Podpredseda dr Ševčík: (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 2 paragrafy a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, čiže s jej 2 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou, podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona o dočasných omedzeniach v živnostenskom a inom zárobkovom podnikaní (tlač 295).

Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Fusek: Není jich.

Zpravodaj posl. Jirásek: Ne.

Podpredseda dr Ševčík: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Narodné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Zostáva ešte hlasovať o rezolúcii výboru živnostensko-obchodného, otlačenej vo zpráve výborovej.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Rezolúcia sa prijíma.

Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odstavci poriadku, ktorým je

4. Zpráva výborov osídlovacieho a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 242) o jednorázovom osídlovacom príspevku na úhradu mimoriadnych sťahovacích a zariaďovacích výloh (tlač 289).

Zpravodajcom za výbor osídlovací je p. posl. R. Svoboda. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Rud. Svoboda: Slavná sněmovno, pane předsedo, paní a pánové!

Osidlovací výbor předkládá sněmovně ke schválení osnovu zákona o jednorázovém osidlovacím příspěvku na úhradu mimořádných stěhovacích a zařizovacích výloh. Tímto zákonem, jedinečným tohoto druhu pro celé naše pohraničí, má býti vyřešena otázka podpory pro ty občany, kteří uposlechli výzvy vlády a vystěhovali se z vnitrozemí za účelem osídlení pohraničních českých krajů osvobozených od okupantů a kteří nezískávají osídlením zvláštních výhod k existenčnímu osamostatnění ve formě přídělu zemědělské půdy nebo živností, ale kteří zůstávají nadále v námezdním nebo služebním poměru vůči státu, podnikům znárodněného průmyslu, zemědělství a pod.

Historie osidlovacího příspěvku je staršího data. Jednání o jeho uskutečnění se datuje již z letních měsíců. Hlavní příčinou jeho zdržení nebyla však otázka, je-li jeho vyplácení spravedlivé a oprávněné, nýbrž byla to především otázka úhrady, která má úzkou souvislost se státním rozpočtem. Proto při jednání o osidlovacím příspěvku rozhodovaly dva zájmy: zájem osidlovací státní politiky a zájem státní pokladny. Vláda však, vycházejíc ze svého programu o urychleném dokončení velkého osidlovacího díla, uznala oprávněnost osidlovacího příspěvku, a plníc tak svůj program důsledně, zařadila jej do státního rozpočtu na rok 1947. A tak se dostává obyvatelstvu, zaměstnanému v našem pohraničí ve služebním a mzdovém poměru, jedné velké investice, na kterou je v rozpočtu pamatováno částkou ve výši jedné miliardy Kčs.

Jsem povinen s tohoto místa jménem osidlovacího výboru, jménem ústavodárného Národního shromáždění a konečně také jménem celého našeho pohraničí poděkovati co nejvřeleji naší vládě za tak veliký čin, který ve prospěch našeho pohraničí vykonala. Jedna miliarda korun jest opravdu úctyhodná částka a mohl bych říci dnes, že velmi krásný dárek k vánocům pro naše hraničáře. Jsem přesvědčen, že tento čin bude novou pobídkou k dalšímu nadšenému úsilí v budovatelské práci, že naše pohraničí nezůstane vládě za tento čin nikterak dlužno.

Jak vysvítá z důvodové zprávy, lze předpokládat, že nárok na příspěvek podle tohoto zákona uplatní asi 390.000 zaměstnaných osob. Z toho na 190.000 svobodných a 200.000 osob ženatých, jež mají asi 360.000 nezletilých nezaopatřených dítek.

Nárok na příspěvek mohou uplatniti aktivní státní a veřejní zaměstnanci, zaměstnanci průmyslových závodů, zemědělští a lesní dělníci. Nárok mohou uplatniti také zaměstnanci, jestliže jejich hrubý plat nepřesahuje měsíčně 4.000 Kčs plus 1.000 Kčs na každého příslušníka rodiny, pokud sám není výdělečně činný.

