho vyslance v Římě
a internuncia Msgra Rittera v Praze. Můžeme proto
očekávat, že naše jednání
o vyřízení všech otevřených
otázek církevně-politických bude nyní
rychleji pokračovati. Podařilo se již vyřešiti
několik důležitých otázek, jako
obsazení arcibiskupství pražského a
biskupství brněnského a novou úpravu
pravomoci nad diecesí litoměřickou.
Čekají nás však otázky ještě
daleko pro nás důležitější:
konečná úprava církevně-politických
poměrů na Slovensku, zejména zřízení
církevní pravomoci zcela nezávisle na církevních
provinciích maďarských. Musíme tu trvati
na tom, aby všecka dosavadní provisoria byla nahrazena
řešením definitivním, zejména
zřízením řádné církevní
provincie na Slovensku a západoslovenského biskupství.
Je k tomu nyní, po sjednání mírových
smluv, již čas.
Jsme při tom ochotni postupovati při jednáních
o tyto i jiné dosud nevyřešené otázky
podle zásad naší dohody s Vatikánem,
modu vivendi z roku 1928, který i nadále pokládáme
za politickou základnu, na které chceme budovati
svůj poměr k Svatému stolci, a doufáme,
že najdeme u něho plné pochopení pro
tuto svoji snahu, která je vedena nejen zájmem státu,
ale i církve katolické samé.
Uzavření a podepsání kulturní
dohody s Belgií není jediným počinem
naší zahraniční politiky směřující
k rozšíření a prohloubení našich
styků také na poli kulturním. Ke smlouvě
s Francií, která byla v květnu minulého
roku v Paříži podepsána, a k zmíněné
smlouvě s Belgií připojíme brzy kulturní
dohodu s Anglií, která je připravena k podpisu,
a také smlouva s Polskem, jejíž text byl vypracován
společným jednáním československo-polským
už v únoru minulého roku a která, jak
doufáme, bude moci být nyní velmi brzy schválena
a podepsána. Jednání o kulturní dohodu
s Jugoslavií a také s Bulharskem jsou už ve
velmi pokročilém stadiu a skončí co
nevidět parafováním textů. Naše
úřady zastupitelské stejně jako náš
úřad ústřední starají
se ve shodě s jinými resorty, zejména ministerstvem
školství a ministerstvem informací, aby sjednávané
kulturní dohody nezůstávaly mrtvou literou,
ale měly co nejbohatší náplň.
Naše kulturní styky ze Západem a Východem
se stále rozrůstají. Svědčí
o tom také celá řada mezinárodních
schůzek a sjezdů konaných v Praze, kde si
podávají ruce ke spolupráci demokratické
ženy a mládež z celého světa, odborníci
a vědci všeho druhu - odboráři, umělci,
intelektuálové, pedagogové i sportovci. Takový
široký zájem světový nás
těší, ale i zavazuje. Plynou nám z toho
mnohé morální povinnosti pro naše kulturní
a humánní poslání ve světě.
Využití zde navázaných styků
má pro rozvoj našeho státu velký význam.
Je v tom také kus práce organisační
i meritorní, jež nese ovoce a obohacení ideové.