Zpravodaj posl. Vítek: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Vládní návrh zákona o služebních
a platových poměrech vojenských gážistek
z povolání a délesloužících
poddůstojnic je jedním z těch moderních
zákonů, které svým významem
stavějí naši republiku mezi nejpokrokovější
státy. Dochází tu jednak plně výrazu
ono ustanovení košického vládního
programu, které praví, že v nové republice
bude žena úplně zrovnoprávněna
s muži a že bude míti tedy stejná práva
jako muži. Dochází tu však splnění
i ono ustanovení košického vládního
programu, podle něhož příslušníci
československé armády v zahraničí
bez rozdílu pohlaví mají tvořiti základ
nové československé armády. A ženy
si také plně zaslouží tohoto hodnocení.
Kdo by nevzpomněl, kterak naše ženy hrdě
snášely období okupace, kterak posilovaly odpor
proti okupantům, jak hrdinně snášely
trýznění v nacistických kriminálech,
nasazovaly životy, podstupovaly spolu s muži smrt v
plynových komorách? Kdo by nevzpomněl, kterak
naše ženy bojovaly po boku mužů při
slavném povstání na barikádách?
A kdo by konečně nevzpomněl, kterak naše
ženy odcházely za hranice do spojeneckých zemí,
aby tam vstoupily dobrovolně do armády a připojily
se tak opět po bok mužů v boji proti nenáviděnému
nepříteli? Avšak ženy odcházely
i do partyzánských jednotek a prokázaly tak
ve všech směrech, že jsou plně oprávněny,
aby se jim dostalo stejných práv a stejného
hodnocení jako mužům.
A tak tento zákon, který umožní ženám,
jež dobrovolně vstoupily do československé
armády nebo do spojeneckých armád nebo které
bojovaly v partyzánských jednotkách proti
okupantům a jimž byl přiznán charakter
partyzána podle zákona, aby se staly vojenskými
gážistkami z povolání nebo délesloužícími
poddůstojnicemi, může býti právem
považován za jeden z nejpokrokovějších
zákonů. Bude sloužiti naší armádě
ke cti, že tyto ženy, které prokázaly
svou zdatnost ve válce, mohou uplatniti své služby
v armádě i v míru, a to se stejnými
právy jako muži. Bude jen na prospěch naší
armádě, jestliže cenných zkušeností
žen z války bude stejně využito při
budování naší nové československé
armády i v branné výchově národa.
Oč výše stojí tyto ženy nad oněmi
důstojníky a namnoze vysokými důstojníky
z první republiky, kteří za okupace zapomněli,
že jsou vojáky, a kteří v revolučních
dnech zalezli do sklepů, avšak po revoluci v nažehlených
uniformách třpytících se zlatem se
snažili vplížiti se do armády, aby tam
zase zaujali vysoké postavení. Jsme hrdi na ženy,
které v těžkých dobách neváhaly
opustiti domovy a odcházely tam, kde vlast volala. A bylo
by nevděkem, kdyby jejich služby a zkušenosti
nedošly zaslouženého ocenění i
v naší nové, mírové československé
armádě.
Vojenská správa, jež dobře pochopila
význam služeb těchto žen, má zvýšený
zájem, aby mohla okamžitě využít
jejich válečných zkušeností v
různých oborech. Proto s povděkem vítáme
tuto osnovu a právem ji považujeme za zvlášť
významný zákon, za zákon odpovídající
všestranně duchu pokrokové lidové demokracie.
Jsme přesvědčeni, že vojenské
gážistky z povolání a délesloužící
poddůstojnice budou chloubou naší nové
armády.
Proto jménem právního výboru navrhuji,
aby tato osnova byla přijata plénem beze změny.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl.
Vičánek, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor zabýval se vládním
návrhem č. 249 o služebních a platových
poměrech vojenských gážistek z povolání
a délesloužících poddůstojnic
výhradně se stanoviska rozpočtového.
Poněvadž jde celkem o nepatrný počet
osob, které mají býti takto na trvalo přijaty
do svazku československé armády, a poněvadž
je větší část z toho počtu,
který se odhaduje na 200, je stejně stále
ještě ve službách armády a úhrada
jejich požitků, ať už jako vojenských
gážistek anebo délesloužících
poddůstojnic, je obsažena v rozpočtu ministerstva
národní obrany pro tento rok, neshledal rozpočtový
výbor důvodu, proč by navrženou osnovu
neschválil, a jménem rozpočtového
výboru dovoluji si i doporučiti slavnému
ústavodárnému Národnímu shromáždění,
aby tuto osnovu v celém rozsahu přijalo a schválilo
tak, jak je předkládána všemi ostatními
výbory. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
K této věci se přihlásili řečníci.
Zahajuji proto debatu. Prvým řečníkem
je posl. dr Horáková; prosím, aby
se ujala slova.
Posl. dr Horáková: Paní místopředsedkyně,
slavná sněmovno, paní a pánové!
Československé ženské hnutí zaznamenává
dnešního dne opět jednu historickou událost.
Ptáte se mě, proč právě československé
ženské hnutí, ženské hnutí,
které vždycky ve svém znaku mělo a má
především cíle a snahy mírové,
s mimořádným uspokojením a radostí
konstatuje projednávání dnešního
zákona? My ženy, které jsme viděly veliké
ohrožení svých rodin ve válce, cítily
jsme dobře, že nelze uhájit klid své
rodiny, štěstí osobní a štěstí
svých dětí jenom pasivním, trpným
přihlížením. A proto všechny ty
ženy, které se rozhodly dáti se do boje, ať
doma nebo za hranicemi, ať se zbraní v ruce nebo v
odboji víceméně pasivním, staly se
opravdu nejenom velmi důležitým a silným
nositelem odporu celého národa, který směřoval
k vítězství a svobodě, ale staly se
také ochránkyněmi míru. (Potlesk.)
A tak i naše ženy, naše ženy vojenské,
ty první, které přišly do řad
armády, nešly tam proto, aby bojovaly, zabíjely
a ničily, ale ony tam šly proto, aby, vedeny svým
národním citem, svojí láskou k vlasti,
ale také svojí láskou k rodině, ke
svým dětem a ke svému prostředí,
zachraňovaly a obhajovaly to své nejdražší
a to své nejbližší.
Dneska zákonem, který projednáváme,
se dostává několik set těchto nejhrdinnějších
a nejhouževnatějších žen do naší
armády. Tyto ženy v tradici husitských bojovnic
pochopily za války, že musí stát na
všech úsecích, kde se národ rve o své
živobytí. Nenuceny zákonem, nevolány
plamennými výzvami zařadily se tyto bojovnice
po bok mužů-vojáků, aby znásobily
jejich paže a aby příkladem své hrdinnosti
zvýšily ještě jejich nadšení.
Nebyla to však pouze tato úloha Jeanne d´Arc,
nebylo to také jenom náhodné účastenství
na vítězství v bitvách, jaké
můžeme v historii zaznamenávat u našich
husitských žen, např. v bitvě o vrch
Vítkov, kde ony zasáhly do boje v okamžiku,
kdy útočícímu nepříteli
se podařilo prolamovat přední voje mužské.
To, co naše ženy, naše bojovnice vykonaly v obou
armádách, na východě i na západě,
to bylo připravené, plánovité inkorporování
žen do pravidelné armádní služby
frontové.
Je to důležitý dějinný přelom
a je ho také nutno zvlášť významně
vzpomenout. Je potřebí se také zabořit
do jeho historie. Začal v r. 1941 na západě,
kde britská vláda povolila ženám vstup
do spojeneckých armád. Po krátkém
výcviku přijaly službu u protiletadlových
děl, u odposlouchávacích stanic, u radia,
v pomocných službách leteckých a ve
zpravodajské službě. Nejdříve
se hlásily dobrovolně, později, když
byla zavedena povinná mobilisace žen do závodů,
byly také odváděny. Nevstupovaly do svých
československých vojenských jednotek, nebylo
jim to dovoleno, ale hlásily se, aby mohly dopomoci své
vlasti k vítězství, hlásily se dobrovolně
do britské armády a konaly tam služby velmi
platné. Sloužily u nejrůznějších
útvarů a jejich činnost byla nad očekávání
úspěšná.
Ale nebyla to jen Velká Britanie, která je přijala
do svých služeb. A také nebyly to jenom ženy
na západě. I ženy žijící
na Středním Východě v r. 1943 nastoupily
do jednotek, které tam byly vycvičeny a k boji připraveny.
A největší účast, kterou naše
ženy v armádě měly, byla v partyzánských
oddílech Titovy Jugoslávie a na Východě.
Tam snášely veškeren tvrdý život
vojenský. Nevybíraly své úkoly a nesly
celou tíhu boje i celého života vojenského.
Byla to největší forma rovnoprávnosti
žen a mužů, vedená zásadou, že
rozhodují schopnosti a nikoliv rozdíly mezi mužem
a ženou. Bojovaly stejně a také měly
stejně těžké a hluboké rány.
Třetina jich položila své životy na oltář
svobody a více než polovina byla zraněna. Bylo
by možno jmenovati zde řadu vynikajících
bojovnic a hrdinek, které padly se stejným postojem
odvahy a statečnosti, jakou známe u antických
hrdinů.
Východní armáda se vytvořila až
v roce 1942 a zde si ženy přístup do armády
opravdu přímo vynutily. Byly nejrůznějšího
věku, nejrůznějších povolání,
vdané i svobodné. Bylo jim potřebí
zlomit nedůvěru a zaujatost velitelů, i důstojníků
i instruktorů a dokázat, že ženy dovedou
se uplatnit nejenom slovem, nejenom k péči a starostí,
která je obvyklá jejich povaze a jejich dosavadnímu
zařazení v životě, ale že dovedou
také tímto novým způsobem, bojem se
zbraní v ruce, obhájit svobodu své vlasti.
Nebylo mezi nimi politických rozdílů. Všechny,
které se daly do této odvážné,
krásné vlastenecké práce, byly jednotný
v tom, že je ohrožena jejich vlast, že jsou ohroženy
jejich rodiny a že je ohrožena demokracie, která
je opravdu nejjistější základnou ženské
rovnoprávnosti a ženských rovných práv.
A cílem jejich byla svobodná, demokratická,
jednotná Československá republika. To byla
ta zářivá hvězda, která je
vedla opravdu v tom celém těžkém úseku
jejich boje.
Prodělávaly stejně tvrdý výcvik
jako muži. Pochodovaly v mrazech i vedrech, v hlubokém
sněhu i v bezedném blátě. Vyznamenaly
se zejména v bitvách u Sokolova, bojovaly u Kyjeva,
a Bílé Cerkve a u Žaškova. Po osvobození
Ukrajiny bojovaly také v těžkých a vyčerpávajících
bojích o Karpaty v neschůdném horském
terénu. V těchto bojích padlo mezi nimi sedm
vynikajících příslušnic jejich
ženského sboru. Nechci jmenovat žádnou
z těchto statečných žen, abych se opomenutím
některé nedopustila nespravedlnosti. Ale všem
patří vděčnost národa a hluboká
úcta a naše trvalá paměť.
Dnešní zákon o aktivování žen
vojáků je novou základnou nejenom v tomto
povolání, ženám dosud neotevřeném,
ale je novou základnou i pro další náš
vzestup v otázkách prosazování důsledného
zrovnoprávnění žen v životě
politickém, hospodářském i sociálním.
Ale my se musíme také podívat, jaké
povinnosti máme k těmto ženám, které
dnes uvádíme na základnu nového povolání.
Je potřebí, abychom i po stránce hmotné,
po stránce jejich dalšího úspěchu
a zařazení byli všichni ochotni zabezpečiti
jim místa a posice důstojné jejich odvahy
a jejich veliké průkopnické práce.
Je potřebí, aby byla systemizována místa
a upraveny hodnosti pro ženy v těchto kategoriích
vojenských zbraní: ve zdravotní službě,
v pomocné službě letecké, ve službě
spojovací, ve službě konceptní, kancelářské
a hospodářské. Je potřebí,
aby bylo co nejšíře využito zkušeností
žen právě při výcviku žen
ve Svazu brannosti. Přítomnost žen-důstojnic,
rotmistryň a poddůstojnic nám zaručuje,
že branná výchova, která bude zahrnovat
také naše dívky a ženy, bude opravdu ovlivňována
a vedena ženami, které mají nejenom pochopení
pro zvláštní úkoly a zvláštní
povahu branné služby ženské, ale které
budou také zároveň neochvějnými
strážkyněmi mravnosti a duchovní čistoty
těchto našich žen, které se tak odevzdaně
a nadšeně budou výcvikem k obraně vlasti
zaměstnávat.
Je nutno dbát, aby povyšování těchto
zasloužilých bojovnic se dělo spravedlivě
a aby byla hodnocena jejich průkopnická práce
na poli této nové činnosti.
Je také pamatovati na úpravu jejich sociálních
poměrů. Zejména je třeba vyjíti
jim vstříc v okamžiku, kdy budou plniti anebo
plni své úkoly mateřské. Naše
zařazené bojovnice, naše ženy-vojáci
nechtějí ani v tomto svém úkolu opouštěti
svoji povinnost mateřskou. A jestliže jsou rozhodnuty
přinášet nejenom ve své práci
a ve svém povoláni, ale také v tomto svém
přirozeném poslání své vlasti
služby největší, žádají,
aby nemusely opouštěti své povolání
v okamžiku mateřství, ale aby jim bylo umožněno
přeřazení od pátého měsíce
těhotenství do takových prací a služeb,
kde není třeba nositi uniformu.
Věříme, že příslušní
činitelé v armádě i naše vláda
a náš stát ocení tyto veliké
služby žen bojovnic, které přinesly pro
vlast, a že spravedlivá úprava systemizace
jejich míst a sociálního postavení
bude provedena a dodržena.
Strana čs. národních socialistů, jejíž
jménem mám čest mluvit, s obdivem a uznáním
podtrhuje veliký čin těchto žen, které
považovaly za svoji největší čest
obléci uniformu československého vojáka,
a bude hlasovati pro tento návrh, jímž bude
nadále umožněna československým
ženám účast při výstavbě
a budováni naší demokratické československé
armády. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Druhým řečníkem je p. posl. Kubát.
Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Kubát: Slavná sněmovno!
Litujeme velmi, že teprve téměř po dvou
letech po osvobození přicházíme k
tomu, abychom zákonným způsobem zabezpečili
existenci našich žen v armádě, žen,
které neváhaly obětovati vše, co je
člověku nejsvatější, za dobytí
svobody naší vlasti. Naše demokratická
armáda je budována tak, že je počítáno
s celým národem v případě válečného
konfliktu. Chceme, aby se celý národ postavil na
odpor proti komukoliv, kdo by chtěl ohrožovat naši
svobodu. A je samozřejmé, že při tom
počítáme i se ženami. A ostatně
zkušenosti, kterých jsme nabyli v kritických
chvílích roku 1938 i během těch krutých
šesti let okupace doma, ukázaly, že namnoze se
naše ženy statečností vyrovnaly mužům,
a že v těch nejkritičtějších
chvílích, v těch chvílích nejtěžších,
je podporovaly, dodávaly jim odvahy k boji, odvahy k činům
proti okupantům. Naše ženy opravdu pomáhaly
jak doma, tak také za hranicemi. Bylo to nejenom v naši
a jiných spojeneckých armádách na
západě, ale byly to především
naše ženy, které se zapojily i do naší
armády východní a vykonaly pro úspěch
bojů našeho armádního sboru na východě
velmi záslužnou a obětavou práci.
Je proto zákonná předloha. kterou má
dnes Národní shromáždění
schválit, jenom malou splátkou těmto ženám,
je jenom skromným díkem, který jim národ
tímto způsobem vyslovuje. My víme, že
armádu nutno připravovat už v míru a
zde je možno nejlépe vidět, jak naše ženy
se i v tomto směru zejména ve Svazu brannosti osvědčují.
Když vidíme pochodovat naše mladé občany,
naši mládež, ve Svazu brannosti, nikdy mezi nimi
nechybí naše děvčata, a zatímní
zprávy o výsledcích branné výchovy
dávají naší ženské mládeži
nejlepší vysvědčení. Jsem přesvědčen,
že připravovaný nový branný zákon
našeho státu musí daleko důkladněji
a daleko hlouběji vyřešit otázky ženských
služeb v armádě a musí vyřešit
otázku, jaký poměr již v míru
budou mít ženy k naší armádě
a v naší armádě. To je nutné
z toho důvodu, abychom nebyli nuceni v eventuelním
kritickém okamžiku opět improvizovat, jako
se muselo improvizovat, když nastupovaly prvé naše
ženy ve funkci rotmistrů či důstojníků
do naší armády v minulé válce.
Vážené Národní shromáždění,
čs. sociální demokracie se plně staví
za zákon, který má být dnes schválen.
Opakuji znovu, je to jenom kus vděku těm které
byly ochotny obětovat pro svobodu vlasti vše, a je
to, řekl bych, náznak, jak chce naše lidová
demokracie pokračovat v cestě naší brannosti,
brannosti celého národa, i v cestě ocenění
žen v naší branné výchově
i v naší armádě. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu
p. zpravodaji za výbor branný, posl. Hložkovi.
Zpravodaj posl. Hložek: Vzdávám se slova.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo k doslovu pí zpravodajce za výbor
soc.- politický, posl. Trojanové - Genykové.
Zpravodajka posl. Trojanová-Genyková: Vzdávám
se slova.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor
právní, posl. Vítkovi.
Zpravodaj posl. Vítek: Vzdávám se
slova.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor
rozpočtový, posl. Vičánkovi.
Zpravodaj posl. Vičánek: Vzdávám
se slova.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 6 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)