Zákonodárný vývoj odškodňování chorob z povolání není dosud ukončen, jak dokazují právě vylíčená fakta. Proto ani není úplný seznam škodlivin, který vyžaduje doplnění. Těžisko problému nespočívá však v poskytování odškodnění, povětšině nepostačujícího, nýbrž v tom, aby nemocem z povolání bylo zabráněno. Bude proto nutno se tímto problémem blíže zabývat, a to v některých komisích zemských poradních sborů.

Uznávaje nutnost, aby tento zákon byl v době co nejkratší uskutečněn, doufám, že vláda plně využije pravomoci dané jí § 7 tohoto zákona a nepřipustí, aby kterýkoli druh povolání byl opominut. Jménem klubu poslanců čs. strany lidové prohlašuji, že budeme hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kapoun, jemuž uděluji slovo.

Posl. Kapoun: Paní, pánové, vážená sněmovno!

V dnešním společenském úsilí o lepší život v našem státě, o lepší sociální zabezpečení pracujícího lidu je třeba, aby každá snaha o lepší uspořádání přinesla opravdu ony kladné prvky, které by zabezpečily pracujícímu lidu lepší a sociálnější vymoženosti jako odměnu za jeho konstruktivní práci na budování státu. Je třeba s pýchou konstatovat, že nástup do naší dvouletky byl dobrý, že v mnoha směrech předstihl dokonce naše očekávání. K plnění úkolů přistoupilo se s chutí a nadšením; možno říci, že tuto velikou pracovní, ano i národní povinnost chce splnit převážná většina národa. Tato víra ve zdar velkého budovatelského díla musí nás stále provázet v tomto snažení a zápase o lepší budoucnost národa. Správně to vyznačil předseda vlády Klement Gottwald, že dvouletka není jen věcí hospodářství, věcí výrobních cifer, ale že je také úkolem politickým a mravním.

Proto rádi kvitujeme, že vláda dnes předkládá parlamentu návrh zákona tisk 320 o odškodnění nemocí z povolání ve snaze, aby tímto zákonem byla rozšířena péče a ochrana těch, kteří nám svou prací vytvářejí hospodářské hodnoty.

Dovolíte mi zajisté, vážení pánové a vážené dámy, abych se stručně zmínil v této souvislosti také o našem sociálním pojištění. Je třeba říci, že otázka národního pojištění vzbuzuje u nás stále velkou pozornost pracujícího lidu, a to nejen těch, kteří se dosud na výhodách sociálního pojištění podílejí; všichni očekávají, že připravované národní pojištění jim přinese zabezpečení v nemoci a ve stáří. Jsme si plně vědomi toho, že to nebude snadná věc. Je pravda, že pokud jde o pojištění v nemoci i o pojištění ve stáří, jsme proti jiným státům, vyjma Sovětský svaz, na výši, ale pokud jde o organisaci, stojíme před problémy, které musíme bezpodmínečně řešit, má-li národní pojištění míti plynulý chod jako služba sociální a zdravotní.

Díváme-li se na vývojovou křivku našeho sociálního pojištění, vidíme tu vzestupnou tendenci, směřující k neustálému zlepšování a zdokonalování této služby pojištěncům, i když hospodářské a politické výkyvy mnohdy nedovolovaly větší rozmach, a mnohdy vývoj sociálního pojištění v jeho snahách brzdily. A přece vcelku musíme i na tomto poli oceniti významnou úlohu a velkou, záslužnou práci, která byla vždy znamenána úsilím za lepší uspořádání sociálních hodnot pro pracující lid, a musíme potvrditi, že nám dosavadní sociální pojištění - i když jsme si vědomi, že mělo a má dosud mezery a nedostatky - zachránilo mnoho na zdraví a národním důchodu a bez něho bychom nemohli zaznamenati úspěšný sociální rozvoj pracující třídy. S touto zásadou jdeme do další budovatelské práce: připravujeme takové sociální pojištění, které by sloužilo potřebám všech a které by bylo schopno plniti své všenárodní úkoly.

Pokud jsou nám známy přípravy k uskutečnění tohoto velikého socialisačního projektu, můžeme klidně říci, že zde odpovědnost a nejlepší snahy sestavují dílo, které musí býti pro budoucnost skutečným pilířem sociální jistoty a zdravotního zabezpečení českého i slovenského pracujícího člověka. Zde se projevuje síla a úsilí odborového hnutí, které jak v dobách minulých, tak zvláště dnes ve zvýšené míře - Revoluční odborové hnutí - je vedeno snahou, aby bylo sociální pojištění neustále zlepšováno a doplňováno tak. aby toto úsilí bylo nakonec korunováno trvalou výstavbou pojištění národního. Připravuje a uskutečňuje se celá řada sociálních opatření a v této živné půdě vzniká také návrh zákona o odškodnění nemocí z povolání. Všeobecně se pociťuje potřeba vybudovati taková zákonitá opatření, která by plně vyhovovala vývoji a potřebám doby. Proto je také zapotřebí zahrnouti do úrazového pojištění další nemoci z povolání a rozšířiti okruh podniků tomuto pojištění podléhajících. Nynější vládní návrh zákona tomuto oprávněnému přání pojištěnců vychází vskutku vstříc.

Za velmi důležitou považuji úpravu § 4 předložené osnovy, který se týká hlášení nemocí z povolání. Dosavadní zákon ukládal tuto povinnost nositeli nemocenského pojištění, jestliže ten takovou chorobu zjistí. Toto naprosto nedostačující ustanovení mělo za následek, že onemocnělý mnohdy ani nevěděl, že trpí nemocí z povolání, a tudíž ani nezaručovalo, že nositel úrazového pojištění bude moci včas zakročiti preventivní péči. Proto nyní ukládá vládní návrh ošetřujícímu lékaři povinnost oznamovati nemoc z povolání, jakož i pouhé podezření z jejího vzniku nejenom přímo pojištěnci samému, nýbrž především nemocenské pojišťovně a lékaři pověřenému živnostenskou inspekcí. Umožní se tak nositeli úrazového pojištění a živnostenské inspekci včasná prevence a přesné sledování nemoci z povolání, a onemocnělému se doporučí, aby se domáhal včas odborného léčení. Tímto ustanovením zabráníme vyřazení mnoha pracovních sil z pracovního procesu a zachráníme tím také značnou část našeho národního důchodu.

Za nejdůležitější ustanovení osnovy považuji předpis, který ukládá nositeli úrazového pojištění povinnou péčí o pojištěnce již tehdy, je-li zjištěno, že nemoc z povolání vzniká, nebo je-li tu obava, že se bude opakovati nebo že nastane zhoršení, bude-li pojištěnec nadále zaměstnán v podniku, v němž je tomuto nebezpečí vystaven. Tato povinná péče pozůstává především v poskytování nemocenského ošetření a je zcela správné, že v případě, kdy se pojištěnec podrobí vhodnému opatření za účelem přeškolení, obdrží přechodný důchod, který by vyrovnal újmy na výdělku, nebo jednorázovou dávku až do výše plného důchodu za půl roku. Bude tak mnohému postiženému umožněno, aby bez obav o výživu svou a své rodiny mohl opustiti zaměstnání, jež je jeho zdraví nebezpečné.

Uzákoněním tohoto vládního návrhu budou dosavadní předpisy zákona o odškodnění nemocí z povolání upraveny skutečně ve prospěch pojištěnců. Třebaže tu jde o podstatnou část pracujících, je to přece jen dílčí úsek. Je však naší povinností postarati se o to, aby ochrany sociálního pojištění požíval každý, kdo je odkázán na výdělek své vlastní práce. Právo na ochranu zdraví a sociální zabezpečení musí býti při novém hodnocení práce zajištěno každému pracujícímu příslušníku národa zákonem.

Paní a pánové! Musíme si uvědomit, že za všech okolností jsme povinni brániti zdraví našeho pracujícího člověka. Je to největší národní hodnota a víme také, jaké škody na zdraví nám vznikly za doby okupace, a proto znovu zdůrazňujeme národní pojištění, protože tato nová moderní organisace může jedině splnit úkol a službu ve prospěch pracujícího lidu. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost zdravotním opatřením v továrnách, živnostech, kancelářích a na všech pracovištích, které jsou dosud velmi nedostatečně vybavené.

V této souvislosti upozorňuji na zdravotnické zařízení, které shlédli naši přední vědečtí pracovníci v Anglii. Jde o tak zvané rehabilitační stanice pro tuberkulosní, které jsou nejenom léčebnami, vybavenými všemi pomůckami a prostředky moderní lékařské vědy, které však především vracejí nemocného znovu do pracovního procesu a přidělují mu takovou práci, při níž nebezpečí recidivy je téměř vyloučeno. Uvážíme-li, že tuberkulosním se u nás dostává sice potřebného léčení, že však v tom okamžiku postrádáme další kontroly tuberkulosních a tím možnosti účinně zakročiti proti šíření této sociální choroby, naskýtá se nám otázka, zda jsme ochotni podobné rehabilitační stanice vybudovati také u nás. Byla by to nejlepší možnost, jak vrátit desetitisíce postižených znovu do pracovního procesu. Možnosti však zde jsou. Široké klimatické pásy našeho pohraničí přímo vybízejí použíti jich k těmto vskutku krásným a ušlechtilým účelům. Je nezbytné, abychom se přestali dívat na řešení problémů zdravotnických jako na záležitosti finanční, nýbrž musíme každý zdravotnický problém považovat za součást problémů hospodářských.

Ministerstvo zdravotnictví musí věnovat co největší pozornost všem těmto snahám, které jsem zde vyznačil a jejichž význam považuji za velmi důležitý.

I otázka bytová musí býti nesena duchem moderním. Dělnická rodina musí slušně a hygienicky bydlet. Chceme-li plánovitě provádět stavbu obytných domů, nemůžeme stavěti v této době pokroku suterénní sklepní byty nebo nedostatečné jednopokojové byty bez koupelen a jiných hygienických zařízení. Nejenom architekt, stavitel, ale i lékař musí mít zde také rozhodné slovo.

Lázně, léčebné ústavy a veškerá rekreační střediska v našem státě musí sloužit především těm, kteří pracují a vytvářejí hospodářské hodnoty, tedy všem pracujícím bez rozdílu, a nikoliv aby tyto instituce sloužily těm, kteří si toho nejméně zasluhují.

Řešení naléhavých problémů zdravotnických musí jíti ruku v ruce v přímé souvislosti s řešením otázek sociálních. Proto také znovu volám po uskutečnění národního pojištění jako nositele budoucí sociální jistoty a zdravotního zabezpečení našeho národního kolektiva. Svoboda a demokracie není jenom záležitostí politickou, hospodářskou a kulturní, je také záležitostí sociální a hygienickou a jenom tak splňuje své poslání ve prospěch jedince a celku.

Lid věří a má pevnou důvěru. Vidíme dobré výsledky práce a snažení na všech pracovištích, v kancelářích, vidíme, že víra v budoucnost a láska k práci jsou podstatnou složkou našich úspěchů. Buďtež nám příkladem všichni ti, kteří se stavějí mezi pracovníky, všichni ti neznámí ve velkém kolektivu, ale přece velicí a vznešení ve svém úsilí, kterým patří náš dík a uznání. Jsou to muži, ženy, hoši a děvčata, kteří pracují nezištně a jejichž činnost se projevuje v hospodářských číslech, která se denně zaznamenávají a jsou ukazatelem, že jdeme kupředu. Přistupme proto k další práci s odvahou a naplněni vírou v nové úspěchy. Vynasnažme se všichni, aby ve svorné práci dvouletý plán byl splněn ve stanovené lhůtě, neboť jeho splnění je základem šťastnější a krásnější budoucnosti národa.

Jménem klubu poslanců komunistické strany Československa prohlašuji, že budeme pro osnovu zákona o odškodnění nemocí z povolání hlasovat, neboť tento zákon opětně napravuje křivdy na pracujících z minulosti. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. Kaplan.

Posl. Kaplan: Paní a pánové! Vážená sněmovno!

Mezinárodní organisace práce při Společnosti národů vypracovala na svém zvláštním zasedání dne 10. června 1925 návrh mezinárodní úmluvy o nemocech z povolání, která se stala součástí našeho zákonodárství po schválení vládou a parlamentem a vyhlášení pod č. 196/32 Sb. z a n. Avšak již před ratifikací této dohody vyšel dne 30. června 1932 ve Sbírce z. a n. zákon o odškodnění nemocí z povolání jako jeden z prvních evropských zákonů o odškodňování chorob tohoto druhu. Zákon o chorobách z povolání právem navázal na starší zákon o pojištění dělníků proti úrazu, čís. 1 ř. z. z roku 1888, a to nejen co do stránky formální. ale i co do stránky materiálně-právní. Když byl zákon z roku 1888 v roce 1944 vyhláškou ministerstva hospodářství a práce změněn pod čís. 195 Sbírky z. a n. z téhož roku, doznalo tím i odškodňování nemocí z povolání změnu ku příkladu potud, že choroba, aby byla odškoděna, musila snížiti pracovní způsobilost pojištěnce o 20 % buď sama nebo v souvislosti s jinou chorobou z povolání.

Předložená osnova zákona o odškodnění nemocí z povolání přidržuje se nadále zákona o úrazovém pojištění, pokud výslovně nestanoví jinak. To je významné zejména proto, že zákon o úrazovém pojištění stanoví zásady pojištění podniků a nikoliv zaměstnanců individuálně a platí i odškodnění nemocí z povolání pro podniky podléhající takovémuto pojištění. Vcelku tedy osnova vyšla ze zásad doposud platných, avšak podstatně je změnila ve prospěch pojištěnců ve dvou směrech. Jednak zavedla zásady prevence podle dávné zkušenosti preventivního lékařství a dále rozšířila okruh jak nemocí, tak i podniků. v nichž se tyto nemoci mohou vyskytovati. Nesmíme zapomínat, že projednávaná osnova má ráz zákona speciálního, a nelze vykládati zákon do šíře nebo analogicky, nýbrž je nutno přidržeti se přísně rozsahu, jak bude zákonem a přílohou k němu stanoven.

Z praktické zkušenosti pak vyplynulo jednak prodloužení ochranných lhůt pojištěnců, a to v § 6 z jednoho roku na dvě léta a ze dvou na pět let proti původnímu znění zákona, a dále určena povinnost ošetřujícího lékaře hlásiti chorobu z povolání a vzhledem k vyslovené zásadě o prevenci lékařské také podezření jejího vzniku. Stejná povinnost jest uložena i veřejnoprávnímu nositeli pojištění nemocenského, rozšířena o hlášení i podezření na chorobu z povolání příslušnému nositeli úrazového pojištění.

V oboru prevence hluboce zasahuje a mění dnešní stav zejména § 5, kde na místo původního fakultativního zákroku nositelů úrazového pojištění je pro podezření ze vzniku nemocí, případně i v počátečním stadiu nemocí uložena povinnost poskytnouti pojištěnci nemocenské ošetření, případně učiniti vhodné opatření, aby pojištěnec mohl zanechati nebezpečného zaměstnání, a podrobí-li se pojištěnec, poskytnouti mu na vyrovnání újmy na výdělku nebo jiných škod přechodný důchod až do poloviny plného důchodu. V této souvislosti je dobře zdůraznit, že zde je první hmotné zajištění onemocněvšího zaměstnance po dobu přeškolení, případně převedení do jiného zaměstnání, a bylo by si jen přáti, aby tohoto ustanovení bylo co nejvíce využito.

K zásadě prevence lékařské možno počítati i ustanovení přechodná v § 9 osnovy, podle kterého ti pojištěnci, kteří již v minulosti by měli podle tohoto znění zákona nárok na odškodnění, mají proti nositeli úrazového pojištění nárok a tento nositel povinnost odškodniti i tuto nemoc z povolání, nastal-li pojistný případ po 30. červnu 1932. Tuto zásadu možno připojit i k další změně zákona, totiž k rozšíření seznamu chorob povolání a podniků pojištěných pro případ úrazu u té které choroby. Jestliže dříve ku příkladu pneumosilikosa musela nabýti těžkých a komplikovaných forem, aby mohla býti odškodněna, a odškodňovala se teprve při tak zvaném třetím stupni, může podle tohoto zákona každý, jehož pracovní způsobilost je prokazatelně touto chorobou snížena o 20 %, uplatňovati vůči nositeli úrazového pojištění nárok na odškodnění a nositel jest povinen z moci úřední toto odškodnění poskytnouti. Nynější položka 18 přílohy k osnově zákona ku příkladu pod položkou 14 vyhlášky k zákonu č. 99/32 byla omezena jen na určité druhy podniků, kdežto nyní se všeobecně vztahuje na všechny podniky, v nichž jsou tomuto nebezpečí pojištěnci vydáni, a tak podobně.

Nově, podle vyskytnuvších se zkušeností a případů nemocí z povolání, jsou označeny za choroby z povolání onemocnění uvedená v příloze pod běžnými čísly 8, 9, 17, 21, 26 a 29, a pokud jde o onemocnění pod ostatními běžnými čísly, jež v dřívějším zákoně jsou opravena a rozšířena, ku příkladu hluchota, i na jiné podniky než kovodělné, a pro onemocnění šedým zákalem netřeba těžkých forem atp. Podle právě projednávané osnovy, zejména podle § 7 může vláda doplniti seznam nemocí z povolání nařízením.

Protože ani odborní lékaři nemají vždy stejný názor na tyto nemoci, doporučuji, aby byli bráni k poradám zkušení odborníci, najmě z ostravského revíru, kde pro velikost dolů a jejich hloubku dochází k velmi značnému množství těchto onemocnění. Ostravští lékaři mají skutečně velmi bohaté a cenné zkušenosti, a bylo by jen věci prospěšno, kdyby jejich znalostí bylo použito při řešení a stanovení výpočtu nemocí z povolání. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Předkládáme k uvážení ještě tyto další návrhy resp. doplňky a změny příloh o nemocech z povolání:

1. Pod položkou 34 je uvedeno onemocnění mystagmem v těžkých a složitých tvarech u horníků. V tomto bodě se rozcházejí názory vědeckých pracovníků, z nichž někteří, na př. docent dr Vejdovský, rozlišují těžký a střední stupeň mystagmu, kdežto jíní, mezi nimi dr Šťastník, prohlašují každé podstatnější onemocnění mystagmem za nevyléčitelné a těžké, čemuž nasvědčuje zkušenost z ostravsko-karvínského kamenouhelného revíru, kde mystagmus, většinou spojený s šeroslepostí, vyskytuje se jako nevyléčitelná choroba, znemožňující téměř onemocnělému práci v dole, která v jiném prostředí během několika týdnů mizí, avšak v dolech se v několika dnech vrací. Někteří vědečtí pracovníci z toho, že mystagmus ve zlepšeném prostředí, zejména při práci na povrchu, mizí, vyvozují rozlišování na mystagmus lehkého a středního stupně, avšak praxe ukazuje a mluví pro ty vědecké pracovníky, kteří považují mystagmus spojený s šeroslepostí za nevyléčitelný a tudíž stále těžký.

Navrhuji proto, aby mystagmus byl odškodňován v každé formě, tedy nikoliv jen v těžkých a složitých tvarech, a zejména aby byl odškodňován ve spojení s šeroslepostí, jakmile byl klinicky zjištěn.

2. Pod položkou 22 jest uvedeno onemocnění kostí, kloubů, svalů, cév a nervů končetin, způsobené otřesy při práci pneumatickými kladivy atd. V ostravsko-karvínském revíru vyskytují se však velmi houfně u horníků deformace kloubů a kostí a onemocnění svalů, cév a nervů nejen končetin, nýbrž i trupu, zejména těžké změny na páteři, které vyřazují časem horníka z práce úplně a které podle názorů tamních lékařských pracovníků jsou právě způsobovány prací s pneumatickými kladivy a vrtačkami v nepřirozených polohách v hlubinných dolech ostravských.