A jiný přiklad: V Liberci byl zatčen a již odsouzen muž jménem Křáp, takto národní správce firmy Jacker. Dostal za svoji "záslužnou činnost" 1 milion Kčs pokuty a několik měsíců vězení. V jeho skladišti zůstalo přibližně 12.000 m tkaniv a tisíce kusů jiného textilního zboží, jež byly zabaveny. Ministr vnitřního obchodu vydal příkaz, aby část této šmelinářské zásoby byla převezena do Prahy a prodána potřebným lidem. Jsou poslána nákladní auta, aby zásobu odvezla a tu prosím nastojte: Vedoucí skladu řekne: "Nemáme s vámi co dělat, patříme hospodářské skupině maloobchodu." O přispění a spolupůsobení v této věci byl požádán Sbor národní bezpečnosti, ale náměstek předsedy místního národního výboru prohlásil, že zboží zůstane v Liberci. Tož se vozy vrátily bez těch 15.000 ručníků a 6.000 m látky. Tak poslouchá podřízený orgán lidové samosprávy ministerstvo. Nemyslíte, že by i tu bylo třeba něco napraviti?

A další případ: Do naší brněnské družstevní rozdělovny přijde paní a žádá o podšívkovou látku, aby si mohla pořídit šaty, na něž si látku koupila v maloobchodě. Prodavač zjišťuje, že je to tatáž látka, kterou Družstevní výdejna má na skladě za cenu 119 Kčs, a ptá se proto, co za ni ona zaplatila. Paní odpoví, že 280 Kčs za běžný metr. Je volána cenová kontrola a zjistí, že obchodník dostal tuto látku z velkoobchodu za cenu 240 Kčs a že si započetl jen přípustnou zákonitou přirážku. Velkoobchod - je to firma Caltimex v Brně - který je pod národní správou, s počátku tvrdí, že je to importované zboží ze Švýcarska a že tu nelze mluvit o přemrštěné ceně. Jsou žádány dodací listy. Tu si teprve národní správce vzpomíná, že se zmýlil a že je to zboží z liberecké továrny, jak tomu skutečně bylo, a že jeho zaměstnanec chybně vykalkuloval cenu zboží. Je to zřejmě nepravda. Snad tu může být spolupůsobení takového zaměstnance se šmelinářem, ale v žádném případě takovéto výmluvy nesmí být považovány za polehčující okolnost.

S lichvou jde ruku v ruce korupce. Jsou známy případy, že obchodník podplácel, aby vůbec dostal příděl. Mezi lidem se veřejně hovoří o tom, že namnoze ještě platí zásada, "kdo maže, ten jede". Měli jsme obrovské potíže s přidělováním vozidel a při tom byly zjištěny případy, že si darebák jezdil s několika kousky látek nebo oděvů po městečkách a vesnicích, aby je prodával bez poukazů za přemrštěné ceny.

Lichva a šmelina bují v každém oboru. Mohl bych uvést případ, který není ojedinělý, kdy na Těšínku jedna nečistá společnost vykupovala všechny nám tak potřebné léky a léčiva a pašovala je přes hranice. Víme o případech, kdy naše bílé zlato, náš cukr, byl pašován do zahraničí ve velkém měřítku. Všichni víme, jak bují šmelina s ojetými vozidly, jak se pašují americké cigarety z Polska, a že jsou i jiné a jiné zjevy, na které by bylo třeba veřejně poukázat. Všimněte si, co platí svobodná děvčata a svobodní úředníci ku př. v Praze za byty. Znám případ, že v jednom jediném pokoji jsou ubytovány 3 úřednice, z nichž jedna je tu v parlamentě zaměstnána v kanceláři, a každá z nich platí 800 Kčs měsíčně, a tak odvádí tomuto šmelináři téměř třetinu svých měsíčních požitků. Tak se nám lichva rozrůstá jako rakovina v těle národa a hrozí nám otráviti kde koho.

