Zvláštní kapitola našeho zemědělského
rozpočtu je věnována péči o
venkovskou ženu a mládež. (Výkřiky.)
Já se nedám, já ještě něco
vydržím, neboj se o mne! (Potlesk.) My chceme
změnit jejich úděl, ulehčit jejich
otrockou dřinu a našim venkovským ženám
pomoci. Je třeba zmechanisovat kuchyně, je třeba
dodat jim pračky, je třeba zřizovat všude
na vesnicích dětské útulky, je třeba
umožnit rolnickým ženám, aby se mohly
věnovat kultuře.
V rozpočtové kapitole ministerstva zemědělství
jest uvedena částka 91/2 mil.
Kčs a kromě toho z prostředků Národního
pozemkového fondu na r. 1947 dává ministerstvo
zemědělství 5 mil. Kčs na zřizování
družstevních prádelen, 2 mil. Kčs na
dětské útulky a 2 mil. Kčs na podporu
studia rolnických dívek. Víme, že je
to málo, je to celkem 181/2 mil.
Kčs. Jsme přesvědčeni, že v letech
příštích budou tyto částky
několikráte větší, ale hledáme-li
v rozpočtech předválečných
položky na tyto účely, nenalézáme
tam žádné. Tenkráte se nad osudem žen
jenom naříkalo a mluvení o pomoci pro ně
bylo jen před volbami. (Výkřiky. - Hluk.)
Tato tradice je měněna a našim venkovským
ženám bude pomáháno činy a ne
slovy. (Výkřiky. - Hluk.)
Mnoho problémů je před námi, myslíme-li
na osud a budoucnost našeho zemědělství.
Známe jeho těžkosti, známe i přechodnou
kalamitu s pracovními silami, kterou již překonáváme
a věříme, že překonáme.
Jde o to, dát možnost našemu zemědělství,
aby mohlo dohonit civilisaci města, aby k tomu dostalo
potřebné podmínky. Jde o to, aby byla překonána
nejen politická, ale i technická a kulturní
propast mezi městem a venkovem. Na poli politickém
je tento úkol úspěšně zdolán.
Lid z měst podal ruku lidu z venkova a ten ji přijal,
neboť poznal, že dělník je rodný
bratr rolníka a že osud jednoho je spjat s osudem
druhého. Lid z měst podal pomocnou ruku lidu z venkova,
aby mohl zdolat potíže, do kterých byl přiveden
okupací, válkou a osídlením pohraničí.
Rolník pak zajistil národu výživu. Budeme
usilovat o to, aby pokud možno brzy bylo uvedeno v život
národní pojištění pro rolníky,
aby i rolník byl zajištěn pro stáří
a nemusel se ho bát. Podmínkou jeho uskutečnění
je rozmnožení národního bohatství
a podmínkou toho je práce. Ta je podmínkou
všeho.
Dáme rolníkům možnost dohonit technický
pokrok měst, pomůžeme jim zmechanisovat jejich
hospodaření, pomůžeme jim upravit k
tomu pozemkovou držbu, aby mohli pracovat na svém
a aby měli na čem pracovat. (Potlesk.) Je
to práce úmorná, úkoly jsou těžké,
jejich zvládnutí předpokládá
poctivou a seriosní zemědělskou politiku.
(Potlesk.) Ne řečmi, ne slovy, ne agitací
pomůžeme našemu zemědělci (Výkřiky.
- Hluk.), ale poctivou prací, jakou zemědělec
koná na svých, na našich českých
a slovenských polích, a takovou poctivou prací,
jakou dáváme našemu zemědělství
my, komunisté. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dále je ke slovu
přihlášena pí posl. Žáčková-Batková.
Posl. Žáčková-Batková:
Pánové a paní!
Obávám se, že můj referát nebude
tak rušný, jako byl referát řečníka
přede mnou, pana posl. Smrkovského, předsedy,
či vlastně pana presidenta Osidlovacího úřadu
(Výkřiky. - Hluk.), - totiž Státního
pozemkového úřadu, ale domnívám
se, že zde se má mluvit odpovědně a
má se zde hlavně mluvit o zásadách
státní finanční politiky. (Výkřiky.)
Dříve však, než přejdu ke svému
referátu, považuji za svoji povinnost, abych jenom
v několika stručných poznámkách
odpověděla zde pí kol. Synkové,
která ráno položila jednu otázku. Řekla:
"Paní a pánové mi prominou jednu, snad
trochu indiskretní otázku, zda vystupovali také
s takovým temperamentem ve sněmovně v dobách
předmnichovských, zda vystupovali také s
takovým temperamentem proti Henleinovi a Hlinkovi."
Doporučuji pí kol. Synkové a jejím
klubovním kolegům, aby navštívili poslaneckou
čítárnu a vyzvedli si tam těsnopisecké
zápisy o schůzích poslanecké sněmovny
(Výkřiky. Hluk.) z r. 1935 a 1938, a poučení,
které tam získá, myslím, dá
jí podnět k tomu, že podobné otázky
klást nebude, protože jestliže někdo vystupoval
proti straně Hlinkově a proti straně Henleinové,
pak to byli stateční, srdnatí členové
strany československých národních
socialistů. (Hlučný potlesk poslanců
strany nár. soc.) Já jsem byla v r. 1935 a 1938
ve slavném Rudolfinu a prosím, u těch poslaneckých
lavic, byl to nebožtík dr Patejdl, byl to Vladimír
Polívka, nešťastně zahynulý
poslanec, byl to dr Klapka, byla to Zeminová,
byl to Bergmann, byl to dr Stránský,
kteří se v každé chvíli uměli
rvát. (Výkřiky. - Hluk.) Přátelé,
my netrpíme na krátkou paměť, jak byste
byli velmi rádi, kdybychom trpěli. My si pamatujeme
dobře, jaký byl postup čs. národních
socialistů. Pan kol. Harus udělá dobře,
když si přečte své vlastní projevy
v této sněmovně (Výkřiky.
- Hluk.) a když si přečte, jaký
byl jeho postup proti této republice. Ať si postaví
tyto projevy proti projevům Hatiny a Polívky,
a to postavíme před celou veřejnost československou
a ta nejlépe dosvědčí, kdo vlastně
měl pravdu. (Hluk. - Výkřiky posl.
Machačové.) Paní kolegyně Machačová,
já jsem tu byla, já jsem svědek, nemůžete
se odvolávat na někoho mrtvého. My máme
těsnopisecké zápisy, a nic jiného!
(Hluk.)
A pokud jde o projev pana kol. Smrkovského, postrádala
jsem v té chvále o částkách,
které jsou věnovány na hospodářskou
obnovu zemědělského stavu, číslici,
která je věnována na obnovu zemědělského
stavu z výnosu akce UNRRA. To nám zapomněl
pan kol. Smrkovský říci, aby ohodnotil,
že to, co je dáváno na zemědělství,
nedává ministerstvo zemědělství,
ale dává to státní pokladna, dávají
to všichni poplatníci československého
národa. (Bouřlivý potlesk.) Je třeba,
aby se tu, prosím, připomněla pravda.
Pan kol. Smrkovský mluvil o osídlení
pohraničí. Já se ptám s tohoto místa:
Kdo zavinil, že z toho pohraničí stovky českých
lidí utíkají? Kdo zavinil, že tisíce
hektarů v pohraničí není obděláno?
Já se ptám, kdo je vinen v této věci?
(Hluk.)
Místopředseda Petr (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Žáčková-Batková
(pokračuje): Pan kol. Smrkovský prohlásil
- a já se dovolávám s tohoto místo
slavnostně celé sněmovny - dne 12. prosince
1946 v ústavodárném Národním
shromáždění, že je lží,
když se tvrdí, že strana komunistická
uvažuje o kolchoznictví v této republice. To
dne 12. prosince 1946 prohlásil pan posl. Smrkovský.
Bereme vás za slovo, pánové, v příští
zemědělské politice, prováděné
v tomto státě. (Bouřlivý potlesk.
- Hluk.)
Místopředseda Petr (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Žáčková-Batková
(pokračuje): A teď mně dovolte, slavná
sněmovno, abych přešla k svému vlastnímu
referátu. Pohled do přehledu o státních
vydáních a příjmech na rok 1947 je
poučný pro každého občana jako
poplatníka státu. Výnos daní nepřímých
a státních monopolů a daně obratové
nás přesvědčuje, že největším
a nejjistějším zdrojem státních
příjmů zůstávají daně
nepřímé, rozpočet rodiny nejvíce
zatěžující, protože tvoří
podstatnou položku výdajů každé
rodiny.
Z toho vyplývá, že poplatník plní
svou povinnost vůči státu i za cenu značného
snížení své životní úrovně,
protože zvýšení daňové služby
si nutně vyžádá omezení životních
potřeb, omezení životních požadavků,
ať již se týkají potřeb zbytných
či nezbytných. Jako protihodnotu má spotřebitel
právo dožadovat se ochrany svých zájmů.
S lítostí konstatuji, že o tuto ochranu zájmů
spotřebitelů není u nás dostatečně
postaráno. Je pravda, že spotřebě, představované
požadavky výživy národa, slouží
rozpočet kapitoly 12, 13, 14, 15, 17 a částečně
také 22. Slouží tedy účelům
spotřeby, ať jde o výrobky zemědělské
či průmyslové, rozpočet státu
úhrnnými výdaji cca 23/4 miliardy Kčs,
což je přibližně asi třicetina
všech státních výdajů, zatím
co daně nepřímé, odváděné
státu spotřebiteli, činí 29.689 milionů,
to je více než 55 % všech státních
příjmů.
Je proto nezdravým zjevem ve skladbě našeho
hospodářského života, že spotřeba
a její význam není u nás dosud dostatečně
oceněn. Uznáváme všichni, že v
době hospodářského budování
základů státu je nutno všestranně
podporovat výrobu zemědělskou, aby dávala
jistotu plného zabezpečení výživy
lidu, a výrobu průmyslovou, aby zabezpečila
plnou zaměstnanost našeho lidu na dlouhá léta
v budoucnosti.
Jsme si plně vědomi, že v budoucích
dvou letech bude nutno uložit si spotřebitelskou kázeň
a disciplínu a na prvé místo položit
potřeby našeho vývozu. Všichni spotřebitelé
jsou si vědomi, že na naši průmyslovou
výrobu nebudou moci klásti zvýšené
spotřebitelské požadavky právě
proto, že je životním zájmem našeho
státu a celého jeho hospodářství
zachytit se na všech světových trzích,
umístit tam své výrobky a dobýt všech
posic ztracených v době okupace. Naší
spotřebitelské veřejnosti je známo,
že na př. z celé textilní výroby
ze surovin dovážených za devisy jen 20 procent
je určeno pro domácí spotřebu. S tím
větší úzkostlivostí a péčí
musí být tedy postaráno o to, aby těchto
20 procent textilní výroby a jejích výrobků
se dostalo skutečně domácí spotřebě.
Právě v tomto směru náš distribuční
systém úplně zklamal proto, že není
dosud jisto, kdo je oprávněn disponovat vyrobeným
zbožím textilním. V každém spořádaném
státě je úkolem výroby vyrábět
a všechny úkoly distribuční obstarává
obchod. Jen u nás v Československu je distribuce
prováděna každým, kdo si část
distribučního práva pro sebe usurpuje. U
nás je distribuce textilního zboží prováděna
ministerstvem průmyslu, Fondem národní obnovy,
ministerstvem vnitřního obchodu, Ústřední
radou odborů, Jednotným svazem zemědělců
a každou továrnou. Zboží ovšem nedostává
se takto do rukou oprávněných spotřebitelů.
Tento chaotický stav v distribuci je zaviněn dekretem
č. 109 ze dne 27. října 1945 o řízení
výroby, ve kterém v §§ 1 a 2 se říká,
že ministerstvu průmyslu se dává pravomoc
řídit výrobu a odbyt v odstavci g) téhož
paragrafu se sice nařizuje hlásiti skutečnosti
rozhodné pro řízení těžby,
výroby, odbytu, zejména o zásobách
surovin, polotovarů, zboží a pomocných
látek, avšak bylo zapomenuto na to, určiti
ministerstvu průmyslu povinnost tohoto hlášení
orgánu, který je orgánem řídícím
oběh vyrobeného zboží. Skutečnost
je taková, že dekret č. 109 byl vykládán
tak, že výroba má právo oddisponovat
zboží velkoobchodu či jiným distribučním
složkám, aniž by byla dána možnost
kontroly, zda všechno zboží je distribuováno
správným směrem, aby se dostalo do rukou
oprávněného spotřebitele.
Naše veřejnost, pánové a dámy,
se právem ptá, jak je možné, že
v okolí znárodněných textilních
podniků a konfiskátů je možno na černém
trhu koupiti zboží všech druhů, zatím
co obchodník musí kupovat za vysoké příplatky.
Veřejnost se právem pobouřeně ptá,
jak je možné, že prodejní oddělení
textilních podniků dodávají zboží
osobám bez živnostenského oprávnění,
zatím co obchody zejí prázdnotou. Veřejnost
je právem pobouřena nad tím, že náš
distribuční aparát nefunguje a umožňuje
tak, že podloudnické bandy z celého území
republiky dopravují vesele zboží přes
hranice. Podle zkušenosti kontrolních orgánů
nejsou zprostředkovatelé černých obchodů
většinou žádní obchodníci,
nýbrž lidé bez živnostenského oprávnění,
používající různých krycích
zaměstnání a vydělávající
tímto obchodem nehorázné sumy.
Pánové a paní, ubezpečuji, že
se jako předsedkyně zásobovacího výboru
postarám o to, aby po šetření a zjištění,
kdo šmelinařil, se u toho, kdo byl při šmelinaření
přistižen, také zjistilo, jakou měl
politickou legitimaci. (Potlesk.) Spotřebitelé
obviňují často vládu z nedostatku
autority, z nedostatku dobré vůle zjednat radikální
pořádek a odstranit příčinu
všech nešvarů ve výrobě a distribuci
textilního zboží. Ve veřejnosti se na
př. šeptá, že české vlnařské
podniky, znárodněné podniky, zásobují
ústřední sekretariáty některých
politických stran a redakce časopisů politických
stran prvotřídním zbožím. Jako
předsedkyně zásobovacího výboru
se ptám ředitelství vlnařských
podniků, zda je to pravda. Pravdou je, že jakmile
vláda vyhověla požadavkům zásobovacího
výboru, aby vánoční trh byl zásoben
zbožím, vyrobeným ze surovin akce UNRRA, ihned
některé závody velmi pohotově - to
se musí přiznat - vyzvaly své zaměstnance,
aby si určili, který druh textilního zboží
si přejí, a aby uplatnili právo, aby měli
přednostní nárok na zásobování
textilním zbožím. Slyšela jsem, že
takový soupis potřebného zboží
měl být udělán i v tiskařských
podnicích jedné velké politické strany.
Tento nešvar musí z našeho hospodářského
života zmizet. Ministerstvo sociální péče,
aniž se dohodlo s ministerstvem vnitřního obchodu,
určilo množství deputátního zboží
zaměstnancům textilních továren v
celkové hodnotě 12 m ročně na osobu.
Uznávám, že je třeba v rámci
deputátů dáti možnost také zaměstnancům
textilních továren, aby se mohli slušně
obléci. Ale tento deputát nemůže býti
vybírán záměrně právě
v předvánoční době, když
vláda dává možnost, aby všichni
spotřebitelé byli rovnoměrně textilním
zbožím zásobeni. Počítáme-li,
že v textilu je zaměstnáno 80.000 osob, a každá
z nich by v předvánoční době
dostala 12 metrů látky, znamenalo by to, že
by takto bylo odňato vánočnímu trhu
takřka milion metrů zboží, což
by znamenalo, že by spotřebitelé fakticky nic
nedostali. Zásobovací výbor žádá
proto, aby deputát textilních zaměstnanců
byl dáván ve čtvrtletních splátkách
a pro příště ministerstvo sociální
péče nesmí určovat deputát
bez předchozí dohody se zúčastněnými
ministerstvy a musí si vyžádat, aby tento deputát
nebyl počítán do 20 %, určených
pro domácí spotřebu.
Jdeme do dob mírového hospodářství
a proto všechny okupační zvyky přednostního
zásobování musí být nahrazeny
normálním způsobem obhospodařování
vyrobeného zboží. (Potlesk.) Ani ministerstvo
průmyslu nemůže bez předchozí
dohody s ministerstvem vnitřního obchodu anebo předsednictvem
vlády či ústřední plánovací
komisí stanovit samo o své újmě množství
zboží, určeného jako odměna vítězům
v soutěži práce. Zákon o dvouletém
hospodářském plánu v § 15 praví:
"Provedení dvouletého plánu vyžaduje
soustředěného úsilí všeho
občanstva, a proto je každý, jemuž připadá
jakýkoliv úkol k splnění tohoto plánu,
povinen jej vykonati svědomitě a hospodárně
podle svých osobních a sociálních
poměrů a podle svých hospodářských
možností". Jsme proto povinni všichni k
uskutečnění hospodářského
plánu pracovat, a nikdo si nesmí dělat nárok
na zvláštní odměnu a přednostní
právo na zásobování, vyjma ty kategorie
zaměstnanců a dělnictva, jichž výkon
je zvláště namáhavý.
Je v zájmu pořádku, aby i tyto nároky,
vyplývající z přednostního
zásobování ať již textiliemi či
jinými výrobky, byly obstarávány prostřednictvím
obchodu soukromého či družstevního,
aby byla řádná evidence zboží,
které je dáváno spotřebiteli k domácí
spotřebě. Žádný státní
resort, ani žádná soukromoprávní
či veřejnoprávní instituce nesmí
provádět distribuci, která umožňuje,
že zboží se dostává do rukou protekčních
dětí nebo nepovolaných osob. Spotřebitel
jako poplatník státu, který odvádí
29 miliard na daních, žádá pořádek,
především pořádek ve výrobě
i v obchodě. Pokud jde o textilní výrobu,
žádá, aby byla plánována v souladu
se skutečnou potřebou domácího trhu.
V rozpočtu předsednictva vlády kap. 3 je
výdaj na Hospodářskou radu určen částkou
cca 40 milionů, na Státní úřad
plánovací 34 milionů. Poplatník má
právo žádat, aby výroba byla těmito
úřady plánována se zřetelem
na požadavky domácího trhu a v souladu se zájmy
spotřebitelů.
Nesmějí se opakovati zjevy letošního
roku, kdy v létě byl náš trh zásobován
nadměrným množstvím teplých pokrývek,
teplého prádla, které si spotřebitel
koupit nemohl, stejně tak se objevilo právě
v létě velké množství flanelu,
v měsíci dubnu a květnu velké množství
lněného kepru, které vysokou cenou a velkým
množstvím tvořilo nadbytek na trhu. (Předsednictví
se ujal předseda David.)
Je nezbytně nutné, aby průmysl textilní,
a to jak sektor bavlnářský, tak vlnařský
a hedvábnický, plánoval na základě
skutečné nebo předpokládané
spotřeby, odpovídající požadavkům
spotřebitelů a doby. Musí se tedy pečovat
o to, aby na podzim bylo dáváno zboží
zimní, na jaře zboží letní a
ne naopak. (Potlesk.) Voláme všichni halasně
po růstu populace, ale vedoucí plánovacího
oddělení si vůbec nelámou hlavu nad
tím, do čeho mají naše mladé
matky zabalit svá nemluvňata, protože je absolutní
nedostatek souprav dětských i plenkového
zboží. Náš textilní průmysl
musí pamatovat na to, že na výbavu robátka
je třeba sypkoviny, povlaku a plenkoviny. Neschopnost plánování
výroby podle potřeb obyvatelstva je základním
rysem naší textilní výroby. Příčina
nedostatku jednoho a nadbytku druhého je zaviňována
jednak nedostatkem a nadbytkem určitého materiálu
a na druhé straně, pánové a paní,
nesprávným plánováním, kterážto
domněnka se potvrzuje dnes, kdy po zjištění
zásobovacího výboru orgány ministerstva
průmyslu a hospodářských skupin přes
rozsáhlou organisaci v řízení výroby
nejsou schopny podat přesný obraz, kolik zboží
bylo vyrobeno, v jakých časových intervalech,
a není vůbec po ruce přesná specifikace,
jak byla celá výroba rozdělena, ani případná
kontrola, kam se toto zboží podělo.
Je naprosto nutné, aby tato kontrola byla okamžitě
zavedena, a to tak, že všem sektorům textilního
průmyslu bude uložena povinnost každý
měsíc hlásit množství vyrobeného
zboží ministerstvu vnitřního obchodu
nebo předsednictvu vlády. Může-li fa
Baťa provádět inventury jednou týdně,
pak také náš textilní průmysl
musí tuto kontrolu provádět. Byla bych velmi
ráda, kdyby nám bylo jednou řečeno,
kolik úředníků a zaměstnanců
zaměstnává kontrolní úřad
textilního průmyslu. Myslím, že číslice,
kterou bychom se dověděli, by nás velmi nepříjemně
překvapila, že u té číslice není
ani jedna nula.
Ministerstvo vnitřního obchodu musí míti
zavedenou ústřední kartotéku, která
by vedla v evidenci všechny oprávněné
velkoobchodníky a obchodníky, soukromé či
družstevní, a ve které by bylo také
vedeno v přesné evidenci všechno zboží,
ať již v průmyslu konfekčním, řemesle
či obchodu. Konstatuji, že mně jde o věc,
že odmýšlím vůbec, kdo to či
ono ministerstvo vede. Mluvím zde jako předsedkyně
zásobovacího výboru, která má
zájem na tom, aby určité nešvary, projevující
se ve výrobě a obchodu, byly radikálně
odstraněny. (Potlesk.) Proto mluvím tímto
způsobem. Trváme bezpodmínečně
na tom, aby bylo znemožněno jednotlivcům i
zaměstnancům podniků nakupovat zboží
v továrnách za skoupené oděvní
lístky na venkově, jak se to bohužel v mnoha
případech v poslední době dělo.