Zvýhodněným započtením doby, strávené ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození, pro obor veřejných služeb, vyhrazením určitého počtu míst v těchto službách a zajištěním přednostního práva při umisťování ve službách soukromých, při přijímání do škol, v přídělovém řízení atd., nedáváme, paní a pánové, žádný dar nebo odměnu, nýbrž jen nedostatečnou náhradu skutečné škody, která byla způsobena účastníkům národního boje za osvobození. Také v jiných zemích se projevuje starost a péče o účastníky národního boje za osvobození a zejména o politické vězně. Na pařížské konferenci Mezinárodního svazu bývalých politických vězňů, jíž jsem měl čest se počátkem tohoto měsíce účastnit, dověděl jsem se, jak se řeší problémy belgických politických vězňů, a myslím, že pro srovnání nebude na škodu, jestliže se stručně zmíním o předloze, která je právě projednávána v belgické sněmovně.

Podle belgické osnovy se titul politického vězně přiznává těm, kteří splnili hlavně dvě podmínky: Především, že okupant viděl v dotčené osobě politického nepřítele a že se ta osoba po celou dobu okupace, zvláště ve vězeních a v koncentračních táborech, chovala naprosto důstojně. Kromě toho se podle belgického návrhu požaduje, aby byla zatčena nepřítelem neb osobami sloužícími okupantu, a konečně aby byla vězněna nejméně 30 dnů. Jak ráčíte nahlédnutím do osnovy zjistit, u nás jsme byli daleko přísnější a požadujeme nejméně vězení 3 měsíců, je-li věznění kratší, musí tu být následky na zdraví nebo se dokonce požaduje i smrt, má-li pro pozůstalé vzniknout nárok podle tohoto zákona.

Belgickým politickým vězňům budou přiznána podle osnovy tato práva a tyto výhody: V Belgii si nesmírně váží politických vězňů a bude zřízen zvláštní čestný odznak Kříže politického vězně, zvláštní přídavek ve výši 1.500 belgických franků za každý dokončený měsíc vazby, odškodňovací důchody podle zvláštního zákona o odškodňovacích důchodech. Vězňové, kteří byli vězněni déle 6 měsíců, obdrží po dobu 4 let další přídavek ve výši ročních 3.000 belgických franků za každého půl roku vězení. Konečně je pro belgickou sněmovnu samozřejmé, že všichni političní vězňové bez rozdílu budou mít nárok na bezplatnou péči lékařskou, lékárenskou i nemocniční.

Vidíme z toho - a myslím, že časem budeme moci přinésti i z jiných parlamentů zkušenosti -, že i jiné národy se snaží odčinit škody způsobené obětem persekuce, a litujeme jen, že finanční situace státu nám nedovoluje, abychom byli k účastníkům boje za svobodu uznalejší.

Obavy z veřejného zatížení státu a veřejných svazků touto osnovou byly druhým důvodem, který způsobil značný odklad projednání této osnovy. Paní a pánové, praxe ukáže, že tyto obavy vůbec, a zejména pokud se týkají politických vězňů, jsou naprosto liché.

Při projednávání zákona čís. 164 z r. 1946 o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce odhadoval se počet přihlášek z řad politických vězňů a pozůstalých cifrou 80.000-90.000. Dovolte mi, abych podle hlášení státního úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze a v Brně z 15. prosince letošního roku zjistil, že podali přihlášku: invalidé-političtí vězni v počtu 12.623 osob, vdov 11.451, sirotků 16.375 a předků 4.060 - matek a otců -, celkem 34.539. Připočítáme-li k tomu 2¹/₂. tisíce, nejvýše 3.000 přihlášek, které nám dojdou ještě ze Slovenska, zjišťuji, že proti preliminovanému počtu 90.000 osvobozených politických vězňů bude jich necelých 50.000 na území celého státu.

Projednávaná osnova zákona má veliký význam pro urovnání poměrů v řadách bojovníků za národní osvobození. Přesnou, i když snad ne příliš spravedlivou, řekl bych, téměř přísnou formulací pojmu československého politického vězně bude zjednáno jasno i v řadách politických vězňů, jejichž svaz získá nyní na svém významu, když zneužití tohoto titulu - a byly to v poslední řadě případy poměrně značné - bude postaveno pod trestní právní sankce.

