Doplňkem finanční výsosti samosprávných svazků byly náhradní příděly, poskytované tehdy, když přirážka růzností sazeb porušovala celkovou linii státní daňové základny.

Konečně byla zavedena v letech třicátých soustava doplňkových přídělů, sledující postulát rovnoměrného vývoje svazků tím, že jejich příjmy vlastní se doplňovaly na výši uznané potřeby svazků téže kategorie. Doplňování takové prováděl nejprve stát každoročně a od roku 1930 rozdělil úděly na jednotlivé země a uložil jim povinnost, aby obdobným způsobem pečovaly o rovnoměrný vývoj u svazků finančně slabých.

Tato soustava se plně osvědčila a je též v souhlase s programem vlády o decentralisaci veřejně správy, který by naopak vyžadoval, aby finanční únosnost nižších svazků byla ještě posílena.

Osnova zákona nepředstavuje také žádnou zásadní změnu daňové soustavy, jíž by bylo nutno přirážkovou soustavu přizpůsobiti. Přirážky samosprávných svazků se neruší, nýbrž jen inkamerují, a budou vybírány, jak uvedeno v § 15 osnovy, těmito zvýšenými jednotnými sazbami:

a) k dani činžovní v Praze, v Brně a v Bratislavě 200%, v ostatních místech 300%;

b) k dani všeobecné výdělkové, domovní třídní, rentové přímo vybírané a z vyššího služného 800%;

c) k dani pozemkové 1.000%;

d) ke zvláštní dani výdělkové 2 %.

Nepřináší tedy připravovaná technická změna poplatníkovi úlevu, nýbrž další břemeno, a stírá přímý poměr mezi ním a svazkem, jehož potřebám přirážky slouží. Taková soustava má zdánlivou přednost, že může s celkového hlediska určiti rozdělení národního důchodu, v něm podíl připadající na veřejnou správu a v něm opět podíly jednotlivých jejích složek. Mohlo by se říci, že je technicky jednodušší, ale uvážíme-li, že má býti veřejná správa decentralisována a že decentralisované úkoly mají vykonávati volené zastupitelské orgány, nutno zdůrazniti opravdovou skutečnost, že v tomto případě nejde o technickou jednoduchost, kterou by osnova měla sledovat, nýbrž že je na druhé straně vyvážena v řízení o rozpočtech obecních a okresních složitostí, ježto téměř všechny rozpočty by musely býti schvalovány zemskými národními výbory. Proto lze jen vítati usnesení rozpočtového výboru ústavodárného Národního shromáždění, aby rozpočty obecní, kromě statutárních měst, schvalovány byly okresními národními výbory a okresní rozpočty zemskými národními výbory. Není mým úkolem zabývati se složitostí a přehledem čísel, jež naše samospráva potřebuje k řádnému a mimořádnému hospodaření, ale konstatuji jenom jednu skutečnost, že preliminovaná částka 2 miliardy v zemi České a Moravskoslezské jako výpomoc naší samosprávě a na Slovensku 400 milionů daleko nepostačuje na úkoly, které samospráva plniti musí. Je proto nesnadným úkolem dnes zhodnotiti okolnosti, zda se stanovená výše přirážek, uložených tímto zákonem našemu poplatnictvu, ve svých vysokých číslech dostane skutečně samosprávě zpět. Lituji jen, že tak vážné zákony, jako je tento zákon o úpravě finanční samosprávy územní a obecní, je projednáván bez slyšení a rozhovorů se samosprávními odborníky.

Poukazuji na okolnost, že v přehledu situace, povinností a úkolů samosprávy by naše samospráva v zemích České a Moravskoslezské potřebovala zvýšiti příděl nejméně o 1 miliardu, čili ze 2 na 3 miliardy. Je proto z uvedených číslic patrné, že není možné, aby samospráva s předpokládanými příděly mohla vyjít. Bere-li se za základ rok 1946, je to teprve rok, kdy si samospráva po stránce hospodářské připravovala svůj finanční program. Mimoto musíme přihlížeti k okolnostem, že ceny byly v roce 1946 neurovnané a že se hospodářský život teprve dával dohromady. Národní výbory mohly proto jen velmi těžko přehlédnouti opravdový stav hospodaření samosprávy, takže jsou dnes ve svém poslání s hlediska celostátního v opravdu těžkém postavení.

Budiž mi zde dovoleno poukázat také na jednu skutečnost, že náhradový příděl vyměřený podle stavu, o němž se v osnově mluví, z 1. ledna 1944 činil v r. 1946 pro země české okrouhle 1.704,000.000 Kčs, z toho pro zemi Českou 1.154,000.000 a pro zemi Moravskoslezskou 549 mil. Kčs. Jestliže menší zatížení přirážkami bylo v letech 1943-1944 pro zemi Moravskoslezskou výhodou, stává se nyní podle § 9 osnovy nevýhodou, poněvadž si stát výbéře přirážky ve vysokých jednotlivých sazbách a z toho poskytne zemím jen onu kvotu, která odpovídá průměrnému výnosu z let 1940 a 1941, případně pro kraje, obsazené dříve, průměru z r. 1938.

Dalším nedostatkem této osnovy je, že neurčuje příděl pro rok 1948, čili zde samospráva naprosto nemá žádné pevné základny a musí se opírat o výsledek hospodaření v r. 1947, tak jak toho její hospodářství bude vyžadovat. Pro přítomnou dobu je však nutno, aby všichni odpovědní činitelé si byli vědomi celé vážnosti a velkého nebezpečí katastrofy hrozící samosprávnímu finančnímu hospodářství, jehož potřeba zejména v posledních dobách nesmírně stoupla. Nesmíme ztráceti čas. Národní výbory a samospráva vůbec má být vrcholem naší lidové demokracie. Na národní výbory přenesena byla valná část odpovědných funkcí. Ústavním dekretem presidenta republiky ze 4. prosince 1944 o národních výborech a o jejich pravomoci bylo na ně přeneseno podle malého retribučního dekretu i provádění očisty v národě. Byla tudíž pravomoc národních výborů tak rozšířena, že se opravdu stávají hybnou pákou našeho státního života. Je proto nezbytnou nutností, aby hospodářství samosprávných svazků bylo skutečně, opravdově demokratické a lidové. Jestliže se dnes mnohé národní výbory rozběhly ve svých ideálech za svojí činností, musely tak činiti jedině pod dojmem, že samy nesou plnou odpovědnost i za počiny hospodářské. Bylo vždy ctí a chloubou samosprávy, že si pod veřejnou kontrolou svých poplatníků stanovila vždycky svůj program hospodářský.

Všichni máme jistě jedno vroucí přání, aby tento stát byl naprosto jednotný ve všech svých složkách. Po našem skromném mínění tuto jednotu na poli administrativy lze velmi účelně vybudovat přes tři zemské celky, které by byly naplněny nejširší zemskou samosprávou. Československá strana lidová byla vždycky pro dobudování zemské samosprávy tak, aby bylo možno náplň společného zákonodárství aplikovat na příslušné zemské celky. V minulosti to byla zemská samospráva, která velmi účinně potírala centralistické snahy Vídně. V první republice jsme tuto administrativu přeorganisovali. Byla zřízena zemská zastupitelstva a vedle nich zde zůstaly zemské úřady. Tímto opatřením jsme sice o krok postoupili, avšak teprve v nově osvobozené republice veškerá administrativa přechází do lidově-demokratických útvarů, jimiž chtějí a musejí být místní národní výbory, okresní národní výbory i zemské národní výbory. Tento nový duch lidově-demokratické správy žádá naprostou jednotu této správy v rukou volených zástupců lidu. Nemáme a již nikdy nebudeme míti ani okresních hejtmanů, ani zemských presidentů. A tu říkáme docela upřímně a otevřeně, že v zemské samosprávě vidíme těžiště příštího uspořádání jednotného a nedělitelného státu Čechů a Slováků Československé republiky. Zemské celky, to není umělý útvar, to je historický, sociologický, hospodářský jednotný útvar, který tu rostl, tvořil a budoval po celá staletí.

