Pátek 13. prosince 1946

Obce i okresy žádaly na základě tohoto rámcového plánu o příděl průmyslových a jiných podniků. Došlo na 60.000 přihlášek o tento majetek a brzké provedení této akce zlepší značně finanční situaci národních výborů v pohraničí. V přítomné době přistupuje Osidlovací úřad s Fondem národní obnovy k rozprodeji movitého majetku, zejména bytového zařízení, kterého zatím jen užívají osídlenci v konfiskovaných domech. Tato vyhláška stanoví, že nabývací cena nábytku v přiměřených bytech musí být odvozena z cen roku 1938 a ministerstvo financí vyšlo hraničářům vstříc také tím, že k úhradě povolilo použíti vázaných vkladů. U nepřiměřených bytů bude odhadní cena nábytku určována výší cen z roku 1946. Z toho je zřejmé, jak se pamatuje na osídlence sociálně slabé.

Současně se provádí příděl motorových vozidel jednotlivcům, korporacím i orgánům veřejné správy. Při přídělu je rozhodující hledisko potřebnosti nabyvatele, které přezkoumává zvláštní komise. Je ovšem třeba, aby komise rozhodovaly objektivně, aby se motorových vozidel dostalo skutečně těm, kteří je k výkonu své služby nebo zaměstnání nezbytně potřebují.

Poměr mezi družstvy a soukromým podnikáním věcně a spravedlivě upravuje vyhláška osidlovacího úřadu č. 1870. Tato vyhláška je neprávem kritisována a tvrdí se, že jednostranně prospívá sektoru družstevnímu. Ve skutečnosti však tomu tak není, neboť dává možnost přídělu spotřebním a zemědělským družstvům pouze u toho majetku, který byl družstevním vlastnictvím před válkou, ve výjimečných případech i v době okupace a za podmínek, že družstvo má dostatečný počet členů.

Je však třeba konstatovat, že i v pohraničí je distribuční síť do jisté míry překrvena, takže bude nutné likvidovat přebytečné živnostenské podniky. To se ovšem bude provádět tak, že se budou rušit ty podniky, na nichž se národní správci neosvědčili.

Domnívám se, že ze všeho toho, co jsem přednesl, je dobře patrno, že poměry v pohraničí nejsou chaotické, že vláda, parlament i příslušné orgány se pečlivě starají o to, aby pohraničí v nejkratší době splynulo s vnitrozemím v jediný celek.

Máme však také zkušenosti, že liknavostí nebo snad jen neporozuměním některých centrálních úřadů je vývoj ke konsolidaci zbytečně brzděn. Jde na příklad o osud některých pohraničních závodů, které přes to, že byly ministerstvem průmyslu zařazeny do skupiny A, nedostávají žádný příděl surovin a bývá jim odpírán provozní úvěr. Dovoluji si upozornit pana ministra průmyslu na případ Chebských oceláren v Rotavě, kde nově ustavený podnik s kvalifikací A nemá dosud žádný výrobní plán a ze sta dělníků je v provozu zaměstnáno pouze 20 a dalších 80 kovoodborníků zůstáva takřka bez zaměstnání.

Stejně bolestivá je otázka výběžních lhůt u průmyslových podniků kategorie C. Dalo by se totiž předpokládat, že tyto podniky, které byly určeny k likvidaci, ať již z důvodů nedostatku pracovních sil nebo z důvodu nedostatečného a zastaralého zařízení, budou v nejkratší době likvidovány. Praxe však ukazuje, že národní správcové nebo vedoucí těchto podniků legálním nebo snad i nelegálním způsobem si nadále obstarávají povolení k pokračování ve výrobě. Získávají příděly surovin, a to samozřejmě na úkor našeho ostatního průmyslu.

Z konfiskovaných průmyslových podstat musí být v prvé řadě saturován znárodněný průmysl, země, okresy a obce. Průmyslové podniky, zkonfiskované dekretem č. 108, patří ve smyslu tohoto dekretu a zákona republice Československé, a stát jich musí používat a přidělovat je skutečně účelně a hospodárně. Naše strana nepřipustí, aby tyto závody - a jde o závody prosperující kategorie A - byly přidělovány do vlastnictví jednotlivcům, a kategoricky odmítáme návrhy všech stran, abychom v pohraničí usídlovali zbytkové fabrikanty. (Potlesk.) Pracující lid v pohraničí bez rozdílu politického přesvědčení stojí jednotně s komunistickou stranou za požadavkem, aby byly průmyslové konfiskáty v prvé řadě připojeny k znárodněnému průmyslu.

Krátce se zmíním také o zásobovací situaci v pohraničí. Je pravda, že v minulém roce a v prvních měsících letošního roku docházelo v pohraničí k určitým zásobovacím nesnázím a že naši hraničáři byli v nevýhodě proti obyvatelům ve vnitrozemí. Tyto nedostatky byly však už z větší části odstraněny, takže ve výkladních skříních a obchodech pohraničních míst najdeme skorem všechno zboží jako v obchodech vnitrozemských. Přesto nevidíme však některé potraviny, kterých je jinde dostatek. Jde především o potraviny ze zásilek UNRRA, z nichž se do pohraničí dostávají jen méněcenné druhy. Totéž je i se zeleninou a ovocem a také chléb je na příklad v Praze nebo v Kolíně vždy bělejší nežli v Kraslicích, Aši nebo v Děčíně. Na dětské příděly můžeme ve vnitrozemí koupit čokoládu, zatím co v pohraničí děti čokoládu takřka nikdy nedostávají. Má-li být odstraněn tento nedostatek, je třeba, aby ministerstvo výživy věnovalo pozornost i takovým na první pohled malicherným zjevům.

Dodnes je mi nejasné, proč v pohraničních okresech jsou některé druhy poživatin dražší než ve vnitrozemí. Této záhadě je třeba přijíti na kloub a v co nejkratší době dokázat tak našim osídlencům, že i zde je možno zjednat nápravu.

Přes tyto malé závady můžeme s plným zadostiučiněním konstatovat, že velké historické dílo, které vejde do dějin českého národa jako jedna z největších porevolučních událostí, se nám s úspěchem podařilo.

V pohraničí najdeme opravdový a zanícený vlastenecký optimismus, důvěru ve vládu a důvěru v naši lidovou a demokratickou státní formu. Jsou marné pokusy tento optimismus a důvěru podlamovat. Námaha, kterou někteří lidé tomu věnují, je zbytečná.

Komunistická strana Československa věnovala pohraničí a osidlovací akci výjimečnou pozornost a její podíl na zdaru velkého díla osídlení je všeobecně uznáván. Jsme přesvědčeni, že společným úsilím všech poctivých Čechů a Slováků dokončíme toto velké, slibně započaté a úspěšně již prováděné dílo, které nemá svou povahou příkladu v dějinách. Naše strana, která získala tak velkou důvěru hraničářů v květnových parlamentních volbách, dobře ví, že je to úspěch její správné osidlovací politiky. Každý den se mohli osídlenci přesvědčovat o poctivé snaze komunistů zlepšit podmínky života v pohraničí a o jejich vytrvalém úsilí vybudovat z pohraničí kraje radosti, kraje štěstí. Hraničáři mají v komunistické straně svého nejlepšího zastánce, komunistická strana v hraničářích nejlepší spolubojovníky za lepší a spravedlivý zítřek všeho pracujícího lidu. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Zupka. Dávám mu slovo.

Posl. Zupka: Slávna snemovňa!

Nový rozpočet, ktorý je predmetom nášho rokovania, stojí vo znamení mimoriadneho finačného napätia a celkového pracovného úsilia nášho ľudu. Tak ako doteraz, i v budúcnosti bude to predovšetkým obetavá práca našich robotníkov, úradníkov a iných pracujúcich složiek, od ktorých v prvom rade závisí úspech našej hospodárskej politiky a tiež úspech nášho štátneho hospodárenia. Rozpočet, ktorý nám je predložený, odzrkadľuje tie nové ľudové zásady v hospodárstve, ktoré vláda Národného frontu Čechov a Slovákov dôsledne uplatňuje od prvej chvíle oslobodenia republiky. A práve preto, že vláda tak dôsledne uplatňuje záujmy ľudu, môže aj naďalej počítať s jeho plnou podporou, môže počítať s tým, že náš pracujúci ľud bude ochotný i naďalej prinášať všetky obete, ktoré vyžaduje úspech veľkého budovateľského diela. Chcel by som zvlášť s veľkým uspokojením kvitovať, že rozpočet splňuje všetky očakávania slovenského pracujúceho ľudu, ktorý vidí, že naša vláda vážne a dôsledne uskutočňuje svoj program aj pokiaľ ide o hospodárske povznesenia.

Ak zákon o dvojročnom pláne položil základy celkového hospodárskeho rozvoja na Slovensku v budúcich dvoch rokov, rozpočet nám dáva odpoveď na otázku, v akej miere sa bude štát svojimi vlastnými prostriedkami zúčastňovať v prvom roku dvojročnice na výstavbe Slovenska.

Nám na Slovensku je jasné, že industrializácia je základným kameňom našej hospodárskej a menovite aj sociálnej problematiky. Preto chcem aj s industrializáciou začať. Štátne hospodárenie v tomto roku stálo ešte vo znamení veľkých škôd, ktoré našej výrobe a zvlášť nášmu priemyslu spôsobily vojnové udalosti. Medzitým sme svoje závody, vďaka nadšeniu našich robotníkov, dali do poriadku a priemyselná výroba stúpala rýchlym tempom. Premiesťovacia akcia, ktorá je v behu, už v krátkom čase značne zvýši priemyselný potenciál na Slovensku, lebo má rozmnožiť kapacitu nášho priemyslu o 26.000 nových pracovných príležitostí. Treba si však priznať, že doteraz premiesťovanie sa neprevádza takým tempom, ako by to bolo s hľadiska potreby Slovenska žiadúce a pri praktickom uskutočňovaní premiesťovania vynorily sa ťažkosti, ktoré vyvolaly obavy o úspešné prevedenie tejto - pre nás Slovákov tak dôležitej - akcie.

Veríme, že ťažkosti vážnejšieho rázu budú čo najskôr odstránené a že celá akcia bude mať odteraz hladký a úspešný priebeh. My na Slovensku sa postaráme, aby prenesené závody boly dané čo najrýchlejšie do prevádzky a prispely k hospodárskemu rozvoju celej republiky. Pri tejto akcii treba podľa možnosti pamätať na priemyselne chudobné kraje Slovenska, z ktorých najmä Šariš a Orava netrpezlive volajú a čakajú na praktickú pomoc.

Pevné základy spriemyselnenia Slovenska budú však položené dvojročenkou, v rámci ktorej je pre Slovensko z celkovej sumy 69 miliárd Kčs vyhradená čiastka o niečo vyššia ako 22 miliárd Kčs, z čoho priemyselné investície samé činia takmer 7 miliárd, čo je približne 27 % všetkých investícií. V prirovnaní k našej priemyselnej kapacite, ktorá pred vojnou činila 8 % a teraz podľa posledných štatistických výpočtov činí približne 11 % celkového priemyslu v Československu, investičná položka pre Slovensko je pomerne skoro 21/2 ráz väčšie ako bude venované na priemyselné investicie v Čechách. Vývoj nášho priemyslu bude približne dva a pol razy tak rýchly ako vývoj priemyslu v českých krajinách, čím budeme prakticky približovať úroveň Slovenska k úrovni českých krajín v smysle programu Gottwaldovej vlády. Pracujúce vrstvy vidia v dosiahnutí rovnomerného hospodárskeho vývinu podstatu problému vo vzájomnom pomere Čechov a Slovákov.

Odstránením hospodárskych problémov medzi západnou a východnou časťou republiky odstránia sa aj sociálne a kultúrne rozdiele a úspešne sa dajú vyriešiť všetky ostatné sporné otázky.

Štát veľkými investíciami na vybudovanie hydrocentrál, dopravnej siete, verejných budov a bytov, ďalej značnými podporami na investície samosprávnych sväzkov, družstiev a podobne podstatne prispeje k industrializácii Slovenska a k jeho celkovému hospodárskemu rozvoju. Súčasne venuje veľké finančně prostriedky pre riešenie sociálnych potrieb, ktoré sú na Slovensku nie malé. Pri tejto príležitosti chcel by som vyzdvihnúť zvlášť okolnosť, že naša vláda pri rozvrhu rozpočtových položiek nevychádzala z pomeru počtu obyvateľstva, ani žiadnym iným spôsobom neurčila kvótu, ale vychádzala jednoducho z potrieb Slovenska v snahe v maximálne možnej miere uspokojiť tieto potreby. Len skutočná ľudová vláda, ktorá má na zreteli záujmy ľudu, ktorá nie je viazaná žiadnymi ohľadmi na kapitalistické záujmy, mohla a môže takto postupovať.

Nový rozpočet počíta so značným, viac ako dvojnásobným vzostupom príjmov na Slovensku. Toto očakávanie je oprávnené, lebo doterajšie výsledky vo výrobe a v ostatných úsekoch hospodárstva nás oprávňujú žiadať, aby aj verejné dávky priniesly štátu podstatne vyšší výnos. No, ani tieto vyššie príjmy nestačia kryť naše výdavky. Schodok, ktorý sa ukazuje v našom rozpočte, len vtedy bude únosný, keď budeme hospodárne a účelne použivať všetky prostriedky a zlepšeným pracovným výkonom rozšírime základňu nášho hospodárskeho života a zdroje nášho budúceho blahobytu.

Máme jednotný štát, tvoríme jeden celok a máme spoločný záujem a jeden cieľ: dosiahnuť čo najskôr konsolidácie pomerov tak, aby sme uspokojili najnutnejšie potreby ľudových vrstiev aj v najzapadlejších kútoch našej republiky. K tomu smeruje politika našej vlády Národného frontu Čechov a Slovákov, čo plne pochopily aj pracujúce vrstvy Slovenska, ktoré sa usilujú neúnavnou prácou budovateľský program vlády podoprieť.

Základným pilierom nášho hospodárstva sa stal náš znárodnený priemysel, od ktorého v budúcnosti môžeme očakávať značný prínos aj do štátnej pokladnice i napriek tomu, že v budúcom roku ešte sa nepredvída odvedenie ziskov národných podnikov.

Po prevedení poštátnenia počuli sme rôzne pochybnosti a kritické hlasy, ktoré sledovaly cieľ vyvolať nedôveru k znárodnenému priemyslu a presvedčiť verejnosť, že robotníctvo nebude schopné zvládnuť svoje úlohy. Nemáme ešte po ruke úplné štatistické dáta, z čiastočných zpráv môžeme si však urobiť približný prehľad a bez preceňovania môžeme prehlásiť, že robotníctvo a zamestnanectvo čestne obstálo v tažkej práci za obnovu hospodárskeho života a podalo vzorný príklad obetavej, vlasteneckej práce. A stalo sa tak jedine preto, lebo robotníci boli si vedomí, že pracujú pre seba, a nie pre cudzopasníkov, a že rozhodujúce hospodárske pozície boly znárodnené. V znárodnení - a treba to veľmi hlasno zdôrazniť - vidí naše robotníctvo a úradníctvo hlavnú záruku, že nebude okradnuté o plody svojej práce, a to je zdroj jeho pracovného elánu a obetavosti.

Škody zapríčinené vojnou nášmu priemyslu sú postupne odstraňované a robotníci z rekonštrukčných prác prechádzajú do produktívnej výroby. Povojnovým rozvratom podlomená pracovná morálka sa zlepšuje a pracovný výkon stúpa. Aj keď ešte máme nedostatky a musíme sa hodne činiť, aby sme zaistili rentabilitu našich závodov, predsa, vzhladom na ťažkosti, s ktorými zápasíme, môžeme dosiahnuté výsledky považovať za uspokojivé.

Banský priemysel je jedným z prvovýrobných a základných priemyslov, bol vojnou tažko poškodený a odsunom Nemcov pociťuje veľký nedostatok pracovných síl, ktorý najmä v uhoľných baniach bol po oslobodení priamo katastrofálny a nie je ani dosiaľ riešený. Napriek týmto ťažkostiam vďaka pričineniu robotníctva a zamestnanectva ukazuje sa zlepšenie. Ak vezmeme za základ najvyššiu ťažbu z roku 1937 a prirovnáme k nej výkon z októbra t. r., vidíme, že v uhoľných baniach, menovite v Handlovej, bolo dosiahnuté 80 % ťažby z roku 1937 a na hlavu 76 %. V ťažbe železnej rudy bolo celkove dosiahnuté 87,5 % a na hlavu 70 %. Podobné zlepšenie môžeme zaznamenať aj pri dolovaní ostatných banských produktov, pokiať to odbytové možnosti dovolily. Tieto výsledky nás oprávňujú veriť, že naši baníci učinia všetko, aby svoje úlohy splnili a aby schodkové závody boly postavené na rentabilné základy.

Kovorobné a strojárenské závody stále ešte zápasia s ťažkosťami spojenými s reorganizáciou vojnovej výroby na mierovú. Pri tom niektoré dosiahly už dosť značných prebytkov, ktoré však nevyrovnajú schodok pasívnych závodov. Naproti týmto priemyslovým odvetviam vykazujú už slušné zisky energetické závody kožiarske a gumárenské, textilné, chemické, keramické a sklárske závody ako aj celulózky, papierne a iné. Na podklade čoho môžeme usudzovať, že znárodnený priemysel na Slovensku tento rok uzavrie s prebytkom vo výške 50 mil. Kčs. Netreba si zakrývať, že v našom znárodnenom priemysle po organizačnej stránke nie je ešte všetko v poriadku, že sú ešte značné nedostatky, že nie všetci vedúci činitelia nášho priemyslu pochopili správne svoju novú funkciu národných podnikateľov, že sa často stretávame s nedostatkom pocitu osobnej zodpovednosti, s pokusmi zvaľovať zodpovednosť na úrady alebo na odborove organizácie.

Máme aj iné nedostatky v organizácii nášho znárodneného priemyslu, ktorých príčiny väzia v snahe zmariť znárodnenie niektorých podnikov. Týka sa to zvlášť drevárskeho sektoru, kde podniky, ako závod v Oščadnici, podniky fy Ofa a Veva, doteraz neboly znárodnené pre rôzne pletichy, hoci podľa znárodňovacích dekrétov už dávno maly byť znárodnené. Dúfam, že naša vláda sa energicky postará o to, aby týmto pletichám bol urobený rázny koniec a aby bol vyriešený tiež problém štátnych píl a ich pripojenie k znárodnenému drevárskemu priemyslu.

Veľké znepokojenie vzbudzuje v slovenskej verejnosti, že sa tak dlho otáľalo so zriadením oblastných orgánov potravinárskeho priemyslu a že ani dodnes nie sú všetky oblastné orgány sostavené. Pýtam sa, ako sa má znárodnený potravinársky priemysel pripraviť na splnenie dvojročnice, keď jeho orgány dodnes prakticky neexistujú?

Práve tak nepriaznive stojí vec s oblastnými orgánmi nášho peňažníctva na Slovensku. Fakticky stav je taký, že dodnes sa nepristúpilo k realizácii dekrétu prezidenta republiky o znárodnení peňažníctva. Nebudeme ďaleko od pravdy, keď vyslovujeme mienku, že toto otáľanie úzko súvisí so známymi machináciami v Sedliackej banke. Očakávame, že v tomto ohľade bude pánom ministrom financií rýchlo a energicky zjednaná náprava.

Pre zdarný rozvoj nášho priemyslu a pre splnenie jeho úloh v dvojročnici je mimoriadne naliehavé vyriešiť otázku konfiškátov. Okolo konfiškátov rozvírily sa urputné boje. Prejavuje sa tendencia zabrániť tomu, aby akékoľvek konfiškáty boly pridelené znárodneným sektorom. Pri tom sa argumentuje s ochranou súkromného podnikania. Čo najostrejšie odmietame podobné pokusy. Konfiškáty, pokiaľ ide o väčšie priemyselné podniky, ktoré zapadajú do rámca niektorého znárodneného priemyslu, musia byť prednostne pridelené národnym podnikom. Tak to vyžaduje národohospodársky záujem. My plne rešpektujeme poctivé súkromné podnikanie a staráme sa o to, aby živnostenské podniky boly prídelené schopným, poctivým slovenským živnostníkom, prípadne aby boly združstevnené, ale rozhodne odmietame podporovať úsilie, aby sa vytvorila kasta zbytkových fabrikantov, ktorým by sa zašantročily konfiškáty Takéto pokusy s ochranou súkromného podnikania nemajú nič spoločného. Práve tak protestujeme proti tomu, aby konfiškáty boly vrátené bývalým majiteľom, ktorí si rôznymi pokutnými metódami obstarávajú spoľahlivosť alebo cez noc menia národnosť.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP