Středa 5. března 1947

Chtěl bych říci k tomu ke všemu, co zde bylo uvedeno a co je také uvedeno v jednotlivých tabulkách nemocí z povolání, že je jistě ještě celá řada nebezpečných povolání, kde lidé v důsledku toho, že slouží lidstvu a lidské společnosti, jsou vystaveni velikým nebezpečím a možnosti úrazů. Jen ze svého nejbližšího okolí bych uvedl na příklad celou řadu zdravotnických pracovnic a pracovníků, kteří u různých zařízení, roentgenu, radia nebo v laboratořích při zacházení s infekčním materiálem, tuberkulosním i jiným, při vyšetřování nemocných atd. jsou vystaveni také velikým škodlivinám, které se nebezpečně projevují zejména při jejich dlouholetém povolání. Myslím, že by i po této stránce bylo třeba zhodnotit a znovu podrobit revisi všecka ta jednotlivá odvětví, aby byla spravedlivě zhodnocena, abychom chránili před možným poškozením všechny pracující lidi, kteří toho ještě dnes potřebují v důsledku toho, že jsme technicky nedovedli využít všech pokroků, které jsou k nám k disposici, abychom se zbavili toho pocitu špatného svědomí, že proto, aby se nám dobře dařilo, jiní lidé jsou v nebezpečí, musí trpět a strádat. Musíme na všechny pamatovat a musíme jim docela sociálně vycházet ve všech případech vstříc tak, aby se nestali vykřičníky špatného sociálního porozumění a nesocialistického chápání.

Myslím, že práce lékařská i práce nemocenských pojišťoven je jenom takovou palliativní léčebnou prací povstalých už škod, a musíme se na druhé straně v nové společnosti lidové a socialistické spojit k tomu, abychom - zejména vybudováním příslušných technických laboratoří, které by nám přinesly a daly do ruky nové možnosti a zbraně, stejně tak jako v pracovním lékařství nové výhledy do ochrany pracovníků, pracujících dnes v prostředí nebezpečném a škodlivém - tohoto zákona museli a mohli používat jenom ve výjimkách, abychom skutečně vykonali sociální dílo v zákoně ochrany práce a ne jenom pokud se týká škod z povolání. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Druhým řečníkem je p. posl. Valo. Uděluji mu slovo.

Posl. Valo: Slávne Národné shromaždenie!

Prejednávaný zákon o odškodnení nemocí z povolania rozširuje okruh priemyslových odvetví, v ktorých nemoce istého druhu vznikajú. Bol už dlho pociťovaný nedostatok tohto zákona, zvlášť pri vznikaní nových priemyslových odvetví, ktoré pre ľudské zdravie boly škodlivé, zapríčiňovaly istý druh nemoci a len preto, že neboly v starom zákone pojaté do zákona, neboli zamestnanci, utrpiaci nemoc, odškodňovaní dľa úrazového zákona o nemoci z povolania

Ako nespravodlivo bolo tu postupované, budem demonštrovať len na jednom príklade. Robotník v továrni utrpel úraz, bol mu napríklad odtrhnutý prst. Bol uznaný na 12 % práce neschopným, požíval keď aj malú, ale predsa rentu. Bol však ďalej schopný práce, zarábal si plných 100 % svojho predošlého zárobku, pritom bral istý obnos ako úrazové, za stratu svojho prsta. Nevadila mu táto strata pri jeho zamestnaní, lebo pri hľadaní nového zamestnania nikto neprihliadal k tomu, že mu chybí istá časť údu. Na strane druhej je robotník, pracujúci v nemocnom prostredí, narábajúci s materiálom, ktorý mu privodil nemoc. Touto nemocou stratil na svojej práceschopnosti 40 %, ale nebol odškodnený. Pri hľadaní nového zamestnania každý videl na ňom nemoc a do zamestnania ho nevzal. Alebo keď mal to šťastie, tak za hodne snížený plat bolo mu poskytnuté zamestnanie nočného strážnika alebo iné zle honorované miesto.