A když se jako výkonný zemědělec dotknu jen jednoho z těchto úseků, sektoru zemědělkého, musím zdůraznit, že moravské zemědělství znamenalo v minulosti a znamená i v přítomnosti vysokou iniciativu ve všech složkách zemědělského podnikání. Prvenství v zemědělském pokroku, v našem československém zemědělství, si jistě moravské zemědělství udrželo, a jak věřím, také do budoucnosti udrží.

A teď mi snad někdo namítne, že je možné decentralisaci provést přes župní zřízení. V župách totiž podle mínění zastánců tohoto směru dojde prý k daleko intensivnějšímu průzkumu všech předpokladů příslušných výrobních, hospodářských a sociálních oblastí. My však tvrdíme, že pravá zemská samospráva, v jejíž čelo budou postaveni vynikající odborníci těchto oblastí, bude daleko účelnější a zejména daleko lacinější než připravovaná administrativa po župách. Na poměru nákladů země České k nákladům země Moravskoslezské, zvýšeným o exposituru v Moravské Ostravě, je jasně vidět, jak tato příští administrativa by byla drahá. Plným právem se vytýká, že naše administrativa je překrvena úřednictvem. Kdybychom tuto decentralisaci provedli až na župy, počet úřednictva tím jen stoupne.

Proto, vážení přátelé, myslím, že tímto zákonem nepřispíváme k decentralisaci naší samosprávy, ba naopak stavíme ji příliš jednoznačně do jedné linie a tak omezujeme její vlastní iniciativu hospodářskou, sociální a kulturní. Mohou přicházeti v úvahu snad předpoklady, že v době revoluční mnohé národní výbory nedovedly v duchu demokratické samosprávy řídit a spravovat jmění obecní, a proto leckde po nich zůstane i smutné dědictví. Věřím však pevně, že z dob revolučního kvasu se musí naše samospráva zase dostati na cestu svého práva, totiž určovat a spravovat si své věci v rámci působnosti sama.

Lidová strana také zásadně stojí za programem košické vlády a trvá na decentralisaci územní samosprávy, opírajíc se o historický vývoj české samosprávy, vytvářený po desetiletí a staletí v našem působení. Musí býti snahou všech politických směrů ve státě, aby do samosprávy vysíláni byli lidé opravdu poctivých a ryzích charakterů. Moravský průkopník samosprávy a hospodářského pokroku Skopalík více než před 50 lety razil heslo: "Jmění obecní jest jměním svatým." Tento příkaz by měl býti dnes zdůrazňován všude, aby tak byla do samosprávy opravdu vnesena ona zásada, že spravování věcí svěřených musí býti příkazem posvátným a vedeno vždy lidmi poctivými.

Z těchto důvodů také lidová strana, považujíc tuto osnovu za přechodné uspořádání finančních poměrů samosprávných svazků a majíc na zřeteli splnění dvouletého programu vlády, bude pro osnovu hlasovat, aby tím bylo umožněno uspořádání finančních záležitostí samosprávy ku prospěchu celého národa. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Caňkářovi.

Posl. Cankář: Pane předsedo, paní a pánové!

Ujímám se slova, abych se zastal samosprávy. Projednávaná osnova zákona o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva je, i po tak dlouhém jejím očekávání naší samosprávou, neradostným překvapením pro naši samosprávu. Ani po její podstatné úpravě, kterou provedl rozpočtový výbor 18. t. m. ve prospěch samosprávy, nemohl bych pro ni se svými klubovními kolegy hlasovat, kdyby nebyla jen nouzovým krátkodobým provisoriem a kdyby podle naší, rozpočtovým výborem přijaté resoluce nemělo býti ihned přikročeno k trvalejší úpravě finančního hospodářství naší samosprávy se zachováním její plné hospodářské svobody.

Musím říci hned na počátku především to, že tato osnova zákona finanční hospodářství naší samosprávy neupravuje. Říkám to velmi nerad. Hitler vzal nám nejprve naši národní a politickou svobodu a se svými spolupracovníky, které bohužel našel i v našem národě, vzal pak naší samosprávě i svobodu hospodářskou. Samosprávě vzal samosprávu. Tento nevolnický protektorátní stav, jak jsem jej nazval v rozpočtové debatě, osnova zákona č. 202 jen petrifikuje. Má tedy zůstati naše samospráva bez hospodářské svobody zatím dále na dva roky, až do roku 1948.

Uvedu vám jen hlavní znaky této projednávané osnovy zákona, pokud tak již nebylo učiněno. Samosprávné svazky, tak jako v protektorátě, ani teď nesmí vybírati ke státním daním žádné samosprávné přirážky. Všecky samosprávné přirážky nejen v těchto letech, ale i všechny platby na berní rok 1945 a léta předchozí v Čechách, v zemi Moravskoslezské i na Slovensku a k dani z vyššího služného dokonce od roku 1943 v sazbách dříve samosprávou usnesených a schválených berní úřady předepíší, vyberou a také státní pokladně odvedou. Na výši samosprávních přirážek státní pokladně odváděných nesmí se již, jako dříve bylo jejich výsostným právem, občané samosprávných svazků ani usnášeti, ani do jejich výše se odvolávati. Mají se určiti projednávaným zákonem takto: 200%, 300%. 800%, k dani pozemkové dokonce 1000% a k zvláštní dani výdělkové 2%.

Povinnost zákonného stanovení výše samosprávních přirážek - to musím připomenouti - pro rok 1946 byla vyslovena Prozatímním Národním shromážděním ve článku III finančního zákona 59/1946 Sb.

Ač také již Prozatímní Národní shromáždění se vyslovilo proti vydávání zákonů se zpětnou platností, máme opět i v ústavodárném Národním shromáždění ke konci prosince odhlasovati zákon se zpětnou platností k 1. lednu 1946. Že zákony se zpětnou platností nijak nepřispívají k uklidnění a k stabilitě našeho politického a hospodářského života a že jsou nepříznivě naší veřejností kritisovány, nemusím snad dokazovati. Pozastavuji se proto u ministerstva financí a vnitra nad váhavým plněním povinnosti, kterou jim parlament nikoliv resolucí, ale finančním zákonem uložil.

Náhradou za samosprávní přirážky vybrané státem má samospráva dostati náhradové příděly. Kolik, nebudu vypočítávat, neboť zde to bylo již několika řečníky uvedeno. Náhradové příděly se nevalorisují. Při stanovení jejich výše se pro léta 1946-1948 nepřihlíží k vzestupu cen, mezd a platů, ačkoliv vzestup hospodářských čísel se projeví i v předpisu a výnosu nejen daní státních, ale také přirážek.

Kdyby obce v roce 1946 a v letech příštích dostaly své obecní přirážky v plné výši, vypadalo by jistě jejich obecní hospodářství docela jinak a nebylo by potřebí k jejich sanaci žádných pomocných příspěvků. Protože však za ně dostávají jen zkrácené a nevalorisované náhradové příděly, jsou všecky ostatní poskytované příděly anebo "zálohy", jak bylo původně řeřečeno, jen samozřejmým a neblahým důsledkem.

Jiné státní příděly mají dostati země Česká i země Moravskoslezská a obce pak mají dostati výnos své daně domovní v roce 1946 a 1947. Ovšem jenom takové obce, ve kterých byly přirážky obecní vyšší než 250%. Obce s nižším procentem obecních přirážek nedostanou žádných jiných státních přídělů.

Finančně slabým okresům a obcím mohou země poskytnouti pomoc z částek, které dostanou krácením náhradových přídělů, tedy vlastně z obecních přirážek a z výnosu daně domovní. Obcím a okresům, které náhradovými příděly nebo jinými státními příděly a ani s pomocí země nemohou uhraditi svoji řádnou rozpočtovou potřebu, měla být poskytnuta ještě mimořádná pomoc v tom, že měly dostávat zálohy. Podmínky vrácení zálohy měly býti stanoveny zákonem.

Rozpočtový výbor upravil § 9 osnovy zákona tak - a to je nejpodstatnější úprava celé osnovy - že se slovo "záloha" nahrazuje slovem "příspěvek", a tak samosprávy dostanou příspěvky, t. j. skutečnou pomoc až do výše 2 miliard Kčs. Tyto příspěvky se nevracejí, tak jako se měly vraceti zálohy. Bylo by se mohlo mluviti o skutečné finanční úpravě, t. j. o skutečné pomoci naší samosprávě, která by byla celkem ani nezatížila státní pokladnu, kdyby ministerstva vnitra a financí byla chtěla demokraticky přihlédnouti k návrhům jim zaslaným a obsaženým v pamětním spise Českého zemského ústředí obcí, měst a okresů z května t. r. a v memorandu českého i moravského samosprávného ústředí z 11. t. m.

Prozatímní úprava samosprávních financí při zachování a respektování hospodářské svobody a samostatnosti samosprávy byla by se dala provésti zejména vrácením skutečně vybraných samosprávních přirážek, úpravou pravidel a sazeb obecních dávek, poskytováním pohyblivého příspěvku ze znárodněných a energetických podniků a splacením celé náhrady za jejich majetkový substrát, poskytnutím přídělů z některých státních daní, úpravou úrokové a anuitní služby, komunálních zápůjček, neukládáním nových úkolů, když pro ně není zároveň opatřena úhrada, dáním přednostního práva při přídělu konfiskovaného majetku, zavedením obligatorních dávek, převzetím osobních nákladů na SNB, a nakonec spravedlivým rozvržením úkolů mezi samosprávu a stát.

Naše samospráva skutečně zchudla a přestalo již dávno býti pravdou, že "obec se může volně na všem ustanovovati, co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče".

Zdá se mi, že se tak činí s patrnou tendencí, aby se stala závislou nejenom na politicky mocných činitelích, ale také na centrálních úřadech. Mnohé články a řeči o demokracii a decentralisaci zdají se mi ne dost upřímnými. Mají se jimi patrně snahy po záměrné centralisaci, která cílí někdy až ke státní totalitě, jen zastříti. Naše samospráva je toho skutečně dokladem. Samospráva nesmí se již usnášeti na přirážkách, nesmí je vybírati, občané nemají práva protestovati, obce nesmějí míti policii, nesmějí míti stavební kompetenci, nemají energetické podniky, nemohou dostati z konfiskovaného majetku větší lesní celky, nebudou se moci usnášeti zakrátko ani o domovské příslušnosti a neměly ani rozhodovati o tom, kdo z Němců z jejich obce má odejíti. Zatím jim zůstane jenom chudinská a vyživovací agenda.

Že má naše samospráva za sebou nádhernou historii, nemusím připomínati. A proto že obstála velmi čestně v první i ve druhé světové válce i v naší národní revoluci, doufali jsme, že naše samospráva, jejímiž lidovými orgány jsou dnes národní výbory, k samosprávě hospodářské dostane i samosprávu politickou. Národní výbory staly se sice orgány veřejné správy, ale jejich samosprávě se béře i původní samostatnost hospodářská, aby se staly hospodářsky závislými.