Přemnoho potíží způsobila také otázka, zda konfiskátu může nabýti uchazeč, členem jehož rodiny je Němec nebo Maďar. V této otázce oprávněně zvítězil názor, že v pohraničí nelze z důvodu bezpečnosti státu přiděliti do vlastnictví konfiskát těm, jichž členové rodiny jsou Němci nebo Maďaři, pokud nebude nade vší pochybnost prokázáno, že jde o osvědčené bojovníky proti hitlerovskému fašismu. Spolehlivost takového důkazu bude zaručena jednak tím, že takovou výjimku smí připustit pouze ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem vnitra, jednak tím, že vláda je vázána resolucí, aby dohlédla, aby se takové výjimky nepřiznaly manželstvím, uzavřeným po 21. květnu 1938, t. j. v době zvýšeného ohrožení republiky. Nutno ještě zdůraznit, že jde o rodinné příslušníky německé nebo maďarské národnosti, nikoliv německého nebo maďarského původu, takže kdo z nich se hlásil k národnosti české, není postižen.

Projednávaná osnova bude po stránce obsahové podrobně vyložena panem zpravodajem právního výboru. Proto od toho upouštím.

Osnova, která se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění, je splněním slibu daného vládou osídlencům, je aktem, který úspěšně přispěje k dokončení osidlování, je významným a dalekosáhlým dílem sociální pomoci malým a slabým jedincům pracujícího národa a je důkazem, že Národní fronta Čechů a Slováků je a zůstane úspěšným nástrojem lidové demokracie a že je ve svých základech pevná.

Soc.-politický výbor projednal osnovu v celé řadě dlouhých a vyčerpávajících schůzí a usnesl se na změnách, vyznačených ve společné zprávě všech zúčastněných výborů, a na resolucích, jichž obsah je vytištěn za textem zákona.

Doporučuji jménem soc.-politického výboru, aby ústavodárné Národní shromáždění přijalo osnovu beze změny tak, jak je předložena. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je pan posl. dr Kokeš, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Po hrozných zkušenostech, jichž se náš lid dožil s německou a maďarskou menšinou, rozhodly se oba naše národy, český i slovenský, že nová republika Československá je státem Čechů a Slováků, bez Němců a bez Maďarů. Naše první vláda ve svém košickém programu v kapitole VIII a IX se zavázala, že bude zúčtováno se zrádnou německou a maďarskou menšinou, jakož i se zrádci a kolaboranty. Po vítězném zakončení osvobozovacího boje se náš lid počal v duchu košického vládního programu zbavovati páté kolony německé a hned v květnových dnech roku 1945 přikročil k provádění odsunu Němců z území republiky. Náš lid si byl vědom nebezpečí, které mu hrozilo a hrozí se strany Němců, a naplněn hořkostí nad spáchanými zvěrstvy svých dřívějších spoluobčanů z prvé republiky, byl rozhodnut důsledně a úspěšně dokončiti národní revoluci.

Lid i jeho vláda v čele s presidentem republiky byli při řešení této otázky v naprostém souladu. Již dne 19. května 1945 vychází dekret presidenta republiky, podle kterého majetek okupantů, zrádců a kolaborantů přechází do národní správy. Tímto dekretem přechází veškerý majetek Němců, zrádců a kolaborantů pod dozor národa českého a slovenského a zákonnou cestou je nepřátelům našeho státu znemožněno disponovati se svým majetkem podle své vůle. Podle tohoto dekretu jmenovaly národní výbory národní správce, kteří až do dalšího opatření měli jako dobří hospodáři tento majetek spravovat. Dne 25. října 1945 byl vydán dekret presidenta republiky č. 108 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Podle tohoto dekretu byla provedena konfiskace nepřátelského majetku, jakož i majetku zrádců a kolaborantů ve prospěch Československé republiky.

Touto zákonnou cestou zaniklo vlastnictví nepřátel našich národů, českého a slovenského, a poněvadž majetek byl konfiskován pro Československou republiku, zůstává jí na vůli, jakým způsobem bude s konfiskovaným majetkem naloženo. Již dekret č. 108 z roku 1945 ze dne 25. října obsahoval základní ustanovení o tom, kdo bude pečovati o konfiskovaný majetek a kdo a podle jakých zásad má konfiskovaný majetek rozdělit. Tento dekret byl však tvořen za určitých předpokladů, které se později změnily. Tím se stalo, že konfiskovaný majetek, o který pečovali národní správci pod dozorem národních výborů, nebyl přidělován do vlastnictví se zřetelem na zdlouhavost a složitost řízení, jak je stanovil dekret č. 108/1945. Třetí vláda Československé republiky je si vědoma tohoto nedostatku a ve svém programu, který předložila dne 8. července 1946 tomuto ústavodárnému Národnímu shromáždění, klade si za úkol dokončiti velké osidlovací dílo a výslovně prohlašuje: "Okamžitě se přistoupí k úpravě majetkově-právních poměrů Čechů a Slováků v pohraničí i ve vnitrozemí, zejména pokud jde o zemědělské usedlosti, drobné živnosti, rodinné domy a bytová zařízení. Bude vypracován návrh zákona, který umožní urychlený knihovní převod vlastnictví k půdě na nové zemědělské přídělce. Národním správcům, kteří se osvědčili, jakož i jiným způsobilým uchazečům bude usnadněno nabýti vlastnictví k spravovanému živnostenskému majetku. Při všech přídělových řízeních se bude počítati s placením úhrady ve splátkách snesitelných pro nabyvatele. Úspěšným národním správcům a uživatelům rodinných domů v pohraničí, kteří jsou tam řádně zaměstnáni, se poskytne právní nárok na příděl jimi spravovaných nebo užívaných majetků velmi zjednodušeným a zkráceným přídělovým řízením".

Podle tohoto závazku vlády byl vypracován vládní návrh projednávaného zákona tisk 119. Tímto zákonem má být umožněno národním výborům a osidlovacímu úřadu rychle přiděliti do vlastnictví malé a střední majetkové podstaty včetně rodinných domků. Vládní návrh je ve svém prvém a druhém oddílu vlastně novelisací dekretu č. 108 ze dne 25. října 1945, neboť se ukázalo, že v tomto dekretu jsou mezery, které je nutno doplniti, aby bylo možno ve smyslu vládního programu provésti zkrácené přídělové řízení.

Vládní návrh zákona neřeší však celý problém, jak naložiti s veškerým konfiskovaným majetkem, nýbrž v oddílu III řeší jen otázku přídělu drobných a středních živnostenských podniků a rodinných domků v pohraničním území. Tento oddíl třetí je těžiskem celé osnovy. Oddíl IV pak obsahuje ustanovení všeobecná a závěrečná. Výbor právní dospěl k názoru, že bylo záhodno osnovu přepracovati, jak to provedla komise ustavená podle § 34 jedn. řádu a jak to provedly výbory osidlovací, živnostensko-obchodní a soc.-politický. V duchu vládního programu je nutno přispěti tímto zákonem k rychlé konsolidaci poměrů v pohraničí, hlavně tím, že přidělením živnostenských podniků a rodinných domků osvědčivším se národním správcům bude dána existenční jistota řemeslníkům, živnostníkům a obchodníkům, bude zabezpečeno trvalé osídlení a odstraněno nebezpečí odchodu obyvatelstva z pohraničí a konfiskovaný majetek bude ochráněn dalších škod. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Problematika osnovy zákona je úplně nová a snad proto vládní návrh nevyčerpával všechny otázky, které s problémem konfiskovaného majetku je řešiti. Z tohoto důvodu bylo zapotřebí hlavně III. oddíl z větší části přepracovati a doplniti novými paragrafy. S ohledem na to, aby zákon nebyl přeplněn ustanoveními, která by jej učinila rozvláčným a někdy i nepřesným, byly některé zásady přijaté výbory vzhledem k ustanovením jednotlivých paragrafů vtěleny v resoluci.

Ustanovení oddílů I a II jsou dostatečně osvětlena v důvodové zprávě vládního návrhu a poukazují proto jen na změnu, která nastala v § 4 osnovy. Nebylo opuštěno stanovisko, aby o přídělu rozhodovaly národní výbory a příděl schvaloval Osidlovací úřad, neboť přípustnosti odvolání by bylo přídělové řízení příliš zdlouhavé. Proto zvolena cesta tak, že národním výborům zůstává právo navrhovati přídělce a Osidlovacímu úřadu přiřčeno právo rozhodovati s konečnou platností o přídělu.

V oddílu III je těžisko celé osnovy, neboť zde jsou v § 5 stanoveny podmínky, které musí uchazeč o příděl splniti, aby jeho žádosti mohlo býti vyhověno. V §§ 6, 7 a 8 je řešen přídělový problém přednostních uchazečů, eventuálně konkurence normálních osvědčených národních správců s přednostními uchazeči. Hledání, jak vyřešiti tento problém, bylo vlastně příčinou toho, že zákon, ač došel do parlamentu již v říjnu 1946, se dostává do plena ústavodárného Národního shromáždění teprve dne 14. února 1947. Konečné řešení, jež je výsledkem kompromisu mezi složkami Národní fronty, je obsaženo v § 8, kde se zachovává právní nárok na příděl dosavadnímu uživateli, je-li jeho zaměstnání v pohraničí s hlediska hospodářské výstavby státu a v zájmu osidlovací politiky důležitější nebo aspoň stejně důležité jako zaměstnání přednostního uchazeče.

Do oddílu IV byl vsunut úplně nový § 14, který upravuje materii, jež by podle názoru právního výboru měla býti upravena v jiném zákoně neb nařízení, neboť neupravuje zásady při rozdělení konfiskovaného nepřátelského majetku, nýbrž látku docela jinou. Právní výbor však v zájmu umožniti projednání zákona vyslovil s přijetím tohoto paragrafu souhlas.

Budiž mi dovoleno při příležitosti projednávání tohoto zákona dotknouti se poměrů v pohraničí a reagovati na nepravdivá tvrzení, šířená o tomto území. Našli se kritikové, kteří o osídlencích v pohraničí nedovedou mluvit a psát jinak, než jako o zlatokopech a lidech kriminálního založení. Nechtějí vidět to dobré, co bylo vykonáno, a z ojedinělých případů odsouzení hodných činí generální závěry. Pravda však je jiná. Uvedu zde jen několik skutečností, které nám osvětlí velikost historického díla, jež bylo v pohraničí vykonáno od května 1945.

V květnu 1945 bylo v pohraničí jen několik tisíc Čechů a přes 3 miliony Němců. Mimo to zde byly statisíce německých uprchlíků z východu, tisíce dělníků z celé Evropy a armády sovětská, polská a americká. Zmíněných několik Čechů přebíralo vládu nad pohraničím a mělo za povinnost řešiti všechny úkoly plynoucí ze změněných poměrů. Nebylo schopných lidí, nebylo zkušeností, v úřadech seděli Němci, nebylo žádných předpisů a zákonů v té době použitelných a přes to přese všechno si český a slovenský lid v pohraničí vedl dobře. Dnes máme v pohraničí přes 2 miliony Čechů a Slováků, t. j. jednu pětinu veškerého obyvatelstva republiky. A co vykonali tito noví osídlenci za necelých 20 měsíců! Odsunuli téměř 3 mil. Němců, to jest provedli dílo, které samo o sobě by stačilo k slávě naší generace. Veškerá tíha s provedením tohoto úkolu ležela na národních výborech, které by ovšem bez pomoci ostatních osídlenců tento úkol nezvládly. Tím již dokázaly, že lidové orgány státní správy jsou s to zdolati i nejtěžší úkoly. Odsun Němců provádělo opravdu všechno české obyvatelstvo v pohraničí a ostražitostí a pohotovostí našeho lidu bylo toto dílo úspěšně provedeno. Na uprázdněná místa bylo nutno přivolati z vnitrozemí Čechy i Slováky, a i tento úkol byl s úspěchem splněn. Dovolím si tvrditi, že málokterý národ by dokázal na místa, odkud byli jedni evakuováni, přivádět hned nové osídlence a zabrániti tím velkým hospodářským škodám. Nově přišlí osídlenci zajistili všechny továrny, podniky, domy, zemědělské usedlosti a movitý majetek. Opět tvrdím, že jedině pohotovosti, obezřetnosti a neúnavné práci nových osídlenců děkujeme za to, že továrny v pohraničí dnes pracují pro mírovou výboru a že některé z nich již daleko překročily výkony z roku 1937. Byly případy sabotáží a útoků se strany Němců, ale český člověk dovedl zabrániti tomu, aby se msta a nenávist Němců nemohly projeviti ničením státního majetku. Nechť nikdo nezapomíná, že naše pohraničí je průmyslové a že se tam nalézá velká část naší průmyslové výroby. Továrny, které pracovaly pro Hitlerovu armádu, pracují dnes pro Československou republiku, a to jenom dík českým a slovenským zaměstnancům těchto továren, kteří se za krátkou dobu zapracovali natolik, že s našimi výrobky můžeme směle jíti do zahraničí. Náš zemědělec společně s městským obyvatelstvem zajistil sklizeň roku 1945, obdělal půdu a opět sklidil v roce 1946. Státní aparát v pohraničí funguje a mnohde dokonce lépe než ve vnitrozemí. Školy v pohraničí jsou naplněny českými dětmi a nikdo, kdo znal pohraničí do roku 1938, nemůže popříti, že v pohraničí bylo vykonáno veliké dílo za velmi nepříznivých podmínek.

Je pravda, že do pohraničí šli chuďasové a nikoli boháči. Boháčům tam také pšenice nekvetla a těch několik zlatokopů, kteří přišli v prvních měsících po revoluci v květnu 1945 do pohraničí rabovat, bylo brzo odtamtud vypuzeno. Tito chuďasové šli do pohraničí proto, že věřili nové lidově-demokratické republice, že jim poskytne lepší existenční možnosti, než měli za prvé republiky, a při nejmenším, že budou moci alespoň slušně bydlet. Toto vše nechť vezme slavné ústavodárné Národní shromáždění při posuzování osnovy zákona na vědomí a dojde jistě k přesvědčení, že přijetím zákonné osnovy vykoná historický a zároveň sociální čin, kterým budou položeny pevné základy naší lidové demokratické republiky. Spokojený lid v pohraničí bude jistě nejlepším strážcem naší milované vlasti.

Jménem právního výboru doporučuji slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění přijetí osnovy zákona tak, jak ji schválil právní výbor, ve znění uvedeném v písemné zprávě. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Řečníky jsou pp. posl. Hladký, Tichý, Zimáková, inž. dr Benda, dr Bláha, Kleinerová, R. Svoboda, Doležel, Navračič a dr Steiner.

Uděluji slovo prvému řečníku, p. posl. Hladkému.

Posl. Hladký: Slavné Národní shromáždění!

Předložená osnova zákona je novým úhelným kamenem k vybudování našeho pohraničí. O historickém významu této osnovy bylo zde již promluveno. Náš klub podal již loňského roku iniciativní návrh, aby tato věc byla provedena. Litujeme, že teprve nyní dochází k provedení tak velmi důležité věci, jako je hospodářské uzavření toho velikého děje, který se stal v našem pohraničí. Prodlužování dosavadního stavu bylo velikou hospodářskou škodou, a stát a tím i naše hospodářství přišlo o značné peníze.

A nyní, prosím, mi dovolte, abych ze zkušenosti řekl alespoň několik slov, jak vypadá dnes naše pohraničí a jak je budováno. Osnova se dotýká v prvé řadě našich živnostníků, pro něž byl ražen posměšný název "zlatokopové". Po zkušenostech musím odmítnouti tento název, a to proto, poněvadž jsme se přesvědčili, že v pohraničí ti noví lidé, kteří tam přišli, našli často vydrancované obchody, museli budovat od počátku, pracovali celé noci, nejen aby si dali obchod nebo živnost do pořádku, ale aby si také získali zákazníky. Navrátili se tam mnozí čeští živnostníci, kteří museli před Němci utéci, jimž byly jejich krámy úplně rozbity; navrátili se tam, aby znovu budovali, co tam za první republiky těžce získali.

A přehlížíte-li kádr nových českých živnostníků v našem pohraničí, vidíte, že jsou to většinou mladí lidé, kteří tam přišli, aby si založili existenci. Vedle toho jsme měli možnost zjistit, že tito noví živnostníci v našem pohraničí získali státní pokladně značné částky, které nebyly zatajeny, nýbrž přiznány a jež státní pokladna mohla také inkasovat. Bohužel tam přišli také špatní lidé, ale já bych hlavní vinu dával národním výborům v našem vnitrozemí, které lidem, jichž se chtěly zbavit a o kterých věděly, že jsou to lidé nepoctiví, dávaly ověření, aby mohli získat v pohraničí majetek nebo živnost.

Jak vypadá dnes naše osídlení? V kraji ústeckém bylo při sčítání v r. 1930 187.000 Čechů, dnes jich tam máme 430.000. V některých průmyslových místech dosahuje osídlení českým živlem dokonce takové výše, jaká tam byla před touto válkou. Znamená to, že tento kraj má všechny hospodářskě podmínky, aby se stal zase takovou bohatou studnicí našeho státu, jako byl před válkou.

Jak se pracuje, mohli jste, dámy a pánové, vidět na některých výstavách, jako v Liberci, Chomutově a jinde, které ukázaly, že noví čeští lidé, kteří přišli do pohraničí a budují si tam nový hospodářský život, už jenom nekopirují, nýbrž tito naši čeští řemeslníci i dělníci skutečně tvoří nové hodnoty, které odpovídají jejich mladosti. Co znamená pro republiku naše hornictví, o tom dnes nebudu hovořit. Všichni v Praze a v celých Čechách i na Moravě jste pocítili, jaký význam má severočeský hornický revír.

V ostatních průmyslech dosáhli jsme krásných výsledků při velikém nedostatku pracovních sil a při nedostatku kvalitních sil. A naše pohraničí, myslím, může býti na to hrdo - a s ním i celý národ - že ve dvouletce v našem pohraničí dosahuje náš průmysl nebo snaží se plnit stanovený plán na sto procent. Nejsou to, prosím, jenom nahodilá nebo fingovaná čísla, na to je naše pohraničí příliš citlivé, aby se nechlubilo tím, co nebylo skutečně vykonáno. V těžkém průmyslu v Chomutově, v textilu, ve skle, v keramice, ve strojním, chemickém i potravinářském průmyslu celého severu dnes vidíte pravé a radostné soutěžení v práci.

Velikou práci na našem severu vykonali naši železničáři. Proti vnitrozemí jsou naše železniční stanice a náš železniční aparát mnohem méně obsazeny než ve vnitrozemí. A při těch velikých nedostatcích, které tam byly, při těch velikých nesnázích, zvláště teď v zimní době, naši železničáři ty veliké úkoly nejen zdolali, ale oni dokonce i při tom nepatrném počtu sil dokázali obstarat potřeby našeho průmyslu a našeho hospodářského života.

I naše plavba v Polabí je dnes už reorganisována a můžeme se pochlubit, že naše parníky už plují do Hamburku a jsou velikým hospodářským přínosem pro život celého státu.

Stejně tak byl vykonán veliký kus práce na poštách. Naši pošťáci při nepatrném počtu pracovníků zdolávali obrovské úkoly nejen ve vlastním provozu, ale i úkoly, které byly poště uloženy při výměně marek a při výměně peněz. V celém pohraničí je velký nedostatek pracovních sil na poštách a přitom musíme říci, že úkoly pošty jsou v našem pohraničí dobře obstarávány.

To také, prosím, platí o berních úřadech, které vlastně začínají tam u nás z ničeho, bez pomůcek, a přitom nejen že zdolaly úkol, který jim byl uložen při vyměřování dávek, ale také napomáhaly při výměně peněz.