Posledný parlament Československej
republiky tiež zriadil úsporný
a kontrolný výbor zákonom
č. 327/1938 Sb., ktorého
kompetencia bola ďaleko rozsiahlejšia
než kompetencia komisie, zriadenej
podľa zákona č. 205,
avšak činnosť tohoto výboru
pre obsadenie zemí českých
netrvalo dlho Dočasné Národné
shromaždenie tiež zamýšľalo
zriadiť parlamentnú úspornú
komisiu a niekoľkí kolegovia
podali i návrh č. 321/46,
avšak k uzákoneniu nedošlo
preto, lebo hospodárske a politické
pomery neboly ešte natoľko
konsolidované, aby mohly dať
jasný obraz o našom hospodárskom
živote.
Budovateľský vládny program
zo dňa 8. júla 1946,
zákon o dvojročenke a
neobyčajnou rýchlosťou prejednaný
najväčší štátny
rozpočet, aký sme dosiaľ
kedy mali, volal po bezpodmíenečnom
zriadení parlamentnej kontrolnej a
úspornej komisie.
Pán generálny zpravodajca kol.
Firt, ako i predseda dr Zibrína
všetci členovia rozpočtového
výboru boli ochotní bez
zmien prejednať štátny rozpočet
len preto, že vláda sľúbila
predložiť ešte v dobe
prejednávania rozpočtu vládny
návrh o zriadení parlamentnej
kontrolnej a úspornej komisie.
Dnes máme prejednať a schváliť
vládny návrh č. 265
o zriadení spomenutej komisie.
Obsah vládneho návrhu je
tento:
Parlamentná kontrolná a úsporná
komisia má mať ďalekosiahlu
kompetenciu, lebo nebude dozerať
a dbať len na hospodárenie
štátu a jeho podnikov,
sväzkov územnej samosprávy,
na rôzne záujmové organizácie,
sociálne poisťovne, ale aj
na organizácie stavovské, ako
je Ústredná rada odborov,
ústredných hospodárskych sväzov,
obchodných komôr, komôr
advokátskych, inžinierskych, družstevných
sväzov atď., na hospodárenie
hospodárskych organizácií,
ako sú hospodárske sväzy
trhové, vodné družstvá,
ďalej na hospodárenie podnikov
a závodov všetkých našich
majetkových podstát pod národnou
správou, ako i podnikov národných
a znárodnených. Zkrátka,
komisia bude oprávnená prevádzať
všade kontrolu a nariadiť
úspornosť, kde to bude
v spomenutých prípadoch vyžadovať
verejný záujem.
Komisia sa skladá zo 16
členov a 16 náhradníkov
zvolených dľa pomerného
zastúpenia z členov Národného
shromaždenia. Komisia je permanentným
orgánom parlamentu a funguje
i po ukončení zasadanie
Národného shromaždenia.
Jednanie i celý jej listový
materiál sú dôverné
a preto člen komisie, ktorý
poruší dôvernosť môže
byť na návrh komisie Národným
shromáždením kedykoľvek
zbavený svojej funkcie.
Subjekty podliehajúce dozoru komisie
sú povinné na jej dotazy
pravdive odpovedať a predložiť
doklady nutné k splneniu jej
úkolov.
O činnosti komisie bude podávať
Národnému shromaždeniu zprávu
jej predseda alebo komisiou zvolený
a poverený zpravodajca. Nakoľko
komisia bude stále v činnosti,
bude jej agendu viesť zvláštny
úradník v samostatnej kancelárii
snemu Toľkoto hovorí mŕtva
litera zákona. Aký má
byť duch komisie? Komisia musí
byť veľmi pružným inštrumentom
parlamentu. Bude musieť pečlive
preskúmať všetky položky
štátneho rozpočtu a po
náležitej a objektívnej
kontrole pristúpiť k prevedeniu
úspor. Všetci rečníci
v rozpočtovom výbore i
v pléne vo svojich prejavoch
boli toho presvedčenia, a toto
si osvojilo i naše občianstvo
že na rozpočte sa dajú
a musia previesť ešte miliónové
úspory. Toto od komisie čaká
celá republika a v tomto
nesmie byť občianstvo sklamané.
