Kulturní výbor ústavodárného Národního shromáždění vítá tuto osnovu zákona, jíž sice málo, ale přece jen v praxi projevujeme svůj zájem o učitelstvo, a svým jednomyslným přijetím ji doporučuje plenu ke schválení stejně jako obě resoluce, jednomyslně kulturním výborem přijaté. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je p. posl. Štěpán. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Štěpán: Slavná sněmovno!

Právní výbor ústavodárného Národního shromáždění projednal ve své schůzi dne 18. prosince 1946 předloženou osnovu zákona a schválil ji beze změny.

Doporučuji proto jménem právního výboru ústavodárného Národního shromáždění přijetí osnovy ve znění přijatém výborem soc.-politickým, kulturním, právním a rozpočtovým i s resolucí, schválenou v právním výboru. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. Lindauer za omluvenou pí posl. inž. Jankovcovou. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Lindauer: Paní a pánové!

Dovolte mi napřed, abych také zneužil možnosti mluvit jako zpravodaj. Já této příležitosti zneužiji jenom k několika poznámkám.

Mám dojem, že někteří zpravodajové si pletou funkce (Potlesk.), že někteří zpravodajové si nedovedou uvědomit rozdíl mezi funkcí zpravodaje a mezi řečníkem za politickou stranu. (Potlesk.)

Bylo tady řečeno, že se kantoři jenom chválí, že se pro ně nic nedělá, že je to ostuda prvé republiky, že je to naše hanba atd. atd. My tady jednáme o tom, abychom těm kantorům pomohli, a přitom se tady mluví o ostudě a o všem možném. Jestliže není správné - a já s tím souhlasím - zbytečně někoho chválit a nic mu nedávat, pak myslím, že by bylo dobré, abychom si uvědomili, že lacinou demagogií také nikomu nepomůžeme. (Potlesk.)

Osnova zákona, jímž se doplňuje a mění učitelský zákon, má poskytnouti, paní a pánové, učitelstvu národních škol jenom to, co platí pro ostatní státní a veřejné zaměstnance, především pak pro státní profesory a učitele, t. j. možnost, aby se vyučovací povinnost učitelstva národních škol a výše odměn za hodiny ji převyšující přizpůsobily dnešním poměrům, a dále opět jen možnost, aby vláda mohla přiznati učitelstvu osobní nebo služební přídavky. V tom, že učitelský zákon z r. 1926 nepřiznal učitelstvu národních škol tyto možnosti a mluvě o paritě se státními učiteli, nepřevzal analogické ustanovení §§ 86 a 148 platového zákona, shledávalo učitelstvo národních škol právem nepochopení odpovědných činitelů pro své postavení. Učitelstvo národních škol plní své povinnosti většinou s příkladnou obětavostí a přispívá tím zejména v pohraničí a v odlehlých obcích našeho vnitrozemí k úspěšné konsolidaci poměrů. Tísnivé finanční poměry podlamují budovatelský elán učitelstva, protože nutí učitele, aby místo bezplatných funkcí ve veřejné práci vyhledávali příležitost k vedlejšímu výdělku; nevěnují se pak práci, která jim přísluší vedle jejich učitelského povolání, totiž výchově našeho občanstva a tím také zvýšení jeho vzdělání.

Rozpočtový výbor jednal o vládním návrhu tohoto zákona ve své schůzi konané dne 18. prosince 1946 a doporučuje, aby jej ústavodárné Národní shromáždění přijalo tak, jak byl přijat ostatními výbory, a přimlouvá se také za to, aby byly přijaty i obě resoluce. (Potlesk.)

Předseda: K této věci je přihlášen ke slovu p. posl. Charvát. Uděluji mu slovo

Posl. Charvát: Pane předsedo, paní a pánové!

Projednáváme právě vládní návrh zákona, jímž se doplňuje a mění učitelský zákon. Je samozřejmé, že klub poslanců čs. strany lidové bude pro zákon hlasovat, a to velmi rád, neboť je si plně vědom svízelného postavení našeho učitelstva. Považujeme ovšem tuto malou předlohu za pouhý začátek, neboť jsme přesvědčeni, a v zájmu sociální spravedlnosti je to naprosto nutné, že musí co nejdříve dojít k řádné úpravě služebních platů učitelů a profesorů, čehož si za svou poctivou a produktivní práci pro národ jistě zaslouží.

Připravuje se základní školský zákon. Proti nové školské soustavě nemáme námitek, ale pokládáme za nutné upozornit, že je třeba, aby tato soustava vyrůstala přímo z naší kulturní a školské tradice. Poněvadž každá úprava školství zasahuje hluboko do kulturního života národa, jsme pro nenásilnou úpravu po bedlivé úvaze a především ve shodě s našimi národními ideály a hmotnými i duševními potřebami našeho národního společenství. Jsouce si vědomi toho, že každá přestavba školského systému působí jisté otřesy, jsme toho názoru, že nové školské zákony by měly být rámcové a měly by se opírat o přirozená práva rodiny i společnosti, aby nebylo nutno jejich základní ustanovení příliš často měnit. Naše ureformovaná škola nepotřebuje nic naléhavějšího než klid, aby se mohla plně věnovat především pravidelné práci výchovné a výukové.

K dosažení jednotné školské soustavy nepokládáme za nutné sjednocovat veškeré naše školství v rukou jediného vydržovatele - státu. Vnucená vnější jednota bez vnitřní soudržnosti není ani pevná, ani trvalá. Ukázalo se to na totalitních režimech doby nedávné. Vnitřní soudržnost národa vytváří jednota myslí a srdcí, jednotný národní duch, který působí tím intensivněji, čím může působiti svobodněji. Nová školská soustava může být tudíž uskutečněna i bez postátnění škol soukromých, zvláště církevních, které si namnoze vydobyly svou dlouholetou poctivou výchovnou a výukovou snahou nejen plného uznání na místech povolaných, ale také mravního oprávnění pro další existenci a pro další blahodárné působení v naší osvobozené vlasti. Jsme toho názoru, že státní monopolisace školy by byla porušováním jedné ze základních svobod demokracie. (Potlesk.)

Nejtěžším problémem v připravovaném základním školském zákoně bude škola druhého stupně. Bylo by hříchem na národu a jeho budoucnosti, kdyby příkrým a nedomyšleným řešením měla klesnout úroveň žactva, zvláště toho, které má přestoupit na školu vyšší. Musíme úroveň zvedat a ne ji snižovat, a proto nesmíme problém řešit tak, že bychom děti v určitém směru nadané zdržovali ostatními. Spojení všech žáků bez rozdílu nadání na druhém stupni bylo by křivdou na žactvu: méně nadaní nestačí a nadaní zakrňují. Takové spojení by vedlo k povrchnosti a působilo by velmi nepříznivě na utváření charakteru jednotlivců. Nevyhovovalo by také potřebám doby, která směřuje k stále větší diferenciaci. Moderní pedagogika vychází z psychologie dítěte a proto má snahu přizpůsobovat se co nejvíce jak v rozvrhu učiva, tak i v metodě podání vrozeným různostem nadání.

Úkolem školy vedle výuky je též výchova, která je často ve škole zatlačována, ačkoliv škola má být vedle rodiny nejdůležitějším činitelem výchovným. Chceme, aby výchovné úsilí rodiny a školy bylo zaměřeno k výchově ušlechtilých a pevných charakterů, opírajících se o neochvějné základy křesťanské mravouky. Výchovné úsilí musí být proniknuto duchem národní pospolitosti a smyslem pro potřeby a úkoly státu na zásadách lidové demokracie. Proto školní zákonodárství musí respektovati práva rodiny a podporovati její hospodářskou nezávislost a výchovnou moc. Zdar výchovné práce bude zabezpečen jen tehdy, když výchovná práce školy bude navazovat na výchovnou práci spořádané křesťanské rodiny a bude tuto práci prohlubovat jak po stránce náboženské a národní, tak i po stránce státní.

Se zřetelem k významu, který má náboženství pro zdravý mravní vývoj národa, pokládáme za nezbytné, aby bylo vedoucím a povinným vyučovacím předmětem ve všech druzích a na všech stupních škol. Zdobrovolňování náboženského vyučování pokládáme za nepochopení úkolu, který má náboženství pro mravní růst lidských osobností.

