Středa 18. prosince 1946

(Začátek schůze v 15 hod. 25 min.)

Přítomni:

Předseda: Jos. David.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé: dr Špánik, Štětka.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády dr Zenkl; ministři dr Drtina, v. Kopecký, dr Procházka.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

222 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Pořad

30. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé,

svolané na středu dne 18. prosince 1946 na 15. hod.

1. Zpráva výborů průmyslového, rozpočtového, zahraničního a právního o vládním návrhu (tisk 214), kterým se předkládá podle § 64/1 ústavní listiny ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu konečné usnesení z 27. července 1946 londýnské konference o německých patentech a dohoda navržená v příloze tohoto konečného usnesení (tisk 254).

2. Zpráva výborov rozpočtového a právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 258) o parlamentnej úspornej a kontrolnej komisii (Tlač 265).

3. Zpráva výborů technického, průmyslového, zemědělského a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 159), kterým se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova (tisk 250).

4. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 256), jímž se mění a doplňují dekrety presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví a prodlužuje jejich účinnost (tisk 272).

Předseda (zvoní): Zahajuji 30. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jednacího řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Ulrichovi, Soukupovi, inž. Filovi; na tento týden posl. dr Vlad. Procházkovi, Uhrovi, dr Kempnému, Cvinčekovi, dr Vagašskému.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů průmyslového, rozpočtového, zahraničního a právního o vládním návrhu (tisk 214), kterým se předkládá podle § 64/1 ústavní listiny ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu konečné usnesení z 27. července 1946 londýnské konference o německých patentech a dohoda navržená v příloze tohoto konečného usnesení (tisk 254).

Zpravodajem za výbor rozpočtový a zahraniční je p. posl. Šulík. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Šulík: Pane předsedo, slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Na základě pozvání britského ministerstva zahraničních věcí z 29. června 1946, odevzdaného československému velvyslanci v Londýně, usnesla se československá vláda ve schůzi dne 12. července 1946 účastniti se konference o německých patentech, svolané do Londýna. Na konferenci, která se konala ve dnech 15. 27. července 1946, bylo zastoupeno celkem 12 států z počtu 18, jež jsou odkázány podle pařížské dohody z 21. prosince 1945 na reparace, rozdělované Mezispojeneckou reparační agencií v Bruselu. Svaz sovětských socialistických republik a Polsko nebyly účastni konference, poněvadž nejsou signatáři řečené reparační dohody a své reparace uspokojují zvlášť. Oba tyto státy mají však na vůli přistoupiti kdykoli k dohodě o německých patentech, podepsané v Londýně dne 27. července 1946, a zúčastniti se na exploataci německých patentů v cizině proti zveřejnění německých patentů, registrovaných na jejich území. Tutéž možnost kterýkoliv člen Spojených národů a též státy neutrální.

Londýnská dohoda o německých patentech ve spojeneckých zemích, která se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění podle § 64, odst. 1 ústavní listiny ku projevení souhlasu, a to po projednání a schválení výbory zahraničním, průmyslovým, rozpočtovým a ústavně-právním, souvisí úzce a je následkem dohody o reparacích z 21. prosince 1945, uzavřené v Paříži.

Podle této dohody mají býti k patentům Němců ve spojeneckých zemích udíleny navzájem licence. Přitom Československo právo učiniti vhodné opatření k ochraně a zachování práv vlastnických, licenčních a j., nebo účasti na takových patentech, které by právoplatně byly uděleny nebo získány Německem před 1. srpnem 1946.

Přijetím dohody získá tudíž Československo možnost nabývati ve spojeneckých zemích licencí k německým patentům, samo však nebude platiti do reparační podstaty částku, odpovídající hodnotě německých patentů u nás, udělených bezplatně československým příslušníkům.

Pro Československo je dále výhodou, že navzájem budou mu spojeneckými státy poskytovány informace o technických vědomostech, získaných o německých patentních způsobech a výrobních metodách v Německu.

Vzhledem k plánovaně průmyslové výrobě není pro Československo nebezpečí, že jeho průmysl by mohl býti ohrožen udělením bezplatné licence jinému spojeneckému příslušníku.

Na patenty registrované Němci, kteří byli československými příslušníky, se dohoda o zveřejnění nevztahuje jednak podle ustanovení reparační dohody část I, čl. 6, lit. D, jednak podle čl. 5 předložené dohody londýnské.

