Ke kapitole ministerstva vnitřního obchodu činím
těchto několik poznámek:
Z dřívějšího ministerstva obchodu,
průmyslu a živností vznikla nám ministerstva
tři, a je proto velmi obtížné provésti
srovnání mezi rozpočtem dřívějším
a nynějším. I když loyálně
uznáváme, že stát převzal v hospodářství
řadu úkolů, které dříve
prováděly soukromé firmy nebo korporace,
bude usilovat strana, za niž mluvím, o zjednodušení
poměrů v ministerstvech a o zmenšení
jejich počtu. Nemůžeme-li okamžitě
k tomu přikročit, bude nutno, aby nastalo alespoň
zjednodušení agendy a byla odstraněna duplicita,
někdy i triplicita, tolik škodlivá naší
administrativě i hospodářství. Agenda
jednotlivých oborů provádí se jak
v ministerstvu vnitřního obchodu, tak v ministerstvu
průmyslu. Je to na př. péče o řemeslnictvo,
zvelebovací ústavy, kursovnictví a podobné
agendy, které by měly být z důvodů
hospodárnosti soustředěny v ministerstvu
jednom.
S povděkem kvitujeme snahu pana ministra vnitřního
obchodu o omezení aparátu naší distribuce,
který se nám tak nebezpečně rozrostl.
Požadujeme však zásadní řešení
tohoto problému, který zvláště
u obchodu je velmi palčivý. I mobilisaci pracovních
sil z distribuce bude možno provésti teprve tehdy,
až bude skončena reorganisace distribnční
sítě.
Nepovažujeme také za šťastné prohlášení
pana ministra v živnostensko-obchodním výboru
sněmovny, kde sděloval, že požádá
ministra průmyslu, aby čtrnáctidenní
produkci textilních závodů věnoval
vnitřnímu trhu. I laikovi je jasné, že
prohlášení, které se stane ke konci
roku, může míti význam pouze akademický
a agitační. Neboť cesta od výrobce ke
konsumentovi vede řadou distribučních článků,
je velmi dlouhá a normálně -bohužel
- vyžaduje doby osmi až deseti neděl.
Byli bychom panu ministrovi velmi povděčni, kdyby
prakticky uvedl v život nařízení Nejvyššího
úřadu cenového, kterým se dává
živnostenským družstvům velkoobchodní
charakter. V tomto směru trvá hospodářská
skupina velkoobchodu za pomoci ministerstva stále ještě
na okupačních předpisech, podle kterých
velkoobchodníkem se stává teprve ten, komu
je dáno zvláštní povolení. Chceme-li
zjednodušit naše distribuční poměry
a pomoci sdruženým živnostníkům,
je k tomu zapotřebí dáti všem stejná
práva, při čemž je nutno udělat
pořádek také v řadách velkoobchodníků.
Kdo se neosvědčil a jediným jeho zájmem
a starostí nebyla služba spotřebiteli, nemá
tu místa. I zde musí být dodržována
zásada důkladné, avšak spravedlivé
očisty.
Konečně je třeba, abychom skutečně
vědecky a za spolupráce Státního úřadu
plánovacího zjistili poměr jednotlivých
druhů obchodů k počtu obyvatelstva a abychom
podle toho stanovili počet nových živností,
takových živností, které by zajišťovaly
majitelům a jejich rodinám slušnou a trvalou
existenci. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji dále
slovo panu posl. Tomáškovi.
Posl. Tomášek: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Jak pozoruji, stává se stále chvályhodnějším
zvykem v tomto slavném sboru, dělat připomínky
k řečem, které tu byly předneseny
řečníkem předchozím. Nemínil
jsem takto mluvit, zvlášť po osobní domluvě
s kolegy z klubu komunistického, s kterými se znám.
Ale temperamentní řeč posl. Smrkovského
přece jenom mě donutila k tomu, abych také
k těmto vývodům udělal několik
poznámek. Nebudu je však dělat napřed,
a to proto, aby se to nebralo zase jenom jako odpovědi
na to, co už bylo řečeno, ale rád bych
zdůraznil, proč na to budu odpovídat, aby
bylo jasno, že tyto odpovědi mají svůj
důvod.
Předpokládám, že v rozpočtové
debatě by se mělo mluvit pokud možno nejvíce
k číslům samým. Ale když jsem
prohlížel jednotlivé kapitoly našeho rozpočtu,
přišel jsem k názoru, že nemusí
člověk ani mluvit o číslech a přece
to má souvislost se státním rozpočtem.
Soudím tak podle úkazů mezi lidem a podle
toho, jak se mezi lidem mluví. A tu si vzpomínám
maně na citát Viktora Huga z "Bídníků",
který na jednom místě praví: "Hříchy
žen, dětí, služebníků, lidí
slabých, chudých a nevědomých jsou
hříchy manželů, otců, pánů,
to jest lidí silných a vědomých."
Vážení přátelé, co tím
chtěl Viktor Hugo říci? Nic jiného
než to, že za chyby dětí, za chyby služebníků,
kteří přímo nerozhodují a jsou
nějakým způsobem závislí, za
chyby těch, kteří nejsou u toho rozhodování
přímého, odpovídají ti, kteří
mají možnost tvořit prostředí,
okolnosti a podmínky, to jest otcové, hospodáři,
politikové, čili lidé vedoucí. Dnes
jsou to přímí zástupcové lidu.
Ti, kteří byli tímto lidem zvoleni. V minulosti
za vlád vrchnostenských se často tvrdilo,
že prý se dělají chyby proto, poněvadž
jsou tu rozdíly mezi lidem a vrchností. Ta vrchnost
skutečně tenkrát na tom nesla vinu. A my
jsme viděli, že za nevolnictví vyrůstali
revolucionáři. Ale nejen to, také páni
Franci, udavači a zkřivené páteře.
V nedávné minulosti nacistická vláda
německá doslova nesla vinu na tom, kolik nám
tato doba zplodila vyvrhelů lidstva. A tu vidíme,
že francouzský romanopisec měl pravdu, a zdá
se nám, že to bude platit také na nás,
a já myslím, že to bude platit o to víc,
oč jsme se přiblížili více zlidovění
celkového vedení státu. Ti, kdož dnes
vedou republiku, a to jsou všichni, kteří byli
postaveni na vedoucí místa, bez rozdílu politických
stran, ti nesou odpovědnost za to za všechno, co dnes
u nás je a co případně tento parlament
kritisuje. Rád bych to zdůvodnil: Proč také
u nás? U nás se naříká na špatnou
pracovní morálku. Vyvěrá to, vážení
přátelé, z toho, že náš
občan je lenoch? Vždyť jsme přece byli
známí jako národ pilných lidi, a když
zkoumáme, kam se tito lidé poděli, vidíme,
že nám nikam neodešli, že jsou tu, že
jsou mezi námi. Rolník od revoluce ještě
nikde nezklamal, živnostník a řemeslník
jsou plně na svém místě, dělník
má v pořádku svůj domek a po práci
pracuje v zahradě, nebo v čem má zálibu.
Tak, vážení přátelé, kde
je ta špatná pracovní morálka? Či
snad jsou tito lidé jiní doma ve svém, u
svého, a jiní vzhledem ke svému státu?
A já bych k tomu chtěl říci, že
ano, že vlivem poměrů jsou u nás dnes
lidé, ti lidé, kteří jsou pilní
a pracovití, poněkud rozdvojeni. Je to vinou právě
té politiky a toho hospodaření, které
u nás děláme, a mluvím-li k rozpočtu,
tak je to také vinou rozpočtového hospodářství.
Představme si poplatníka, skutečného
občana, dělníka u stroje nebo na poli, jemuž
od revoluce říkáme, že jeho nejvyšším
úkolem je práce pro vlast. Z toho důvodu
že musí pilně pracovat, uskrovnit se, řemen
přitáhnout, protože jenom z těchto všech
ctností vyroste nám šťastnější
budoucnost, Věřte tomu, že po revoluci bral
náš lid tyto výzvy své vlády
a těch, kteří stojí v čele,
vážně, že opravdu začal. Ale když
viděl, že tyto výzvy platí jenom pro
určitou část občanstva, že jsou
tu lidé, kterým platila práce a na druhé
straně že jsou tu také lidé, kteří
mají bezpracné zisky, pak v tomto našem občanu
začal ten rozlom. Tenkrát si řekl: "Proč
ne ti druzí, když musím já?" Tedy
tu je to vážné memento, na které jsem
chtěl poukázat, a vidíme, že zmatek
a chyby, které nás nutí ke kritice, nejsou
v lidu přímo, nýbrž jsou v těch,
kteří jsou na vedoucích místech. A
tu, vážení přátelé, bez
jakékoliv demagogie, strana, která je ve státě
nejsilnější - to už je tradice - má
vždycky určité výhody, plynoucí
z této síly, kterou získala ve volbách.
A z těchto výhod, které má, přebírá
také o mnoho více odpovědnosti. A tu jsme
u toho, proč kritika v tomto slavném sboru od počátku
rozpočtové debaty právě takto vypadá.
Vážení přátelé, hlásalo
se, že musíme šetřit. Tvrdíme to
až dodnes. I když tady kol. Skaunic řekl,
že ten veliký počet miliard a snad i ten schodek,
který máme, musíme posuzovat jinak, poněvadž
toto všechno jsou investice, které se nám vrátí,
věřím tomu, vážení přátelé,
ale vzhledem k tomu rozpočtovému hospodářství
a vzhledem k tomu, co se už u nás všecko ztratilo,
říká náš poplatník: "A
proč musíme mít takový schodkový
státní rozpočet, když tam a tam by se
mohlo šetřit?" A to je právě také
důvod, který rozlamuje povahu a smýšlení
československého občana, jenž se potom
takhle divně dívá na to hospodaření
a jeho morálka začíná být špatnější
a narušena.
Dnes náš občan, když si tak zkoumá,
co všechno v tom rozpočtu je, když to čte
v novinách a řekněme, když to čte
i demagogicky podáno v těch novinách, říká
si: "Cožpak nemáme u nás celou řadu
položek, které by už dnes mohly být škrtnuty,
a vůbec nic by se nestalo a státní hospodářství
by neutrpělo?" A když zase už tu kol. mistr
Olbracht tvrdil o jednom ministerstvu, jak je důležité,
říká si tento náš občan
právě v důsledku tohoto hospodaření,
že kdybychom škrtli jedno naše ministerstvo, a
to celé ministerstvo informací, že se vůbec
nic nestane. (Potlesk.)
Zajímá nás také těch 55 milionů,
které jsou věnovány na propagaci dvouletky.
Vážení přátelé, buďto
o nutnosti dvouletky jsme všichni přesvědčeni,
a pak nač jakákoliv propagace? Stačilo by
konstatování, zdůraznění toho,
co děláme a co udělat chceme, ale nebylo
by potřebí takovýmto způsobem propagovat
právě to, čemu věříme.
A jsou-li u nás lidé, kteří tomu nevěří,
pak žádná propagace nám příliš
nepomůže, a proto předpokládám,
že tyto miliony jsou z velké části také
vyhozeny zbytečně. Stejně zbytečně
jsou vyhozeny peníze, jež věnuje ministerstvo
zemědělství na vlastní propagaci.
Je mi jasno, že určitá propagace musí
být, ale přece bych rád řekl, že
dobrá práce si získá propagaci sama
a špatnou stihne posměch a odsouzení i bez
propagace. (Potlesk.)
Dostávám-li se takto k rozpočtu ministerstva
zemědělství, o němž bych zvláště
rád řekl několik slov, připomínám,
že obnáší téměř 11/2
miliardy, a zemědělci se ptají, co se za
to všecko udělá a jak se to udělá,
a dívají se na tu novou zemědělskou
politiku.
Vážení přátelé, jestliže
tu byla zemědělská politika první
republiky také už kritisována a bylo-li řečeno,
že cesta dnešního ministerstva zemědělství
vede k tomu, aby nastal lepší řád,
chtěl bych o zemědělské politice říci
toto, že bude úspěšná jenom tehdy,
když nám vytvoří na venkově a
v zemědělství takové poměry,
že se tam pracovníci pohrnou. (Potlesk.) Dokud
však budou lidé raději sluhy a vrátnými
ve městě než samostatnými sedláky
na vesnici, do té doby nemůžeme mluvit o zemědělské
úspěšné politice. A byli bychom velmi
rádi, kdyby zemědělská politika ministerstva
zemědělství k tomu směřovala.
A tu bych se vrátil k projevu kol. posl. Smrkovského,
který nám v několika náznacích
ukázal, jaká ta zemědělská
politika je, jak se dělá a jakou má podle
jedněch a podle druhých odezvu na vesnici. Především
nám řekl, že 150.000 nových usedlostí
v pohraničí, to že je vítězství
nové zemědělské politiky. Já
bych se rád zeptal, co na tom je nového v zemědělské
politice, když pokračujeme jenom v pozemkové
reformě, v té staré a špatné,
která jeho ústy byla odsouzena? Co je na tom nového,
když jsme rozdělili, celá Národní
fronta, podle dekretu majetek, který už měl
a mohl být rozdělen za první republiky, kdyby
k tomu byly podmínky, a který rozdělen nebyl
a docházíme k tomu teprve dnes. Co je na tom? To
je docela běžný výsledek revoluce, která
nastala, a žádná novota. Ale v této
době v lidové demokratické republice by bylo
nové na zemědělské politice to, kdyby
se 150.000 usedlostí v pohraničí bylo rozdělilo
bez stranickosti, spravedlivě a podle zákona. (Potlesk.)
