Předseda Jos. David.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Petr, dr Ševčík, Tymeš,
Komzala.
Zapisovatelé dr Ducháček, dr Falťan.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Fierlinger, Široký,
Ursíny, dr Zenkl; ministři dr Dolanský,
Ďuriš, Hála, inž. Kopecký,
V. Kopecký, Laušman, Majer, Masaryk,
Nosek; státní tajemník dr Clementis.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
213 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar;
zástupce tajemníka NS dr Ramajzl.
1. Prohlášení ministra zahraničních
věcí podle § 64 jednacího řádu.
2. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu v Chebu o súhlas s trest. stíhaním
posl. Podzimka (tlač 455).
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu ve Staré Lubovni za souhlas o trest. stíhání
posl. Horvátha (tisk 456).
4. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu trestného v Prahe o súhlas k trest.
stíhaniu posl. Horna (tlač 457).
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu ve Staré Lubovni za souhlas s trest. stíháním
posl. Horvátha (tisk 458).
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Bytči za souhlas s trest. stíháním
posl. Hanzela (tisk 459).
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okresního národního výboru ve Šternberku
za souhlas k trest. stíhání administrativnímu
posl. Hořínka (tisk 460).
Předseda (zvoní): Zahajuji 42. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Sděluji, že jsem dal dovolenou podle § 2, odst.
4 jedn. řádu na tento týden posl. Vidovi,
Matrkovi, inž. Stykovi, inž. Filovi,
dr Linczényimu.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž je
1. Prohlášení ministra zahraničních
věcí podle § 64 jedn. řádu.
Prosím pana ministra, aby se ujal slova.
Ministr Masaryk (uvítán potleskem):
Paní a pánové poslanci ústavodárného
Národního shromáždění!
Předstupuji dnes před vás po delší
době, abych vám podal referát o mezinárodní
situaci a o činnosti ministerstva, za něž jsem
odpověden. Lituji, velmi lituji, že mi nebylo možno
vám častěji referovat, a plně uznávám
oprávněnost kritiky tohoto faktu, ale mé
pobyty ve vlasti byly tak krátké a nepravidelné
a několikrát v době, kdy Národní
shromáždění právě nezasedalo.
Doufám, že mi bude dopřáno strávit
delší dobu doma a že styky mého ministerstva
a moje s ústavodárným Národním
shromážděním budou časté
a intimní. Víte všichni, jak soudím
o parlamentní demokracii, a víte také, že
ve vašem sboru vidím vrcholný orgán
lidu rozhodujícího v naší politice vnitřní
a mezinárodní. Budu vás v budoucnosti prosit
o radu, o pomoc a o kritiku. Nezapomeňte, že celou
sanfrancisskou konferenci jsem vedl bez jediné instrukce
z domova, což ovšem nebylo vinou vlády, která
se právě v ony historické dny ujímala
moci a nemohla se věnovati detailům zahraniční
situace. Prosím vás, abyste se na mne obraceli,
abyste mne volali a abyste naší zahraniční
politiku sledovali a studovali. Skutečnost, že jsem
ministrem tak zvaně nepolitickým, mojí situaci
nijak nezjednodušuje. Prosím vás, abyste těchto
několik úvodních vět brali tak, jak
jsou míněny, nabízím vám svoji
loyální a vděčnou spolupráci
a prosím vás, abyste mně vyhověli.
Přejdu teď k pokud možno stručnému
vylíčení toho, co jsme vykonali, o co se
pokoušíme, situace, jak ji vidím při
svých až příliš častých
a vyčerpávajících toulkách
po světě.
Dne 10. února 1947 byly v Paříži podepsány
mírové smlouvy s Italií, Rumunskem, Bulharskem,
Maďarskem a Finskem.
Českoslovenští delegáti zastávali
při jednání funkci předsedy hospodářské
a finanční komise pro Balkán a Finsko, místopředsedy
v politické a územní komisí pro Finsko
a zpravodaje v politické a územní komisi
pro Rumunsko.
Postup Československa na pařížské
konferenci byl určen snahou, aby po úplné
likvidaci politických a hospodářských
následků války byly položeny zdravé
základy přátelské spolupráci
národů. Bývalé spojence Hitlerovy
jsme posuzovali podle toho, jak dalece jej dobrovolně podporovali,
jak opravdově se s ním pak rozešli a přispěli
k jeho porážce, a při tom jsme též
přihlíželi k jejich vztahům k Československu.
Proto čsl. delegace podporovala snahy Rumunska a Bulharska
o spravedlivou mírovou smlouvu, jejíž podmínky
by nebrzdily pokrokový politický a hospodářský
vývoj těchto států. Ani k mírové
smlouvě s Italií nepodala vlastních návrhů,
jež by postavení Italie ztěžovaly. Jugoslávské
návrhy na vyřešení otázky terstské
delegace podporovala. Máme na Terstu eminentní zájem
hospodářský.
Přímo a nejvíce bylo Československo
zainteresováno na mírové smlouvě s
Maďarskem. Všechny čsl. návrhy byly diktovány
snahou vyřešiti jednou pro vždy problémy,
znemožňující klidné soužití
obou sousedících států.
Československo zpravilo Radu zahraničních
ministrů o svých požadavcích již
v květnu 1946 a podalo jí memorandum, v jehož
přílohách byly zvláště
rozvedeny otázky odsunu maďarského obyvatelstva
z Československa a úpravy hranic.
Bylo jasno již od počátku, že problém
maďarské ethnické skupiny na Slovensku, třebaže
u porovnání s odsunem Němců celkem
nepatrný, bude představovat po stránce mezinárodní
a diplomatické problém daleko obtížnější.
Odsun Němců byl rozhodnut již v Postupimi,
kdežto odsun Maďarů mohl býti řešen
až v mírové smlouvě uzavírané
s již uznanou, pravoplatnou maďarskou vládou.
Přes opětovné pokusy, v tomto směru
učiněné, nepodařilo se, aby náš
požadavek maďarského odsunu byl pojat do návrhu
mírové smlouvy. Bylo třeba spokojit se možností
navrhovati jej až na konferenci samotné. Uplatňovali
jsme plné oduznání Vídeňského
t. zv. rozhodčího výroku do všech důsledků,
dále úpravu hranic u Bratislavy, zákaz revisionistické
propagandy, provedení zásady národního
státu Čechů a Slováků odsunem
obyvatelstva maďarského z Československa a
souběžně s Jugoslavií - vydání
předmětů tvořících kulturní
dědictví našeho státu, které
se dostalo před rokem 1919 do Maďarska. Totéž
platí o železničním materiálu.
V komisích bylo československým požadavkům
vyhověno; návrh odsunu 200.000 Maďarů
byl sice uznán konferenci jako odůvodněný,
nebylo však možno docíliti toho, aby byl Maďarsku
uložen mírovou smlouvou jako závazek. Československo
změnilo tedy svůj původní návrh
a žádalo, aby bylo Maďarsku uloženo přímé
jednání s Československem o problému
těch obyvatel, kteří nebyli přesídleni
do Maďarska v rámci dohody ze dne 27. února
1946.
Podávajíc svůj návrh, upozornilo Československo
na světovém foru na naléhavost problému
pro evropský mír. Požadavek odsunu byl podporován
delegacemi SSSR, Ukrajinské a Běloruské S.
S. R. a Jugoslavie. Polsko v politické a územní
komisi pro Maďarsko nebylo zastoupeno. Rovněž
podpora Francie u prvého návrhu byla zajištěna.
I ty delegace, které se postavily proti původně
navržené formulaci návrhu, plně uznaly
právo Československa na národní stát
a nad to byla zástupci všech velmocí velmi
jasné vyslovena zásada, že po zkušenostech
druhé světové války nelze již
otázku národnostních skupin řešiti
poskytnutím menšinových práv.
Vojenská ustanovení mírových smluv
jsou jednotná pro všechny uvedené státy.
Počty branných sil byly stanoveny se zřetelem
na celkový počet obyvatel, na délku pozemních
i vodních hranic. U Maďarska je tato hranice delší
a tím povolený počet branných sil
je poměrně vyšší než u Italie,
která má kratší obrannou hranici.
SSSR, ČSR a Jugoslavie obdrží od Maďarska
v období 8 let na reparacích úhrnem 300 milionů
dolarů, z čehož na SSSR připadá
200 milionů dolarů, na Jugoslavii 70 mil. dolarů
a na ČSR 30 mil. dolarů.
V mírové smlouvě s Maďarskem jsme dosáhli
dále rozšíření této klausule
též na převody učiněné
po 2. listopadu 1938 na jižní části
Slovenska, okupovaného Maďarskem, čímž
jsme docílili dalšího odčinění
hospodářských a finančních
důsledků Vídeňského rozhodčího
výroku.
Poražené státy poskytnou na základě
vzájemnosti po dobu 19 měsíců ode
dne, kdy vstoupí v platnost mírové smlouvy,
všem spojeneckým národům a jejich příslušníkům
nejvyšší výhody na poli obchodním
a hospodářském.
Otázka nového režimu na Dunaji mohla býti
pro protichůdnost názorů velmocí řešena
v mírové smlouvě s Bulharskem, Maďarskem
a Rumunskem jen všeobecným prohlášením
zásady volnosti obchodu a plavby na Dunaji, jehož
přesná náplň bude stanovena na příští
konferenci o Dunaji.
Mírové smlouvy s Maďarskem, Italií,
Rumunskem, Bulharskem a Finskem se připravují k
ústavnímu projednávání. Nejprve
bude předložena vládě a ústavodárnému
Národnímu shromáždění
k ústavnímu schválení mírová
smlouva s Maďarskem, na které máme největší
zájem. Stane se tak v nejbližších dnech.
Rovněž ostatní 4 smlouvy budou předloženy
k ústavnímu schválení v nejbližší
době.
Náš poměr k Sovětskému svazu
rozvíjel se v uplynulém roce samozřejmě
dále v duchu spojenecké a přátelské
smlouvy, jejíž tříleté výročí
jsme oslavili koncem minulého roku. Dalekosáhlé
společenství zájmů, které nás
sdružuje s tímto naším velkým sousedem
a spojencem, mělo ten přirozený důsledek,
že v průběhu minulého roku, bohatého
na politické události, projevovala se často
naše solidarita při řešení obtížných
otázek poválečného uspořádání
Evropy. Máme stejně jako Sovětský
svaz životní zájem na tom, aby Spojené
národy se staly účinným prostředkem
k udržení míru a spravedlivosti. Máme
nemenší zájem na tom, aby zhoubná ideologie
nacismu a fašismu byla ze světa definitivně
vykořeněna, aby ze srdce Evropy byla odstraněna
hrozba opakování agrese se strany Německa.
Přejeme si, aby státy, které rozpoutaly poslední
válku, byly přidrženy k nápravě
jimi způsobených škod a aby slovanským
státům byly zajištěny hranice, které
by uspokojily jejich spravedlivé zájmy národní,
hospodářské a bezpečnostní.
Z našich vzájemných styků uvedu jen
návštěvu naší vládní
delegace v Moskvě v červenci minulého roku,
při níž byla k našemu plnému uspokojení
vyřízena řada složitých otázek,
souvisících s pobytem sovětské armády
na našem území, z níž vyplynulo
odevzdání jako daru sovětské vlády
našemu státu Stalinových závodů
v Mostě a množství jiného materiálu,
který byl podle práva válečnou kořistí
Sovětského svazu. I v jiných oblastech našeho
hospodářství byla nám prokázána
účinná pomoc. O tom, že tato spolupráce
vlád vyjadřovala opravdu srdečně přátelský,
bratrský poměr národů obou států,
podal důkaz průběh návštěvy
naší parlamentní delegace v Sovětském
svazu, o němž vám podal zprávu předseda
David; myslím, že podobné dojmy si odnesla
z návštěvy u nás i delegace Nejvyššího
sovětu SSSR.
Nade vše ostatní stavíme snahu po přátelské
a trvalé mírové spolupráci mezi národy
a snahu po zažehnání dalších válek,
což obojí jasně označil opětovně
generalissimus Stalin ve svých veřejných
projevech za nejvyšší cíl sovětské
mezinárodní politiky. Sovětská politika
při svém známém realismu i při
své metodě - jíti přímo na
kořeny problému - byla vždy jasně optimistická
co do konečného výsledku věcí.
Generalissimus Stalin, který byl v průběhu
uplynulého roku několikrát požádán
o projev k mezinárodní veřejnosti, obyčejně
ve chvílích, kdy se názorové rozdíly
mezi mocnostmi zdály nepřeklenutelné, prohlásil
jasně, že "nevěří v skutečné
nebezpečí nové války", a že
naopak "plně věří v přátelskou
a trvalou spolupráci" mezi národy. Třebaže
občas se na obzoru vynořují hrozivé
mráčky, konečné výsledky uplynulého
roku v mezinárodní politice znovu odůvodňují
tuto víru, kterou sdílíme i my.
Spojenecký a přátelský poměr
k Sovětskému svazu otevřel nám široké
možnosti také pro rozmnožení našich
vztahů kulturních. Ruská věda, literatura
a umění nabyly pro nás ve svém novém
rozmachu a nových formách také nové
přitažlivosti a vystupňovaly snahu o výměnu
vzájemných kulturních hodnot. Zájezdy
studentů, žurnalistů, knihovníků,
uměleckých sborů a výkonných
umělců jakož i spolupráce v oboru filmovém
byly v uplynulém roce slibným počátkem
kulturních styků, jejichž nejintensivnějšího
rozvoje bychom si přáli a kterému chceme
co nejvíce i dále pomáhat.
Přicházím nyní k našim vztahům
k Polsku, které se v poslední době posunuly
výrazně do popředí. Byl zde učiněn
velký krok k ucelení naší slovanské
politiky - politiky naší slovanské rodiny,
k níž se hrdě hlásíme. Jak jsem
na tomto místě již zdůraznil, byla naše
vláda ještě v emigraci mezi prvními,
kdož vstoupili v pravidelné diplomatické styky
s vládou ve Varšavě, a každé upevnění
této vlády jevilo se nám jako posílá
nového demokratického Polska, s nímž
usilujeme vybudovat trvalé a upřímné
vztahy úplného přátelství a
tvořivé spolupráce.
Jednání o mírovou smlouvu s Německem
postavilo oba naše státy před stejné
problémy. Koordinovali jsme svůj postup a myslím,
že nám to oběma bude na prospěch. V
otázce západní hranice Polska jsme se postavili
na stanovisko, že v ní spatřujeme hranici celého
Slovanstva. Poskytli jsme proto Polákům v tom směru
plnou podporu očekávajíce, že mezinárodní
spolupráce obou zemí jistě vytvoří
předpoklady, abychom mezi sebou rozřešili bratrsky
a za vzájemného respektu existenčních
zájmů všechny otázky, o nichž jsme
začali jednat před rokem.
Dostali jsme se na tomto poli o veliký krok kupředu
tím, že jsme dne 10. března podepsali s polskou
vládou spojeneckou smlouvu. Tím vyvrcholuje naše
úsilí, které se datuje již z doby válečné,
o to, aby se Československo a Polsko sdružily, opřeny
o našeho velkého spojence Sovětský svaz,
ve spojenecký systém, který by je zajistil
proti jakékoliv agresi, jež by mohla v budoucnosti
vycházet z Německa. Již k naší
spojenecké smlouvě se Sovětským svazem,
která byla podepsána v Moskvě 12. prosince
1943, byl připojen dodatkový protokol, který
počítal s tím, že se demokratické
Polsko připojí k tomuto obrannému systému.
Desátý březen letošního roku
můžeme označiti za historický den jak
pro vzájemné styky a poměr obou našich
národů a států, tak také pro
bezpečnostní poměry v Evropě. Naše
smlouva, kterou jsme slavnostně podepsali ve Varšavě,
je obdobná našim spojeneckým smlouvám
se Sovětským svazem a Jugoslavií. Chrání
nás a také Polsko pro případ, kdybychom
buď my nebo Poláci byli zapleteni do nepřátelství
s Německem, které by obnovilo svou útočnou
politiku, nebo s kterýmkoliv jiným státem,
který by se s Německem v této politice spojil.
Jde o náš životní zájem, jsme však
přesvědčení, že společná
obrana proti takovému nebezpečí je v zájmu
udržení míru a mezinárodní bezpečnosti
vůbec, jak je to vysokým cílem Spojených
národů, jichž jsou oba naše státy
členy.
Při uzavírání spojenecké smlouvy
s Polskem jsme také měli na mysli prohloubení
spolupráce kulturní a hospodářské.
Použili jsme své návštěvy v Polsku
k tomu, abychom již ve Varšavě položili
základy k takové, co možná nejúčinnější
spolupráci. Rozhodli jsme se uzavřít v nejbližší
době dohodu kulturní, jakož i dohodu hospodářskou
na široké základně, která se
týká úpravy obchodních styků
mezi oběma zeměmi, výměny zboží,
služeb, jakož i investic. S polské strany se
počítá s dodávkami uhlí, zinku,
elektrické energie a jiného zboží, se
strany naší pak s dodávkami investičních
statků, surovin, výrobků průmyslových
a jiných výrobků a služeb. Rozhodli
jsme se uzavřít dále dohodu o průmyslové
spolupráci, týkající se zvláště
vybudování průmyslových objektů,
dále dohodu o přepravě a převozu po
souši, na vodě a ve vzduchu, jakož i využití
přístavů a o spolupráci v oboru organisace
dopravy po stránce technické a obchodní.
Předpokládáme, že obraty podle těchto
dohod dosáhnou s každé strany v průběhu
pěti let 10 až 15 miliard Kčs a při
tom československá vláda umožní,
aby polské investiční objednávky v
Československu, předvídané na zmíněných
pět let, byly uzavírány již v roce 1947.
Rozhodli jsme se rozvinout vědeckou i technickou spolupráci
podle československo-polského protokolu z 23. srpna
1946, jakož i spolupráci orgánů plánujících
hospodářství obou zemí. Delegace obou
zemí předloží společně
nejpozději do dvou měsíců celkový
návrh dohody o věcech, jež jsem právě
uvedl. Tyto výsledky Varšavského jednání
znamenají důležitou základnu k zajištění
zaměstnanosti a hospodářské i sociální
bezpečnosti našich obou zemí. Soudíme
při tom, že jsou i v hospodářském
zájmu zemí třetích.