Všechny školské úpravy minou se ovšem cíle, pakliže je nebude uskutečňovat učitelstvo zdravé, spokojené a sociálně a hmotně nezávislé. Nynější právní a platové poměry učitelstva jsou naprosto neuspokojivé a volají po rychlé, neodkladné nápravě. Dnes projednávaný zákon je prvým krůčkem, nepatrným krůčkem v tomto směru, vyžaduje však brzkého pokračování. Tady bychom s reformami měli opravdu pospíchat.

Především nutno co nejdříve upravit služební poměr všeho učitelstva vydáním nové, a to jedné služební pragmatiky pro všechny. Dosavadní byrokratický přežitek, který činí ještě stále rozdíly mezi učitelem státním a učitelem s charakterem veřejnoprávním, jest umělý, nepostačující a neudržitelný. Je neudržitelné, aby učitelstvo jako jeden z nejkonstruktivnějších stavů národa a státu, jako stav, na kterém musí mít stát eminentní zájem, se stále ještě potácelo mezi veřejným a státním úředníkem a aby mu byly z tohoto titulu odpírány všechny výhody státních zaměstnanců, ačkoliv povinnosti, které stát na něm požaduje, jsou ve srovnání s ostatními zaměstnanci daleko větší. Urychlená unifikace a jednotnost zákonů, upravujících služební postavení učitelstva všech kategorií, je nutným předpokladem ozdravění učitelského stavu, a to především. V zájmu státu, který musí být pamětliv skutečnosti, že právně zajištěné a spokojené učitelstvo je zárukou jeho trvání a rozvoje.

Po stránce platové nemělo učitelstvo, jak již zde bylo řečeno, nikdy ustláno na růžích, tím méně na penězích, ať pohlédneme do kterékoliv doby. Vždy se setkáváme s platem, se kterým bylo nutno úzkostlivě šetřit, ačkoliv požadavky, kladené na učitelstvo, ať již povoláním samým či veřejností, byly v poměru ke služebním příjmům neúměrně větší. Původní platový zákon byl postupně napravován různými doplňky a novelami, které sice podstatné zlepšení platových poměrů nepřinesly, vytvořily však za to takovou spoustu paragrafů, že se v jejich spletitosti může vyznati jenom zázračný právník a zázračný počtář. Již tato skutečnost volá po urychleném vydání nového, jednotného platového zákona pro všechny zaměstnance. Nový platový zákon nesmí již znát kategorii výpomocných učitelů a čekatelská doba by měla býti snížena na dva roky, neboť jsem přesvědčen, že tato doba plně stačí k tomu, aby bylo zjištěno, zda čekatel je schopen svou službu zastávat a zda je hoden státi se definitivním. Definitivu považujeme za věc samozřejmou. Hájíme i pro budoucnost automatický postup, jak tomu bylo dosud, avšak s tou změnou, že počáteční plat musí býti v poměru ke konečnému značně zvýšen.

Pokud se týká činovného, je neudržitelné nadále zachovávati čtyři jeho skupiny. Činovné skupiny C a D je naprosto nespravedlivé, rovněž tak je nespravedlivé rozlišování stavu zaměstnance, neboť ženatý i svobodný, oba mají stejné povinnosti. Živitelé rodiny si však plně zasluhují zvláštního přídavku rodinného. Stát musí dokázati, že má zájem na rodinném životě, a jedině podpora rodinného života je v tomto směru politikou zdravou. Je proto smutným faktem, že výše výchovného na děti se za dvacet let vlastně téměř nezměnila.

Považuji za svou povinnost zmíniti se také o jedné kuriositě dosavadního platového zákona, totiž o paragrafu, který se týká nepřítomnosti ve školní službě pro mateřství. Žena-učitelka, která plní mravní povinnost k národu, je trestána státem, který ve vlastním zájmu má rodiny podporovat; je trestána tím, že se jí po dobu její nepřítomnosti ve službě z důvodu, že bude matkou, snižuje služební příjem na 80%, zatím co druhá na dovolené z jiného zdravotního důvodu pobírá, i když dovolená trvá celý rok, příjmy neztenčené. Tak si podporu rodinného života nepředstavujeme a žádáme odstranění tohoto asociálního a přímo nemorálního paragrafu.

Rovněž předpisy o odpočivných a zaopatřovacích platech jsou tak spletité a temné, že se samozřejmě volá po jejich zjednodušení a shrnutí do nového platového zákona. Zaopatřovací požitky pensistů jsou samy o sobě tak bídné a nynějším cenovým poměrům nepřiměřené, že se musíme divit, že tito lidé ještě žijí. Bude již jednou nutno vážně uvažovat o odstranění kategorie staropensistů a novopensistů a upraviti všem jejich požitky tak, aby jim byl umožněn klidný život, na jaký mají jistě po dlouholeté poctivé a záslužné práci plné právo. Také učitelstvu v pohraničí bude nutno věnovati pozornost. Více než kde jinde má učitelstvo v pohraničí velmi důležité poslání v osvětových, sociálních, kulturních a tělovýchovných organisacích a také ve veřejné správě. A právě na působení tohoto učitelstva záleží, vytvoříme-li si z osídlenců věrné, statečné, národní myšlence a státu oddané strážce, jaké na hranicích potřebujeme.

Dovolte mi, abych se zmínil ještě o jednom druhu učitelstva. Jsou to nejubožejší z ubohých, nejposlednější z posledních, ale při tom podle mého názoru nejideálnější ze všech učitelských idealistů. Jsou to kněží z duchovní správy a především laičtí katecheti, kteří z nedostatku duchovních vyučují náboženství na školách obecných a měšťanských. Těmto učitelům náboženství byly za odučené hodiny ustanoveny odměny zákonem ze dne 13. července 1922, a to na školách měšťanských 6.80 Kč, na školách obecných 5.70 Kč za jednu odučenou hodinu. A ač se to zdá neuvěřitelné, je to smutná pravda, že od té doby, od r. 1922, t. j. za celých 24 let, se tyto královské odměny, pro něž by název almužna byl rozhodně přiléhavější, ani o haléř nezvýšily.

Uvědomte si laskavě dále, že tito učitelé dostávají plat za hodiny skutečně odučené, to znamená, že nedostanou ani haléře za dny, kdy jsou nemocni nebo kdy se nevyučuje, ať jsou to již hlavní prázdniny nebo kterýkoliv prázdný den ve školním roce. Uvědomte si laskavě dále, že tito učitelé dostávají své odměny vždy podle podaných výkazů o odučených hodinách až za půl roku pozadu, tedy na př. za prvé pololetí školního roku nejdříve koncem dubna nebo začátkem května. Mnozí z laických katechetů mají rodiny, mají děti, avšak na ty nedostávají ani haléře. Představte si laskavě situaci těchto lidí loni při měnové reformě, když k 1. prosinci dostali 500 Kčs na každého člena rodiny a s touto částkou musili vystačiti ne do příštího prvního, ne jeden měsíc, nýbrž až do konce dubna, to znamená plných 5 měsíců. Ani svobodný člověk nemohl by tak dlouho vystačiti, ale tito opravdoví hrdinové to vydrželi a věrně plnili své povinnosti dále.

Již v Prozatímním Národním shromáždění jsem upozorňoval tehdejšího pana ministra školství na tyto případy, avšak přes pochopení, které projevil, se dosud tato palčivá otázka u nás nerozřešila. Všichni jistě uznáváme, že lidská práce má býti v naší lidové republice spravedlivě honorována. Nuže, já prosím všechny povolané činitele o spravedlnost i pro tento stav, prosím, aby se dostalo i duchovním a laickým katechetům podle přísloví "Hoden jest dělník mzdy své" za jejich práci, která je pro mravní výchovu příštích generací tak důležitá, spravedlivé odměny. (Potlesk.) Na Slovensku již dovedli tuto otázku rozřešiti a já pevně věřím, že ji dovedeme rozřešit v nejkratší době také my.

Tolik jsem považoval za nutné podotknouti k projednávanému vládnímu návrhu zákona a prohlašuji ještě jednou jménem čs. strany lidové, že pro něj budeme hlasovati. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor soc.-politický, posl. Tichotovi.

Zpravodaj posl. Tichota: Vzdávám se slova.

Předseda: Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor kulturní, posl. Lesákovi.

Zpravodaj posl. Lesák: Vzdávám se slova.

Předseda: Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor právní, posl. Štěpánovi.

Zpravodaj posl. Štěpán: Vzdávám se slova.

Předseda: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. Lindauerovi.

Zpravodaj posl. Lindauer: Vzdávám se slova.