Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, Tymeš.

Zapisovatelé dr Kokeš, dr Neuman.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády Ursíny; ministři dr Dolanský, dr Franek, V. Kopecký, dr Pietor, dr Procházka, Zmrhal.

242 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr

Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výborů soc.-politického a zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 320) o odškodnění nemocí z povolání (tisk 437).

2. Zpráva výborů soc.-politického a právního o vládním návrhu zákona (tisk 287) o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákon o exekuci na platy) - (tisk 438).

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji 38. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi na dnešní schůzi pp. posl. Slíva, Firt, dr Veverka, na 5. a 6. března t. r. posl. dr Jelínek, dr Krajina, Křepela, na tento týden posl. Doležel.

Posl. Mráz žádá o dovolenou na 3 týdny od 11. 2. do 4. t. m.

Posl. Čihák žádá o zdravotní dovolenou na dobu 1 měsíce.

Posl. Karel Kliment žádá o zdravotní dovolenou do 15. dubna 1947. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. dr Horáková žádá o dovolenou do 10. března t. r. pro účast na zasedání Rady Mezinárodní federace demokratických žen.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s těmito dovolenými souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 320) o odškodnění nemocí z povolání (tisk 437).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je p. posl. Skaunic, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Skaunic: Paní a pánové!

Tímto zákonem se mění předpisy o úrazovém pojištění v tom, že řada nemocí z povolání bude napříště odškodňována úrazovými pojišťovnami tak, jak je tomu u podnikových úrazů. Byla tím značně rozšířena ochrana zaměstnanců pracujících v podnicích, kde se vyrábějí látky uvedené ve zvláštním seznamu k zákonu připojeném, nebo v podnicích, v nichž tyto látky se zpracovávají, používají nebo vyskytují i jako vedlejší produkty.

Napříště jsou považovány jako úrazy i různá infekční onemocnění v nemocnicích, porodnicích, ústavech bakteriologických, serologických, pathologických, v soudně-lékařských ústavech, dále nemoci přenosné ze zvířat na lidi, onemocnění dýchacích cest, vzniklá škodlivými účinky berylia, prachem obsahujícím kysličník křemičitý, hliník, asbest, a řada jiných onemocnění, jako hluchotou, šedým zákalem, mystagmem, a onemocnění z chromových sloučenin.

Tímto zákonem byla ochrana zaměstnanců rozšířena do té míry, že naše úrazové pojištění se vřadilo na nejpokročilejší místo ze všech států.

Jako zpravodaj k této osnově ve snaze zlepšiti ochranu zaměstnanců doporučil jsem některá ustanovení, která byla soc.-politickým výborem přijata, zejména ustanovení, že nastane-li nemoc z povolání v době, kdy pojištěnec již nevykonával zaměstnání, jímž byla nemoc způsobena, vyměří se důchod z ročního výdělku ke dni, jímž skončil skutečný výkon tohoto zaměstnání.

Tímto doplněním sledoval soc.-politický výbor zejména ochranu horníků a jiných zaměstnanců... (Hluk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Skaunic (pokračuje): ... u nichž se choroba vyvíjí i tehdy, když postižený nekoná práci, jež onemocnění způsobila, nýbrž koná v důsledku ubývající pracovní schopnosti práci méně placenou. Kdyby měl být pojištěnec v tomto případě postižený odškodňován z nižšího pracovního výdělku za tuto práci, byl by poškozován. Mimo to odporoval by tento postup také úvaze, že nemoc z povolání byla způsobena výkonem těžké a lépe honorované práce - u horníků pod zemí - a že proto má být odškodněna z tehdejšího, t. j. vyššího výdělku, z něhož bylo placeno pojistné.

Soc.-politický výbor zabýval se ovšem i celým problémem sociálního pojištění a tlumočí takováto stanoviska: Naše veřejno-právní sociální pojištění prodělalo od našeho osvobození řadu pronikavých změn, které znamenají podstatné zlepšení ochrany pracujících vrstev, při tom však na straně druhé další ztížení administrativy sociálního pojištění, vzájemná zasahování do léčebné péče, jejich nepřehlednost a často i neúčinnost.

Vyslovujeme přesvědčení, že řada dalších dílčích úkolů nositelů sociálního pojištění jak krátkodobého, tak důchodového by byla značně usnadněna a tím celé zřízení zhospodárněno, kdyby byla vyřešena prvá etapa národního pojištění, t. j. organisační sjednocení jeho nositelů.

