Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se doplňuje a mění učitelský zákon (tisk 296).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Tichota: Není změn.

Zpravodaj posl. Lesák: Nikoli.

Zpravodaj posl. Štěpán: Nejsou.

Zpravodaj posl. Lindauer: Není změn.

Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o 2 resolucích otištěných ve zprávě výborové. Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímají.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborov soc.-politického, právneho, kultúrneho a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 200) o úprave platových a služobných pomerov učiteliek ručných prác (domácich náuk) (tlač 297).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je pí posl. Kulichová-Sutórisová. Dávám jí slovo.

Zpravodajkyňa posl. Kulichová-Sutórisová: Slávna snemovňa!

To, čo bolo povedané mojimi predrečníkmi s tohoto miesta o krivdách páchaných na učiteľoch národných škôl, platí dvojnásobnou mierou o učiteľkách domácich náuk.

Učiteľky domácich náuk predstavujú nám opravdové popolušky v kategórii štátnych zamestnancov. Ich podradné umiestenie platové i spoločenské bolo čiastočne odôvodnené za Rakúska-Uhorska ich nedostatečnou kvalifikáciou, kedy ručným prácam vyučovaly často súkromné osoby pre nedostatok kvalifikovaných síl. Dnešné pomery sú už trochu odlišné, lebo štatútom z roku 1919 kandidátky učiteliek domácich náuk musia absolvovať po skončení štyroch tried meštianskej alebo strednej školy dvojročnú rodinnú školu, niekedy trojročnú, zvlášť v Čechách, a dvojročný ústav domácich náuk. Týmto spôsobom sa čo do dĺžky štúdia postavily už v tomto roku 1919 absolventky ústavov domácich náuk do jednej hodnosti, do jednej výšky s učiteľkami liternými. Dnes je štúdium domácich náuk na týchto ústavoch v Čechách stanovené dokonca trojročné, len u nás na Slovensku zostalo ešte dvojročné.

Záverečné skúšky na týchto ústavoch sú totožné, čo do rozsahu i obsahu, so skúškami zvanými maturitnými na stredných školách alebo na učiteľských ústavoch, len názov zostal im ako záverečné skúšky, a z tohto pravdepodobne vyplýva ešte ich doterajšie podceňovanie, že sú nie maturantky, ale že sa vlastne podrobily len tzv. záverečným skúškam. Záverečné skúšky sú ešte, čo do prípravy pre život, dôležitejšie ako na učiteľských ústavoch z tej príčiny, že sú doplnené i praktickou skúškou zo strihov, šitia, ako aj prípravy pokrmov, teda z varenia. Teda i čo do praktičnosti sú dôležité. Z toho je jasné, že záverečná skúška, ktorej sa podriaďujú učiteľky na ústavoch domácich náuk zákonom z 23. mája 1919, čís. 274 Sb., tzv. paritným zákonom do skupiny B a najmä zákonom čís. 251/1922 Sb. a vládnym nariadením č. 16/1944 do skupiny C ako absolventiek nižších stredných škôl bolo tou najväčšou hanou, ktorej sa mohly tieto učiteľky dožiť. Týmto teda boly vlastne degradované. (Predsedníctvo prevzal podpredseda dr Ševčík.)

Pretože Ministerstvo školstva svojím výnosom zo dňa 14. júna 1946, č. A-133, 147/1946, uvážilo všetky dôvody a vyhlásilo vzdelanie učiteliek domácich náuk za rovnocenné s terajším vzdelaním učiteľov literných, povolilo im i ďalšie štúdium na pedagogickej fakulte. Toto bol teda prvý krok k náprave v dôležitej kategórii štátnych zamestnancov.

Samozrejme, že toto bolo len čiastočné mravné odčinenie krivdy. Okrem praktického vyučovania ručných prác vyučujú učiteľky domácich náuk i iným, môžeme povedať literným predmetom; najmä u nás na Slovensku pri nedostatku učiteľov na ľudových školách musia tieto učiteľky vyučovať často zemepisu, dejepisu, občianskej náuke, mravouke, zdravovede atď. Ovšem pripravujú sa hlavne na predmety domáceho hospodárstva, výživy, zdravovedy, opatery detí atď., ale keď to nedostačuje, je treba, aby sa pripravily a vzdelanie svoje doplnily i v týchto smeroch, keď toho potreba vyžaduje.

Význam vyučovania predmetom domácich náuk, najmä toho domáceho hospodárstva, o ktorom som sa zmienila, náuke o výžive, opatere detí, je tak dôležitou prípravou dievčenskej mládeže pre ich budúce postavenie v rodine, že je naozaj poľutovania hodné, že dosiaľ sme si ešte nevšimli, čo všetko tieto pre nás znamenajú a čo môžu svojou usmernenou výchovou dokázať. Veď vieme dobre, že dnes i ženy zárobkove činné musia byť oboznámené s otázkami domáceho hospodárstva, lebo len tak môže si byť každá žena vedomá i národohospodárskeho významu usmerneného vedenia domácnosti.

