Pátek 13. prosince 1946

Posl. Doležel: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Poslední část vládního návrhu finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947, tvoří 28. kapitola, označená UNRRA. I když je tato kapitola v návrhu rozpočtu kapitolou závěrečnou, není méně důležitou nežli kapitoly ostatní a domnívám se, že je jedním z význačných příjmových činitelů našeho státního a finančního hospodaření.

Ještě v době, kdy se válečná vichřice hnala všemi zeměmi Evropy i ostatního světa, byla ve Spojených státech amerických v listopadu roku 1943 ustavena jedna z nejdůležitějších mezinárodních organisací jménem UNRRA. Tato mezinárodní organisace záhy sdružila 48 států za tím účelem, aby programově a organisovaně bylo pomoženo národům a státům, jejichž zeměmi se převalilo válečné běsnění a které byly vydrancovány nepřátelskou okupací. Šlo především o pomoc hospodářskou, která měla vrátiti zničené země co nejrychleji do světového hospodářského dění.

Při založení UNRRA v Atlantic City bylo zastoupeno Československo vládní delegací s p. ministrem Janem Masarykem v čele. Naši zahraniční vládě bylo již tehdy známo, v jakém stavu je naše země po sedmileté nacistické okupaci. Bylo již tehdy třeba vykonati vše, aby i dnes po ukončení války byl náš národ uchráněn dalších strašlivých škod a útrap, které hrozily z nedostatku všech potřeb.

Při stanovení požadavků jednotlivých zemí, žádajících pomoc organisace UNRRA, podali zástupci naší zahraniční vlády první výčet požadavků, sestavený na prvý půlrok po našem osvobození. Základním pilířem organisované a rychlé pomoci stala se smlouva naší republiky s organisací UNRRA, podepsaná v únoru 1945. Co znamenaly a znamenají i dnes v našem státním hospodářství, ve výživě, v zásobování, průmyslu, zemědělství, sociální a zdravotní péči, v obnově všeho druhu dodávky UNRRA, bylo vyčteno již několikráte suchými čísly na půdě tohoto parlamentu ústy pana ministra výživy Václava Majera. Chci aspoň několika číslicemi poukázati na obrovské dílo UNRRY, která nám do dnešního dne dodala zboží všech druhů ve váze asi 1,500.000 t v hodnotě více než 15 miliard Kčs.

Jestliže UNRRA byla z nejhlavnějších činitelů, která v nejtěžších dobách převratových zažehnala hlad, bídu a nouzi, t. j. sloužila okamžité potřebě k zachránění nejcennějších statků našeho lidu, především k uchránění národního zdraví, pak nemůžeme zůstati pouze u tohoto zhodnocení, neboť hlavním posláním této instituce jest využití finančního hospodaření k trvalému hospodářskému, sociálnímu a zdravotnímu rozkvětu našeho národa a celého státu.

Při používání výtěžků akce UNRRY jsme vázáni smlouvami. Nejzávaznější jest ustanovení článku 4, odst. d), jakož i resoluce č. 14, odst. 19, odhlasované v Ženevě 15. srpna 1946 na podkladě řeči generálního ředitele UNRRY la Guardiy, a také dále v duchu této řeči. Tam je jasně dokumentováno a zdůrazněno, že finančních přebytků z hospodaření UNRRY má býti v prvé řadě použito na účely prvé pomoci a obnovy, při čemž ustanovení washingtonské administrace má býti vykládáno co nejšíře. Jsou zde intence použití výtěžků především na opatření statků rázu produktivního, nepomíjejícího, z nichž by stát a národ měly trvalý užitek a prospěch.

Tak můžeme ve smyslu ustanovení uzavřených smluv použíti výtěžků prodeje zboží UNRRA asi takto: pro všechny práce, podnikané vládou, nebo podle jí daných směrnic, pokud jde o pomoc a obnovu průmyslovou, zemědělskou, rovněž tak pro obnovu zařízení všeužitečných. Pro všechny akce, podnikané vládou, nebo opět podle jí daných směrnic či nařízení, pokud jde o péči sociální a zdravotní, a dále pro akce repatriační.

Výklad zásad akce UNRRA nám zřetelně uvádí, že vláda má využíti výtěžků prodeje zboží UNRRA v prvé řadě pro potřeby a pomoc, jakož i pro obnovu válkou zpustošených krajů Československa, které do dnešního dne dávají hrůzný obraz válečného běsnění a kruté okupace německého nacismu. Pohlédneme-li podrobně do jednotlivých kapitol, vystupuje zřetelně, že finančních přebytků UNRRY jest využito skoro ve všech resortech státní správy. Největší položka jest věnována na sociální služby, což činí částku 1.265,555.000 Kčs. Rovněž značná částka je věnována službě zdravotní, na výstavbu a zařízení nemocnic i jiných léčebných ústavů. Je pamatováno na rekultivaci válkou zničených území, na mechanisaci zemědělství, na obnovu průmyslu, veřejných služeb. Značnými částkami je pamatováno na doplnění a obnovu komunikační sítě, především na východním Slovensku.

I když jsem vypočítal řadu konstruktivních opatření v rozpočtových položkách, přece jen mám dojem, že částky věnované obnově válkou zpustošených území by měly býti podstatně zvýšeny, neboť bolesti tyto byly jen z malé části zhojeny; a tu se opět dovolávám zásadních ustanovení smluv naší vlády s organisací UNRRA. Mám na mysli urychlenou obnovu a výstavbu nejbolestněji postižených krajů, a to především opavského Slezska, s hlavním městem Opavou, z 80 % pobořenou, která velmi těžce zápasí s finančními obtížemi, dále uvádím zničené kraje východního, středního a jižního Slovenska, jižní Moravy s hlavním městem Brnem. l v těchto případech by se osvědčilo staré lidové rčení: Kdo rychle dává, dvakrát dává.

Efektivní označení přínosu Československého úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu je vyjádřeno v příjmu státního rozpočtu na rok 1947 částkou 3.665,885.000 Kčs. Tento přínos znamenán je ve všech oborech státní správy podle výdajových položek, sloužících hospodářské obnově skoro všech resortů státní správy.

I když je dnes všeobecně známo, že mezinárodní organisace UNRRA má ukončiti svoji všeobecně blahodárnou a prospěšnou činnost ke dni 31. prosince 1946, můžeme poukázati, že hospodářské výsledky se projeví i v letech 1948 a 1949 dalšími aktivními přínosy v částkách po 31/2 miliardy Kčs.

Chci zdůrazniti, aby značných výtěžků hospodaření UNRRY nebylo podle intencí a závazných smluv používáno k tvoření pochybných fondů, jak je tomu na příklad při ministerstvu zemědělství nebo v sektoru bavlnářském.

Po stránce dodávek nekončí činnost UNRRA pro naši republiku k 31. prosinci t. r., neboť bude nám ještě závazně dodáno do konce měsíce dubna 1947 zboží všech druhů v celkové hodnotě asi 21/2 miliardy Kčs. Z této kvoty dominují dodávky našemu průmyslu částkou 1.400,000.000 Kčs, dodávky zdravotnických zařízení 300,000.000 Kčs, pro sektor zemědělský 450 mil. Kčs, potravinářský 100 mil. Kčs a hotové šatstvo 12 mil. Kčs.

K utvoření obrazu o mohutnosti akce UNRRA v Československu, podíváme-li se na ni pod zorným úhlem dopravy, můžeme uvésti, že Československý úřad pro hospodářskou pomoc a obnovu dopravuje průměrně měsíčně 150.000 tun různého zboží. Po finanční stránce projevuje se tento měsíční dovoz částkou asi 1 miliardy Kčs.

Dosáhlo-li finanční hospodaření prodeje zboží UNRRA přebytků v částce asi 15 miliard, pak můžeme srovnati tuto sumu s našimi státními rozpočty prvé republiky a zjistili bychom, že tento výtěžek stačil ke krytí dřívějšího státního rozpočtu na dvě léta.

Při posuzování cen zboží UNRRA musíme objektivně přiznati, že v převážné většině jsou úměrné cenám z roku 1938, zejména u složek pro zemědělskou a průmyslovou výrobu. Obrovské peněžní přínosy Čs. úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu velmi napomáhají dílu naší všeobecné hospodářské obnovy, ve které se projeví rovněž i nejmodernějšími výsledky technickými a hospodářskými. A jestliže se tu a tam objevily některé nedostatky v distribuci zboží UNRRA, pak můžeme říci, že toto je častěji vinou zakořeněného šmelinaření z doby protektorátu.

Právě v posledních dnech bylo publikováno, jakou nemorálností se projevila smečka upírů a pijavic, kteří doslovně vyssávají krev našeho hospodářského života a podlamují tím důvěru pracujícího lidu ve spravedlnost. Žádáme, aby vláda zakročila co nejpřísněji proti těmto zjevům a zostřenými prostředky a tresty stihla všechny, kteří opět využívají bídy a tísně sociálně nejslabších vrstev. S konečnou platností musí býti z národního celku vyloučeny tyto zkorumpované elementy a jest naší společnou povinností napomáhati při vyšetřování i stíhání těchto příživníků a cizopasníků našeho těla. Nechť se vláda postará, aby přistižení šmelináři a jejich pomahači mohli se prací rukou, a to především v pracovních táborech, dobře zapojiti do opravdové výstavby našeho poválečného hospodářského života.

Přes všechno toto můžeme kriticky zhodnotiti nedozírné hospodářské přínosy, založené na šlechetných myšlenkách amerického presidenta Roosevelta a znamenající pro výstavbu naší obnovené republiky mohutné pilíře, na nichž spočine zvýšení sociální, hospodářské i kulturní úrovně nejširších vrstev českého a slovenského národa na dlouhá léta.

Při této příležitosti musíme si rovněž uvědomit, že akce UNRRA byla a jest u nás prováděna narychlo vytvořenou institucí Československého úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu. Je to hrstka zaměstnanců tohoto úřadu, která obětavě a nezištně administruje a přejímá obrovské hodnoty hospodářské. Zboží k nám dochází z celého světa, a s tímto problémem bylo nutno také řešiti i problémy, mající své kořeny a působnost ve všech končinách zeměkoule. Tu se nám stýkají hospodářské principy a problémy systému britského a amerického, právě tak jako systému ruského, latinsko-amerického a jiných. Tyto nedoceněné zkušenosti pro budoucí naše státní hospodářství, zejména pro zahraniční obchod, se zhustily v hlavách i v rukou zaměstnanců tohoto úřadu. Misse UNRRA má ukončiti svou blahodárnou činnost a tím snad dojde i k likvidaci tohoto československého úřadu. Při této příležitosti je třeba zhodnotiti práci a poděkovati všemu zaměstnanectvu Československého úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu a zároveň upozornii naše vedoucí hospodářské činitele, aby tento zkušený pracovitý lidský materiál, který tak dobře sloužil v nejtěžších chvílích svému národu a státu, nenechali nevyužit.

Z akce UNRRA vyvstaly a vyvstanou ještě v přímé souvislosti i akce jiné, které budou předpokladem dalšího našeho hospodářského rozvoje. Přímou souvislost s akcí UNRRA má i světový úřad výživy, jemuž byl dán základ mezinárodními konferencemi v Kodani a Ženevě, kde i naše republika měla svojí vládní delegaci, vedenou panem ministrem výživy Václavem Majerem. Tato nová světová instituce, do níž je platně vřaděna i naše republika, má se státi bezpečnou záštitou spravedlivé distribuce na trhu živočišné i rostlinné výroby, aby byly navždy vyloučeny hlad, bída, nedostatek a podvýživa na jedné straně, zatím co na straně opačné jsou v důsledcích ochranářské politiky ničeny miliony tun všech životních potřeb.

A konečně bych chtěl vyzdvihnout i naše úsilí jako jednoho z členských partnerů států UNRRA, kterak můžeme i my z našich přebytků zemědělské a průmyslové výroby pomáhati v nejtěžších dobách zemím, které se ještě dodnes zmítají v nedostatku a rozvráceném poválečném hospodářství. Tím získáváme trvalé přátelství a vděčnost zemí, což příkladně přispívá k zabezpečení trvalého míru.

Ukončuji poslední kapitolu rozpočtu pro rok 1947 a děkuji především představiteli naší misse UNRRA, panu ministru výživy Majerovi, jehož houževnatá a obětavá práce, jakož i přehled ve vyživovací politice převedl bezpečně naši republiku přes všechna nebezpečná a hrozivá úskalí porevoluční doby.

Prohlašuji za československou sociální demokracii, že budeme hlasovati pro tuto závěrečnou rozpočtovou kapitolu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dále je ke slovu přihlášena paní posl. Machačová. Uděluji jí slovo.

Posl. Machačová (uvítána potleskem): Paní a pánové!

Dovolte mi, abych se ve chvíli, kdy se projednává státní rozpočet, zmínila o několika otázkách, týkajících se výživy našeho lidu. Předně bych chtěla vzpomenout situace, za jaké jsme loňského roku projednávali kapitolu týkající se ministerstva výživy. Tehdy byla před námi jen perspektiva dlouhých a těžkých zimních měsíců a byli jsme naplněni obavami, do jaké míry se projeví důsledky dlouholeté německé okupace na místě nejcitlivějším, ve výživě našeho lidu.

Dnes můžeme se zadostiučiněním říci, že se obavy nesplnily, že společným úsilím vlády i našeho lidu se nám podařilo překonat všechny obtíže, že nedošlo k žádným vážnějším poruchám v zásobování.

Proto také přikročujeme k projednání letošního rozpočtu s docela jinými pocity, neboť máme za sebou úspěšnou bilanci oněch 19 měsíců, které uplynuly od našeho osvobození, bilanci dobré práce i na poli výživy a zásobování našeho lidu. Jistě že nám pomohla v kritických chvílích UNRRA, avšak rozhodující byla ta skutečnost, že se nám podařilo zmobilisovat všechny kladné síly v našem národě, že jsme se nespoléhali na ne vždy zcela jistou pomoc z ciziny, že nám od prvého okamžiku bylo jasné, že si v prvé řadě musíme pomoci sami, že se musíme postavit na vlastní nohy.

Náš národ trpěl nikoliv v malé míře pod německým útlakem a náš podíl na společném boji proti nepřátelům civilisace nebyl také nikterak malý. Měli jsme proto plné morální a faktické právo žádat o pomoc tam, kde nám mohla být poskytnuta. Největším úspěchem je skutečnost, že se nám podařilo takřka na sto procent sklidit veškerou loňskou i letošní úrodu. Za to patří dík našim zemědělcům, dělníkům, zaměstnancům i všem těm, kteří radostně a s nadšením obětovali svůj volný čas a spěchali pomáhat tam, kde bylo pomoci nejvíce zapotřebí. Jim všem děkujeme za to, že jsme tak poměrně rychle překonali nejhorší následky okupace a že jsme mohli soustavně zlepšovat naše zásobování. Dnes se k nám jezdí dívat cizinci ze všech koutů světa a snad ani jediný se nevrátil domů, aby neocenil rychlé tempo, jakým postupuje konsolidace našich hospodářských poměrů. A skutečně je tomu tak. Podívejme se po Evropě, srovnejme poměry ve Francii, v Italii nebo i v Anglii s naší zásobovací situací, a zjistíme, jak daleko jsme před těmito státy. Jsme před nimi hlavně proto, že se nám podařilo uhájit zásadu, že každý má dostat tolik, nač má nárok, a nikoli, jak tomu je právě jinde, aby dostával tolik, na kolik má peníze. Také v Italii a ve Francii i jinde jsou mnohé výklady naplněny různým zbožím. Lze tam dostat všechno od másla až po šunku. Kdo si to však může koupit? Nedostane to ani horník, ani obyčejný úředník nebo malý živnostník, neboť jejich příjmy na to ani zdaleka nestačí. U nás není zatím takových výkyvů; u nás není dvojích přídělů, jedny pro bohaté a druhé pro ty ostatní.

Že však ještě dnes máme zásobovací těžkosti, to nikdo nepopírá. Avšak srovnávejme, jak to vypadalo ve stejném období po první světové válce.

Tu ještě v r. 1920, tedy 2roky po ukončení války, bylo zakázáno péci bílé pečivo. Ještě v r. 1921 byly týdny, kdy nebylo ani mouky, ani cukru a kdy jsme na dovoz americké mouky doplatili 3.691 milionů korun. V říjnu r. 1919 nebylo ani brambor dostatek, neboť sotva polovina hladovějícího obyvatelstva obdržela 5 kg brambor na rodinu. 13 měsíců po první světové válce, v prosinci r. 1919, činil příděl hovězího masa na osobu 14 dkg měsíčně. V tomtéž měsíci přinesly časopisy zprávu o neudržitelném stavu v zásobování moukou, brambory a uhlím v Pardubicích, kam namísto 38 vagonů mouky na měsíc listopad bylo dodáno pouze 29 vagonů a místo 90 vagonů uhlí pouze 15 vagonů. Místo zvyšování dávek chleba a moučných výrobků došlo ke snížení. U fy Odkolek se 14. prosince 1919 dva dny neprodával chléb pro nedostatek uhlí, což bylo tehdy zjevem velmi častým.

Projednávajíce kapitolu o výživě našeho lidu musíme si jako při všech ostatních kapitolách uvědomit, že letošní rozpočet je jen zrcadlem našeho hospodářství v prvním roce dvouletého plánu. Dvouletý plán, to nejsou jen čísla, ale to jsou v prvé řadě lidé, kteří musí přeměnit tato čísla ve skutečný život. Na lidech a jen na nich a na jejich dobré vůli, pochopení a nadšení závisí úspěch dvouletého plánu. Pracovní výkonnost na hlavu a směnu v průměru všech zaměstnanců v průmyslu se dnes pohybuje okolo 80 % předválečného výkonu. Dvouletý plán staví jako základní úkol dosáhnout předválečné úrovně a ještě ji zvýšit o 10 %. Chceme-li, aby náš pracující člověk věnoval veškerou energii a všechny své síly dvouletému plánu, musíme se postarat především o něho a o jeho rodinu, zajistit mu fysické předpoklady pro život a odebrat mu pokud možno co nejvíce starostí o živobytí. Je proto základním požadavkem, aby se ministerstvo výživy postaralo v prvé řadě o ty, na kterých buduje dvouletý plán a od kterých také očekáváme, že pomohou dvouletý plán splnit. Různé chyby a omyly letošního roku musí býti výstrahou pro hospodaření v příštím roce. Nesmíme již připustit, aby došlo k poruchám nebo k takovým výkyvům v otázkách distribuce zboží, jakých jsme byli svědky v uplynulých měsících. Napříště nebude možno strpět tu skutečnost, že zatím co se některé kraje utápěly v zelenině a ovoci, v jiných krajích byl v téže době zeleniny a ovoce naprostý nedostatek. Nejsmutnější na tom je ta skutečnost, že postiženy byly právě oblasti hornické, tedy ty, na které mělo být pamatováno nejdříve. Náš lid se dovede uskrovnit, když je toho třeba a když vidí, že prostě určitý druh zboží není. Jak mu však máme vysvětlit a na koho máme přenést odpovědnost, když vidí, že zboží je více než dost na jednom místě, a na druhém místě že už se na stůl nedostane. Stejně tak je těžké vysvětlovat lidem, proč právě v době, kdy bylo jasné, že lze očekávat nadúrodu zeleniny a ovoce, muselo být právě toto zboží dodáváno z Holandska, a když už tomu tak bylo, proč tedy nebylo právě toto zboží dirigováno na příklad na hornický sever. To se stalo v době, kdy všichni povolaní činitelé zdůrazňovali, že především na horníkově práci závisí naše hospodářská obroda. Zajistit klidný chod zásobování znamená tedy zajistit a dokonale zorganisovat distribuci a bezohledně vymýtit všechny zjevy, které - jako se stalo několikrát v tomto roce - se pokoušejí znovu zavést do našeho hospodářského života chaos a anarchii, aby jednak zdiskreditovali nový lidově demokratický režim v očích pracujícího lidu, jednak aby se znovu pokoušeli oživit vyschlé prameny bezpracných zisků.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP