Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 6 paragrafy, nadpisem. a úvodní
formulí podle zprávy výborové, nechť
pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona
o služebních a platových poměrech vojenských
gážistek z povolání a délesloužících
poddůstojnic (tisk 292).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Hložek: Ne.
Zpravodajka posl. Trojanová-Genyková: Nikoli.
Zpravodaj posl. Vítek: Nikoliv.
Zpravodaj posl. Vičánek: Ne.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji ústavodárné Národní
shromáždění přijalo ve čtení
prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.
Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
druhého odstavce pořadu, jímž je
2. Správa výborov kultúrneho, priemyselného
a informačného o vládnom návrhu zákona
(tlač 110) o povinných výtlačkoch
(tlač 228).
Zpravodajem za výbor kulturní je p. posl. Daxner;
dávám mu slovo.
Zpravodajca posl. Daxner: Slávna snemovňa,
panie a pánovia!
Ešte koncom r. 1945 rokovalo sa v Bratislave o vydaní
vládneho nariadenia, týkajúceho sa odvádzania
povinných výtlačkov, ale došlo sa k
tomu uzáveru, že tu ide o vec celoštátnu,
ktorá má byť upravená normou, platnou
pre celú republiku. Z podnetu Povereníctva informácií
ujalo sa veci ministerstvo informácií.
Od r. 1935, kedy odvádzanie povinných výtlačkov
bolo upravené, nastali podstatné zmeny, ktoré
odôvodňujú novelizáciu doteraz platných
predpisov.
Počas okupácie bolo odvádzanie povinných
výtlačkov zmenené po okupácii potom
vzniklo niekoľko vysokých škôl a ústavov,
na ktoré nutne s priznaním povinných výtlačkov
pamätať.
Od r. 1938 dočasným odlúčením
českých zemí od Slovenska vznikla veľmi
vážna medzera, lebo prestalo zasielanie povinných
výtlačkov zo zemí českých na
Slovensko a zasa zo Slovenska do zemí českých.
Vládny návrh zákona o povinných výtlačkoch
zabezpečuje štátnej správe cenzúrnu
kontrolu a kultúrnej našej obci presnú, spoľahlivú
a včasnú bibliografickú evidenciu súčasnej
knižnej a časopiseckej produkcie a tým i celej
našej verejnosti úplnosť tejto štatistiky,
ktorá je mierou našej kultúrnej vyspelosti
i pred cudzinou a zároveň hospodárskym zrkadlom
domáceho grafického priemyslu. Preto musí
táto otázka zaujímať nielen našu
cenzúru, ale i nakladateľa, tlačiara, novinára,
bibliografa, knihovníka, kultúrneho pracovníka,
učenca, štatistika a svojimi dôsledkami i politika.
Odvádzanie povinných výtlačkov dotýka
sa bezprostredne záujmov nakladateľov a tlačiarov.
Mnohí z nich pochopiteľne nesú ťažko
zákonom uloženú povinnosť, že majú
odvádzať určitý počet výtlačkov
z celkového nákladu zadarmo. Poukazujú, že
pri iných výrobkoch niet tejto povinnosti, ba že
sú i štáty, kde povinné výtlačky
neexistujú. Ale i táto zdanlivá ne- spravodlivosť
pri bližšom skúmaní ukáže
sa nám v inom svetle. Odborníci číselne
vypočítali že z celkovej režie pri náklade
knihy pripadá na povinné výtlačky
percento celkom nepatrné, takže nehrá žiadnu
alebo len celkom nepatrnú rolu. A potom, nemôže
sa poprieť, že odvádzaním povinných
výtlačkov zabezpečuje si nakladateľ
záznam svojej vydanej knihy v tlačenej bibliografii,
čo má preň i význam obchodný,
najmä, keď vychádza taká bibliografia
periodicky, ako bol náš Bibliografický katalóg.
Musíme ďalej nakladateľom pripomenúť
veľmi dôležitú a opodstatnenú zásadu,
a to: úrady alebo ústavy, resp. knižnice, právom
povinných výtlačkov nadané, musia
týmto verejným majetkom správne a odborne
nakladať, t. j. musia mať potrebnú evidenciu
tlačovej produkcie, musia ju odbojne spravovať a starostlivo
uschovať. Tu ide o národný majetok kultúrny
veľkej hodnoty. V knižniciach študijných
má každý možnosť dodanú knihu
ako povinný výtlačok si vypožičať
a tým zároveň môže sa presvedčiť
o jej osude. Z uvedeného vyplýva ešte zrejmejšia
zásada, odborníkmi dávno uznávaná,
že právo na povinný výtlačok
môže mať len ten ústav, ktorý má
možnosť viesť evidenciu knižnej produkcie,
ako i povinné výtlačky spracovať a uschovať.
