Je dnes zarmucující skutečností, že se samospráva stává politickým, ba dokonce ústavním problémem. Mluvila o něm 10. t. m. subkomise parlamentního ústavního výboru a mluvil o něm s deputací tohoto výboru 12. t. m. i předseda vlády Gottwald. Budu citovati nejdříve pana předsedu vlády. V rozhovoru s deputací mimo jiné řekl: "Nejsme již republikou parlamentárně-demokratickou a nejsme také republikou socialistickou. Utvořili jsme si nový typ specificky československý: republiku lidově-demokratickou."

Paní a pánové, mám zato, že právě tento nový československý typ republiky lidově-demokratické má býti vzorem nejideálnějšího demokratického parlamentarismu, který by poskytoval nejširší svobodu a samostatnost každému, tedy i naší samosprávě.

Pan předseda vlády v uvedeném rozhovoru dále řekl: "V ústavě bude nutno vyjádřiti poměr samosprávy a státní správy. Nejsme zatíženi ani národu cizí správou, ani nepřátelskými menšinami. Protiklad mezi zájmy národa a státu úplně mizí. Je tím dán předpoklad pro vytvoření skutečné moderní státní správy o jedné koleji."

Není bez zajímavosti, že pouhé dva dny před tím v subkomisi ústavního výboru při všeobecné rozpravě o příští ústavě straník pana předsedy vlády a člen deputace, s níž pan předseda o samosprávě mluvil, posl. dr Čepička, byl ještě otevřenější, když řekl: "Naším zřetelem by měla býti jednotná veřejná správa bez zdůrazňování myšlenky samosprávy, která již splnila své historické poslání a dnes již nemá místa. Veřejná státní správa řádně decentralisovaná je ideálem moderního a pokrokového státu."

Paní a pánové, já souhlasím naprosto s panem předsedou vlády i s p. posl. dr Čepičkou, pokud si přejí jednotnou, decentralisovanou veřejnou správu. Potvrzuji p. dr Čepičkovi, že samospráva skutečně splnila své historické poslání, dodávám jen a podtrhuji, že je splnila skvěle. Nesouhlasím však a nebude nikdy souhlasiti, ani naše veřejnost s p. předsedou vlády a dr Čepičkou v tom, že dnes v moderním a pokrokovém státě je samospráva "přežitkem" a že "dnes již u nás nemá místa".

Opak všeho je pravdou. Právě proto, že naše samospráva splnila své historické poslání tak skvěle, a právě proto, že nemáme vládu národu cizí, že nemáme národnostních menšin, že chceme mít stát skutečně moderní a pokrokový, a také především - a to zapomněl nebo spíše nechtěl p. dr Čepička říci - demokratický s nejvýše možnou decentralisací, je samosprávy v našem státě třeba více než kdy jindy. Ovšem samosprávy nezávislé a svobodné hospodářsky i politicky. Taková samospráva je naší státní nezbytností.

Protože skutečně někteří naší politikové mluví sice velmi často o decentralisaci veřejné správy, ale při tom myslí stále na tuhou centralisaci, a protože mluví a píší o republice lidově-demokratické, ale zdá se mi, že myslí na stát podobný totalitnímu, bude nezbytné, aby nedotknutelná demokratická svoboda naší samosprávy byla skutečně vyjádřena také ústavně. Jen svobodná, demokratická a spořádaná obec může býti spolehlivým základem svobodné, demokratické a spořádané republiky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu posl. dr Jelínkovi.

Posl. dr Jelínek: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Klub poslanců čs. sociální demokracie vychází z předpokladu, že jak revoluce sama, tak ústavní dekret presidenta republiky o národních výborech dal národním výborům daleko větší význam, než dříve měly svazky územní samosprávy, a bude při každé příležitosti hájiti kompetenci národních výborů, danou jim revolucí.

S tímto našim stanoviskem není v rozporu názor, že má býti zachována pro územní samosprávu dosavadní berní svrchovanost, kterou měly. Můžeme proto pro navrhovaný zákon hlasovati jen za předpokladu, že jde o krátkodobé provisorium na dobu dvou let, a za druhé proto, že sama důvodová zpráva zdůrazňuje stanovisko pana ministra financí i vlády, že systém samosprávních dávek a přirážek jest systémem odpovědnějším a tedy také šťastnějším než navrhovaná úprava.

Měli jsme k zákonu řadu připomínek a pozměňovacích návrhů. Vyslovili jsme obavu, že státní správa na zvýšených přirážkách k přímým daním dosáhne většího výnosu, než činí náhradové příděly. Spokojili jsme se však s ujištěním, že ve vhodné chvíli bude parlamentu předložen výkaz, který bu tuto naši obavu vyvrátil.

Dožadovali jsme se zvýšené dotace pro pomocný fond v zemi České; spokojili jsme se s ujištěním, že finanční správa je si vědoma úkolu tohoto fondu a že mu vyjde v případě potřeby z jiných prostředků vstříc.

Navrhovali jsme, aby celá domovní daň a také daň pozemková byla přidělena všem obcím. Tento návrh nebyl přijat. Spokojujeme se s ujištěním, že pan ministr financí při úvahách o trvalé úpravě finančního hospodaření svazků územní samosprávy a národních výborů se k tomuto našemu návrhu vrátí.

Za úspěch považujeme, že byl přijat náš návrh na změnu označení v § 9 "zálohy" na "příspěvky" a na škrtnutí odstavce obsahujícího ustanovení o vrácení těchto záloh. Vidíme v tom uznání práce národních výborů, zejména na poli, kde národní výbory na místě státní správy vykonaly v nejtěžších dobách veliké úkoly, a vidíme v tom i seriosnost, neboť finanční správa se vzdává tvrdošíjného ilusionismu, že by naše samospráva mohla tyto příděly vrátiti.

Poněvadž věříme, že tato pomoc přichází v době pro samosprávu nejkritičtější, a že věříme, že pan ministr financí našemu volání po trvalé úpravě finančního hospodaření územní samosprávy, a to v dohodě a za spolupráce s volenými činiteli a funkcionáři národních výborů a jejich úředníků v nejbližší době vyhoví, budeme pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Janoušovi.

Zpravodaj posl. Janouš: Vzdávám se slova.

Předseda: Pan zpravodaj se vzdává slova. Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 4 části, 7 oddílů, 18 paragrafů, nadpisy částí, nadpisy oddílů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 4 částmi, 7 oddíly, 18 paragrafy, nadpisy částí, nadpisy oddílů, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtením prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 7. Druhé čtení osnovy zákona o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva (tisk 293).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Janouš: v § 5, odst. (1), písm. d) jest škrtnouti hranatou závorku v předposlední řádce, a v 5. řádce za slovo "pokud" se vloží slovo "jde".

V § 6, odst. (1) ve 4. řádce místo "něho" má správně býti "něhož".

V § 12, odst. (4) ve 4. řádce za slova "zemský národní výbor" jest vsunouti pomlčku a za ni slova "na Slovensku pověřenec vnitra" a opět pomlčku.

Prosím, aby tyto opravy byly provedeny.

Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak jí ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, s opravami právě uvedenými, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí nesouhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Tím je vyřízen 7. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání osmého odstavce pořadu, jímž je

8. Zpráva výborů zdravotnického, právního, soc. politického a rozpočtového o návrhu poslanců Krosnáře, Hodinové-Spurné, dr Bureše, Vítka, Koubka, Synkové a Homoly (tisk 173) na zestátnění Pražského sanatoria v Praze-Podolí (tisk 299).

Zpravodajem za výbor zdravotnický a soc. politický je p. posl. dr Bláha. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bláha: Slavná sněmovno, pane předsedo, paní a pánové!

Na konci předvánočního zasedání, téměř v chvatu se teprve dostáváme k malému úseku naší zdravotní politiky. Díky rozumnému opatření naší parlamentní kanceláře mám tu radost a čest, že nemluvím k prázdným lavicím.

Kdybychom si zvykli takovýmto způsobem projednávati nejdůležitější otázky naší zdravotní péče, mohlo by se nám velmi brzy stát, že bychom dělali plány a dvouletky a nevěděli bychom nakonec, pro koho je budeme dělat. Pan ministr zdravotnictví nám nedávno v rozpočtovém výboru i ve výboru zdravotním výprávěl o smutných vyhlídkách naší populační a zdravotní politiky. Mluví se u nás, hlásají a píší smutné cifry o veliké úmrtnosti kojenecké, v níž dosahujeme veliké výše v řadě pokrokových i méně kulturních národů a států v Evropě a v celém světě, mluví se u nás o nedostatečné péči o naše ženy, o naše rodičky, ale to je také vše, co se dělá. Podle toho všeho zájmu, jak konec konců i my jsme toho svědky, vidíme, že se prakticky v této věci udělalo velmi málo, a jestliže dneska na konci předvánočního zasedání přistupujeme k této malé kapitole péče o budoucí naše pokolení, je to taková docela nepatrná splátka, kterou tomuto velikému celku a této veliké starosti splácíme. Měli jsme vždycky velmi špatně postaráno o naše porodnictví a o naše nalezenectví. Pamatuji se, jak jsme si před první světovou válkou, kdy jsem byl lékařem zdejší zemské porodnice a nalezince, stěžovali na nedostatečná opatření a na nepřízeň rakouské a vídeňské vlády v péči o naše ženy a o naše budoucí pokolení. Ale přiznejme si, že za 20 let naší první republiky jsme se nedostali téměř ani o nepatrný krok kupředu, že naše zemská porodnice je dnes jediným ústavem, stejně nedokonale hygienicky vybaveným, pro celou Prahu i pro celý střed Čech, nemluvě o nalezinci, kde jsou poměry daleko horší.

Je přirozené, když v lidové demokracii a v socialistickém hospodaření stojíme na stanovisku, že je zájmem státu a celku národního, aby se staral o zdraví a jeho zabezpečení u všech příslušníků, že musíme dbáti, abychom použili a využili všech prostředků, které by se nám k tomu hodily a kterými bychom mohli dosavadní smutný stav zlepšit. Zde jde o zapojení dosavadního podolského sanatoria právě jakožto nového bojového prostředku proti této katastrofální kojenecké úmrtnosti a proti nedostatečnému porodnictví. Jako bývalý zaměstnanec podolského sanatoria mohu i k tomu říci několik slov.

Podolské sanatorium bylo vybudováno českými lékaři a jejich tehdejším vedoucím profesorem Jedličkou v době nepřízně rakouských vlád, kdy nebylo možno pomýšlet na nové chirurgické kliniky a nemocnice. Byla to svépomocná akce. Po prvním převratu bylo přirozené, že se stejnou důsledností byla veliká část tohoto sanatoria pronajata pro novou, druhou chirurgickou kliniku, později pro kliniku gynaekologickou.

Považuji za naprosto logický důsledek, že po druhém převratě, kdy přicházíme k dalšímu prohloubení naší sociální a zdravotní péče, chceme tento ústav plně zařadit do státní zdravotní péče, tak, jak máme plán, aby veškerá zdravotnická opatření, která mají na zřeteli zdraví lidu, byla pod dozorem a jednotným vedením celku národního, státu. Po této stránce myslím, že i všichni ti, kteří tenkrát zakládali podolské sanatorium, kteří ve skutečnosti hmotně z toho nikdy nic neměli, velmi ochotně dají tento výplod své práce a výsledek svého snažení do rukou národního zdraví.

Snaha o začlenění podolského sanatoria do státní péče není nová. Obírala se jím už vláda od samého začátku letošního roku, a je to skutečně ku podivu, že se nepodařilo - přes všechny snahy ministerstva školství, zdravotnictví a později i techniky - dospěti dál, že se to nepodařilo ani interpelací mé a mé strany a že teprve iniciativní návrh poslanců strany komunistické rozvířil hladinu, takže se tím začal zabývat zdravotnický výbor jakožto zcela novým iniciativním zákonným návrhem. Zdravotnický výbor si byl v meritu velmi jasně vědom ožehavosti věci a své povinnosti, chopit se této příležitosti, a to vyjádřil už v samém nadpisu, že původní iniciativní návrh p. posl. Krosnáře, Hodinové a společníků nahradil novým iniciativním návrhem všech poslanců, resp. paní poslankyň Národní fronty, a to paní posl. Machačové, Šmejcové, Trojanové, Kulichové, Jungwirthové a Turkové na vyvlastnění Pražského sanatoria v Podolí. Ale ani ve zdravotnickém výboru nebyla situace lehká a je nám dneska nepochopitelné a s podivem, s jakými obtížemi jsme se tam ve věci tak samozřejmé, v níž jsme byli úplně jednotni po stránce věcné, neustále setkávali. Řekl bych, že to byla zbytečná rigorosnost a skrupulosnost, když někdo ve věci tak naprosto jasné mohl vidět snad nějaké nové vyvlastňování nebo novou konfiskaci. Já to považuji za věc samozřejmou, na kterou se dívám tak, jako bychom se dneska těžko dívali, kdyby se k vůli tomu, že nějaký chalupník nechce posunout ohradní zeď své zahrady nebo prodat svoje pole, vedla, jako tomu bylo před 50 až 70 lety, železnice 10 km od města. Myslím, že už jsme dneska v této naší politice dál a že ji musíme v první řadě uplatňovat tam, kde jde na tak důležité kořeny našeho národního celku, na naše národní zdraví. (Potlesk.)

Po této stránce se domnívám, že je nutné, abychom si věci nekomplikovali, kde jsou velmi jednoduché a jasné, abychom v nich nehledali nic, co v nich není, a abychom se vždycky řídili věcí, pokud můžeme co možná nejrychleji zasáhnout tam, kde je zásahu třeba, ať už námět přijde z kterékoliv strany.

Soc.-politický výbor, jehož jsem také zpravodajem, projednával tyto otázky a řešil i otázku zaměstnanců tohoto podolského sanatoria, protože jsme si velmi jasně vědomi, že zejména dnes zaměstnanci zdravotní služby zasluhují, aby jejich existenční zájmy byly také zabezpečeny, a to byl další doplněk původního iniciativního návrhu. A tak vám dnes, paní a pánové, předkládám jako zpravodaj výboru zdravotnického i sociálně-politického tuto osnovu všech poslanců Národní fronty a domnívám se, že jejím odhlasováním splatíte docela nepatrnou položku velikého dluhu, který Národní shromáždění dluží národnímu zdraví, a doufám, že se k jiným, stejně důležitým zdravotnickým otázkám budeme moci v příštích zasedáních s velikým zájmem vaším a s vážností, jak toho zasluhují, vracet. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor právní je za omluveného p. posl. dr Novotného pan posl. dr Jelínek. Dávám mu slovo.