Navrhovanou osnovou dokazujeme, že jsme si plně vědomi svých povinností v pohraničí. Doporučuji proto slavnému Národnímu shromáždění přijetí této osnovy, aby jako zákon splnila v pohraničí všecko, co se od tohoto zákona očekává, aby tento zákon nezklamal důvěru našich lidí v pohraničí. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor živnostensko-obchodní je p. posl. Sajal. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Sajal: Paní a pánové!

Jsem skutečně nesmírně hrdý, že jsem se mohl zúčastnit práce na díle historické spravedlnosti. Staletí nám nakupila řadu omylů, kterých se dopouštěli naši králové a vládci této krásné země tím, že připouštěli postupnou kolonisaci pohraničí, ano i usidlování v bohatých krajích vnitrozemských.

Naši předkové přijímali germánské sousedy s důvěřivostí skutečně slovanskou a nám vlastní. Dávala se jim nejen plná práva státních občanů, ale navíc ještě různá privilegia, obročí, půda a zvláštní ochrana. Němci se vůči českému národu zachovali podle starého českého přísloví: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění!

Využívali svých práv a hospodářské síly k rozpínavosti s bezohlednou a bezpříkladnou dravostí. Za panovníků českých byli přece jen bržděni, avšak za Habsburků jim nebyla kladena žádná mez. Snažili se ovládnout naše města, obchod, výrobu i správu měst a zemí. Spojili se s úhlavními nepřáteli a mnoho nechybělo, aby český národ byl zardoušen.

Díky české vesnici, zdravému jádru našeho národa, a našim slavným buditelům povstali jsme jako národ téměř z mrtvých a založili nový a svobodný stát. Němci v tomto státě jako menšina měli práva stejná jako Češi a Slováci. Mohli používat svobodně nejenom svého jazyka, ale měli ve veřejné správě percentuálně správný počet úřednictva, měli školy všech stupňů, od školy obecné až po universitu. Mohli se kulturně, hospodářsky a společensky svobodně a podle své vůle rozvíjet.

Za naši rovnoprávnost a spravedlivost odvděčili se nám zradou nejčernější. Když nacismus sbíral své síly a chystal se k přepadení Evropy, našel nejlepšího spojence uvnitř našeho státu. Nebylo na světě hnusnější zrady na státě, než jaké se dopustili naši němečtí občané. Pod rouškou hájení národnostních práv menšiny spolčovali se s nepřátelskou mocností, prováděli špionáž, zjišťovali cennosti hospodářské, kulturní a zapisovali si význačné osobnosti našeho života pro pozdější udavačství.

Němci se dočkali spojení s Říší a konečného obsazení celého našeho státu. Bude věčnou hanbou, že se v našem státě našli politikové, kteří se dovedli z důvodu osobního a stranického prospěchu spojovat s henleinovci. Zůstane hanbou, že se našli generálové, kteří zapomněli na svoji přísahu a vojenskou čest a odevzdali nepříteli zbraně a zásoby naší armády. Hanbíme se za tyto syny našeho národa, kteří seděli ve vládě a na vysokých úředních místech a nejenom nedovedli odejít, ale neměli ani odvahy zničit naše spisovny a tajné archivy. Ať již ruka trestající spravedlnosti odsoudila nebo odsoudí jakkoliv, zůstanou před dějinami s Kainovým znamením na čele.

Válka učinila z celého státu jeden koncentrační tábor. Desetitisíce věrných Čechů a Slováků položilo vědomě svůj život na oltář vlasti, statisíce jich trpělo v žalářích a celý národ trpěl pod útlakem Němců cizích i domácích. V této době pro národ nejtemnější zachovali jsme si však víru v budoucnost a svobodu.

Je naší povinností v této chvíli vzpomenout, jak jsme se naučili vážit si svobody a demokracie, která byla tolikrát znevažována v době první republiky. Nesmíme již nikdy připustit, aby kdokoliv ohrožoval nejenom celistvost našeho státu, ale také aby bral lidu svobodu a právo na vyjádření vlastní vůle. Ústava, na které pracujeme, musí být také výrazem cítění národa a zdůrazněním práv parlamentu. V hluboké vděčnosti a úctě se skláníme před ušlechtilými a statečnými muži, kteří vedli náš zahraniční odboj vojenský i politický. My i naše děti a celé příští generace budou navždy díky zavázány velikému presidentu dr Eduardu Benešovi, který se dovedl obklopit takovými muži, jakými byli muži vlády Mons. Šrámka a Zdeňka Fierlingra.

Jsme státem vítězným a dopomohli jsme nacistické čeládce k vyplnění jejímu snu, návratu do Říše. Tři miliony Němců bylo vystěhováno a uloupený majetek se navrátil do rukou státu a jeho občanů. Svět, který neprožil 6 let hrozné okupace a neměl ve svém státě organisované velezrádce, mnohdy nechápe naše rozhodnutí. Jsme státem malým a početně slabým. Nemůžeme si proto dovolit přepych vydržovat si nové zrádce, i když se dnes tváří sebe demokratičtěji a věrně. Staletí utrpení naučila nás být neúprosnými, i když potřebujeme každou pracovní sílu. Není to msta, je to jen rozum, který nám nařizuje vyvarovat se dřívějších chyb.

Osídlení území, které má rozlohu 30.000 km², zajištění majetku, který se odhaduje na 300 miliard, a vystěhování tak velkého počtu obyvatelstva nebylo úkolem malým. Jestliže se nám to podařilo, svědčí to o schopnosti, obětavosti a vyspělosti našeho lidu a úřadů. Nezakrýváme si nedostatky ani přehmaty. Vidíme však přes třísky, které létají kolem, veliké dílo.

Je jistě správné, vyslovíme-li vřelý a upřímný dík všem těm věrným občanům, kteří věrně a obětavě šli sloužit do pohraničí. Stejně jsme povinni ocenit práci národních výborů, úřadů, státních zaměstnanců a v neposlední řadě Osidlovacího úřadu. Bez pomůcek, bez vzorů a mnohdy jen při spolehnutí se na vlastní iniciativu a zdravý rozum dosáhli opravdu neobyčejného úspěchu.

Práce na této osnově byla svízelná a trvala při pilné práci mnoho měsíců. Autoři osnovy byli také beze vzorů a museli tvořit z ničeho. K tomu všemu byly zde ještě dvě kategorie zájemců: národní správci, již dlouho v podniku pracující, a přednostní uchazeči. Pro obě kategorie mluvilo mnoho důvodů a obě našly zastánce.

Přednostní uchazeči, to jsou naši zahraniční vojáci, partyzáni, osvobození vězňové a přesídlenci. Válka většině z nich vzala existenci a hospodářské zajištění. Bylo úkolem samozřejmé spravedlnosti, aby těmto osobám, které se o republiku zasloužily, byla dána příležitost usadit se právě v pohraničí a nalézt tam také svoji obživu.

Stejně však bylo nutno zvážit postavení osob, které poslechly vládu, opustily své povolání ve vnitrozemí a šly pro republiku pracovat do rozbouřeného pohraničí. Mužové i ženy pracovali, budovali, lopotili se, zachraňovali státní majetek a osvědčili se nejenom jako věrni strážci, ale také jako zdatní odborníci.

Parlament zvážil dobře a důkladně, jak a komu má konfiskovaný majetek svěřit. Spoléháme na to, že se za daných okolností rozhodlo co nejlépe a šťastně. Dá-li se tomuto zákonu co vytýkat, tedy pouze to, že mohl být o dlouhé měsíce dříve vydán. Podal jsem již v červnu 1946 jménem své strany návrh zákona, který se v mnohém shoduje se zákonem právě projednávaným a měl stejné cíle.

Skutečně litujeme, že v tomto směru příslušné ministerstvo a úřady vyvinuly málo pohyblivosti a že se ke konečnému rozhodnutí o konfiskovaném majetku nemohly včas odhodlat. Bylo by se ušetřilo mnoho nejistoty, trpkosti a mnohdy i hospodářských ztrát. Nechci však v této chvíli činit žádné další rekriminace.

Zákon je hotov a jedná se o jeho plnění. Nebude to malý úkol. Spoléháme, že úřady budou dodržovat nejenom literu zákona, ale celého jeho ducha a zásady. Nesmí být protekce ani šikanování, přednost smí mít vždy pouze právo a lepší kvalifikace uchazeče.

Parlament, který věnoval tomuto zákonu tolik práce a péče, bude zajisté dbát také jeho přesného plnění.

Statisíce uživatelů rodinných domků a národních správců převezme vbrzku veliký majetek do soukromého vlastnictví. Nebude to zadarmo, ale bude to poloviční dar státu těmto přídělcům. Mnozí z těchto nových majitelů živností nepoznali tvrdého života těch, kteří začínali ve svých dílnách, obchodech a podnicích s holýma rukama, jen se svojí pílí, pracovitostí a odhodláním bít se se životem pro lepší budoucnost své rodiny.

Ať tato živnostenská rodina má jakékoliv chyby, jedno jí nikdo nemůže upřít, pracovitost a houževnatost. Národní správcové, v krátké době samostatní řemeslníci, obchodníci a živnostníci všeho druhu, dejte se poučit tímto příkladem. Jste malým kolečkem nejen v pohraničí, ale v celém státě. Na vás také záleží, bude-li se našemu státu dobře dařit a budou-li vaše vesnice a města vyjadřovat spokojenost, mír a blahobyt.

Mohu prohlásit, že tato osnova nebyla dílem polovičatých kompromisů, ale výsledkem dobré úvahy, a s dobrým svědomím ji doporučuji jménem živnostensko-obchodního výboru ke schválení.

Uzavíráme jednu velikou kapitolu našeho osvobození. Přejeme si, aby všichni naši hraničáři byli mohutnou, věrnou a nerozbornou hradbou proti věčně nepřátelskému Germánu. Chraňte náš majetek, naši půdu, naši řeč, demokracii a vlast. Kéž genius národa zajistí pohraničí a celému státu věčný mír a štěstí! (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor soc.-politický je p. posl. dr Langer. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Langer: Paní a pánové!

V budovatelském programu zaručila třetí vláda Národní fronty Čechů a Slováků úspěšným národním správcům a uživatelům rodinných domků v pohraničí, pokud jsou tam řádně zaměstnáni, v kapitole "Dokončení velikého osidlovacího díla" právní nárok na příděl jimi spravovaných nebo užívaných majetků velmi zjednodušeným a zkráceným přídělovým řízením.

Splňujíc tento slib předložila vláda projednávanou osnovu, kterou se novelisuje dekret čís. 108 z roku 1945, ježto tento dekret nezná zkráceného a zjednodušeného přídělového řízení. Řeší se to tím způsobem, že v oddílech I, II a IV jde o všeobecné zásady při rozdělování konfiskovaného majetku, zásady zkrácení přídělového řízení a ustanovení všeobecná a závěrečná, při čemž tato ustanovení mají platnost celostátní, a v odd. III řeší se pouze otázky, komu mají býti přiděleny podle těchto zásad drobné živnostenské podniky, rodinné domky, ale pouze v pohraničním území. Aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním, považuji za nutné ještě jednou opakovat: Ustanovení I, II a IV projednávané osnovy mají platnost celostátní, kdežto ustanovení oddílu III pouze v pohraničním území.

Ačkoli si všichni zúčastnění při projednávání osnovy byli vědomi, že na urychleném projednání závisí ve vysoké míře konsolidace poměrů v pohraničí, uklidnění mezi osídlenci, zpevnění a stabilisace v pracovních poměrech v pohraničí a úspěšné dokončení osidlovacího díla vůbec, bylo projednávání tisku 119 mimořádně a zcela neobvykle podrobné a důkladně. Z toho je nejlépe patrno, jaká důležitost se přikládá tomuto zákonu. Právem. Jde o vyvrcholení historického osidlovacího díla v pohraničí, osvobozeného na věky nejen od okupantů, ale i od německé, nepřátelské menšiny vůbec. Jde o ukončení již skoro 2 roky trvající nejistoty mezi osídlenci, kteří obětavě umožnili provedení obrovského osidlovacího díla v době rekordně krátké. Jde o zjednodušení poměrů na trhu bytovém. Mnoho osídlenců v pohraničí totiž udržuje své byty ve vnitrozemí, kde je o ně tísnivá nouze, ježto dosud nemají jistoty, že byt, kterého užívají v pohraničí, bude jejich a že se budou moci přestěhovat trvale bez obav, že by se mohlo stát, že by se neměli kam vrátit v případě, že jejich nový domov přejde do vlastnictví někoho jiného. Také možno směle očekávat, že vyřešení celé otázky v nemalé míře přispěje ke zvýšení pracovní morálky nebo k jejímu upevnění a že již přestane rozladění z věčných průtahů při konečném řešení problému převodu středních a malých konfiskátů do vlastnictví. Přispěje to vydatnou měrou k dalšímu uvarování se milionových škod, které vznikají národnímu hospodářství z nedostatečné péče o majetek, který není vlastní.

Nejobtížnějším úkolem bylo zladit oprávněné nároky a práva příslušníků československé armády v zahraničí a jiných účastníků národního boje za osvobození na jedné straně a nároků úspěšných národních správců a uživatelů rodinných domků, zaručených vládním programem třetí vlády Národní fronty Čech a Slováků, na straně druhé. Kolem tohoto ústředního bodu se soustředila naprosto převážná část všech potíží při projednávání této osnovy. Nebylo ovšem nejmenšího sporu o tom, že všichni, kdo měli účast na obtížném projednávání osnovy tisk 119, byli proniknuti nejupřímnější snahou zaručiti našim národním hrdinům maximum jejich oprávněných požadavků. Vždyť snad všichni, nebo alespoň naprostá většina zúčastněných poslanců patří mezi příslušníky československé armády v zahraničí nebo mezi jiné účastníky národního boje za osvobození. Přemnozí z nich získali vysoká vyznamenání za hrdinství. Přemnozí z nich utrpěli těžká a vážná zranění, jichž důsledky nesou dodnes. Nepřicházela proto vůbec v úvahu jakákoli pochybnost, že by některý z nich nepřál svým kamarádům a spolubojovníkům. Byly-li přece někde takové pochybnosti vyslovovány, šlo o záměrnou a nečestnou pomluvu.

Ti, kteří projednávali osnovu 119, byli ovšem nakonec postaveni před nezbytnost, aby v pohraničí nebyla za určitých podmínek připuštěna konkurence mezi přednostními uchazeči a osvědčenými národními správci. Stalo se tak pouze pod dojmem a tlakem nesmírně vážné úlohy neohrozit veliké dílo osidlování. Stalo se tak proto, poněvadž historický význam zdárného a úspěšného dokončení osídlení krajů, ze kterých byl vyhnán náš odvěký nepřítel, staví nesmírně vážné a naléhavé úkoly. Neúspěch tohoto díla, na něž hledí spřátelená i znepřátelená cizina jako na jeden ze zkušebních kamenů síly a trvanlivosti našeho lidově-demokratického řádu, znamenal by nesmírně vážné ohrožení všech našich revolučních vymožeností. Víme dobře, že leckde ve světě by takový neúspěch byl uvítán, ba že je leckde toužebně očekáván. Víme, že i doma je dosti rukou připravených pro takový případ k potlesku. Zúčastněni si byli vědomi, že by v pohraničí právě příslušníci československé zahraniční armády, jakož i jiní účastníci boje za osvobození byli nejlepší a nejspolehlivější hradbou proti německému nepříteli a že by byli nejvhodnějším živlem pro posílení českého národa v těchto nárazníkových místech. Důvody bezpečnosti mluvily pro toto řešení.

Avšak osídlení pohraničí není jenom otázkou bezpečnosti. Je to v první řadě otázka pracovních sil, a to sil rukodělných. Je to otázka průmyslového dělnictva, horníků, sklářů, hutníků, keramiků, dělníků v průmyslu chemickém, textilním a pod. Je to otázka úspěšného provozování drobných živností. Je to otázka skutečnosti, že se osídlenci přestěhovali do pohraničí ihned po revoluci, kdy jich bylo v pohraničí nejnaléhavěji třeba, a že se tam okamžitě a úspěšně zapojili do úsilí o záchranu hodnot. Je to otázka vážné obavy, že by byla vnesena nervosita a zneklidnění mezi pracující v pohraničí, jichž je tam tak strašně naléhavě třeba, a že by z pohraničí utíkali a vraceli se do vnitrozemí. Je to otázka toho, že právě podstatným faktorem, pomocí kterého se získávali lidé do pohraničí, byl slib přídělu středních a malých konfiskátů do vlastnictví, od něhož není možno dodatečně ustupovat. Je to otázka, že nelze připustit, aby lidově-demokratický režim vytvořil v národních správcích instituci, která denně zaměstnávala desítky tisíců po dobu skoro dvou let, přinutila je přestěhovat se se svými rodinami do pohraničí, tam skoro dva roky těžce, odpovědně a iniciativně pracovat, aby mohli býti ze své nové existence vyhoštěni, aniž by bylo postaráno o jejich sociální zabezpečení. Je to i mravní stránka této otázky: Nikdo ve vnitrozemí by neuvěřil sebepoctivějšímu národnímu správci, že se musel vrátit z pohraničí jen proto, že bylo třeba uvolnit místo přednostnímu uchazeči. Každý by byl přesvědčen, že byl odstraněn jako pověstný "zlatokop". Nikdo by s něho nesňal již toto odium.

Proto bylo třeba za určitých podmínek uznati výsadní postavení národních správců v pohraničí, nikoliv však ve vnitrozemí, kde všechny národní správy jsou vyhrazeny přednostním uchazečům. Bylo tak možno učiniti tím spíše, že v pohraničí již dnes je mezi úspěšnými národními správci značné procento přednostních uchazečů.

Je radostným zjevem a pro zúčastněné příjemným zadostučiněním, že naši národní hrdinové zaujímají k vyřešení této otázky, tak důležité a choulostivé, ve své převážné většině souhlasný postoj. Byla sice rozvířena určitá kampaň, kterou byli tito nejlepší synové a dcery našeho národa znervosněni a pobouřeni, byla to však akce, spočívající na zřejmě nesprávných nebo skreslených informacích, jako by jejich přednostní nároky, zaručené zákonem č. 255 z roku 1946, byly ohroženy a jako by ústavodárné Národní shromáždění neprojevilo dost porozumění pro jejich nároky. Důkazem, že šlo o nesprávné nebo skreslené informace, je, že většina resolucí, došlých od jednotlivých svazů příslušníků československé armády v zahraničí, jakož i od účastníků boje za národní osvobození do soc.-politického výboru ÚNS, se domáhala, aby bylo zaručeno přednostní právo ve vnitrozemí nebo podle zákona č. 255 z roku 1946, kdežto těch, které žádaly, aby bylo zaručeno přednostní právo i v pohraničí na úkor úspěšných národních správců a uživatelů, byla zcela nepatrná menšina. Soc.-politický výbor ani ostatní výbory ÚNS ovšem nikdy neohrožovaly práva přednostních uchazečů ani ve vnitrozemí, ani v pohraničí pod výměru zaručenou zákonem č. 255 z roku 1946. Naopak, přiznaly jim nárok širší tím, že se jim i v pohraničí zaručuje přednost na národních správách udělených po 1. květnu 1946, ačkoliv zákon č. 255/46 tak činí až od 18. června.

Příslušníkům československé armády v zahraničí, jakož i jiným účastníkům národního boje za osvobození jsou přednostně k disposici všechny národní správy ve vnitrozemí, v pohraničí pak ty, které dosud nebyly obsazeny, které se uvolní proto, že se při přísných revisích národní správce neosvědčí, a ty, které byly obsazeny byť i úspěšným národním správcem, ale teprve po 1. květnu 1946. Pokud jde o rodinné domky, také v pohraničí mají přednostní právo i proti úspěšným uživatelům, pokud ovšem mají v místě řádné zaměstnání, důležitější než zaměstnání uživatele.