Predložený zákon túto nespravodlivosť z veľkej časti odstraňuje tým, že rozširuje okruh priemyslových odvetví, z ktorých nemoc vzniká. Ale čo je dôležitejšie, že zákon sa snaží uviesť aj nemoce, ktoré majú byť odškodňované ako nemoce z povolania. Preto môžeme celkom smelo povedať, že tento zákon je novým dôkazom opravdovej a správnej sociálnej politiky nášho ľudovo-demokratického poriadku.

Vláda a parlament týmto zákonom jasne dokazujú, že sa v našej ľudovo-demokratickej republike človek hodnotí nadovšetko a starostlivosti o neho je novým poriadkom venovaná veľká pozornosť.

Je isté, že v dôsledku tohto zákona budú sa rozširovať rady dôchodcov zvlášť do úrazového poistenia. Bude se jednať o ľudí vekove mladých, o ľudí, ktorí pri správnom postupe so strany štátu a nositeľov verejnoprávneho poistenia mohli by byť znovu zaradení do pracovného procesu. Nám nemôže ísť len o to, aby sme mali široký káder dôchodcov, a spravodlivejšie odmeňovaných. V prvom rade musíme sa starať, aby sme mali dostatok pracovných síl, aby sme s nimi hospodárne a účinne narábali. Nie je možné ani teraz, ale ani do budúcnosti spokojiť sa s tým, že sme chorého spravodlivo odškodnili, alebo mu poskytli najnutnejšie k životu.

Musíme hľadať a nájsť cesty, ako pracovné sily, ktoré boly dôsledkom nemoci vyradené z jedného priemyslového odvetvia, ktoré zapríčinilo neschopnosť pracovníkov v tom odvetví, preradiť do iného, zdraviu neškodného zamestnania.

Toto budeme môcť dosiahnuť tým, že ako vláda, tak aj nositelia verejnoprávneho sociálneho poistenia vytvoria pre preškolenie ľudí, ktorí pre nemoc z povolania stali sa vo svojom odvetví práce neschopnými. Týchto bude po preškolení treba preradiť do iného odboru alebo iného priemyslového odvetvia, kde by mohli bez ujmy na zdraví vykonávať užitočnú prácu.

Máme doteraz v republike len jeden rehabilitačný ústav v malom rozmere, ktorým je úrazová nemocnica v Brne. Tu sa prevádza preškolenie alebo nacvičenie zamestnancov, ktorí utrpeli úraz, do iného pracovného odvetvia. Budeme musieť vybudovať. niekoľko takýchto preškolovacích ústavov a som toho názoru, že bez neho sa neobídeme ani na Slovensku. Môžem len s radosťou oznámiť, že úrazové poistenie na Slovensku už plánuje ako úrazovú nemocnicu tak aj rehabilitačný ústav pri tejto nemocnici.

K tomuto sme povinní nielen s ohľadom na potrebu pracovných síl, ale aj s ohľadom na týchto zamestnancov, ktorí v práci stratili zdravie. Preškolením a znovuzaradením do pracovného procesu týmto ľuďom musíme dať sebavedomie, že sa znovu stali platnými členmi našej národnej spoločnosti. Kapitál, ktorý vložíme do vybudovania týchto ústavov, bude na osoh štátu i poškodeným jednotlivcom.

Keď vyhlasujem, že Klub poslancov Komunistickej strany Slovenska bude za tento zákon hlasovať, znovu zdôrazňujem, že bude iba vtedy úplný a účinný, keď sa vyrieši otázka, ako znovu zaradiť poškodených zamestnancov do pracovného procesu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. Fránek. Uděluji mu slovo.

Posl. Fránek: Paní předsedkyně, slavná sněmovno!

Mám-li mluviti dnes k projednávanému vládnímu návrhu zákona o odškodnění nemocí z povolání, je třeba se zmínit o nedostatcích, které ještě dnes naše sociální zákonodárství má. Připravujeme-li zákony, je třeba přece jen uvážiti, zda nepostupujeme příliš ukvapeně a věnujeme-li jejich projednávání ve výborech dostatečnou pozornost, abychom je brzy po jejich vydání nemusili formou doplňků anebo změn prováděcích nařízení měnit aneb upravovat tak, aby skutečně plnily ten účel, pro který jsme je určili.