Občianstvo musí vedieť, že
sa vo verejnom živote nevyhadzujú
zbytočne jeho peniaze. Rozpočet
musí byť snižovaný
tak, aby sa neporušila jeho
štruktúra. Škrtaním nesmú
utrpeť dôležité záujmy
kultúrne, hospodárske alebo
sociálne. Avšak ani sociálne
bremená nesmú ohrožovať
našu výrobu, štabilitu trhu
alebo štabilitu našej meny.
Slovom: na komisiu čakajú
veľké a dakedy nepopulárne
úkoly a preto bude veľmi
záležať na jej složení,
o charakterovej hodnote členov
komisie ani nehovoriac. Činnosť
komisie a jej výsledky sú
odvislé od ducha a ľudí,
ktorí to so štátom
a jeho občianstvom myslia dobre
a úprimne a budú nadovšetko
hľadieť na blaho vlasti
a jej budúcnosť.
Komisia si musí nájsť
i správny pomer k vláde,
musí byť nadstraníckou
a jej členovia musia byť
ovládaní absolútnou a
vzájomnou dôverou a nadovšetko
láskou k vlasti. Vo svojom
výkone musí byť komisia
priamou centrálou, kde so budú
sbiehať nielen sťažnosti a
návrhy občanov, ale musí
z nej vychádzať aj iniciatíva
na odstránenie závad v
štátnom hospodárskom živote.
Preto i počet členov
je menší ako v ostatných
výboroch, lebo v menšom
kolektíve i duch dôvery,
vzájomnosti a zodpovednosti sa
lepšie môže vyvíjať
a udržať, ako v sbore
príliš početnom, ktorý
je ťažko ovládateľný
a práca sa len triešti.
Komisia bude prvkom konsolidačným
a nad iné dôležitým
hospodárskym regulatívom, a
preto vyslovujem vďaku vláde,
že predloženým zákonným
návrhom pomohla Národnému
shromaždeniu s kľudnejším
svedomím odhlasovať štátny
rozpočet na rok 1947.
Panie a pánovia! Navrhujem, aby
predložená osnova s tou
úpravou a doplňkami, ako
bola v rozpočtovom a právnom
výbore prijatá, bola i
slávnou snemovňou bezo zmeny
odhlasovaná, aby komisia mohla
čím skôr zahájiť,
dúfam, svoju blahodárnu činnosť.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem
za výbor právní je
p. posl. Štěpán. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Štěpán: Slavná
sněmovno!
Snad žádný zákon dosud
projednávaný nesetkal se ve
veřejnosti a v tisku s
takovým porozuměním a
takovým souhlasem, jako právě
projednávaný zákon o
parlamentní úsporné a
kontrolní komisi. Již Prozatímní
Národní shromáždění.
(Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid.
Zpravodaj posl. Štěpán (pokračuje)...
přihlížejíc k nejasnému
bezrozpočtovému státnímu
hospodaření v r. 1945
vidělo nutnost řádné
a promyšlené kontroly státních
výdajů a rozpočtový
výbor Prozatímního Národního
shromáždění se jednomyslně
shodl na vypracování iniciativního
zákona o zřízení
parlamentní úsporné a
kontrolní komise. Je nutno
litovati, že tento návrh
rozpočtového výboru nesetkal
se s potřebným porozuměním
a nestal se zákonem. Avšak
i hospodaření podle řádného
rozpočtu na r. 1945 jevilo
jako celkový rozpočet řadu
nedostatků a rozpočtový
výbor ústavodárného
Národního shromáždění
nepřestal ve svém volání
po zřízení této
komise. Výrazem tohoto přání
je právě předkládaný
zákon, o němž mám
čest jménem právního
výboru ústavodárného
Národního shromáždění
referovati.
Působnost parlamentní a úsporné
komise projeví se zejména
v tom, že bude sledovati
často upřílišněné
výdaje jednotlivých oborů
státní správy.
