Domnívám se, že totéž můžeme říci o každé revoluci.

Paní a pánové! Sovětská revoluce prolila mnoho krve. Byl jí vinen Nikolaj Lenin, nebo car Mikuláš a carský systém, který ruského člověka držel v bědném stavu a v bahně po celá tisíciletí? Lenin provedl převrat, ale car vyvolal revoluci. Svým odporem k lidu carští generálové vyvolali občanskou válku. A tak tyto zločiny minulosti, jak dobře to řekl Thomas Paine, jsou vinny bědami, které i v našem životě vidíme. My tu nejsme ovšem proto, abychom zločiny omlouvali, my tu nejsme proto, abychom je zakrývali, my tu nejsme proto, abychom kryli ty, kdož se jich dopouštěli. My jsme tu proto, abychom je napravovali, abychom ukázali, že revoluce je veliká, že revoluce je krásná, že se za ni může, ba musí postavit celý národ, je-li to národ ušlechtilý, neboť ona po tisíciletí bídy a bědy dává národu příležitost ke krásnému, čistému životu ve svobodě a s dostatkem chleba. (Potlesk.) Revoluci proto nesmí vést nenávist. Revoluci musí vést láska a této lásky v duchu našich nejkrásnějších národních tradic máme být plni. Tak nás tomu učili ti, kteří nás vysvobozovali ze žaláře rakouského i z bídy protektorátu.

Tento zákon, to je ono krásné dílo, které přichází minulé křivdy a hříchy napravovat. Proto jsme za ně vděčni, proto hluboce cítíme jeho velikost a přejeme si jenom jediného: Aby tohoto zákona bylo užito tak, jak je to v tradici našich dějin, v tradici velkého humanisty Tomáše Masaryka. (Potlesk.)

Je to dílo velké sociální i křesťanské lásky, v důsledku nejlepších ideí našich dějin. A je to dílo, pro které jsme my, dobrovolní pracovníci, bojovali a pracovali 40 let. Je to veliké vítězství, které slavíme dnes. Jen jediné přání máme: Aby i podle toho nového zákona byl ve svých dobrých a zdravých dětech národ věčný. Máme jediné přání, aby oba dva zákony, jak o péči poradenské, tak o péči o mládež ukazovaly nám cestu do národní budoucnosti, do národní věčnosti. Končím přáním, aby ti, kdož toto dílo upřímné lásky k národu 40 let připravovali, byli následováni novými dělníky, kteří by měli tutéž lásku, s jakou dobrovolní pracovníci i všichni, kdo se o dítě u nás zasloužili, pracovali v minulých časech. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Jägermann. Dávám mu slovo.

Posl. Jägermann: Dámy a pánové! Vážená sněmovno!

Dovolte mi jen několik střízlivých poznámek po řečech pánů a dam, kteří promluvili přede mnou. Je potěšením vzít na vědomí, že pan kol. Vojta Beneš tak ze široka tuto otázku osvětloval.

Mám-li být poctivý a upřímný, musím tu jenom zdůraznit, že je potřebí, abychom věnovali dětem největší možnou péči. Zákon o organisaci péče o mládež má konečně vyřešit otázku zveřejnění této péče tak, aby se každému dítěti dostalo toho, čeho nezbytně potřebuje k tělesnému a duševnímu vývoji. Toto právo si všechny naše děti přinášejí již svým zrozením na svět. Buďme přesvědčeni, že to s touto péčí bude skutečně tak, jak to zákon káže. Buďme přesvědčeni o tom, že tento zákon vyřeší péči o děti a rozšíří ji daleko přes těch 50.000 dobrovolných pracovníků v této ušlechtilé věci. Je pravda, že starost o dítě jest měřítkem národní vyspělosti.

Mohu kvitovat, že to budeme a máme činit tak, jak to dělá Sovětský svaz a druhé moderní národy. Nejušlechtilejším lidem dáme tak do ruky velikou zbraň, tento dobrý zákon. A nepochybujeme o nových zahradnících, milujících stejně tak a snad ještě víc naše květinky, naše krásné děti. Nepochybujte - a o to se budete starat - že nebude již nezaměstnaných tátů s desetikorunovými žebračenkami. Je potřebí lepší kultury, ale k té kultuře je třeba předpokladů, a proto my komunisté se budeme usilovně starat, abychom je vytvořili, abychom pomohli dvouletce a našemu dobrému hospodářství na nohy.

S plným zadostiučiněním bude náš lid kvitovat ustanovení 1. paragrafu, které přenáší vyplývající z něho úkoly, souvisící s péčí o dítě, na lidovou správu. Ano, to je to zřízení, kde mají lidé k dítěti nejblíž. Chápou jeho potřeby, nechodí a nebudou skutečně chodit hluše kolem dětské bídy. Zvláštní komise při okresních národních výborech a zemských národních výborech mají být zřízeny pro svůj určitý obvod. To odpovídá asi nynější organisaci péče o mládež. Zákon sám však opomíjí důležité pomocné orgány, nezbytné k prohloubení péče o dítě tak, aby bylo možno zasáhnout i do té nejzapadlejší vísky a tak pomáhat všem potřebným vesnickým dětem. Máme takové orgány, místní péče o mládež a rodičovská sdružení. To jsou ty orgány místní péče pro jednotlivé školy a zvláště tam, kde je jenom jediná vesnická škola. Tyto orgány se již skutečně osvědčily a bude nutno s nimi při provádění směrnic v budoucnosti počítat.

Členové okresních komisí péče o mládež se obyčejně skládají z virilistů, z volných členů z řad národních výborů, z odborníků a konečně z dobrovolných pracovníků. Domníváme se, že tímto zákonem bude oceněna skutečně výborná práce těchto dobrovolných pracovníků. Tito se v dobách nebezpečných starali o naši mládež a zachovávali ji našemu národu. Bylo by třeba k doplnění této účinnosti povolati mezi virilisty okresních komisí i sociální referenty okresního národního výboru. Tak by byla umožněna spolupráce mezi okresní péčí o mládež a touto komisí a zabezpečena koordinace práce všech sociálních organisací, i místních, i okresních.

Dále by bylo potřeba, aby i školní inspektor, který je členem všech okresních péčí, jsoucích v jeho správním okrese, mohl si určiti své zástupce. To budiž zdůrazněno a bylo by dále třeba, aby směrnice pamatovaly na tato a podobná ustanovení. Nemohu tady nepřipomenout, že není pamatováno na zastoupení hlavních představitelů starosti o mládež, Svazu české mládeže. Vytýkat jim neschopnost nebo stranickost by nebylo na místě. Naše mládež v jednotném svazu je schopná - ona to již dokázala. - Ano, ona je stranická, ale pro republiku, pro vlast, a je zaujatá, ovšem, ale pro své zájmy, které jsou normální. Je ironií, že Svaz české mládeže nemá ono právo v tomto zákoně.

§ 3 konec konců řeší i finanční péči o mládež. Máme s vámi všemi stejný názor, že kapitál, vynaložený na dětskou péči, se nejlépe zúročí. Šťastné a zdravé děti jsou základem našeho národa. Finanční náklady na preventivní péči musíme naprosto uznat, ovšem nestačilo by na tom ustat. Věřím, že náš stát bude mít stále více a více možnosti dávat víc a víc. Také o zaměsnance, o kvalifikované odborníky, úředníky a obětavé dobrovolníky je dobře tímto zákonem postaráno. To jsou lidé, kteří mají lásku k dětem a jejichž dobrovolnost není jenom representativním pozlátkem, jako to bylo mnohdy. Jim lze skutečně poděkovat za to, že se o mládež starali, aniž čekali, až stát si stejnou povinnost uvědomí, jak tomu také bylo v minulosti.

Návrh zákona, o kterém budete hlasovat, znamená skutečně pokrok. Na př. § 5 dává všecky ústavy péče o dítě do vlastnictví obcí, okresů a zemí, podle okruhu účinnosti. Ale je nedostatkem dnešní osnovy, že se netýká zdravotních ústavů a ozdravoven, jejichž právní poměry má upravit osnova zákona o poradenské péčí. Tu je nutno říci jednu pravdu - že veškerá péče o mládež, ať sociálně-zdravotní, právní či výchovná má být a měla by být soustředěna v jeden jediný nedílný celek, abychom se mohli vyvarovat skutečných kompetenčních sporů, abychom se mohli vyvarovat několika kolejí. Bude-li poradenská péče zvlášť oddělena od sociální, zdá se mi, že to bude krok zpět, poněvadž obě tyto péče se prolínají a jedna bez druhé nemohou existovat. Je si jenom přáti, aby v budoucnu tento zákon a jeho provádění na to pamatovalo, aby tyto případy nenastaly. Také dlouholetá praxe ukázala, že poradny pro matky a děti jsou základním kamenem nejen pro preventivní péči, ale i pro právní ochranu mládeže. Bez těchto poraden mohly by se okresní péče o mládež stát torsem, nemohoucím splnit své původní poslání. Rovněž poradny bez spolupráce kvalifikovaných personálních sil sociálních, zdravotních a právních by byly ve výchovných otázkách když ne znemožněny, tedy jistě částečně narušeny. Ano, sociálním zlem chátrají naše děti a vyřešením hospodářských potíží pomocí dvouletého plánu potřeme i toto zlo. To jsou také další důvody pro to, aby péče o mládež nebyla rozdělena. Jestliže už nahoře existuje nebo má existovat koordinační komise péče o mládež, v níž jsou zastoupena předsednictva a pověřenectva, nepovažují sociální pracovníci dole za nutné, aby zdravotní poradenství bylo od péče o mládež odděleno a přiděleno ministerstvu zdravotnictví zvlášť. Nepovažuji to za zlepšení, nýbrž jenom za kompetenční otázky, když jde o ztížení péče o dítě. Bude ovšem záležet na tom, jak sociální pracovníci na okresních národních výborech budou poctivě spolupracovat, aby naše dítě nebylo poškozováno, protože existuje doposavad velmi vžitý názor o sociální péči, který vyvěrá ze starých obvyklých a ne vždy dobrých zkušeností. Poradenství je třeba zdokonaliti vůbec rozšiřováním poraden. Odborníci žádají také rozšíření poradenství o pedopsychologickou poradnu, kde by se matkám dostalo pokynů, jak podporovati duševní vývoj dětí, a dále o logopedickou poradnu, kde by se napravovaly vady řečí a prováděla preventivní péče již v raném věku dítětě, aby se tak již před školou zabránilo těžkým vadám.

Bude potřebí, aby se při rozdělení péče o dítě do různých ministerstev zabránilo nebezpečí, že se péče o mládež stane předmětem sporu o kompetenci, jak již to ukázala praxe v některých okresních péčích, aby se zabránilo dále jakémukoliv znechucení u dobrovolných pracovníků a aby neutrpělo naše dítě. Tento zákon je skutečně věcí kompromisní dohody. Věříme, že při jeho provádění bude postupováno jednotně a vždy ve prospěch dítěte. Nakonec zůstane jenom jediná pravda: Jen jednotně vedená péče o mládež může dítěti prospět. Naše děti si zaslouží takové péče, která bude v každém směru dokonalá. Nedáváme skrovné prostředky na péči, ale přesto dáváme stále ještě málo.

Vážené paní a páni poslanci, jednáte dnes o posílení kořene národa. Jste si jistě všichni vědomi toho, že jen zdravé a silné dítě vytvoří šťastný a silný národ. Vláda Národní fronty je vládou mládeže, a za všecky dobré počiny vlády půjde mládež s vládou. A tyto dvě osnovy, budou-li dobře prováděny, jsou dobrým počinem. Jistě budou dobrou zbraní v boji o získání mládeže pro šťastnou republiku. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Slovo má dále pí. posl. Zimáková. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Zimáková: Paní a pánové!

Stojíme na prahu jara skutečného i symbolického a dnes pro ně přinášíme dva z nejkrásnějších květů, zákony, jež jsou věnovány mládeži a zdraví národa. Když jsme za té dlouhé, kruté fašistické nadvlády bojovali o to, aby nám opět zasvitlo slunko, bylo nám a zajisté i drtivé většině našeho národa jasno, že nám nejde jen o obnovení bývalé republiky, nýbrž šlo a jde nám o to, abychom si vybudovali domov po všech stránkách krásnější, spravedlivější a lidštější. A proto jsme si vzali k srdci slova našeho soudruha a předsedy vlády Klementa Gottwalda, že jen takový systém má vyhlídky a právo na trvalou existenci, který dá svému lidu nejen více politických svobod, nýbrž který jim také přinese zlepšení jeho hospodářských a sociálních podmínek.

Toto je a musí být základním vodítkem celého našeho myšlení a konání. Toto také měla na mysli naše vláda, když ve svém vládním programu pravila, že v popředí sociální péče bude stát vydatná péče o matku a dítě a že péči o naši dorůstající mládež postavíme na širokou základnu. Je ovšem pravda, že toto samo o sobě by byla jen krásná slova, ale v tom je právě to radostné, že se u nás dnes přechází od slov k činům.

My jsme, paní a pánové, i za první republiky věděli o lecčems, co by bylo záhodno učinit. Až do omrzení se nám opakovala hesla "vše pro dítě" a "Mladí vpřed", ale co jsem já jenom poznala těch maličkých, sedmi-, šesti- a pěti- letých dětí, které musily ke své výživě pomáhat tím, že často po mnoho hodin denně navlékaly jehly svým maminkám, domácím pletárenským šičkám. Musily, protože táta často po celé týdny marně sháněl práci. Za obšití kupy svetrů se platilo pár haléřů a žít se nějak chtělo a muselo.

Jak jsem cítila již tehdy ve své dětské duši jako krutou nespravedlnost, že sousedovic bledé Toničce nebylo dopřáno ani slunce, ani té prosté radosti her proletářských dětí. A co bylo proneseno útlocitných slov o té skleněné korálkové bídě malých dětí na severu! To bylo právě to, co nejvíc pobuřovalo náš lid, že se mluvilo o péči o dítě a při tom se trpěl kořen zla - lidská bída. A právě proto máme všechny důvody k tomu, abychom se radovali, protože naše lidově demokratická republika jde na kořen zla. My jsme provedli znárodnění, odstraňujeme příčiny nezaměstnanosti, a náš lid přebírá čím dále, tím více skutečnou moc a vládu v tomto státě do svých rukou. Dnes se už nespokojujeme slovy, ale stavíme na činech, a pravdu měl proto soudr. Slánský, když s této tribuny řekl, že hlavním smyslem dvouletky je štěstí člověka.

Heslu "vše pro dítě" a "Mladí vpřed" by byla odpovídala široká, státem organisovaná a řízená péče, ale té jsme u nás neměli. Jak vysvitá ze samotné přílohy k důvodové zprávě k zákonu o organisaci péče o mládež, činilo vydání okresních a zemských péči o mládež v českých zemích v r. 1937 asi 43 mil. Kčs, jež byly kryty z vlastních prostředků tuto péči provádějících spolků 70 % a subvencemi veřejných činitelů 30 %, zatím co rozpočtová rozvaha počítá po zestátnění péče o mládež s úhrnným nákladem 728 milionů Kčs. To ovšem není zdaleka jediný klad tohoto zákona. Velmi důležité je ustanovení zákona, že úkoly péče o mládež podle tohoto zákona budou prováděti okresní a zemské národní výbory. Tím dosáhneme nejen sloučení a jednotného řízení této péče, ale i skutečné účasti všeho lidu, která je jeho nejvlastnějším zájmem.

Ve veřejnosti i v parlamentních výborech se při projednávání tohoto zákona vyskytly hlasy, že se tímto zákonem špatně odměňujeme těm tisícům dobrovolných pracovníků v péči o mládež a že zneuznáváme jejich práci. Pravdou je však pravý opak. Nejen zasvěceným odborníkům, nýbrž i široké veřejnosti je jasno, že bez nadšené, obětavé a vytrvalé práce té veliké armády brigádníků v nejkrásnějším slova smyslu by to bylo s naší péčí o mládež vypadalo daleko hůře a nebylo by dnes ani všech předpokladů pro zestátnění této péče. Stejně tak je jasné, že jejich práce budou republika i mládež potřebovat i nadále, a proto jim dnes s tohoto místa vyslovujeme jak upřímný dík, tak i prosbu, aby ve své práci vytrvali a pomáhali, abychom se tak my všichni dostávali rychleji kupředu. Na druhé straně oni sami zase poznali, že jen tato dobrovolná, spolková a více méně charitativní, dobrovolnická péče už nestačí, a nejlepší z nich už dlouho volali, aby se řízení a podložení této péče řádným způsobem ujal sám stát. Myslím tedy, že i oni budou vydáním tohoto zákona potěšeni. I jim jde jistě o to, aby s této péče byl setřen nátěr dobrodinectví a aby byla co nejlépe vybavena.

Nám komunistům se někdy, paní a pánové, vyčítá, že pro jas dnešních dnů nevidíme jejich stíny. Není tomu tak. My jen ukazujeme tam, kde tyto stíny skutečně jsou. A tu je nutno říci, že ani tento zákon neřeší problém veřejné péče o mládež do všech podrobností a důsledků. Není tomu tak proto, že by se bylo na to zapomnělo, nýbrž prostě proto, že se můžeme rozmáchnout jen natolik, na kolik dnes svými silami už stačíme. Zákon sám neříká nic bližšího o úkolech a rozsahu působnosti zestátněné péče o mládež, ale je třeba už dnes říci, že tato péče musí být nesena duchem nejupřímnější snahy pomáhati naší mládeži opravdu po všech stránkách.

Domy národního zdraví zde budou jistě cennou pomocí, ale bude třeba postarat se s urychlením také o vybudování vzorných dětských domovů, a to nejenom pro sirotky, ale i pro děti mravně i jinak ohrožené. Dosavadní stav, paní a pánové, v tomto směru, přiznejme si to, je více než žalostný. Velká část těchto domovů jsou sirotčince v nejsmutnějším slova smyslu, které ani zdaleka nejsou s to nahradit dítěti teplo rodinné náruče. Znám domovy, v nichž zdomácněla nečistota a neútulnost, v nichž jsou zařízením starodávné a otlučené skříně a promočené slamníčky, protože prý to pro tyto děti postačí. Znám domovy, v nichž se dítěti nedostane teplého slova, neřku-li skutečně dobrého vedení do života. A je dostatečně známo, jak velká část našich tak zvaných sirotčinců vychovává naprosto jednostranně, nedostatečně, takže z nich odcházejí lidé nesoucí si do života jakýsi punc méněcennosti, o nichž se pak obyčejně buď s omluvou nebo pohrdáním říká: No, vždyť jsou ze sirotčince. A o to jde, paní a pánové, abychom tento duch od základu změnili. My se opravdu musíme řídit podle hesla, že nic na světě není dost dobré pro naše děti.

Vím ovšem a ráda to zde konstatuji, že i v těch dosavadních domovech se našla řada skutečně znamenitých pracovníků a pracovnic. To však nemění nic na skutečnosti, že jako celek nás tato kapitola uspokojit nemohla a nemůže, a že proto musíme jít dál. Zdůrazňuji však znovu, že se tak musí stát s co největším urychlením, protože leckde hrozí opravdu nebezpečí z prodlení. Zůstala nám zde, vážení pánové a paní, jako smutná součást těžkého dědictví minulosti řada případů, ale já vám tady uvedu za všechny jeden. Otec i matka jsou práce se štítící notoričtí alkoholici. Otec mnohokráte trestaný zloděj, matka prostitutka. Jejich 7 malých dětí žije v nepopsatelné špíně a nepořádku a, jak se říká, z ruky do úst. Jsou plny vší, svrabu, a do školy chodí zcela nepravidelně. Nejstarší, ještě dávno ne zletilou dcerku přidržují rodiče sami k prostituci. Jak tento případ vyřešit? Jistě by se zdálo docela jednoduché vzít ty rodiče a poslat je do pracovního tábora. Ale co potom dělat s těmi dětmi? Soukromé rodiny je přijat nechtějí, protože se jich bojí, a příslušný okresní dětský domov je pro své nouzové umístění přeplněn, nehledě k tomu, že mu chybí velmi mnoho do toho, aby mohl být skutečně nazýván dětským domovem. A tak to jde hezky všechno po staré koleji a dobří dobrovolní pracovníci i tajemník si lámají hlavu, jak tento a podobné případy vyřešit. Je jisté, že sami je nevyřeší. Zde musí zasáhnout stát a je třeba, aby zasáhl rychle.

Zákon o poradenské péči je dalším důležitým kamenem, jímž přispějeme k postavení lepší budovy naší republiky. Poukázala jsem již ve své odpovědi na exposé pana ministra zdravotnictví na neobyčejný význam poradenské péče, a proto tento zákon vítám opravdu z celého srdce. I on představuje ve srovnání s minulostí určitý vyšší stupeň v péči o blaho a zdraví národa, a domy národního zdraví budou skutečným požehnáním našeho lidu.