Přítomni:
Předseda: Jos. David.
Místopředsedové: Hodinová-Spurná,
Petr, Tymeš, Komzala.
Zapisovatelé: dr Špánik, Štětka.
Členové vlády: náměstek
předsedy vlády dr Zenkl;
ministři dr Drtina, v. Kopecký,
dr Procházka.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr
Friedmann.
222 poslanců podle presenční
listiny.
Z kanceláře NS: tajemník
NS dr Madar; zástupci tajemníka
NS dr Záděra, dr Ramajzl.
30. schůze ústavodárného
Národního shromáždění
republiky Československé,
svolané na středu dne 18.
prosince 1946 na 15. hod.
1. Zpráva výborů průmyslového,
rozpočtového, zahraničního
a právního o vládním
návrhu (tisk 214), kterým
se předkládá podle §
64/1 ústavní listiny ústavodárnému
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu konečné
usnesení z 27. července
1946 londýnské konference o
německých patentech a dohoda
navržená v příloze
tohoto konečného usnesení
(tisk 254).
2. Zpráva výborov rozpočtového
a právneho o vládnom
návrhu zákona (tlač
258) o parlamentnej úspornej
a kontrolnej komisii (Tlač
265).
3. Zpráva výborů technického,
průmyslového, zemědělského
a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 159),
kterým se mění některá
ustanovení zákona o finanční
podpoře elektrisace venkova (tisk
250).
4. Zpráva výboru právního
o vládním návrhu zákona
(tisk 256), jímž se mění
a doplňují dekrety presidenta
republiky o mimořádném
lidovém soudnictví a prodlužuje
jejich účinnost (tisk 272).
Předseda (zvoní): Zahajuji
30. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 2, odst.
4 jednacího řádu dal
jsem na dnešní schůzi
posl. Ulrichovi, Soukupovi, inž.
Filovi; na tento týden posl.
dr Vlad. Procházkovi, Uhrovi, dr
Kempnému, Cvinčekovi, dr Vagašskému.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž
je
1. Zpráva výborů průmyslového,
rozpočtového, zahraničního a právního
o vládním návrhu (tisk 214), kterým
se předkládá podle § 64/1 ústavní
listiny ústavodárnému Národnímu
shromáždění k projevu souhlasu konečné
usnesení z 27. července 1946 londýnské
konference o německých patentech a dohoda navržená
v příloze tohoto konečného usnesení
(tisk 254).
Zpravodajem za výbor rozpočtový
a zahraniční je p. posl.
Šulík. Dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Šulík: Pane
předsedo, slavné ústavodárné
Národní shromáždění!
Na základě pozvání
britského ministerstva zahraničních
věcí z 29. června
1946, odevzdaného československému
velvyslanci v Londýně, usnesla
se československá vláda
ve schůzi dne 12. července
1946 účastniti se konference
o německých patentech, svolané
do Londýna. Na konferenci,
která se konala ve dnech
15. až 27. července 1946,
bylo zastoupeno celkem 12 států
z počtu 18, jež jsou
odkázány podle pařížské
dohody z 21. prosince 1945
na reparace, rozdělované Mezispojeneckou
reparační agencií v
Bruselu. Svaz sovětských socialistických
republik a Polsko nebyly účastni
konference, poněvadž nejsou signatáři
řečené reparační
dohody a své reparace uspokojují
zvlášť. Oba tyto státy
mají však na vůli
přistoupiti kdykoli k dohodě
o německých patentech, podepsané
v Londýně dne 27. července
1946, a zúčastniti se
na exploataci německých patentů
v cizině proti zveřejnění
německých patentů, registrovaných
na jejich území. Tutéž
možnost má kterýkoliv
člen Spojených národů
a též státy neutrální.
Londýnská dohoda o německých
patentech ve spojeneckých zemích,
která se předkládá
ústavodárnému Národnímu
shromáždění podle §
64, odst. 1 ústavní
listiny ku projevení souhlasu,
a to po projednání a
schválení výbory zahraničním,
průmyslovým, rozpočtovým
a ústavně-právním, souvisí
úzce a je následkem
dohody o reparacích z 21.
prosince 1945, uzavřené v
Paříži.
Podle této dohody mají býti
k patentům Němců ve
spojeneckých zemích udíleny
navzájem licence. Přitom Československo
má právo učiniti vhodné
opatření k ochraně a
zachování práv vlastnických,
licenčních a j., nebo
účasti na takových patentech,
které by právoplatně
byly uděleny nebo získány
Německem před 1. srpnem
1946.
Přijetím dohody získá
tudíž Československo možnost
nabývati ve spojeneckých zemích
licencí k německým patentům,
samo však nebude platiti do
reparační podstaty částku,
odpovídající hodnotě
německých patentů u
nás, udělených bezplatně
československým příslušníkům.
Pro Československo je dále
výhodou, že navzájem budou
mu spojeneckými státy poskytovány
informace o technických vědomostech,
získaných o německých
patentních způsobech a výrobních
metodách v Německu.
Vzhledem k plánovaně průmyslové
výrobě není pro Československo
nebezpečí, že jeho průmysl
by mohl býti ohrožen udělením
bezplatné licence jinému spojeneckému
příslušníku.
Na patenty registrované Němci,
kteří byli československými
příslušníky, se dohoda
o zveřejnění nevztahuje
jednak podle ustanovení reparační
dohody část I, čl.
6, lit. D, jednak podle čl.
5 předložené dohody londýnské.
S hlediska mezinárodního jeví
se dohoda tak, že odbourává
jednu z překážek mezinárodní
výměny zboží. Je
těž příspěvkem
k odzbrojení Německa, poněvadž
ho zbavuje mocné zbraně,
jež záležela právě
v tom, že německý
průmysl měl své tajné
výroby chráněny v celém
světě. Londýnskou dohodou
se stanoví, že nikdo nestává
se výlučným dědicem
této zbraně, takže zveřejněním
je i zbraň sama zbavena
svého ostří.
Jako zpravodaj za výbor zahraniční
a současně rozpočtový
navrhuji tudíž, aby ústavodárné
Národní shromáždění
republiky Československé vyslovilo
svůj souhlas s konečným
usnesením londýnské konference
o německých patentech ze
dne 27. července 1946 a
s dohodou v příloze
tohoto konečného usnesení
navrženou a dále, aby
vyslovilo svůj souhlas s přístupem
Československa k této dohodě.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem
za výbor průmyslový
je p. posl. Deči. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Deči: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Londýnská dohoda o německých
patentech souvisí úzce a
je důsledkem dohody o reparacích
z 21. prosince 1945, uzavřené
v Paříži. Podle části
I, čl. 6 každá
signatární vláda zadrží
způsobem podle své volby
německé nepřátelské
majetky, nalézající se
na území podrobeném
její pravomoci, nebo jimi bude
disponovati tak, aby se nemohly
státi znovu německým
majetkem nebo nemohly upadnouti znovu
pod německou kontrolu, a odpočte
tyto majetky od svého podílu
na reparacích.
Pod pojem majetku spadají také
nehmotná práva, mající
v penězích ocenitelnou hodnotu,
tedy také práva patentní.
Podle této dohody byla zřízena
Mezispojenecká reparační agencie
v Bruselu, která je pověřena
rozdělováním, přidělováním,
disponováním a účtováním
německých reparací. Když
shromáždění delegátů
těchto vlád přistoupilo
k řešení otázek,
souvisících s patenty, dospělo
se k názoru, že nelze
nalézti kriterium, podle kterého
by bylo lze spolehlivě a
jednotně oceňovati a účtovati
hodnotu jednotlivých německých
patentů.
Z podnětu Spojených států
severoamerických a Velké Britanie
byly do Londýna v červenci
t. r. pozvány státy
nejvíce interesované, t. j.
ty, které jsou podepsány
na závěrečném protokolu.
Jsou to vlády, které
kontrolují německé patenty,
a na tuto smlouvu přistoupila
také Československá republika.
