Nakonec zmíním se ještě několika
slovy o ministerstvu techniky, které ve státním
rozpočtu figuruje značnou částkou
6.153,000.000 Kčs a ještě 405 milionů
Kčs z akce UNRRA, z čehož více než
polovina připadá na práce podle dvouletého
plánu. V nynější době je nejakutnější
otázkou, kterou toto ministerstvo má řešit,
otázka organisace technické služby, která
mu byla uložena dvouletým plánem. Neboť
nedomnívejme se, že tím, že jsme zřídili
ministerstvo techniky, jsme vyřídili otázky
technické služby. Vlastní jádro věci
vězí dole, vězí v prvních instancích
této služby, které jsou dnes velmi nedokonale
vybudovány a jsou vlastně výsledkem historického
vývoje, který vedl k nynějšímu
jejich přiřazení ke správě
podniků. Až do roku 1860 mělo totiž staré
Rakousko samostatné technické úřady
a teprve po krisi finanční, která nastala
v letech šedesátých, došlo ne z věcných,
ale z úsporných důvodů k jejich slučování
s politickou správou přičleňováním
k tehdejším okresním hejtmanstvím.
Toto sepětí se neosvědčuje a má
za následek těžké administrativní
závady, které způsobují, že naše
stavební činnost se nemůže rozvinout,
jak by potřebovala, že zejména při zákonu
o stavební obnově a při všech přípravách
pro dvouletku narážíme na těžkou
administrativní nepohyblivost u těchto úřadů.
Slovensko nás v této věci předběhlo.
Tam už od 16. května 1945 jsou zřízeny
a fungují samostatné technické úřady,
a je tedy také v zájmu sjednocení administrativní
struktury mezi českými zeměmi a Slovenskem,
aby byla vytvořena jednotná soustava celostátní,
pro kterou nám právě slovenské zkušenosti
mohou býti vzorem. Je totiž dnešní stav
takový, že technickou službu obstarávají
t. zv. technická oddělení okresních
národních výborů. Ale pro tuto technickou
službu je okres příliš malou jednotkou.
Není totiž únosné, aby každý
okres byl vybaven všemi odborníky technické
služby, které by potřeboval, t. j. odborníky
pro vysoké stavby, silnice, vodní stavby atd. a
pro jiné úkoly, které technická služba
má. Proto se soustřeďuje technická služba
vždycky pro několik okresů u jednoho okresního
národního výboru, čímž
vznikají velké obtíže administrativní,
poněvadž úředníci jsou formálně
podřízeni jednomu okresnímu národnímu
výboru, ale vykonávají agendu v okresech
několika. Je tedy třeba tyto úřady
vytvořiti pro jednotky větší než
okres, pro obvod několika okresních národních
výborů. Tím vzniká velmi složitá,
ale dobře řešitelná otázka sepětí
těchto úřadů v lidovou demokratickou
samosprávu. Myslím, že je to řešitelné
vytvořením určitých sborů,
které by byly vlastně delegacemi okresních
národních výborů, které určitému
přijatému úřadu budou přináležet
a jimž by příslušela rozhodující
moc, ovšem za předpokladu, že budou vybaveny
takovými kvalifikovanými osobami, aby mohly tuto
výkonnost skutečně prokázat.
V tom směru musíme konstatovat, že naše
samospráva má četné vady a že
zejména při provádění zákona
o dvouletce narážíme na její těžkopádnost
a nepohotovost. Těžší problém při
tom je organisace našich zemských úřadů,
kde právě technická služba trpí
těžkou administrativní vleklostí. Už
v tisku jsem poukázal na případy, kde pouhé
doručení výměru trvá dva měsíce,
a dnes právě jsem byl přítomen jedné
poradě, na níž bylo konstatováno, že
ministerstvo techniky pro úkol, náležející
do dvouletého plánu, žádalo určité
vyjádření zemského národního
výboru a po 21/2 měsíci
dostalo sdělení, že nejsou jednotlivé
jeho referáty dohodnuty a že se nemohou vyjádřit.
Myslím, že to je jedna z otázek, na kterých
závisí budoucnost naší samosprávy,
aby si samospráva uvědomila, že kope sama sobě
hrob, když nepřipraví svoji agendu tak, aby
byla nejenom demokratická, ale také pružná
a výkonná.
Máme veliké úkoly před sebou. Dvouletý
plán ukládá ministerstvu techniky, aby provedlo
velkou část agendy, spojené s výstavbou
125.000 bytů, aby provedlo rekonstrukce a úpravy
veřejných budov, silnic atd., a k tomu musíme
mít organisovánu náležitě technickou
službu. K tomu je také třeba, aby ministerstvo
techniky projevilo více aktivity než dosud, aby mělo
připraveny programy své činnosti do budoucna,
aby nečekalo, až když už věc hoří,
a nehledalo teprve potom její řešení.
Příkladem toho je otázka služby zeměměřičské,
kde ministerstvo techniky teprve, když už je připraven
vládní návrh zákona, kterým
se má zeměměřičská služba
nastěhovat do ministerstva financí, si uvědomuje
jeho důležitost pro technické obory a hledá
řešení, ačkoli mohlo věc připravit
dávno. Těmito několika poznámkami
chtěl jsem jenom připomenouti, jak důležité
úkoly připadají technické službě
a jak je třeba také na její budoucí
hospodářské vztahy pamatovat. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je pan posl. Horák. Dávám mu slovo.
Posl. Horák: Vážená slavná
sněmovno, paní a pánové!
Předložený finanční zákon
Československé republiky stanoví státní
rozpočet pro rok 1947 částkou okrouhle 73
miliardy. Na jeho úhradu je předpokládán
příjem v částce 48 miliard, takže
schodek činí celkem skoro 25 miliard korun. Tento
vysoký rozpočet silně zasahuje do hospodářského,
sociálního a kulturního života našeho
státu a našeho národa. Živnostnictvo všech
povolání hledí s obavou vstříc
tomuto rozpočtu, neboť je si plně vědomo
velkého zatížení našeho národního
důchodu a je si také vědomo, že značná
část úhrady musí býti kryta
z výdělku podnikání samostatných
živností. Volá proto po šetření,
a to v prvé řadě ve státní
správě, v úřadech, samosprávných
svazcích a ve všech částech předloženého
rozpočtu.
Není trvale možno, aby náš státní
dluh byl trvale zvyšován. Srovnáme-li náš
národní důchod předválečný
z doby nejlepší hospodářské konjunktury,
vidíme, že činil okrouhle 90 miliard, a v dnešní
době předpokládaný národní
důchod jest odhadován na 160 miliard. To znamená,
že skoro polovici národního důchodu
pohltí náš rozpočet. Je nutné
se nad těmito číslicemi zamyslet, poněvadž
je také otázka, dosáhneme-li předpokládaného
důchodu, když náš důchod bude jistě
klesat v důsledku nedostatku surovin a zvláště
nebude-li možno udržet náš zahraniční
obchod.
Musí býti také snahou vedoucích činitelů
znárodněných podniků, aby byly vedeny
hospodárně podle zásad hospodářského
podnikání tak, aby vykazovaly čistý
zisk, jako každý soukromý podnikatel musí
vydělávat, nemá-li přijít do
úpadku. Tak tomu musí být i u znárodněných
podniků. Je proto nutné, aby znárodněné
podniky, které patří celému národu,
byly postaveny pod řádnou kontrolu a aby byly povinny
předkládat bilance svého hospodaření
tak, jak to činily podniky veřejně účtující.
Obava, že cizina pozná z důvodů konkurenčních
náš skutečný stav, je zbytečná,
neboť bude-li mít cizina zájem o hospodářství
v našich podnicích, tak si vždy opatří
potřebná čísla, jak to dělávala
dříve. Musíme míti na mysli skutečnost,
v jaké jsme. Nejsme národem boháčů,
odstranili jsme kapitalistický systém, jsme národem
drobných lidí a náš důchod je
tvořen jenom prací, pilností příslušníků
českého národa a všech vrstev lidu.
Zchudli jsme válkou, sklady, které zůstávaly
ještě po okupantech, jsou vyčerpány,
a proto tím více musíme šetřit
a vyrábět co nejvíce pro zajištění
blahobytu našeho lidu. Snahou nás všech proto
musí být šetrnost a práce na prvém
místě. Nesmíme žít na vysoké
noze a naši státní domácnost musíme
usměrnit na míru, odpovídající
našim činům. Živnostnictvo volá
po zrušení zbytečných úřadů
i ministerstev, zvláště těch, které
nejsou produktivní, které vznikly v dobách
nacismu a které sloužily válečné
propagaci. Dnes nám často skreslená a jednostranná
propagace nepřinese žádného užitku
a zvláště není potřebná
v demokratickém státě, za jaký se
naše republika vždycky vydávala.
Ve vládním programu se mluví o zjednodušení
a zhospodárnění naší veřejné
správy, ministerstvy a jinými úřady
počínajíc. Jak plníme tento program?
V dřívějších dobách jsme
měli ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.
Toto ministerstvo spravovalo 3 hospodářské
složky v republice a plně vyhovovalo všem požadavkům
na ně kladeným. Dnes jsme z jednoho ministerstva
utvořili ministerstva tři, a to ministerstvo průmyslu,
ministerstvo vnitřního obchodu a ministerstvo zahraničního
obchodu. Tímto rozdělením se agenda nezjednodušila,
ale značně rozšířila. Tak na
př. řemeslník náleží do
ministerstva průmyslu, ale poněvadž prodává
svoje výrobky a taktéž výrobky jinde
vyrobené, náleží také do ministerstva
vnitřního obchodu. A když je to řemeslo
potravní, tedy o něm rozhoduje i ministerstvo výživy,
po příp. ministerstvo zemědělství,
ale i ministertvo zahraničního obchodu. Totéž
jako u řemesla je i u obchodu a v cizineckém ruchu.
Výsledek je, že žádosti živnostníků
musí projít celou řadou kanceláří
ministerstev, a k tomu se druží ještě
různé hospodářské svazy, takže
se často stává, že vyřízení
žádosti trvá ne týdny, ale měsíce
a materiál mezitím podléhá zkáze
a stává se méněcenným. Pan
ministr průmyslu Laušman na sjezdu řemeslníků
přislíbil ochranu živnostenského podnikání
a řekl: "I když naše republika bude jednou
socialistická, řemeslo vždy čestně
obstojí. Lidská potřeba si vynutí
jeho udržení." - Tato slova na sjezdu pronesená
vzal celý řemeslný stav na vědomí
s povděkem a s velkou nadějí do budoucnosti.
Skutečnost dnes je však zcela jiná. Letos v
měsíci červnu při projednávání
požadavku zemědělského družstevnictví,
aby dobytek byl zpeněžován jednatelsky v mase,
bylo svazem pro dobytek, maso a ryby dovoleno zemědělským
zpeněžovacím ústředím,
spol. s r. o. v Praze a v Brně, a firmě Drusod prováděti
na zkoušku porážení dobytka na jatkách.
Ani jedna z těchto firem neměla k tomu vlastní
živnostenský list. Při jednání
na ministerstvu výživy bylo výslovně
konstatováno, že tato skutečnost není
na závadu, protože jde o pouhou zkoušku. Uplynulo
však půl roku a z této zkoušky bez živnostenského
listu se stalo zařízení trvalého provozu
živnosti řeznické. Bylo by dobré, kdyby
nám bylo sděleno příslušnými
úřady, jak tyto zkoušky dopadly, a to zejména
v tom směru, jaký prospěch z toho měl
zemědělec a jaký spotřebitel.
Druhý případ, jak vypadá ochrana soukromého
podnikání: Svaz pro dobytek, maso a ryby připustil
svým výměrem ze dne 31. října
t. r. Zemědělské ústředí
pro zpeněžování dobytka na Moravě,
spol. s r. o. v Brně, k provozování řeznictví
bez výseku v 18 politických okresech na Moravě
v 26 rozdělovnách. Tímto rozhodnutím
porušil svaz zákon v několika směrech.
Ministerstvo průmyslu vydalo oběžník
ze dne 2. prosince 1945, kterým se upravuje povolování
nových živností a v podstatě zakazuje
zřizovati nové podniky. A tu se řezníci
právem táží, pro koho vydalo ministerstvo
nařízení o zákazu zřizovati
nově podniky, když ministerstvo samo protěžuje
zřizování nových prodejen? Či
snad zákony a nařízení neplatí
na družstva a pod.?
V dnešní době se příliš
mnoho mluví o distribuci zboží a nedostatek
zboží v obchodech se svaluje na obchodníka
a výrobce. Tu je nutné podívat se pravdě
do očí a přiznat své chyby. Nechci
se zmiňovat o nedostatku textilií a o šmelině;
bylo zde již odpoledne o ni mnoho mluveno. Mohu prohlásit
za všechny řemeslníky a obchodníky,
že vítají to, co zde bylo řečeno,
aby černý obchod byl co nejpřísněji
stíhán, ale přáli bychom si, aby nám
také bylo řečeno, jakého povolání
chycení šmelináři jsou, poněvadž
šmelina se neprovozuje v řadách obchodnictva.
(Potlesk.)
Ale, vážení, to, co se děje s textiliemi,
děje se také se zbožím potravinářským.
Zboží, které má osladit hlavně
našim dětem svátky vánoční,
je v obchodě nedostatek, ale na černém trhu
se prodává čokoláda z národních
podniků, v časopisech, v rozhlase se hlásilo
příliš předčasně, co vše
se dostane domácnostem na vánoce. Zatím zůstalo
jenom při slibech. Obchody zejí prázdnotou,
zatím co ve skladištích v Praze, v Brně,
Moravské Ostravě jsou značné zásoby
čokolády, cukrovinek z UNRRA, které podléhají
zkáze, dokonce tak, že určitá část
této čokolády musela být dána
ke zpracování řemeslným podnikům.
Bylo by jistě lépe rozdělit toto zboží
konsumentům, neboť nám vznikají velké
škody na kvalitě zboží a výlohy
spojené s uskladněním budou převyšovat
skutečnou cenu zboží. Živnostnictvo také
právem volá po zrušení hospodářských
svazů, které jsou brzdou rozdělování,
a bohužel ani velké ztráty zkaženého
ovoce nepřinesly nápravu a v chybách plujeme
dále.
Tu dovolte, abych se zmínil o rozpočtu ministerstva
průmyslu, kde jsou zařazeny položky pro účely
řemeslné. Je to zvelebovací služba,
podpora řemesla a péče o řemesla,
na které je preliminována částka okrouhle
10 mil. Kčs. Tato částka v rozpočtu
uvedená a vydaná nebude pasivní, nebude nikdy
ztracena, neboť to není částka neproduktivní,
ale bude vrácena státu s úrokem ve formě
daní a poplatků. Doba technického pokroku
má velký vliv na veškeré řemeslné
podnikání; proto je povinností postarat se
v prvé řadě o náš dorost, aby
byl řádně vyškolen pro úkoly,
které jej v budoucnosti očekávají.
Z těchto důvodů musíme budovat ústavy
pro zvelebování živností, kde se dostane
mladým lidem praktických znalostí a vědomostí.
Je to zbožíznalství všeho druhu, účetnictví,
daňové zákony, sociální zákony
a vědomosti o všech občanských právech
a povinnostech řádného občana demokratické
republiky. Musíme podpořit učňovské
a řemeslné výstavy, odměňovat
výkonnost dorostu a tak vést mládež
k poctivé práci, svědomitosti a vypěstovat
u ní lásku k povinnosti. Živnostenské
školství musí odpovídat novému
duchu; musí být zařízeny řádné
dílny, učitelstvo těchto škol učňovských
musí být postaveno na roveň učitelům
škol občanských.
Mladým živnostníkům musí být
umožněna cesta do ciziny, aby shlédli práci
a výrobky v jiných státech a vybrali si to
nejlepší pro naši domácí výrobu.
Na sociální péči je preliminována
částka 3,3 mil. Kčs. Bylo by si přáti,
aby se všem samostatným podnikatelům vedlo
v naší demokratické republice tak dobře,
aby nikdo ve stáří nebo v nemoci nebyl odkázán
na podpory a milodary. Bohužel doposud tomu tak není.
