Byla také vyslovena obava, aby zákon se nerozcházel s ustanovením živnostenského řádu, podle kterého se ruší živnost, kterou majitel neprovozuje po dobu 6 měsíců, a to v ustanovení předloženého zákona, podle kterého může býti vinníku zastavena činnost na čas nebo na trvalo. Právní výbor rozhodl, že tyto pochyby jsou bezpodstatné.

Živnostensko-obchodní výbor přes všechny obtíže v jednání dokázal dodržením lhůty usnesené předsednictvem sněmovny v dohodě s předsedy klubů, že dovede plnit vytčené pensum a v kladné spolupráci všech složek Národní fronty dovede plně projevit svou zdravou dělnost. Tato okolnost bude jistě radostně přijata všemi vrstvami našeho národa, nejširší spotřebitelskou veřejností, ale také všemi poctivými živnostníky a obchodníky. Urychlenou tvorbou zákonů jako je tento, o kterém jednáme, tvoříme našemu lidu nový právní řád a právní jistotu vymožeností velké revoluční epochy, ze které se rodí naše nová společnost. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Ševčík.)

Závěrem je prospěšné ještě jednou ostře osvětlit problém velkošmeliny v daném stavu naší společnosti. Tento problém nelze vystihnout lépe, než to učinil předseda vlády Klement Gottwald ve svém historickém novoročním projevu: Co jsou to šmelináři a hlavně ti velcí a největší? Jsou to deklarované a příživnické živly buržoasie, které opustily základny legální výroby a legálního obchodu a vrhly se jako žravé kobylky na skupování a zašantročování zboží, pokud je ho nedostatek. Šmelinářství, toť vřed, který odsává z národního těla životadárné mízy. Šmelinářství, toť v pravém slova smyslu rozvratnictví a protistátní činnost. Vláda nebude váhat předstoupit před ústavodárné Národní shromáždění s návrhem mimořádných opatření, zejména proti těm velkým a největším. Nebude trpěno, aby zatím, co jedni poctivě pracují, druzí je nepoctivě okrádali o plody této práce. Ve snaze po odstranění všech nežádoucích příživnických zjevů z našeho distribučního aparátu počítá vláda s aktivní podporou všech poctivých obchodníků a živnostníků, neboť z úspěchu této akce bude míti nakonec prospěch nejen spotřebitel, nýbrž získá tím materiálně a morálně i poctivý obchodník a živnostník.

Jménem živnostensko-obchodního výboru ústavodárného Národního shromáždění navrhuji, aby vládní návrh zákona byl přijat ve znění, schváleném ve výborech. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Zpravodajcom za výbor právny je pán posl. dr. Bartuška. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bartuška: Pane předsedo, paní a pánové!

Právní výbor ve spolupráci s výborem zásobovacím a živnostensko-obchodním předkládá dnes ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení vládní návrh zákona o stíhání černého obchodu a podobných pletich. Vyhovuje tím jistě vůli veškerého pracujícího lidu, aby v době budovatelského elánu, v době výstavby státu a zajištění zdaru dvouletého hospodářského plánu byly postaveny mimo společnost ty deklasované vrstvy, které se rozešly s pracujícím lidem, které chtějí kořistiti v této tak těžké a odpovědné době z práce a nadšení našeho lidu.

Zákon o stihání černého obchodu a podobných pletich již ve svém názvu vystihuje to, co náš lid jako zlo označoval. Černým obchodem jsou ti, kteří chtějí parasitit na poctivé práci, kteří chtějí poškozovat pověst reálních a řádných obchodníků a živnostníků. Byly tedy jistě ukvapené pochyby, že by tímto názvem byla dotčena čest obchodnického a živnostenského stavu. Naopak, drobní, poctiví živnostníci a obchodníci sami již dávno volali po přísném a energickém stihání černého obchodu.

Zákon, který je předkládán ústavodárnému Národnímu shromáždění, vytyčuje kompetenci jednak správních orgánů, jednak řádných soudů. Skutkové podstaty, které jsou dány v § 1, jsou společné pro řádné soudy i správní orgány a rozcházejí se jenom ve stanovení subjektivní stránky, t. j., jak je zjištěno v § 4, že pachatel ví, že tím může ohroziti plynulé zásobování obyvatelstva některého kraje nebo místa, nebo části tohoto obyvatelstva. Jestliže bedlivě pročítáme skutkovou podstatu § 1, pak sluší si všimnouti toho, že se tam v prvé řadě stíhá předražování, t. j. požadování přemrštěné ceny za předměty nezbytné potřeby, že se tam stíhá také ten, kdo by nad obvyklou míru odebíral výrobě, oběhu nebo spotřebě důležité předměty, tedy tak, že se stíhá i to, kdo by z nekalých důvodů v této době budovatelského nadšení zastavil nebo podstatně omezil výrobu předmětů, a stejně i ten, kdo by bez předepsaného povolení takovéto důležité předměty vyvážel do ciziny nebo bez platného dovozního povolení z ciziny dovážel.

Vidíme již na těchto skutkových podstatách, jak povaha tohoto zákona, jeho smysl a cíl jsou v příčinné souvislosti s dvouletým hospodářským budovatelským plánem. Jde o to, aby ty statky, ať již konsumní nebo investiční, které jsou určeny pro domácí trh, dostaly se nejkratší cestou za levnou cenu do rukou spotřebitelů, a na druhé straně aby zde byla kontrola statků, vyvážených z tohoto státu, s hlediska zájmů a potřeb dvouletého budovatelského plánu k zajištění nezbytných surovin k výrobě dalších statků a tudíž k rozmnožení a zvýšení životní úrovně našeho lidu. Je však třeba, aby nejenom správní orgány - o čemž nepochybuji, kde pronikl lidový prvek, kde zájmy lidu jsou chráněny - nýbrž také naše soudy si uvědomily tuto příčinnou souvislost s budovatelským plánem a aby podle toho, majíce nyní možnost postaviti se cele také do budování a výstavby tohoto státu, přísně, energicky a velmi rychle trestaly ty, kteří by se rozešli se řádnou společností, poctivými obchodníky, živnostníky a ostatními účastníky na výrobě a distribuci. Tu je pak třeba, aby naši soudcové přistupovali k plnění tohoto zákona s vědomím, že tam, kde zákon staví někoho pod ustanovení trestné sankce zločinu, kde jej označuje za zločince, jde skutečně o deklasovaného člověka, neboť on ohrožuje značnou měrou plynulé zásobování obyvatelstva, on se spolčuje k páchání takovýchto trestných činů, on sahá na samý kořen života jednotlivce nebo více lidí, ba dokonce může i těžce ohrozit a poškodit brannost státu. To jsou tak svrchované statky naší národní společnosti, že naši soudcové nesmí se zde obávati, jsou-li naplněny tyto skutkové podstaty, použití nejtěžších ustanovení a také energického potrestání již v zájmu toho, aby se takovýmto výrokem soudu oddělili tito lidé, kteří se chtějí přiživovat na poctivé práci pracujícího lidu, od těch, kteří chtějí příživničit, kteří chtějí parasitovat i v době výstavby a nástupu budovatelského plánu. Tak je tedy třeba, aby se naši soudcové postavili čelem k výstavbě státu, čelem k lidově demokratickému režimu a ruku v ruce s pracujícím lidem spolubudovali a také tím zajišťovali zvýšení životní úrovně lidu.

Jestliže pak čin byl spáchán ze zahálčivosti, jestliže někdo v této době projevil nedostatek vůle zapojit se do pracovního procesu, ba co víc, ještě chce parasitovat z práce druhých, pak také soudy nesmějí váhat použíti třeba fakultativního ustanovení o přikázání do donucovací pracovny a také stanovit sazby pobytu v donucovací pracovně, jak v § 7 jsou určeny.

Ale je ještě třeba si uvědomit, že nejen těmi to skutkovými podstatami je naplněna vůle lidu, vyloučit tyto lidi ze řádné společnosti, označit je jako vrstvy deklasované a příživnické, nýbrž i dalšími ustanoveními, která ve své souvislosti teprve jsou s to, aby naplnila onen účel a cíl, který zákon sledoval. Jde zejména o to, že majetkový prospěch, který si někdo z této činnosti získal, musí v každém případě propadnouti ve prospěch státu, nebo stejně tak o to, že člověk, který se dopustí těžkých zločinů, nesmí po určitou dobu, anebo vyžaduje-li to povaha jeho činů a také způsob, jakým tyto činy prováděl, již vůbec živnostenské oprávnění mít.

Otázka, o kterou šlo při § 14, točila se okolo ručení majitele podniku. Je mou povinností zdůrazniti zde jménem právního výboru, že tak, jak vládní návrh byl navržen, nebylo to něco nového, nebylo to něco, co bychom teprve vytvořili, nýbrž šlo již o použití ustanovení zákona z roku 1919, který stejně v §§ 19 a 24 zaváděl podobné ručení, jestliže šlo o nedobytné peněžité tresty, uložené zaměstnancům, zmocněncům, zástupcům nebo jiným orgánům. Nelze tedy v tomto ustanovení § 14, jak zde bylo řečeno, spatřovati nějakou tvrdost a strohost, kterou by bylo třeba velmi opatrně vážit, aby se nepřekročily určité meze, jež zde právním řádem již dříve byly dány, nýbrž je třeba vykládati je velmi přísně v novém změní, na kterém jsme se sjednotili ve výborech právním, zásobovacím a živnostensko-obchodním. Ochrana řádného a poctivého majitele podniku je zajištěna tím, že on má možnost ze své péče řádného hospodáře chrániti se před takovými živly a za druhé, i když se někdo přes jeho vůli dopustí takového trestného činu, že má plné právo obhajoby, t. j. dostává se do řízení od počátku v prvé stolici, má také právo přednésti všechny skutkové okolnosti, má také možnost veškeré obhajoby, ba i opravných prostředků k odvolání. Pokud pak jde o řízení, jak je fixováno v § 15, dovoláváme se zde všeobecného řízení správního. I tam vznikly určité pochybnosti. Zákon má však na mysli urychlené řízení. Pořádkové lhůty, které stanoví, zahájiti trestné řízení ve třech dnech po dodáni trestního oznámení a do sedmi dnů předložiti odvolání nadřízené stolici, musí býti v každém případě dodržovány, neboť jedině rychlým a včasným potrestáním vinníka se zamezí další škody a veřejnost také oprávněně cítí, že vůle lidu a vůle zákonodárcova byla naplněna.

Pokud jde o některé otázky další, bylo usneseno, že má býti ve zprávě zpravodajově zdůrazněno, že odnímání odkladného účinku stížnosti nemá býti zneužíváno, nýbrž má býti používáno jen ve zcela výjimečných případech. Hlediska spravedlnosti a také přihlédnutí k věku mladistvému jsou vyjádřena ve zprávě, kde se dává správním orgánům poukaz, aby v souladu s řádnými soudy i ony přiměřeně přihlížely k věku mladistvého pachatele.

Ani při stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu nesmí odkladný účinek zmařiti smysl a cíl tohoto zákona, nýbrž má se ho používat jen tehdy, jestliže toho vyžadují velmi naléhavé a zvláštního zřetele hodné případy. Součinnost nejširších vrstev pracujícího lidu a všech zájmových organisaci, zájmových svazů, je vyjádřena v § 16. Je nepochybné, že všude tam, kde půjde o posouzení otázky, měli někdo hospodářský prospěch, ohrožuje-li zásobování, brannost státu nebo životy jedinců, budou rozhodovat znalci z oboru hospodářského života. Této nejširší účasti pracujícího lidu, tedy těch, kteří tvoří cenné statky, jimiž tady může býti nekale nakládáno, je dán průchod v § 16, kde se stanoví, že znalce vyhlásí ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti po slyšení zájmových svazů, po slyšení ÚRO, Ústřední rady družstev, Jednotného svazu českých zemědělců a Jednotného svazu slovenských rolníků.

Změny, které provedl právní výbor v zákoně, jsou asi tyto: Především upravil textaci § 1 tak, aby skutkové podstaty byly odděleny od sazby trestu.