Při přesnějším prozkoumání návrhu zákona o nemocech z povolání jeví se i zde nedostatky, hlavně co se zemědělského dělnictva týká. Je sice v příloze k § 2 zákona, v seznamu nemocí z povolání v odstavci 20 část jich vyjmenována, ale to zcela nestačí. Snad novou stylisací tohoto paragrafu ve znění, že za nemoci z povolání se považují nemoci, pokud byly způsobeny výkonem zaměstnání v pojištěném podniku, by se dal tomuto zákonu jiný podklad.

Zmínil-li jsem se zde o zemědělském dělnictvu, činím tak z toho důvodu, že právě v zemědělství se nám jeví největší nedostatek pracovních sil, a připravujeme-li pro horníky pojištění hornické, abychom zabezpečili dostatek osazenstva v hornictví, je třeba, aby i o zemědělské pracovníky bylo dostatečně postaráno alespoň v případech chorob, jež se v zemědělství vyskytují.

Uplynulo již skoro 15 roků od té doby, co byl vydán zákon o odškodnění nemocí z povolání č. 99/1932 Sb., kterým byly některým pojištěncům veřejnoprávního úrazového pojištění zajištěny určité nároky na odškodnění v případě následků po onemocnění některými chorobami, způsobenými výkonem zaměstnání v určitých podnicích. Jako při všem, tak ani tu zemědělská práce opět nebyla náležitě zabezpečena. Pro zemědělství vyznačený počet nemocí z povolání nepostačuje, poněvadž ráz a charakter zemědělských prací je naprosto odlišný od zaměstnání, pro něž bylo odškodnění nemocí z povolání původně zavedeno zákonem č. 99/32 Sb.

Je nutné především si srovnati hlavní rozdíly způsobu práce a života zemědělského dělnictva se způsobem práce a života dělnictva zaměstnaného v živnostenských a průmyslových podnicích.

Za normálních dob má průmyslový dělník nebo horník zákonem zaručeno: Osmihodinovou pracovní dobu, úpravu mzdy vyplácené pravidelně, dovolenou, v případě onemocnění lékařské ošetření, léčení, nemocenskou podporu, v případě úrazu nebo jiné invalidity dostatečné zajištění. Pracuje v místnostech nebo prostředí hygienicky celkem nezávadných. vliv povětrnosti působí na něj snad jedině na cestě do práce a zpět. Žije tedy, zejména v městě, celkem ve vyrovnaných poměrech spokojeně, bydlí v hygienických obydlích, skýtajících mu určitou míru pohodlí. Mimoto má možnost využíti kulturních a jiných vymožeností města. Tak žije klidně až do svých 65 let, kdy podle zákona se stává pro stáří invalidním a má zaručeno invalidním nebo starobním důchodem poměrně klidnější stáří.

Naproti tomu na venkově pro stálý útěk z venkova, který se nyní mění v úprk, je námezdných sil, t. j. zemědělské čeledi a pod., naprostý nedostatek, takže hlavní tíha všech prací připadá tu na hospodáře a členy jeho rodiny. Ostatně i za normálních dob vykonával hospodář se členy své rodiny právě ty nejtěžší a tudíž nejnebezpečnější práce u strojů, ať již proto, že si nemohl najmouti placenou sílu, nebo proto, že placené síle se obává svěřiti drahý hospodářský stroj. Na důkaz toho, jak je dnes o tyto pracovníky venkova po stránce sociální a kulturní postaráno, uvádím tato fakta:

Jak známo, jest údělem venkovského obyvatelstva tvrdá práce v neomezené pracovní době. Kdyby venkovský člověk měl pracovati jako dělník průmyslový, tedy by měl vlastně pracovati pouze do 55 roků. A zatím jsou na venkově nevšední případy, kdy osoby 70leté a starší pracují více než osoby mladší. Pracuje se v prostředí, v němž pracovník je vystaven všem nepříznivým vlivům povětrnostním a klimatickým. Odměna za práci je vzhledem k dlouhé pracovní době nepoměrně nízká a obyčejně se v penězích zhodnocuje jednou za rok. V případě neúrody hrozí mu však strádání a nouze. Obydlí na venkově nejsou zpravidla řešena hygienicky a na dnešní bytové poměry většina z nich je všeobecně závadná. Na nějakou dovolenou nebo rekreaci není na venkově pomyšlení.