Živnostník ve stáří není
nijak zabezpečen. Připravuje se sice národní
pojištění, do kterého má býti
zapojen i stav samostatně výdělečně
činných osob, živnostnictvo však volá
hlavně po pojištění starobním
a invalidním, neboť nemocenské krátkodobé
pojištění, jak je připravováno,
chrání člověka pouze v nemoci, ale
nezajišťuje život živnostníka ve stáří
ani v invaliditě, ani nezajišťuje slušný
život jeho rodiny.
Na lidovou uměleckou výrobu je stanovena částka
25 milionů Kčs. Částka tato, bude-li
jí rozumně použito, znamená nejen zabezpečení
výroby, ale stane se i velkou hospodářskou
pomocí drobným domácím výrobcům.
Řádně vedená organisace výroby
může dosáhnout velkého úspěchu
nejen v tuzemsku, ale i na zahraničních trzích.
Částky v rozpočtu uvedené ve prospěch
živnostenského podnikání vrátí
se státní pokladně ve formě daní
hlavně pilnou prací.
V historických zemích máme podle poslední
statistiky 14.600 průmyslových závodů,
které zaměstnávají 1,067.060 zaměstnanců,
v řemesle je 177.400 závodů a zaměstnávají
celkem 490.000 zaměstnanců. Z toho je vidět
důležitost živnostenského stavu, neboť
přes 45 % pracovníků je činných
v řemeslné výrobě. Připočteme-li
k tomu pracující členy rodiny, přijdeme
k číslům přes jeden milion osob, které
se živí výrobou řemeslnou. Škoda,
že nemáme přesnou statistiku o obchodu a statistiku,
kolik daně důchodové a kolik daně
výdělkové zaplatí drobní podnikatelé
a kolik závody průmyslové i znárodněné.
Živnosti zapojují se také plně do dvouletého
plánu. V této dvouletce jde o opravu 125.000 bytů,
a tu se táži, kdo bude tyto práce konat, kdo
je bude provádět? Budou to drobní stavební
řemeslníci, a tu ke splnění tohoto
úkolu musí obdržet v plné míře
potřebný materiál a dostatek pracovních
sil. Nesmí se stát, aby úřady ochrany
práce bez dohody s podnikem odvolávaly zaměstnance
do různých brigád, které nepřinášejí
žádného užitku, a znárodněný
průmysl nesmí být protežován
materiálem na úkor malých řemeslných
podniků.
Zákon o dvouletém hospodářském
plánu zaručuje sice všem druhům podnikání,
ať státního, samosprávního či
znárodněného nebo soukromého či
družstevního, plnou rovnoprávnost. Přes
tento zákon však nemáme nikdy zaručenu
jistotu našeho soukromého podnikání
a živnostnictvo žije neustále v nejistotě
o svoje existence.
Slova parlamentních zástupců, pronášená
na veřejných schůzích, zbavují
živnostnictvo důvěry k vládnímu
prohlášení, neboť pronesené výroky,
jako "soukromé podnikání jenom trpíme"
nebo výrok "obchod je vředem na těle
národa a musí být vyoperován",
nepřinesou důvěru a klid v národě.
Je nutné, aby i náš rozhlas byl usměrněn,
aby nebyl doménou jedné složky národa,
a mluví-li se o složce pracující třídy,
pak se musí mluvit také o pracujícím
živnostníku. Živnostník nepracuje pouze
osm, ale deset až dvanáct hodin denně za spolupráce
všech členů své rodiny. Nám,
vážení, neprospěje štvaní
jednoho stavu proti druhému. Nám pomůže
jen a jen spolupráce všech lidí dobré
vůle (Potlesk.), klid v podnikání,
právní pořádek a právní
jistota.
Žádám, aby moje vývody byly vzaty v
úvahu u vládních činitelů i
parlamentních zástupců a aby dosavadní
chyby byly uvedeny do pořádku.
Živnostnictvo všech povolání a stavů
nikdy národ a stát nezklamalo. Nezklamalo ani v
době válečné a nezklame ani při
plnění dvouletého hospodářského
plánu. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dávám slovo
dalšímu řečníku, kterým
je pan posl. Doležel.