Pak se nám otázka berní reformy objeví
v celé své hmatatelnosti. Práce je základem
veškerého blahobytu a veškerého bohatství
v lidské společnosti a musí býti proto
odměna za práci daňovým systémem
respektována tak, aby pracovník nebyl znechucen.
Musí býti proto zvýhodněn ten, kdo
pracuje více, kdo lidské společnosti přináší
více prostředků, více bohatství.
Ale nejenom takto nutno korigovat naše názory na zdanění
pracovního důchodu, nýbrž je nutno v
nové porevoluční společnosti hodnotiti
také názor na nepřímé daně.
Jestliže daň z obratu při generální
paušalisaci ukáže všecky znaky nepřímých
daní, není možno hodnotiti její účinky
tak, jak ve staré liberalistické společnosti
se projevují účinky spotřebních
daní. Potom ovšem daň z obratu nebude ani handicapem
pro náš vývoz, o nějž máme
všichni jistě stále největší
zájem.
Ale nejenom daňová konstrukce je rozhodující
pro berní politiku státu, také vybírání
daní, protože to může buď kladně
nebo záporně ovlivňovati postoj občana
vůči státu. Je povinností státu
vybírati daně tak, aby poplatník byl pokud
možno co nejméně znepokojován, i když
snad theoretické zásady tkvící v minulých
pojmech vrchnosti a poplatníka jsou tím porušovány.
Jednoduchost a snadnost techniky vybírání
daní může míti pro vývoj státního
myšlení občana tak důležitý
význam, že se může klásti na roveň
ve svých důsledcích vybudování
obranného systému opevnění proti vnějšímu
nepříteli. A tedy jistě stojí za to,
těmto zřetelům obětovati poučky
a zásady, které vyplynuly z úplně
jiných hospodářských a společenských
vztahů.
Každý nezaujatý člověk poctivě
přizná, že finanční správa
nyní se snaží co nejpoctivěji vybudovati
si nový, přátelštější
poměr k poplatnictvu. Jestliže se podařilo
zvládnouti tak těžkou a komplikovanou agendu
majetkových dávek, bylo to jen proto, že finanční
správa snažila se poplatníku v jeho povinnostech
co nejvíce pomoci a splnění povinností
mu co nejvíce usnadnit.
Zákon sám byl velmi komplikovaný, poněvadž
se snažil vystihnouti všechny i mimořádné
okolnosti a situace polatníkovy a býti, pokud je
to jen možno, nejspravedlivější. Tato
snaha ovšem vedla k takové složitosti zákona,
že finanční správa byla nucena mobilisovati
pomocné orgány ve formě přijímacích
komisí, kde působilo celkem 10.000 úředníků,
kteří poskytovali poplatníkům nejenom
radu, nýbrž také účinnou pomoc,
takže v českých zemích občanstvo
svoji povinnost splnilo v termínu téměř
na sto procent. Jen v zemi české bylo podáno
2,413.000 přihlášek, z čehož bylo
jenom 67.000 žádostí o prodloužení
lhůty k přiznání. Ale to není
všecka práce, která očekává
finanční správu. Je nutno zpracovati na 17
milionů kusů přihlášek k vázaným
vkladům a půl druhého milionu přihlášek
životních pojistek a cenných papírů.
Jestliže finanční správa je schopna
takového výkonu, je vidno, že nikoliv duch
úřednictva a finanční správy,
nýbrž duch předpisů a zákonných
norem způsobuje situace, kdy poplatník se dostává
do nepřátelského postoje vůči
státu. Tyto zákonné normy nejsou vždycky
sdělávány se zřetelem na jejich praktickou
aplikaci. Proto jest vítati, že finanční
správa se snaží zavedením celé
řady poradních komisí zajistiti si všechny
předpoklady pro hladké provádění
norem, ale sebeideálnější organisace
finanční správy nemůže vykouzliti
ani v přítomnosti, ani v budoucnosti taková
zařízení, která by poplatníkovi
jeho daňové břemeno snížila na
minimum při maximu požadavků na státní
správu. Má-li býti daňové břemeno
malé, musí býti i malé požadavky
na státní pokladnu, a když vzhledem k různým
okolnostem to není možné, musí býti
státní vydání co nejhospodárnější
a co nejsnadněji kontrolovatelná.
Jest proto vítati zřízení úsporné
parlamentní komise, která při sestavování
nových zákonů bude jistě dbáti
na to, aby se při každém novém zákoně
také vypočítalo a zjistilo, jaký náklad
takový zákon přináší,
a event. aby na nově požadovaný náklad
byly opatřeny příjmy. Není jistě
důstojné jedním dechem klásti požadavky
a týmž dechem odsuzovati finanční správu,
že poplatníky nadměrně zatěžuje.
Každý účet má stranu "Má
dáti" a "Dal", a mezi těmito stranami
má být rovnováha. Vedle číselné
rovnováhy by měla být ještě rovnováha
společenské účelnosti a hospodárnosti,
a to tím spíše nyní, když jsme
státem zchudlým, válkou ožebračeným,
a kdy stojíme na prahu nového života, kde řízením
hospodářství chceme vytvářeti
nové předpoklady šťastnějšího
a lepšího života.
Tyto všecky důvody nás vedou k tomu, že
musíme prohlásiti rozpočet na r. 1947 za
dobrý a budeme my, komunističtí poslanci,
pro něj hlasovat. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Uděluji slovo
dalšímu řečníku, jímž
je p. posl. inž. dr Ješ.
Posl. inž. dr Ješ: Paní a pánové!
Ve státním rozpočtu na příští
rok vzbudila jistě zklamání nás všech
položka, týkající se znárodněných
podniku, která pouze velmi nedokonale vyjádřena
v důvodové správě, očekává
příjem, resp. rozdíl mezi zisky a ztrátami
pouze 280,000.000 Kčs. Bylo by ovšem velmi nesprávné
posuzovat tyto podniky jenom podle tohoto výsledku a neuvědomit
si, že tu je značná rozdílnost nejen
mezi jednotlivými odvětvími podnikání
- poněvadž je tu řada odvětví
aktivních, jež dohromady dávají zisk
vyšší než dvě miliardy, proti tomu
však jsou vyvazována odvětvími pasivními
- ale i v rámci těchto jednotlivých oborů
jsou některé podniky, které vykazují
dobré finanční výsledky, a jiné,
které je opět vyvažují ztrátami.
Myslím, že je nezbytně nutno, abychom i pro
příští rok žádali naléhavě,
aby byly podávány veřejnosti cifry pokud
možno úplné, aby byly objasňovány
všechny příčiny a okolnosti, které
takové nebo onaké výsledky způsobují
nebo které je ovlivňují, abychom tak zabránili
právě oněm neodůvodněným
a paušálním kritikám, které mnohdy,
zveličujíce neúspěchy, snaží
se znehodnocovat celý systém znárodněného
podnikaní.
Abych ozřejmil na charakteristickém příkladě,
s jakými obtížemi a nesnázemi se setkává
znárodněné podnikání, uvedu
několik dat z oboru podnikání báňského.
Ve státním rozpočtu na příští
rok je předpokládáno pasivum 756 mil. Kčs.
Letošní výsledky nejsou ještě přesně
známy, ale odhady jejich se pohybují kolem částky
900 mil. za rok 1946. Při tom je nutno hned říci,
že jsou mezi důlními podniky podniky aktivní
- zejména severočeské a falknovské
hnědouhelné doly - a naproti tomu jiné doly,
kamenouhelné, vykazují velmi značné
ztráty, zejména doly moravskoostravské. Velkou
část ztrát činí i náklad
ústředního ředitelství, pohybující
se ve výši asi 30 mil. Kčs.
Příčiny těchto ztrát jsou několikeré.
Jednak jsou to pozůstatky z doby okupace, nedostatečná
příprava prací a důležitých
opatření, která jsou v tomto oboru nutná,
opotřebení strojního zařízení
a vydrancování dolů, dále je to nedostatek
kvalifikovaných pracovních sil, nutnost zaměstnávat
mnohdy horníky přestárlé, kteří
už nemohou podat takový výkon jako mladí
lidé, nedostatečný příliv dorostu,
ale jsou zde také okolnosti mimo vlastní pracovní
výkon ležící, zejména velký
počet svátků, který nám doposud
ubíral mnoho z pracovní doby. Dále je tu
poměrně vadná organisace práce, je
tu nesoulad mezi vývojem mzdové hladiny a politikou
cenovou a jsou tu konečně i značné
ztrátové položky, vznikající
z velkého zadlužení a úrokové
služby. Přesto přese všecko nemůžeme
zatajovat, že výkon v důlním podnikání
nedosáhl doposud zdaleka takové výše,
jakou bychom si přáli. V poměru k roku 1937
vykázal výkon na jednoho muže a směnu
v kamenouhelných revírech pouze 62 % výkonu
z roku 1937, v hnědouhelných revírech 75
%, takže za tohoto stavu ani ve dvouletém plánu
nemůže býti kalkulováno s výkonem
předválečným, nýbrž pouze
90 %. Počet dělnictva v revírech kamenouhelných
činí v prvním pololetí letošního
roku okrouhle 60.400 a je o 39 % vyšší než
předválečný, ačkoliv těžba
klesla o 22 %. V hnědouhelných revírech činí
počet dělnictva 43.300, t. j. o 45 % více
než před válkou, ačkoli těžba
stoupla pouze o 4 %. Při tom je důležité
si uvědomit, že to nevězí v dělnictvu,
pracujícím v dolech, přímo pod zemí,
nýbrž v povrchových pracích, neboť
v roce 1937 pracovalo v revíru moravskoostravském
v dolech 22.750 dělníků, na povrchu pouze
5.090, tedy poměr dolu k povrchu 41/2:1.
Letošního roku máme v dole 29.000, na povrchu
11.000, tedy poměr 2.9:1, t. j. počet dělnictva
v dole se o mnoho nezvětšil, ale na povrchu se zdvojnásobil.
Z toho vyplývá, že mzdový náklad
na jednu tunu zužitkovatelné těžby v tomto
revíru, který v r. 1937 a 1938 se pohyboval mezi
27 a 28 Kč, letošním rokem dostupuje 140 a
150 Kčs, t. j. pětinásobku. A k tomu přistupuje
zvýšení sociálních nákladů
v důsledku nové úpravy dovolených,
deputátů atd., takže tyto sociální
náklady činí úhrnem 54 % mzdy, t.
j. 66 Kčs na tunu uhlí, kdežto v r. 1937 činily
pouze 22 %. V tom je obsaženo nemocenské, provisní
a úrazové pojištění a 4 % rodinný
příspěvek v úhrnu 24 %, příbytečné
2 %, placené dovolená 7 %, placené svátky
5 %, deputáty 12 % a jiné náklady 4 %. Chtěl
bych tady upozornit, jak důležité by bylo to,
o čem se zmínil prve pan kol. Spáčil,
aby nám státní rozpočet podával
přehled i o některých složkách
jiných, procházejících státní
pokladnou. Neboť tyto sociální náklady,
které nejeví se v žádných veřejných
rozpočtech, činí veliké položky,
které rovněž tvoří sociální
službu. V této těžbě uhelné,
počítáme-li s výkonem, předpokládaným
pro dvouletku, asi 40 mil. tun obojího druhu uhlí,
přesáhnou tyto sociální náklady
21/2 miliardy. A tady bych právě
nesouhlasil plně s tím, co říkal pan
kol. Spáčil, že by se totiž z osobních
výdajů veřejné správy měly
vylučovat pense, které netvoří vlastní
režii. Také tyto sociální náklady,
které nese výroba, jsou náklady, které
přímo nevedou k výkonu, ale jsou bezesporně
režií výroby, tudíž také
pense veřejných zaměstnanců, což
je vlastně doplatek za práci, ovšem dříve
vykonanou, ale v průběhu let přece jenom
tvořící stálou položku, která
také tvoří stálou režii veřejné
správy.
Dalším zjevem, který v báňském
podnikání pozorujeme, je zvyšování
počtu úředníků, v r. 1937 bylo
v ostravském revíru v dolech 1020 úředníků,
na povrchu 1360, v r. 1946 v dolech 1.100, t. j. zvýšení
pouze o 8 %, ale na povrchu 3.100, t. j. zvýšení
o 130 %. Tedy zase se nám ukazuje to, o čem mluvil
posl. Firt, ta druhá armáda veřejné
správy. To je onen aparát úřednický,
který zase zatěžuje režii výroby,
ale který po mnohých stránkách koná
službu pro veřejnou správu. Musíme si
stále uvědomovat, že úspornost ve veřejném
hospodářství sama o sobě nestačí,
nebudeme-li také snižovat tyto administrativní,
méně produktivní náklady v těžbě
průmyslové a v jakémkoli podnikání
hospodářském, poněvadž tam je
také zdroj nepoměru mezi úrovní cenovou
a důchodovou. Přesto, že tyto okolnosti už
do značné míry vysvětlují ztráty
v uhelném podnikání, nemůžeme
si také neuvědomit, že se menší
výkonnost projevuje ještě ve zjevu, který
nelze dobře čísly vyjádřit,
t. j. ve zhoršené kvalitě uhlí. Tato
zhoršená kvalita vzniká příliš
kvapným dolováním, nedostatečným
čištěním, nedostatečným
tříděním, způsobuje nám
zase veliké ztráty v jiných oborech průmyslových
a v dopravě. Když uvážíme všechny
tyto okolnosti, tedy se nám ukazuje, že přihlédneme-li
ke kvalitě, dnešní cena uhlí už
dostupuje indexu u ostravských dolů 350, u jiných
300 proti roku 1938. Kalkulace, podle kterých nejvyšší
úřad cenový na podzim loňského
roku upravoval cenovou hladinu, ukázaly se téměř
ve všech oborech neodůvodněnými a nedaly
se uskutečnit. Také cena uhlí, která
tehdy byla stanovena pouze o 90 % výše, ukázala
se neúnosná a ukazuje se neúnosná
i dnes, poněvadž na jedné tuně uhlí
dostupují ztráty až 200 Kčs. Tedy při
tomto stavu není možno setrvat, musíme hledat
odpomoc musíme hledat možnosti, abychom výkon
dolů zvýšili tak, aby při únosné
ceně uhlí mohly podniky tohoto oboru vykazovati
státu stále menší a menší
ztráty a dospět na konec k zisku. Je nepochybné,
že v blízké době se nám nepodaří
zvýšit výkon tak, jak by to tento požadavek
vyžadoval, a nezbývá, než se rozhodnout
mezi dvojím zlem: buď nést dále tyto
velké ztráty ve státním rozpočtu,
anebo přenést ztráty na konsumenta v ceně
uhlí. Tertium non datur.
K té cenové politice bych si dovolil podotknout,
že ony vadné kalkulace, se kterými se setkáváme,
jsou mnohdy takového druhu, že způsobují
naprostou nerovnoměrnost v poměrech výrobních
různých druhů podnikání. Vidíme
na jedné straně obory, jak jsem se právě
zmínil, které pracují s velikými ztrátami.
Ale vidíme, že jinde nejvyšší úřad
cenový schvaluje kalkulace, které nelze nazvat jinak
než neodbornými nebo nepřezkoumanými.
Uvedu příklad jedné takové kalkulace,
kterou nedávno schválil nejvyšší
úřad cenový. Při jistém výrobku
je kalkulováno na jedničku mzdy 6,80, jiné
náklady 12.60, dovoz surovin 3,6, úhrnem tedy výrobní
náklady 23 Kčs. Surovina - jde o zahraniční
surovinu - dělá 107 Kčs, amortisace a jiné
6 Kčs, dohromady 136 Kčs. Ale teď přijde
to zajímavé. Na tuto tak zv. výrobní
cenu přiráží se 15 % režie, což
činí 35 Kčs. Ovšem to není 15
% z těch 136, nýbrž je to 15 %, počítaných
až z té konečné ceny, která nakonec
vyjde. Dále se připočítává
zisk, označený 6 %, ale činící
20 Kčs, což je ve skutečnosti 15 % z těch
136, a teď se k tomu připočítá
ještě zvláštní daň výdělková
ve výši dvojnásobku toho zisku, to jest 30
korun. Tedy zde podnik při kalkulaci vychází
z toho, že potřebuje takový a takový
zisk pro sebe, a poněvadž daň výdělková
se odhaduje asi na dvě třetiny vykázaného
zisku, tedy on si prostě tu daň výdělkovou
ve dvojnásobku toho, co sám pro sebe potřebuje
ještě připočítá. K tomu
ještě přijde provise 2 koruny a daň
z obratu 7 korun, takže výsledná cena je 230
korun, čili úhrnný rozdíl mezi výrobní
a prodejní cenou je 94 Kč, to je 69 % výrobní
ceny a z toho, nepočítáme-li provisi
a daň z obratu a režii, připadá na zisk,
tak jak se v účetních knihách má
vykazovat, 49 %. Tedy toto ovšem není žádná
kalkulace, kterou by bylo možno považovat za únosnou,
a takto započítávaná daň výdělková
není potom daní výnosovou, nýbrž
je to daň spotřební, je to vlastně
daň obratová, a my tady započítáváme
do ceny výrobku vlastně mnohonásobně
zvýšenou obratovou daň. Tak by tomu ovšem
bylo tehdy, kdyby tato kalkulace byla opravdu upřímná.
Ale ona upřímná není.
Právě na základě takovýchto
kalkulací vypočítal pan ministr průmyslu
ve svém exposé v rozpočtovém výboru,
že znárodněné podniky vynesou v příštím
roce na zvláštní dani výdělkové
2.700,000.000 Kčs. Pan ministr financí ovšem
byl střízlivější a v příjmové
položce ministerstva financí počítal
s výnosem zvláštní daně výdělkové
ne pouze pro znárodněné podnikání,
ale pro všechno podnikání, jenom 1.300,000.000
Kčs, tedy méně než polovičku
toho, co očekává ministerstvo průmyslu
pouze od znárodněného podnikání.
Tedy zde je, prosím, vidět, co to znamená
pro cifry, které se předkládají veřejnosti.
Není to nic spolehlivého, jsou to všechno jenom
cifry, které jsou založeny na různých
podkladech, na různých způsobech výpočtu,
a tak je veřejnost úplně matena a neví,
co si má o těchto věcech myslit. Tedy musíme
znovu a znovu žádat, aby všechny tyto věci
byly veřejnosti předkládány úplně,
s jasnými definicemi a s jasným odůvodněním.
Nemůžeme se spokojit s tím, že se říká,
to jsou odhady, ony se odhady mohou lišit. Odhady se mohou
lišit, ale výnos daně výdělkové
se platí podle výsledků minulého roku,
a tedy měsíc před skončením
toho roku nemohou se už odhady lišit o 100 %, nýbrž
o částku značně menší,
Tedy prosím, odhadování musí mít
také svoje meze a musí se také určitým
způsobem přidržovat skutečnosti.
V této souvislosti, když mluvím o nesnázích,
se kterými se setkává znárodněný
průmysl, zmíním se také o otázce,
na kterou již narazil jeden z pánů řečníků,
o znárodňování stavebních podniků,
pro které se někde provádí dlouhou
dobu už agitace. Musíme si právě být
vědomi, jak je to velice odpovědná věc,
provádět znárodňování,
a že to nelze řešit nějakými resolucemi
nebo nějakými agitacemi, kde se dá snadno
získat souhlas, ale kde se nedomýšlejí
důsledky. Uvádí se často na podporu
tohoto požadavku, že prý stavebnictví
má před sebou tak veliké úkoly ve
dvouletce, že by je nemohlo zmoci, kdyby se k tomu nevytvořily
zvláštní orgány. K tomu bych si dovolil
uvésti jenom tolik, že podle zjištění
dr Stádníka v jeho knize o národním
důchodu činil celý obrat stavebního
podnikání v době předválečné
v průměru let 1929 až 1938 ročně
4.5 miliardy korun předválečných a
dostupoval v konjunkturních letech až 6.5 miliardy.
Poněvadž dnes jsou stavební náklady
nejméně čtyřnásobné,
tedy můžeme počítat, že to odpovídá
při nynější měnové jednotce
ročnímu obratu 18 až 26 miliard Kčs.
Dvouletka předpokládá celkové stavební
investice 40 miliard a poněvadž musíme počítat,
že v prvním roce, než se podaří
administrativní aparát dát do chodu, se dá
prostavět pouze menší část, tedy
snad 15, snad 18 miliard, připadne na druhý rok
22 až 25 miliard, a to je pořád ještě
méně než to, co zastalo stavební podnikání
před válkou bez zvláštních opatření.
Co dnes stavebnímu podnikání chybí,
není nedostatek podniků, naopak je jich nadbytek,
ale chybí mu dělnictvo, pracovní síly,
chybí mu stavební hmoty, chybí mu strojní
vybavení. Těmito prostředky lze výkonnost
stavebnictví zvýšit, ale ne novým organisováním
podniků, zejména když má být
k tomu použito konfiskátů německých
a kolaborantských stavebních firem, nehledíc
k právní stránce té věci; domnívám
se, že podle dnešního právního
stavu nelze vytvářet národní podniky
v odvětví stavebních podniků. Pokud
jde o politickou stránku věci, společnou
dohodou Národní fronty a všech jejích
složek bylo dohodnuto, že znárodňovací
akce je skončena. Hospodářské důvody
mluví pro to, že právem a s plným rozmyslem
nebylo stavební podnikání pojato do znárodňovací
akce podle dekretu č. 100 z r. 1945. Stavební podnikání
není totiž žádnou akumulací reálného
kapitálu, tak jak je to u průmyslového podniku.
Nevyžaduje žádných budov nebo trvalých
zařízení na využití energie,
jako je tomu u dolů, u energetických podniků
atd. Celé jeho provozní prostředky tvoří
pohyblivý park stavebních strojů, který
může být snadno zlikvidován, rozdělen
a použit jiným způsobem, aniž by byl poután
k nějakému organisačnímu centru.
Ale je tady ještě morální stránka
té věci. Stavební podniky, které byly
konfiskovány a které jsou dnes podnárodními
správami, náležely za války osobám
státu nepřátelským a pracovaly za
jejich vedení záměrně a úmyslně
ve prospěch německé válečné
potence. Prováděly stavby, prováděly
veliké práce a získávaly na nich značné
zisky, ale nejenom to. Měly možnost opatřovat
si jak pracovní síly, tak inventář,
což bylo českým podnikům odepřeno,
naopak těmto českým podnikům byly
záměrně pracovní síly odebírány
a byl jim zabavován inventář. Měli
bychom tedy dnes stav takový, že tyto podniky, které
vyrostly za války nezdravým tempem a za využití
válečné konjunktury, zůstaly by zachovány
jako podniky veliké, mamutí, s nimiž by ovšem
bylo těžko konkurovat podnikům, které
jsou oslabeny právě oněmi okolnostmi, jež
jsem uvedl. Tedy zdá se mi, že právě
na prahu dvouletky neměli bychom se zabývat agitacemi,
které jsou v rozporu s programem Národní
fronty, které by byly s to klid ve stavebním podnikání
nejen rozrušit a jeho výkonnost by se nikterak nezvýšila.