Sami zemědělci a příslušníci jejich rodin nemají v případě onemocnění zákonitého nároku na lékařské ošetření a léčení. Vše si musí draze platit. Proto náklonnost k onemocnění a úmrtnost, hlavně u dětí, je na našem venkově veliká.

Vzhledem k uvedenému lze míti za to, že se stále více pamatuje na zaměstnance průmyslové než na zemědělské pracovníky, poněvadž při rozsahu pojistné povinnosti při práci u strojů nemohly se nároky na odškodnění případných následků po onemocnění některou z vyznačených nemocí z povolání prakticky ani uplatniti. Proto také v seznamu těchto. podniků nacházíme u "uhláků" uvedené podniky, "v nichž se drží zvířata", a u "vozhřivky" podniky. v nichž jsou pojištěnci vydáni tomuto nebezpečí. Těmito podniky lze snad rozuměti též podniky zemědělské.

Zákon o navrhované úpravě slouží víc prospěchu zaměstnanců průmyslu. Doufalo se, že dojde k úpravě a doplnění příslušných zákonných předpisů i pokud se týká podniků zemědělských. To se však nestalo, jak názorně ukazuje osnova zákona, kde v seznamu nemocí se z 35 skupin týká snad pouze jediná skupina zemědělství, takže to dělá dojem. že uvedené nemoci byly tam uvedeny narychlo a bez uvážení.

Za nynější právní situace odmítají úrazovky odškodňovati následky pracovní neschopnosti zaviněné na př. mozoly a kýlami pro striktní výklad novelisovaného zákona úrazového. Protože je více než pravděpodobno, že do seznamu nemocí z povolání by se nyní nedostaly ty nemoci a onemocnění zemědělských zaměstnanců, které by se měly pokládati za nemoci z povolání ve smyslu zákona č. 99 z roku 1932, doporučuji při příští úpravě zákona výslovné ustanovení, že nemoci z povolání v zemědělství určí se zvláštním zákonem podle návrhu ministerstva zemědělství. Tento požadavek je tím spíše odůvodněn, že stanovený příspěvek za úrazové pojištění je příliš vysoký, uváží-li se, že v zemi Moravskoslezské je zemědělské půdy 1.700.000 ha a příspěvek činí více než 55 mil. Kčs ročně.

Je třeba ještě upozorniti na skutečnost, že v úrazovkách nejsou dosud zastoupeni ve správních sborech zástupci zemědělského dělnictva, a přece za tyto peníze dalo by se při dobré vůli lépe vycházeti vstříc těmto zaměstnancům.

Pokud se týká nemocí z povolání samých, dlužno uvésti, že především musíme rozeznávati choroby z povolání v širším slova smyslu, t. j. ty, které se vyskytují i u jiných vrstev, ale v určitém povolání nápadně více. Zde by u zemědělského dělnictva přicházely v úvahu především revmatismus a onemocnění ústrojí dýchacích, o nichž je odůvodněné mínění, že jsou u zemědělců časté. Větší výskyt revmatismu podporuje především práce pod širým nebem se svými následky. Jako u všech chorob na venkově, tak i u revmatismu je samozřejmé, že nemocný přichází k lékaři ve značně pokročilém stadiu choroby. Jaké to má dalekosáhlé následky, je zřejmo z té skutečnosti, že právě revmatismus způsobuje většinu t. zv. srdečních vad. Za další takovou nemoc z povolání lze označiti opotřebování kloubů stárnutím. Při špatném léčení vznikají tu značné změny i po úrazech celkem nepatrných. Úrazovky takové následky neodškodňují, právě tak jako omrzliny.