Organisačním sjednocením veřejnoprávního sociálního pojištění bude dosaženo předpokladů pro jednotně řízenou léčebnou péči i pro péči preventivní. Bude umožněno řádné plánování, jehož výsledkem budou značné administrativní úspory, a to nejen u nositelů pojištění, ale i nemocnic, sanatorií a dětských ozdravoven a všech léčebných zařízení. Služba lékařská bude pak zbavena zatěžující administrativy. Lékaři sami budou, zejména pokud jde o jejich sociální zabezpečení, lépe zajištěni než dosud, neboť budou pojištěni podle úhrnu svých příjmů za služby konané pro veřejnoprávní sociální pojištění a nikoliv jen z jejich zaměstnání hlavního, jak tomu bylo dosud.

Soc.-politický výbor je veden i jinými hledisky, žádá-li vládu, aby práce s vydáním zákona o prvé části národního pojištění. t. j. osnovy organisační a o pojištění nemocenském byla uspíšena, a to zejména se zřetelem na dvouletý budovatelský plán vlády. Je tu především třeba vyřešiti přeškolení zaměstnanců, jejichž pracovní výkon byl snížen v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání, pro povolání jiné, aby tak tito postižení stali se opět plně výkonnými v oborech druhých.

Soc.-politický výbor žádá proto, aby slavná sněmovna nejenom osnovu, ale i připojenou resoluci přijala jednomyslně, aby tak byla otázka do budoucna řešena ne dílčím způsobem, ale generelně. (Souhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zpravodajem za výbor zdravotnický je p. posl. Polomský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Polomský: Paní předsedkyně, vážená sněmovno!

Máme dnes projednati zákon o odškodnění nemocí z povolání. Každá nemoc, protože porušuje zdraví a způsobilost ku práci, jest i škodou národohospodářskou, neboť jak se vyvíjí křivka zdraví národa, tak souběžně s ní rozvinuje se křivka života hospodářského a blahobytu národního. A jestliže dnes v nové naší lidově-demokratické republice věnujeme tolik péče obecnému povznesení zdraví národa, tím více jsme povinni zajímat se o ony poruchy zdraví, které mají přímý vliv na pracovní výkon a pracovní výkonnost a na trvání této výkonnosti. Člověka pracujícího zvláště v dnešním zmechanisovaném výrobním procesu nejvíce ohrožuje úraz a pak ona zeslabení zdravotního stavu, která bezprostředně souvisí s prací a která jsme zvyklí označovati jako nemoci z povolání.

A tak jako se snažíme zabraňovati úrazům, tak se musíme snažiti o odstraňování příčin nemocí z povolání. Také tato osnova právě vedle svého podpůrného rázu směřuje k tomu, aby bylo zabráněno vznikání nemocí z povolání. Potřeba nového zákona o odškodnění nemocí z povolání jeví se nutnou s hlediska zvýšení pracovní morálky, aby dělník, který pracuje ve zvláště nebezpečném oboru, byl si plně jist, že učiněno bylo vše k ochraně jeho zdraví a že také pro případ jeho invalidity dostane se jemu a jeho rodině plného sociálního zabezpečení. Dosavadní zákon platný od roku 1932 nedostačoval jednak pokud se týká souboru označení jednotlivých nemocí, které jsou typickými nemocemi z povolání, zakládajícími nárok na odškodnění, jednak tím, že nebylo pamatováno na potřebné rozšíření seznamu těchto nemocí z povolání, a konečně, co je nejdůležitější, nebylo pamatováno na to, aby nemoci z povolání byly včas rozpoznávány a vhodně léčeny. Proto se v novém zákoně ukládá vyšetřujícímu lékaři povinnost, aby každou nemoc z povolání, ale i podezření jejího vzniku hlásil nejenom nemocnému, ale také nositeli veřejnoprávního nemocenského pojištění, aby mohl včas zavésti potřebné léčení. Zde bych měl jen apel jak na nositele nemocenského pojištění, tak i na lékaře, aby toto ustanovení bylo prováděno co nejšetrněji a co nejsvědomitěji a každý nemocný aby byl předmětem opravdové péče a ne pouhým objektem úředního výkonu a úřadování. Také tito činitelé a právě oni především musí mít na paměti, že zdraví je největším statkem nejen člověka, ale i celého národa a že pro člověka pracujícího je zdraví povětšině jeho jediným majetkem, který mu umožňuje, aby se mohl poctivě svou prací živit.

A ještě na jednu věc bych chtěl upozornit, totiž na to, aby znalost nového zákona o odškodnění nemocí z povolání rozšířila se do nejširších vrstev pracujícího lidu, aby každý pracovník věděl, že požívá právě z důvodů své poctivé práce největší ochrany a péče nejenom když pracuje, ale když také úraz nebo nemoc z povolání ohrozí anebo zruší jeho pracovní způsobilost. Bylo dříve hodně stížností na tyto nedostatky, ale mnohé z nich pramenily právě z neznalosti zákonných předpisů.

Jménem zdravotnického výboru, který podrobně osnovu projednal a navrhl některé změny, s kterými se ztotožnil pak také výbor soc.-politický, navrhuji, aby osnova zákona byla přijata v té úpravě, jak se na ní oba výbory usnesly a jak je vytištěna ve zprávě výborové. (Souhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu. Řečníky jsou pp. posl. dr Bláha, Valo, Fránek, Kapoun, Kaplan, Frlička. Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. dr Bláha.

Posl. dr Bláha: Paní předsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Tento zákon o nemocích z povolání je klasickou ukázkou toho, jak poměrně kuse postupujeme v těch nejdůležitějších otázkách našeho národního života po stránce zdravotnické i národohospodářské. Domnívám se, že tímto zákonem jsme vytrhli pouze jednu z důležitých kapitol celé naší péče o zdraví, a že zejména budoucí osnovy zákona o národním pojištění a o všech ostatních osnovách nás přivedou znovu a znovu na tytéž poznatky a k těmže věcem a obávám se, že se budeme muset nehospodárně znovu a znovu vraceti k týmž věcem, jimiž se obíráme dnes, a že tím, když jaksi příliš etapově a málo velkoryse si všímáme všech těchto otázek, zbytečně plýtváme energií, které bychom mohli daleko lépe a účelněji využít, kdybychom dovedli celou sociální a zdravotní péči velkoryse a plánovitě vzít jako jediný celek.

Pokud se týče nemocí z povolání, domnívám se že i zde jsme vzali tu

negativní stránku dříve než tu positivní, protože je smutný fakt, že dneska řada lidí proto, že pracují v zájmu celku, v zájmu národního společenství, tím trpí na svém zdraví, po případě přicházejí k úrazu a trpí jeho následky buď oni sami, anebo jejich pozůstalí a nejmilejší. Domnívám se, že bychom z toho měli udělat jiný závěr: přičinit se v první řadě o to, aby k takovým skutečnostem vůbec nedocházelo, abychom se dovedli toho chránit; měli bychom nejdříve věnovat pozornost ochraně zdraví pracujících lidí a potom teprve těm nevyhnutelným výjimkám, které odnášejí následky své práce ve prospěch celku a ve prospěch národa.

Po této stránce nejsme ještě na té výši, jakou nám dává do rukou jak věda lékařská, tak i věda technická a věda právní. Je sice pravda, že dovedeme velmi mnoho napravit ze škod, ale málo se věnujeme tomu, abychom těm škodám včas bránili, tak abychom potom nemuseli zbytečně vynakládat na nápravu škod, jejichž vzniku jsme nedovedli zabránit. A tak se dneska obíráme sice zákonem o škodách a nemocech z povolání, o následcích úrazů, ale velmi málo se mluví o tom, jak bychom měli využít a použít všech vědeckých a technických vynálezů a zařízení k tomu, aby k podobným skutečnostem vůbec nedocházelo, aby lidé, kteří dneska pracují za podmínek nepříznivých pro zdraví lidské nebo nebezpečných pro průběh této práce, byli chráněni, a ne jenom měli vědomí, když se jim něco stane, když onemocní nebo když se stanou mrzáky, že teprve v tom případě se o ně společnost bude starat. Po této stránce by první na řadu měla přijít technika a hygienické vymoženosti, dříve než budou na pomoc voláni sociální pracovníci a lékaři.

Je pravda, že jsme po této stránce udělali již velmi mnoho, že jsme velmi bojovali proti jednotlivým zastáncům předválečného liberalistického kapitalismu, kde jsme naráželi na potíže plynoucí z různých sobeckých zájmů, kde jednotliví zaměstnavatelé nechtěli rozumět takovým zařízením, jimiž by byli jejich zaměstnanci chráněni před úrazem, před škodami na zdraví. Bude jistě velmi poučné, až náš znárodněný průmysl ukáže po této stránce větší porozumění, až zejména ti, kdož jsou mu v čele, a také závodní rady a závodní organisace budou vidět největší svoji kompetenci a hlavní starost v tom, aby využili každé příležitosti, která by mohla zlepšit hygienické podmínky a ochranná zařízení pro své zaměstnance tak, aby utrpěli co možná nejmenší škody na zdraví, aby se používalo všude takových method pracovních, které by přinášely co možná nejmenší nebezpečí, a aby zejména mechanisací výroby a jinými vynálezy se šetřilo lidskými silami a čelilo nebezpečí spojenému s prací.

Je sice pravda, že máme řadu důležitých nařízení a obranných zařízení hygienických i průmyslových ve velkých továrnách, ale na druhé straně, zejména v živnostenské výrobě jsme ještě velmi pozadu v otázkách ochrany zdraví zaměstnanců a zejména tam se setkáváme v denním praktickém životě s poměry, které jsou vším jiným, jenom ne dostatečně zdravým a hygienickým prostředím pro lidi, kteří jsou nuceni v nich pracovat.

Bylo by jistě třeba, abychom po této stránce měli zdokonalené naše technické a živnostenské kontroly i metody pracovního lékařství, které musí po profylaktické stránce se snažit, abychom tohoto zákona o škodách z povolání museli používat co nejméně a aby také náklady s tím spojené, ať už budou na účet státu anebo na účet národního pojištění, byly co možná nejmenší.

Chtěl bych poukázat jenom na jednu skutečnost ze své dlouholeté praxe zejména v pojišťovacím soudnictví, že jsme měli zejména za doby první republiky velmi tvrdou a nebezpečnou praxi, která neuznávala invaliditu, která neuznávala předčasné pensionování dříve, než byl člověk více než ze dvou třetin neschopen jakékoli práce. Byly to někdy velmi křiklavé případy sociální křivdy, když lidé, kteří po celá desetiletí pracovali za velmi těžkých podmínek jako pradleny, námezdní dělníci, služební šoféři, strojvůdci a pod., proto, že nebyli úplnými mrzáky, nýbrž jenom částečnými a nemohli v dobách krise najít dostatečné obživy, byli a musili být na základě zákonných předpisů odmítáni u rozhodčích a pojišťovacích soudů a tím byli vystaveni bídě a nemožnosti najít obživu a nové povolání. Je sice pravda, že dnes to všecko nepřichází v úvahu, že dnes máme nedostatek pracovníků, ale nezapomínejme, že zákony neděláme na rok nebo na několik měsíců, nýbrž že přijde jistě zase jednou konjunktura a jindy doba jiná, kdy bude daleko horší a těžší nalézti povolání a kdy budeme musit se starat i o tyto částečné invalidy a mrzáky, aby se také uplatnili, aby měli dostatečnou existenční úroveň pro sebe a pro svoji rodinu.

Upozornil bych při této příležitosti na velmi nebezpečnou současnou praxi našich pensijních a pojišťovacích ústavů, které na příklad předvolávají dnes pensisty a invalidy, dokonce i ty, kteří se vrátili z vězení a koncentračních táborů a jimž v důsledku toho byla vyměřena přiměřená renta invalidní, k novým prohlídkám a zastavují jim invalidní důchody proto, že se přihlásili k práci jednak u vědomí odpovědnosti v dnešní době pracovního vypětí a budování státu, a jednak proto, že jim dosavadní invalidní renta nestačí a že si chtějí nějakou vedlejší lehčí prací přivydělat a svoji existenční úroveň zvýšit. Myslím, že kdybychom šli v těchto oborech týmiž cestami, jako jsme šli za první republiky, kdybychom stejně tvrdě chtěli posuzovat pracovní invaliditu a důsledky ztráty možnosti povolání, nedělali bychom správnou sociálně politiku, nýbrž že bychom zase jenom vytloukali klín klínem a že by nám jednou v budoucnosti řekli, že jsme sice dělali politiku sociální, ale rozhodně ne politiku socialistickou. (Potlesk.)