Dále nám pravil kol. Smrkovský, že
zemědělská politika vedla v první
republice k jakémusi otroctví, nevolnictví
rolníků a bídě zemědělských
žen. Vážení přátelé,
jistě nechceme tvrdit, že zemědělská
politika za první republiky byla tak úspěšná,
že by nám byla v zemědělství
vytvořila takové poměry, jak jsem o nich
mluvil. Ale to je vývoj, od kterého jsme očekávali,
že zemědělec, který je na svém
hospodářství, postupně se bude rentabilností
svých zemědělských produktů
dostávat k tomu, aby na svých hospodářstvích
mohl zbudovat takové poměry, aby se dostával
od této bídy a dřiny zemědělců.
Věřím, že už tenkrát, kdyby
byla bývala opravdová chuť k tomu - a já
to nijak nepopírám - bychom byli mohli udělat
více, ale nevěříme, vážení
přátelé, tomu, že se podaří
nové zemědělské politice vytvořit
šťastnější budoucnost na vesnicích
tenkrát, když zemědělci vezmete to,
k čemu má největší a nejužší
vztah. My si myslíme, že úspěšná
zemědělská politika bude tenkrát,
když zemědělec a jeho žena budou svobodně
a na svém pracovat. (Potlesk.) Nedovedem si představit
větší otroctví, než je práce
ve stádě - to jsme viděli za Německa,
jak to vypadá, když někdo práská
nad někým bičem a říká
mu: Tenkrát nastoupíš a tenkrát odejdeš
- a neradi bychom, aby se k tomu naše zemědělství
dostalo. (Potlesk.)
Byla tu řeč o porušování právního
řádu a že právní řád
je podle kol. Smrkovského plněním
zákonů. Rádi bychom z toho, co právě
zakoušíme, potvrdili, zdali to tak je nebo není.
Budovatelský program Gottwaldovy vlády - a k tomu
mám několik připomínek - říká
na str. 8: "Vláda bude podporovat dobrovolné
scelování půdy a navrhne nový zákon,
jímž by bylo scelování pozemků
zjednodušeno, zlevněno a zdemokratisováno."
V scelovacím zákoně, který je přichystán
- ačkoliv tu bylo před nedávnem někým
zdůrazňováno, že to bude dobrovolné
a že se diví, proč je někdo proti tomu
- čteme, že pozemkové úpravy provádí
scelovací družstvo: 1. na základě hlasování
většiny - to by byla ta dobrovolnost, a 2. bez souhlasu
většiny na návrh kohokoli, když je toho
potřebí v obci. Tak kde je ta dobrovolnost, když
tímto způsobem se to má vyřizovat?
(Posl. Valo: Budeme upravovať hranice obce a tá
obec pak bude scelovať súčasne s okolím.)
Podle vás, ale nikoli podle zákona. (Posl. Valo:
Podľa zákona! - Předseda zvoní.)
Abychom viděli, jak ten právní řád
a plnění zákonů vypadá právě
podle toho, jak je to v praksi - a já se divím,
že někdo chce říkat, že druzí
ten právní řád obcházejí
- čteme zase vládní program Košický
na str. 4: Ústavní ochrany dostane se soukromému
podnikání drobnému a střednímu,
zejména pak má být ústavně
zabezpečen poctivě nabytý majetek našich
zemědělců, živnostníků,
obchodníků a právnických osob - jak
to tam dále stojí. A k tomu bych chtěl říci:
Je to tak?
1. Posl. Zápotocký řekl: Soukromé
podnikání je jenom trpěno. - Tak kdo obchází
zákon a právní řád?
2. Scelovací zákon říká, že
budeme tvořit půdní reservu u 20 ha 10 procent,
dále 15 procent a 20 procent. Na jedné straně
říkáme, že to zachováme, a tímto
zákonem to zase porušujeme!
3. Máme instituci Jednotný svaz českých
zemědělců, který má přípravný
výbor, a tento výbor má mluvit za zemědělce
a má být přímým jejich mluvčím.
A z tohoto Jednotného svazu byl rozeslán oběžník
bez vědomí přípravného výboru
- a to právě členy té strany, která
říká, že se právní řád
obchází. Tak kdo to dělá? Rozeslání
připravovaných zemědělských
zákonů na venkov, které šly ven - má
to dělat vláda? Toto ministerstvo, které
se ještě nedotázalo, jaký bude souhlas,
už dělá něco proti tomu, co je usneseno
v Národní frontě a ve vládě.
Tak kdo obchází právní řád
a zákon?
Vážení přátelé, dále
se tu mluvilo o falšování právního
řádu. A pan posl. Smrkovský je vidí
v tom, že je u nás držen určitý
majetek, těch 10, 15, 20 a nad 20 ha, to prý je
právě ta nespravedlnost a že to je to falšování
toho řádu, kterého si lid nepřeje.
Jak zase máme tomuto rozumět, tvrdí-li se
něco takového? (Posl. Valo: Vy tomu nerozumiete,
pán posl. Smrkovský nič takého
nepovedal, alebo falšujete skutočnosť.)
Takhle to tu ráno bylo řečeno. Já
jsem právě udělal poznámku o tom,
jak to pan Smrkovský řekl, a proto se ptám,
jestli tímto způsobem není právní
řád obcházen a zdali zrovna to, co na jedné
straně košická vláda dohodla, na druhé
straně těmito zásahy má být
a skutečně také je porušováno.
Bylo tu řečeno: "Kolchozy nechceme. Kdybychom
je chtěli, byli bychom začali, kdyby to bylo po
sovětském způsobu, už 9. května.
Mám dojem, přátelé z komunistické
strany, že to děláte skutečně
po sovětském způsobu, poněvadž
tam také nezačali hned s kolchozy. Tam udělali
25 milionů drobných jednotek, potom udělali
družstva a postupně se dostávali k tomu. (Posl.
Valo: To nie je správne! Pán kolega, buďte
tak láskavý a povedzte, ako sa to má
robiť, ako je to správne!) To jsem jenom chtěl
podotknout, že snad právě tak je to v plánu,
jak bylo naznačeno, že se tu postupuje.
To bylo jen tak několik poznámek k tomu, co říkal
pan kol. Smrkovský, a já myslím, že
se k lepší zemědělské politice
dostaneme tenkrát, když si upravíme poměry,
jak už jsem naznačil, na vesnici tak, abychom život
pokud možno zpříjemnili a aby rozdíl
mezi městem a vesnicí byl, pokud je to v našich
silách, nejmenší. My rádi dáme
souhlas ke všemu tomu, co odpovídá přirozenosti
a povaze člověka, a k tomu, abychom viděli
našeho zemědělce v soukromém podnikání,
soukromém hospodářství pilného
a pracovitého. (Výkřiky posl. Valo.)
To neměníte podle tisku, ale měníte
to podle příprav a plánu. (Posl. Valo:
Vysvetlite to, čo chcete!) To plánovité
zlepšení na naší vesnici nespravíme
tím, že ministerstvo zemědělství
pořídí pojízdné kino, bude
zajíždět do vesnic, nebo že se vydají
bez plánů statisíce na pračky, kulturní
domy a na družstva, poněvadž v tom vidíme
zneužívání těch peněz,
které z poplatníků byly vyždímány
na daních, poněvadž se jich nepoužívá
tak, aby to opravdu zemědělcům posloužilo.
Mám tu doklady o tom, jak byly rozdávány
peníze na strojní stanice, na pračky, na
kulturní domy a na všelijaká tato zařízení;
jak na př. v Zubří - to je okres Nové
Město na Moravě - dostalo strojní družstvo
30.000 Kč, ale toto strojní družstvo tam vůbec
není a zemědělci se ptají, komu a
na co to teď mají dát. Mám tady vesnici
Unčín, rovněž z tohoto okresu, kde dostali
250.000 Kčs. Je tam 150 obyvatel, je to osada. Dostali
250.000 Kčs na kulturní dům a ti chudáci
si prozatím nevěděli s tím rady a
říkali, že by to mohli použít na
něco jiného, ale ne na kulturní dům,
když tam mají jen 150 obyvatel a musí chodit,
poněvadž je to jenom kousek, do své vlastní
vesnice. (Výkřiky posl. Valo.)
V Čechovicích u Olomouce je zase naopak strojní
družstvo, které se marně domáhá
přidělení traktoru. Ale co tam udělal
jeden mladík? Napsal dopis ministru zemědělství,
ve kterém říká: U nás jsou
sedláci, kteří vytvořili strojní
družstvo. Toto družstvo žádá o traktor
a my ubozí sociálně slabí se na to
máme dívat a na traktor nedostaneme. - A poprosil
pana ministra, aby ten traktor poslal, podepsal tam funkcionáře
komunistické strany, na jehož adresu, vážení
přátelé, poukaz na traktor přišel
- ale strojní družstvo na něj čeká
dodnes. A tento funkcionář se teď, chodí
ptát, co má s tím poukazem dělat,
poněvadž on vůbec nežádal a neví,
jak s ním má teď, naložit.