Podobně jako revmatismus jsou rozšířeny u zaměstnanců v zemědělství různé choroby cest dýchacích, které mohou vésti k t. zv. rozedmě plic. Je to choroba, která obtěžuje těžkým dechem při práci, a není-li léčena, může po řadě let vésti k invaliditě. Těžká práce, kterou zemědělství přináší samo sebou, má svůj neblahý vliv i na řadu jiných orgánů. Zejména u venkovských žen vidíme toho následky. Jsou většinou prací, a to i těžkou, značně přetíženy, což nezůstává bez vlivu i v jejich starším věku.

Vedle uvedených chorob, které se přirozeně vyskytují i v jiných zaměstnáních, dochází u zemědělců i ke vzniku skutečných chorob z povolání v užším slova smyslu, které jsou způsobeny výhradně prací. Sem patří především následky zacházení s různými chemikáliemi, jedy a pod. Tak především při práci s umělými hnojivy přichází v úvahu Thomasova moučka. Onemocnění hlubokých cest dýchacích Thomasovou struskou je odškodňováno podle zákona č. 99 pouze při pracích ve struskovnách, mísírnách hnojiv a pod., zemědělské závody nejsou však v zákoně uvedeny. Podobně mohou škodlivě působiti superfosfáty, vápnodusík, kainit, nitrofoska a jiné, a proto by bylo nutno. do seznamu nemocí z povolání je uvésti.

Do seznamu nemocí z povolání měly by býti pojaty též křečové žíly, které úrazovky zatím neodškodňují, ač mívají zhusta v zápětí pro nastalé změny následky povážlivé.

Nebezpečná je i trichinosa. Řidší jsou onemocnění aktinomykosou, kterou se může člověk infikovati znečištěnou slámou nebo osinou, nejčastěji v ústech, což mívá za následek zdlouhavé hnisavé onemocnění, zvláště když houba tuto chorobu vyvolávající pronikne z podkožní vrstvy do mízních nebo krevních cév a je jimi zanesena do mozku, srdce, ledvin nebo jiných ústrojů a může tak vyvolati jejich smrtelná onemocnění.

Člověk se může nakaziti také od domácího zvířectva tuberkulosou, hlavně při požívání syrového mléka nemocných dobytčat, ale i při práci ve stáji. Ne příliš řídké je onemocnění tetanem, které by mělo býti též zařazeno do seznamu nemocí z povolání, neboť následky po něm mnohdy vyřazují zaměstnance plně z pracovního procesu.

Racionalisace práce zaváděná v zemědělství má za následek, že vznikají jiné typické nemoci z povolání. Zemědělec se stýká stále s říší živočišnou, rostlinnou i nerostnou. Snadno se při tom přenášejí různé nemoci nakažlivé i jiné, které vznikají právě při práci. Bylo by záhodno uvážiti, které takové nemoci by bylo možno označiti za choroby z povolání. Jmenovitě není v seznamu chorob uvedena slintavka a kulhavka, která se přenáší i na člověka. Nemoc u dobytka se musí hlásiti, u postižených lidí nikoliv, a ačkoli zřejmě běží o nemoc z povolání, není v zákoně uvedena.

Nejtypičtější chorobou infekční u povolání zemědělského jsou t. zv. hrboly dojičů. Celkem lidé postižení kožními chorobami, jichž je celá řada, nemají nároku na odškodnění, třebas tyto choroby úzce souvisí se zemědělským povoláním; nemají nároku na odškodnění, ani když jsou řádně nemocensky i úrazově pojištěni.

Pokud se týká očního poranění, nejčastějším druhem poranění bývá úder obilným zrnem při čištění a mlácení, vniknutí osiny, bodnutí stéblem nebo jehličím při zimních pracích v lese. Jsou to, celkem vzato, jen nepatrná poranění předních částí oka, a to nejčastěji na rohovce; mohou však zanedbáním vésti ke ztrátě ostrosti zrakové tím, že se vytvoří t. zv. plazivý vřed rohovky. Protože se toto onemocnění vyskytuje velmi často jen na venkově, mělo by se též považovati za nemoc z povolání.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP