Avšak dovoľte, aby som vás previedol obdobiami
strašných šiestich rokov, ktoré sme boli
nútení prežiť. Keď v dôsledku
okupácie českých zemí Hitlerom najlepší
synovia českého národa boli nútení
opustiť svoju vlasť, robili tak cez Slovensko, kde v
každej chalúpke, v každej dedinke našli
oddaného priateľa, pomocnú ruku, ktorá
previedla a nezradila. Musíme tu konštatovať,
že touto cestou prešlo niekoľko tisíc statočných
českých vlastencov, aby sa dostali do zahraničia
a po boku našich veľkých spojencov mohli sa zaradiť
do boja. A boli to zase neznámi, statoční
a nepočítaní hrdinovia našich dedín
a samôt, ktorí už roku 1942 skrývali
ruských partizánov a spojeneckých parašutistov
s nasadením vlastného života. (Potlesk.)
Láska slovenského národa, a to bez ohľadu
na politickú príslušnosť, sa ukázala
práve markantne v týchto rokoch odlúčenosti,
keď známi a neznámi posielali tisíce
balíkov potravín legálne i ilegálne
svojim bratom do Čiech. Ba i korešpondencia domáceho
odboja českých zemí na našu londýnsku
emigráciu išla cez Bratislavu a je tiež toho
najvýraznejším dôkazom. Len tak sa mohlo
stať, že touto sebažertvou bola pripravená
žírna pôda pre slovenské národné
povstanie. Ako jeden z účastníkov domáceho
odboja a slovenského národného povstania
považujem za povinnosť vydať o tom svedectvo. Preto
keď hovorím a zhodnocujem slovenské národné
povstanie, musím priklincovať, že toto bolo skutočne
a do všetkých dôsledkov celonárodné
povstanie, živelný výbuch celého slovenského
národa proti nacistickému novopohanstvu, útlaku
a porobe. (Potlesk.) Na tomto národnom povstaní
brala účasť tá časť národa,
ktorú dnes naši neprajníci tak radi označujú
za reakcionársku. Na frontoch slovenského národného
povstania bojovalo, panie a páni, na 60.000 slovenských
katolíkov. (Potlesk.) A tu sme u prameňa
všetkých problémov.
Vy, ktorí ste sledovali politiku politických strán
za prvej Československej republiky, zaiste sa pamätáte,
že v prvých rokoch poprevratových so záľubou
sa používalo slov maďaron a októbrista.
Neskoršie sa prešlo na slovo ľudák a dnes
skoro každý, ktorý ostal verným viere
svojich otcov, je označovaný za kolaboranta. Nepopieram,
že boli ako na strane našej, slovenskej, tak na strane
vašej, českej, kolaboranti. Nie je však možné,
aby pre hŕstku zablúdilcov bolo možné
státisíce statočných Slovákov,
v štátnom smysle verných Čechoslovákov,
biľagovať za kolaborantov, označovať ich
názvom novoľudáci len preto, že svoje
životné zameranie stavajú na princípoch
kresťanského svetonázoru. (Potlesk.)
Bolo by tragikou a neprezieravosťou našej vnútornej
politiky, keby sa trpely a nezahriakly snahy hnať túto
časť slovenského národa do opozície
proti tomuto štátu. (Potlesk.) Som oprávnený
prehlásiť v mene týchto všetkých,
že slovenskí katolici pôdu tejto republiky a
československej štátnosti nikdy neopustia a
z tejto svojej koncepcie nenechajú sa nikdy a nikým
vytlačiť. (Potlesk.)
Keď sa v Banskej Bystrici v pohnutých revolučných
časoch formovaly naše slovenské strany, vytvorily
sa dva bloky: blok socialistický a blok demokratický.
Blok socialistický si svoj strannícko-politický
problém vyriešil na historickom sjednocovacom zjazde
strany komunistickej a sociálne-demokratickej v septembri
r. 1944. Demokratický blok, ktorý sdružoval
ostatné složky pokrokové a občianske,
sjednotenie odložil na doby neskoršie. Nakoľko
chcelo sa s touto okolnosťou politicky špekulovať,
uznali sme za jedine možné nadviazať na Kuzmányovsko-Moyzesovskú
tradíciu, a preto došlo k tzv. dohode, ovšem,
nie 6. apríla 1946, ale 31. marca 1946. Chcem tu jasne
a verejne prehlásiť, že to nebola žiadna
dohoda a preto ani nemôže mať žiadnych tajných
klauzúl, ale bola to úprava čiste vnútorno-strannícka,
smerujúca k tomu, aby všetky občianske složky
boly získané pre československú štátnosť.
(Potlesk.) K tejto vnútorno-strannickej úprave
Demokratickej strany dal som podnet ja a preberám za toto
pred svojím svedomím a pred celou československou
verejnosťou plnú zodpovednosť. (Potlesk.)
A práve tak vyhlasujem, že preberám zodpovednosť
za činnosť pracovníkov a činiteľov
Demokratickej strany, ktorí sú sústavne podozrievaní
z protištátnej činnosti. (Potlesk.)
Vedenie Demokratickej strany, ktorého prevažna časť
mala rozhodujúcu úlohu v slovenskom Národnom
povstaní, je a musí byť zárukou všetkým
miestam, najmä však našim politickým partnerom,
že sa tu neurobí nič, čo by bolo v rozpore
so záujmami republiky. (Potlesk.) Postaralo sa o
to aj slovenské voličstvo, ktoré v prvých
demokratických voľbách dňa 26. mája
1946 potvrdilo, že dvojtretinová väčšina
slovenského národa sa hlási s láskou
a oddanosťou k republike a priznáva sa ku kresťanskému
svetonázoru. (Potlesk.) Tento kresťanský
svetonázor neprekáža a nebude prekážať
Demokratickej strane, aby do dôsledkov uskutočňovala
sociálne reformy, na druhej strane však musíme
sa v znamení tohoto svetonázoru energicky domáhať
mravnej a náboženskej výchovy.
Dovoľte, aby som tu citoval z knihy prezidenta dr E. Beneša
"Demokracie dnes a zítra" toto:
"Lidská osobnost moderního občana, jeho
svoboda myšlení, svoboda přesvědčení,
náboženství, víry, jakož i jejich
volný projev, jeho právo jazyka a národní
kultury musí býti plně a důsledně
respektovány".
A keď slovenskí katolíci organizovaní
v Demokratickej strane bojujú za túto ľudskú
osobnosť moderného občana, keď zdôrazňujú
nutnosť mravnej a náboženskej obrody, sú
biľagovaní za nepriateľov národa a štátu.
Nás, Slovákov a Čechov, cez tisíc
rokov spájala a spája tradícia cyrilometodejská
a svätováclavská. Táto tradícia,
ktorá dala našim národom toľko mravnej
sily a hodnôt, že sme z nich čerpali v dobách
pre naše národy najťažších,
v dobách najväčšieho pohanenia a poníženia,
v dobách, keď nám nezostalo nič iba
viera. Táto tradícia nás spája i dnes
a povedie nás po správnej ceste ku krajšej
a lepšej budúcnosti. Bude úlohou objektívneho
historika, aby z odstupu dejín posúdil správnosť
nášho počinania, a verím s vami všetkými,
ktorí máte na srdci lepší osud našich
národov, že tento súd bude spravodlivý.
(Potlesk.)
Bolí nás preto dvojnásobne, keď dnes
z úst českého človeka musíme
počúvať na adresu nás Slovákov
výrazy, ako: Miera trpezlivosti je dovŕšená
-kam ide Slovensko - kam speje Demokratická strana. Prichodilo
by myslieť, ako keby v tejto krásnej krajine nežil
už duch Komenského, nežili potomkovia Jána
Žižku z Trocnova a statočných českých
pánov. Verím však neochvejne, že väčšina
českého národa prechováva v svojom
srdci vrelú lásku k svojmu mladšiemu bratovi
Slovákovi. (Potlesk.) V národnom povstaní
niesli sme do boja za demokratickú a slobodnú Československú
republiku srdce preplnené láskou a právom
očakávame, že nám rovnakým spôsobom
bude aj odplatené.
Keď končím, slávna snemovňa,
svoj prejav obrátený na staroslávne námestie
Svätého Václava, prichodí mi povedať:
Nedejž zahynouti nám ni budoucím. (Potlesk.).
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
panu posl. Holubovi.
Posl. Holub: Pane předsedo, paní a pánové.
V této třetí části rozpočtové
debaty chtěl bych se stručně zabývat
zejména rozpočtem ministerstva výživy
a vnitřního obchodu. Po válce bylo zřízeno
mnoho nových úřadů a institucí.
Jestliže některá nová instituce z těch,
které byly zřízeny, naprosto a v plném
rozsahu splnila své poslání, prokázala
nejen svou oprávněnost, ale přímo
svou nezbytnost, pak je to ministerstvo výživy. Přistupovalo
ke své činnosti za poměrů málo
záviděníhodných. Domácí
základna vyživovací byla rozvrácena,
zásob nebylo, sklady byly prázdné a četné
továrny zničeny. To všechno uvést do
pořádku a znovu organisovat domácí
zdroje nebyl úkol malý.
Na štěstí distribuční aparát,
který v podstatě zůstal v rukou českých,
mohl být po provedené demokratisaci převzat
a použit k účelům vyživovacím.
Hůře tomu bylo v pohraničí. Tam se
tento aparát musil úplně nově tvořit.
Ale i tyto počáteční obtíže
byly překonány a my na konci prvého hospodářského
roku osvobozené republiky jsme mohli konstatovat, že
naše vyživovací politika byla, pokud jde o zásady,
správná, neboť zabránila zásobovacímu
chaosu a zajistila - třeba minimální - příděly
základních potravin všemu našemu obyvatelstvu.
Přispěl k tomu nejen vyživovací aparát
ministerstva výživy, převzatý nebo nově
vytvořený, ale také vyživovací
referáty místních a okresních národních
výborů.
Není sporu o tom, že má na tom velkou zásluhu
právě ústřední úřad,
t. j. ministerstvo výživy. Snad také proto,
že je ministerstvem novým, není zatíženo
byrokratismem a živě reaguje na všechny problémy
výživy lidu se týkající. Těm,
kteří jsou nespokojeni a domnívají
se, že by se měla v zásobování
potravinami rozvinout tak zvaná iniciativa jednotlivců,
hlavně "silných", která prý
je daleko pružnější a způsobilejší,
chtěl bych říci, že doba soukromého
působení a vlivu ve věcech opatřování
a rozdílení potravin patří nenávratně
minulosti. Budoucnost patří řízenému
hospodářství a v jeho rámci bude řízena
ovšem i výroba a opatřování i
rozdílení potravin. V moderní době
se přišlo k poznání, že otázky
lidské výživy musí být státem
organisovány a záměrně řízeny,
stejně jako na příklad se řídí
výchova, sociální péče a pod.
K úkolu moderního státu se tu připojuje
další neméně důležitý
úkol: pečovat nejen o dostatek potravin, ale též
o jejich jakost, nejen rozdělovat potraviny tím
či oním způsobem, ale pečovat též
o jejich správné využití, t. j. pečovat
o správnou a racionální výživu
lidu.
Správnou vyživovací politikou zlepšujeme
zdraví národa a zvyšujeme jeho tělesnou
a duševní pracovní výkonnost. Je proto
velmi správné, že ministerstvu výživy
byla svěřena nejen distribuce potravin, ale také
jejich veškerá výroba, že ministerstvu
výživy byl podřízen celý potravinářský
průmysl, a to jak znárodněný, tak
soukromý. Nemá smyslu, abychom si zakrývali,
že mnohé z těchto potravinářských
podniků nejen nejsou na výši po stránce
technické, ale nejsou ani způsobilé k provozu
podle požadovaných hygienických a jiných
zásad. Ministerstvo výživy bude tu musit v
mnohých případech zasáhnout velmi
rozhodně, neboť je samozřejmé, že
v budoucnu si ponecháme jen ty podniky, které budou
s to, aby racionálně a hygienicky a ovšem také
rentabilně vyráběly. Také jen tyto
podniky bude třeba obnovovat, rekonstruovat a rozšiřovat.
Šest let odloučení od ostatního světa
v době okupace musíme ovšem urychleně,
hlavně po stránce technické, dohánět
a dohonit, a proto je třeba v tomto směru počítat
s daleko vyšší státní pomocí,
než by byla nutná v dobách normálních.
Jestliže tedy náš dvouletý plán
určuje na investice v průmyslu výživy
23/4 miliardy Kčs, z čehož
dvě třetiny jsou určeny k rozmnožení
technických zařízení distribučních,
jako vybudování jatek, chladíren a mrazíren,
mlékáren a sběren pro mléko, ovoce
a zeleninu, vejce a drůbež, není to přehnaná
částka, ba podle mého mínění
je velmi nízká se zřetelem k úkolům,
před kterými náš průmysl výživy
a ministerstvo stojí. Jsem toho mínění,
že není investice rentabilnější
než právě tato, neboť prospěch
z ní bude mít opravdu všechen náš
lid.
V rámci dvouletého hospodářského
plánu žádáme od našeho lidu krajní
vypětí všech sil. Chceme mobilisací
všech zdravých sil našich národů
překonat, těžké následky války
a dosáhnout - pokud jde o výživu - poměrů
předválečných a v některých
případech je i překonat. To ovšem znamená
především postarat se o hodnotnou a správnou
jejich výživu. To je, podle mého názoru,
základní předpoklad splnění
naší dvouletky. Zde už nejde jen o to, abychom
měli dostatečné množství potravin
ačkoliv i to je úkol nemalý, když si
uvědomíme, jaký je v některých
jejich druzích, na př. v tucích, v měřítku
světovém stálý nedostatek, a stejně
ani v chlebovinách není situace taková, abychom
si nemuseli dělat starosti ale zejména o to, jaká
bude kvalita potravin, jež našim pracovníkům
poskytujeme.
Vedle toho je tu také otázka neméně
důležitá, aby tyto potraviny byly cenově
dostupné. Zde může ministerstvo výživy
působit ovšem jen nepřímo. Proto také
jedním z jeho úkolů v nadcházející
době je organisovat a na dobré základně
dále vybudovat hromadné stravování.
I tato věc má svůj vztah k zvýšení
pracovní produktivity. Nemluvě již o tom, že
při řádné organisaci mohla by podstatně
uvolnit mnoho pracovních sil, dosud zaměstnaných
jen v domácnosti. A pokud jde o hromadné stravování
školní mládeže, jde tu o důležitý
úsek naší zdravotní preventivní
péče.
Pan ministr financí ve svém úvodním
exposé k rozpočtu nám tu uvedl některá
data z výroby zemědělské, a to jak
z výroby rostlinné, tak živočišné.
Z nich je zřejmé, že máme mnoho co dělat,
abychom dosáhli předválečného
hektarového výnosu v chlebovinách, stejně
jako předválečné produkce masa, mléka,
o tucích ani nemluvě. Zde je činnost ministerstva
výživy úzce spjata s výsledky zemědělské
politiky s jejím osevním plánem, který
musí brát zřetel na požadavky správné
výživy. A protože za okupantského režimu
byla u nás porušena rovnováha mezi stravou
živočišnou a rostlinnou, neboť z důvodů
nasnadě jsoucích byla preferována strava
rostlinná, je velmi správné, že ve výrobě
zemědělské byl proveden částečný
přesun k zvýšené výrobě
živočišné. To umožní našemu
ministerstvu výživy, aby vyvážilo stravu
našeho obyvatelstva podle zásad vědeckého
zkoumání našich i světových vyživovacích
odborníků jak to ostatně ministerstvo výživy
v rámci svých možností i dnes již
dělá.
Ohlašuje-li ministerstvo výživy, že v příštím
roce zřídí zvláštní ústav
pro výzkum lidské výživy z prostředků,
jež jsme získali prodejem zboží UNRRA,
pak je nutno tuto snahu jen uvítat, neboť tím
bude získána vědecká základna
pro novou řádnou vyživovací politiku
u nás.
Pokud jde o náš systém přídělový,
mám dojem, že jsme obstáli neobyčejně
čestně, neboť jsme jedním ze států,
kde nedošlo k zásobovacím poruchám.
Nebudu mluvit o tom, že kalorická hodnota základních
potravin se u nás proti měsícům poválečným
podstatně zvýšila, i když ještě
ani dnes nedosahujeme žádaného průměru.
Stačí říci, že příděl
chleba se zdvojnásobil, masa a mléka téměř
ztrojnásobil. Porovnávaje naši situaci se státy
ostatními - poraženými, ale i vítěznými
- je náš průměr velmi slušný
a přibližně stejný nebo i lepší
než je v Belgii, Holandsku, Švýcarsku a zejména
ve Francii, tedy v zemích daleko bohatších
než je naše. Chovám proto pevné přesvědčení,
že obstojíme i nyní, kdy půjde o to,
abychom organisovali lidskou výživu na lepších,
dokonalejších a vědeckých základech.
To není ovšem jen úkol náš; stejné
problémy vznikají v celém světě,
ve všech zemích. Všude, kde vládě
záleží na zdravém vývoji a růstu
národa, organisují a řídí národní
výživu úřady státní. Je
příznačné, že to byly ze všech
výrobků hlavně potraviny, pro něž
byla zřízena první světová
organisace - FAO. To svědčí o důležitosti
záměrné a cílevědomé
politiky vyživovací. Vede-li tedy ministerstvo výživy
nyní soustavnou plánovitou propagandu správné
výživy pro celý národ, a to jak tiskovými
prostředky, tak instruktorskými kursy, jež
pořádá prostřednictvím Společnosti
pro racionální výživu, pak tu koná
činnost, která zasluhuje nejen naší
pozornosti, ale také naší všestranné
podpory.
Pokud jde o svazy, které jsou často ve veřejnosti
předmětem kritiky a útoků, chtěl
bych říci toto:
Jak jsem mohl zjistit, ministerstvo výživy od počátku
své působnosti je si vědomo toho, že
systém trhových svazů, zavedený okupanty,
nemůže za žádných okolností
býti definitivním řešením distribuce
potravin. Okolnost, že až dosud nebyl systém
trhových svazů nahrazen systémem jiným,
není důkazem liknavosti, nýbrž naopak
projevem obezřetné opatrnosti, abychom vyživovací
situaci, jejíž zvládnutí je problémem
daleko obtížnějším nežli laické
názory předpokládají, nadbytečně
nekomplikovali. Období hospodářského
dostatku a v některých oborech i nadbytku vyžaduje
naprosto odlišného řešení proti
řešení z doby okupace, založenému
na zásadě obhospodařování zboží,
jehož je nedostatek. Charakteristikou přebytkového
hospodářství je moment dobrovolnosti v dodávkách.
Bude proto třeba nahraditi zásadu obhospodařování
zásadou obchodního podnikání, regulovaného
principy plánovaného hospodářství.
Na této úvaze je založena myšlenka, aby
zásadním nositelem plánované distribuce
se staly obchodní společnosti, vybavené zvláštním
oprávněním. Dosavadní řídící
funkce Svazů se budou musit, jak ostatně právně
se tak již stalo dekretem č. 118 v r. 1945, vrátit
do ministerstva výživy. Spojovacím článkem
mezi ministerstvem a společnostmi, které by svou
funkci založily na přísném principu
obchodního podnikání, by měla býti
ústředí pro živočišnou a
rostlinnou výrobu. Zatím co společnosti mají
býti společným místem ústředních
obchodních organisací, tedy místem nepolitickým,
mělo by býti ústředí místem
sdružujícím ústřední zájmové
složky, které neprovádějí obchody
a mají charakter politický. Ústředí
by působila vůči obchodním společnostem
také jako kontrolní orgán s funkcí
dbáti, aby společnosti řádně
konaly úkoly vyživovací politiky, a vůči
ministrovi by působila jako demokraticky zřízený
poradní orgán. Společnosti, jichž zřízení
je zamýšleno, ovšem nebudou založeny na
myšlence dosažení největšího
majetkového prospěchu pro složky je tvořící,
nýbrž naopak musí být u nich dbáno,
aby odměna za činnost, provozovanou společností,
byla úměrná míře úsilí,
jež společnost vyvíjí, a možný
podnikatelský zisk musí být limitován
na úroveň přibližně se rovnající
výši úrokových sazeb běžného
bankovního úvěru.
Vybudování nového systému v oboru
distribuce potravin by mělo obsáhnout také
myšlenku sjednocení tohoto systému na celém
území státním. Jen sjednocení
na tomto poli může zajistit opravdu úspěšné
plnění úkolů vyživovací
politiky. Nový distribuční systém,
po kterém veřejnost volá, musí býti
systémem zcela novým, který nebude navazovat
ani na dobu před rokem 1939, vyznačující
se v hospodářství volnou hrou sil, ani na
zařízení okupační, které
mělo za úkol sloužit Němcům a
dopomoci jim k vítězství. Nechť je to
systém jednoduchý a hlavně nenákladný.
I když jeho základní myšlenkou je dobrovolnost
v dodávkách, samozřejmě v rámci
plánovaného hospodářství, je
třeba jeho konstrukci vybudovat tak, aby byl systémem
tak pevným a levným, aby mohl splnit úkoly
jak nyní, ještě v době všeobecného
nedostatku potravin, tak v budoucích dobách, kdy
potravin bude přebytek. Neboť krise z nadbytku - i
když to zní paradoxně - jak jsme to viděli
v hospodářství liberalistickém, je
stejně nebezpečná a pracující
lidi ožebračující, jako krise z nedostatku.