Výše příspěvku je stanovena tak, že svobodní zaměstnanci do 16 let dostanou 1.200 Kčs, ostatní zaměstnanci 2.400 Kčs. Příplatek na manželku je stanoven částkou 1.200 Kčs a na každého nezaopatřeného příslušníka rodiny 800 Kčs. To znamená, že čtyřčlenná rodina dělníka, úředníka, železničáře a pod. může dostati až 5.200 Kčs osidlovacího příspěvku. Tomu občanu, který už z jiného zákonitého pramene dostal úhradu nebo zálohu na stěhovací výlohy, bude podle § 3, odst. 3 vyplacen rozdíl mezi částkou skutečně vyplacenou a částkou stanovenou podle § 3, odst. 1 tohoto zákona. Vláda se zákonem zmocňuje, aby pro místa se zvláště obtížnými pracovními, hospodářskými a životními poměry a v případech zvláště odůvodněných mohla zvýšiti příspěvek až o polovinu stanovené výměry.

Osidlovací výbor, maje na mysli státní a veřejné zaměstnance, zvláště učitele, kteří se stěhováním do pohraničí měli pro vzdálenost cesty nebo pro převoz svého celého vlastního nábytku poměrně vyšší výlohy, přijal resoluci, aby při určování výjimek pro zvyšování příspěvku až o polovinu bylo na ty to státní zaměstnance zvláště v odůvodněných případech pamatováno.

Současně přijal osidlovací výbor druhou resoluci, jíž vyzývá vládu, aby při zmocnění ke zvyšování příspěvku až o polovinu postupovala tak, aby nebyl překročen rozpočtem stanovený preliminář.

Nárok na příspěvek může uplatniti každý občan, na kterého se tento zákon vztahuje a který se přistěhoval do pohraničí ode dnů osvobození nebo který se přistěhuje ještě do 28. února 1947. Původní návrh vládní osnovy zněl na 31. prosince 1946 jako konečný termín pro uplatnění nároku. Osidlovací výbor prodloužil tuto lhůtu na 28. únor 1947 z toho důvodu, aby při startu do plnění dvouletého plánu bylo umožněno získati v rámci pracovní mobilisace nové pracovní síly do průmyslových podniků v pohraničí, které jsou důležitou součástí našeho národního a hospodářského života.

V celku můžeme říci, že zaměstnanectvo našeho pohraničí si tohoto osidlovacího příspěvku plně zaslouží. Nutno podotknouti, že jeho úkolem není řešiti otázku mzdových a platových poměrů. Tato otázka bude řešena na jiném místě v souvislosti s plněním dvouletého plánu nejen pro zaměstnance v pohraničí, ale také pro celé území naší republiky.

Proto nutno chápati tento zákon jako jeden z úseků vládního programu, který se soustřeďuje na úkol vytyčený ve vládním programu o urychleném dokončení velkého osidlovacího díla a k upevnění a další konsolidaci poměrů v pohraničí.

Osidlovací příspěvek je výrazem ocenění a uznání obětavosti a práce statisíců prostých českých lidí, kteří se ve skutečnosti stali nositeli našeho velkého osidlovacího díla a kteří zajistili po staletí nepřítelem odcizované rozsáhlé pohraniční území pro zdárný rozvoj našeho národního života jak po stránce hospodářské a kulturní, tak i po stránce politické a vnitřní národní bezpečnosti.

Od prvopočátku osidlování byly na pohraničí vrhány stíny zlatokopectví. Dnes je však každému jasno, že za tyto stíny je možno děkovati jen těm několika jednotlivým dobrodružným a zištným elementům, které osídlovací akce zneužívaly ve prospěch osobní a které jsou dnes po právu postupně odstraňovány.

V celku však můžeme říci, že do pohraničí se odstěhovali lidé národně uvědomělí, kteří uposlechli výzvy vlády. Odešli tam vesměs lidé chudí, aby si tam mohli založiti svou vlastní existenci. A nebyla to práce snadná. V době, kdy válečnými událostmi byla rozvrácena doprava, nebylo jen tak snadné se stěhovat. Tito lidé odcházeli do pohraničí často i za cenu zvýšených stěhovacích výloh, stěhovali se do krajů osídlených ještě Němci, kteří naše hraničáře s otevřenou náručí jistě nevítali. A těmto našim průkopníkům můžeme právě děkovati za to, že zajistili našemu národu a státu tak veliké kapitálové hodnoty. Do pohraničí odešli také lidé všech kategorií, zemědělci, živnostníci, státní a veřejní zaměstnanci, dělníci, úředníci, učitelé i se svými rodinami, aby si tam založili svůj nový domov. Někteří dostávají provozní majetek, půdu a živnosti za poměrně levných podmínek. Tím se jim dává odměna za jejich počáteční provozovací těžkosti a zvýšené stěhovací výlohy a umožňuje se jim, aby vstup do nového života byl pro tyto prosté osídlence únosný. Hůře však jsou na tom ti, kteří kromě malých rodinných domků zvláštního majetku pro svoji existenci nenabývají a zůstávají tam i nadále v námezdním a služebním poměru. A přes to mají tito lidé lví podíl na tom, že v pohraničí opět funguje doprava, že se učí na školách, že fungují orgány lidové a státní správy a že naše průmyslové podniky opětně pracují, a pracují dnes pro národ a stát a pro plnění dvouletého plánu. Proto těmto vrstvám, které nedostávají do rukou žádný provozovací majetek, ale které přinesly do pohraničí svou pracovní sílu, právem přísluší osidlovací příspěvek z prostředků veřejných, jak je stanoveno ve vládním budovatelském programu, kterýžto příspěvek má býti vyřešen právě předloženým návrhem zákona.

Abychom s úspěchem dokončili velké osidlovací dílo, abychom zajistili řádný chod průmyslových podniků, potřebujeme získati do pohraničí ještě 75.000 pracovních sil. Dáváme možnost všem, kdož hodlají zapojiti se do výstavby našeho pohraničí, kdož hodlají posíliti výrobu kovozávodů, dolů, textilek a jiných důležitých podniků, aby do 28. února využili výhody tohoto zákona a za podpory osidlovacího příspěvku se do pohraničí odstěhovali a zúčastnili se tak plnění naší dvouletky.

Osidlovací příspěvek je v pohraničí netrpělivě očekáván. Proto jménem osidlovacího výboru prosím plenum sněmovny, aby osnovu zákona se změnami, na kterých se usnesl osidlovací výbor, schválilo. Navrhuji, aby byly taktéž schváleny obě resoluce, vztahující se na § 3, odst. 3 a 4 zákona. Zároveň si dovoluji apelovati na příslušná ministerstva, aby urychleně vypracovala příslušná prováděcí nařízení, aby příspěvek mohl býti vyplácen s urychlením, protože lhůta k podávání přihlášek na příspěvek je tímto zákonem stanovena na poměrně krátkou dobu, t. j. do konce dubna 1947, a taktéž aby výhody tohoto zákona mohlo býti do konce února 1947 použito k zesílení pracovní mobilisace a tím k urychlenému dokončení našeho osídlení.

Doporučuji plenu sněmovny, aby osidlovacím výborem takto přijatý návrh zákona o osidlovacím příspěvku i se změnami a navrhovanými resolucemi byl jednomyslně přijat. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je p. posl. Vítek. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vítek: Pane předsedo, slavné Národní shromáždění!

Dne 8. července 1946 učinil předseda vlády Klement Gottwald v této sněmovně vládní prohlášení, které v kapitole "Dokončení velkého osidlovacího díla" praví: "vláda považuje za svou povinnost dokončiti historické dílo osídlení našeho pohraničí českými a slovenskými lidmi. Na úhradu mimořádných stěhovacích a zařizovacích výloh některých kategorií zaměstnanců bude se v zájmu dokončení osídlení pamatovati příspěvkem z veřejných prostředků."

Jestliže dnes máme schváliti zákon o osidlovacím příspěvku, pak je to nejlepším důkazem, že budovatelský program Gottwaldovy vlády není jen planou proklamací, nýbrž že je krok za krokem splňován. Účelem tohoto zákona je, aby bylo urychleně a zdárně dokončeno osídlení pohraničí.

Naši generaci postihlo neštěstí, že odvěká nenávist Němců v pohraničí vyvrcholila proti nám po vpádu hitlerovských hord do naší země a byla ještě vystupňována v době šestileté okupace. Avšak naši generaci zastihlo i ono velké štěstí, že se jí podařilo zbaviti se navždy tohoto odvěkého nepřítele. Odsun Němců bude vždy velikým mezníkem v dějinách našeho národa a bude připomínati všem pozdějším generacím význam tohoto díla.

Je zcela přirozené, že takové veliké dílo je spojeno i s obtížemi a přináší s sebou určité starosti. Kdo by nechtěl pochopiti, že osídlení pohraničí, které dříve obývalo přes tři miliony německých obyvatel, bude vážným úkolem? A přesto musíme doznati, že značná část národa pochopila význam tohoto historického okamžiku a že mnoho našich lidí uposlechlo volání vlády a odebralo se do pohraničí, aby tam vytvořili novou hraničářskou tradici, navazující na slavnou tradici Psohlavců.

Do pohraničí odešlo i mnoho zaměstnanců, přesto však volá pohraničí ještě po dalších zaměstnancích, neboť ještě stále nejsou zabezpečeny všechny články tamějšího hospodářství a veřejného života. Pohraničí volá ještě po 75.000 zaměstnanců. Je to ještě značný počet, uvážíme-li, že v poslední době proud lidí, odcházejících do pohraničí, značně opadl. Všichni ti, kteří se již do pohraničí odebrali, i ti, kteří tam ještě odejdou, aby se tam jako zaměstnanci chopili opuštěných strojů v průmyslu, aby nastoupili na opuštěná místa v úřadech nebo jako zaměstnanci v zemědělství a v ostatním hospodářství, si zaslouží, aby jim byl poskytnut příspěvek k úhradě výloh, spojených s přesídlením.

A proto vláda, plníc svůj budovatelský program a oceňujíc pochopení těchto zaměstnanců, zařadila do státního rozpočtu jednu miliardu Kčs, aby se zaměstnancům určitých kategorií poskytl tento příspěvek. Tedy jedné miliardy vyžádá si výplata tohoto příspěvku zaměstnancům státu, státních a státem spravovaných ústavů, učitelům, zaměstnancům zemí, okresů a obcí, zaměstnancům i učňům v průmyslu a v některých řemeslných podnicích a zaměstnancům v zemědělství a lesnictví. Příspěvek činí 1.200 Kčs u zaměstnanců, kteří nedosáhli 16 roků věku, 2.400 Kčs u zaměstnanců ostatních, 1.200 Kčs na manželku a 800 Kčs na každého nezaopatřeného příslušníka rodiny. Tento jednorázový příspěvek je spravedlivou náhradou za výlohy, jež zaměstnancům vznikají stěhováním a případně zařizováním v novém prostředí, tím více, že tito lidé jakožto zaměstnanci nenabyli v pohraničí žádných výdělečných majetků. Vláda, oceňujíc takto vydání zaměstnanců s přesídlením do pohraničí, může očekávati, že pohraničí nebude volati nadarmo, že nezůstane osiřelé a že do konce února 1947, do kteréžto doby je nutno se přestěhovati, aby příspěvek mohl býti uplatňován, odebere se do pohraničí i oněch chybějících 75.000 lidí, aby se s jejich pomocí rozvíjelo tamější hospodářství a aby tam nalezli krásný nový domov.

Naši zaměstnanci v pohraničí, i ti, kteří tam ještě odejdou, jistě vděčně ocení tento čin naší vlády, tuto vánoční nadílku, a učiní vše, aby byli chloubou pohraničí, věrnými našimi hraničáři.