Při projednávání státního
rozpočtu na rok 1947 stěžoval
si pan ministr financí, že
v uplynulém roce bylo státu
novými zákony uloženo
nové břemeno ve výši
téměř 20 miliard, pro
které nebyla novými zdroji
příjmů zabezpečena rozpočtová
úhrada. Z toho je vidět,
že se hospodařilo tak,
jako by vůbec nebylo pravdou,
že jsme tak mnoho zchudli,
jak se to s povolaných
hospodářských míst opětovně
zdůrazňuje a jak se
to také v našem hospodářském
životě jeví. Nikdo ovšem
není a nemůže býti
proti uspokojení různých
sociálních, kulturních a
jiných požadavků a potřeb,
avšak nemůže býti
lhostejno, za jakou cenu se
provádějí rozličné
nové nákladné akce a
zda jsou tyto náklady pro
náš stát i národní
hospodářství únosné.
Povolaným politickým místům
musí býti jasné, že
není možno zavazovati stát
do nekonečna k novým
finančním povinnostem a že
je občas nutno říct
"ne", i když to právě
neprospěje popularitě osoby
anebo snad i vlády. Není
možno pokračovati způsobem,
jak se hospodařilo před
měnovou reformou. Jako každý
jednotlivec, tak i stát musí
hospodařit jenom v rámci
svých finančních možností,
a stát tím odpovědněji,
že s vývojem i stavem
jeho hospodaření je spjata
hospodářská úroveň,
jistota a blahobyt všeho občanstva.
Finanční správa se snaží
vésti státní hospodářství
příznivě a rozumně,
ale u jednotlivých oborů
státní správy nelze
hovořiti o takové odpovědnosti,
pokud jsou schopny takových
skutečností, jako je ta,
že při sestavování
státního rozpočtu předložily
požadavky ve výši 140
miliard Kčs.
Jest nepopíratelné, že dnešními
nároky státu i jinými
břemeny jest již tětiva
finanční únosnosti našeho
hospodářství napjata do
krajní míry. Napínat
ji ještě dále znamenalo
by akutní nebezpečí,
že praskne, a všechny oběti,
kterými jsme se dopracovali
dnešního stavu v našem
hospodářství, by vyšly
v niveč.
Díváme-li se s tohoto hlediska
na schválený již rozpočet
na rok 1947, vnucuje se nám
otázka, zda jsme nepřecenili
síly národního hospodářství,
které je v rekonvalescenci,
a zda není třeba míti
obavy, že takovým vystupňováním
výdajů bude jednoho dne
ohroženo dílo hospodářské
konsolidace státu, vytvořené
dosud s námahou a obětmi.
Číslice ročních výdajů
státních, 73 miliard Kčs,
je hrozivá. Úsporné
a kontrolní komisi naskýtá
se bohaté pole působnosti.
Při projednávání státního
rozpočtu na rok 1947 přednesli
jednotliví poslanci v rozpočtovém
výboru řadu upozornění,
že zařazení některých
položek nebo jejich výška
není ve shodě s dnešním
finančním a hospodářským
stavem státu a že je
s hlediska úsporného nutno
je korigovati. Pro krátkost
času nemohl rozpočtový
výbor měniti konstrukci rozpočtu,
a celý tento úkol, v
němž půjde o úspory,
jdoucí do stamilionů, event.
miliard, připadá úsporné
a kontrolní komisi.
Právní výbor ústavodárného
Národního shromáždění
projednal tuto osnovu ve své
schůzi dne 11. prosince a
přijal ji s úpravami
výboru rozpočtového, při
čemž v § 1, odst.
2 přijal názor, že
rozšíření působnosti
úsporné a kontrolní
komise dodatkem rozpočtového
výboru "a v souvislosti
s tím všude, kde toho
vyžaduje veřejný zájem"
je přípustné jen za
podmínky, že jde o přímou
souvislost se státními a
veřejnými financemi, jejichž
kontrola této komisi přísluší.
Právní výbor tím
naznačuje, že úkoly úsporné
a kontrolní komise se nemohou
vztahovati na podniky a zařízení
soukromoprávní, pokud jejich
činnost není v přímé
souvislosti se státními a
veřejnými financemi, jejichž
kontrola této komisi přísluší.
Jménem výboru právního
doporučuji, aby slavná sněmovna
přijala projednávaný návrh
zákona tak, jak se na
něm usnesl výbor rozpočtový
a právní. (Potlesk.)
Předseda: K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájím proto rozpravu.
Přihlášeni jsou p. posl.
Šulík, Valo, Janouš, dr
Zibrín, dr Horáková,
Torn, Bartoš. Dávám slovo
prvnímu řečníkovi, kterým
je p. posl. Šulík.