Používám této příležitosti opětně ke zdůraznění nutnosti, abychom při tvoření cen byli vedeni jedině správnou zásadou, že spotřebitel má právo žádati vysvětlení kalkulace. To, co lidé dostávají laciněji v některých případech pod. výrobní cenu, se nevidí, ale poukazuje se na to, že úředně jsou garantovány ceny, jež znamenají pro výrobce nadměrné zisky. Je to ten t. zv. systém vyrovnávacích fondů, které se stávají nepřehlednými a které vyvolávají mnohdy nespokojenost. Myslím, že je potřebí více porozumění v této otázce. Člověk musí vědět, zač vydává peníze a proč je vydává.

V souvislosti s drahotou se často uvádí distribuce a především její vrcholné orgány trhové svazy. Víme, že distribuci budeme muset zjednodušit. Snad nám v tomto směru pomůže i zákon právě projednávaný, neboť zmenší distribuční síť o ty, kdož jsou vedeni sobeckými zájmy; je tu totiž dána možnost, aby živnostenská oprávnění takovýchto lidí byla zrušena. Trhové svazy budeme muset nahradit veřejnoprávními korporacemi, nevýdělečnými, ale za to nadanými takovou výkonnou mocí, která bude v souhlase s plánovaným hospodářstvím. Je zajímavo při této příležitosti upozornit, že se nám šmelinářství rozbujelo především v textilu, obuvi, pneumatikách, automobilech a jiných průmyslových výrobcích.

Řekněme si také, že je naší povinností upozorňovat úřady na každý pokus prodeje zboží na černém trhu. Mělo by to být povinností každého občana. Voláme celý národ k této pomoci proti šmelinářům. Podvážeme-li černý obchod, bude relativně lépe nám všem. Nestačí nám, a to zdůrazňuji, takové relace o stíhání černého obchodu, jak jsou podávány. Nestačí nám, že se v nich hovoří o dámách v kožiších, o jistém obchodníku ze Slovenska, o společnosti pašeráků. Chceme vědět jejich jména a chceme také vědět, čím a jak byli potrestáni. V tomto směru nám zákon přináší uspokojení. Zvýšená publicita přísných rozsudků a jmen vinníků přispěje více, než si myslíme a než cokoli jiného.

Českoslovenští sociální demokraté vyslovují přesvědčení, že odhlasováním zákona bude dána možnost přísného potrestání provinilých. K doplnění zákona, který by vyřešil zároveň i otázku nadměrných zisků a ostatních nepěkných zjevů v našem hospodářském životě, se ještě vrátíme. Všechna tato opatření by však nepostačovala, kdyby zároveň neprobíhal proces všeobecného mravního ozdravění, jak nám jej ve svém vánočním poselství připomenul president republiky.

Půjde o ozdravění celého našeho života. Jistě tu najdeme porozumění u všech stran Národní fronty. A hlavně: netrpme šmelináře ve svých řadách. Kdo se obohacuje na úkor spoluobčanů, musí být považován za vyvrhele vlastního národa. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Dávam slovo pánu posl. Gottierovi.

Posl. Gottier: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Už za vojnových udalostí stretávali sme sa v jednotlivých štátoch s čiernym obchodom. Táto rakovina sa však rozrástla do celej svojej šírky teraz v dobách povojnových. Prichádzali rôzni špekulanti, aby zarábali a bohatli na úkor pracujúceho ľudu.

Náš štát žiadal svojich občanov, aby vypäli všetky sily, aby sme čím rýchlejšie prekonali povojnové nedostatky a povojnovú mizériu, aby sme mohli zaopatriť pre náš ľud, na ktorý sme kládli veľké požiadavky, aspoň to najnutnejšie, čo potrebuje k svojmu živobytiu. Bolo to a je ešte aj dnes brzdené niekoľkými nesvedomitými jednotlivcami, ktorí, vystihnúc túto situáciu, dali sa na pole rýchleho obohatenia. Odčerpávajú s trhu potrebné produkty dennej potreby, aby ich potom za niekoľkonásobné ceny predávali vyhladovelému a strádajúcemu ľudu.

Pre nich existuje, ako je vidieť, len jedno: peniaze. Nech sú od kohokoľvek, nech trpí za ne ktokoľvek, nech na nich lpie krv a pot hoci celého národa; nech ich počínanie znamená hlad a nedostatok detí a dospelých; nech len im sa hrnú zisky do bezdných vriec. Takéto elementy, ktoré z biedy ľudu chcú nashromaždiť milióny, je treba vytvoriť z našej národnej spoločnosti ako najhorších vyvrheľov a záškodníkov nášho ľudu.

Veď koľko obetí prináša náš robotník, roľník, živnostník, úradník, len aby tým rýchlejšie prekonali vojnové následky, aby sme rýchlejšie mohli poskytnúť nášmu ľudu aspoň to najnutnejšie, čo ku každodennému životu potrebuje. A toto snaženie nášho pracujúceho ľudu prichádza nazmar, je znehodnocované niekoľkými príživníkmi našej spoločnosti. Celkom otvorene si priznajme, že pracovná morálka nášho ľudu bola a je vo veľkej miere podlamovaná práve čiernym obchodom.

Keď, parlament dnes prichádza so zákonom na potieranie tejto pliagy, je nutné to len vítať, ale zároveň ľutovať, že sa tak nestalo už skôr, lebo rýchlym zákrokom boli by sme mohli uchrániť už miliónové hodnoty, o ktoré náš ľud čiernym obchodom bol okradnutý. A boli by sme aj jasnejšie mohli dokázať nášmu ľudu, aká správna je cesta, ktorú sme nastúpili v novej ľudovodemokratickej republike aj na poli hospodárskom. Že sme to očividne doteraz nemohli nášmu ľudu ukázať, vinu nesie na tom do veľkej miery práve čierny obchod.

My na Slovensku sme týmto čiernym obchodom boli postihnutí zvlášť, a to z dôvodov, že na Slovensku niektoré produkty neboly viazané, ale obchodovalo sa nimi voľne. Toto bolo priamo semenište pre rast čierneho obchodu. Žiaľ niektoré inštitúcie na Slovensku sa prizeraly na tento stav blahovoľne. Ba boly ešte snahy, aby sa vôbec zrušilo viazané hospodárstvo, a odôvodňovalo sa to tým, že na Slovensku vraj už máme produktov dennej potreby nadostač a podobne. Takéto stanovisko len posilňovalo čierny obchod, lebo špekulanti mohli počítať s tým, že na tomto poli bude ešte dlhá konjunktúra.

Tak sme videli, že z normálneho trhu denne mizly výrobky a boly po nich všeobecné pohľadávky, ale nebolo ich možné kúpiť, zatiaľ na čiernom trhu bolo možné si tieto obstarať. Pravda, za niekoľkonásobnú cenu. Že si ich za takéto predražené ceny nemohol náš robotník alebo roľník, živnostník a úradník zaopatriť, je jasné. Lebo robotník alebo úradník pracoval za stanovenú mzdu alebo plat a musel kupovať za čiernu cenu. Tým hodnota mzdy a platov bola katastrofálne snížená.

Preto proti tejto pliage zakročilo prvé Povereníctvo priemyslu a obchodu. Dalo by sa očakávať, že všetky politické skupiny budú tento boj podporovať a napomáhať v jeho úspešnom vedení. No, žiaľ stretli sme sa s pokusmi, že sa to chcelo politicky využiť. Ukázala sa snaha poštvať živnostníctvo a ukazovať, ako by boj proti čiernemu obchodu bol bojom proti živnostenskému stavu. Ba dokonca sa stalo, že Povereníctvo výživy vydalo napríklad jeden deň vyhlášku, aby ju hneď na druhý deň odvolalo s odôvodnením, že o tom povereník alebo úrad nebol dostatočne vyrozumený. Tak boj proti čiernemu obchodu na úseku potravinárskom bol neslávne skončený a na tomto poli kvitne i naďalej. Náš robotník, roľník, živnostník a úradník prejavuje nad tým svoju nespokojnosť. Vidíme teda, že boj proti čiernemu obchodu je vedený zatiaľ len na jednom úseku, a to rezortom Povereníctva priemyslu a obchodu. Za krátku dobu tohto boja sa prišlo na miliónové obchody a niekoľko týchto vyvrheľov dnes už sedí v žalároch a proti ďalším je vedené vyšetrovanie.

Pravda, tresty, ktoré sa za čierny obchod ukladaly, boly mnohokrát smiešne a nemohly čierny obchod podstatne zlomiť. Veď stokorunové a tisíckorunové smiešne pokuty nijako šmelinárov neodstrašovaly, keď mnohokrát uloženú pokutu mohol si nahradiť jednodenným obchodom. A ľud tiež nevidel v tomto postupe úradov opravdovú vôľu znemožniť čierny obchod. Tak vznikla nedôvera voči úradom. Ďalšie liberálne chovanie sa úradov voči čiernemu obchodu mohlo by plne podlomiť dôveru ľudu. Voči našim ľudovodemokratickým úradným inštitúciám. Preto je nesprávna každá špekulácia, ukázať sa pred touto skupinou parazitov ako priatelia. Lebo mohol by niekto získať sympatie šmelinárov, ale stráca sympatiu a dôveru ľudu. A to predsa nemôže chcieť žiadny rozumný politicky činný človek.

Tento zákon má urobiť koniec čiernemu obchodu. Stane se tak len vtedy, keď každý úrad, ba každý príslušník nášho národa bude pomáhať odhaliť túto pliagu. Nepomohol by ani ten najdrastickejší zákon, keby čiernoobchodníci nachádzali ochranu politických strán, len preto, že sú azda ich príslušníci. Minul by sa zákon účinku, keby sme nemali odvahy tento zákon aj do dôsledkov prevádzať. Preto keď tento zákon dnes prejednávame, je nutné, aby sme si aj povedali, že ho budeme nemilosrdne uplatňovať voči každému, kto ho prestúpi, nech patrí k tej alebo onej politickej skupine, nech má taký alebo onaký kabát.

Keď bojujeme proti šmelinárom, máme na i mysli predovšetkým tých všetkých lumpov veľkošmelinárov, ktorí zarábajú ilegálnym obchodom nie koruny, ale milióny korún. Teda nie stíhanie drobného ľudu, ale veľkých lumpov! Ako Som už v úvode povedal, kladieme veľkú úlohu na náš pracujúci ľud. Naši robotníci pracujú, vyrábajú produkty. Tieto produkty musia ísť na trh, aby si ich mohol náš ľud zadovážiť za ceny úradom stanovené. Je nutné, aby sme pomocou našich kontrolných orgánov mali presný prehľad, čo na trh ide a ako sa s tým nakladá. Náš roľník odvádza svoje produkty za úradnú cenu. Musíme tomu roľníkovi dať za úradnú cenu zasa produkty, tovar, ktorý on potrebuje. Slovom, musíme skutkami presvedčiť náš ľud, že nie je klamaný a nesvedomitými jednotlivcami okrádaný. Len potom robotník bude ochotný vypnúť všetky svoje sily, keď bude vedieť, že jeho námaha, jeho pot neslúži k obohacovaniu tých, ktorí nepracujú. Vtedy bude náš roľník ochotný ešte dôslednejšie odovzdávať svoje produkty pre verejné zásobovanie, keď získa dôkazy o tom, že to, čo on dorába a musí odovzdávať, neslúži niekoľkým nesvedomitým špekulantom k obohacovaniu, ale že to slúži k opravdovému nasýteniu tých pracujúcich, ktorí pracujú na inom úseku nášho hospodárskeho života.

Vieme, že šmelina je založená na nedostatku tovaru. Kým nebude dostatok tovaru, vždy sa budú špekulanti vrhať tam, kde je jeho nedostatok, aby práve na nedostatku tovaru nekresťansky zarábali. Aby sme nedostatok odstránili, vytýčili sme si v dvojročnom pláne úlohu zvýšiť výrobu, aby sme dvojročný plán splnili a zaistili pre všetkých dostatok denných potrieb. K tomu potrebujeme účinnú ochranu proti tým, ktorí kradnú z majetku všetkých a napchávajú si vlastné vrecká. Otázka je: buď dvojročný plán, alebo čierny obchod. Volíme cestu dvojročného plánu a teda cestu boja proti čiernemu obchodu.

Pracujúci ľud Slovenska víta tento zákon, lebo očakáva, že týmto zákonom bude skutočne zamedzené, aby jeho krvopotná práca nebola znehodnocovaná, očakáva, že týmto zákonom odstránime to zlo, ktoré bolo dosiaľ a je na pracujúcom ľude páchané.

Mnohí sa obávali, či azda zákon nie je veľmi prísny. Som toho názoru, že voči nesvedomitým čiernoobchodníkom je dobrá každá zbraň, ktorou ich zneškodníme a odstránime. Toto bude najúčinnejšia pomoc nášmu pracujúcemu ľudu, a preto Komunistická strana Slovenska bude hlasovať za túto osnovu zákona. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Dávam slovo pani posl. Machačovej.

Posl. Machačová: Paní a pánové!

Zákon, o jehož přijetí má dnes poslanecká sněmovna rozhodnout, je ve své podstatě i v důsledcích velkým sociálním činem. V mnohém může být veřejné mínění rozděleno, avšak právě po tomto zákoně, po tomto činu volal všechen náš pracující lid bez výjimky. Rozdělili se náš národ, tak jen na dvě skupiny: na velkou skupinu těch, kteří si svůj chléb vydělávají poctivou a obětavou prací, a malou skupinu těch, kteří si svůj chléb nevydělávají ani poctivě, a tím méně prací. To je, pokud se týká zákona, který máme dnes projednat, jediné dělítko.

Lid volal po tomto zákoně, volal po něm proto, že chce mít záruku, že jeho práce nebude zneužíváno a že toho, co si společnou prací vyrobí, bude také ve prospěch všech využito. Ve prospěch všech, chudých jako bohatých. Lid chce mít záruky, že už nebude parasitů, kteří jako pijavice odsávají krev našeho hospodářství, okrádají obchodníky, živnostníky i spotřebitele. Zatím co jiným přibývaly mozoly jim přibývaly miliony na kontech; miliony vzniklé z nedostatku a chudob ostatních. Tyto pijavice však si chtěly spojit příjemné s užitečným. Bylo jim příjemné miliony vydělávat a při tom považovali za užitečné rozvracet naše tak rychle se konsolidující hospodářství. To byl hlavní smysl a cíl jejich práce: pomlouvat národní podniky, pomlouvat vládu, která prý neumí opatřit to či ono, zasívat nedůvěr v lidově demokratický režim, s tím vším pracovat pro zvrácení revolučních vymožeností, pro návrat těch starých zlatých, v pravém slova smyslu pro ně zlatých časů, to byla ta nejnebezpečnější stránka jejich zločinu. Kradli a křičeli: Národní podniky kradou! Kradli a křičeli: Zboží jde do Sovětského svazu! Kradli zboží a křičeli: Proč vláda nedává? Nekřesťansky natahovali ceny a křičeli: Proč jsou ceny tak vysoké? Čekali na každou příležitost, nic jim nebylo dost svaté. Vánoce nebo křtiny, svíčky na stromeček nebo plenky pro děti, na všem se dá vydělat, jen když se zamezí, aby zboží nepřišlo rovnou cestou na trh. Vepřové maso nebo penicilin, látky na obuv, pneumatiky nebo máslo, všechno, cokoliv národ potřebuje k životu, všechno, co chybí a za co mohla být lidově demokratická vláda činěna odpovědnou. To byl smysl a cíl jejich počínání. A kromě toho vydělali touto protistátní činnosti stamiliony.

V poslední době byly u nás činěny dotazy, kde prý vlastně u nás ta reakce je, je-li vůbec jaká. Nuže, zde je, v těchto kruzích, zde je ta nejúrodnější líheň, pěstované pařeniště skutečné reakce! Proto vznikl, proto musel vzniknout tento zákon. Zatím co některé noviny se zabývaly problémem, jakého původu je slovo šmelina, zdali latinského či tureckého, my jsme se zabývali problémem, jakého původu jsou ti šmelináři. Jsou to příživníci, jsou to příslušníci té vrstvy, která vedla národ k Mnichovu, těch lidí, kteří, když stáli před rozhodnutím: národ a jeho budoucnost, nebo vlastní kapsa, se bez rozmýšlení rozhodli pro vlastní kapsu. Revoluce je vyhodila z hospodářských posic a zbavila z největší části bezpracných zisků. Chytili se tedy tohoto stébla. Nebylo by ovšem správné zveličovat jejich sílu. Šmelina -to už je poslední koutek pro poslední hrstku ztroskotanců, a zákon, který dnes máme schválit, je jen profylaxí proti nim, abychom si ten pěkný kožich, do kterého chceme celý národ obléci, hned od začátku nezaneřádili.

Zákon, o němž hovoříme, se jmenuje zákon o stíhání černého obchodu a podobných pletich; mohl by se však stejně dobře nazývat zákonem na ochranu pracujícího lidu proti příživníkům. Žádáme-li od pracujícího lidu oběti a těžkou práci, musíme mu v prvé řadě dát víru ve spravedlivé rozdělení statků, musíme mu dát víru, že každá nepoctivost je před zákonem stejná a že už nemá být měřeno, jako tomu bylo dříve, jinak tomu, kdo z hladu ukradl kus masa, a jinak tsomu, kdo okrádal stát a národ o miliony. Proto také má tento zákon postihnout v prvé řadě velkošmelináře, právě ty největší a nejnebezpečnější, proto také správně je zde rozdíl v trestech mezi tisícovkou pokuty a trestem smrti. Současně s tímto zákonem se ruší i zákon o potírání lichvy ze 17. října 1919, onen zákon, který - díváme-li se dnes na bilanci - nebyl ničím jiným než plácnutím do vody, i když to plácnutí udělalo svého času mnoho rámusu. Onen zákon i s jeho prováděním v praxi by mohl být dnes jen k tomu dobrý, aby nám sloužil při provádění nového zákona jako příklad, jak zákon proti šmelině prováděn být nemá. Nový zákon dává lidové správě i soudům velké možnosti; na nich jest, aby litery zákona naplnily oním duchem, ze kterého zákon vznikl, to znamená: nebýt nemístně sentimentální a mít vždy před očima celek a jeho zájmy. Mít před očima, oč dál bychom už mohli být, kdyby se tak značná část vyrobeného zboží neztrácela těmi různými kanály a tunely, a oč vyšší by mohl být životní standard našeho lidu. Podívejme se jen na cifry, které uveřejnil zemský národní výbor o své činnosti v potírání šmeliny za poslední dva měsíce! Týdně se tu projednává tři sta až čtyři sta případů a za prosinec a leden bylo projednáno 1.350 případů a uloženo pokut v celkové výši 13¹/₂ milionu korun.