Místopředseda Tymeš (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Soukup (pokračuje): Mám za to,
že bychom se měli zabývat výsledky přidělování
půdy také ve vnitrozemí. Jestli zde vzniká
myšlenka vytvořit samostatné a svébytné
zemědělce, umožnit těmto zemědělcům
v nejširší míře mechanisaci a racionalisaci
podniků, pak se velmi často snažíme
zjistit si, do jaké míry i tyto parcelace ve vnitrozemí
nám tuto ideu přiblížily. Mám
za to, že z chaosu a z pochybných představ,
které zde byly, nám ona parcelace, kterou jsme ve
vnitrozemí prováděli, tento ideál
svébytných zemědělských celků
na cestě k mechanisaci a modernisaci ani zdaleka nepřiblížila,
že nám vznikla nová, nedosti výnosová
trpasličí hospodářství a že
jsme tímto způsobem a nedosti promyšlenou a
domyšlenou parcelací odňali také našemu
výrobnímu procesu řadu kvalitních
dělníků, vytvořili třídu
nesvébytných, neuspokojených a v dalším
neklidných držitelů trpasličích
zemědělských hospodářství.
(Hlas: Přidáme ze zbyťáčků!)
Račte je všude najít! (Hlas: My už
o nich víme.) Račte je všude najit! Ono
už je jich tak málo! (Hlas: Dojde na ně!)
V tom se domnívám, že nebudeme míti,
co bychom vytýkali pozemkové reformě po prvé
světové válce. (Hlasy: A jejej! Ta byla
krásná! - Veselost.) A tato?
Nové způsoby ovšem nastaly v praksi udělování
podpor obcím a jiným korporacím. Dřívější
prakse byla taková, že ministerstvo udělovalo
tyto podpory po slyšení nižších organisací,
obzvláště po slyšení organisací,
jež měly na starosti zvelebovací činnost.
A touto korporací byl by v mnohých případech
náš Jednotný svaz českých zemědělců.
Na základě podrobných šetření
za předpokladu, že jsou zde určité plány,
jež mají býti realisovány, za předpokladu,
že zde není dostatek prostředků k jejich
uskutečnění, dávaly tyto orgány
návrhy na udělení podpory buďto Zemědělské
rady nebo ministerstva zemědělství. V tomto
směru jsou cesty ministerstva zemědělství
docela nové. V květnu, v době předvolební,
způsobilo ministerstvo zemědělství
svými podporami anebo jejich přísliby řadě
obcí a korporací velmi mnoho radosti - a staré
přísloví říká, že
po radosti žalost anebo také starost chodí.
Mám na mysli jednu obec ve svém soudním okresu.
(Hlasy: Kterou?) No, vy ji najdete! Tam z dobroty ministerstva
zemědělství spadl příslib subvence
20.000 Kčs, subvence, jíž podle instrukcí
ministerstva zemědělství má býti
použito na zakoupení dojicích aparátů.
A teď se vmyslete do oněch starostí, jež
prožívají hospodáři tamní
obce. V obci není žádné větší
usedlosti; jsou tam pouze držitelé nejvýše
pěti dojnic. Mínění těchto
obyvatelů je, že nějaké kolektivisační
nebo kolchozní akce přece za 20.000 Kčs nestojí.
(Potlesk. - Posměšné výkřiky.)
A proto jsou plni starostí, jak prostředků
použít. Ovšem instrukce ministerstva zemědělství
nemůžeme obcházet. Obec není elektrisována,
a tož, aby splnili aspoň něco, zanášejí
se i myšlenkou, že by onen dojicí aparát
umístili kdesi v jakémsi zátiší
za Kampeličkou, poháněli jej Dieselovým
motorem a v letní době k němu sváděli
krávy. (Potlesk. - Veselost. - Různé
výkřiky.) Stojí tu však před
problémem, jak tuto věc vyřešit v době
zimní. (Výkřiky.) Mám za to,
že řadu podobných starostí a úvah
přinesla dobrá vůle našeho ministerstva
zemědělství řadě obcí,
jako na příklad, jak naložit s elektrisačním
příspěvkem v obci, která je již
dávno elektrisována, anebo podobně. (Výkřiky.)
Jsem toho mínění, že zde budou moci
a budou nuceny kontrolní orgány státní
po uplynutí určité doby přezkoumat,
jakým způsobem bylo použito těchto částek,
které poskytlo ministerstvo zemědělství
v této rušné předvolební době,
zda jich bylo použito, anebo zda vůbec nebyly použity.
(Hlas: Tam jsme dali zase 100 milionů!) Račte
si uvědomit, že jsou to peníze státní.
Tedy prosím, pane, račte trochu zachovat klid. (Výkřiky.)
Račte dávat ze svého a ze státního
jen se souhlasem vlády! (Potlesk.) Není přece
dobře možné, aby na jednom místě
zůstaly ležet prostředky ladem a v jiných
případech bylo jich velmi naléhavě
třeba pro realisaci dobrých a prospěšných
plánů, jež mají zemědělci
a hlavně jeho ženě přinésti určité
ulehčení.
Velmi výrazným způsobem projevuje se i přiznávání
podpor našim pastvinářským družstvům.
Pastviny v pohraničí nejsou oněmi pastvinami,
na které jsme zvyklí dívat se v našem
vnitrozemí, ony pastviny žírné, jež
dávají velmi často dobré hospodářské
výsledky. Toto je určité východisko
z nouze a vznikají zde nikoliv pastviny žírné,
nýbrž budou zde pastviny jedny z nejextensivnějších,
a těmto dáváme čas od času
horentní sumy podpor. Bylo by snad dobře, abychom
napřed přešetřili, co je zde života
schopno, abychom tomu v dalším věnovali potřebnou
péči. Co se ukáže jako objekty života
neschopné, tam buďtež hledány nové
způsoby hospodaření, protože nebude
dobře možné, aby se na úkor státu
a jeho zájmů a na úkor poplatníka
držely při životě podniky života
neschopné a nerentabilní. (Potlesk.)
Tak jako neuspokojuje nás bytost, která je držena
při životě jen léky a injekcemi, tak
nás také neuspokojí podniky, žijící
jen ze subvencí. Budeme museti přezkoušet i
rentabilitu a účelnost našich strojních
a traktorových stanic, srovnati je se stanicemi družstevními,
po příp. se strojními družstvy, a mezi
těmito útvary najíti řešení
nejvhodnější. V tomto směru nás
výsledky těchto útvarů neuspokojí.
Jsem si vědom, že zájem státu a národa
nás váže, abychom ze všech sil usilovali
o udržení vlády Národní fronty.
(Hlasy: Ale, ale!) Tato skutečnost nám dává
pevnou víru, že i úsilí ostatních
partnerů v Národní frontě půjde
za tím cílem, abychom ve vzájemné
shodě, v družné spolupráci řešili
všechny otázky a problémy, se kterými
se i v oblasti zemědělské politiky setkáme.
Bylo by velmi pochybné, kdyby se politika ministerstva
zemědělství nesla jen jedním směrem
s vyloučením spolupráce s ostatními
partnery v Národní frontě. (Výkřiky.
Hluk.) Věříme v dobrou vůli a
proto, i když sami ne plně spokojeni s činnosti
ministerstva zemědělství a s Jednotným
svazem, budeme hlasovat, my československá strana
lidová, pro rozpočet ministerstva zemědělství
v pevné víře, že tato dobrá vůle
bude vyvážena ochotou ke spolupráci i na tomto
úseku národního a hospodářského
života. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Dalším řečníkem je paní
posl. inž. Jankovcová. Dávám
jí slovo.
Posl. inž. Jankovcová: Pane předsedo,
paní a pánové!
Nemíním se zde zabývat číselným
rozborem rozpočtu ministerstva průmyslu. Bylo již
v rozpočtovém výboru konstatováno,
že je střízlivý a snad až příliš
skromný vzhledem k uloženým úkolům.
Byl to snad také jediný rozpočet, v němž
byly proto provedeny škrty v podstatě nepatrné.
Spíše je třeba všimnout si úkolů,
která má ministerstvo průmyslu plnit a splnit,
poněvadž jsou předmětem živého
zájmu naší nejširší veřejnosti;
kromě toho neznalost podmínek a prostředí,
v němž mají být tyto úkoly plněny,
bývá zhusta příčinou odůvodněné
a objektivní kritiky.
Zdá se, že nejvíce zájmů na sebe
soustřeďuje realisace znárodňovacích
dekretů a hospodaření národních
podniků. Mnoho se toho již napsalo o znárodnění,
ale přesto se projevují v souvislosti s národními
podniky zásadní názorové nejasnosti
i v kruzích hospodářských odborníků,
a není nijak vzácný případ,
že se dokonce zaměňuje podnik pod národní
správou s podnikem národním. Asi v souvislosti
s tímto veřejným zájmem došlo
také při projednávání rozpočtu
v rozpočtovém výboru často ke kritice
národních podniků po stránce finanční.
Nemá smyslu si zastírat, že finanční
stav národních podniků není dobrý,
poněvadž mnohé z těch podniků,
které tvoří jakési jádro jednotlivých
národních podniků, byly již před
válkou předluženy, což je okolnost všeobecně
známá, ale často úmyslně přehlížená
nebo dokonce zatajovaná. V zájmu věci je
podívati se dobře na všecky příčiny,
které působily nebo stále ještě
působí na nepříznivý finanční
stav národních podniků.
Největší z našich národních
podniků utrpěly v poslední válce těžké
ztráty bombardováním, jiné naprostým
opotřebováním investic a nehospodařením
s nimi. Po první světové válce, kdy
přímé válečné škody
nebyly vůbec, byl zřízen značně
velký fond k úhradě škod vzniklých
válečným provozem. I stamilionové
částky, vynaložené na sanaci bank a
peněžních ústavů po první
světové válce, byly v nepřímém
spojení se škodami, jež utrpěl velký
průmysl, který byl tehdy ovšem celý
v soukromých rukou. Do dnešního dne musely
se vypořádávati národní podniky
s těmito škodami samy, pomocí vlastního
úvěru.
Nelze přehlížet, že i tíha přestavby
válečné výroby na výrobu mírovou
jde celá na vrub národních podniků,
právě tak jako sociální služba,
kterou národní podniky konaly pro stát v
prvních porevolučních chaotických
dobách a tím zbavily státní orgány
starosti o nezaměstnané, nehledíc k psychologické
hodnotě takového postupu.
Doklad toho, že národní podniky mají
v sobě zdravé jádro, poskytují ty
obory, které válkou a jejími následky
tolik neutrpěly. Všecky vykazují hospodářské
přebytky s tendencí i když zvolna, přece
jen stále stoupající.
Jako nezbytný doplněk plánované výroby
je stálá kontrolní služba, po níž
veřejnost právem volá. Není to však
jen kontrola finanční, jako spíše podnikově-hospodářská,
kterou si tento výrobní systém vynucuje.
Proto také na ni pamatoval statut o národních
podnicích, který svěřuje jak dozor,
tak i kontrolu národních podniků ministerstvu
průmyslu, jehož kontrolní orgány se
hodí svou odbornou kvalifikací k tomuto úkolu
nejlépe. Ale i kontrolní službu je třeba
usměrnit. Náhodné kontroly, prováděné
různými institucemi podle různých
hledisek, však tento úkol neplní, do podniků
vnášejí často zbytečný
neklid a aparát podniku velmi zatěžují.
Dovoluji si v souvislosti s tím upozornit ještě
na příliš roztříštěnou
dotazníkovou akci, která není zhusta vyvolávána
hospodářskou potřebou. Spíše
je třeba vidět v ní snahu některých
institucí, zachránit zdání jejich
nepostradatelnosti v hospodářském životě,
při čemž ve svém důsledku odvádí
vedoucí úředníky národních
podniků od jejich vlastní ředitelské
práce v podniku.
Veřejnost se právem ptá, jak vypadají
bilance národních podniků a kdy budou vůbec
uveřejněny. Snažila jsem se zjistit, proč
právě v tomto směru je ponecháno pole
dohadům a často falešným závěrům.
Informace, které jsem dostala, vysvětlují
velmi mnoho z těchto nejasností. Chybějí
totiž nejen bilance za běžný rok, ale
také za poslední válečné roky.
Tyto bilance nemohly být sestaveny, protože chyběly
pro ně naprosto nutné předpoklady. Proto
se ptáme, proč posud nebyly vydány oceňovací
směrnice, proč nebylo rozhodnuto o otázkách
náhrady válečných škod, o daňovém
posuzování odpisů pohledávek za Rakouskem
a Německou říší a konečně
proč nebyly vyřešeny některé
další otázky tak, aby bilance mohly být
sestaveny? Jakmile budou všecky tyto předpoklady splněny,
nebude důvodů, aby bilance sestaveny a publikovány
nebyly, a prosím proto pana ministra průmyslu, aby
ve svém resortu působil k jejich sestavení
v zájmu důvěry v hospodářství
národních podniků.
V našem hospodářství, které jsme
podřídili určitému plánu, projevují
se ještě znaky improvisace a nedostatky metody plánování.
Často plánujeme na několik kolejích,
což se opět neblaze odráží zvláště
v hospodářství národních podniků.
Proto jsme uvítali resoluci Národní fronty,
jejíž realisování povede jistě
k odstranění těchto nedostatků, k
zhospodárnění plánovací služby
a tím k zhospodárnění provozu
národních podniků.
Z týchž důvodů hospodárnosti
přimlouvám se za reorganisaci řemeslných
a živnostenských společenstev, jejichž
dnešní organisace přímo volá
po zdravém zjednodušení a po prohloubení
a zodbornění jejich hospodářských
funkcí. Zajímalo by mě, zda a jak tuto otázku
hodlá řešit ministerstvo průmyslu, které
se věnuje značně problémům
řemesel, o čemž svědčí
v rozpočtu částka pro účely
řemesel a živností ve výši téměř
14 milionů.
Ještě v jedné věci by bylo záhodno
slyšeti jasné ujištění, a to o
zamýšleném přídělu konfiskátů.
Souhlasíme, aby takové konfiskáty, které
jsou zřejmým organisačním a hospodářským
doplňkem národních podniků, byly jim
přidělovány, ale jinak považujeme za
hospodářsky účelnější,
aby ostatní konfiskáty byly přidělovány
seriosním družstvům, osvědčivším
se soukromým osobám a samosprávě,
které by tak byl zabezpečen určitý
pramen příjmů, dnes neobyčejně
žádoucí.
Tytéž požadavky, po jichž splnění
voláme v zemích českých, musí
platit přirozeně i pro Slovensko. Předem
je třeba říci, že se všeobecně
uznává potřeba rychlé industrialisace
Slovenska už proto, že není trvale udržitelný
příkrý hospodářský rozdíl
mezi dvěma částmi jednoho státu. Právě
proto však myslím, že po půl druhém
roce je možno žádat, aby plánování
v zájmu celého státu a zvlášť
v zájmu Slovenska bylo prováděno s jednoho
hlediska a celostátně. Působí jistě
dojmem neodpovědného gründerství, jestliže
se na Slovensku zakládají a tvoří
podniky bez hospodářského opodstatnění
a bez přihlédnutí k hospodářským
potřebám Slovenska. Jde zde čistě
jen o využití současného hladu po zboží,
často méně kvalitním, ve prospěch
kořistnných podnikatelů. Ti svým jednáním
podlamují důvěru v solidní postup
těch podnikatelů, kteří chápou
svou funkci sociálně a jako trvalý přínos
pro stát a národ, k němuž se hlásí.
Poslední události v sektoru textilním mě
nutí k tomu, abych žádala pana ministra průmyslu,
aby věnoval vývoji hospodářských
poměrů na Slovensku více pozornosti a uchránil
nás tak v budoucnosti nemilých hospodářských
a politických následků.
Stejné methody nezdravého liberalismu projevují
se se strany Slovenska i v zahraničním obchodě.
Před časem se uvádělo dokonce několik
případů, kdy bylo postupováno proti
celostátním zájmům a kdy zájmy
Československé republiky nebyly při jednáních
dosti respektovány. V souvislosti s tím bych vůbec
doporučovala, podívat se na činnost některých
firem, zabývajících se zahraničním
obchodem, které vznikly a byly vyvolány potřebami
Protektorátu a Slovenska za války. Neslouží
jistě dobře našemu uplatnění
na zahraničních trzích, mařili se
snahy seriosních, v cizině dobře zavedených
firem podbízením anebo naopak při dovozu
přeplácením cen surovin.
Všecky tyto případy ukazují, že
řízená výroba si vynucuje plán
i v zahraničním obchodě a že je v zájmu
celého hospodářství, aby ti outsideři,
kteří vyrostli jako houby po dešti v době
kompensačních obchodů a mají zájem
jen rychle a bezpracně se obohatit, byli ze zahraničního
obchodu včas vyloučeni. Musím odmítnout
námitku, že by proto zájmy soukromého
sektoru nebyly náležitě hájeny. Ani
tento sektor nesnese v nové republice třídu
příživníků.
Bylo by jistě vhodné, kdyby t. zv. základní
suroviny, na jejichž opatření spočívá
do značné míry úspěch dvouletky,
byly opatřovány s jednoho místa jak pro sektor
znárodněný, tak i soukromý, jak se
to ostatně již v jednom průmyslovém
oboru děje. Přinese to nepopiratelné výhody
oběma sektorům.
Nebude dlouho trvat a nebudeme stát před problémem,
jak dobře vyrábět, ale jak dobře prodávat.
A vítáme proto snahu ministerstva zahraničního
obchodu, vybudovat řádně do té doby
instituci zahraničních přidělenců.
Prosím však pana ministra zahraničního
obchodu, aby v zájmu co nejúspěšnější
práce na zahraničních trzích byli
posíláni do zahraničí vždycky
jen opravdoví odborníci, zapracovaní v zahraničním
obchodě, kteří ovládají dokonale
řeč i prostředí, v němž
mají působit, aby prostě rozhodovala opravdu
odbornost a aby obsazování tak důležitých
míst nebylo prováděno politicky, což
by nemohlo působit dobře na morálku zaměstnanců
tohoto ministerstva. Přimlouvám se za to, aby byli
přidělenci vypraveni ven nejen co nejrychleji, ale
aby byli vybaveni také vlastním pomocným
kancelářským personálem, aby tak mohli
pracovat v intencích ministerstva zahraničního
obchodu co nejlépe.
Jinak však právě v tomto resortu je znatelná
snaha, aby se nepostupovalo byrokraticky, a pan ministr pustil
hodně čerstvého vzduchu do Pečkova
paláce, když zkrátil dobu povolovacího
řízení na minimum. I tento resort však
trpí tím, že se rozhoduje o věcech,
spadajících nesporně do jeho kompetence na
několika místech. Abych jen připomněla
historii s vagony, které byly Hospodářskou
radou oddisponovány přesto, že ministerstvo
zahraničního obchodu je potřebovalo na terminované
dodávky. Zmínila jsem se několikrát
o tom, jak důležitá a naléhavá
je spolupráce jednotlivých resortů s ministerstvem
zahraničního obchodu, aby se zabránilo těžkým
hospodářským škodám, které
nesprávným postupem vzniknou. Jen nedostatkem spolupráce
lze vysvětlit, že dojde k vývozu suroviny neobyčejně
důležité pro náš vedoucí
průmysl téměř ve stejné době,
a div ne do téže země, z níž se
v téže době, ovšem za podmínek
velmi nevýhodných, realisoval její dovoz.
Jiným stejně zarážejícím
zjevem je vývoz určitých strojů, po
nichž je v cizině i doma velká poptávka,
za ceny nepřiměřeně nízké.
Poněvadž jde o skutečně speciální
stroje, není tu sledována snaha získat zahraniční
trh, a vtírá se proto otázka nejde-li tu
o tak zvané ulévání peněz za
hranice.
Na těchto příkladech je vidět, jak
je právě v tomto oboru namístě postupovat
podle určitého plánu. Prospělo by
našemu zahraničnímu obchodu, kdyby za spoluúčasti
všech zúčastněných resortů
byly stanoveny v intervalech - řekněme - čtvrtletních
rámcové směrnice a zásady pro dovoz
a vývoz. Respektoval by se tak nejlépe požadavek,
aby se uskutečnilo plánování v zahraničním
obchodě jako logický důsledek plánování,
pro které jsme se rozhodli ve výrobě.
A konečně mi dovolte, abych se zmínila o
potřebě jednotného řízení
cizineckého ruchu, který svou povahou náleží
do oblasti působnosti ministerstva zahraničního
obchodu, a věřím, že by v tomto resortu
byl organisován hospodárněji a laciněji.
Právě v tomto úseku je třeba vybírat
spolupracovníky opatrně, dávat přednost
těm, kteří z vlastní zkušenosti
a z vlastních poznatků mohou čerpat mnoho
pro svou práci. Stále ještě jsme v tomto
směru málo pružní. Nepřesvědčili
jsme se posud ze všech svých dosavadních neúspěchů
o tom, že propagaci nelze dělat šablonovitě,
že je třeba vložit do této práce
víc psychologických prvků, než se stalo
doposud. Jen spolupráce s výtvarníky té
země, jejíž příslušníky
chceme získat, může k nim mluvit způsobem,
který je přesvědčí. Záleží
na tom, abychom se uměli v tomto zápase o turisty
dobře zařadit tak, abychom nebyli outsidery, jak
se nám stalo při umístění kanceláře
Čedoku v Londýně, odkud čekáme
nejčilejší cizinecký ruch.