Když se ministerstvo zemědělství prostřednictvím
Jednotného svazu českých zemědělců
ptá na našich vesnicích zemědělců
na názor na různé osnovy zákonů,
proč se tímto způsobem nezeptá všech
hospodářů, co mohou za svých poměrů
vyrobit a dát pro zásobování lidu?
Proč se nezeptá, jak jsou spokojeni s dosavadním
vedením nové zemědělské politiky?
Proč se nezeptá, jak jsou spokojeni s cenami? Tímto
způsobem získala by se jistě čísla,
se kterými by pak příslušná ministerstva,
zejména ministerstvo výživy, mohla hospodařit
a vyrovnala by tak dovozem a vývozem vše, čeho
by bylo zapotřebí. Takto získaná čísla
byla by jistě pravděpodobnější
než čísla nařízená, která
při nesplnění předpokladů ve
výrobě budou vždy jen problematická
a opravdu pomyslná. K tomu je zapotřebí zemědělcům
zajistiti odběr a zpeněžení přihlášených
výrobků a předem stanoviti, což jest
nejhlavnější, pevné jednotné
ceny za zemědělské výrobky, aby se
každý hospodář podle svých výrobních
možností mohl zaříditi a nemusel pak
schůzováním domáhati se svých
práv a uznání ceny svých zemědělských
výrobků jako spravedlivé mzdy za svoji práci.
Přece obdobným způsobem se postupuje i u
ostatní výroby v průmyslu, kde se zeptá
vždycky Plánovací úřad na výrobní
možnosti toho či onoho průmyslového
závodu a na základě toho pak sestaví
celý plán výroby. V zemědělské
výrobě, vážení přátelé,
je však dnes důležitější,
abychom znali přesně vyživovací plán
ministerstva výživy, než abychom zařazovali
do zemědělství zase nové sekvestry
a známé - podle nacistického okupantského
systému - vnucené správy ve funkcích
opatrovnických správců, navrhovaných
v zákonu o zajištění zemědělského
výrobního plámu. (Potlesk.)
Přestaňme již jednou s vymýšlením
neproduktivních povalečských funkcí,
zejména v zemědělství, jejichž
činnost v četných případech
končí u soudu s trestním činem zpronevěry.
Máme národní výbory, máme odborovou
organisaci zemědělců, kteří
musí rozhodně stačit na to, aby dané
úkoly byly splněny. Opatrovnický správce
nerozřeší těžké problémy,
před kterými stojíme, poněvadž
jsou rázu hlubšího. Zemědělci
potřebují ke své práci klid a jistotu
a tak jako vždycky vykonají bez nucení pro
stát a národ vše, co je v jejich silách.
Je to hlavně malý a střední zemědělec,
a to zde musím zdůraznit, který pracuje se
svou rodinou ve svém hospodářství,
který nese všechnu tíhu zemědělské
práce a je také jediným představitelem
zemědělské výroby. Těchto obětavých
pracovníků musíme si nejvíce vážit,
všímat si jejich těžkého života
a umožnit jim za jejich poctivou práci slušnou
životní úroveň.
A proto říkám zde otevřeně,
slavná sněmovno, že kdo provádí
politiku ať cenovou anebo jakoukoliv jinou tak, že to
zemědělství ubíjí, je největším
sabotážníkem. (Potlesk.) Dokud příslušní
činitelé na odpovědných místech
nevyřeší otázku disparity cen zemědělských
výrobků s cenami výrobků průmyslových
a nezajistí rentabilitu zemědělského
podnikání, prohlašuji, že nikdo z nás
zemědělců nevěří a nemůže
věřit, že je to s námi myšleno
dobře. Řekli jsme si o věci již dávno
svoje názory a podali svoje interpelace. (Výkřiky.
Potlesk.)
Je pravda, a uznáváme, že jsme v začátcích
a že se z chyb učíme... (Výkřiky.)
Ale nemáme tam většinu!... ale nesmí
to učení trvat dlouho a nesmí být
na účet poctivě pracujícího
lidu a poplatníků. (Potlesk.) Chci doufat
i věřit, že náš státní
rozpočet i v zatížení poplatníků
dospěl svého kulminačního bodu a že
vláda a úsporná parlamentní komise
podle slibu pana předsedy vlády a pana ministra
financí se všestranně přičiní,
aby šetření státními penězi
bylo prováděno účelně a cílevědomě,
aby příští státní rozpočet
byl únosný a vyrovnaný. My zemědělci,
organisovaní v čs. straně lidové,
vykonáme vše, co je v našich silách, pro
lepší příští a zdárný
vývoj naší osvobozené republiky. (Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík (zvoní):
Dávam slovo pánu posl. Smejkalovi.
Posl. Smejkal: Paní a pánové!
Dovolte mi, abych u příležitosti projednávání
rozpočtu ministerstva zemědělství
zaujal jménem našeho klubu stanovisko k některým
časovým otázkám naší zemědělské
politiky. Posledními událostmi se zemědělská
politika stala ožehavým problémem našeho
politického života. Stalo se tak v okamžiku,
kdy v našem životě hospodářském
z poválečných improvisací přistupujeme
k vážnému pokusu o naprostou konsolidaci našich
hospodářských poměrů. I v zemědělské
politice nemilosrdně a netrpělivě čekají
na vyřešení problémy, které se
řadí jeden za druhým. Odložit je nelze.
Mohlo by se jich nahromadit tolik, že by způsobily
krisi.
Máme-li je řešit v duchu zásad, na nichž
novou republiku budujeme, potřebujeme nastoupit v zemědělské
politice cestu vzájemné důvěry a porozumění.
Nahromaděné zde spory tvoří nebezpečnou
atmosféru, již také tato sněmovna je
obrazem, která znesnadňuje rychlé řešení
zemědělských otázek. Ovzduší
bojů, sporů, nedůvěry a vzájemného
podezřívání, neupřímnosti,
negace, nedemokratických postupů v provádění
zemědělské politiky a její kořistné
zneužívání k politickým cílům
nesou jako přímý následek vytvoření
situace, ve které dnes jsme.
Strana naše považuje za nutné upozornit na tento
stav a na společnou odpovědnost všech odpovědných
činitelů za něj. Jest ochotna učinit
vše, čím se může přispět
k obnovení vzájemné důvěry.
Považujeme za nutné dožadovat se pokusů
o vytvoření takového ovzduší
důvěry, které by umožnilo rychlé
řešení naléhavých zemědělských
problémů. Ovzduší vzájemné
důvěry vyžaduje především
od našeho ministerstva zemědělství jednu
základní věc, a to je požadavek, aby
zemědělská politika ministerstvem prováděná
byla oproštěna od politicko-agitačních
cílů a byla politikou Národní fronty.
(Potlesk.) Oprostit zemědělskou politiku
od politicko-agitačních cílů je zde
první podmínkou. Na místě hledání
schvalování své politiky na shromáždění
mimo parlament nastoupí cestu spolupráce s parlamentem.
(Potlesk.) Hledání dohody se zemědělským
výborem na místě potlesku různě
svolávaných sjezdů a otiskování
resolucí. Hledání cesty parlamentní
demokracie na místě referenda s protiústavní
tendencí. Je třeba, aby vedle ministra zemědělství
také všichni, kdož jsou účastní
na vedení zemědělské politiky, měli
dostatek dobré vůle k opravdové dohodě
o praktickém provádění zemědělské
politiky. Zemědělský tisk našich politických
partnerů se překonává ve volebních
kampaních, které jsou bojovnější,
než tomu bylo v době voleb za první republiky.
Je to nebezpečná hra s ohněm a důvěrou.
Lehko se ohně zapalují, ale špatně se
hasí. Zastavme licitaci o poctivého venkovského
člověka, který jednou se kupuje osobním
prospěchem a po druhé infikuje zuřivou nenávistí.
Pokračovat je nebezpečná hra a krátkozraká
cesta. Obtíže se zákonem o Jednotném
svazu českých zemědělců dokazují,
že je tomu tak. Československý rolník
nechce spory, ale chce dobrou zemědělskou politiku.
Čs. sociální demokracie chce přispět
k ní prací svých odborníků
a politických pracovníků. Jsme připraveni
na kterýkoliv úkol a iniciativně zasáhneme
v zemědělské politice v daleko širší
míře, než tomu bylo doposud. Zemědělská
politika strany se řídí ne nahodilou situací,
ale domyšleným programem. Museli jsme uvnitř
svého hnutí řešit otázku cíle
vývojového socialismu v našem zemědělství.
Skončili jsme tuto práci a máme jasno o našem
postupu a cestě. Vyložili jsme našim rolníkům,
co v zemědělské politice chceme, a to vzorně
vůči nim plníme. Nezískáváme
naše zemědělce atrakčností jmen
staré politické orientace, ale dobrou zemědělskou
politikou. To, že strana volila své zemědělské
pracovníky podle politických ideových hledisek
a ne podle zvučných jmen, má přímý
důsledek v tom, že soc.-demokratičtí
zemědělští poslanci mají důvěru
strany. (Potlesk.) Netýká se nás nic
z toho, co v sensačním zabarvení sdělil
ministr zemědělství veřejnosti. Jednotu,
kterou tvoříme s hnutím, nemůže
nic narušit a nikdo nemůže zlehčit naše
postavení. Jestliže "Rudé právo"
útočí na agrární poslance a
má na mysli také nás, spoléhá
marně na to, že zmenší jejich vliv na
zemědělskou politiku strany. (Potlesk.)
Zemědělští poslanci čs. soc.
demokracie jsou pevně spjati ve svých názorech
se socialistickým programem strany a není tu rozdílu
mezi jejich názorem a názorem strany, jak také
dokazuje včerejší komuniké předsednictva
strany.
Na pořadu Národní fronty je již po třetí
otázka Jednotného svazu českých zemědělců.
V souvislosti s tím chci položit jednu otázku.
Je tu ochota dát zemědělcům velmi
rychle zákon o jejich odborové organisaci, anebo
jsou tu snahy prodloužit dosavadní trapné provisorium?
V souhlase se zemědělskou veřejností
staví se strana proti politickým volbám do
těchto organisací. Jsme pro takové volby,
které by zaručovaly, aby nejschopnější
přišli na místa nejodpovědnější.
Dáváme přednost před reversy, jimiž
jedna z našich politických stran vázala i činovníky
místních a okresních národních
výborů, jasné zemědělské
politice jako jedinému poutu zemědělců
ke straně. Likvidační proces stavovských
stran nezadržitelně pokračuje a chraňme
se do něho rušivě zasahovat. Odborová
organisace potřebuje odborné zemědělské
pracovníky a ne kandidátky. Spoléháme
jen na zemědělce, kteří se stali členy
strany z důvodů programových. Čs.
soc. demokracie zde otevřeně stojí na stanovisku
většiny našich zemědělců
a jejich stanovisko je věrným výrazem toho,
co si oni od zákona přejí a jak si představují
vnitřní organisaci svazu.
K vyhlášení zásad 6 zákonů
ministerstvem zemědělství chci říci
následující: Předsednictvo strany
se souhlasem s námi nepovažuje způsob, kterým
se obrátilo ministerstvo zemědělství
k naší zemědělské veřejnosti,
za vhodný.
Aby bylo jasné posl. Smrkovskému, my máme
námitky k formě, jakou jsou zákony k diskusi
předloženy. Přesvědčte nás,
že vám jde o věc, a ne o agitaci! Budou-li
zákony zbaveny agitačně-politických
cílů, které jsou v rozporu s rozumnou zemědělskou
politikou, budeme pro zákony hlasovat, přijmete-li
naše pozměňovací návrhy. K diskusi
takto vedené měl ministr zemědělství
sáhnout až teprve tehdy, když by vláda
nebo parlament odepřel mu dát souhlas s navrhovanými
zákony. Byla by to pak akce ministra nebo strany a ne akce
resortu.
K jednotlivým zákonům máme toto stanovisko:
1. Odmítáme v navržené formě
zákon o zajištění zemědělského
plánu. 2. Nechceme, i když víme, že jde
o věc nesmírně obtížnou, aby
bylo nově vytvořeno jiné knihovní
právo pro pohraničí a jiné pro pozemkovou
držbu, která se bude měnit podle těchto
zákonů ve vnitrozemí, a aby toto knihovní
právo bylo v rozporu s dosavadními zvyklostmi našeho
knihovního práva. Vítáme zákon
o úpravě dělení zemědělských
podniků, ke kterému máme připraveno
jen několik malých pozměňovacích
připomínek. Zákon o myslivosti řeší
naléhavý problém demokratické úpravy
provádění myslivosti. Jsme pro myslivecké
společnosti, pro posilnění zemědělského
vlivu na výkon myslivosti, pro navržené velikosti
honitby, ale chceme, aby zákon zaručoval řádný
výkon myslivosti. Demokratisace výkonu myslivosti
byla nutná a po odstranění některých
ustanovení zákona může to být
jedna z právních norem, která sjednotí
dosud platné předpisy vyhovujícím
způsobem.
K zákonu o revisi pozemkové reformy a k zákonu
scelovacímu, které se pokoušejí řešit
problém pozemkové držby ve vnitrozemí,
máme tyto připomínky: Ve smyslu již
programového prohlášení strany jsme
pro revisi pozemkové reformy všude tam, kde došlo
k hrubým přehmatům, a pro snížení
velikosti zbytkových statků tam, kde je o půdu
zájem. Jsme proti vysloveně politickému řešení
této otázky, která nedbá hospodářských
zkušeností. Podle hesla "Půda patří
těm, kteří na ní pracují"
jsme pro rychlé řešení převodu
dlouholetých pachtů za rozumnou cenu do rukou drobných
rolníků. Nemůžeme než velmi jasně
zdůraznit, že v naší oficielní
osidlovací politice jsme nepoužili 10 000 ha půdy
v pohraničí k uvolnění potřebné
půdy ve vnitrozemí. Několikrát jsme
se dožadovali, aby byla umožněna směna
usedlostí ve vnitrozemí za usedlosti v pohraničí
tak, aby rolník, který směnu nabízí,
měl skutečně pocit právní jistoty
při převodu, několikrát jsme se dožadovali
zrušení velikostní hranice 13 ha v pohraničí,
aby tak byla umožněna dobrovolná směna
středních usedlostí, které ve vnitrozemí
stojí před velikými stavebními investicemi
a jejichž pozemků mohli bychom vhodně použít
k rozšíření pozemkové držby
v našem vnitrozemí. Zatím co raději
budeme nechávat pustnout v pohraničí některé
budovy, do zemědělských budov zařízených
na 26 a 30 ha budeme dávat osídlence s 13 ha a připustíme,
aby výsledky jejich práce stravovaly veliké
náklady na udržování rozsáhlých
budov. Je to politika, která se nedá udržet.
Zemědělci, kteří by tam takto přišli,
nebyli by na škodu pohraničí, stali by se tam
nositeli zemědělského pokroku: učili
by tam své druhy dobře hospodařit, rychleji
by se nám podařilo přivést zemědělskou
výrobu v pohraničí na stav, na kterém
ji chceme mít. To je rozumné řešení
hospodářské a k němu na konec přijít
musíme.
V závěru těch několika poznámek
chtěl bych zdůraznit, že zemědělská
politika strany ve smyslu ideového programu bude politikou
pokrokovou, politikou, která vidí zemědělské
problémy tak, jak skutečně jsou. Přejeme
si, aby k naší kritice bylo přihlédnuto,
a v důvěře, že se tak stane, budeme
hlasovat pro rozpočet ministerstva zemědělství.
Nechť se v naší zemědělské
politice skutečně zkoumají příčiny
dnešních sporů a hledá se opravdu cesta
ke skutečné nápravě. (Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík (zvoní):
Dávam slovo p. posl. Vlachovi.
Posl. Vlach: Slavná sněmovno, dámy
a pánové!
Jednání o státním rozpočtu
je vhodnou příležitostí pohlédnout
zpět po vykonané práci a ujasnit si úkoly,
které jsou před námi. V tomto smyslu chci
zde promluvit s hlediska našeho živnostníka,
našeho řemeslníka. Řemeslná výroba
představuje velmi významný výrobní
úsek našeho hospodářství, jemuž
je nutno věnovat stejnou péči jako průmyslu.
Vzájemný poměr obou těchto složek
je patrný z těchto dat. 14 600 průmyslových
závodů soustřeďuje 1.067.000 pracujících,
kdežto řemeslných závodů je asi
175.000 s 540.000 pracujících osob. Je to tedy asi
polovina osob činných v průmyslu, rozdělená
ovšem do daleko většího počtu závodů.
Ve středověku zaujímalo řemeslo ve
výrobě monopolní postavení. Na sklonku
19. a počátkem 20. století je však ze
svých posic vytlačováno lácí
hromadné tovární výroby a v mnohých
oborech ohrožováno na své existenci dravým
velkokapitálem. Znárodněním velkého
průmyslu a peněžnictví odpadla tato
hrozba a naše řemeslo má před sebou
nejlepší vyhlídky. V plánovaném
hospodářství musí být každé
složce vykázáno to místo a ta funkce,
pro kterou je nejlépe uzpůsobena, aby celá
výroba tvořila harmonický celek, pracující
co nejhospodárněji v zájmu národa
a státu. Řemeslo se uplatní zajisté
všude tam, kde půjde o přizpůsobování
se individuálnímu vkusu zákazníka,
o uplatnění individuální rukadílné
práce, přecházející často
v činnost uměleckou, o úkony doplňující
průmyslovou výrobu, o činnost opravnou a
celá odvětví výroby i služeb,
kde se nemůže uplatniti průmysl zařízený
spíše na výrobu hromadnou a velkou. Správná
dělba výroby mezi průmysl znárodněný,
soukromý a řemeslo je proto jeden z předpokladů
splnění úkolů, které průmyslové
a řemeslné výrobě připadají
v rámci dvouletého plánu obnovy a výstavby
republiky. Naše řemeslo chápe se vší
vážností veliký, ba životní
význam dvouletky pro naši lidovou demokracii, pro
další rozvoj našeho hospodářství
a kultury. Chápe, že je to jediná cesta, jak
se rychle dostat z poválečné bídy
a nouze na úroveň předválečnou
a vyšší. Chápe, že je třeba
spojit síly, schopnosti a nadání všech
občanů státu, mužů i žen,
aby se veliké dílo dvouletky zdařilo. Společnou
věc národa považuje náš živnostník
za svou vlastní osobní věc a v budovatelském
úsilí nezůstane za ostatními pracujícími
vrstvami lidu. Kde se mluví ve dvouletém plánu
o průmyslové výrobě, rozumí
se i výroba řemeslná. Řemeslné
obory zúčastněné na dvouletce přímo,
na př. stavební, kov a dřevo zpracující,
musí býti zcela na roveň postaveny stejným
oborům průmyslovým, pokud jde o příděl
surovin, pracovních sil atd. Kde nejsou stanoveny dvouletým
plánem přesné úkoly, platí
hlavní zásada vyrábět více,
lépe a levněji. Úspornost a hospodárnost,
snížení výrobních nákladů,
to je kategorický příkaz, kterým se
musíme ve své práci důsledně
řídit.
Podmínkou hospodárné výroby v řemesle
je náležité technické a strojní
vybavení dílen. Škody, které utrpělo
naše řemeslo nadměrným opotřebením
zařízení za okupace, jsou odhadovány
přes 20 miliard Kčs. K tomu přistupují
závody, jichž výrobní zařízení
bylo poškozeno nebo zničeno válkou. Tento stav
nutno co nejrychleji zlepšiti. To znamená: poškozená
zařízení a stroje opraviti, zastaralé
výrobní zařízení buď rekonstruovati
nebo nahraditi novým a vůbec zavésti nové,
moderní stroje všude tam, kde jen to je možné.
Na tyto investice se počítá v částce,
určené řemeslu v rámci dvouletého
plánu. Část strojů bude nutno dovézti
z ciziny, a to ty, jež se u nás nevyrábějí.
Při tom se uplatní nedávno odhlasovaný
zákon o celních slevách na tyto stroje a
přístroje. Část potřebných
strojů bude kryta příděly z konfiskátů.
Žádosti uchazečů potvrzují společenstva
a Ústřední svaz čs. řemesla
a projednávají se v ústředních
skladech a v ministerstvu průmyslu. Až dosud bylo
řemeslu přiděleno 436 strojů. Bude
starostí organisace, aby podle slibu pana ministra průmyslu
bylo těchto strojů přiděleno řemeslu
co nejvíce.
Náležité strojní vybavení našich
řemeslných závodů uspoří
lidské pracovní síly, zlevní výrobu
a umožní obstát v konkurenci doma i v zahraničí.
Ministerstvo průmyslu věnuje proto této otázce
pozornost a v rozpočtu na r. 1947 určuje částku
2,300.000 Kčs na podpory při opatřování
strojů, nástrojů a zařízení
v zájmu zdokonalení řemeslné výroby.
Tato celkem nízká částka představuje
produktivní a v zájmu dvouletky velmi účelné
vydání.
Velký vliv na hospodárnost práce má
pracovní prostředí. Kolik našich řemeslníků
je nuceno pracovat v tmavých, nevětraných
sklepních dílnách a dvorních kůlnách,
které neodpovídají ani nejzákladnějšímu
pojmu o hygieně pracovního prostředí,
ve kterém vlastně řemeslník tráví
největší část svého života!
Bude úkolem našeho velkorysého stavebního
programu budovat světlé a vzdušné provozovny,
které by vytvořily zdravé a radostné
prostředí pro naši řemeslnou práci.
Naskytá se tu vděčné pole působnosti
nejen pro stát, ale i orgány lidové správy
při řešení výstavby našich
měst a venkova.