Budúcnosť nášho národa a štátu nie je v malom meritku závislá od dobre vedených, na zdravých základoch postavených, spokojných a šťastných rodinách, tak slovenských ako českých. Preto vládny návrh zákona o úprave platových a služobných pomerov učiteliek domácich náuk, zaraďujúci ich do príslušných platových stupníc analogicky k učiteľom literných škôl, ako aj pripojená rezolúcia kultúrneho výboru a výboru právneho, pokiaľ ide o cestovné výlohy a hradenie sťahovacích výloh, je jednou cestou pre odčinenie viac ako desaťročných krívd, páchaných na skromnej, nerevoltujúcej vrstve občianstva. Uzákonením tohto opatrenia bude prejednávaný zákon vítaný i s hľadiska jednotnosti na celom území republiky, takže možno ho označiť za jeden z mála zákonov unifikačných.

Z uvedených príčin dovoľujem si preto slávnej snemovni predložený vládny návrh zákona doporučiť k priaznivému prijatiu bez zmeny v celom jeho rozsahu, v celom znení i s pripojenými rezolúciami kultúrneho a právneho výboru. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Zpravodajcom za výbor právny je pán posl. Vítek. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vítek: Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova zákona o úpravě platových a služebních poměrů učitelek ručních prací splňuje dávný požadavek důležité kulturní složky našeho národa. Učitelky ručních prací byly často považovány na školách za síly méně cenné než učitelé literní a podle toho také byly honorovány. Tato křivda, kterou snášely učitelky ručních prací po léta, velmi ztrpčovala jejich úděl a nespravedlivě činila z nich síly druhého řádu. Učitelky ručních prací byly vždy považovány ve škole za nějaké síly výpomocné a tomuto předmětu byl také přikládán podřadný význam. Tím bylo také jejich sociální postavení neutěšené. Tu je třeba si položit otázku, proč byly učitelky ručních prací takto hodnoceny. Bylo jejich vzdělání snad menší než vzdělání literních učitelů? Či snad je tento předmět pro žactvo nepotřebný? Naopak, musíme odpověděti, že jejich vzdělání není nikterak za vzděláním literních učitelů a předmět, kterému vyučují, je stejně významný jako předměty ostatní. A proto právem mluvíme o křivdě páchané na této učitelské kategorii. Vždyť délka předběžného školního vzdělání učitelek ručních prací je stejná a vlastně ještě větší než u literních učitelů. Tohoto vzdělání vyžadují konečně i úkoly, které musí tyto učitelky plnit. Nové pojetí tohoto předmětu zejména v dnešní nové škole staví je právě do popředí, neboť se stává pedagogicky skutečně jedním z nejdůležitějších předmětů. Proto musí býti také činnost učitelek ručních prací náležitě hodnocena a nesmí býti na ně pohlíženo jako na nějaký vedlejší článek školy, nýbrž jako na řádné učitelské síly. (Potlesk.) A podle toho musí být také honorovány. S velkým zadostiučiněním přijímáme tento vládní návrh, který je důkazem, že v lidově-demokratické republice není místa pro tyto dlouholeté křivdy.

Uskutečnění vládního návrhu je také důkazem, že jsou postupně splňovány všechny postuláty, které si vytkl program Gottwaldovy vlády. Učitelky ručních prací jsou tímto zákonem postaveny na roveň učitelům literním. Toto hodnocení je spravedlivé i proto, že učitelky ručních prací v dnešní nouzi o učitelské síly vyučují i jiným předmětům, a to s plným úspěchem. Proto jistě i literní učitelé uvítají, že učitelkám ručních prací dostává se tohoto spravedlivého ocenění.

S největším zadostiučiněním uvítají však tento vánoční dárek všechny učitelky ručních prací, neboť konečně byla odstraněna dlouholetá křivda a pocit méněcennosti, z čehož pro ně vyplývá i lepší sociální zabezpečení.

Proto je mi vděčným úkolem, mohu-li tuto osnovu jménem právního výboru doporučiti plenu k přijetí beze změny, i s resolucí přijatou právním výborem. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Zpravodajcom za výbor kultúrny je pi posl. Pažoutová. Dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Pažoutová: Pane předsedo, paní a pánové!

K řadě podaných a touto sněmovnou již schválených osnov zákonů, které se obíraly odčiněním křivd různých kategorií našich občanů, předkládá se dnes vážené sněmovně další významná a nad veškeru pochybnost spravedlivá osnova zákona o úpravě platových a služebních poměrů učitelek ručních prací a domácích nauk, která znamená zrovnoprávnění této kategorie učitelek s učitelstvem literním.

Dlouholeté usilování o zrovnoprávnění, trpělivé čekání a při tom houževnatá, vytrvalá práce na dalším vyšším vzdělání jsou konečně dnes korunovány zaslouženým úspěchem. Projdeme-li v krátkosti dobu od r. 1919 až po dnešní den, musíme uznat oprávněné požadavky učitelek domácích nauk po všech stránkách. Je to především zvýšené vzdělání proti bývalému nedostačujícímu vzdělání z dob rakouských, pro které rokem 1919 počínajíc je dvouletý učitelský ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk. Podmínkou přijetí na ústav jest absolvování nižší střední školy nebo školy měšťanské a absolvování dvouleté rodinné školy. V době nesvobody byl dvouletý ústav změněn na tříletý.

Srovnáváme-li tedy délku studia obou kategorií učitelstva, je stejně dlouhá a po stránce odborné zaměřená stejně důkladně na svoje učebné předměty jako u učitelů literních.

Toto předepsané vzdělání má přes 90 procent učitelek domácích nauk. Ostatní, jsou to většinou kolegyně starší, doplnily svoje vzdělání v řadě povinných kursů.

V době, kdy jsem po celé jedno desítiletí byla místostarostkou Ústředního spolku jednot učitelských v zemi Moravskoslezské, měla jsem příležitost i možnost úzce spolupracovat i s učitelkami domácích nauk. Viděla jsem jejich poctivě úsilí o vyšší vzdělání a uplatnění se velmi zblízka. Mám proto upřímnou radost z toho, že jsem dnes zpravodajkou o této spravedlivé osnově a že mohu právě zde, v tomto váženém poslaneckém sboru, vydat o jejich práci svědectví.

Je jenom přirozené a samozřejmé, že odraz vyššího vzdělání učitelek domácích nauk se projevil prohloubením dívčí výchovy pro praktický život. Zde už nešlo jen o technické dovednosti, jak tomu bylo dříve, ale o něco mnohem, mnohem vážnějšího, hlubšího - o výchovu žákyň k jejich úkolu v životě rodinném.

Nejpatrnější, viditelné stopy této výchovy dívčí mládeže pozorujeme zvláště na venkově, kde učitelky domácích nauk šťastně zasáhly jak do hygieny bydlení, zdraví, tak i do řádného způsobu vaření a hospodaření. Mladé maminky si dnes už v domácnosti počínají mnohem líp než jejich maminky a babičky, znají a oceňují význam správné výživy pro dítě i pro dospělé.

Válečná doba a její svízele hospodářské zvlášť dávaly vyniknout důležitosti a nezbytnosti řádné výchovy dívek pro vedení domácnosti a učitelkám domácích nauk bylo uloženo velmi odpovědné pracovní břímě.

Zhostily se ho skvěle. Byly tehdy a jsou i dnes nejlepšími rádkyněmi našich žen v různých kursech vaření, šití hraček a přešívání, dělíme se o ně všechny politické strany právě pro tento pracovní obor, a ony ochotně a rády našim ženám pomáhají, ať ve městech či na venkově. Najdeme je všude, kde se jedná o péči o dítě, najdeme je při osvětové činnosti tělovýchovné, nechybějí při žádném kulturním podnikání, prostě jsou zapojeny do práce školní i mimoškolní tak jako ostatní učitelstvo. Zaslouží proto náš dík a uznání a tímto uznáním bude schválení dnešní osnovy zákona.

Řekla jsem, že se učitelky domácích nauk i v době válečné zhostily skvěle svého úkolu, a připomínám, že ani dnes při všech snahách o modernisování a mechanisaci domácnosti neztrácí jejich předmět na aktuálnosti a potřebnosti, a všechny, ať jsme jen prosté dělnice, rolnice, nebo samostatně výdělečné ženy, učitelky, doktorky, musíme znát abecedu správného vedení domácnosti i výživy. Jeden bod přijaté resoluce žádá, aby se též hochům dostalo aspoň základu vzdělání z tohoto oboru. Nebude škodit, když příští otcové rodin budou mít více pochopení a uznání pro práci žen v domácnosti. Přispěje to zcela určitě k harmoničtějšímu soužití rodinnému.

Uvážíme-li, že tyto učitelky musely konat celé desítky let namáhavé a zdraví ohrožující několikakilometrové cesty do dvou i tří přidělených obcí za každého počasí, aby měly plný počet hodin, že ničily obuv a šatstvo po neschůdných, blátivých venkovských cestách a měly k tomu ještě nižší plat i nižší cestovné, je nutno obdivovat se tomuto obětavému výkonu, diktovanému láskou, idealismem a nadšením pro svůj předmět a povolání, a po zásluze jej ocenit a odměnit.

Proto výbor právní ve své resoluci spravedlivě žádá o zařazení učitelek domácích nauk do III. stupně cestovného, v němž jsou učitelé národních škol. Ministerstvo školství a osvěty oceňuje pedagogický význam vyučování ženským ručním pracím a domácím naukám, které se zvýšením vzdělání těchto učitelek od roku 1919 způsobilo i prohloubení výchovy dívčí mládeže pro praktický život, uznává, že je nutno dále je rozvíjet, a proto prohlásilo výnosem ze dne 19. června 1946 vzdělání učitelek domácích nauk za rovnocenné s nynějším vzděláním literních učitelů a dovolilo, že mohou napříště studovat též na pedagogických fakultách. Proto dnešní osnova o zrovnoprávnění platovém je jen důsledkem a naplněním citovaného výnosu.