Posl. Šulík: Pane předsedo,
slavné ústavodárné Národní
shromáždění!
První kroky ke zřízení
parlamentní a kontrolní komise
byly učiněny ke konci
roku 1932. Bylo to bezprostředně
po schválení státního
rozpočtu, který parlamentu
předložil ministr financí
dr Trapl. Rozpočet pro rok
1932 vykazoval schodek přes
21/4 miliardy. Počet nezaměstnaných
stoupl tehdy v prosinci na
více než 3/4 milionu. V té
době jsme stáli teprve
v první třetině obrovské
sedmileté finanční a
hospodářské krise, která
tehdy zavalila celý svět.
Bylo třeba šetřit, bylo
třeba omezit všechny postradatelné
výdaje na míru nejmenší,
abychom se nezřítili do
hospodářských zmatků.
Ve vládě se to sice
uznávalo, ale odvahy k radikálnějším
zásahům nebylo. Šéfové
jednotlivých resortů byli přesvědčeni,
že šetřiti je nutno,
jenže každý si myslel,
že šetřit má ten
druhý resort a ne jeho.
Ministr dr Trapl se namáhal seč
byl. Zavedl úsporné komisaře
v jednotlivých resortech, prosadil
snížení platů státních
zaměstnanců a omezil povyšování
na minimum. Ale to všechno
nestačilo. Bylo třeba úspornými
opatřeními zasáhnouti i
ta místa, kam prsty ministra
financí přes to, že
byly hezky dlouhé, přece
jenom nedosáhly. Bylo třeba
silnější autority, nežli
jakou měli ti mužové
ve vládě, jimž skutečné
šlo o to, aby hospodaření
státu bylo udrženo v rovnováze.
Proto vláda koncem roku 1932
dala souhlas ke zřízení
parlamentní kontrolní a úsporné
komise z členů poslanecké
sněmovny a senátu. Národní
shromáždění vybavilo pak
komisi dostatečnou mocí, aby
mohla, jsouc opřena o autoritu
zástupců lidu, proniknouti
i do těch temných koutů
veřejného hospodářství,
kde bez kontroly unikaly stamiliony
státních peněz. Tato
komise, jak byla zvolena, nemohla
bohužel řádně fungovat,
poněvadž v tehdejším
parlamentě byli četně
zastoupeni Němci a Maďaři,
k nimž nebylo důvěry,
zejména pokud se týče
různých důležitých
věcí státních, ku
př. vojenských, které
bylo nutno tajiti před těmito
nepřáteli státu. Proto
musel být ustaven z koaličních
stran pouhý výbor, který
akce úsporné prováděl
bez kontroly celé úsporné
komise.
Dnes jsme v situaci jiné.
Poukázal jsem na to již
v debatě o státním
rozpočtu na rok 1947.
Dnes můžeme, jsouce pány
ve svém domě, Češi
a Slováci pomáhati svorně
a spojenými silami vládě
v jejím úsilí o
úspornost v administrativě,
v jejím úsilí o
uskutečnění investičních
plánů dvouletky, v jejím
úsilí o vybřednutí
z poválečných rozvrácených
poměrů hospodářských.
Budeme tak činiti důvěrně
v komisi, aniž bychom se
obávali, že důležitější
státní věci by se
dozvěděli lidé, kteří
je vědět nemají.
Dříve než-li se zmíním
o programu a úkolech, které
parlamentní kontrolní a úspornou
komisi čekají, chtěl
bych poukázati na jednu důležitou
politickou věc, která by
měla býti zde otevřeně
a jasně projednána.
Slavné ústavodárné Národní
shromáždění! Budujeme
svůj nový stát na
nových základech. V tom
ať se u nás v Čechách,
na Moravě, ve Slezsku a
na Slovensku nikdo nemýlí.
Řekl to p. president republiky,
řekli to význační
naši politikové, a je
tomu skutečně tak. Budujeme
stát nový, na nových
základech sociálních, finančních,
hospodářských, ale také
na nových základech státně-politických.
Vždyť právě proto
máme nyní vytvořit i
novou ústavu. K poměrům
předválečným, čili
k první republice, se tedy
již nevrátíme. Kdo si
to snad ještě myslí,
třeba tajně ve svém
srdci, bude zklamán. Slováci
jsou o tom, myslím, do
jednoho přesvědčeni, i
ti staří Slováci, kteří
s nadšením budovali po
první světové válce
Československou republiku. Mnohým
našim lidem v českých
zemích není to dosud
jasno, zejména pokud se týče
poměru Slováků k novému
státu. Stále se vracíme
my Češi k tomu, co
bylo, debatuje se o tom v
českém tisku, ozvěna
na Slovensku je však taková,
jako bychom my zde neměli
práva pronést slova, o
tom, co bylo a jak to
bylo. Jedno je ovšem jasné:
ať již hledíme my
Češi na Slováky tak
či onak, ať již někteří
naši lidé pokládají
slovenštinu za pouhý dialekt
jako je náš slezský
nebo některý moravský,
musíme my Češi počítat
s faktem, že bratři Slováci
za těch 28 roků dorostli,
že se cítí národem,
mluvícím samostatnou řečí
slovenskou, kterou nade všechno
milují, zrovna tak, jako se
cítíme my Češi
samostatným národem s řečí
českou, kterou zrovna tak milujeme
a jíž se nikdy nevzdáme.
(Potlesk.) Rozdíl mezi námi
je pouze ten, že my Češi
jsme ve svých třech
zemích žili jako uvědomělý
národ déle. To nám
Čechům dodává určitého
sebevědomí, ale to nás
nutí také k velké
odpovědnosti a opatrnosti. My
víme, že být samostatným
národem v samostatném státě
ve střední Evropě není
věc lehká. Jako malý
národ často jsme to
v historii vyhráli, ale často
také prohráli. Máme
proto větší zkušenosti.
Proto je třeba, abychom my
Češi dali podnět k
odstranění všeho, co od
roku 1938 až dosud kazilo
poměr Čechů a Slováků.
(Potlesk.)
Nechci se plésti do věcí
ryze politických, ale chtěl
bych dáti jen podnět
k tomu, aby odstraněno bylo
i to nedorozumění, které
je vyvoláno u Slováků
naším tvrzením, že
jsme na Slovensko dopláceli.
Zdá se mi, že parlamentní
kontrolní a úsporné
komisi by se v budoucnosti
neobyčejně usnadnila práce,
kdyby se zde ujasnilo, jak
to s tím dosud nevysvětleným
doplácením skutečně
bylo. (Potlesk.)
Pokusím se to zde objasnit,
pokud mé informace stačí.
Slavná sněmovno, v naší
české veřejnosti stojí
neustále v popředí všeobecného
zájmu, zda a kolik doplatily
země historické na Slovensko
od roku 1918 do 15. března
1939, kdy byl zřízen
tak zv. Slovenský štát.
Myslím. že právě
nyní je naší svatou
povinností, abychom šli věci
na kloub. Nuže, chci se
o to pokusit. Bratři Slováci,
vy se cítíte hluboce
dotčeni, když vám my
Češi říkáme, že
jsme na Slovensko dopláceli.
Mluvilo se a mluví o
30 miliardách, které prý
jsme v letech 1918-1938 na
Slovensku investovali. Pokud já
se pamatuji, začala se tato
otázka přetřásat již
v roce 1937 a 1938 a
myslím, že také české
noviny přinesly zprávu o
těch miliardách, když
v roce v roce 1938 se
hlinkovci domáhali na Češích
reparací, snad také v
částce asi 30 miliard.
Házelo se v té době
miliardami sem, miliardami tam. Začínala
se nám všem za té
obrovské moci fašistů
a nacistů bortit půda
pod nohama. Stávali jsme se
všichni nervosními, zejména
my v předtuše blížící
se katastrofy. Bratři Slováci,
domnívám se, že dnes
opět nadešel čas klidu
a tvořivé práce, abychom
tuto věc bez politického
rozčilování probrali a
tak jednou pro vždy s
minulostí súčtovali. (Potlesk.)
Zajímal jsem se o tuto otázku
také již před druhou
světovou válkou jako finanční
úředník ve Slezsku a
zajímám se o ni dnes
jako politik a také jako
poslanec slezský, přicházející
z oblasti, která byla, je
a zůstane hlavní složkou
industriální kapacity zemí
českých, základem hospodářského
potenciálu republiky.