Pristúpime k rokovaniu o treťom odstavci poriadku, ktorým je

3. Zpráva výboru právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 262) o náhrade poštovného za zásielky v súdnom pokračovaní (tlač 285).

Zpravodajom je miesto p. posl. dr Falťana p. posl. dr Bunža. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Otázka, jakým způsobem se má hraditi poštovné za dopravování úřední korespondence soudní, prodělala do dnešního dne mnohé metamorfosy. Zákonem ze dne 2. října 1865, č. 108 ř. z., o bezplatném užívání pošty byla úřední korespondence osvobozena od poštovného. Toto osvobození nebylo ovšem všeobecné, neboť vyřízení v civilních věcech podléhala doplatnému ve výši výplatného za obyčejná psaní. Výjimka se vztahovala jen na věci požívající práva chudých. Naproti tomu vyřízení ve věcech trestních se doručovala bezplatně.

V době nesvobody bylo vydáno vládní nařízení ze dne 9. prosince 1940, č. 429, jímž osvobození od poštovného bylo zrušeno a veškeré zásilky musily býti nadále vypláceny a opatřovány známkami přímo příslušným soudem. K tomu účelu zavedla poštovní správa tak zvané služební známky jak pro soudy, tak i pro ostatní veřejné úřady a orgány. Tyto známky si musely soudy odebírati proti hotovému zaplacení. Náklad dosahoval jen v oboru justiční správy částek velmi vysokých. Většinu těchto částek musila nést ze svého justiční správa, neboť vzhledem k všeobecnému ustanovení poštovního řádu bylo dovoleno přesunovati na adresáta jen prosté poštovné, kdežto ostatní poplatky, které musily býti již předem služebními známkami vyplaceny, jako na př. doporučné, poplatek za zpáteční lístek a pod., nesla justiční správa ze svého. Stejně nesla ze svého poplatky, když příjem zásilky byl odepřen anebo když zásilka jako nedoručená byla opět soudu vrácena.

Zavedení služebních známek mělo ještě ten další důsledek, a to velmi závažný, že totiž k vůli evidenci a kontrole používaných služebních známek a náhrady za použití známek v soudním řízení vynaložených musely býti vydávány zvláštní předpisy a byla tímto způsobem dosti značně také ztížena soudní agenda. U každého soudu nejméně jeden úředník byl plně zaměstnán touto evidencí a kontrolou.

Uvažovalo se proto o zjednodušení, zejména v tom směru, že by zjišťování individuálních náhrad výše vyložených služebních známek bylo řešeno v každém jednotlivém případě účtováním paušální částky. Tak to bylo také skutečně vládním nařízením č. 222/1943 Sb. zavedeno pro obor řízení trestního. Justiční správa hodlala podobnou úpravu zavésti také pro řízení v občanských věcech právních, nedošlo však k tomu již proto, že od 1. ledna 1945 bylo používání služebných známek zrušeno a zavedeno t. zv. paušalování poštovného.

Zavedením paušalování poštovného odpadly justiční správě náklady, neboť finanční správa sama hradila za všechny resorty poštovní správě částku, která připadla přibližně na dopravu korespondence toho kterého resortu.

Dnem 1. července 1946 vstoupilo v platnost t. zv. kreditování poštovného za zásilky státní a veřejné správy. Tato nová úprava spočívala v podstatě na zásadě, že poštovní správě se bude hraditi porto za dopravu zjištěných a skutečně dopravených úředních zásilek, a to bez používání služebních známek. Podle toho doprava úřední korespondence vydávané výhradně anebo převážně v zájmu veřejném půjde na útraty státní, doprava a doručení ostatní korespondence vydávané výhradně nebo převážně v zájmu soukromém půjde na útraty strany. Z toho plyne nutnost upravit otázku náhrady poštovného pro obor justiční správy.