S hlediska mezinárodního jeví se dohoda tak, že odbourává jednu z překážek mezinárodní výměny zboží. Je těž příspěvkem k odzbrojení Německa, poněvadž ho zbavuje mocné zbraně, jež záležela právě v tom, že německý průmysl měl své tajné výroby chráněny v celém světě. Londýnskou dohodou se stanoví, že nikdo nestává se výlučným dědicem této zbraně, takže zveřejněním je i zbraň sama zbavena svého ostří.

Jako zpravodaj za výbor zahraniční a současně rozpočtový navrhuji tudíž, aby ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé vyslovilo svůj souhlas s konečným usnesením londýnské konference o německých patentech ze dne 27. července 1946 a s dohodou v příloze tohoto konečného usnesení navrženou a dále, aby vyslovilo svůj souhlas s přístupem Československa k této dohodě. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor průmyslový je p. posl. Deči. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Deči: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Londýnská dohoda o německých patentech souvisí úzce a je důsledkem dohody o reparacích z 21. prosince 1945, uzavřené v Paříži. Podle části I, čl. 6 každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky, nalézající se na území podrobeném její pravomoci, nebo jimi bude disponovati tak, aby se nemohly státi znovu německým majetkem nebo nemohly upadnouti znovu pod německou kontrolu, a odpočte tyto majetky od svého podílu na reparacích.

Pod pojem majetku spadají také nehmotná práva, mající v penězích ocenitelnou hodnotu, tedy také práva patentní. Podle této dohody byla zřízena Mezispojenecká reparační agencie v Bruselu, která je pověřena rozdělováním, přidělováním, disponováním a účtováním německých reparací. Když shromáždění delegátů těchto vlád přistoupilo k řešení otázek, souvisících s patenty, dospělo se k názoru, že nelze nalézti kriterium, podle kterého by bylo lze spolehlivě a jednotně oceňovati a účtovati hodnotu jednotlivých německých patentů.

Z podnětu Spojených států severoamerických a Velké Britanie byly do Londýna v červenci t. r. pozvány státy nejvíce interesované, t. j. ty, které jsou podepsány na závěrečném protokolu. Jsou to vlády, které kontrolují německé patenty, a na tuto smlouvu přistoupila také Československá republika. Členstvím v této Mezinárodní komisi na dozírání na patenty může Československá republika jen získati, poněvadž kdybychom se nestali členy tohoto sboru, mohlo by se disponovati s patenty, nalézajícími se na území Československé republiky, i bez našeho členství, poněvadž tyto patenty pochopitelně mají také jiné státy a my bychom se na tom nemohli podíleti.

Jelikož z této smlouvy může Československé republice plynouti jenom užitek, navrhuje výbor průmyslový, aby smlouva byla schválena beze změny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je p. posl. dr Roubal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Roubal: Vážená sněmovno, paní a pánové! Předložená osnova jest v podstatě smlouvou obchodního rázu, ze které pro stát a jeho občany neplynou žádná břemena majetková nebo osobní. Není to smlouva, k níž by bylo potřebí formy ústavního zákona, a stačí pouhý souhlas Národního shromáždění. Podle pařížské reparační dohody z 15. ledna 1946, Československem ratifikované, mají býti do reparační kvoty každého státu započteny německé majetky na území tohoto státu. Nespadá sem majetek sudetských Němců. Říšskoněmecké patenty, platné na území ČSR, jichž existuje asi 14.000 z úhrnného počtu asi 30.000 u nás vůbec zapsaných patentů, by podle této dohody spadaly po započtení do naší reparační kvoty, a československý průmysl by musil platiti licenční poplatky z používaných německých patentů. Zájmem Československa s hlediska průmyslového by bylo, aby německé patenty a jejich ochrana v celém světě vůbec byly zrušeny, nebo omezeny zevšeobecněním. To bylo usnesení jednak výboru pro duševní vlastnictví, jenž byl zřízen podle návrhu ministerstva zahraničních věcí pro otázky reparační při Ústředním svazu průmyslu, jednak Poradního sboru při národní správě německých patentů při ministerstvu průmyslu. Usnesení ta zněla, aby delegace, zúčastnivší se londýnské konference, působila k tomu, aby německé patenty staly se společným, všeobecným majetkem vítězných států.

Londýnská konference konala se na základě pozvání britského ministerstva zahraničních věcí z 29. června 1946 v Londýně ve dnech 15. 27. července 1946 a zúčastnily se na pozvání ony státy, zúčastněné na rozdělení reparací.

Československo očinilo během jednání prohlášení, že předmětem dohody nemohou býti činěna ona práva, která náležela sudetským Němcům, jak již bylo rozhodnuto pařížskou reparační dohodou. Zde jde jen o říšskoněmecké patenty.

Dále učinilo Československo vysvětlení, podle něhož máme svou výrobu plánovanou, a rozhodnutí, zda ten či onen výrobek býti zde vyráběn či odjinud dovážen, jest činěno podle hospodářské potřeby, dané plánem. To svůj význam pro případ, že by byla podle dohody udělena licence cizinci na zde registrovaný patent k výrobku, jejž nehodláme zde vyrábět nebo dovážet vůbec.

Dohoda obsahuje prohlášení smluvních stran, že nezaniklé německé patenty učiní buď veřejným majetkem, nebo umožní příslušníkům všech smluvních států získávat k nim bezplatné licence. Toto usnesení umožňuje navzájem získávat bezplatné licence k patentům, zapsaným u nás, i od nás k patentům, zapsaným v druhých smluvních státech pro původního německého vlastníka.

Vzhledem k těmto výhodám uvedené dohody navrhuje právní výbor, aby ústavodárné Národní shromáždění schválilo schvalovací doložku ve znění navrženém vládou. (Souhlas.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Schvalovací usnesení 1 odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo usneslo se podle § 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o tomto schvalovacím usnesení bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje konečné usnesení z 27. července 1946 londýnské konference o německých patentech a dohoda navržená v příloze tohoto konečného usnesení (tisk 254).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Šulík: Ne.

Zpravodaj posl. Deči: Ne.

Zpravodaj posl. dr Loubal: Nikoli.

Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborov rozpočtového a právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 258) o parlamentnej úspornej a kontrolnej komisii (tlač 265).

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. dr Bugár, dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Bugár: Slávna snemovňa, panie a pánovia!

Inštitúcia kontrolnej alebo úspornej komisie na pôde nášho parlamentárneho života nie je novotou. Zriadenie takejto komisie vyvolávala vždy železná nutnosť nášho hospodárskeho života. Ídea na zriadenie úspornej a vyšetrovacej komisie vyšla v r. 1920 od posl. dr Kramářa a bola uzákonená zákonom č. 301/1921 Sb. Bolo to v dobách, keď naša valuta bola ohrozená, keď dlhy štátu rástly a hospodárilo sa od buka k buku, stúpala drahota tak, že občianstvo s obavou sa dívalo na budúcnosť štátu. Činnosť tejto komisie však netrvala dlho a zlepšením hospodárskych pomerov zanikla.

V roku 1930 a nasledujúcom, nastala znovu hospodárska kríza a táto vyvolala nutnosť zriadiť opätovne parlamentnú kontrolnú komisiu.

Vláda vtedy vyhovela volaniu poslaneckej snemovne a r. 1932 predložila osnovu, ktorá sa stala zákonom č. 205/32 Sb. o parlamentní, úsporné a kontrolní komisi. Táto komisia pozostávala z 24 členov a 24 náhradníkov. Jej pôsobnost sa vzťahovala len na kontrolu úspornosti v správe štátnych alebo štátom spravovaných podnikov, ústavov, fondov a zariadení. Zo svojho lona si vyvolila komisia vyšetrovací výbor, ktorý mal vyšetrovať veci, na šetrení ktorých sa usniesla snemovňa alebo senát. Táto komisia, súc si vedomá vážnosti svojho poslania, našla si vhodnú formu styku s vládou a veľmi energicky zahájila svoju činnosť. v rámci platného zákona preskúmala predovšetkým všetky položky štátneho rozpočtu a preskúmala obzvlášť, ako a čím kryté. O svedomitosti a práci komisie svedčí skutočnosť, že na rok 1934 sa jej podarilo snížiť štátny rozpočet o poldruha miliardy Kč. Komisia svojim objektívnym a dôslednym postupom si získala plnú úctu a dôveru nielen na pôde parlamentnej, ale i medzi najširšími vrstvami obyvateľstva. Dôvera bola tak bezprostredná, že i jednotlivci sa obracali a posielali svoje návrhy na úspornú komisiu.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP