Proto my říkáme: Jestli kritisujeme, že
se tu takovýmto neplánovitým způsobem
hospodaří se státními penězi,
vyhazují se peníze, není to rozumné
a plánovité, nic z toho na konec nikdo nemá
a vyhovuje se tu jenom určitým stranickým
nápadům, jak se v tom nebo onom okrese vytvoří
nebo vylíhnou. (Potlesk.) Já bych raději
viděl, abychom začali na vesnici skutečně
s plánovitým a promyšleným postupem,
abychom začali u obytných domů, koupelen,
vodovodů, napaječek, u odstraňování
dřiny rozumnou mechanisací, a tu jsme v určitém
směru přístupni tomu, co se chystá,
pokud vidíme, že je v tom rozumný a správný
postup. Ale jsme proti těm věcem, které nám
na vesnici tvoří zmatek; peníze se vyhazují
a nikam to nevede. Raději bychom začali u soustavné
výchovy společenské a hygienické,
u povinných prohlídek a oprav chrupu, lékařských
poraden a poraden pro matky, a hned na to s telefonisací,
elektrisací a všemi kulturními vymoženostmi.
Vážení přátelé, potřebujeme
spokojený a hospodářsky silný venkov.
Ministerstvo zemědělství má všechny
předpoklady, má i dostatek prostředků
v rozpočtu k tomu, aby s tím začalo, bude-li
chtít rozumět naší vesnici a bude-li
chtít našeho soukromého zemědělce
na jeho soukromém hospodářství podporovat.
Musí ovšem také pan ministr zemědělství
pochopit, že není v ministerstvu proto, aby dělal
ministra jenom z jakési své zvůle, nýbrž
že je tam proto, aby dělal ministra zemědělcům.
(Hlučný potlesk.) Nedovedeme si představit
na př., jak může ministr zemědělství,
jemuž se ohlásí deputace Myslivecké
jednoty, která má 100.000 členů, říci,
že nemá čas s ní mluvit. Nechápeme,
jak je možné, aby pan ministr zemědělství
řekl členům ústavodárného
Národního shromáždění,
že není ochoten a nebude s nimi úředně
jednat.
Vážení přátelé, to není
možný způsob a není možné,
abychom si v takové roli představovali pana ministra
zemědělství. A budeme-li skutečně
pro rozpočet ministerstva zemědělství
hlasovat, čs. strana lidová, pak jenom proto, že
předpokládáme, že si zemědělci
svou silou udělají v zemědělství
a v ministerstvu pořádek. (Hlučný
potlesk.)
Předseda: Dále uděluji slovo panu
posl. Jurovi.
Posl. Jura: Vážená sněmovno!
V rozpočtu československých drah počítá
se s deficitem 811,532.000 Kčs. U srovnání
s rozsahem našeho hospodářství je to
velká ztráta a značné zatížení.
V rozpočtovém výboru se navrhovala různá
opatření ke snížení deficitu.
Je sice pravda, že se jedná teprve o druhý
poválečný rozpočet, ve kterém
se do čísel promítají těžké
důsledky války a okupace. Ale v zájmu našeho
hospodářství je třeba postarat se
o to, aby se rozpočet našeho největšího
dopravního podniku dostal do rovnováhy. Ovšem
i při úsilí o rovnováhu rozpočtu
nesmí se zapomínat na veřejně-užitečný
význam železniční dopravy. Hospodárnost
dopravy nespočívá v zisku, ale především
v tom, do jaké míry přispívá
dopravní politika ke snižování výrobních
nákladů a tím také ke zvyšování
životní úrovně lidu. Za okupace byly
železnice aktivní, vykazovaly přebytky a přece
nebyly hospodárné; naopak, na okupační
hospodářství dopravy, i když nebylo
deficitní, budeme ještě dlouho doplácet.
Tedy při nutném úsilí o vyrovnání
rozpočtu třeba pamatovat na hospodárnost
dopravy. Naše doprava bude dobrá, když bude nejenom
aktivní, ale také rychlá, levná a
bezpečná, když se stane nejlepším
a nejlevnějším prostředníkem
mezi výrobcem a spotřebitelem, když lidu a
jeho hospodářství bude skutečně
prospěšná.
Spolu s úsilím o hospodárnost mají
československé dráhy a s nimi ostatní
druhy dopravy v období dvouletého hospodářského
plánu dosáhnout dopravního výkonu
z roku 1937. Při ministerstvu dopravy má se soustředit
státní dopravní politika a státní
dopravní podniky mají být organisovány
ve formě národních podniků. To znamená:
účelně spojit všechny druhy dopravy,
zreorganisovat, sjednotit a zhospodárnit jejich správu
a dopravní provoz; zbavit se všech přežitků
zastaralého systému, složitosti a těžkopádnosti;
pomocí decentralisace agendy přenést do služeben
pravomoc a odpovědnost; v rámci mobilisace pracovních
sil převést přebytky personálu na
místa skutečné potřeby; navázat
nejúčinnější spoluprási
s hospodářskými složkami a postarat
se o sjednání úspěšných
mezinárodních tarifních úmluv. Výpočet
těchto povinností shrnuje nejdůležitější
úkoly, které má československá
doprava splnit v rámci dvouletky.
Všechny tyto velké úkoly mohou být dobře
splněny, když se budou provádět v nejužší
spolupráci s dopravními zaměstnanci. Máme
na železnici kádry výborně vyškolených
a svému povolání oddaných železničních
a dopravních pracovníků. Bez těchto
obětavých zaměstnanců nebyli bychom
zvládli dvě poválečné podzimní
kampaně. Jedna z příčin současných
nedostatků v dopravě, která v zájmu
splnění plánu musí být odstraněna,
je nedostatečná spolupráce dopravní
správy se zaměstnanci v provozu. Důkazem
toho jsou tyto příklady:
Železniční předpisy ve své složitosti
a ve své těžkopádnosti jsou stejně
neblahým dědictvím jako zastaralý
systém v úřadech. Kdyby je železničáři
do puntíku plnili, doprava by se nerozjela, ale spíše
zpomalila. Právě jsou připraveny nové
předpisy. Ve čtyřhodinovém školení
týdně po dobu dvou měsíců mají
si je železničáři osvojit a třetí
měsíc mají z nich skládat zkoušku.
Nejenže je to nedostatečně krátká
doba, nejenže duch a těžkopádnost v nových
předpisech není změněn, ale po reorganisaci,
jež má být uchystána do konce března
1947, bude třeba tyto opravené předpisy znovu
předělávat, znovu žádat, aby
se jim železničáři naučili. Desetitisíce
železničářů má se učit
a zkoušky skládat opět z neživých
a složitých předpisů, poněvadž
v ministerstvu dopravy oddělení předpisů
neví, že jiné oddělení chystá
reorganisaci. Jelikož duch spolupráce nepronikl do
našich úřadů, nemohou se železničáři
tak jednoduše školit, jak prakticky vykonávají
svou denní službu.
Dále uvádím příklad nehospodárného
úřadování. U dopravního oddělení
každého ředitelství státních
drah je skupina pro revisi vlakopisů, to je tiskopisů,
do kterých vlakvůdce nebo strojvůdce zaznamenává
jízdu, zastávky i nepravidelnosti, a které
ze všech stanic ještě s dalšími tiskopisy,
jako výkazy vozovými, strojovými a brzdovými
hlášenkami a jinými rozkazy jsou po formálním
přezkoušení vždy za 24 hodin odesílány
na ředitelství. Po přezkoušení
záznamů se stanicím a služebnám
posílají z ředitelství výtky
nebo se žádá o vysvětlení. Často
pro malicherné věci putují spisy celé
týdny a zaměstnanci přepisují protokoly
a vysvětlení. Značná část
této úplně zbytečné agendy
by mohla odpadnout, ušetřily by se síly a železničáři
by nebyli zatěžováni; stačilo by dát
přednostům pravomoc k projednání a
vyřízení drobných případů.
Konečně přináším příklad
a ukázku zbytečné papírové
agendy. Dozorce posunu má do zvláštní
knížky zaznamenávat posun záložních
strojů. Zaměstnanec, který za každého
počasí pracuje dvanáct hodin venku na kolejišti,
kde praporkem, případně i ruční
svítilnou dává návěští,
má do knížky s dvanácti kolonami časově
zaznamenat dobu jízdy, zastavení a dobu tvoření
páry záložní lokomotivy. Po skončení
dvanáctihodinové směny má sčítati
zapsané údaje a výsledek převésti
do zvláštní hlášenky. Výpravčí
vlaků přenese odevzdané hlášenky
na novou hlášenku o 47 sloupcích, při
čemž podle zvláštní tabulky přepočte
vykázané minuty na ujeté kilometry.
Dozorci posunu, kteří při práci venku
a také v noci nemohou tyto údaje zapisovat, ve snaze
vyhověti předpisům zaznamenávají
čísla dodatečně a odhadem. Na této
papírové a úplně zbytečné
agendě je nejlepší, že získané
záznamy se nevyužitkovávají, a konečně
také to, že k změření výkonu,
to jest k zjištění počtu ujetých
kilometrů, by stačil obyčejný tachometr.
A tak by se dalo pokračovat v uvádění
příkladů o zastaralém, zbytečném,
papírovém, složitém a těžkopádném
úřadování. V kancelářích
na železnicích a v jiných úřadech
se píše, vyrábí se spousta papírů
a oběžníků, jimiž jsou zaplavovány
služebny, žádají se výkazy a statistiky,
které se často nezpracovávají, ale
zakládají do staré makulatury. Z množství
neúčelně rozčleněných
odborů a oddělení zasahuje neskloubená
správní agenda složitě a chaoticky do
provozu a rozrušuje jeho jednotu a hospodárnost. Československá
doprava, která pomocí zdatného provozního
personálu získala si dobrý zvuk i za hranicemi
republiky, si zaslouží, aby při reorganisaci
dostala takovou správu, která v těsné
spolupráci s provozním personálem splní
velký úkol dvouletého plánu v dopravě.
Na poštovních úřadech probíhá
velká soutěžní akce, která svou
příkladností přesahuje úzký
rámec poštovního odboru. Soutěž
má zhodnotit skutečný výkon zaměstnanců,
ověřit potřebu sil a odměnit nadprůměrné
pracovníky. Soutěž na poštách má
pronikavý úspěch. Z celkového počtu
2678 poštovních úřadů soutěží
plných 99 %. V soutěži se pracovní výkon
zhodnocuje podle sestavených a propočtených
pracovních norem. Výkonnost zaměstnanců
se určuje v procentech. Hlavní soutěžní
komise na ministerstvu pošt soustřeďuje soutěžní
výsledky, které jsou prostřednictvím
oblastních zastupitelských orgánů
zasílány provozními výbory. Celé
stovky dopisů docházejí z poštovních
služeben, kterými jsou ohlašovány přebytečné
síly, zjištěné v soutěži
na podkladě pracovních norem.
Když zástupci Revolučního odborového
hnutí přednesli návrh, pomocí norem
zjistiti v soutěži potřebu sil, měli
odborníci různé námitky. Teprve nyní
při zdařilé soutěži oceňují
úspěch, neboť na poštách v důsledku
soutěže bude hladce proveden odsun zjištěných
přebytečných sil. Poštovní správa
má připraveno 2085 řemeslníků,
které bude moci ihned odsunout, jakmile úřady
ochrany práce uchystají převod do nových
pracovních míst. A pomocí soutěže
připraví se další přebytečné
síly k odsunu.
Soutěž působila pronikavě i ve smyslu
výchovy zaměstnanců. Dříve
se na poštách bránili odsunu sil, všude
byla tendence jejich počet rozmnožit. Nedávno
bylo na větších úřadech zavedeno
doručování pošty dvakrát denně.
Toto opatření, o němž dlouho bylo uvažováno
a počítáno, kolik dalších sil
bude zapotřebí, se hladce uskutečnilo v rámci
soutěže bez jakéhokoliv dalšího
zvyšování počtu zaměstnanců.
Z toho je vidět, jak blahodárně působí
výhoda Revolučního odborového hnutí,
jak velkých výsledků lze dosáhnout,
když zaměstnanci jsou zainteresováni na spolupráci,
když je jim umožněna iniciativa, když se
jim dá pravomoc a tím také odpovědnost.
Ale ještě jedna věc se ukázala při
soutěži poštovních zaměstnanců.
V soutěži zaměstnanci dokázali, že
pošta není úřad, ale výrobně
dopravní sektor, který jako takový je zralý
k tomu, aby stejně jako železnice byl organisační
formou postaven na roveň národním podnikům.
Tato soutěž může být velkým
poučením pro samou poštovní správu,
a to tím, co dobrého, prospěšného
a užitečného se dá vykonat při
spolupráci se zaměstnanci. Poštovní
předpisy, které byly vydány letošního
roku a po jejichž opravě se volá za krátkou
dobu po vydání, mohly dopadnout mnohem lépe,
kdyby už tehdy při jejich vydání byla
poštovní správa poučena o blahodárných
a prospěšných účincích
spolupráce se zaměstnanci.
Těchto zkušeností dá se nyní
použít při přípravě k
vydání předpisů pro telefonní
provoz. Budou-li předpisy dělány nikoli jen
u zeleného stolu, ale na podkladě bohatých
zkušeností zaměstnanců, pak nebudou
složité a bezduché, ale živé a
účelné.
Dosud se u nás měřila práce v průmyslu
a v továrnách. Poštovní zaměstnanci
svou velikou iniciativou podali důkaz, že je možno
měřit práci i v úřadech a kancelářích.
Poštovní zaměstnanci, možno říci,
byli prvními zaměstnanci, kteří v
duchu vládního programu a dvouletky namísto
volání po zvýšení platu provedenou
přípravou k zhospodárnění provozu
a stanovením pracovního výkonu si vytvořili
základnu k tomu, aby na podkladě odměny za
vyšší výkon dosáhli skutečného
zvýšení své životní úrovně.
A teď několik slov o civilní dopravě
letecké. Civilní doprava letecká, jejíž
provozování bylo svěřeno Československým
aeroliniím, zaznamenává pozoruhodný
rozvoj. Počet cestujících, který v
roce 1937 činil pouhých 34.000 osob, byl v roce
letošním už zdaleka překročen.
Do konce roku se počítá, že se přepraví
60.000 osob. Při tom letecký park, který
v roce 1937 měl 25 letadel, nedosahuje letos v letadlech
provozu schopných ani polovinu předválečného
počtu. Je to proto jistě uznání hodný
výkon, když letos s polovičním počtem
letadel se podařilo dopravit dvojnásobný
počet cestujících.
Záslužný podíl na tomto úspěchu
mají zaměstnanci Československých
aerolinií, kteří po válce zachránili
milionové hodnoty a jen se svou závodní radou
budovali základy civilní letecké dopravy,
při čemž zápasili s obtížemi
a nejrůznějšími překážkami.
Následkem nedostatečného vybavení
ruzyňského letiště a zvláště
proto, že chybějí světla pro mlhu, jsou
obavy před přistáváním na letišti
v Ruzyni. Letadla se často obracejí od Prahy, aby
přistála ve Vídni, Frankfurtu, Bruselu a
jiných městech. Cizí společnosti (Angličané,
Američané a Holanďané) se domáhají
nápravy a hrozí, že nebudou do Prahy létat.
Dne 11. listopadu tohoto roku došlo k havarii. Po dvě
hodiny kroužilo letadlo nad ruzyňským letištěm,
sneslo se až 50 metrů k zemi a nemohlo přistát
pro nedostatečné osvětlení přistávací
plochy. Také zabezpečovací zařízení
naprosto nevyhovuje.
Podle provozního programu v rozpočtu Československých
aerolinií má se v roce 1947 nalétati přibližně
10 mil. km. Tento program byl by reálný, kdyby byl
propočten v tunách km, aby zachycoval souhrnně
dopravu osob, nákladů a pošty. K realisaci
tohoto programu bylo by potřebí především
letadel. Zatím Československé aerolinie disponují
jen s letadly typu "Dakota" a k těm chybějí
ještě součástky. Už v dopravním
výboru ústavodárného Národního
shromáždění jsem vznesl dotaz, jak se
mohlo státi, že ministerstvo dopravy nakoupilo na
60 letadel bez potřebných součástek.
Od května t. r. je zástupce ministerstva dopravy
v Americe. spotřebuje asi 40.000 Kčs měsíčně
a nyní, když má dohlížet na balení
leteckých součástek, zjišťuje se
při jejich neuspořádaném docházení,
že ani tuto dohlížecí povinnost řádně
nekoná.
V programu na příští rok se slibuje
otevření nových linek do Olomouce, Žiliny,
Popradu, Piešťan a pod. K této vnitřní
dopravě pro krátkost letišť není
možno použíti dnešních typů
Dakot. Je potřebí dalších letadel, pro
jichž obstarání bylo zatím velmi málo
vykonáno. Jak zastupitelské orgány zaměstnanců,
tak i ředitelství Československých
aerolinií v úsilí zabezpečit naši
civilní leteckou dopravu domáhají se nápravy,
ale zpravidla bez podstatných výsledků vyznívají
jejich zákroky u leteckého odboru ministerstva dopravy,
jehož přednosta, místo aby pomáhal zaměstnancům
Aerolinií odstraňovat závady a nedostatky,
stará se spíše o nepravidelnou dopravu pomocí
aerotaxi, kterou usiluje zadati novým soukromým
koncesionářům, ačkoliv vláda
republiky se usnesla, že celá letecká doprava
bude provozována jediným celostátním
podnikem, t. j. Československými aeroliniemi.
Vláda se také usnesla, že státní
podniky dopravní mají být organisovány
ve formě národních podniků. Není
pochyb, že Československé aerolinie, kdyby
se už mohly vyvíjet ve formě národního
podniku a nebyly spoutány nepružným a těžkopádným
postupem leteckého odboru ministerstva dopravy, byly by
si jistě samy opatřily, co potřebují,
co jim chybí a čeho se přes marné
volání a protesty nemohou dočkati.
V rozpravě o dopravních podnicích považoval
jsem za velmi nutné upozornit na některé
tyto citelné a zarážející nedostatky,
objevující se v tak důležité
složce dopravní, jako je civilní letecká
doprava. Činím tak nejen jménem zaměstnanců
Československých aerolinií, kteří
přes všecky své zákroky se nápravy
nedomohli, ale také v zájmu bezpečnosti naší
mladé a tak slibně se rozvíjející
letecké dopravy.
Zaměstnanci lodní plavby, kteří jezdí
do okupačních zón Německa, nemohou
po přistání lodí vyjít z přístavu,
neboť nemají zaměstnanecké legitimace.
Nyní při příchodu mrazů, kdy
posádky budou nuceny přezimovat na svých
lodích v německých přístavech,
ocitnou se zaměstnanci v situaci, že po celou zimu
nebudou moci navštívit své rodiny v Československu,
a to proto, že k cestě mimo přístav
nemají průkazu. Je proto povinností ministerstva
dopravy, aby v dohodě s ministerstvem zahraničí
zařídilo pro tyto zaměstnance, kteří
tak obětavě konají svou službu, obstarání
potřebných průkazů.
Dosavadní oddaná a obětavá práce
železničních, poštovních a všech
ostatních dopravních zaměstnanců je
zárukou úspěšného provedení
dvouletého plánu v dopravě. Po nedávno
skončené velké stávce amerických
železničářů přichází
zpráva o stávce řidičů autobusů
v Londýně. Naši železničáři
a dopravní zaměstnanci, i když jejich hmotné
poměry nejsou nijak utěšeně, zvyšují
své výkony, neboť jsou přesvědčeni,
že lepším výkonem a splněním
dvouletého budovatelského plánu zvýšíme
životní úroveň všeho pracujícího
lidu. (Potlesk.)
Předseda: Uděluji dále slovo p. posl.
Tichotovi.
Posl. Tichota: Pane předsedo, paní a pánové!
Rozpočet ministerstva dopravy a československých
státních drah tak, jak byl vypracován, představuje
seriosní dílo, které ani po zevrubném
projednání nedoznalo valných změn.
Původní rozpočet vykazoval ztrátu
1.200 mil. Kčs, která pak předvídanými
personálními úsporami a menšími
škrty byla snížena na částku 811
mil. 532 tisíce Kčs. Chci s tohoto místa
ocenit tuto přesnou, téměř vědeckou
práci, kterou zpracovatelé zdolali v předepsaném
čase, a poděkovat jim za to, že ač patří
k oné zaměstnanecké vrstvě, která
dík nevyřešenému uspořádání
platových poměrů nemá na růžích
ustláno, podali další důkazy bezvadného
chodu státní administrativy. Zejména ony
dva sumáře, v rozpočtu československých
státních drah dosud nezvyklé, vyžádaly
si zvlášť perné práce. Část
osobních a věcných vydání výrobních
odvětví byla vlastně účtována
dvakráte a železniční správa
teprve opravnou položkou uvedla údaje na pravou míru.
Péče a námaha těmto sumářům
věnovaná je neúměrná vlastnímu
účelu, t. j. získání jasného
přehledu osobních i věcných vydání,
a proto myslím, že je třeba pro příště
od nich upustit.