Právo povinných výtlačkov nesie teda
za sebou tiež povinnosť, a to pomerne dosť ťažkú,
ktorú si laik v prvej chvíli nevie do všetkých
dôsledkov dobre uvedomiť. Predovšetkým
ústav právom povinných výtlačkov
obdarený musí sa starať, aby všetky výtlačky
tiež skutočne dostal. Musí preto starostlivo
sledovať všetky novinárske zprávy i knižný
trh, aby mohol všetko včas reklamovať. Ústav
ďalej je povinný došlé výtlačky
odborne spracovať pre zoznamy bibliografické a či
bibliotečné. Potom musí výtlačky
tiež uschovať, t. j. viazať a skatalogizované
v príslušných knižniciach ukladať
tak, aby boly pred skazou uchránené, ľahko
zistiteľné a k informačným a študijným
účelom sprístupnené. (Předsednictví
se ujal předseda David.)
Vládny návrh zákona v podstate pridržuje
sa predchádzajúcej úpravy vládneho
zákona zo dňa 28. mája 1935 o povinných
výtlačkoch a určuje celkový najvyšší
počet povinných výtlačkov, ktoré
majú byť rozdelené úradom a knižniciam,
vládnym nariadením. Táto úprava javí
sa účelná, lebo organizácia vysokých
škôl a správnych úradov nie je doposiaľ
skončená a forma vládneho nariadenia je k
prevedeniu eventuálnych zmien pružnejšia.
Vládny návrh zákona o povinných výtlačkoch
pamätal i na kultúrne záujmy Slovenska tým,
že priznáva povinný výtlačok
aj Slovenskej národnej knižnici v Turč. Sv.
Martine. Táto knižnica je založená k tomu,
aby konala všetky úlohy s tým súvisiace,
t. j. zbierala všetky kultúrne písomné
pamiatky, tak staršie ako aj novšie, má organizovať
bibliografické práce, uchovávať a sprístupňovať
celú knižnú tvorbu.
Prosím a doporučujem, aby slávne ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo tento vládny
návrh zákona so zmenami tak,. ako ho výbor
kultúrny po došlých pozmeňovacích
a doplňovacích návrhoch poslancov strán
Národného frontu predkladá. (Súhlas.)
Předseda: Zpravodajem za výbor průmyslový
je pan posl. inž. Synek. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. inž. Synek: Průmyslový
výbor projednal ve svých schůzích,
konaných dne 6., 21. a 27. listopadu 1946, předloženou
osnovu zákona o povinných výtiscích
a přijal jmenovaný návrh se změnami
podle usnesení výboru kulturního i s doplňky
poslanců stran Národní fronty..
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor
informační je za omluveného posl. Sedláka
p. posl. Vítovec. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Vítovec: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Informační výbor projednal vládní
návrh zákona o povinných výtiscích.
Tímto zákonem se mění právní
stav ve věci odvádění povinných
výtisků, který byl od r. 1935 nově
upraven a podstatně změněn. Změna
je odůvodněna hlavně tím, že
po okupaci vzniklo několik vysokých škol, na
něž se odevzdávání povinných
výtisků nevztahovalo. Také dočasné
odloučení Slovenska od zemí českých
přerušilo povinné zasílání
těchto výtisků ze Slovenska do zemí
českých a naopak.
Jednání v Bratislavě o potřebě
vydání nového zákona o povinných
výtiscích dospělo k usnesení, že
je potřebí jej upraviti jednotně pro celý
stát. Osnova se přidržuje předchozí
úpravy z doby prvé republiky a stanoví celkový
nejvyšší počet povinných výtisků.
Navržená osnova přináší
pokrok v tom, že nejen určuje přesně,
komu se mají odváděti povinné výtisky,
jež se dříve soustřeďovaly jen
v hlavních městech, ale dbá se i regionálních
zájmů v městech, kde byly po revoluci zřízeny
jiné fakulty, jako na př. v Hradci Králové,
v Plzni a pod.
Tím se zaručuje také vědecká
a badatelská práce, protože naše vysokoškolské
knihovny dostanou rychle a přesně všechny novinky,
které budou sloužit účelům vědeckým
i badatelským. Pokrokem osnovy je také to, že
evidence je přenášena i do kulturního
života, a ne jako tomu bylo dříve, kdy evidenci
měly hlavně bezpečnostní orgány.
Po stránce informační a kontrolní
bude napříště zřejmo, jak se
vyvíjí náš kulturní život
i v těchto oblastech. Evidence povinných výtisků,
která je svěřena ministerstvu informací
a povereníctva informací na Slovensku, zaručuje
přesnost odevzdávání povinných
výtisků.
Informační výbor zhodnotil vládní
návrh zákona tisk 110 s hlediska informování
naší veřejnosti o celém knižním
a literárním rozvoji v naší republice,
uznal jeho klady a doporučuje přijetí tohoto
vládního návrhu s příslušnými
změnami (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této
věci je přihlášen pan posl. Krajčír.
Dávám mu slovo.
Posl. Krajčír: Paní a pánové!
Projednávání vládního návrhu
zákona o povinných výtiscích poskytuje
parlamentu příležitost, aby obrátil
svou pozornost na otázky české knihy, povšiml
si poměrů na knižním trhu a věnoval
pozornost dosavadní činnosti knižního
oddělení při publikačním odboru
ministerstva informací.
Nová úprava odvádění povinných
výtisků přináší pokrok
v tom, že je pamatováno na všechny významné
studijní i konservační knihovny. Povinnými
výtisky jsou nyní dotovány i knihovny našich
nových vysokých škol a vláda může
v mezích počtu určeného osnovou
rozhodnouti o přidělování povinných
výtisků dalším studijním knihovnám.
Mám tu na mysli na př. fakulty zřízené
v regionálních metropolích, jako je
lékařská fakulta v Hradci Králové,
které nyní budou moci dostávati povinné
výtisky z úseku své vědecké
a badatelské práce, takže v těchto
případech se dostanou do uvedených knihoven
rychle a automaticky novinky, jež svým obsahem do
nich patří. Klad nového odvádění
povinných výtisků je také v tom,
že bude zajištěna souběžně
na několika místech evidence veškeré
knižní produkce, takže se u edicí vydaných
od letošního roku již nestane, aby byly po rozebrání
na knižním trhu marně hledány v knihovnách.
Stojí za zmínku, že na př. celá
řada ročníků časopisů
nebo některé knižní sbírky, vyšlé
v devadesátých letech, nejsou v úplnosti
obsaženy v žádné naší
veřejné knihovně.
Pokrokem osnovy je též, že zatím co dříve
se počítalo s úřední evidencí
jen u bezpečnostních orgánů státního
režimu, dnes je tato evidence přenášena
na úřad kulturního zaměření,
a to na ministerstvo informací.
Knihovna povinných výtisků u publikačního
odboru ministerstva informací bude tak nejlepším
zrcadlem rozsahu i hodnoty knižní produkce a bude
jak státní publikační komisi, tak
knižnímu oddělení samému měřítkem
jejich praxe při nynějším regulování
a budoucím plánování knižního
trhu.
Není dnes už žádné pochyby o tom,
že plánování vydavatelské činnosti
je kulturní nezbytností. Pracovní výbor
Svazu knihkupců a nakladatelů, který odstranil
už 14. ledna 1945 komisařskou správu, dosazenou
ministerstvem lidové osvěty pro potlačování
českého knižního trhu, vyhlásil
tento požadavek: "Žádáme, aby byla
za účasti spisovatelů a vědců,
lidových knihovníků, knihkupeckých
a nakladatelských odborníků v dohodě
s příslušnými ministerstvy ustavena
odborná instituce k plánování a kontrole
knižní produkce. Jejím úkolem budiž
zjišťovati kulturní potřeby všeho
našeho lidu, podněcovati dobrou četbu a zjednávati
platnost všem odpovědným a kolaborantsky nekompromitovaným
tvůrčím silám našeho národa,
koordinovati vydavatelské programy, vylučovati zbytečná
konkurenční vydání, potlačovati
literární brak a zabraňovati vydavatelské
anarchii a výrobě knižních zbytečností
válečnými i poválečnými
konjukturalisty, především pak sloužiti
při veškeré této činnosti duchovní
svobodě, odpovědné lidové demokracii."
Tento požadavek byl pak činiteli Svazu nakladatelů
a knihkupců opakován na mimořádné
valné hromadě Svazu, odkud také byl telegraficky
požádán ministr školství a osvěty,
aby "společně s ministrem informací
urychlili vydání zákona o neperiodickém
tisku a ustavili státní knižní radu
jako první instanci plánovitého vydávání
knih, aby se do nakladatelského vydávání
vrátil pocit kulturní a hospodářské
odpovědnosti, z něhož by vyrostl dlouhodobý
plán nakladatelský", dále pak byl požádán
ministr informací, aby "přispěl k urychlenému
vydání zákona o neperiodickém tisku
a zřídil zákonnou základnu pro státní
knižní radu jako první instanci plánovitého
vydávání knih".
I když jsme dosud nepokročili pro nedostatečnou
zákonnou úpravu od regulace k plánování
knižní produkce. nutno si uvědomiti velké
zásluhy, jichž si právě i za takového
stavu získalo ministerstvo informací, bez jehož
práce by dnešní ne zcela utěšené
poměry na knižním trhu byly nesporně
přímo katastrofální.
Osnovatelé kampaní za zrušení ministerstva
informací a štvanic proti Václavu Kopeckému
tu úmyslně přehlížejí
jeden úsek práce jeho resortu, konané tak
odpovědně přes nedostatky, které jsou
podle zjištěni starosty Svazu nakladatelů a
knihkupců tyto: Příslušné oddělení
ministerstva není pro svou činnost vybaveno dostatečně
ani po stránce osobní, ani věcné,
zápasí s nedostatkem místností a pracovníků,
nestačí statisticky zpracovávat včas
ani svou vlastní agendu, natož aby se mohlo věnovati
podrobné analyse statistik literární produkce
z doby republiky i z doby nesvobody, ač bez těchto
podkladů není možné opravdu vědecké,
soustavné plánování knižního
trhu. O záslužnosti práce publikačních
o odboru přes tyto nedostatky se přesvědčili
i někteří páni kolegové poslanci
Národní fronty a z vlastní iniciativy prohlašovali,
že nutno podporu činnosti tohoto odboru ventilovat
v parlamentě. Leč místo této oprávněné
podpory vede stranická zaujatost spíše k obecným
útokům proti osobě ministra a tudíž
i proti jeho resortu.
Přednesu tu několik konkrétních údajů
o regulační praxi ministerstva informací.
Přes volání kulturních kruhů
nemohlo se ministerstvo ujmouti plánování
knižního trhu, ale záhy po osvobození
bylo povoláno k regulaci knižního trhu, a to
z důvodů mimo vlastní sféru kulturní
práce. Nebylo dost papíru a jeho spotřeba
jako produktu plánované výroby značné
hodnoty musela a musí vyhovovat také kulturním
účelům a cílům. Nebylo možné,
aby na jedné straně vycházely zbytečné
knihy a na druhé straně aby nebyl papír např.
na učebnice. Není snad ještě zcela zapomenuta
demonstrace ze sklonku r. 1945, vyvolaná temnými
živly právě pro nedostatek vysokoškolských
učebnic. Když po demonstraci vyšlo najevo, že
ministerstvo informací žádnou žádost
o vydání vysokoškolských učebnic
nezamítlo, nýbrž všechny vyřídilo
kladně a přidělilo tisku potřebná
množství papíru, napsalo tehdy samo Svobodné
slovo, že nad těmito skutečnostmi jasně
vynikla nerozumnost zmíněné demonstrace.
Ministerstvo informací, přejímajíc
z usnesení vlády přidělování
grafických papírů k tisku knih, si pro svou
regulační činnost vzalo za základ
měřítko kulturní potřeby. Ústředním
kriteriem knižního oddělení a jeho publikační
komise se stala snaha, aby do nakladatelské činnosti
byl vnesen kladný a hospodářsky užitečný
plán, který by zaručil, že knižní
produkce bude co nejhodnotnější. Každá
žádost o povolení k tisku byla zkoumána
individuálně nejen pokud šlo o váhu
potřebného papíru a jeho druh, o výši
nákladu, o výši prodejní ceny, nýbrž
zejména pokud šlo o hodnotu knihy. Publikační
odbor ministerstva opíral se při svém rozhodování
o výroky státní publikační
komise, složené ze zástupců Syndikátu
spisovatelů, Syndikátu skladatelů, Svazu
nakladatelů a knihkupců, Svazu českých
knihovníků, Hlav- ní správy výchovy
a osvěty při ministerstvu národní
obrany, kulturní komise Ústřední rady
odborů, ministerstva školství a osvěty
a kulturní sekce státního úřadu
plánovacího. Ve zmíněné komisi
zasedají dále zástupci publikačního
odboru ministerstva informací a předsedou tohoto
sboru je univ. prof. dr Albert Pražák.