Předložený návrh zákona řeší to tak, že poštovné za soudní zásilky v občanských věcech právních i ve věcech trestních platí se zálohou ze státní pokladny, při čemž však v občanských věcech právních je povinna strana nahraditi soudu zálohové poštovné, ve věcech trestních však hradí poštovné ten, který je odsouzen k náhradě nákladů trestního řízení. Osnova zákona v § 2 přesně uvádí, kdo v občanských věcech je povinnen hraditi poštovné.

Pokud se týká výše poštovného, je po praktických zkušenostech, které v tomto směru justiční správa má, nemyslitelno, aby výše poštovného byla v každém jednotlivém případě ve spisech přesně zachycována, neboť by tím vznikla práce stejná, jako byla při používání služebních známek. Osnova zákona proto řeší to tak, že poštovné bude se počítati paušálně výměrkem, jehož výši určí vládní nařízení. Tato úprava vybírání poštovného musí vycházeti aspoň z nějaké přijatelné základny pro odstupňování výše výměrku, a to bude v každém spise počet řadových čísel v tomto spise založených. Nebude ovšem možno pro všechny druhy řízení soudního stanoviti stejný výměrek a bude se muset vzíti zřetel na zvláštní druhy jednotlivých soudních řízení, rozsah řízení a pravděpodobnost vynaloženého poštovného.

Výpočet náhrady poštovného, jak bude upraven vládním nařízením, jeho vybírání i evidence budou poměrně jednoduchou manipulací, která usnadní a urychlí vybírání poštovného. Tím se prospěje nejen justiční správě, nýbrž i stranám a účastníkům soudního řízení. Právní výbor doporučuje proto osnovu zákona sněmovně ku přijetí bez jakýchkoli změn. (Souhlas.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava preto odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 3 časti, 5 paragrafov, nadpisy častí, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Námietok niet. (Námietky neboly.)

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 3 čiastkami, 5 paragrafmi, nadpismi častí, nadpisom a úvodnou formulou, podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1 rokov. poriadku vykonáme hneď druhé čítanie.

Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona o náhrade poštovného za zásielky v súdnom pokračovaní (tlač 285).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Bunža: V návrhu zákona v části třetí jest uvedeno, "Ustanovení závěrečná", ačkoliv je tu jen jedno ustanovení. Aby se nadpis kryl s obsahem, má správně zníti "Ustanovení závěrečné". Navrhuji tuto opravu.

Podpredseda Komzala: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, s opravou, ako ju pán zpravodajca predniesol, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odstavci poriadku, ktorým je

4. Zpráva výborov branného, soc.-politického, právneho a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 83), ktorým sa mení a doplňuje zákon zo dňa 15. mája 1946, č. 136 Sb., o umiesťovaní a inom zaopatrení účastníkov národného boja za oslobodenie (tlač 284).

Zpravodajcom za výbor branný je pán posl. dr Loubal. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Loubal: Pane předsedo, paní a pánové!

Prozatímní Národní shromáždění přijalo před časem zákon č. 136 z r. 1946, kterým se přiznávají určité výhody účastníkům národního odboje, a při tom se v zákoně vypočítávají složky, které lze za účastníky národního odboje počítat. Krátká praxe však ukázala, že tento zákon při praktickém aplikování naráží na značné potíže, poněvadž u některých účastníků národního odboje jejich pojem nedefinoval. Proto vláda předložila návrh zákona tisk č. 83 jako novelu k tomuto zákonu, který jednak obsahoval definici zahraničního vojáka, jednak přiznával zahraničním vojákům další zvýhodnění tím, že službu strávenou v zahraničním vojsku započítává dvojnásobně, resp. trojnásobně. Při projednávání zákona se však ukázalo, že by bylo aktem nespravedlnosti, kdyby tyto výhody nebyly přiznány také politickým vězňům, a dále se ukázalo, že v zákoně č. 136 je celá řada stilistických chyb, takže se jeví nutnost s projednávanou novelisací upravit i tyto stilistické chyby.