Pokud jde o § 3, sdílel názor právnického světa, že zákony nemají míti zpětné platnosti, a tudíž obnovuje se dnem účinnosti tohoto zákona i účinnost předpisů zaniklých 31. prosince 1946.

Ostatní změny v § 4 jsou jen stylistické, stejně tak i změna v § 7. Podstatnou změnu § 14 jsem právě vyložil v souvislosti s motivací tohoto zákona.

Závěrem bych chtěl říci jen tolik: Vedle budovatelského plánu, vedle zákona o dvouletém hospodářském plánu, který směřuje ke zvýšení životní úrovně, má své místo i zákon o stíhání černého obchodu a podobných pletich. Vyjadřuje to motivace zákona i ustanovení § 9, který to odůvodňuje dobou mimořádných hospodářských poměrů. Ano, doba mimořádných hospodářských poměrů si nutně vyžádala tento zákon v době, kdy jiným zákonem, dvouletkou, tvoří se nám nové spotřební a investiční statky.

Pracující lid, který volal po tomto zákoně a který si také vynutil jeho urychlené projednání, pracující lid, jehož hlasy neoslyšela ani vláda, ani výbory, které opravdu v rychlé spolupráci umožnily dnešní odhlasování tohoto zákona, však žádá aby důvěra, kterou svěřil řádným soudům, nebyla zklamána, aby všechny soudy byly vedeny myšlenkou, že je třeba vyřadit a potrestat ty, kteří v době zvýšené práce klesli na úroveň parasitů.

Pracující lid s tím souhlasí a proto já, vyjadřuje vůli právního výboru, doporučuji, aby ústavodárné Národní shromáždění přijalo vládní návrh zákona o stíhání černého obchodu a podobných pletich i se změnami, které jsou připojeny k písemné zprávě zpravodajově. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Ku slovu sú prihlásení títo rečníci: pp. posl. Skaunic, Gottier, Machačová a Šmejcová.

Udeľujem slovo prvému z nich, p. posl. Skaunicovi.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

Skutečnost, že musí dojíti k uzákonění normy o stíhání černého obchodu, je dokladem toho, že určitá vrstva našeho národa je pod vlivem mravně rozvrácené etapy válečných poměrů ještě v době, kdy ostatní vrstvy národa s nadšením zvyšují své pracovní úsilí směřující k výstavbě vlasti.

Zatím co se jedni dovedou uskrovniti, aby nám všem mohlo býti zítra lépe, druzí využívají nadšení pracujících jen a jen k tomu, aby z něho kořistili a se obohatili. Svým jednáním způsobují státu škodu a ohrožuji ho v jeho hospodářských základech, neboť kdybychom trpěli tento stav, dospěli bychom dříve či později, ale tím jistěji k tomu, že by demoralisace zasáhla i tu část občanstva, která přes všechny potíže a nedostatek zůstala myšlence státu věrna. Pracovní úsilí by nezbytně pokleslo, protože ti, kteří pracují, by musili nečinně přihlížeti k tomu, jak ovoce jejich práce sklízí jiný. A tak se stává opatření, jež dnes schválíme, aktem vysoce hospodářsko-politickým, aktem, který má stát hospodářsky zabezpečit a upevnit. Dělníci, veřejní zaměstnanci, rolníci a řemeslníci musí být přesvědčeni, že výsledky jejich práce nepoplynou do kapes moderních banditů, lichvářů a šmelinářů.

K tomu, aby lichva mohla rozbujeti, je třeba tří faktorů: někoho, kdo zboží, jehož je nedostatek, naléhavě potřebuje, dále šmelináře, který je ochoten zboží opatřit a nabídnout, a státu, který dělá chybnou důchodovou politiku, jež umožňuje v podstatně placení šmelinářských cen. Tuto skutečnost nelze přejíti mlčením. Nutnost vydání zákona o potírání černého obchodu v té formě, jak nám byl předložen, je zároveň i projevem jisté slabosti, slabosti správních úřadů, neboť tu není dostatek moci, zabrániti za každou cenu zločinům v osnově zákona uvedeným. A tu spoléháme na účinek normy budované na primitivním principu odstrašujícího účinku trestu. K řešení základního principu, totiž k důslednému provedení správné důchodové politiky, jsme se bohužel nedostali. Tkví to především v tom, že tu není jednotného nazírání na tuto otázku, ač je to otázka politických principů i otázka mravnosti.

Nesdílím názor, že vydání tohoto zákona, jehož přísné sankce vrcholí i trestem smrti, odstraní z našeho života černý obchod. Dokladem toho je doba minulá a obdobné zjevy v jiných státech.

Vítáme tuto osnovu a budeme pro ni hlasovat s uspokojením, ač nám pro krátkost lhůty, určené k projednání ve výborech, nebylo možno přinésti pozměňovací návrhy, které směřovaly ke generálnímu řešení otázky a k prospěchu státu i všech pracujících vrstev. Za svoji stranu pronáším protest proti krátké, šibeniční lhůtě k projednání, ve které nebylo možno dojíti k dokonalejšímu znění osnovy. Zastáváme totiž stanovisko, že v daném případě by nemělo jít jenom o potrestání zjištěné viny, ale především o znemožnění skutku.

Vcházíme do období zvýšeného nebezpečí černého obchodu a proto je nám sympatické předložení zákona, o kterém hovoříme. Přestane pomocná akce UNRRA, která nám v dobách nejhorších přispěla ke zdolání největších potíží. Bude nedostatek určitých druhů životních potřeb, neboť nejsme a ještě dlouho nebudeme s to opatřiti si životní potřeby, jež v normálních dobách jsou sice samozřejmé, ale v době zvýšeného úsilí při hospodářské výstavbě státu musí býti postradatelné.

Jsme si vědomi, že obrovské investice, jež dáváme výstavbě našich měst, modernisaci průmyslových zařízení a zemědělství, budou odnímány národnímu důchodu. Jinými slovy: naše životní úroveň bude přechodně klesat tou měrou, jakou bude stoupat výše investic. Vyhrát bitvu o hospodářskou výstavbu státu znamená utáhnout si především opasky při zvýšené a ještě se zvyšující výkonnosti. To však znamená rozdělit tíhu nutných obětí spravedlivě na bedra všech, to je uzpůsobit důchodovou politiku státu natolik, aby tu prakticky nemohl býti velký nepoměr mezi důchodem drobných pracujících vrstev, ať již v námezdním poměru nebo samostatně hospodařících, a ničím nezdůvodněnými enormními důchody ostatních. Soudíme, že tento zákon přispěje aspoň k určitému vyrovnání v tomto směru.

Chtěl bych upozornit na některé konkrétní případy forem černého obchodu a připomenout při tom určité nedostatky správního řízení. Počátkem prosince m. r. dostavili se úředníci zemského národního výboru do Velkonákupny družstev a požádali o pomoc k vypátrání šmelinářské bandy. Věděli sice o některých členech této bandy, ale nemohli zvěděti, kde jsou ukryty sklady. Velkonákupna slíbila pomoc a opatřila potřebné prostředky. Že šlo o velkou věc, o tom svědčí to, že bylo třeba opatřiti v hotovosti 9 milionů Kčs. Akce se podařila a během jediného odpoledne bylo zde v Praze zabaveno přibližně 60.000 běžných metrů tkaniv. Toto obrovské množství, které znamená odění 20.000 lidí, leží dosud ve skladech jedině proto, že zabavené věci musí podle určitých předpisů soudního řízení zůstati do konce řízení nedotčeny jako předměty doličné.

Namáhali jsme se od té doby snad desetkrát, abychom toto obrovské množství látek přivedl na trh prostřednictvím řádných obchodníků, avšak marně. Stále se opakuje, že soudní řízení není skončeno, ač vina šmelinářské bandy je naprosto zřejmá a ač celá tato skupina lidi, štítících se poctivé práce, je za mřížemi. Nemyslíte, že je tu něco nedořečeno a že by to mělo býti vysloveno i v zákoně, o kterém jednáme? Chtěli jsme, aby v zákoně bylo ustanovení, aby takovéto zabavené věci, které sloužily ke spáchání trestného činu, byly neprodleně předány distribuci.