Členstvím v této Mezinárodní
komisi na dozírání na
patenty může Československá
republika jen získati, poněvadž
kdybychom se nestali členy
tohoto sboru, mohlo by se disponovati
s patenty, nalézajícími
se na území Československé
republiky, i bez našeho členství,
poněvadž tyto patenty pochopitelně
už mají také jiné
státy a my bychom se
na tom nemohli podíleti.
Jelikož z této smlouvy může
Československé republice plynouti
jenom užitek, navrhuje výbor
průmyslový, aby smlouva byla
schválena beze změny. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem
za výbor právní je
p. posl. dr Roubal. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Roubal: Vážená
sněmovno, paní a pánové!
Předložená osnova jest
v podstatě smlouvou obchodního
rázu, ze které pro stát
a jeho občany neplynou žádná
břemena majetková nebo osobní.
Není to smlouva, k níž
by bylo potřebí formy
ústavního zákona, a
stačí pouhý souhlas
Národního shromáždění.
Podle pařížské reparační
dohody z 15. ledna 1946, Československem
ratifikované, mají býti
do reparační kvoty každého
státu započteny německé
majetky na území tohoto
státu. Nespadá sem majetek
sudetských Němců. Říšskoněmecké
patenty, platné na území
ČSR, jichž existuje asi
14.000 z úhrnného počtu
asi 30.000 u nás vůbec
zapsaných patentů, by podle
této dohody spadaly po započtení
do naší reparační
kvoty, a československý průmysl
by musil platiti licenční
poplatky z používaných
německých patentů. Zájmem
Československa s hlediska průmyslového
by bylo, aby německé
patenty a jejich ochrana v
celém světě vůbec
byly zrušeny, nebo omezeny zevšeobecněním.
To bylo usnesení jednak výboru
pro duševní vlastnictví,
jenž byl zřízen podle
návrhu ministerstva zahraničních
věcí pro otázky reparační
při Ústředním svazu
průmyslu, jednak Poradního
sboru při národní správě
německých patentů při
ministerstvu průmyslu. Usnesení
ta zněla, aby delegace, zúčastnivší
se londýnské konference, působila
k tomu, aby německé
patenty staly se společným,
všeobecným majetkem vítězných
států.
Londýnská konference konala se
na základě pozvání
britského ministerstva zahraničních
věcí z 29. června
1946 v Londýně ve dnech
15. až 27. července 1946
a zúčastnily se jí
na pozvání ony státy,
zúčastněné na rozdělení
reparací.
Československo očinilo během
jednání prohlášení,
že předmětem dohody nemohou
býti činěna ona práva,
která náležela sudetským
Němcům, jak již bylo
rozhodnuto pařížskou reparační
dohodou. Zde jde jen o říšskoněmecké
patenty.
Dále učinilo Československo
vysvětlení, podle něhož
máme svou výrobu plánovanou,
a rozhodnutí, zda ten či
onen výrobek má býti
zde vyráběn či odjinud
dovážen, jest činěno
podle hospodářské potřeby,
dané plánem. To má
svůj význam pro případ,
že by byla podle dohody
udělena licence cizinci na
zde registrovaný patent k výrobku,
jejž nehodláme zde vyrábět
nebo dovážet vůbec.
Dohoda obsahuje prohlášení
smluvních stran, že nezaniklé
německé patenty učiní
buď veřejným majetkem,
nebo umožní příslušníkům
všech smluvních států
získávat k nim bezplatné
licence. Toto usnesení umožňuje
navzájem získávat bezplatné
licence k patentům, zapsaným
u nás, i od nás
k patentům, zapsaným v
druhých smluvních státech
pro původního německého
vlastníka.
Vzhledem k těmto výhodám
uvedené dohody navrhuje právní
výbor, aby ústavodárné
Národní shromáždění
schválilo schvalovací doložku
ve znění navrženém
vládou. (Souhlas.)
Předseda: Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Schvalovací usnesení má
1 odstavec a dám o něm
hlasovati podle zprávy výborové.
(Námitek nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celým
schvalovacím usnesením podle
zprávy výborové, nechť
pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím
ústavodárné Národní
shromáždění přijalo toto
schvalovací usnesení podle
zprávy výborové ve čtení
prvém.
Předsednictvo usneslo se podle
§ 54, odst. 1 jedn. řádu,
aby o tomto schvalovacím usnesení
bylo čtení druhé provedeno
v téže schůzi.
Vykonáme proto ihned druhé
čtení.
Ad 1. Druhé čtení schvalovacího
usnesení, kterým se schvaluje konečné
usnesení z 27. července 1946 londýnské
konference o německých patentech a dohoda navržená
v příloze tohoto konečného usnesení
(tisk 254).
Jsou nějaké návrhy oprav
nebo změn textových?
Zpravodaj posl. Šulík: Ne.
Zpravodaj posl. Deči: Ne.
Zpravodaj posl. dr Loubal: Nikoli.
Předseda: Kdo ve druhém
čtení souhlasí se schvalovacím
usnesením tak, jak je ústavodárné
Národní shromáždění
přijalo ve čtení prvém,
nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím
ústavodárné Národní
shromáždění přijalo toto
schvalovací usnesení také
ve čtení druhém.
Tím je vyřízen 1.
odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
druhého odstavce pořadu, jímž
je
2. Zpráva výborov rozpočtového
a právneho o vládnom návrhu zákona
(tlač 258) o parlamentnej úspornej a kontrolnej
komisii (tlač 265).
Zpravodajem za výbor rozpočtový
je pan posl. dr Bugár,
dávám mu slovo.
Zpravodajca posl. Bugár: Slávna
snemovňa, panie a pánovia!
Inštitúcia kontrolnej alebo úspornej
komisie na pôde nášho
parlamentárneho života nie je
novotou. Zriadenie takejto komisie
vyvolávala vždy železná
nutnosť nášho hospodárskeho
života. Ídea na zriadenie
úspornej a vyšetrovacej komisie
vyšla v r. 1920 od posl.
dr Kramářa a bola uzákonená
zákonom č. 301/1921 Sb.
Bolo to v dobách, keď
naša valuta bola ohrozená,
keď dlhy štátu rástly
a hospodárilo sa od buka
k buku, stúpala drahota tak,
že občianstvo s obavou
sa dívalo na budúcnosť
štátu. Činnosť tejto
komisie však netrvala dlho a
zlepšením hospodárskych pomerov
zanikla.
V roku 1930 a nasledujúcom,
nastala znovu hospodárska kríza
a táto vyvolala nutnosť
zriadiť opätovne parlamentnú
kontrolnú komisiu.
Vláda vtedy vyhovela volaniu poslaneckej
snemovne a r. 1932 predložila
osnovu, ktorá sa stala zákonom
č. 205/32 Sb. o parlamentní,
úsporné a kontrolní
komisi. Táto komisia pozostávala
z 24 členov a 24 náhradníkov.
Jej pôsobnost sa vzťahovala
len na kontrolu úspornosti
v správe štátnych alebo
štátom spravovaných podnikov,
ústavov, fondov a zariadení.
Zo svojho lona si vyvolila
komisia vyšetrovací výbor,
ktorý mal vyšetrovať veci,
na šetrení ktorých sa
usniesla snemovňa alebo senát.
Táto komisia, súc si
vedomá vážnosti svojho
poslania, našla si vhodnú
formu styku s vládou a
veľmi energicky zahájila svoju
činnosť. v rámci platného
zákona preskúmala predovšetkým
všetky položky štátneho
rozpočtu a preskúmala obzvlášť,
ako a čím sú
kryté. O svedomitosti a práci
komisie svedčí tá skutočnosť,
že na rok 1934 sa jej
podarilo snížiť štátny
rozpočet o poldruha miliardy
Kč. Komisia svojim objektívnym
a dôslednym postupom si získala
plnú úctu a dôveru
nielen na pôde parlamentnej,
ale i medzi najširšími
vrstvami obyvateľstva. Dôvera
bola tak bezprostredná, že
i jednotlivci sa obracali a
posielali svoje návrhy na úspornú
komisiu.