Věříme však, že všechny tyto
potíže budou úspěšně překonány,
záleží jen na tom, aby se povedla právě
prováděná vnitřní reorganisace
v celém rozsahu, jak byla plánována. Zaručí
naprostou spolupráci mezi jednotlivými odbory, takže
tento resort nebude napříště ukazovat
veřejnosti ne dvojí, ale hned dokonce několikerou
tvář jako doposud a přispěje neobyčejně
významně k úspěchu dvouletky, jejíchž
potřeb v prvé řadě chce dbát.
Věříme, že se uplatní ve spolupráci
dvou tak význačných hospodářských
ministerstev především snaha přispět
k úspěchu našeho budovatelského plánu,
přispět k splnění dvouletky, a proto
za klub čs. soc. demokratické strany prohlašuji,
že pro rozpočet obou resortů budeme hlasovat
v jejich původním znění. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš: Dalším
řečníkem je p. posl. dr Kvetko. Dávám
mu slovo. (Nebyl přítomen.)
Dávám slovo dalšímu řečníku,
jímž je p. posl. dr Steiner.
Posl. dr Steiner: Dámy a pánové, vážená
sněmovno!
Již Košický program vlády Národní
fronty Čechů a Slováků jasně
mluvil o tom, že naše republika bude napříště
státem národním, t. j. státem Čechů
a Slováků. Proto za vydatného přispění
Sovětského svazu a hlavně dík generalissimu
Stalinovi počal již v porevolučních
dnech odsun Němců z našeho území.
Odsunem Němců byl náš stát postaven
před nový problém, jak osídlit pohraniční
území, které bylo tímto historickým
aktem navždy očištěno od nepřátelské
německé páté kolony. S plnou odpovědností
přistoupila naše vláda k plnění
velikého úkolu, k osídlení pohraničí
českým lidem. Z krajů, které byly
po staletí hospodářsky i kulturně
ovládány Němci, se staly v necelém
půldruhém roce kraje české. Liberec,
Ústí n. L., Karlovy Vary a ostatní města
jsou dnes městy českými. Všude zde zvučí
naše krásná mateřština a po Němcích,
kteří republiku v minulých dobách
zrazovali, není ani potuchy. Jejich odsun byl v hrubých
rysech skončen a zbytek bude v jarních měsících
příštího roku odvezen tam, kam je srdce
táhlo.
Právě tak, jako se nám podařilo vyřešit
otázku nepřátelské německé
menšiny, podařilo se nám stejně dobře
osídlit pohraniční okresy slovanským
živlem. Osídlovací akce se přes všechny
své obtíže a překážky s
úspěchem chýlí ke konci. Byla prováděna
v duchu našich národních tradic, demokraticky
a bez donucení. Čeští lidé, hlavně
ti drobní, odcházeli na výzvu vlády
do pohraničí dobrovolně a s vědomím,
že jdou budovat nový život. Dnes můžeme
konstatovat s hrdostí, že v pohraničí
žije více než 2,200.000 českých
obyvatel. Fakticky každá čtvrtá rodina
odešla do pohraničí, aby pomáhala státu
a národu na úseku skutečně nejnutnějším.
Naše strana již od samého počátku
věnovala osídlovacímu dílu největší
pozornost. Prohlašovala, že nemají pravdu ti,
kteří tvrdí, že odsunem Němců
bude naše národní hospodářství
těžce postiženo. Dnešní stav dává
našim slovům plně za pravdu. Naše strana
se pečlivě starala a stará o zajištění
našich nových hraničářů
a většina zákonných opatření
vyšla z naší iniciativy. Přesvědčili
jsme všechny pochybovače, že myšlenka osidlovací
nebyla utopií, nýbrž nezbytnou nutností,
která velkou měrou přispěje k plnění
dvouletého plánu. Za 18 měsíců
od květnových dnů bylo vykonáno dílo
vskutku gigantické. Dnes máme v pohraničí
většinu továren v plném provozu, v městech
i na vesnicích fungují české školy,
zemědělství se stává prosperujícím
a výnosným, a i úřady, o nichž
v prvních porevolučních týdnech a
měsících nebylo ani slechu, přispívají
dnes k úplné konsolidaci pohraničních
poměrů. Hlavně pohraniční průmysl,
který tvoří 1/3 veškerého
průmyslu naší republiky, snese ve výrobnosti
plné srovnání s průmyslovou výrobou
vnitrozemských závodů.
Přes všechny tyto velké a historické
úspěchy ozývají se v určitém
tisku i na schůzích hlasy, které pro stromy
nevidí les. Tyto hlasy nespokojenců a hlavně
lidí, kteří chtějí úmyslně
rozvracet klidnou výstavbu života v pohraničí,
chtějí přesvědčit veřejnost,
že v pohraničí vládne bezpráví
a chaos. Snaží se dokazovat, že osidlovací
akce byla od počátku špatně organisována
a že nemá dobrých úspěchů.
Z běžných případů a příhod
dělají se velké události, které
mají charakterisovat neúspěch osidlovací
akce. Několik případů defraudací
národního majetku má zlehčit veliké
dílo a ohromnou práci, kterou denně vykonávají
drobní čeští lidé ve svých
nových domovech. Je přímou urážkou
těch tisíců pionýrů našeho
pohraničí, jestliže tyto jednotlivé
trestné činy se paušalisují a v některých
novinách se píše o pohraničí
jako o území bez práva a bez spravedlnosti.
Dokonce v blízkosti našich státních
hranic se rozšiřuje nedůvěra ve vládu,
nedůvěra v lidovou demokracií, a hraničáři
jsou vybízeni k tomu, aby brzdili rozvoj vládní
politiky, která chce vésti k lepšímu
zítřku. Těm, kteří ještě
dnes nepochopili, jaký velký kus práce byl
v pohraničí vykonán pílí a
vlastenectvím českého člověka,
prostého dělníka, úředníka
a živnostníka, zemědělce i řemeslníka,
chtěli bychom poukázati na poměry a obtíže
roku loňského. A ptáme se jich: Což
nevidíte ten rozdíl mezi poměry loňského
května, června, července, srpna a nyní?
Jak vypadalo pohraničí loni?
Tři miliony Němců nepřátelsky
a nenávistně naladěných proti novému
českému osídlenci činilo život
v pohraničí mnohdy i nesnesitelný. Válkou
rozbitá města i domovy. Vzpomeňme si jenom
na těžké zásobovací obtíže,
na ztuchlý chléb a nedostatky v dopravě.
Mnohde se tehdy ještě střílelo a v severočeských
lesích Werwolfové nebyli žádnou vzácností.
Nebylo českých lékařů. Nebylo
škol. Nebylo učitelů. O kulturních podnicích,
divadlech a biografech se tehdy nedalo ani mluvit. A přece
do těchto neutěšených poměrů
odcházeli čeští zemědělci
a živnostníci, aby na výspě našeho
státu chránili majetek naší republiky.
Poslechli výzvy vlády a šli do poměrů
podle jejich názorů velmi nejistých. Ale
přece šli.
V té době nebylo ani potuchy po veřejné
správě. Ve vesnicích i v městečkách
byli jen Němci. A německý starosta vládl
zde jako dříve. A jestliže dnes někteří
neodpovědní činitelé pomlouvají
a kritisují národní výbory v pohraničí
a organisují proti nim štvanice, pak nechť s
tito pánové uvědomí, kolik obtíží
museli překonávat zástupci všech politických
stran při své práci v orgánech lidové
správy. Takových potíží, jakých
byly v pohraničí stovky, vnitrozemí nikdy
nepoznalo.
Kolik jen práce, kolik námahy bylo zapotřebí
k dobře organisovanému odsunu Němců!
Veškerá odpovědnost spočívala
na orgánech národních výborů.
Tento úkol byl vyplněn s úspěchem,
jak o tom svědčí fakta i čísla.
Bylo třeba přidělovat zemědělcům
půdu, živnostníkům řemeslné
a obchodní podniky, dělníkům a úředníkům
rodinné domky. S jakým počtem zaměstnanců
prováděly národní výbory tuto
rozsáhlou agendu? Kvalifikovaného úřednictva
bylo tenkrát v pohraničí velmi málo.
A všechna práce a odpovědnost za ni byla zde
opět přidělena členům orgánů
lidové správy.
Do pohraničí přicházeli většinou
lidé sociálně slabí, ať šlo
o zemědělce nebo živnostníky. Tito občané
nikdy předtím sami nevládli, nýbrž
byli vrstvou, nad kterou bylo dříve vládnuto.
A nelze se divit, jestliže se z počátku dopouštěli
některých chyb a omylů. Jestliže se
však ozývají hlasy, že národní
výbory v pohraničí zneužívají
své pravomoci, že překročují
moc, kterou jim zákon uděluje, pak mohu z vlastní
zkušenosti s tohoto místa prohlásit, že
tomu ve většině případů
tak není, a že pravdou je opak. Národní
výbory v pohraničním území
se dopouštějí té chyby, že nevyužívají
plně pravomoci a kompetence, kterou jim dává
vláda a kterou jim dává zákon. V tom
je jejich dnešní velký nedostatek.
Lidé se učí, rostou v práci a nová
naše lidovědemokratická republika jim dává
možnost takového růstu a vývinu. Lid,
který je zdrojem veškeré moci v našem
státě, si vládne sám, bez jakýchkoli
prostředníků v národních výborech.
A to je hlavní důvod t. zv. kritiky pohraničních
poměrů.
Při této příležitosti je dobře
se zamyslit nad institucí národních správců.
Tyto orgány, zřízené dekretem číslo
5 z loňského roku, jsou jen dočasné.
Přesto, že vykonaly veliký kus svědomité
a poctivé práce pro republiku, jsou stále
terčem vtipů a napadání. Je pravda,
že určité malé procento národních
správců jsou lidé nepoctiví a nehodní.
Celek však nezklamal a republice nesmírně pomohl.
Byli to poctiví národní správcové
na živnostech i na průmyslových objektech,
kteří se svými zaměstnanci zachránili
republice miliardové hodnoty. (Potlesk.) Těžko
bychom si mohli představit pohraničí, kdyby
se hned po revoluci neujali svých funkcí národní
správcové. Jestliže ještě dnes
humoristické časopisy, kabarety, tisk i divadla
paušálně ironisují jejich práci,
pak to činí neprávem a zlomyslně.
Nebýt poctivých národních správců,
nebylo by klidného a spořádaného života
v dnešním pohraničí.
Ukazuje se na ojedinělé případy nepoctivosti.
Ale ruku na srdce. Nejsou nepoctiví lidi i ve vnitrozemí?
Nehájili jsme nikdy a hájit nebudeme zloděje
a lidi zištné. Dožadujeme se s důrazem
odstranění všech těch lidí, kteří
nemyslí na blaho republiky, na blaho národa a kteří
se na úkor celku obohacují. (Potlesk.) Národní
výbory a bezpečnostní orgány dovedou
odkrývat tyto nepřátele národa a umějí
je také trestat. Očistě pohraničí
však nepomůže povšechné paušalisování,
jak je čteme v některém tisku.
V pohraničních oblastech nám roste nový
typ českého člověka, typ skutečného
hraničáře. Vytváří se
zde skutečně lidové a demokratické
prostředí. V pohraničí nenajdeme těch
ostrých sociálních rozdílů,
které jsou ještě ve vnitrozemí. Nejsou
tu velkokapitalisté, neboť velké podniky byly
dekretem č. 108 konfiskovány ve prospěch
Československé republiky. Drobné živnosti
a rodinné domky budou v pohraničí přiděleny
těm, kteří si jich plně zaslouží
za svou dosavadní obětavou práci. Stejně
tak je tomu se zemědělským majetkem.
Jestliže mluvíte s nezaujatým hraničářem,
dozvíte se, že se mu žije lépe a volněji
než dříve. Zemědělský
dělník nebo deputátník, který
nikdy nedoufal, že se může státi samostatným
hospodářem, stal se za nepatrnou úhradu vlastníkem
české hroudy. On stejně jako jeho předkové
dřel na cizím a nyní pracuje na svém
a může plně zabezpečiti svou rodinu,
připraviti lepší život svým dětem.
Nikdo z těchto osídlenců nevěří
podvratným řečem, které jsou stále
roztrušovány kolem vlastnických dekretů,
vydávaných ministerstvem zemědělství.
Naši noví osídlenci v pohraničí
vědí však dobře, že vláda
Národní fronty plní a splní všechno,
co slíbila ve svých programech a prohlášeních.
(Potlesk.)
Určitý tisk si vzal také za úkol dokazovati
naší veřejnosti, že pracovní morálka
v pohraničních závodech je nízká,
že se v podnicích nepracuje a většinu
času propolitisuje. Doporučoval bych těm,
kteří skládají a píší
své zprávy o pohraničí v pražských
redakcích, aby si zajeli podívat se do falknovských
dolů, do Stalinových závodů, do ašských
textilek. Tam by se přesvědčili o pravém
opaku. Falknovské doly předstihly předválečnou
těžbu uhlí o 17 % již loňského
roku v listopadu. Nebýt Stalinových závodů,
byla by ochromena veškerá naše automobilová
doprava. Kovodělné závody v pohraničí
stejně jako závody na zpracování dřeva
předstihly v letošním srpnu výrobu z
roku 1935.
Také o pracovních brigádách mladých
lidí, kteří přispěchali pomoci
našim hraničářským zemědělcům,
se mluví a píše s velkým despektem.
Velká většina těchto mládežnických
brigád pohraničním zemědělcům
skutečně pomohla a velmi se zasloužila o zajištění
plynulé výživy národa. Mladí
lidé z měst se naučili zemědělským
pracím a po svém návratu mluví o pohraničí
s nadšením. Bylo by poučné, kdyby ministerstvo
zemědělství vydalo číselný
přehled, co bylo těmito brigádami sklizeno.
Je potřebí říci všem, kteří
stále a stále vidí a hledají nedostatky
osidlovací akce a kteří svým postojem
a neproduktivní kritikou chtějí vyvolati
v pohraničí chaos, že jejich stanovisko je
naprosto nesprávné a že se svorně řadí
k těm, kteří nepřejí rozkvětu
nové republiky a šťastnějšímu
životu pracujícího lidu. Vládní
program třetí vláda národní
fronty Klementa Gottwalda se v jedné ze svých
kapitol obšírně obírá naší
osidlovací politikou a jasně říká,
že během dvouletého plánu má
býti dokončeno velké a historické
osidlovací dílo. Oč jde v tomto posledním
stadiu osídleni? Jde hlavně o to, aby se do pohraničních
oblastí dostalo ještě přibližně
70.000 pracovních sil do průmyslu, které
jsou tam nutny pro splnění dvouletého plánu.
Tomuto naléhavému a důležitému
úkolu věnuje naše strana veškerou pozornost
a věřím, že ve spolupráci s ostatními
stranami Národní fronty tento vážný
úkol splněn bude. Bude z toho míti prospěch
celý národ, celý stát.
V tomto období pokládá naše strana za
nutné vyřešiti řadu majetkoprávních
úprav, po kterých pohraničí už
volá. V těchto dnech jsou projednávány
v parlamentních výborech dva vládní
návrhy, jejichž uzákonění podstatně
přispěje ke stabilisaci majetkoprávních
poměru v pohraničí. Od těchto osnov
si naši noví hraničáři slibují
velmi mnoho a věří, že některé
ožehavé problémy mohou býti jimi hladce
vyřízeny ku prospěchu všech těch,
kteří se osvědčili při budování
nového života v pohraničí.
Jde především o vládní návrh
zákona tisk č. 119, kterým má býti
přidělován zkráceným řízením
do vlastnictví drobný živnostenský majetek
a rodinné domky. Předpokládáme, že
tato vážná osnova bude ústavodárným
Národním shromážděním
projednána urychleně. Vláda totiž ve
svém programu určuje, že se má okamžitě
přistoupiti k úpravě majetkoprávních
poměrů Čechů a Slováků
v pohraničí, zejména pokud jde o zemědělské
usedlosti, drobné živnosti, rodinné domky a
bytová zařízení. Ve vládním
programu, který byl slavnostně schválen 8.
července 1946 celým ústavodárným
Národním shromážděním,
praví se doslovně:
"Národním správcům, kteří
se osvědčili, bude usnadněno nabytí
vlastnictví k spravovanému živnostenskému
majetku. Úspěšným národním
správcům, jakož i uživatelům rodinných
domku v pohraničí, kteří jsou tam
řádně zaměstnáni, se poskytne
právní nárok na příděl
jimi spravovaných nebo užívaných majetků
velmi zjednodušeným a zkráceným přídělovým
řízením."
Všichni tito národní správci na živnostech
očekávají plným právem, že
vláda i parlament splní svůj příslib.
Totéž očekávají i uživatelé
rodinných domků.
Odmítáme a nemůžeme dovolit, aby byl
v pohraničí vyvoláván nepokoj a chaos
zprávami, že tito osvědčení budovatelé
českého pohraničí nemají nároku
na získání majetku, který spravují.
V tomto případě bojuje komunistická
strana za spravedlnost pro tisíce drobných českých
lidí, kteří už prokázali, že
jsou dobrými hospodáři a dobrými budovateli.
Při tom komunisté nezapomínají ve
svých návrzích na zasloužilé
bojovníky za svobodu národa ve druhé světové
válce. Je pustá pomluva tvrdit, že by naše
strana chtěla poškozovati tyto osvědčené
vlastence, zahraniční vojáky, politické
vězně, partyzány a příslušníky
illegálního domácího hnutí.
Jak by mohli komunisté poškozovati zájmy těchto
vyzkoušených bojovníků proti fašismu,
když většina těchto opravdových
vlastenců v době illegality i nyní je organisována
v naší straně? Jsme pevně rozhodnuti
postarati se o všechny tyto přednostní uchazeče,
umístiti je a dát jim možnost získání
drobného živnostenského majetku i rodinných
domků, neboť jejich nesmrtelné zásluhy
nemohou být a také nebudou národem zapomenuty.
Komunisté jsou jistě první, kteří
by nedovolili, aby byli tito přednostní uchazeči
poškozeni, a jestliže se jim vytýká nezájem,
ba dokonce nepřátelský postoj, pak jsou to
výtky nejenom směšné, ale skutečně
nízké.
Národní správci v pohraničí
prošli ohněm mnoha kontrol, zkoušek i komisí.
Zachránili republice ohromné majetky, investovali
do svěřených podniků nejen svou velkou
práci, ale často i své vlastní peníze,
upravili své živnosti, které Němci poškodili
na inventáři i na budovách. Jsme přesvědčeni,
že do přídělu budou zahrnuti jenom ti,
kteří se plně osvědčili, kteří
nezapomněli, že hospodaří pro národ
a pro státní pokladnu a ne pro vlastní kapsu.
(Potlesk.)
Komunistická strana Československa bude usilovat
o to, aby drobné živnostenské podniky byly
poskytovány nabyvatelům za takovou úhradu,
která by jim byla přijatelná. Nabytý
majetek se nesmí stát předmětem spekulace
a přídělcům musí býti
vydány takové nabývací listiny, které
by opravňovaly k okamžitému zaknihování
majetku. Těmito opatřeními se uspíší
konsolidace poměrů v pohraničí a budou
dány hlavní předpoklady k tomu, aby byla
setřena hranice, která dělí pohraniční
kraje od vnitrozemí.
Stejně důležitou osnovou, která se současně
projednává v parlamentních výborech,
je návrh zákona o osidlovacím příspěvku.
Tímto zákonem mají být ve smyslu vládního
programu uhrazeny z veřejných prostředků
mimořádné stěhovací a zařizovací
výlohy některým kategoriím zaměstnanců.
Chtěl bych s tohoto místa poděkovat vládě
i ministerstvu financí za to, že uvolňuje pro
tento účel částku ve výši
jedné miliardy v době, kdy státní
pokladna nemá přebytků a kdy každý
haléř, dříve než je vydán,
bývá na dlani několikrát obrácen.
Všichni pracující hraničáři
jsou za tuto podporu vládě Národní
fronty opravdu vděčni. Vyplácením
osidlovacích příspěvků budou
odstraněny mimořádné výlohy
stěhovací i zařizovací, které
měli někteří naši osídlenci
se svým přestěhováním do pohraničí.
Je třeba s tohoto místa také uvésti
všechno to, co bylo vykonáno pro nové osídlence
a pro konsolidaci poměrů v pohraničí.
V měsíci lednu t. r. byly vyhláškou
osidlovacího úřadu stanoveny nižší
činže a nájemné z důvodů
sociálních a osidlovacích. Dnes v každém
městě pohraniční oblasti s výjimkou
středu měst lázeňských je nájemné
v konfiskovaných domech o 25 % nižší než
ve vnitrozemí a toto snížení je ještě
vázáno na to, že nájemné nepřesahuje
u normální rodiny 18 %, u rodiny početné
15 % důchodu, při čemž tato procenta
budou ještě podstatně snížena.
Toto opatření má skutečný revoluční
obsah v dosavadní bytové péči, neboť
poprvé se výše nájemného odvozuje
od důchodu nájemníka. Konfiskovaný
nemovitý majetek nemá a nebude sloužit pouze
potřebám jednotlivců, nýbrž ho
bude použito na zdokonalení sociálního,
hospodářského i kulturního života.
Proto se má značná část tohoto
majetku dostati orgánům veřejné správy
a veřejným institucím. Osidlovací
úřad vydal vyhlášku číslo
1587, která přinese neobyčejný prospěch
místním, okresním i zemským národním
výborům, jakož i veřejnoprávním
korporacím. Přídělem konfiskovaných
domů a jiných zařízení zvýší
se kulturní a sociální úroveň
pohraničních vesnic a měst, které
se stanou po této stránce brzy vzorem vnitrozemským
místům. Budou dány předpoklady pro
zřízení dětských školek,
jeslí, sociálních poraden, kulturních
domů a pod.