Poněvadž současně byl předložen Národnímu shromáždění iniciativní návrh poslanců politických vězňů na definici pojmu politického vězně, ukázalo se z legislativně-technických důvodů účelným přepracovat původní zákon č. 136 tak, aby nejen vznikl zákon jeden, obsahující definici zahraničního vojáka a politického vězně, ale aby byly také opraveny všechny zmíněné stilistické chyby.

Předložená osnova upravuje definici pojmu zahraničního vojáka a politického vězně spíše způsobem restriktivním tak, aby se uvedených výhod dostalo jen skutečně zasloužilým příslušníkům zahraniční armády, osobám jim na roveň postaveným a politickým vězňům. Tento úkol předložená osnova plní.

Chtěl bych při této příležitosti zdůrazniti, že výhody, které se účastníkům národního odboje přiznávají, jsou jen nepatrnou splátkou těm, kteří v kritické době pro národ se zbraní v ruce či jinak bojovali nebo pracovali pro jeho osvobození nebo procházeli gestapáckými mučírnami nebo koncentračními tábory.

Všechny národy přiznávají takovým účastníkům boje za svobodu národa výhody a není žádných důvodů, aby tak neučinil také národ náš. Vzpomeňme jen chrabrých činů našeho zahraničního vojska, vzpomeňte takového Sokolova, Biele Cerkve, především pak Dukly, kde padlo tolik nadějných synů naší vlasti, vzpomeňme Tobruku i Dunquerque, ale především vzpomeňme také našich statečných letců, kteří v kritické době války vítězně zasáhli do leteckého souboje o Anglii a přispěli tak ke zlomu letecké síly fašistického Německa, které se již nikdy potom nezmohlo na účinnou a velkou leteckou ofensivu.

Teprve s odstupem doby bude lze objektivně posouditi účast našich hochů v boji za svobodu národa po boku našich velkých spojenců. Oni byli symbolem i konkretním vyjádřením našeho odporu proti okupantům, pod jejichž železnou botou úpěl a krvácel náš národ, jehož tisíce dobrých příslušníků umíralo na popravištích nebo bylo vězněno za podmínek tak nelidských, jak jen je dovedl vymyslit hrubý fašistický Germán. K slavným činům našich legií za prvé světové války druží se neméně slavné činy naší zahraniční armády z této války a my nenacházíme dost vhodných slov, abychom všem těmto statečným hochům poděkovali a abychom uctili památku těch, jejichž těla spočívají v cizí zemi, stejně jako tisíců popravených a umučených, umírajících po nelidském trýznění, aby národ mohl svobodně žít. (Potlesk.)

K legionářské tradici přistupuje nyní tradice zahraničních vojáků našeho druhého národního odboje, aby naši mládeži byla příkladem statečnosti a obětavosti, aby ji zapalovala k vypětí všech jejích sil v té době, kdy by národ znovu se zbraní v ruce musel hájit svou svobodu. Pro naši armádu je to tradice, která ji zavazuje a která jí přikazuje, aby šla duchem této krajní obětavosti všude tam, kde jde o blaho národa a kde jde o jeho svobodu.

Tímto zákonem splácíme jenom nepatrný díl toho, co jsme povinováni všem těm, kteří pro svobodu bojovali, pracovali a trpěli. A je tedy zcela správné, když zákon ustanovuje, že účastníkům národního odboje, jak jsou v zákoně uvedeni, a pokud slouží ve veřejných neb jim na roveň postavených službách, se doba ztrávená v národním odboji započítává dvoj až trojnásobně.

Je přece pro národ neúnosné slyšet stesky účastníků zahraničního odboje, když nemohou najít existenci nebo byt po tolika letech utrpení a odloučení od vlasti, že musí účastník tohoto odboje sáhnouti k tak drastickému prostředku, jak učinil kapitán letectva Bauman. Je ostudou národa, lépe řečeno jedné jeho části, když jsme se dověděli, že v Mikulově dokonce byly uspořádány demonstrace proti zahraničním vojákům, kteří v pohraničí chtěli nalézti základ pro svou existenci. Takoví lidé nechápou, jak hluboce urážejí cit těch, kteří krváceli pro vlast, a také cit všech slušných příslušníků národa, který se bouří nad projevy takového nevděku vůči příslušníkům zahraniční armády.

Při projednávání zákona tanulo na mysli také brannému výboru, jak upravit i otázku soukromých zaměstnanců, pokud jsou účastníky národního odboje, a poněvadž to není možno učiniti tímto zákonem, připojil se branný výbor k resoluci soc.-politického výboru, který ukládá vládě, aby při osnovách, které v budoucnu předloží, zvláště v osnově o národním pojištění, bylo na tyto účastníky národního odboje pamatováno.

Navrhuji proto ústavodárnému Národnímu shromáždění jménem branného výboru, aby tuto osnovu schválilo v předloženém znění. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor soc.-politický je pán posl. dr Neuman. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Neuman: Pane předsedo, pani a pánové!

Projednávaná osnova zákona o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození je skutečným dílem tohoto parlamentu. Podkladem této osnovy byl především vládní návrh novelisace zákona č. 136 z roku 1946 Sb. o umístění a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození, ale kromě tohoto základního návrhu byl zde iniciativní návrh posl. dr Neumana, Vodičky, dr Johna, Plojhara, Rožnaye a Bašťovanského na vydání zákona, jimž se vymezuje pojem československého osvobozeného politického vězně, který byl podepsán 110 poslanci této sněmovny.

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti poděkoval úřadu presidia ministerské rady, ministerstvu spravedlnosti, ministerstvu zahraničního obchodu a úřadu předsednictva Slovenské národní rady, kteréžto úřady předložily iniciativní připomínky k návrhu poslanců, a k těmto připomínkám také při konečné textaci návrhu zákona tak, jak vám byl nyní předložen v definitivní úpravě, bylo přihlédnuto.

Já nijak, slavná sněmovno, nezastírám, že jednání o zákonné osnově nebylo lehké, neboť šlo především o zrovnoprávnění domácí větve národního boje za osvobození s větví zahraniční, a pak, nijak si nezastírejme, že tento zákon přinese určité finanční zatížení státu a veřejným svazkům.

Osnovou na rozdíl od poměrů po prvé světové válce nevytváříme dvě od sebe oddělené skupiny odporu, t. j. skupinu zahraniční a skupinu domácí. Zkušenosti z prvé republiky, zejména spory mezi odbojovými skupinami, nás přesvědčily nejlépe, že jediným spravedlivým řešením je naprosté zrovnoprávnění obou větví národního boje za osvobození. (Potlesk.)

S radostí zjišťuji, že mezi zahraničními a domácími představiteli národního boje za osvobození nebylo ani na chvíli sporu o této otázce, s úctou a porozuměním byl vzájemně chápán a oceňován boj doma i za hranicemi.

Paní a pánové, dovolte, abych zjistil - jako člověk, který byl šest let v koncentračním táboře - že tento boj byl čestný a že to byl boj jednotný českého a slovenského národa doma i za hranicemi. (Potlesk.) Po mém skromném mínění nikdo nemá morálního práva, aby tento boj snižoval porovnáním s bojem jiných evropských národů, nikdo nemá u nás práva, aby jednu jeho větev vyvyšoval nad druhou, a nikdo nemá také práva, aby účastníky národního boje za osvobození jako celek v očích národa chtěl pro ojedinělé nepěkně zjevy představit jako lidi zištné, nepoctivé, ba dokonce prodejné, kteří nezasluhují úcty, jež jim po našem mínění pro jejich oběti právem náleží. (Potlesk.) Nikdy se, paní a pánové, nesmí zapomenout, že byli za těžkých dob poroby čeští a slovenští lidé, kteří dobrovolně, a to zdůrazňuji, v nejtěžších dobách pro vlast a pro věc národa byli ochotni obětovat své nejdražší statky, životy a zdraví nejenom vlastní, nýbrž i také svých rodin. A desetitisíce tuto dobrovolnou oběť také přinesly. Sám jsem viděl desítky z nich statečně umírat a tyto obrazy nikdy z mých očí nevymizí.