Litujeme jen, že časová tíseň nám znemožnila, aby byl přesněji vymezen také pojem illegálního pracovníka. Očekáváme, že se tak stane návrhem zvláštního zákona.

Soc.-politický výbor uvážil, že se uzákonění osnovy projeví výrazněji u zaměstnanců veřejných, a v důsledku toho vypracoval resoluci, o níž již kol. dr Loůbal v plném rozsahu hovořil, a bylo by zbytečné, abych se ji dále zabýval. Domníváme se totiž, že nejenom veřejní zaměstnanci účastníci boje za národní osvobození, nýbrž také soukromí zaměstnanci, dělníci a soukromí podnikatelé mají tytéž nároky, a tyto nároky musí být také uplatněny v rámci připravovaného národního pojištění.

Přicházím k závěru svého projevu a zdůrazňuji: Předložená osnova jako každé dílo lidské má své nedostatky, její hlavní význam však vidím v tom, že se jediným zákonem řeší hodnocení domácího a zahraničního boje Čechů a Slováků za národní osvobození, a proto vážnější rozpory v nazírání na význam domácího a zahraničního úsilí o národní a státní svobodu budou více než znesnadněny.

Osnova vznikla a byla projednána v nejvyšším zastupitelském sboru republiky před očima celé československé veřejnosti a ve svém konečném znění získala souhlas zástupců všech českých a slovenských politických stran a odhlasováním se stane výrazem uznání obou národů tohoto státu všem účastníkům národního boje za osvobození.

Jsem přesvědčen, že touto osnovou bylo vykonáno dílo spravedlivé a že je příjme naše veřejnost s plným pochopením. Jménem soc.- politického výboru navrhuji, aby osnova zákona o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození spolu s připojenou resolucí byla sněmovním plenem schválena. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Zpravodajcom za výbor právny je pán posl. Hušek. Udeľujem mu slovo.

Zpravodajca posl. Hušek: Pán predseda, slávna snemovňa!

V mene právneho výboru, ktorý sa týmto zákonom zaoberal 11. decembra 1946, odporúčam, aby tento vládny návrh bol prijatý.

Pritom by som ale mal jednu poznámku, ktorá sa týka špeciálne našich slovenských vecí, a síce podľa § 2 "příslušníkem československé armády v zahraničí, t. j. československých vojenských jednotek zřízených v letech 1939 až 1945 mimo území republiky Československé: kdo dobrovolně vstoupil do této armády nejpozděj i dne 6. října. 1944".

Dátum 6. októbra 1944 je dátum Dukly. Pre tento historický dátum by sa ale mohlo stať, žeby prípadne asi 300 slovenských letcov v charaktere zahraničných vojakov, ako som bol informovaný, mohlo byť vylúčené, lebo títo preleteli hranice a došli na sovietske územie asi tak pol hodiny po polnoci zo 6. na 7. októbra. Títo letci boli potom včlenení do československého armádneho sboru v SSSR a zúčastnili sa bojov až po Prahu. Mnohí z nich sú ako praví zahraniční vojaci aj po kurzoch, boli týmto titulom i povýšení a tým, že sa návrh drží historického dáta, mohlo by sa stať, že by boli vylúčení títo najlepší z najlepších z účasti na výhodách zákona.

Boli sme uistení, že v tejto veci sa týmto letcom nič nestane, že budú uznaní za zahraničných vojakov napriek tomu, že o nejakú hodinu alebo polhodinu neskoršie tam boli prijatí. Pri tom všetkom, ak by prax ukázala, žeby sa týmto ľuďom nejaká krivda dela, bude povinnosťou Národného shromaždenia, aby tento zákon aj po tejto stránke potom novelizovalo.

V mene právneho výboru pripojujem sa k návrhu obidvoch referentov a žiadam, aby tento zákon i s pripojenou rezolúciou bol schválený. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Zpravodajcom za výbor rozpočtový je pán posl. Vičánek. Udeľujem mu slovo.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Rozpočtový výbor se zabýval předloženou osnovou zákona ve včerejší schůzi a pověřil mě, abych v dnešní plenární schůzi o tomto vládním návrhu zákona referoval.

Osud tohoto vládního návrhu vylíčil už kol. zpravodaj za výbor branný i soc.-politický. Trvalo to hodně dlouho, nežli byla jeho dnešní úprava sjednána. Už subkomise všech čtyř výborů pracovala na něm okrouhle dva měsíce a pak, když přišel do branného výboru, byl podroben, myslím, aspoň deseti zásadním změnám, poněvadž okruh těch, na které se tento zákon měl vztahovat - původně byl zamýšlen pouze pro zahraniční vojáky -, se stále a stále rozšiřoval proti dřívějšímu úmyslu a tím vznikaly stále a stále nové potíže nejenom rázu stylisačního, nýbrž také - nelze to popřít a zejména jako zpravodaj výboru rozpočtového nemohu to zamlčet - potíže při hledání úhrady pro výdaje, které prováděním tohoto zákona nesporně vzniknou. Nesdílím přílišný optimismus kol. dr Neumana že se ukáže, že ty náklady jsou nepatrné. Zřejmě budou dosti značné a snad vysoké. Dnes ovšem nemůžeme ani v nejmenším určit částku, kterou bude státní pokladna zatížena, poněvadž tu zatím nemáme žádného předpokladu pro vyčíslení všeho toho, čeho bude k provádění zákona potřebí.

Řekněme si to otevřeně - zákonem o úpravě právních poměrů vojenských gážistů z povolání byly stanoveny přísné sankce na všechny vojenské gážisty, kteří, jak je tam zdůrazňováno, nevykonali svou národní povinnost, kteří neodešli do zahraničí a nezúčastnili se významnou měrou našeho domácího odboje. Ti jsou trestáni i propuštěním ze služeb nebo pensionováni, protože neplnili svou povinnost. Jde teď o to, je-li opravdu tak úplně správné, aby na druhé straně plnění povinnosti bylo v celém rozsahu honorováno. To je otázka, která se nadhazuje zejména po stránce finanční a kterou bychom si měli položit všichni, když jsme se pozastavovali nad vysokými ciframi státního rozpočtu a zejména nad obrovskou cifrou rozpočtu ministerstva sociální péče, kterou jsme nota bene všichni pomáhali svým hlasováním o celé řadě takových zákonů zvyšovat, a nad kterou bychom se měli zamyslit, zda se častokrát nedáme strhnout všelikými jinými motivy než opravdu motivy, řekl bych, státnickými, než motivy opravdové starosti o hospodářský stav a z toho prýštící budoucnost naší republiky, zda se často nedáváme spíš odvést na cestu líbivosti a neděláme různá opatření, která potom zle jeden vedle druhého bez rozdílu kritisujeme. To je politika dvojí tváře, a tu bychom si měli odvyknout, zvláště teď na prahu dvouletky, o níž musíme mít všichni dnes nesporně ten nejvyšší zájem a o jejíž zdar nám musí beze sporu jít.

Pan ministr financí několikrát pronesl vážné obavy, že náklady ze zákona tak upraveného, jak se tou dobou jevil, jsou pro státní pokladnu neúnosné. Myslím, že já, který jsem se zúčastnil jednání subkomise za výbor branný, měl jsem pro tyto starosti pana ministra financí opravdu největší porozumění. Je lehko navrhovat výdaje, ale je těžko opatřovat úhradu, zejména když tu starost přesuneme docela klidně na bedra ministra financí samého. Bylo by za dnešní hospodářské a finanční situace jistě více na místě, kdybychom se v prvé řadě postarali o to, aby každý uznaný účastník boje za osvobození, ať zahraniční, či domácí, měl zabezpečena určitá práva, která pro státní pokladnu v tom okamžiku neznamenají přímo zatížení. Narážím tu na otázku přednostního práva při propůjčování nebo při udělování konfiskátů v pohraničí. Právě toto přednostní právo je dnes zdůrazňováno, a sotvaže to bylo po úporných jednáních vtěleno do tohoto zákona, objevují se zase jiné tendence, že se přednostní právo zejména vojákům, přímým bojovníkům, kteří se zbraní v ruce bojovali za osvobození naší vlasti, upírá nebo činí se všechny možné kroky, aby o toto přednostní právo byli nějakým způsobem připraveni.

I zde je nutno znovu varovat před politikou dvojí tváře a domnívám se, že by pro každého z nás a pro vážnost celého ústavodárného Národního shromáždění bylo mnohem výhodnější postavit se čelem proti těm nejtěžším problémům, které máme, a říci důstojně pravdu takovou, jaká je, holou a bez přikrašlování, i když by častokrát bolela tu nebo onu třídu, tu nebo onu skupinu, když by se ta nebo ona přání okamžitě nemohla realisovat.

Jistěže nebylo také dobré, když byla ze zákona vyškrtnuta věková hranice pro přijímání do státních a veřejných služeb. Je přece jenom danajským darem pro účastníky boje o národní osvobození, když se jim dává naděje, že mohou jít se svými 50 lety sloužit do státní a veřejné služby, ze které snad po pěti, snad nanejvýš po deseti letech odejdou s nepatrným výslužným, poněvadž i se započítanými lety si toho mnoho nevyslouží a budou nešťastnými tvory pro celý zbytek svého života. Mnohem lépe by bylo, kdyby jim bylo dáno odškodnění jiné, trvalejší, které by opravdu znamenalo zabezpečení takovýchto lidí, kteří si toho zaslouží.

Je samozřejmou a nezbytnou nutností, že zákon obsahuje péči o ty, kteří z boje, ať už jako vojáci, partyzáni, jako političtí vězňové nebo jako účastníci bojů ve Španělsku v letech 1936-1939 přišli se zdravím podlomeným, opravdu invalidi. Je nezbytně nutno - a zákon to správně vystihuje - pečovat také o pozůstalé po obětech ať už boje proti nacismu, anebo přímých obětí nacismu, o vdovy a sirotky - o tom nelze vůbec diskutovat. Ale rozhodně by bylo za této situace moudřejší, kdyby se nebyla řešila ještě po skončení boje samého otázka překotného povyšování, překotného započítávání, což všecko se projeví velmi tíživě ve státní pokladně a způsobí velmi značné starosti panu ministrovi financí.

Rozpočtový výbor přes všechny tyto potíže, které zde jsou a na něž pan ministr financí upozorňoval docela právem, a které se ještě v budoucnosti objeví, neodepřel souhlasu tak upravené osnově, jak dostala placet i od ministra financi, a já jménem rozpočtového výboru doporučuji ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby tuto osnovu zákona v předloženém znění všech čtyř výborů přijal a odhlasoval. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Ako prvý rečník sa prihlásil p. posl. dr Hobza. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Hobza: Pane předsedo, slavná sněmovno!

V posledních dnech jednalo ústavodárné Národní shromáždění několikrát o osudu účastníků národního boje za osvobození. Proti očekávání a k velkému údivu, rozladění a roztrpčení nejen účastníků národního boje za osvobození samých, ale i celé naši široké veřejnosti, nebylo jednání hladké a klidné, nýbrž naopak probíhalo velmi rušně a procházelo několika úskalími a vážnými krisemi, než posléze skončilo zaslouženým vítězstvím zájmů účastníků národního boje za osvobození. Mimo jiné osnovy šlo tu hlavně o jejich umisťování a zařazování v zaměstnání. A tu mi dovolte vyslovit politování nad tím, jak málo opravdového pochopení pro spravedlivé zájmy a požadavky účastníku národního boje za osvobození se tu projevilo. Jako bychom nebyli generací, která sama z bezprostřední blízkosti a z vlastní zkušenosti měla možnost sledovati a ve velmi mnoha případech přímo prožívati nebo aspoň spoluprožívati trpké osudy účastníků národního boje za osvobození. Jako bychom nežili teprve půl druhého roku po té strašné nacistické hrůzovládě, proti níž měli odvahu se otevřeně postavit na odpor všichni ti nejlepší z národa, kteří se zařadili do čela národního boje za osvobození i za cenu svých životů a životů svých drahých. Či je možné, aby náš národ tak rychle zapomínal všeho toho hrdinství a utrpení? Nechci věřit a nevěřím v takovou mělkost, povrchnost a nevděčnost našeho národa českého i slovenského. Potíže, na které narazil projednávaný vládní návrh zákona, mohly prameniti jedině z nedorozumění, ale jistě ne z nepochopení či dokonce ze zlé vůle vůči účastníkům národního boje za osvobození.

O co tu vlastně šlo? Projednávaným návrhem zákona se upravuje umisťování a zařazování účastníků národního boje za osvobození do povolání jen v jediném úseku, totiž pokud se týká veřejných zaměstnanců. Soc.-politický výbor a s ním výbor právní cítily však, že při usnášení tohoto zcela spravedlivého a důstojného zákona musí býti hned současně jasně a zřetelně řečeno, že nemůže zůstat jen u této dílčí úpravy, nýbrž že podobně musí býti upraveny existenční poměry i u všech ostatních vrstev národního boje za osvobození, tedy i u osob v soukromozaměstnaneckém poměru, jakož i u osob samostatně výdělečně činných. Vždyť národní boj za osvobození byl jednotnou, jednolitou, solidární akcí všech vrstev celého národa, v kterémžto boji proti zhovadilému nacismu riskovali a trpěli všichni stejně, ať to byli veřejní či soukromí zaměstnanci, či osoby samostatně výdělečně činné. Do národního boje za osvobození šli spontánně hrdinní příslušníci všech vrstev a skupin našeho národa a nikdo se tehdy neptal, zda jde o úředníka či dělníka, o živnostníka, rolníka, či příslušníka svobodných povolání. A jestliže byla bojová fronta v době nacistické persekuce tak vzorně jednotná, solidární a bratrská, pak by bylo hříchem a zločinem teď, po vítězně skončeném boji, tuto dojemnou jednotu našeho národního boje za osvobození rušit a trhat. Proto je samozřejmým příkazem měřit všem účastníkům národního boje za osvobození stejně. Jinak bychom rozdělili náš národní odboj na dva tábory, které by na sebe pochopitelně žárlily, ba co víc, které by se nenáviděly, poněvadž, ač prošli všichni stejným hrdinstvím a společným utrpením, byli by z nich dnes jedni privilegovaní a druzí odkopnutí. Tento rozpor a nevraživost by se postupně ve svých důsledcích nutně přenesly z okruhu účastníků národního boje za osvobození do celé široké veřejnosti a měli bychom tím celý národ rozštěpený do dvou nenávidících se skupin. A to přece připustit nemůžeme. Musíme stůj co stůj udržet národ pohromadě, udržet pevnou jednotu národa, a toho dosáhneme tím, budeme-li stejně spravedliví ke všem. Kdo měli v tomto státě a o jeho opětné osvobození z germánské poroby stejné zásluhy, musí míti také dnes stejný osud. Je to příkaz našeho poctivého a opravdového bratrství z dob boje a utrpení, který nesmíme zradit, nemáme-li zradit nakonec přímo sami sebe. A já osobně jakožto jeden z řady, kterého osud postavil do funkce zákonodárce, nemohu zvednouti ruku pro zákon, kterým bych tuto solidaritu a bratrství z dob utrpení zradil, neboť cítím upřené pohledy svých kamarádů, sledujících mou poslaneckou činnost, zdali se nepříčí našim společným ideálům, slibům a závazkům. Proto jsme nakonec prosadili resoluci, v niž se vládě ukládá, aby obdobným způsobem a podle stejných zásad jako nyní tímto zákonem veřejným zaměstnancům postarala se i o ostatní účastníky národního boje za osvobození, tedy o soukromé zaměstnance, dělníky i úředníky a o osoby samostatně výdělečně činné, tedy živnostníky, zemědělce i příslušníky svobodných povolání. Nejvhodnější cestu, třebas ne jedinou, spatřujeme v chystaném zákoně o národním pojištění.

Z této resoluce, resp. z myšlenky a zásady, jichž je tato významná resoluce výrazem, plynou však pro účastníky národního boje za osvobození další důsledky, a to pokud se týká otázky náhrady škod za nacistickou persekuci. V této resoluci totiž zvítězila myšlenka stejného hodnocení všech účastníků národního boje za osvobození. Ve vítězství této myšlenky solidarity a rovnoprávnosti tkví právě cena této resoluce. Přenesme ji tedy nyní na pole náhrady škody za nacistickou persekuci. Zjistíme, že částečně - u veřejných zaměstnanců - byla náhrada ušlého důchodu za dobu persekuce už - aspoň zálohově - vyřešena a že se veřejným zaměstnancům tento ušlý důchod už postupně vrací.